1)

Brání články 49 a 54 SFEU, jak je vyložil [Soudní dvůr] ve věci SCA Holding (C-39/13; C-40/13; C-41/13), takové vnitrostátní právní úpravě, která brání některým společnostem využívat výhodnějšího režimu odpočtu úrokových nákladů v rámci vnitrostátní konsolidace pouze z toho důvodu, že společná mateřská společnost je rezidentem jiného členského státu, a tudíž nemůže mít přístup k této vnitrostátní konsolidaci, zatímco tytéž společnosti by měly prospěch z tohoto výhodnějšího režimu odpočitatelnosti, pokud by jejich mateřská společnost byla rezidentem v Itálii nebo pokud by podíly těchto společností byly připsány stálé provozovně mateřské společnosti, která není rezidentem?

2)

Brání články 49 SFEU a 54 SFEU, jak je vyložil Soudní dvůr ve věci SCA Holding (C-39/13; C-40/13; C-41/13), takové vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje pouze vertikální daňovou integraci mezi mateřskou společností, která je rezidentem, a jejími dceřinými společnostmi, které jsou rezidenty, a horizontální daňovou integraci mezi dceřinými společnostmi společnosti, která není rezidentem, a která naopak vylučuje daňovou integraci mezi dceřinými společnostmi a mateřskou společností, která není rezidentem?

3)

Brání články 49 a 54 SFEU, jak je vyložil Soudní dvůr ve věci SCA Holding (C-39/13; C-40/13; C-41/13) a s ohledem na zásady efektivity a rovnocennosti stanovené v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. května 2020, B a další, C-749/18, takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že nevyužití možnosti daňové konsolidace v době, kdy nebyla povolena, může následně bránit přístupu k účinkům (navrácení v předchozí stav, prostřednictvím náhrady) správného uplatňování unijního práva, a tedy upuštění od uplatnění vnitrostátní právní úpravy, která je s ním v rozporu?