1)

Musí být skutečnost, že vnitrostátní právní předpis – který stanoví určité omezení náhrady škody za prodlení v právních vztazích, které nevznikají provozováním podniku – má, pokud jde o právní vztahy, které vznikají provozováním podniku, odlišný normativní obsah, takže nestanoví omezení příslušné smluvní pokuty použitelné na právní vztahy mezi operátorem služeb elektronických komunikací (mobilní telefonie a poskytování internetu) a spotřebitelem, ale stanoví takové omezení pro jiné vztahy, jako je bankovní činnost, považována za prvek zakládající volný pohyb služeb stanovený v článku 56 a následujících Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť toto právo je v odvětví elektronických komunikací upraveno směrnicí 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (1) a směrnicí 2018/1972, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (2), anebo naopak lze omezení příslušné smluvní pokuty ve prospěch spotřebitelů dosáhnout prostřednictvím soudní pravomoci na základě ustanovení čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (3), zejména písm. e) přílohy této směrnice, podle něhož může být ujednání považováno za zneužívající, pokud přiznává prodávajícímu nebo poskytovateli právo zavázat spotřebitele, který neplní svůj závazek, k nepřiměřeně vysoké náhradě?

2)

Vyplývá z výkladu a použití ustanovení čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, zejména písm. e) přílohy této směrnice, v rámci analýzy potenciálně zneužívající povahy sankčního ujednání, které stanoví výši náhrady škody za prodlení, kterou má spotřebitel zaplatit v případě nezaplacení faktury za služby elektronických komunikací (mobilní telefonie a poskytování internetu), ve výši 0,5 % za každý den prodlení:

3)

V rámci analýzy případné zneužívající povahy sankčního ujednání, které stanoví výši náhrady škody za prodlení, kterou má spotřebitel zaplatit z důvodu nezaplacení faktury za služby elektronických komunikací (mobilní telefonie a poskytování internetu) ve výši 0,5 % za každý den prodlení, ukládá výklad a použití ustanovení čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a zejména písm. e) přílohy této směrnice, soudu, aby kromě částek dlužných spotřebitelem zohlednil i případnou škodu, která vznikla prodávajícímu nebo poskytovateli, jež má základ v právních vztazích, v jejichž rámci má prodávající nebo poskytovatel obdobné povinnosti pokud jde o výši náhrady škody za prodlení, kterou by měl zaplatit z důvodu nesplnění svých platebních povinností?

4)

Lze konkrétně stanovenou výši smluvní pokuty za prodlení považovat za zneužívající, pokud přesahuje částku jistiny, kterou má spotřebitel zaplatit?