null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

ANDREY BIONDIHO

přednesené dne 12. března 2026(1)

Věc C‑845/24 P

Silgan Holdings, Inc.,

Silgan Holdings Austria GmbH,

Silgan International Holdings BV,

Silgan Metal Packaging Distribution GmbH,

Silgan White Cap Manufacturing GmbH

proti

Evropské komisi

„ Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh kovových obalů – Zahájení přezkumného řízení Evropskou Komisí na žádost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž – Lhůta pro přerozdělení – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž – Zásada řádné správy – Povinnost uvést odůvodnění“

I.      Úvod

1.        V tomto kasačním opravném prostředku se společnosti Silgan Holdings, Inc., Silgan Holdings Austria GmbH, Silgan International Holdings BV, Silgan Metal Packaging Distribution GmbH a Silgan White Cap Manufacturing GmbH, které jsou součástí stejné skupiny společností (dále společně jen „Silgan“), domáhají zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 2. října 2024, Silgan Holdings a další v. Komise (T‑589/22, EU:T:2024:662, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí Komise C(2022) 4761 final ze dne 12. července 2022(2) (dále jen „sporné rozhodnutí“)(3), týkající se řízení o použití článku 101 SFEU. Stručně řečeno, Komise na žádost Bundeskartellamt (orgán pro hospodářskou soutěž, Německo, dále jen „vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž“) zahájila řízení mimo jiné proti Silgan. Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž požádal Komisi o zahájení řízení z důvodu, že mezery v tehdy platných německých právních předpisech neumožnily účinně sankcionovat dotčené společnosti, jelikož v důsledku restrukturalizace, kterou společnosti Silgan provedly, nebylo možné identifikovat všechny společnosti, které se dopustily protiprávního jednání. Na konci řízení Komise konstatovala(4) jediné a trvající protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU v odvětví kovových obalů v Německu od 11. března 2011 do 18. září 2014 a uložila Silgan pokutu ve výši 23 852 000 eur, sníženou o 10 % na základě oznámení o postupu při narovnání(5).

2.        V napadeném rozsudku Tribunál meritorně zamítl všechny žalobní důvody vznesené na podporu žaloby směřující proti rozhodnutí Komise.

II.    Právní rámec

A.      Nařízení č. 1/2003

3.        V rámci projednávaného kasačního opravného prostředku je relevantní čl. 11 odst. 3 a 6 nařízení č. 1/2003(6) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU].

4.        Článek 11 odst. 3 a 6, nadepsaný „Spolupráce mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států“, stanoví:

„3.      Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států jednají na základě článků [101 a 102 SFEU], informují písemně Komisi před nebo neprodleně po zahájení prvního formálního vyšetřovacího opatření. Tyto informace mohou být dány k dispozici také orgánům pro hospodářskou soutěž ostatních členských států.

[...]

6.      Zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly III ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost používat články [101 a 102 SFEU]. Pokud orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již v nějakém případě jedná, Komise zahájí řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.“

B.      Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž

5.        Fungování nařízení č. 1/2003 je podrobně popsáno v oznámení o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž(7) (dále jen „oznámení o spolupráci“). Pokud jde konkrétně o projednávaný kasační opravný prostředek, bod 18 oznámení o spolupráci stanoví:

„Pokud vyvstanou problémy s přerozdělováním věcí, je třeba je urychleně vyřešit, a to v zásadě do dvou měsíců od data první informace zaslané síti podle článku 11 nařízení [č. 1/2003]. V této lhůtě se orgány pro hospodářskou soutěž pokusí dosáhnout dohody o případném přerozdělení a případně o podmínkách souběžného postupu.“

6.        Bod 19 uvedeného oznámení stanoví:

„Orgán nebo orgány pro hospodářskou soutěž, které se zabývají věcí na konci lhůty pro přerozdělení, musí pokračovat v jejím projednávání až do konce daného řízení. K přerozdělení věci po uplynutí počátečního období pro přidělení v délce dvou měsíců může dojít pouze v případě podstatné změny známých skutkových okolností věci v průběhu řízení.“

7.        Oddíl 3.2 téhož oznámení, nadepsaný „Zahájení řízení Komisí podle čl. 11 odst. 6 nařízení“, stanoví průběh zahájení řízení. Tento oddíl konkrétně uvádí, že mohou nastat dvě situace, z nichž druhá nastane, pokud jeden nebo více vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž informovaly síť o tom, že se zabývají určitou věcí. Druhý případ, který je relevantní pro projednávaný kasační opravný prostředek, je upraven v bodě 54. Konkrétně bod 54 stanoví následující:

„Druhá situace nastane, pokud jeden nebo více vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž informovaly síť v souladu s čl. 11 odst. 3 [nařízení č. 1/2003], že se zabývají určitou věcí. V průběhu počátečního období pro přidělení (v orientační dvouměsíční lhůtě uvedené v bodě 18 téhož oznámení) může Komise zahájit řízení na základě čl. 11 odst. 6 [nařízení č. 1/2003] po konzultaci s dotyčnými orgány. Po skončení fáze přidělení Komise čl. 11 odst. 6 [nařízení č. 1/2003] v zásadě použije pouze v jedné z následujících situacích:

[...]

d)      přijetí rozhodnutí Komise je nezbytné pro rozvoj politiky hospodářské soutěže Společenství – zejména pokud se jedná o stejný problém v oblasti hospodářské soutěže ve více členských státech – nebo pro zajištění účinného provádění politiky hospodářské soutěže Společenství;

[...]“

III. Ke kasačnímu opravnému prostředku

8.        Hlavním předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku je fungování systému spolupráce mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států, jak je popsán v oznámení o spolupráci, za zvláštní okolnosti, kdy k žádosti o přerozdělení dojde po počáteční fázi pro přidělení. Tato otázka se týká zejména pravomoci Komise a lhůty pro zahájení řízení poté, co vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž již zahájil šetření a z něho vyplynulo, že mezery v tehdy platném vnitrostátním právu neumožňovaly účinně sankcionovat dotčené podniky.

9.        Silgan zejména navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, zrušil sporné rozhodnutí a uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.

10.      Komise, podporovaná Spolkovou republikou Německo, navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil Silgan náhradu nákladů řízení.

11.      Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Silgan pět důvodů, které jsou všechny zpochybněny Komisí. První důvod vychází z nesprávného výkladu a použití zásady subsidiarity. Druhý důvod vychází z nesprávného výkladu a použití zákazu zneužití pravomoci. Třetí důvod vychází z nesprávného výkladu a použití zásady proporcionality. Čtvrtým důvodem Silgan vytýká Tribunálu, že nesprávně vyložil a použil zásadu, podle které je správní orgán vázán svým rozhodnutími. Pátý důvod vychází z nesprávného výkladu a použití povinnosti uvést odůvodnění ze strany Komise. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku.

12.      Argumentace Silgan v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je rozdělena do čtyř částí.

13.      První část vychází z nesprávného výkladu zásady, podle níž je správa vázána svými rozhodnutími. Druhá část vychází z nesprávného výkladu závazného účinku oznámení Komise. Třetí část vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu bodů 19 a 54 oznámení Komise. Čtvrtá část vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu povinnosti Komise uvést odůvodnění.

14.      V rámci analýzy tohoto stanoviska však považuji za užitečné přeskupit čtyři části z důvodu předběžnosti a nejprve se zabývat třetí částí. Pro úplnost pak posoudím první, druhou a čtvrtou část společně. Důvodem je skutečnost, že třetí část čtvrtého důvodu se týká právě hlavní otázky projednávaného kasačního opravného prostředku, tj. pravomoci Komise zahájit řízení na žádost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž.

A.      Úvodní poznámky

15.      Nejprve je třeba nastínit kontext, do kterého tato věc zapadá. Jak je známo, nařízením č. 1/2003 byl zaveden systém paralelních pravomocí, na jehož základě mohou Komise a orgány členských států pro hospodářskou soutěž uplatňovat články 101 a 102 SFEU. Společně tvoří síť nazvanou „European Competition Network“ (ECN), která je založena na úzké spolupráci při uplatňování unijního práva hospodářské soutěže a dohledu nad ním. Tato síť musí zajistit účinné a jednotné uplatňování práva hospodářské soutěže.

16.      V rámci této sítě spolupráce spočívá uplatňování práva hospodářské soutěže na systému souběžných pravomocí Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž(8). Současně bylo zachováno pravidlo, podle kterého orgány pro hospodářskou soutěž členských států ztrácejí svou pravomoc v případě, kdy Komise zahájí vlastní řízení. Cílem je zajistit účinné uplatňování práva hospodářské soutěže a optimální řízení sítě(9). Komise tak zůstává garantem jednotného uplatňování unijního práva hospodářské soutěže.

17.      V této souvislosti oznámení o spolupráci, nástroj soft law, podrobně definuje fungování systému stanoveného nařízením č. 1/2003.

18.      Oznámení o spolupráci tedy slouží jako vodítko pro koordinaci vztahů spolupráce a přidělování věcí mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států.

19.      Do tohoto kontextu zapadá hlavní otázka, kterou vyvolává projednávaný spor, a která se týká způsobu rozdělování věcí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž. Přesněji řečeno, řešení tohoto sporu bude vyžadovat, aby Soudní dvůr upřesnil, do jaké míry může Komise na žádost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž zahájit řízení ve smyslu oznámení o spolupráci.

1.      Ke třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku

20.      Silgan zpochybňuje bod 105 napadeného rozsudku, v němž Tribunál dospěl k závěru, že Silgan neprokázala, že se Komise odchýlila od oznámení o spolupráci. Silgan v tomto ohledu vznáší dvě výtky.

21.      Svou první výtkou Silgan zpochybňuje body 59 a 60 napadeného rozsudku, v nichž měl Tribunál za to, že podmínky stanovené v bodě 54 písm. d) druhé možnosti oznámení o spolupráci byly splněny.

22.      Svou druhou výtkou Silgan vytýká Tribunálu, že nezohlednil dvouměsíční lhůtu stanovenou oznámením o spolupráci a že měl dospět k závěru, že Komise tuto lhůtu nedodržela.

a)      Argumenty Silgan k první výtce vycházející z nedodržení podmínek nezbytných pro opožděné přerozdělení

23.      Pokud jde o první výtku vycházející z nedodržení podmínek nezbytných pro opožděné přerozdělení, Silgan tvrdí, že podstatná změna skutečností uvedená v bodě 19 oznámení o spolupráci předpokládá, že se jedná o nové skutečnosti týkající se okolností, které vedly Komisi k závěru, že došlo k protiprávnímu jednání. Podle Silgan restrukturalizace společnosti nepředstavuje podstatnou změnu skutečností, protože k restrukturalizaci došlo po ukončení protiprávního jednání.

24.      Zpochybňuje rovněž bod 72 napadeného rozsudku, v němž Tribunál pouze uvedl, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nebyl schopen zaručit, že případná protiprávní jednání budou sankcionována v plném rozsahu, a ponechal tak podle Silgan otevřenou otázku, zda tomu tak skutečně bylo.

25.      Tribunál měl tedy dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že obnovení šetření Komisí bylo nezbytné k zajištění účinného uplatňování unijního práva hospodářské soutěže.

26.      Kromě toho Silgan vytýká Tribunálu, že se v bodě 105 napadeného rozsudku dopustil nesprávného posouzení, pokud jde o rozložení důkazního břemene. Komise měla předložit důkaz o skutečnostech, na kterých zakládá svou pravomoc, a prokázat, že podmínky pro přerozdělení byly splněny.

b)      Analýza

27.      Nejprve je třeba zmínit body 18 a 19 oznámení o spolupráci. Na jedné straně se bod 18, který odkazuje na lhůtu dvou měsíců od data prvního zaslání informace síti, týká počátečního období pro přidělení, které nastává před zahájením řízení(10). Jinými slovy, počáteční období pro přidělení se shoduje s obdobím, ve kterém je určen orgán, který je vhodný pro projednání věci(11). Na druhé straně se bod 19 týká případu, kdy by po uplynutí dvouměsíční lhůty měl orgán pokračovat v projednávání věci až do skončení řízení. Bod 19 dále upravuje případ, kdy je výjimečně povoleno přerozdělení, po počátečním období pro přidělení trvajícím dva měsíce, a to pouze v případě podstatné změny známých skutečností týkajících se věci v průběhu řízení.

28.      S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že v bodě 60 napadeného rozsudku Tribunál správně dospěl k závěru, že Komise byla schopna lépe než vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž zajistit účinné uplatňování práva hospodářské soutěže. V tomto ohledu mám za to, že úvahy Tribunálu uvedené v bodech 56 až 59 napadeného rozsudku nejsou stiženy nesprávným právním posouzením.

29.      Zejména v bodech 56 až 58 napadeného rozsudku Tribunál zdůraznil časový rozdíl mezi okamžikem, kdy došlo k protiprávnímu jednání, a okamžikem, kdy došlo k restrukturalizacím(12), a poukázal na to, že mezery v tehdy platném německém právu bránily uložení účinných sankcí dotčeným podnikům(13). Vzhledem k těmto okolnostem a časovým rozdílům mohl Tribunál rozhodnout, že mohlo vzniknout riziko, že porušení by na základě tehdy platného německého práva zůstalo nepotrestáno, alespoň pokud jde o část tohoto protiprávního jednání, a že by proto nebylo možné zaručit účinné uplatňování unijního práva hospodářské soutěže.

30.      Tribunál totiž v bodě 59 napadeného rozsudku připomněl, že cílem nařízení č. 1/2003 je zajistit účinné uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže tím, že orgánům pro hospodářskou soutěž členských států přiznává pravomoc uplatňovat toto právo paralelně s Komisí.

31.      Tribunál se omezil na zdůraznění, že tento cíl je rovněž připomenut v bodě 54 písm. d) druhé možnosti oznámení o spolupráci. Na základě těchto předpokladů měl Tribunál správně za to, že Komise mohla zajistit účinné uplatňování práva hospodářské soutěže spíše než vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž.

32.      Jak je uvedeno v bodě 2 oznámení o spolupráci, „členské státy jsou povinny zavést systém účinných, přiměřených a odrazujících sankcí v případě porušení práva Společenství“. Jinými slovy, pokud členský stát nemůže zajistit takový systém sankcí, nelze zaručit účinné a jednotné uplatňování práva hospodářské soutěže(14). Bylo by totiž v rozporu s duchem spolupráce, který charakterizuje síť, jakož i s cílem, který sleduje nařízení č. 1/2003, domnívat se, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nemůže požádat Komisi, aby si přisvojila řízení(15).

33.      Článek 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, který je založen na úzké spolupráci mezi vnitrostátními orgány členských států a Komisí(16), stanoví nejen to, že zahájením řízení Komisí se vnitrostátní orgány zbavují své pravomoci, ale také to, že pokud se vnitrostátní orgán již případem zabývá, zahájí Komise řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem(17). V této souvislosti, jak rovněž zdůraznil Soudní dvůr, je čl. 11 odst. 6 zařazen do kapitoly IV nařízení č. 1/2003, která se týká spolupráce mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států(18).

34.      Argument Silgan, podle něhož Tribunál rozhodl, že podmínky uvedené v bodě 54 písm. d) druhé možnosti oznámení o spolupráci byly splněny, je tedy neopodstatněný. Body 59 a 60 napadeného rozsudku neobsahují žádné zmínky v tomto smyslu.

35.      Pokud jde o výtku Silgan týkající se podstatné změny známých skutečností v dané věci, jak je uvedeno v bodě 19 oznámení o spolupráci, je třeba nejprve poznamenat, že sporné body napadeného rozsudku neobsahují žádné zmínky o diskusi týkající se této otázky. Jak již bylo uvedeno výše, závěr, k němuž dospěl Tribunál, že Komise mohla vykonávat svou pravomoc, je založen pouze na nutnosti zajistit, aby byl sledován cíl nařízení č. 1/2003, tj. účinné uplatňování práva hospodářské soutěže.

36.      I za předpokladu, že mezi touto věcí a bodem 19 oznámení o spolupráci existuje souvislost, pochybuji, že restrukturalizace společnosti nemůže spadat pod definici podstatné změny skutečností věci. Ačkoli restrukturalizace sama o sobě může představovat skutečnost, která nesouvisí s protiprávním jednáním, domnívám se, že restrukturalizaci v různých formách, které může mít, je obecně třeba považovat za možný prostředek ke zlepšení obchodní a strategické pozice jakékoli společnosti na trhu a že v každém případě má za následek podstatné změny u podniků, které se dopustily protiprávního jednání, a může tedy spadat do definice podstatné změny skutečností.

37.      Pokud jde o rozdělení důkazního břemene, pochybuji o přípustnosti výtky Silgan, podle níž bylo na Komisi, aby prokázala svou příslušnost. V této souvislosti je třeba připomenout, že v rámci soudního řízení je na žalobci, aby předložil důkazy, které mohou sestávat ze spolehlivých indicií, jejichž cílem je prokázat opodstatněnost jeho výtek(19). V projednávané věci se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, ale pouze konstatoval, že Silgan neprokázala, že by se Komise odchýlila od oznámení o spolupráci. Z bodu 105 napadeného rozsudku však vyplývá, že Tribunál měl pochybnosti o přípustnosti argumentu Silgan, podle něhož se správa nemůže odchýlit od vnitřních opatření, která přijímá, protože tento argument byl vznesen až v replice.

38.      Z výše uvedeného vyplývá, že první výtka třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru zamítnuta.

c)      Argumenty Silgan týkající se druhé výtky vycházející z příliš opožděného následného přerozdělení

39.      Pokud jde o druhou výtku třetí části vycházející z příliš opožděného následného přerozdělení, Silgan Tribunálu vytýká, že nezohlednil časové požadavky uložené oznámením o spolupráci v případě následného přerozdělení a že Tribunál měl v bodě 105 napadeného rozsudku dospět k závěru, že se jedná o odchylku od těchto požadavků.

40.      Silgan dále tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku, z použití výrazu „v zásadě“ v bodě 18 oznámení o spolupráci nevyplývá, že lhůta dvou měsíců od data prvního zaslání informace síti není závazná. V bodech 88 a 89 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že bod 18 oznámení o spolupráci se v projednávané věci neuplatní a že Komise není vázána žádnou lhůtou.

41.      Silgan tvrdí, že k následnému přerozdělení by naopak mělo dojít neprodleně, jakmile se Komise dozví o skutečnostech, které jej odůvodňují.

d)      Analýza

42.      Nejprve uvádím, že podle bodu 88 napadeného rozsudku není podle Tribunálu bod 18 oznámení o spolupráci v projednávané věci relevantní, protože bod 18 upravuje případ, kdy se vnitrostátní orgán a Komise musely dohodnout na možném přidělení.

43.      V tomto ohledu je třeba uvést, jak bylo uvedeno v bodě 27 tohoto stanoviska, že bod 18 se výslovně týká případů, kdy existují problémy s přerozdělením, které mohou vzniknout během počáteční fáze pro přidělení a které musí být vyřešeny včas, nejpozději do dvou měsíců. Ze spisu však vyplývá, že Komise zasáhla na žádost vnitrostátního orgánu, který se obával, že mezery v německém právu by mohly vést k beztrestnosti společností, které se dopustily protiprávního jednání. V projednávané věci je však nesporné, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž požádal Komisi o prošetření věci poté, co již zahájil řízení(20). Z toho vyplývá, že Komise zasáhla po počáteční fázi pro přidělení. Domnívám se proto, že Tribunál správně rozhodl, že bod 18 oznámení o spolupráci není v projednávané věci relevantní.

44.      Pokud jde o bod 89 napadeného rozsudku, v němž Tribunál dospěl k závěru, že z bodu 54 oznámení o spolupráci nevyplývá, že by Komise byla vázána nějakou konkrétní lhůtou, je třeba vyjasnit význam tohoto bodu 54 oznámení o spolupráci.

45.      Bod 54 upravuje dva případy: první se týká počátečního období pro přidělení a odkazuje na lhůtu dvou měsíců uvedenou v bodě 18. Během tohoto počátečního období může Komise podle bodu 54 zahájit řízení podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 po konzultaci s příslušným orgánem. Druhý případ se týká situace, kdy po skončení fáze přidělení může Komise v zásadě použít čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 pouze v určitých situacích uvedených v bodě 54. Pro tento druhý případ bod 54 nestanoví žádnou lhůtu. Jedna ze situací uvedených v tomto bodě se týká případu, kdy je přijetí rozhodnutí Komise nezbytné k zajištění účinného uplatňování unijního práva hospodářské soutěže.

46.      Z toho podle mého názoru vyplývá, že Tribunál správně dospěl k závěru, že z bodu 54 vyplývá, že Komise není vázána žádnou lhůtou.

47.      Je však třeba uvést, že Komise ve svých písemnostech vysvětluje, že řízení nemohlo být zahájeno před datem provedení nezbytných kontrol. Dále uvádí, že důvodem, proč uplynulo deset měsíců mezi žádostí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž a zahájením řízení Komisí, je skutečnost, že tato lhůta byla nezbytná k vyžádání četných spisů a jejich analýze, k rozhodnutí, zda pokračovat v šetření, a k organizaci kontrol.

48.      V této souvislosti uvádím, že Tribunál v bodech 91 až 93 napadeného rozsudku správně odkázal na judikaturu, podle níž unijní právo vyžaduje, aby orgány řešily věci v rámci správních řízení, která vedou, v přiměřené lhůtě, a že přiměřenost lhůty se posuzuje v závislosti na okolnostech každé věci a zejména složitosti věci(21).

49.      Konkrétně uvádím, že Soudní dvůr již rozhodl, že věci týkající se hospodářské soutěže v zásadě vyžadují provedení komplexní skutkové a hospodářské analýzy a že případné úkony a vyšetřovací opatření přijaté orgány pro hospodářskou soutěž by v případě značného počtu případů nutně prodloužily délku řízení o protiprávním jednání(22).

50.      V projednávané věci se domnívám, že Tribunál správně rozhodl na základě skutečností uvedených v bodech 94 až 100 napadeného rozsudku, že lhůta deseti měsíců nebyla nepřiměřená pro provedení řízení. Jak ostatně správně připomněl Tribunál v bodě 101 napadeného rozsudku, je třeba analogicky uvést, že podle judikatury Soudního dvora porušení zásady dodržení přiměřené lhůty může být důvodem ke zrušení rozhodnutí přijatého na základě správního řízení podle článků 101 nebo 102 SFEU, pouze pokud vede rovněž k porušení práva dotyčného podniku na obhajobu(23). Silgan však nevznesla porušení svých práv na obhajobu ani před Tribunálem, ani před Soudním dvorem.

51.      Z výše uvedeného vyplývá, že také druhá výtka třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru zamítnuta.

2.      K první, druhé a čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku

52.      V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Silgan vznáší tři další výtky proti bodům 105 a 106 napadeného rozsudku.

53.      Zaprvé Silgan uplatňuje zásadu, že Komise je povinna dodržovat akty, které přijímá, a že se od nich může odchýlit pouze z důvodů, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení.

54.      Zadruhé Silgan tvrdí, že se tato zásada použije rovněž na oznámení o spolupráci. V tomto ohledu Silgan uvádí rozsudek ze dne 9. února 2022, Sped-Pro v. Komise (T‑791/19, EU:T:2022:67), ve kterém se Tribunál domníval, že tak jako jiné nástroje soft law, Komise se sama omezila při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, jinak jí případně hrozí sankce za porušení obecných právních zásad, jako je rovné zacházení nebo ochrana legitimního očekávání(24).

55.      Zatřetí vytýká Tribunálu, že neuznal, že Komise dostatečně neodůvodnila odchylku od oznámení o spolupráci.

56.      Pokud jde o první dvě výše uvedené výtky, Silgan se omezuje na citaci zásady, že správa je vázána svými rozhodnutími, aniž by jakkoli zpochybňovala úvahy Tribunálu. Pochybuji tedy o přípustnosti těchto dvou výtek.

57.      Pokud jde o věc samou, jak je uvedeno výše v bodech 28 až 31 tohoto stanoviska, pokud Komise na žádost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž rozhodne o zahájení řízení, protože je to nezbytné k zajištění účinného uplatňování unijního práva hospodářské soutěže, nejedná se o odchylku od oznámení o spolupráci. Naopak takový případ zahájení řízení Komisí spadá pod okolnost uvedenou v bodě 54 písm. d) druhé možnosti oznámení o spolupráci. Z tohoto důvodu nejsou tyto úvahy v rozporu s rozsudkem Sped-Pro v. Komise, jak je uveden v bodě 54 tohoto stanoviska.

58.      Pokud jde o třetí výše uvedenou výtku, Silgan odkazuje na to, co uvedla v rámci pátého důvodu svého kasačního opravného prostředku. Silgan zejména napadá bod 62 napadeného rozsudku, v němž Tribunál dospěl k závěru, že odůvodnění obsažené v tiskových zprávách vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž ze dne 27. dubna 2018(25) a Komise ze dne 12. července 2022(26) umožňovaly Silgan pochopit kontext, který vedl tento orgán k podání žádosti a Komisi k zahájení řízení. V tomto ohledu Silgan tvrdí, že tiskové zprávy nemohou nahradit odůvodnění rozhodnutí Komise, zejména pokud byla tisková zpráva zveřejněna až po přijetí rozhodnutí.

59.      Pokud jde o tuto poslední výtku, uvádím, že je pravda, že ve sporném rozhodnutí se Komise omezuje na sdělení, že řízení zahájila na žádost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, zatímco v tiskové zprávě upřesnila, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž se rozhodl přidělit věc Komisi z důvodu mezer v tehdejším německém právu, které neumožňovaly sankcionovat dceřiné společnosti Silgan(27). Ze spisu však vyplývá, že tyto obtíže způsobené mezerami v právních předpisech byly zdůrazněny také v tiskové zprávě vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž ze dne 27. dubna 2018, tedy dávno před tiskovou zprávou Komise ze dne 12. července 2022.

60.      V tomto ohledu podle ustálené judikatury Soudního dvora není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dodržení povinnosti uvést odůvodnění musí být posuzováno s ohledem nejen na znění aktu, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast(28).

61.      Ostatně, ačkoli je pravda, že toto posouzení může být provedeno pouze na základě formálního rozhodnutí, Soudní dvůr již rozhodl, že prvky, jako je například tisková zpráva, umožňují seznámit se se základními prvky relevantními pro projednávanou věc(29).

62.      V projednávané věci uvádím, že tisková zpráva Komise, jakož i tisková zpráva vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž – na základě toho, co vyplývá z napadeného rozsudku – umožnily Silgan pochopit důvody, které vedly vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž k přidělení věci Komisi a Komisi k zahájení řízení.

63.      Z výše uvedeného vyplývá, že i první, druhá a čtvrtá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.

64.      V důsledku toho se domnívám, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut v celém rozsahu.

IV.    Závěry

65.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu zamítl.

1      Původní jazyk: italština.

2      Rozhodnutí Komise C(2022) 4761 final ze dne 12. července 2022 ve věci AT.40522 je k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/competition/antitrust/cases1/202307/AT_40522_8986595_2868_7.pdf

3      Pro podrobnější popis skutkového rámce projednávané věci odkazuji na body 2 až 14 napadeného rozsudku.

4      V témže rozhodnutí Komise konstatovala, že se protiprávního jednání dopustily rovněž společnosti Crown Holdings, Inc. a Crown Cork & Seal Deutschland Holdings GmbH (dále společně jen „Crown“) a rovněž těmto společnostem uložila pokutu. Jak vyplývá z písemností Spolkové republiky Německo, společnosti Crown rovněž provedly restrukturalizaci společnosti. Rozhodnutí Komise bylo předmětem žaloby na neplatnost k Tribunálu podané rovněž Crown, avšak tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 2. října 2024, Crown Holdings a Crown Cork & Seal Deutschland v. Komise (T‑587/22, EU:T:2024:661). V současné době je u Soudního dvora projednáván kasační opravný prostředek Crown, kterým se domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ve věci C‑855/24 P. V tomto stanovisku se omezím pouze na argumenty předložené ze strany Silgan.

5      Oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů (Úř. věst. 2008, C 167, s. 1).

6      Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1), naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 (Úř. věst. 2009, L 148, s. 1).

7      Viz bod 3 oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž (Úř. věst. 2004, C 101, s. 43).

8      Viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, Gasorba a další (C‑547/16, EU:C:2017:891, bod 23).

9      Viz bod 17 odůvodnění nařízení č. 1/2003.

10      V tomto smyslu Komise ve svém podání upřesnila, že počáteční období pro přidělení nastává před zahájením řízení.

11      Viz body 5 až 9 oznámení o spolupráci.

12      Jak Komise konstatovala ve svém rozhodnutí (viz výše poznámka pod čarou 2 tohoto stanoviska), k protiprávnímu jednání došlo v období od 11. března 2011 do 18. září 2014. Jak je upřesněno v bodě 56 napadeného rozsudku, několik společností Silgan bylo od prosince 2016 restrukturalizováno.

13      Německý zákonodárce poté odstranil mezery zavedením §81 prostřednictvím deváté novely Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen (zákon proti omezením hospodářské soutěže (Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen), Bundesgesetzblatt Jahgang 2017 Teil | Nr. 33, ausgegeben zu Bonn am 8. Juni 2017.

14      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2025, Caronte & Tourist (C‑511/23, EU:C:2025:42), ve kterém Soudní dvůr připomněl, že „členský stát [musí] při výkonu své procesní autonomie zajistit nejen plnou účinnost unijního práva hospodářské soutěže, jakož i účinnost stíhání a postih protiprávních jednání porušujících toto právo, ale rovněž dodržování základních práv, zejména práva podniků, proti nimž jsou vedena řízení o protiprávním jednání, na obhajobu“ (bod 62, kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

15      To platí i v případě, že orgán pro hospodářskou soutěž rozhodne, že již není v pozici, která by mu umožňovala řízení uzavřít a uložit sankce, a to na základě skutečnosti, že platný právní řád neumožňuje stíhat porušení pravidel hospodářské soutěže.

16      Viz rozsudek ze dne 8. března 2007, France Télécom v. Komise (T‑339/04, EU:T:2007:80, bod 79).

17      Viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom (C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 31).

18      Tamtéž.

19      Viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Duravit a další v. Komise (C‑609/13 P, EU:C:2017:46, bod 58).

20      Jak vyplývá z bodů 3 a 4 napadeného rozsudku, dne 21. května 2015 provedl vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž prohlídky v prostorách různých společností skupiny Silgan a dne 14. června 2017 požádal tento orgán Komisi o prošetření této věci.

21      Viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 187).

22      Obdobně viz rozsudek ze dne 15. ledna 2026, Imballaggi Piemontesi (C‑588/24, EU:C:2026:14, bod 58 a citovaná judikatura).

23      Obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Ferriere Nord v. Komise (C‑31/23 P, EU:C:2024:851, bod 150 a citovaná judikatura).

24      Bod 40

25      Tisková zpráva vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž není přiložena k podáním účastníků řízení. Byla součástí spisu předloženého Tribunálu a je veřejně dostupná.

26      Tisková zpráva Komise je k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_22_4483

27      Tisková zpráva Komise se týká také dceřiných společností Crown.

28      Mimo jiné viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, EDP España a Naturgy Energy Group v. Komise (C‑693/21 P a C‑698/21 P, EU:C:2023:989, bod 61).

29      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další (C‑62/14, EU:C:2015:400, bod 71).