—

Výslovným nařízením retroaktivity výjimky podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU, které žalovaná přijala dne 27. dubna 2023 vůči žadatelce, byla porušena zásada zákazu retroaktivity uznaná unijním právem a nejvyššími soudy. Vydáním rozhodnutí se zpětným účinkem v okamžiku podání žádosti dne 26. února 2021 byla porušena zejména zásada právní jistoty a zásada legitimního očekávání.

—

Nařízením retroaktivity došlo k porušení působnosti čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU. V rámci této působnosti není stanovena retroaktivita rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU, a to ani podle znění ani smyslu a účelu úpravy. Naopak podle Pokynů pro uplatňování blokovacího nařízení EU (2) vydaných samotnou žalovanou nemá žádost podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU žádný odkladný účinek a až do rozhodnutí o žádosti o udělení výjimky podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU je nutné dodržovat ustanovení blokovacího nařízení EU. Sama žalovaná tak vylučuje retroaktivitu rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU. Žalobkyně má v tomto ohledu legitimní očekávání.

—

Žalobkyně byla před vydání rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU vyslechnuta a byla tak účastnicí povolovacího řízení podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla účastnicí řízení, mělo jí být doručeno úplné znění rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU.

—

Neexistence oznámení úplného znění rozhodnutí je v rozporu se zásadou legitimního očekávání a právem na spravedlivý proces. Žalobkyně měla po provedeném vyslechnutí právo na to, aby mohla pochopit a posoudit, zda a v jakém rozsahu byl zohledněn její přednes v rámci rozhodovacího procesu.

—

Žalovaná v rámci svého rozhodnutí podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU nesprávně vykonala posuzovací pravomoc, která jí byl svěřena. Prováděcí nařízení (EU) 2018/1101 (3) k blokovacímu nařízení EU svěřuje žalované v článku 4 při rozhodování podle čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU posuzovací pravomoc. Žalovaná nevykonala, resp. nesprávně vykonala posuzovací pravomoc, která jí byla svěřena.

—

Žalovaná v rámci svého rozhodování, jak je stanoveno v čl. 4 písm. d) prováděcího nařízeni (EU) 2018/1101, nevzala v úvahu možná mírnější opatření. Zejména žalovaná neuznala, že žadatelce při provádění humanitárních operací ve vztahu k žalobkyni nehrozily žádné sankce ze strany Spojených států. Žalovaná měla tuto skutečnost zohlednit a odpovídajícím způsobem omezit výrok, jakož i vyjmout z něj humanitární operace žalobkyně (podle bodu 11 Executive Order 13902). Vzhledem ke skutečnosti, že žadatelce při realizaci humanitárních operací nehrozily žádné sankce ze strany Spojených států, mělo jí být uskutečnění takových operací umožněno. Tím, že žalovaná schválila zmrazení všech finančních prostředků ve smyslu čl. 5 odst. 2 blokovacího nařízení EU, aniž přitom rozlišovala mezi humanitárními operacemi, které jsou přípustné i podle právních předpisů Spojených států, porušila posuzovací pravomoc, která jí byla svěřena, a zásadu proporcionality.