null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

ANDREY BIONDIHO

přednesené dne 11. prosince 2025(1)

Věc C‑468/24

SR

proti

Netz Niederösterreich GmbH

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landesgericht St. Pölten (zemský soud v St. Pöltenu, Rakousko)]

„ Řízení o předběžné otázce – Energetika – Dodávka elektřiny – Měřicí přístroje – Inteligentní elektroměry – Právo spotřebitele na odmítnutí – Bezpečnost údajů přenášených inteligentními měřiči“

I.      Právní rámec

A.      Unijní právo

1.        Článek 20 písm. b) a c) směrnice 2019/944(2), nadepsaný „Funkce inteligentních měřicích systémů“, stanoví:

„Pokud je zavedení inteligentních měřicích systémů na základě posouzení nákladů a přínosů podle čl. 19 odst. 2 vyhodnoceno pozitivně nebo jsou inteligentní měřicí systémy zaváděny systematicky po 4. červenci 2019, členské státy zavedou inteligentní měřicí systémy v souladu s evropskými normami, přílohou II a těmito požadavky:

[...]

b)      bezpečnost inteligentních měřicích systémů a datových komunikací je zajištěna v souladu s příslušnými bezpečnostními pravidly Unie, s náležitým zohledněním nejlepších dostupných technologií pro zajištění nejvyšší úrovně kybernetické bezpečnosti při současném přihlédnutí k nákladům a zásadám [zásadě] proporcionality;

c)      ochrana soukromí konečných zákazníků a údajů o nich je zajištěna v souladu s příslušnými pravidly Unie v oblasti ochrany údajů a soukromí;

[...]“

2.        Článek 21 odst. 1 písm. a) směrnice 2019/944, nadepsaný „Nárok na inteligentní elektroměr“, stanoví:

„1.      Pokud je zavedení inteligentních měřicích systémů na základě posouzení nákladů a přínosů podle čl. 19 odst. 2 vyhodnoceno negativně a pokud nejsou inteligentní měřicí systémy systematicky zavedeny, členské státy zajistí, aby měl každý konečný zákazník za úhradu souvisejících nákladů na požádání a za spravedlivých, přiměřených a nákladově efektivních podmínek nárok na instalaci nebo v příslušných případech modernizaci inteligentního elektroměru, který:

a)      je-li to technicky proveditelné, je vybaven funkcemi uvedenými v článku 20 nebo minimálním souborem funkcí, které členské státy určí a zveřejní na vnitrostátní úrovni v souladu s přílohou II;

[...]“.

3.        Článek 22 odst. 1 téže směrnice, nadepsaný „Běžné elektroměry“, stanoví:

„1.      Pokud koneční zákazníci nemají inteligentní elektroměry, členské státy zajistí, aby byly konečným zákazníkům poskytnuty individuální běžné elektroměry, které přesně měří jejich skutečnou spotřebu.“

4.        Článek 23 odst. 3 téže směrnice, nadepsaný „Správa údajů“, stanoví:

„3.      Pravidla pro přístup k údajům a uchovávání údajů pro účely této směrnice musí být v souladu s příslušným právem Unie.

Zpracovávání osobních údajů prováděné v rámci této směrnice se provádí v souladu s nařízením (EU) 2016/679.“

5.        Článek 5 odst. 3 směrnice 2002/58/ES(3), nadepsaný „Důvěrný charakter sdělení“, stanoví:

„3.      Členské státy zajistí, aby uchovávání informací nebo získávání přístupu k již uchovávaným informacím bylo v koncovém zařízení účastníka nebo uživatele povoleno pouze pod podmínkou, že dotčený účastník či uživatel poskytl svůj souhlas poté, co mu byly poskytnuty jasné a úplné informace v souladu se směrnicí 95/46/ES, mimo jiné o účelu zpracování. To nebrání technickému ukládání nebo takovému přístupu, jehož jediným účelem je provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací, nebo je-li to nezbytně nutné k tomu, aby mohl poskytovatel služeb informační společnosti poskytovat služby, které si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal.“

6.        Článek 5 odst. 1 písm. f) nařízení 2016/679(4), nadepsaný „Zásady zpracování osobních údajů“, stanoví:

„1.      Osobní údaje musí být:

[...]

f)       zpracovávány způsobem, který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů, včetně jejich ochrany pomocí vhodných technických nebo organizačních opatření před neoprávněným či protiprávním zpracováním a před náhodnou ztrátou, zničením nebo poškozením (‚integrita a důvěrnost‘).“

7.        Článek 13 odst. 1 nařízení 2016/679, nadepsaný „Informace poskytované v případě, že osobní údaje jsou získány od subjektu údajů“, stanoví:

„1.      Pokud se osobní údaje týkající se subjektu údajů získávají od subjektu údajů, poskytne správce v okamžiku získání osobních údajů subjektu údajů tyto informace:

a)       totožnost a kontaktní údaje správce a jeho případného zástupce;

b)       případně kontaktní údaje případného pověřence pro ochranu osobních údajů;

c)       účely zpracování, pro které jsou osobní údaje určeny, a právní základ pro zpracování;

[...]“.

8.        Článek 32 odst. 2 téhož nařízení, nadepsaný „Zabezpečení zpracování“, stanoví:

„2.      Při posuzování vhodné úrovně bezpečnosti se zohlední zejména rizika, která představuje zpracování, zejména náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměňování, neoprávněné zpřístupnění předávaných, uložených nebo jinak zpracovávaných osobních údajů nebo neoprávněný přístup k nim.“

B.      Rakouské právo

9.        Ustanovení § 83 odst. 3 Elektrizitätswirtschafts- und -organisationsgesetz (ElWOG)(5) (zákon o elektroenergetice a její organizaci, dále jen „ElWOG“) stanoví:

„3.      Displej inteligentního měřicího přístroje musí být standardně nastaven tak, aby bylo možno odečíst pouze aktuální stav měřiče. Pro účely ověření hodnot relevantních pro vyúčtování uchovávaných v měřicím přístroji, které přesahují tento rámec, lze na přání zákazníka displej inteligentního měřicího přístroje zprovoznit tak, že bude umožněno ověření těchto hodnot pomocí samotného displeje inteligentního měřicího přístroje. Toto zprovoznění se provede bezplatně a bez nepřiměřené dodatečné zátěže pro konečného spotřebitele.

[...]“.

10.      Ustanovení § 84a odst. 1 téhož zákona stanoví:

„1.      Odečet včetně využití hodnot konečných spotřebitelů naměřených ve čtvrthodinových intervalech ze strany provozovatele soustavy je přípustný pouze s výslovným souhlasem konečného spotřebitele nebo za účelem plnění povinností vyplývajících ze smlouvy o dodávce zvolené zákazníkem, která je založena na hodnotách naměřených ve čtvrthodinových intervalech. Bez ohledu na výše uvedené mohou provozovatelé soustav v odůvodněných jednotlivých lokálních případech provést odečet těchto údajů z inteligentního měřicího přístroje i bez souhlasu konečného spotřebitele, pokud je to nezbytně nutné k zachování bezpečného a efektivního provozu soustavy. Jakmile jich již není třeba k naplnění daného účelu, musí být příslušné údaje neprodleně smazány. […] V případě odečtu hodnot naměřených ve čtvrthodinových intervalech bez souhlasu je o tom konečného spotřebitele třeba neprodleně informovat.“

11.      Ustanovení § 1 Intelligente Messgeräte-Einführungsverordnung(6) (vyhláška o zavedení inteligentních měřicích přístrojů, dále jen „vyhláška IME-VO“) stanoví:

„1.      Každý provozovatel soustavy […] je povinen

1)       […]

2)      v rámci technické proveditelnosti do konce roku 2024 vybavit alespoň 95 % odběrných míst připojených k jeho soustavě inteligentními měřicími přístroji (§ 7 odst. 1 bod 31 ElWOG z roku 2010) v souladu s požadavky stanovenými […] [vyhláškou IMA-VO](7), přičemž se vezme v potaz kabelový přenos.

[...]

4.      Provozovatelé soustav konečné spotřebitele neprodleně informují o instalaci inteligentního měřicího přístroje, jakož i o souvisejících rámcových podmínkách. [...]

[...]

6.      Odmítne-li konečný spotřebitel měření pomocí inteligentního měřicího přístroje, je provozovatel soustavy povinen tomuto přání vyhovět. V takovém případě provozovatel soustavy nastaví inteligentní měřicí přístroje, které mají být nebo již byly instalovány, takovým způsobem, aby nebyly uchovávány ani přenášeny žádné hodnoty naměřené v měsíčních, denních nebo čtvrthodinových intervalech a aby byly deaktivovány funkce vypnutí, jakož i omezení výkonu, přičemž příslušné nastavení funkcí musí být pro konečného spotřebitele rozpoznatelné z měřiče. Musí být možné provedení odečtu a přenosu stavu měřiče potřebného pro účely vyúčtování nebo časového rozlišení spotřeby a pokud je k tomu měřicí přístroj technicky způsobilý, nejvyššího čtvrthodinového průměrného zatížení (výkonu) dosaženého v kalendářním roce. Takto nastavené digitální měřicí přístroje se započítávají do cílových závazků stanovených v odstavci 1, pokud v případě příslušné aktivace nebo příslušného naprogramování, které se na přání konečného spotřebitele provede co nejrychleji, splňují požadavky stanovené [vyhláškou IMA-VO].

[...]“

II.    Původní řízení a předběžné otázky

12.      Společnost Netz Niederösterreich GmbH, odpůrkyně v odvolacím řízení, je provozovatelkou elektrizační soustavy v Rakousku. SR, navrhovatelka v odvolacím řízení, nakupuje elektřinu od třetího podniku prostřednictvím soustavy odpůrkyně.

13.      Navrhovatelka měla k dispozici analogový elektroměr, avšak doba platnosti jeho ověření uplynula v prosinci 2023. Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že tento elektroměr má být nyní nahrazen inteligentním měřicím systémem splňujícím zákonné požadavky (dále také jen „inteligentní elektroměr“).

14.      Vzhledem k tomu, že navrhovatelka nesouhlasila s odinstalováním předchozího analogového elektroměru, podala odpůrkyně žalobu k Bezirksgericht Tulln (okresní soud v Tullnu, Rakousko), aby mohla odinstalovat předchozí analogový elektroměr. Navrhovatelka napadla rozsudek soudu prvního stupně u Landesgericht St. Pölten (zemský soud v St. Pöltenu), který je předkládajícím soudem.

15.      Předkládající soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru šest předběžných otázek:

„1)      Musí být článek 22 [směrnice 2019/944] ve spojení s přílohou II této směrnice vykládán v tom smyslu, že provozovatel soustavy musí zohlednit přání konečného spotřebitele, aby mu nebyl poskytnut inteligentní měřicí přístroj, a že je v tomto případě povinen konečnému spotřebiteli místo inteligentního měřicího systému poskytnout běžný elektroměr?

2)      Musí být čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání měřidel na trh (směrnice 2014/32/EU o měřidlech)(8), který blíže vymezuje ‚měřidla‘ ve smyslu zvláštních příloh pro jednotlivé druhy měřidel III až XII [elektroměry k měření činné energie (MI‑003)], ve spojení s čl. 20 písm. b) a c) a čl. 23 odst. 3 [směrnice 2019/944] vykládán v tom smyslu, že brání ustanovení vnitrostátního práva [§ 7 odst. 1 bod 31 ElWOG (zákon o hospodaření a organizaci trhu s elektřinou z roku 2010) ve znění zákona vyhlášeného v BGBl I č. 17/2021], které nestanoví žádné konkrétní požadavky na zabezpečení údajů v souvislosti s provozem měřidel?

3)      Je při výkladu čl. 20 písm. b) a c), čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 3 [směrnice 2019/944] třeba zohlednit i čl. 6 odst. 1 směrnice 85/374/EHS (směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky)(9), ve znění směrnice 1999/34/ES(10)?

4)      Musí být čl. 5 odst. 3 [směrnice 2002/58] vykládán v tom smyslu, že pojem ‚síť elektronických komunikací‘ se použije rovněž na elektrizační soustavu, prostřednictvím které jsou pro účely čl. 20 písm. b) a c), čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 3 [směrnice 2019/944] přenášeny údaje (údaje o spotřebě, metadata, osobní ID)?

5)      Musí být čl. 5 odst. 1 písm. f), článek 13 a čl. 32 odst. 2 [nařízení 2016/679] a článek 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 [Listiny základních práv Evropské unie] vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení [§ 1 odst. 6 vyhlášky IME-VO], podle kterého musí být pro konečného spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel dospěl k závěru, že nastal ‚odůvodněný jednotlivý případ‘ (§ 84a odst. 1 ElWOG) a stáhl si údaje konečného spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu?

6)      Je s ohledem na čl. 52 odst. 3 Listiny, pátý pododstavec její preambule a vysvětlení k článku 7 Listiny třeba pro účely výkladu čl. 20 písm. b) a c), čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 3 [směrnice 2019/944] zohlednit judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 8 EÚLP?“

16.      Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko týká čtvrté a páté předběžné otázky.

17.      Účastníci původního řízení, rakouská a finská vláda a Komise předložili písemná vyjádření a přednesli ústní vyjádření na jednání konaném dne 24. září 2025.

III. Analýza

 Úvodní poznámky

 K energetické účinnosti a ochraně údajů

18.      Věc zapadá do specifického právního a technologického kontextu, v němž je digitalizace energetického odvětví považována za nezbytný prvek pro dosažení cílů v oblasti účinnosti a udržitelnosti životního prostředí stanovených unijním právem.

19.      Konkrétně směrnice 2019/944 o vnitřním trhu s elektřinou vybízí členské státy, aby zavedly inteligentní měřicí systémy(11) (dále také jen „inteligentní elektroměry“), které spotřebitelům umožní přístup k informacím o jejich spotřebě energie v reálném čase nebo téměř v reálném čase a podpoří jejich aktivní účast na energetické transformaci(12).

20.      Unijní normotvůrce rovněž zamýšlel zvýšit odpovědnost spotřebitelů za jejich spotřebu energie, aby se tak více zapojili do trhu, a zajistit jim také svobodný výběr dodavatelů(13). Aby se spotřebitelé mohli zapojit, jsou zapotřebí takové technologie, jako jsou inteligentní měřicí systémy. Tyto systémy mimo jiné umožňují provozovatelům získat lepší přehled o sítích a snížit náklady na provoz a údržbu(14). V této souvislosti stanoví směrnice 2019/944 práva a povinnosti také pro provozovatele distribučních soustav(15).

21.      Inteligentní měřicí systém zahrnuje sběr různých typů údajů, od údajů o spotřebě až po osobní údaje. Z tohoto důvodu unijní normotvůrce zdůraznil, že je důležité, aby zpracování osobních údajů bylo prováděno v souladu s GDPR(16).

22.      Právě v tomto kontextu poskytuje projednávaná věc příležitost ověřit, jak členské státy řeší vztah mezi energetickou účinností a ochranou údajů.

 K přípustnosti

23.      Odpůrkyně a rakouská vláda zpochybňují přípustnost čtvrté a páté předběžné otázky. Tvrdí, že tyto předběžné otázky mají hypotetickou povahu, neboť se týkají případu, kdy je inteligentní elektroměr instalován, kdežto spor v původním řízení se týká odinstalování předchozího analogového elektroměru.

24.      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se „na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance“(17). Tuto domněnku lze překonat pouze za výjimečných okolností, pokud je zjevné, že vznesená otázka nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď(18).

25.      Kromě toho duch spolupráce, z něhož vychází mechanismus řízení o předběžné otázce, znamená, že je věcí vnitrostátního soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce, tak relevanci otázek, které klade. Týkají-li se položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout(19).

26.      V projednávané věci ze spisu vyplývá, že předkládající soud usiluje o vyjasnění působnosti některých ustanovení unijního práva za účelem konformního výkladu vnitrostátního práva. Předkládající soud odůvodnil relevanci otázek ve vztahu k předmětu sporu tím, že vysvětlil, jakým způsobem může jejich řešení ovlivnit výsledek rozhodování ve věci samé.

27.      Z toho vyplývá, že položené otázky nelze považovat za čistě hypotetické.

A.      Ke čtvrté předběžné otázce

28.      Podstatou čtvrté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se podmínky uchovávání nebo přístupu k informacím uloženým v koncovém zařízení sítě elektronických komunikací podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 mohou vztahovat na elektrizační soustavu, jejímž prostřednictvím lze přenášet osobní údaje ve smyslu čl. 20 písm. b) a c), čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 3 směrnice 2019/944.

29.      Předně bych rád uvedl, že podle mého názoru není čl. 21 odst. 1 směrnice 2019/944 v projednávané věci relevantní, neboť se týká situace, kdy bylo zavedení inteligentních měřicích systémů v určitém členském státě vyhodnoceno negativně. Ze spisu vyplývá, že v Rakousku bylo zavedení těchto systémů vyhodnoceno kladně na základě analýzy nákladů a přínosů(20), na jejímž základě byla poté přijata vyhláška IME-VO.

30.      S ohledem na výše uvedené je pro rozhodnutí o této předběžné otázce v podstatě třeba ověřit, zda pojem „elektrizační soustava“ může spadat pod pojem „sítě elektronických komunikací“(21).

31.      V tomto ohledu je třeba uvést, že se požadavky stanovené v čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 týkají pouze informací uchovávaných v koncovém zařízení účastníka nebo uživatele(22).

32.      Je třeba rovněž poznamenat, že čl. 1 bod 1 písm. a) směrnice 2008/63(23) o komunikačních koncových zařízeních definuje koncová zařízení jako zařízení přímo nebo nepřímo připojené k rozhraní veřejné telekomunikační sítě, které může vysílat, zpracovávat nebo přijímat informace(24).

33.      Je pravda, že prováděcí nařízení 2023/1162 o požadavcích na interoperabilitu(25) stanoví, že „[v]zhledem k tomu, že inteligentní elektroměry jsou považovány za koncová zařízení, použije se navíc [směrnice 2002/58] [...] včetně čl. 5 odst. 3“(26). Toto nařízení však neuvádí, zda je rovnocennost inteligentních elektroměrů s koncovými zařízeními relevantní v případě veřejné elektrizační soustavy, či nikoli. Výklad, že inteligentní elektroměry jsou koncovými zařízeními bez ohledu na veřejnou či neveřejnou povahu elektrizační soustavy, by podle mého názoru mohl být neslučitelný s ostatními výše uvedenými ustanoveními unijního práva.

34.      Na základě těchto úvah lze dovodit, že aby byl čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 použitelný v projednávané věci, musí být v zásadě splněny dvě podmínky: a) inteligentní elektroměr musí být ve vlastnictví spotřebitele a b) musí být připojen k veřejné síti(27), za předpokladu, že inteligentní elektroměr lze považovat za koncové zařízení.

35.      Na jednání vyšlo najevo, že v Rakousku není elektrizační soustava veřejná a inteligentní elektroměr není ve vlastnictví spotřebitele.

36.      Kromě toho, jak uvádí rakouská vláda, hlavním cílem elektrizační soustavy v projednávané věci je dodávka elektřiny, a nikoli přenos signálů, jako je tomu v případě sítě elektronických komunikací(28).

37.      Z toho vyplývá, že v projednávané věci nemohou být splněny dvě výše uvedené podmínky k tomu, aby byly použitelné požadavky na uchovávání uvedené v čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58. V každém případě přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky v projednávané věci splněny.

38.      S výhradou ověření předkládajícím soudem se tedy čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 nepoužije v případě, kdy elektroměr není ve vlastnictví spotřebitele a je připojen k soukromé síti.

B.      K páté předběžné otázce

39.      Podstatou páté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 1 písm. f), článek 13 a čl. 32 odst. 2 GDPR, jakož i článek 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny brání rakouské právní úpravě (v projednávané věci §1 odst  6 vyhlášky IME-VO a § 84a odst. 1 ElWOG), podle níž musí být pro spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel soustavy dospěl k závěru, že nastal „odůvodněný jednotlivý případ“ a stáhl si údaje spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu.

40.      Předně je třeba poznamenat, že jak odpůrkyně, tak rakouská vláda na jednání zdůraznily, že § 84a odst. 1 ElWOG o přístupu provozovatelů k údajům v inteligentních elektroměrech v odůvodněných jednotlivých případech se neuplatní, pokud je elektroměr nastaven na režim „opt-out“(29). Důvodem je to, že hodnoty spotřeby energie nejsou zaznamenávány, a proto není možné tyto hodnoty stáhnout v případě uvedeném v § 84a ElWOG.

41.      S ohledem na výše uvedené přistoupím k analýze páté předběžné otázky a ověřím, zda ustanovení GDPR brání § 84a odst. 1 ElWOG.

42.      Nejprve je třeba poznamenat, že jak je uvedeno v bodě 91 odůvodnění směrnice 2019/944, „[t]ato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou“. A že „[j]e nezbytné, aby veškeré zpracovávání osobních údajů podle této směrnice bylo v souladu s [GDPR] [...]“(30).

43.      Podle článku 23 směrnice 2019/944, nadepsaného „Správa údajů“, jsou členské státy povinny stanovit pravidla týkající se přístupu způsobilých osob k údajům konečného zákazníka a organizovat správu údajů tak, aby přístup k údajům a jejich výměna byly efektivní a bezpečné a aby byla zajištěna ochrana a bezpečnost údajů.

44.      Pokud jde o čl. 5 odst. 1 písm. f), článek 13 a čl. 32 odst. 2 GDPR, o jejichž výklad žádá předkládající soud ve své páté předběžné otázce, nejsem zcela přesvědčen o tom, že čl. 5 odst. 1 písm. f) a čl. 32 odst. 2 jsou v projednávané věci relevantní.

45.      Článek 5 odst. 1 písm. f) GDPR zakotvuje zásady integrity a důvěrnosti, podle nichž je správce údajů povinen přijmout opatření k zajištění úrovně bezpečnosti odpovídající riziku(31). Článek 32 GDPR upřesňuje povinnosti správce údajů v souvislosti se zabezpečením zpracování. Odstavec 2 uvedeného článku stanoví, že při posuzování této úrovně bezpečnosti je třeba zohlednit „rizika, která představuje zpracování, zejména náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměňování, neoprávněné zpřístupnění [...] osobních údajů“(32).

46.      V projednávané věci se otázka položená předkládajícím soudem týká povinnosti provozovatele informovat spotřebitele při stahování údajů v „odůvodněném jednotlivém případě“. Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 1 písm. f) a čl. 32 odst. 2 GDPR nejsou podle mého názoru v projednávané věci relevantní, zaměřím se ve své analýze na článek 13.

47.      Uvedený článek přitom vyjmenovává informace, které musí správce údajů (v projednávané věci provozovatel) poskytnout subjektu údajů (spotřebiteli) „v okamžiku získání údajů“. K informacím, které je třeba poskytnout, patří také účely zpracování, pro které jsou tyto údaje určeny, a právní základ samotného zpracování(33). V souladu s odstavcem 4 článku 13 GDPR však výše uvedená informační povinnost neplatí, pokud již subjekt údajů tyto informace má.

48.      Pokud jde o rakouskou právní úpravu, § 84a odst. 1 ElWOG výslovně stanoví účel, pro který mohou provozovatelé soustav mít přístup k těmto údajům prostřednictvím inteligentního elektroměru v „odůvodněných jednotlivých“ případech. Účelem je zajištění bezpečného a efektivního provozu soustavy. Kromě toho stanoví, že „[j]akmile jich již není třeba k naplnění daného účelu, musí být příslušné údaje neprodleně smazány. […] V případě odečtu hodnot naměřených ve čtvrthodinových intervalech bez souhlasu konečného spotřebitele je třeba jej o tom neprodleně informovat“.

49.      Jak uvedla odpůrkyně ve svém vyjádření, § 84a odst. 1 ElWOG je převzat ve všeobecných obchodních podmínkách pro přístup k distribuční soustavě společnosti Netz Niederösterreich GmbH(34), které lze považovat za převzaté ve smlouvě uzavřené se spotřebitelem v okamžiku instalace inteligentního elektroměru nebo před tímto okamžikem.

50.      Podle mého názoru § 84a odst. 1 ElWOG stanoví povinnost podle článku 23 směrnice 2019/944 spravovat údaje za účelem zajištění přístupu a jejich efektivní a bezpečné výměny.

51.      Ustanovení § 84a totiž výslovně stanoví účel, pro který by měl být přístup poskytnut, a stanoví, že údaje se smažou, pokud již nejsou nezbytné. Ustanovení § 84a tak zaručuje, že přístup k údajům a jejich výměna budou bezpečné. Zaručuje rovněž ochranu samotných údajů tím, že vyžaduje, aby byl spotřebitel neprodleně informován, pokud neudělil souhlas. 

52.      Z toho vyplývá, že rakouská právní úprava, v projednávané věci § 84a odst. 1 ElWOG, není v rozporu s GDPR za podmínky, že je spotřebitel informován o konkrétním účelu uvedeném v § 84a odst. 1. Ze stejných důvodů jsem toho názoru, že rakouská právní úprava není v rozporu s článkem 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.

53.      Jak rovněž vyšlo najevo na jednání, jsem si vědom toho, že spotřebitel může mít obavy ohledně účinné ochrany osobních údajů, zejména pokud jsou přenášeny prostřednictvím takových zařízení, jako jsou elektroměry. V tomto ohledu považuji za vhodné zmínit, že unijní normotvůrce nedávno zvýšil úroveň ochrany osobních údajů spotřebitelů přijetím nařízení (EU) 2023/2854(35), které stále zaručuje uživatelům „připojených výrobků“(36) včasný přístup k údajům vytvořeným těmito nástroji, i když se použije od 12. září 2025.

54.      Dospívám tedy k závěru, že článek 13 GDPR, jakož i článek 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být pro konečného spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel soustavy dospěl k závěru, že nastal „odůvodněný jednotlivý případ“ (§ 84a odst. 1 ElWOG), a stáhl si údaje konečného spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu, za podmínky, že je spotřebitel předem informován také o tomto konkrétním účelu.

IV.    Závěry

55.      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Landesgericht St. Pölten (zemský soud v St. Pöltenu, Rakousko) následovně:

„Článek 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací musí být vykládán v tom smyslu, že

pojem ‚síť elektronických komunikací‘ se nevztahuje na elektrizační soustavu, kterou jsou přenášeny údaje (údaje o spotřebě, metadata, osobní ID) pro účely čl. 20 písm. b) a c) a čl. 23 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU, pokud elektrizační soustava není veřejná a inteligentní elektroměr není ve vlastnictví spotřebitele.

Článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES ve spojení s článkem 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být pro konečného spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel soustavy dospěl k závěru, že nastal ‚odůvodněný jednotlivý případ‘, a stáhl si údaje konečného spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu, za podmínky, že je spotřebitel předem informován o tomto konkrétním účelu.“

1      Původní jazyk: italština.

2      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (přepracované znění) (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).

3      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29 s. 514) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11).

4      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1; oprava Úř. věst. 2018, L 127, s. 2, dále jen „GDPR“).

5      Bundesgesetz, mit dem die Organisation auf dem Gebiet der Elektrizitätswirtschaft neu geregelt wird (Elektrizitätswirtschafts- und -organisationsgesetz 2010 – ElWOG 2010). BGBl. I Nr. 110/2010.

6      Verordnung des Bundesministers für Wirtschaft, Familie und Jugend, mit der die Einführung intelligenter Messgeräte festgelegt wird (Intelligente Messgeräte-Einführungsverordnung – IME-VO). BGBl. II Nr. 138/2012.

7      Verordnung der E-Control, mit der die Anforderungen an intelligente Messgeräte bestimmt werden (Intelligente Messgeräte-AnforderungsVO 2011 – IMA-VO 2011). BGBl. II Nr. 339/2011 [dále jen „vyhláška IMA-VO“].

8      Úř. věst. 2014, L 96, s. 149.

9      Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. 1985, L 210, s. 29; Zvl. vyd. 15/01, s. 257).

10      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/34/ES ze dne 10. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 85/374/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. 1999, L 141, s. 20; Zvl. vyd. 15/04 s. 147).

11      Podle čl. 2 bodu 23 směrnice 2019/944 se rozumí „inteligentním měřicím systémem“ „elektronický systém, který dokáže měřit množství elektřiny dodané do sítě nebo spotřebu elektřiny ze sítě, poskytuje více informací než běžný elektroměr a je schopný vysílat a přijímat údaje pro účely informování, sledování a kontroly za použití určité formy elektronické komunikace“. Inteligentní měřicí systém se liší od „běžného elektroměru“ tím, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 22 téže směrnice, že se jedná o „analogový elektroměr nebo elektronický elektroměr bez schopnosti vysílat a přijímat údaje“.

12      Viz zejména body 10, 49, 52 a 54 odůvodnění směrnice 2019/944.

13      Viz body 11 a 12 odůvodnění směrnice 2019/944.

14      Viz bod 52 odůvodnění směrnice 2019/944.

15      Viz bod 45 odůvodnění směrnice 2019/944.

16      Viz bod 91 odůvodnění směrnice 2019/944.

17      Viz rozsudek ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení) (C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 19 a citovaná judikatura).

18      Viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks (C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 46).

19      Viz rozsudek ze dne 25. června 2024, Ilva a další (C‑626/22, EU:C:2024:542, bod 46 a citovaná judikatura).

20      PWC pro regulační orgán pro elektřinu E-Control, Studie zur Analyse der Kosten Nutzen einer österreichweiten Einführung von Smart Metering, červen 2010, k dispozici na následující adrese: https://www.e-control.at/documents/1785851/1811528/pwc-austria-smart-metering-e-control-06-2010.pdf/b68eb019-b6bf-444d-b4fb-95f3d05727ca?t= 1413906565472b68eb019-b6bf-444d-b4fb-95f3d05727ca

21      Pojem „sítě elektronických komunikací“ je definován v čl. 2 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění) (Úř. věst. 2018, L 321, s. 36).

22      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Jak mimo jiné rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 1. října 2019, Planet49 (C‑673/17, EU:C:2019:80), ochrana stanovená v čl. 5 odst. 3 se vztahuje na veškeré informace uložené v koncovém zařízení bez ohledu na to, zda se jedná o osobní údaje, či nikoli (body 68 až 70).

23      Směrnice Komise 2008/63/ES ze dne 20. června 2008 o hospodářské soutěži na trhu s telekomunikačními koncovými zařízeními (Úř. věst. 2008, L 162, s. 20).

24      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.

25      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1162 ze dne 6. června 2023 o požadavcích na interoperabilitu a nediskriminačních a transparentních postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě (Úř. věst. 2023, L 154, s. 10).

26      Viz bod 16 odůvodnění prováděcího nařízení 2023/1162.

27      Článek 2 bod 8 směrnice 2018/1972 definuje „veřejnou síť elektronických komunikací“ jako „síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě“.

28      Viz čl. 2 bod 1 směrnice 2018/1972.

29      Pro úplnost lze uvést, že ze spisu vyplývá, že přenos hodnot spotřeby může probíhat prostřednictvím jedné ze tří různých konfigurací: konfigurace „standard“, „opt-in“ nebo „opt-out“. „Standardní“ konfigurace spočívá v přenosu denních hodnot spotřeby. Konfigurace „opt-in“ kromě denních hodnot spotřeby zahrnuje přenos hodnot spotřeby ve čtvrthodinových intervalech. Naproti tomu konfigurace „opt-out“ je v protikladu k ostatním dvěma konfiguracím, protože elektroměr nastavený s touto konfigurací ukládá a přenáší pouze roční spotřebu. Je-li aktivována konfigurace „opt-out“, elektroměr přestane měřit elektřinu jako inteligentní elektroměr a funguje jako digitální elektroměr.

30      Viz rovněž čl. 23 odst. 3 směrnice 2019/944.

31      Viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, Krankenversicherung Nordrhein (C‑667/21, EU:C:2023:1022, bod 68).

32      Viz rozsudek ze dne 25. ledna 2024, MediaMarktSaturn (C‑687/21, EU:C:2024:72, bod 37).

33      Viz rovněž rozsudek ze dne 11. července 2024, Meta Platforms Ireland (Zástupná žaloba) (C‑757/22, EU:C:2024:598, bod 54).

34      Jak uvedla Netz Niederösterreich GmbH ve svém vyjádření, bod XIV všeobecných obchodních podmínkách pro přístup k distribuční soustavě společnosti Netz Niederösterreich GmbH [Allgemeine Bedingungen für den Zugang zum Verteilernetz der Netz Niederösterreich GmbH] výslovně stanoví, že „[z]a účelem zajištění bezpečného a efektivního provozu soustavy mohou být hodnoty v odůvodněných jednotlivých případech shromažďovány vždy bez souhlasu zákazníka soustavy, přičemž v takovém případě musí být zákazník včas informován. Kromě toho mohou být hodnoty zaznamenávané ve čtvrthodinových intervalech na příkaz BMWFW nebo regulačního orgánu shromažďovány pro účely uvedené v § 84a odst. 1 EIWOG 2010, pokud jsou ihned po odečtení agregovány a následně anonymizovány“ (volný překlad). Společnost Netz Niederösterreich GmbH dále tvrdí, že smlouva uzavřená se spotřebitelem je v souladu s výše uvedenými všeobecnými podmínkami, které byly schváleny regulačním orgánem pro elektřinu E-Control dne 18. června 2014.

35      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2854 ze dne 13. prosince 2023 o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání a o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice (EU) 2020/1828 (nařízení o datech) (Úř. věst. 2023, L 2023/2854).

36      Viz čl. 2 bod 5 nařízení 2023/2854, kde je uvedena definice pojmu „připojený výrobek“.