37

Podle judikatury platí, že všechny ochranné známky tvořené označeními nebo údaji, které jsou jinak užívány jako reklamní slogany, údaje o jakosti anebo výrazy podněcující ke koupi výrobků nebo služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují, sice nesou již ze své podstaty ve větší či menší míře objektivní sdělení, byť jednoduché, mohou však spotřebitele informovat o obchodním původu dotčených výrobků nebo služeb. Tak tomu může být zejména v případě, kdy se tyto ochranné známky neomezují na běžné reklamní sdělení, ale mají určitou originalitu nebo výstižnost, vyžadují minimální výkladové úsilí nebo u dotčené veřejnosti vyvolávají rozpoznávací proces [rozsudky ze dne 21. ledna 2010, Audi v. OHIM,C‑398/08 P, EU:C:2010:29, body 56 a 57, a ze dne 22. března 2017, Hoffmann v. EUIPO (Genius), T‑425/16, nezveřejněný, EU:T:2017:199, bod 28].

38

Označení není naopak s to plnit základní funkci ochranné známky, a nemá tedy rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, je-li souvislost vytvořená mezi jeho sémantickým obsahem a dotčenými výrobky a službami dostatečně konkrétní a přímá na to, aby toto označení relevantní veřejnosti umožnilo tyto výrobky a služby bezprostředně identifikovat [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 2013, Restoin v. OHIM (EQUIPMENT), T‑356/11, nezveřejněný, EU:T:2013:253, bod 42, a ze dne 27. června 2013, International Engine Intellectual Property Company v. OHIM (PURE POWER), T‑248/11, nezveřejněný, EU:T:2013:333, bod 20 a citovaná judikatura].

39

K tomu, aby byl konstatován nedostatek rozlišovací způsobilosti, stačí, že přihlášená ochranná známka spotřebitele informuje o vlastnosti výrobku nebo služby, která se vztahuje k jeho tržní hodnotě, jež, aniž je přesná, je informací propagačního či reklamního typu, která bude relevantní veřejností vnímána v prvé řadě jako taková, spíše nežli jako údaj o obchodním původu dotčeného výrobku nebo služby [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 2021, Ceramica Flaminia v. EUIPO – Ceramica Cielo (goclean), T‑290/20, nezveřejněný, EU:T:2021:405, bod 41].

40

V tomto ohledu měl odvolací senát, jak plyne z bodu 26 výše, správně za to, že název Glashütte u relevantní veřejnosti evokuje německé město vyhlášené výrobou vysoce kvalitních hodinek. Aniž to žalobkyně zpochybňuje, tento senát dále konstatoval, že výraz „original“ evokuje myšlenku pravosti a věrnosti originálu. Uvedený senát se tudíž nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že přihlášená ochranná známka by byla jako celek uvedenou veřejností vnímána tak, že evokuje výjimečné dědictví města Glashütte v know-how a vynikající pověst tohoto města v oblasti hodinářského průmyslu, takže slovní prvky postrádají rozlišovací způsobilost.

41

Pokud jde zejména o posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky ve vztahu k virtuálním výrobkům a službám, pro které se zápis požaduje, je třeba mít za to, že relevantní veřejnost bude virtuální výrobky a služby vnímat v zásadě stejně jako odpovídající skutečné výrobky a služby. Rozhodující je tedy povaha dotčených výrobků a služeb. Pokud tak virtuální výrobky pouze připomínají skutečné výrobky nebo pokud virtuální výrobky připomínají funkce skutečných výrobků či je napodobují nebo i tehdy, pokud virtuální služby ve virtuálním světě napodobují funkce skutečných služeb, lze v zásadě konstatovat přenos vnímání skutečných výrobků a služeb ze strany relevantní veřejnosti na odpovídající virtuální výrobky a služby. Možnost takového přenosu musí být nicméně posouzena případ od případu s přihlédnutím ke zvláštní povaze dotčených virtuálních výrobků a služeb.

42

V projednávané věci je třeba připomenout, že veřejnost, vůči které odvolací senát posuzoval rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky, je omezena na německou veřejnost, jež město Glashütte, a tedy proslulost tohoto města v oblasti výroby hodinek, zná a rozumí významu běžného výrazu „original“. Dotčené virtuální výrobky a služby mimoto odkazují na skutečné hodinářské výrobky a jejich příslušenství, a mohou tak připomínat odpovídající skutečné výrobky a služby nebo napodobovat jejich funkce. Pokud se tato veřejnost s uvedenými virtuálními výrobky a službami setká, bude proto přihlášenou ochrannou známku přímo vnímat jako logické rozšíření proslulosti města Glashütte, pokud jde o tradiční hodinářství, a tato ochranná známka u ní navodí, pokud jde o jakost a pravost virtuálních výrobků a služeb, tytéž kladné pocity, jako pokud jde o jakost a pravost skutečných výrobků a služeb.

43

Odvolací senát se proto nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu judikatury citované v bodech 38 a 39 výše, neboť relevantní veřejností by nemohla být vnímána jako údaj o obchodním původu dotčených výrobků a služeb, nýbrž spíše jako propagační informace o jakosti a pravosti uvedených výrobků a služeb, nesená odkazem na město Glashütte a jeho proslulost v oblasti fyzických hodinářských výrobků.

44

Argumenty žalobkyně nemohou tento závěr zpochybnit.

45

Zaprvé, i když je nesporné, že proslulost města Glashütte v oblasti tradičního hodinářství se, jak tvrdí žalobkyně, v současnosti nevztahuje na oblast virtuálního hodinářství, nemění to nic na tom, že dotčené výrobky a služby výslovně odkazují na hodinářské výrobky a jejich příslušenství.

46

Jak správně uvedl odvolací senát, dotčené výrobky a služby totiž sestávají z virtuálních výrobků týkajících se hodinářských výrobků a jejich příslušenství, jakož i z maloobchodního prodeje a uvádění těchto virtuálních výrobků na trh. Přihlášená ochranná známka bude proto skutečně užívána ve vztahu k virtuálním výrobkům a službám, které mohou připomínat tytéž skutečné výrobky a služby jako ty, pro které je název města Glashütte proslulý, nebo napodobovat funkce posledně zmíněných výrobků a služeb.

47

Odmítnut musí být zadruhé i žalobkynin argument, podle kterého odvolací senát nezohlednil podstatný rozdíl mezi skutečnými a virtuálními výrobky.

48

Odvolací senát totiž vysvětlil, že virtuální výrobky odkazují na nehmotné zboží užívané v online nebo virtuálních prostředích. Doplnil, že tyto výrobky mohou připomínat skutečné výrobky, připomínat a napodobovat funkce skutečných výrobků nebo připomínat předměty, které nemají žádnou skutečnou obdobu.

49

Pokud jde o argument žalobkyně vycházející z „podstatného rozdílu“ mezi skutečnými hodinářskými výrobky a dotčenými virtuálními výrobky, kterými jsou digitální soubory, nenaznačuje, proč by tento rozdíl měnil vnímání relevantní veřejnosti, jelikož je nadále prokázáno, že název Glashütte je v oblasti tradičního hodinářství, tedy v oblasti skutečných výrobků, které mají dotčené virtuální výrobky tendenci připomínat nebo jejichž funkce mají napodobovat, proslulý.

50

Odmítnut musí být zatřetí žalobkynin argument, který se týká toho, že veřejnost, jež má zájem o skutečné hodinky, se nepřekrývá s veřejností, jež má zájem o hodinky virtuální a s nimi související služby.

51

Vedle toho, že žalobkyně nedokládá tvrzení uvedené v bodě 50 výše, neprokazuje, proč relevantní veřejnost, která má zájem o tradiční hodinářství a je obeznámena s proslulostí města Glashütte v této oblasti, nemá zájem o virtuální hodinářství a naopak.

52

Druhou část jediného žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

[omissis]

Z těchto důvodů,

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto: