–

za MT: J. Bourtembourg, J. Uyttendaele a M. Uyttendaele, avocats,

–

za comité de direction de l’Autorité des Services a des Marchés Financiers (FSMA): X. Dieux, avocat,

–

za Evropskou komisi: C. Auvret, G. Goddin a G. von Rintelen, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zaprvé článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (Úř. věst. 2003, L 96, s. 16; Zvl. vyd. 06/04, s. 36) a zadruhé článků 10 a 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. 2014, L 173, s. 1), ve spojení s články 11 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), článkem 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), jakož i zásadou rovnosti.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi MT a řídícím výborem Autorité des Services et des Marchés Financiers (Úřad pro finanční služby a trhy, dále jen „FSMA“), který se týká rozhodnutí o uložení peněžité sankce MT za to, že sdělil novinářům vnitřní informace týkající se záměru belgického státu prodat společnosti PostNL, se sídlem v Nizozemsku, část svých podílů na základním kapitálu společnosti Bpost, akciové společnosti založené podle veřejného práva a hlavního provozovatele poštovních služeb v Belgii, v níž belgický stát držel více než 50 % akcií a jejíž akcie byly kótovány na burze Euronext v Bruselu (Belgie).

3

Body 2, 12 a 44 odůvodnění směrnice 2003/6 uváděly:

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice stanovil:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]“

5

Článek 2 uvedené směrnice zněl:

„1.   Členské státy zakáží každé osobě uvedené v druhém pododstavci, která drží důvěrnou informaci, používat takovou informaci při nabývání nebo zcizování nebo při pokusech o nabytí nebo zcizení, na vlastní účet nebo na účet třetí strany přímo nebo nepřímo finančních nástrojů, jichž se týká tato informace.

První pododstavec se vztahuje na každou osobu, která tuto informaci drží:

[…]“

6

Článek 3 téže směrnice stanovil:

„Členské státy zakáží každé osobě podléhající zákazu stanovenému v článku 2 toto:

7

Směrnice 2003/6 byla zrušena nařízením č. 596/2014 s účinností od 3. července 2016.

8

Body 2, 7, 23, 24 a 77 odůvodnění nařízení č. 596/2014 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

9

Článek 1 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení stanoví společný regulační rámec týkající se obchodování zasvěcené osoby, nedovoleného zpřístupnění vnitřní informace a manipulace s trhem (zneužívání trhu) a zavádí opatření proti zneužívání trhu s cílem zajistit integritu finančních trhů v Unii, zlepšit ochranu investorů a posílit důvěru v tyto trhy.“

10

Článek 7 uvedeného nařízení, nadepsaný „Vnitřní informace“, v odstavcích 1 a 4 stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se jako vnitřní informace označují následující typy informací:

[…]

4.   Pro účely odstavce 1 se informací, která by, pokud by byla uveřejněna, pravděpodobně měla významný dopad na ceny finančních nástrojů, derivátních finančních nástrojů, souvisejících spotových komoditních smluv nebo dražených produktů založených na povolenkách na emise, rozumí informace, kterou by racionální investor pravděpodobně použil jako součást základu pro svá investiční rozhodnutí.

[…]“

11

Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Nedovolené zpřístupnění vnitřní informace“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení dochází k nedovolenému zpřístupnění vnitřní informace tehdy, pokud osoba disponuje vnitřní informací a zpřístupní tuto informaci jakékoli jiné osobě, s výjimkou případů, kdy dojde k tomuto zpřístupnění informací v rámci běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinností.

[…]

2.   Pro účely tohoto nařízení se pokračující zpřístupnění doporučení nebo podnětů […] považuje za nedovolené zpřístupnění vnitřní informace podle tohoto článku v případě, že osobě, která zveřejňuje doporučení nebo podněty, je nebo by mělo být známo, že se toto jednání zakládá na vnitřní informaci.“

12

Článek 14 nařízení č. 596/2014, nadepsaný „Zákaz obchodování zasvěcené osoby a nedovoleného zpřístupnění vnitřní informace“, zní:

„Je zakázáno:

13

Článek 21 tohoto nařízení, nadepsaný „Zveřejňování nebo šíření informací ve sdělovacích prostředcích“, stanoví:

„Pro účely článku 10, […] jsou-li informace zveřejňovány nebo šířeny a jsou-li doporučení formulována nebo šířena pro účely žurnalistiky nebo jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích, je třeba toto zveřejňování nebo šíření informací posoudit s ohledem na pravidla týkající se svobody tisku a svobody projevu v ostatních sdělovacích prostředcích a na pravidla nebo kodexy, jimiž se řídí výkon novinářské činnosti, s výjimkou situací:

14

La loi relative à la surveillance du secteur financier et aux services financiers (zákon o dohledu nad finančním odvětvím a finančními službami) ze dne 2. srpna 2002 (Moniteur belge ze dne 4. září 2002, s. 39121), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 2. srpna 2002“), provedl do belgického práva směrnici 2003/6, jakož i směrnici Komise 2003/124/ES ze dne 22. prosince 2003, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o definici a uveřejňování důvěrných informací a definici manipulace s trhem (Úř. věst. 2003, L 339, s. 70; Zvl. vyd. 06/04, s. 339).

15

Článek 2 bod 14 tohoto zákona definuje „vnitřní informaci“ takto:

„[…] jakákoli informace přesné povahy, která nebyla uveřejněna, týká se přímo nebo nepřímo jednoho nebo několika emitentů nebo jednoho nebo několika finančních nástrojů a která, pokud by byla zveřejněna, by pravděpodobně měla významný dopad na ceny těchto finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů.

[…]

Informace se považuje za informaci, která by pravděpodobně měla významný dopad na ceny finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů, kdyby rozumný investor pravděpodobně použil tuto informaci jako součást základu pro svá investičních rozhodnutí.

Informace uvedená v pododstavcích 1, 2 a 3 se považuje za informaci ‚přesné povahy‘, pokud je jejím obsahem souhrn okolností, který existuje nebo u něhož lze důvodně očekávat, že vznikne, nebo událost, která nastala nebo u níž lze důvodně očekávat, že nastane, pokud je konkrétní natolik, že umožňuje vyvozovat závěry týkající se možného vlivu tohoto souhrnu okolností nebo události na ceny těchto finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů.“

16

Článek 25 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:

„1.   Zakazuje se každé osobě:

1) která disponuje informací, o které ví nebo by měla vědět, že má vnitřní povahu:

[…]

4) šířit informace nebo zvěsti prostřednictvím sdělovacích prostředků, internetu nebo jakýmikoli jinými prostředky, které vydávají nebo mohou vydávat nesprávné nebo zavádějící signály týkající se finančních nástrojů, pokud tato osoba věděla nebo měla vědět, že tyto informace jsou nepravdivé nebo zavádějící.

V případě novinářů, kteří jednají při výkonu svého povolání, je třeba šíření těchto informací posuzovat s ohledem na předpisy platné pro jejich povolání, ledaže by tito novináři přímo či nepřímo získali z šíření těchto informací výhodu nebo zisk.“

17

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že MT, který je belgickým politikem a členem socialistické strany, byl ministrem pro veřejné podniky belgické federální vlády od ledna 2013 do října 2014. V době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení byl MT zejména generálním tajemníkem Union nationale des Mutualités socialistes – Solidaris (UNMS) (Národní svaz socialistických vzájemných pojišťoven, Belgie) a předním představitelem socialistické strany, která se po parlamentních volbách dne 25. května 2014 stala opoziční politickou stranou.

18

V roce 2015 vyjádřila belgická vláda ochotu snížit podíl státu na základním kapitálu veřejných podniků na méně než 50 %, což vedlo k parlamentní debatě a přijetí loi modifiant la loi du 21 mars 1991 portant réforme de certaines entreprises publiques (zákon, kterým se mění zákon ze dne 21. března 1991 o reformě některých veřejných podniků), ze dne 16. prosince 2015 (Moniteur belge ze dne 12. ledna 2016, s. 763), který umožňoval privatizaci samostatných veřejných podniků kótovaných na burze, jako je Bpost.

19

Na základě tohoto zákona byly dne 11. května 2016 na řádné a mimořádné valné hromadě akcionářů společnosti Bpost změněny její stanovy s cílem umožnit její privatizaci. Dne 12. května 2016 jeden belgický deník komentoval výsledek těchto valných hromad akcionářů a odkazoval na „privatizaci společnosti Bpost“.

20

Dne 27. května 2016 MT v odpovědi na otázku položenou během rozhlasového vysílání RTBF uvedl, že společnost Bpost v nejbližší době přijde o své postavení veřejného podniku, a prohlásil, že „stát prodá část svých akcií“, že „jde opravdu o otázku hodin“ a ke ztrátě statusu veřejného podniku dojde v rámci integrace s jiným evropským provozovatelem poštovních služeb, přičemž se právě jedná o prodeji 10 % akcií společnosti Bpost nizozemskému provozovateli poštovních služeb PostNL.

21

MT tuto informaci téhož dne potvrdil a doplnil v rozhovoru s novinářem internetového portálu www.lavenir.net a v rozhovoru v deníku Le Soir, přičemž znovu zmínil záměr belgického státu převést část svého podílu na základním kapitálu společnosti Bpost a upřesnil, že tento podíl bude po převodu činit přibližně 30 % až 40 %.

22

K tomuto datu, tj. 27. května 2016 existovala podle předkládacího rozhodnutí reálná vyhlídka, že privatizace belgické pošty proběhne v nejbližší době vzhledem k pokroku v probíhajících důvěrných jednáních s nizozemským provozovatelem poštovních služeb PostNL. Harmonogram účastníků jednání mimo jiné počítal se zveřejněním tiskové zprávy oznamující dokončení předmětné privatizace dne 6. června 2016.

23

V důsledku prohlášení MT však společnost Bpost, jejíž akcie byly kótovány na burze Euronext v Bruselu, okamžitě požádala FSMA, aby pozastavil obchodování s jejími akciemi, což mělo za následek, že jednání mezi společnostmi Bpost a PostNL o jejich případné fúzi byla zastavena a k této fúzi nedošlo.

24

V této souvislosti se řídící výbor FSMA dne 28. července 2016 rozhodl zahájit šetření týkající se prohlášení MT ve sdělovacích prostředcích. V návaznosti na toto šetření vydala sankční komise FSMA několik předběžných rozhodnutí, která MT napadl opravnými prostředky, jež byly všechny zamítnuty.

25

Rozhodnutím ze dne 11. května 2023 sankční komise FSMA konstatovala, že MT v rozporu s čl. 25 odst. 1 bodem 1 písm. b) zákona ze dne 2. srpna 2002 sdělil vnitřní informaci mimo rámec výkonu svého zaměstnání, povolání nebo plnění svých povinností a uložila mu správní pokutu ve výši 12500 eur.

26

MT podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke cour d’appel de Bruxelles (Odvolací soud v Bruselu, Belgie), který je předkládajícím soudem, přičemž tvrdil, že se ve sdělovacích prostředcích vyjadřoval jako politik s cílem hájit budoucnost veřejného sektoru a zahájit v této souvislosti demokratickou debatu. Konkrétně se dovolává výjimky stanovené v článku 21 nařízení č. 596/2014 týkající se šíření nebo zveřejňování informací ve sdělovacích prostředcích, tvrdí, že jednal v souvislosti s běžným plněním svých povinností jako bývalý ministr pro veřejné podniky a toto zveřejnění bylo nezbytné k plnění jeho úlohy jako člena opoziční politické strany. Dále uvádí, že z uvedeného zveřejnění nezískal žádnou výhodu a neměl v úmyslu manipulovat s trhy. Konečně tvrdí, že jakékoli omezení svobody projevu a svobody tisku zaručené v článku 11 Listiny a v článku 10 EÚLP musí být vykládáno restriktivně.

27

Řídící výbor FSMA tvrdí, že i za předpokladu, že by se článek 21 nařízení č. 596/2014 nevztahoval výlučně na profesionální novináře, je výjimka stanovená v tomto článku 21 omezena na osoby plnící povinnosti nebo vykonávající povolání podobné žurnalistice a takovou výjimku nelze rozšiřovat na výroky politiků. Řídící výbor FSMA dodává, že dotčené zveřejnění každopádně nebylo nezbytné ani přiměřené cíli vyvolat veřejnou debatu o privatizaci belgických veřejných podniků a k vyvolání takové debaty bylo možné využít jiné prostředky než toto zveřejnění. Dále se domnívá, že k uplatnění výjimky ze zákazu šíření nebo zveřejňování vnitřní informace při výkonu zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s plněním povinností musí existovat úzká vazba mezi tímto šířením nebo tímto zveřejněním a dotčenou prací nebo dotčeným plněním povinností, což v projednávané věci nebylo dáno.

28

Předkládající soud uvádí, že jak článek 3 směrnice 2003/6, tak článek 10 nařízení č. 596/2014 stanoví výjimku z obecného zákazu šíření nebo zveřejňování vnitřní informace, pokud k tomuto šíření nebo zveřejnění dochází „při běžném výkonu zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s plněním povinností“.

29

Tento soud si klade otázku ohledně omezení svobody projevu politika, jakým je MT, a uvádí, že v projednávané věci MT nezískal ze zveřejnění vnitřní informace tisku žádnou finanční výhodu a takovou informaci zveřejnil pouze s cílem vyvolat veřejnou debatu. Uvedený soud si zejména klade otázku, zda se článek 21 nařízení č. 596/2014 použije na MT jakožto ustanovení, které je příznivější než ustanovení směrnice 2003/6, v rozsahu, v němž MT tvrdí, že jednal při plnění povinností bývalého ministra a v postavení člena opoziční politické strany s cílem upozornit veřejnost na plán privatizace předního veřejného podniku. V obecnější rovině se předkládající soud táže, zda se MT může dovolávat výjimky ze zákazu zveřejňování vnitřní informace, pokud k takovému zveřejnění došlo v souvislosti s plněním jeho povinností, s přihlédnutím k tomu, že ačkoli plnění jeho povinností běžně toto zveřejnění ve sdělovacích prostředcích nezahrnuje, došlo k němu s cílem vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu.

30

Předkládající soud má tudíž za to, že řešení sporu v původním řízení závisí zejména na výkladu článku 3 směrnice 2003/6, jakož i článků 10 a 21 nařízení č. 596/2014.

31

Za těchto podmínek se cour d’appel de Bruxelles (Odvolací soud v Bruselu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Soudní dvůr může kromě toho zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. března 1986, Tissier, 35/85, EU:C:1986:143, bod 9, a ze dne 26. března 2026, Isergartler, C‑618/24, EU:C:2026:251, bod 24].

33

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6, který umožňuje sdělovat důvěrnou informaci při běžném výkonu zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s plněním povinností, ve spojení s články 11 a 52 Listiny, článkem 10 EÚLP, jakož i zásadou rovnosti, vykládán v tom smyslu, že zakazuje, aby politik zveřejňoval nebo šířil důvěrné informace ve sdělovacích prostředcích s cílem kritizovat probíhající privatizaci veřejného podniku a vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu. Článek 3 písm. a) směrnice 2003/6, který se použil v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, odpovídá čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014.

34

Vzhledem k tomu, že směrnice 2003/6 byla zrušena a nahrazena s účinností od 3. července 2016 nařízením č. 596/2014 a toto nařízení zavedlo zejména v článku 21 týkajícím se zveřejňování nebo šíření informací ve sdělovacích prostředcích zvláštní režim týkající se případu, kdy k dotčenému zveřejňování dochází „pro účely žurnalistiky nebo jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích“, který se předkládajícímu soudu jeví jako méně přísný než režim stanovený uvedenou směrnicí, tento soud se ve své druhé otázce za účelem posouzení, zda by takový příznivější režim mohl být použitelný na skutkový stav věci v původním řízení v podstatě táže, zda se tento článek 21 použije na zveřejňování nebo šíření vnitřní informace ve sdělovacích prostředcích ze strany politika.

35

Pokud jde přitom o otázku, zda jsou ustanovení článku 21 nařízení č. 596/2014 v dotčené oblasti méně přísná než ustanovení směrnice 2003/6, takže by byla použitelná na spor v původním řízení na základě retroaktivního použití příznivějšího zákona (lex mitior) zaručeného v čl. 49 odst. 1 Listiny, Soudní dvůr již rozhodl, že tato otázka závisí na způsobu, jakým je třeba vykládat tento článek 21. Soudní dvůr rovněž konstatoval, že článek 10 tohoto nařízení odpovídá čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6 a jej tedy nelze jako takový považovat za ustanovení stanovící méně přísné pravidlo, než je pravidlo stanovené v posledně uvedeném ustanovení, přičemž dodal, že z odkazu na tento článek 10, který je učiněn v uvedeném článku 21, vyplývá, že ustanovení těchto článků jsou úzce spjata, takže je nelze použít odděleně. Otázka použitelnosti článků 10 a 21 nařízení č. 596/2014 na věc v původním řízení spadá za těchto podmínek pod meritorní přezkum předběžných otázek (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, body 59 a 60).

36

S ohledem na výše uvedené není podle všeho vyloučeno, že věc v původním řízení spadá do působnosti článku 10 nařízení č. 596/2014, a nikoli do působnosti článku 3 směrnice 2003/6.

37

Je tudíž třeba mít za to, že podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6, čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014 a článek 21 tohoto nařízení, ve spojení s články 11 a 52 Listiny, článkem 10 EÚLP, jakož i zásadou rovnosti, vykládány v tom smyslu, že zveřejnění vnitřní informace ve sdělovacích prostředcích ze strany politika s cílem kritizovat probíhající privatizaci veřejného podniku a vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu může spadat do běžného plnění jeho povinností ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, a zda se uvedený článek 21 může použít na takové zveřejnění.

38

Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba připomenout, že čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014 stanoví, že k nedovolenému zpřístupnění vnitřních informací, které je zakázané podle čl. 14 písm. c) tohoto nařízení, dochází tehdy, pokud osoba disponující takovými informacemi tyto informace zpřístupní jakékoli jiné osobě, s výjimkou případů, kdy dojde k tomuto zpřístupnění informací v rámci běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinností.

39

Jak již Soudní dvůr konstatoval, čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014 ve spojení s čl. 14 písm. c) tohoto nařízení v zásadě odpovídá čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6, který členským státům ukládal povinnost zakázat sdělování důvěrných informací. Článek 10 nařízení č. 596/2014 zejména tím, že stanoví, že zpřístupnění vnitřní informace je dovolené, pokud k němu dojde v rámci běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinností, obsahuje stejnou výjimku ze zákazu sdělování vnitřních informací jako uvedené ustanovení této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 76).

40

Za účelem určení rozsahu této výjimky je třeba připomenout, že cílem nařízení č. 596/2014, jak vyplývá zejména z bodů 2 a 24 jeho odůvodnění, jakož i z jeho článku 1, je stejně jako uvedená směrnice, která mu předcházela, zajistit integritu finančních trhů v Unii a posílit důvěru investorů v tyto trhy, která spočívá zejména ve skutečnosti, že budou postaveni naroveň a chráněni proti neoprávněnému používání vnitřních informací (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 77 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 16. dubna 2026, Brännelius, C‑229/24, EU:C:2026:298, bod 51).

41

Výjimka uvedená v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, podobně jako výjimka uvedená v čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6, musí být tedy v zásadě vykládána restriktivně, což vyžaduje existenci „úzké vazby“ mezi zpřístupněním vnitřní informace a „obvyklým“ výkonem zaměstnání, povolání nebo plněním povinností za účelem odůvodnění takového zpřístupnění, které je dovolené pouze tehdy, pokud je striktně nezbytné pro tento výkon a dodržuje zásadu proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 78 a citovaná judikatura).

42

Soudní dvůr však již uznal, že s ohledem na článek 21 nařízení č. 596/2014 má požadavek úzké vazby ve smyslu čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení zvláštní rysy, které jsou vlastní povaze zpřístupnění „pro účely žurnalistiky“, takže v takovém kontextu musí být články 10 a 21 uvedeného nařízení vykládány v tom smyslu, že zpřístupnění vnitřní informace pro účely žurnalistiky je dovolené, pokud je považováno za nezbytné pro výkon práce, povolání nebo plnění povinností a je v souladu se zásadou proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, body 81 a 89).

43

V projednávané věci přitom nelze bez dalšího vyloučit, že zpřístupnění vnitřní informace politikem může spadat do běžného plnění jeho povinností, a je tedy dovolené ve smyslu čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014.

44

Tak je tomu zejména tehdy, pokud je politik nezávisle na výkonu parlamentních funkcí aktivním a vlivným členem opoziční politické strany, jejíž úloha je v demokratické společnosti zásadní, a pokud zveřejněním vnitřní informace sleduje cíl zpochybnit či kritizovat politiku vedenou vládou nebo parlamentní většinou, jakož i hájit zájmy části voličů, kteří tuto vládu a většinu nepodporují, tím, že jejich požadavky a stanoviska přenáší do veřejné debaty.

45

Takový politik má kromě toho zájem na tom, aby veřejnosti sdělil svůj názor na aktuální dění a vyjádřil svou kritiku vůči výkonné moci v rámci debaty v obecném zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 27. října 2020, Kiliçdaroğlu v. Turecko, CE:ECHR:2020:1027JUD001655818, body 48 a 49).

46

Předkládající soud v tomto ohledu upřesňuje, že v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení byl MT bývalým ministrem a vlivným členem opoziční politické strany a právě v tomto postavení zveřejnil v rozhlasu a v tisku informaci o chystané privatizaci hlavního provozovatele poštovních služeb v Belgii. I když podle tohoto soudu a jak je výslovně uvedeno v první otázce, povinnosti MT obvykle nezahrnují tento druh šíření vnitřních informací ve sdělovacích prostředcích, k takovému zveřejnění došlo právě s cílem vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu a kritizovat citlivou a zvláště významnou chystanou privatizaci veřejného podniku.

47

Za těchto podmínek může zveřejnění vnitřní informace dotčené ve věci v původním řízení, s výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu, spadat do běžného plnění povinností MT, a nepodléhat tak zákazu stanovenému v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, pokud jsou splněny ostatní podmínky vyplývající z posledně uvedeného ustanovení ve smyslu judikatury citované v bodě 41 tohoto rozsudku.

48

Dále s ohledem na skutečnost, že ke zveřejnění dotčenému ve věci v původním řízení došlo ve sdělovacích prostředcích, je třeba ověřit, zda – jak požaduje předkládající soud ve své druhé otázce – takové zveřejnění může spadat do působnosti článku 21 tohoto nařízení, který výslovně upravuje zveřejňování vnitřních informací ve sdělovacích prostředcích a který vyžaduje, aby byla pro účely článku 10 uvedeného nařízení zohledněna zejména pravidla upravující svobodu tisku a svobodu projevu.

49

Článek 21 nařízení č. 596/2014 v tomto ohledu stanoví, že pro účely mimo jiné článku 10 tohoto nařízení, jsou-li informace zveřejňovány pro účely žurnalistiky nebo jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích, je třeba toto zveřejňování posoudit s ohledem na pravidla týkající se svobody tisku a svobody projevu v ostatních sdělovacích prostředcích a na pravidla nebo kodexy, jimiž se řídí výkon novinářské činnosti, s výjimkou situací, kdy osoba, která je původcem zveřejnění, nebo osoby s ní úzce propojené mají z tohoto zveřejnění přímo nebo nepřímo prospěch nebo kdy tato osoba přistupuje k uvedenému zveřejnění se záměrem uvést trh v omyl.

50

Jak již Soudní dvůr upřesnil, článek 21 nařízení č. 596/2014 nepředstavuje samostatný základ, odchylující se od článku 10 tohoto nařízení, pro určení dovolené či nedovolené povahy zpřístupnění vnitřních informací pro účely žurnalistiky nebo jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích. Takové určení musí vycházet z tohoto článku 10 při zohlednění upřesnění uvedených v tomto článku 21 (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 75).

51

Pro účely projednávané věci je pro určení, zda se zveřejňování nebo šíření vnitřních informací pro účely žurnalistiky nebo „jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích“ ve smyslu uvedeného článku 21 týká případu, kdy politik zveřejní nebo šíří vnitřní informace ve sdělovacích prostředcích, ať již v tisku nebo v jiných sdělovacích prostředcích, jako je zejména rozhlas, je třeba připomenout, že výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož spadá, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 63).

52

Pokud jde o znění článku 21 nařízení č. 596/2014, je třeba konstatovat, že výraz „jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích“ se obecně, jak vyplývá ze samotného nadpisu tohoto článku 21, týká zveřejňování nebo šíření informací ve sdělovacích prostředcích, a tudíž se netýká nutně pouze zveřejňování informací spočívajícího v publikování informací novináři nebo zveřejňování pro účely novinářské činnosti, ale rovněž zveřejňování informací, které mohou provádět jiné osoby, jejichž úloha a vykonávané povinnosti je však třeba posuzovat případ od případu a s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu.

53

Pokud jde o kontext a cíle sledované nařízením č. 596/2014, zejména z bodu 2 jeho odůvodnění vyplývá, že cílem tohoto nařízení je zajistit integritu finančních trhů zákazem zneužívání trhu, jako jsou obchodování zasvěcených osob a nedovolené zpřístupnění vnitřních informací. Z bodu 77 odůvodnění uvedeného nařízení dále vyplývá, že při sledování tohoto účelu je třeba ctít základní práva a zásady uznané Listinou, zejména svobodu tisku a svobodu projevu v ostatních sdělovacích prostředcích, jak jsou zaručeny v Unii a členských státech, zakotveny v článku 11 Listiny a zmíněny mimoto v článku 21 nařízení č. 596/2014 (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 65).

54

V zájmu zohlednění významu těchto základních svobod v každé demokratické společnosti je třeba výrazy „pro účely žurnalistiky“ a „pro účely jiných forem vyjádření ve sdělovacích prostředcích“, které jsou uvedeny v tomto článku 21, vykládat široce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 66 a citovaná judikatura).

55

Ze znění článku 21 nařízení č. 596/2014, jakož i z jeho kontextu a z cílů, které toto nařízení sleduje, tudíž vyplývá, že zveřejňování vnitřních informací ve sdělovacích prostředcích politikem může spadat pod výraz „nebo jiné formy projevu ve sdělovacích prostředcích“, takže tento článek 21 lze v takovém případě použít.

56

Je však třeba ještě připomenout, že použití uvedeného článku 21 závisí rovněž na tom, zda jsou splněny dvě negativní podmínky stanovené v tomto článku a připomenuté v bodě 49 tohoto rozsudku, a sice že tato osoba nebo osoby s ní úzce propojené nezískávají přímo nebo nepřímo výhodu nebo zisk z tohoto zveřejnění a uvedená osoba nepřistupuje k uvedenému zveřejnění se záměrem uvést trh v omyl.

57

V tomto ohledu je třeba v prvé řadě upřesnit, že výhoda nebo zisk, o které se jedná, musí mít v zásadě hospodářskou povahu v tom smyslu, že musí přímo či nepřímo příznivě působit, byť i v budoucnu, na majetkovou situaci osoby, která informaci šíří, nebo osob s ní úzce propojených. Jak totiž vyplývá z bodu 23 odůvodnění tohoto nařízení, podstatným rysem obchodování zasvěcených osob je získání nespravedlivé výhody na základě vnitřní informace ve formě tržních transakcí. Prospěch výlučně politické povahy, s vyloučením jakéhokoli prospěchu hospodářské povahy, kterého by mohla dotyčná osoba nebo politická strana, jíž je tato osoba členem, případně dosáhnout v důsledku takového zveřejnění, proto nelze kvalifikovat jako „výhodu“ nebo „zisk“ ve smyslu článku 21 nařízení č. 596/2014.

58

Pokud jde ve druhé řadě o otázku, zda MT činil svá prohlášení se záměrem uvést trh v omyl, vyplývá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, jak z předkládacího rozhodnutí, tak ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, že v projednávané věci tomu tak nebylo.

59

Pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit z použití článku 21 nařízení č. 596/2014 pro účely článku 10 tohoto nařízení, je třeba připomenout, že výjimka stanovená v tomto článku 21 musí být vykládána tak, aby byl zachován užitečný účinek posledně uvedeného článku s ohledem na jeho účel, jak je uveden rovněž v bodě 77 odůvodnění tohoto nařízení, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem bodu 44 odůvodnění směrnice 2003/6, a sice dodržování svobody tisku a svobody projevu v ostatních sdělovacích prostředcích, které jsou zaručeny zejména článkem 11 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 80 a citovaná judikatura).

60

Jak již přitom Soudní dvůr rozhodl, svoboda projevu a informací uznaná v článku 11 Listiny je jedním ze základních pilířů demokratické a pluralitní společnosti a je součástí hodnot, na kterých je podle článku 2 SEU založena Unie. Zásah do práv a svobod zaručených tímto článkem 11 musí být proto v tomto kontextu omezen na to, co je nezbytně nutné (rozsudek ze dne 4. října 2024, Real Madrid Club de Fútbol, C‑633/22, EU:C:2024:843, bod 49 a citovaná judikatura).

61

Mimoto pro účely výkladu článku 11 Listiny je třeba podle jejího čl. 52 odst. 3 zohlednit judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která se týká článku 10 EÚLP (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 67 a citovaná judikatura).

62

Z ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva v tomto ohledu vyplývá, že výjimky, kterým podléhá svoboda projevu, musí být vykládány restriktivně a čl. 10 odst. 2 EÚLP ponechává jen malý prostor pro omezení svobody projevu v oblasti politické diskuse i v oblasti otázek obecného zájmu. Otázky obecného zájmu jsou takové, které mohou oprávněně zajímat veřejnost a vzbuzují její pozornost nebo ji podstatně znepokojují, zejména proto, že se týkají dobrých životních podmínek občanů nebo života společnosti (rozsudek ze dne 4. října 2024, Real Madrid Club de Fútbol, C‑633/22, EU:C:2024:843, body 53 a 54, jakož i citovaná judikatura).

63

V této souvislosti Evropský soud pro lidská práva rovněž zdůrazňuje zásadní úlohu tisku v demokratické společnosti, takže záruky, které je třeba tisku poskytnout, mají zvláštní význam. Tisk sice nesmí překračovat určité meze, zejména pokud jde o ochranu pověsti nebo práv jiných osob, má však povinnost sdělovat informace a myšlenky o všech otázkách obecného zájmu v souladu se svými povinnostmi a odpovědností. Pokud by tomu bylo jinak, tisk by nemohl plnit svou zásadní roli public watchdog (veřejného hlídacího psa). Při určování, jak to vyžaduje čl. 10 odst. 2 EÚLP, zda je dotčený zásah přiměřený sledovanému legitimnímu cíli, je tedy třeba přikládat velkou váhu zájmům demokratické společnosti na zajištění a zachování svobody tisku (rozsudek ze dne 4. října 2024, Real Madrid Club de Fútbol, C‑633/22, EU:C:2024:843, bod 55 a citovaná judikatura).

64

Prohlášení učiněná politikem za účelem vyvolání veřejné debaty o otázkách obecného zájmu, jako je chystaná privatizace veřejného podniku, přitom mohou spadat pod svobodu projevu takové osoby v oblasti politického projevu a v oblasti otázek obecného zájmu ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 62 tohoto rozsudku.

65

Jak však Soudní dvůr opakovaně upřesnil, práva a svobody zakotvené v článku 11 Listiny nejsou absolutními výsadami, ale musí být nahlíženy ve vztahu k jejich společenské funkci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 120, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2024, Real Madrid Club de Fútbol, C‑633/22, EU:C:2024:843, bod 47).

66

Jak totiž vyplývá z čl. 52 odst. 1 Listiny, Listina připouští omezení výkonu těchto práv a svobod za předpokladu, že tato omezení jsou stanovena zákonem, respektují podstatu těchto práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

67

Požadavek vyplývající z čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, aby takové zpřístupnění bylo nezbytné pro plnění povinností politika, a přiměřená povaha tohoto zpřístupnění tedy musí být posuzovány s ohledem na skutečnost, že tento čl. 10 odst. 1 musí být v rozsahu, v němž představuje omezení základního práva zaručeného v článku 11 Listiny, vykládán v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 81).

68

V projednávané věci, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 109 svého stanoviska, je omezení svobody projevu MT vyplývající ze zákazu zveřejňování důvěrné informace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, zaprvé stanoveno zákonem, tj. jak nařízením č. 596/2014, tak zákonem ze dne 2. srpna 2002, zadruhé respektuje podstatu dotčených práv a svobod, jelikož takový zákaz není s ohledem na ustanovení článků 10 a 21 tohoto nařízení uložen absolutně a zatřetí sleduje v zásadě cíl obecného zájmu, kterým je ochrana integrity finančních trhů.

69

I když předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil jak nezbytnost, tak přiměřenost zveřejnění dotčeného ve věci v původním řízení, Soudní dvůr má nicméně pravomoc poskytnout tomuto soudu vodítka, která mu umožní rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, MA. T. I. SUD a Duemme SGR, C‑523/16 a C‑536/16, EU:C:2018:122, bod 58, jakož i citovaná judikatura).

70

V tomto ohledu je při posuzování nezbytnosti takového zveřejnění pro plnění povinností politika třeba zohlednit potřebu vyvolat při plnění takových povinností veřejnou debatu o takové otázce obecného zájmu, jako je projekt privatizace národního poštovního podniku.

71

V rámci tohoto ověření musí předkládající soud zejména zohlednit kontext, v němž k tomuto zveřejnění došlo.

72

Vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu bylo cílem, jehož se MT snažil dosáhnout zveřejněním informace o chystané privatizaci společnosti Bpost, vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu, je třeba zejména ověřit, zaprvé, zda bylo toto zveřejnění za tímto účelem nezbytné s ohledem na skutečnost, že debata o privatizaci veřejných podniků již v Belgii proběhla v průběhu diskusí, které předcházely přijetí zákona ze dne 16. prosince 2015 uvedeného v bodě 18 tohoto rozsudku a s ohledem na skutečnost, že, jak bylo uvedeno v bodě 22 tohoto rozsudku, harmonogram účastníků jednání počítal se zveřejněním tiskové zprávy, oznamující dokončení privatizace, dne 6. června 2016, a zadruhé, zda uvedené zveřejnění takové informace, která v projednávané věci upřesňovala totožnost hospodářských subjektů zapojených do dotčené privatizace, jakož i nový podíl, který bude mít belgický stát na základním kapitálu společnosti Bpost po této privatizaci, bylo nejvhodnějším prostředkem k seznámení veřejnosti s událostí týkající se dotčeného členského státu za účelem vyvolání veřejné debaty.

73

Pokud jde o otázku, zda zveřejnění dotyčné vnitřní informace dodržuje zásadu proporcionality, je třeba přezkoumat, zda by omezení svobody projevu, k němuž by zákaz takového zveřejnění vedl, bylo nepřiměřené ve vztahu k újmě, kterou by takové zveřejnění mohlo způsobit na integritě finančních trhů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 84).

74

Mezi skutečnostmi, které musí předkládající soud při tomto posouzení zohlednit, je třeba zaprvé zohlednit potenciálně odrazující účinek takového omezení na plnění povinností dotyčného politika, a zejména na zabezpečení jeho svobody projevu v oblasti politického projevu ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 62 tohoto rozsudku.

75

Zadruhé je třeba rovněž ověřit, zda zveřejnění vnitřní informace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, je přiměřené sledovanému cíli, kterým je vyvolat veřejnou debatu o otázkách obecného zájmu, které mohou veřejnost oprávněně zajímat nebo ji významně znepokojovat, a zda takové zveřejnění není nepřiměřené ve vztahu k újmě, kterou by toto zveřejnění mohlo způsobit na integritě finančních trhů.

76

Zatřetí je třeba zohlednit negativní dopady dotčeného zveřejnění vnitřní informace na integritu finančních trhů. Je na předkládajícím soudu, aby zejména přezkoumal, zda toto zveřejnění mohlo vést k obchodování zasvěcených osob, které mohlo způsobit finanční ztráty investorů, jakož i ztrátu důvěry ve finanční trhy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 87).

77

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6, čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014 a článek 21 tohoto nařízení, ve spojení s články 11 a 52 Listiny, článkem 10 EÚLP, jakož i zásadou rovnosti, musí být vykládány v tom smyslu, že zveřejnění vnitřní informace ve sdělovacích prostředcích ze strany politika s cílem kritizovat probíhající privatizaci veřejného podniku a vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu může spadat do běžného plnění jeho povinností ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, a článek 21 tohoto nařízení se může na takové zveřejnění použít, pokud je toto zveřejnění, posuzované s ohledem na svobodu projevu tohoto politika, nezbytné pro plnění těchto povinností a je v souladu se zásadou proporcionality.

78

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu), čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES a článek 21 tohoto nařízení, ve spojení s články 11 a 52 Listiny základních práv Evropské unie, článkem 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, jakož i zásadou rovnosti,

musí být vykládány v tom smyslu, že

zveřejnění vnitřní informace ve sdělovacích prostředcích ze strany politika s cílem kritizovat probíhající privatizaci veřejného podniku a vyvolat veřejnou debatu o otázce obecného zájmu může spadat do běžného plnění jeho povinností ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/6 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 596/2014, a článek 21 tohoto nařízení se může na takové zveřejnění použít, pokud je toto zveřejnění, posuzované s ohledem na svobodu projevu tohoto politika, nezbytné pro plnění těchto povinností a je v souladu se zásadou proporcionality.