1)

V případě, že se neplatnost (zneužívající povaha informace o kurzovém riziku) týká hlavního předmětu smlouvy a je nutné se zdržet používání zneužívajícího ujednání, je právní ustanovení (§ 37 odst. 1 zákona DH2), které, aniž je přezkoumáno, zda je plnění smlouvy možné, předem ukládá spotřebiteli, aby již v okamžiku podání žaloby vznesl návrhové žádání směřující k prohlášení platnosti nebo účinnosti smlouvy, v souladu se směrnicí 93/13/EHS (1)?

2)

Pokud soud dospěje na základě svého přezkumu k závěru, že plnění smlouvy není možné, je oprávněné požadovat, aby spotřebitel v případě úplné neplatnosti smlouvy sdělil, zda navrhuje obnovení původního stavu (C-126/17 a C-472/20), nebo použití ustanovení o bezdůvodném obohacení (C-520/21), a aby předložil příslušné vyúčtování stanovené procesněprávními předpisy?