–

za Liège Airport Security SA: P. Frühling a B. Maes, avocats,

–

za belgickou vládu: S. Baeyens, P. Cottin a C. Pochet, jako zmocněnci, ve spolupráci s: M. Chomé, S. Depré a G. Haumont, avocats,

–

za francouzskou vládu: B. Fodda, B. Herbaut a B. Travard, jako zmocněnci,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za Evropskou komisi: O. Gariazzo a B. Sasinowska, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002 (Úř. věst. 2008, L 97, s. 72).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Liège Airport Security SA, akciovou společností veřejného práva, a État belge (Belgický stát) ve věci pokuty, kterou pracovníci service public fédéral Intérieur (Federální veřejná služba pro vnitřní věci, Belgie) (dále jen „FVS pro vnitřní věci“) uložili společnosti Liège Airport Security v návaznosti na konstatování porušení vnitrostátní právní úpravy týkající se podniků poskytujících soukromé bezpečnostní služby.

3

Úmluva o mezinárodním civilním letectví, podepsaná v Chicagu dne 7. prosince 1944 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 15, č. 102, dále jen „Chicagská úmluva“), byla ratifikována všemi členskými státy Evropské unie; ta však sama stranou této úmluvy není. Uvedenou úmluvou byla zřízena Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), která má podle článku 44 téže úmluvy za cíl rozvíjet zásady a techniku mezinárodního létání a podporovat plánování a rozvoj mezinárodní letecké dopravy.

4

Příloha 17 Chicagské úmluvy ve znění vyplývajícím z jejího dvanáctého vydání z července 2022 (dále jen „příloha 17 Chicagské úmluvy“) je nadepsána „Bezpečnost letectví – ochrana letectví před protiprávními činy“. Kapitola 1 této přílohy, nadepsaná „Definice“, stanoví:

„Protiprávní činy. Činy nebo pokusy o činy ohrožující bezpečnost civilního letectví, které zahrnují, ale neomezují se na:

[…]“

5

Kapitola 2 přílohy 17 Chicagské úmluvy, nadepsaná „Obecné zásady“, obsahuje oddíl 2.1, nadepsaný „Cíle“, v němž se nacházejí body 2.1.1 až 2.1.4 této přílohy. Bod 2.1.1 uvedené přílohy stanoví:

„Základním cílem ve všech záležitostech týkajících se ochrany civilního letectví před protiprávními činy je bezpečnost cestujících, posádky letadel, pozemního leteckého personálu a ostatní veřejnosti.“

6

Kapitola 3 přílohy 17 Chicagské úmluvy, nadepsaná „Organizace“, obsahuje oddíl 3.1, nadepsaný „Vnitrostátní organizace a odpovědný orgán“, v němž se nacházejí body 3.1.1 až 3.1.9 této přílohy. Bod 3.1.2 uvedené přílohy stanoví:

„Každý smluvní stát určí v rámci své státní správy příslušný orgán, který bude odpovědný za přípravu, provádění a aktualizaci národního programu bezpečnosti civilního letectví, a organizaci ICAO sdělí, o který orgán se jedná.“

7

Body 2, 5, 10, 12 a 25 odůvodnění nařízení č. 300/2008 znějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

8

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Cíle“, stanoví:

„1.   Toto nařízení stanoví společná pravidla k zabezpečení ochrany civilního letectví před protiprávními činy, které ohrožují bezpečnost civilního letectví.

Poskytuje rovněž základ pro společný výklad přílohy 17 [Chicagské úmluvy].

2.   Prostředky k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 jsou tyto:

9

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na

10

Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Vymezení pojmů“, zní takto:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

11

Článek 4 nařízení č. 300/2008, nadepsaný „Společné základní normy“, stanoví:

„1.   Společné základní normy pro ochranu civilního letectví před protiprávními činy, jež ohrožují bezpečnost civilního letectví, jsou stanoveny v příloze.

[…]

2.   Obecná opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky společných základních norem uvedených v odstavci 1 jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.

[…]“

12

Článek 9 tohoto nařízení, nadepsaný „Příslušný orgán“, stanoví:

„Pokud vykonávají v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy působnost dva nebo více orgánů, určí tento členský stát jeden orgán (dále jen ‚příslušný orgán‘) odpovědný za koordinaci a sledování provádění společných základních norem podle článku 4.“

13

Článek 10 uvedeného nařízení, nadepsaný „Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy“, stanoví:

„1.   Každý členský stát vypracuje, uplatňuje a zachovává národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

V tomto programu se vymezí odpovědnosti za provádění společných základních norem podle článku 4 a popíší opatření, která se od provozovatelů a subjektů za tímto účelem vyžadují.

2.   Příslušný orgán zpřístupní náležité části svého národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy, při dodržení zásady ‚vědět jen to nejnutnější‘, v písemné podobě provozovatelům a subjektům, které na tom dle jeho názoru mají oprávněný zájem.“

14

Příloha I téhož nařízení je nadepsána „Společné základní normy pro zabezpečení civilního letectví před protiprávními činy (článek 4)“ a tyto normy upřesňuje.

15

Článek 4 loi du 2 octobre 2017 réglementant la sécurité privée et particulière (zákon ze dne 2. října 2017, kterým se upravuje soukromá a zvláštní bezpečnost, Moniteur belge ze dne 31. října 2017, s. 96776, dále jen „zákon o úpravě soukromé bezpečnosti“) stanoví:

„Za podnik poskytující ostrahu se považuje každý podnik, který nabízí nebo vykonává činnosti ostrahy nebo se jako takový prezentuje.“

16

Článek 14 zákona o úpravě soukromé bezpečnosti stanoví:

„Tento zákon se použije při výkonu činností uvedených v tomto oddíle nebo v rámci pravomocí stanovených tímto zákonem, a to i v případě, že evropská právní úprava nebo zvláštní právní předpisy stanoví povinnost nabízet, vykonávat nebo organizovat takové činnosti.“

17

Článek 16 první pododstavec tohoto zákona zní takto:

„Nikdo nesmí nabízet služby podniku nebo organizovat vnitřní bezpečnostní službu bez předchozího povolení ministra vnitra.“

18

Článek 76 první pododstavec uvedeného zákona stanoví:

„Osoby uvedené v čl. 60 bodech 1, 3, 4 a 5 musí být držiteli identifikačního průkazu vydaného ministrem vnitra.“

19

Článek 4b décret wallon du 23 juin 1994 relatif à la création et à l’exploitation des aéroports et aérodromes relevant de la Région wallonne (valonské nařízení ze dne 23. června 1994 o zřizování a provozu letišť spadajících pod Valonský region, Moniteur belge ze dne 15. července 1994, s. 18666) ve znění nařízení Valonského regionu ze dne 19. prosince 2007 (Moniteur belge ze dne 31. prosince 2007, s. 65947) stanoví:

„[…]

§ 2.   Úkoly veřejné služby v oblasti ochrany letiště před protiprávními činy a v oblasti bezpečnosti na letišti jsou pověřeny společnosti, které jsou držiteli koncese na provozování letišť v souladu s podmínkami stanovenými v koncesní smlouvě a v příslušné specifikaci, aniž je dotčen [třetí] pododstavec tohoto odstavce a odstavce 3 až 5.

Pro účely tohoto článku se:

1° ‚úkoly ochrany před protiprávními činy‘ rozumí kombinace opatření a lidských a hmotných zdrojů potřebných k ochraně civilního letectví před protiprávními činy;

2° ‚bezpečnostními úkoly‘ rozumí veškerá opatření a lidské a hmotné zdroje určené k zajištění bezpečného toku civilního letového provozu; pod ‚bezpečnostní úkoly‘ nespadají opatření a zdroje určené na ochranu civilního letectví před protiprávními činy.

Správní orgán odpovídá za kontrolu řádného plnění koncese, zejména pokud jde o plnění úkolů v oblasti ochrany před protiprávními činy a v oblasti bezpečnosti. Postupy správního orgánu ke kontrole řádného plnění koncese jsou popsány v koncesních smlouvách a v příslušných specifikacích.

§ 3.   Pro každé letiště je založena veřejnoprávní akciová společnost, jejíž kapitál je z 49 % vlastněn společností pověřenou provozováním letiště a z 51 % Valonským regionem. Provozující společnost deleguje úkoly ochrany před protiprávními činy na tuto veřejnoprávní akciovou společnost nazvanou Brussels South Charleroi Airport-Security pro letiště Charleroi-Brusel jih a Liège Airport-Security pro letiště Lutych-Bierset.

Na společnosti Brussels South Airport-Security a Liège Airport-Security se vztahuje zákon o obchodních společnostech a jeho prováděcí vyhlášky, nestanoví-li toto nařízení jinak.

Úkony společností Brussels South Charleroi Airport-Security a Liège Airport-Security jsou považovány za obchodní ve smyslu článků 2 a 3 zákona o obchodních společnostech.

[…]“

20

Společnost Liège Airport Security byla založena Valonským regionem (Belgie) a společností Liège Airport SA provozující letiště Lutych-Bierset (Belgie) za účelem zajištění „úkolů ochrany před protiprávními činy“ ve smyslu čl. 4b odst. 2 valonského nařízení ze dne 23. června 1994 o zřizování a provozu letišť spadajících pod Valonský region ve znění nařízení Valonského regionu ze dne 19. prosince 2007 v rámci tohoto letiště.

21

Dne 16. března 2018 se na toto letiště dostavili pracovníci FVS pro vnitřní věci, aby provedli kontrolu dodržování zákona o úpravě soukromé bezpečnosti. V rámci této kontroly konstatovali, že dva zaměstnanci vykonávali činnosti spadající do zvláštních úkolů soukromé ostrahy ve smyslu zákona o úpravě soukromé bezpečnosti: první zaměstnanec prováděl kontrolu přístupu cestujících na vzletové a přistávací dráhy, zejména pomocí detektoru kovů, a druhý zaměstnanec prováděl dohled nad kontrolními stanovišti a nad pracovníky kontroly.

22

V této souvislosti byly vyhotoveny tři protokoly o protiprávním jednání, z nichž jeden vinil společnost Liège Airport Security z organizování vnitřní služby ostrahy bez povolení ministra vnitra, což je v rozporu s čl. 16 prvním pododstavcem zákona o úpravě soukromé bezpečnosti, další pak viní každého z těchto zaměstnanců z toho, že vykonávali funkce spadající pod takovou službu, aniž byli držiteli identifikačního průkazu vyžadovaného na základě čl. 76 prvního pododstavce tohoto zákona.

23

Správními rozhodnutími ze dne 27. listopadu 2020 a 11. března 2021 uložila FVS pro vnitřní věci společnosti Liège Airport Security pokutu ve výši 15000 eur a každému z uvedených zaměstnanců pokutu ve výši 500 eur.

24

Společnost Liège Airport Security podala proti těmto třem správním rozhodnutím žalobu k tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie), v níž tvrdila, že FVS pro vnitřní věci nemá pravomoc kontrolovat belgická letiště ani ukládat pokuty společnosti Liège Airport Security a jejím zaměstnancům. Orgánem výlučně příslušným v oblasti koordinace a sledování provádění společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy ve smyslu článku 9 nařízení č. 300/2008 je totiž podle jejího názoru Generální ředitelství pro leteckou dopravu (dále jen „DGTA“), které je součástí federální veřejné služby pro mobilitu a dopravu (Belgie). Belgické království tudíž tím, že podrobilo bezpečnostní služby vnitrostátního letiště kontrole FVS pro vnitřní věci, porušilo svou povinnost stanovenou v tomto ustanovení určit pouze jeden příslušný orgán.

25

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žalobu podanou společností Liège Airport Security rozsudkem ze dne 25. února 2022 zamítl, podala tato společnost proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (Kasační soud, Belgie), který je předkládajícím soudem.

26

V rámci tohoto kasačního opravného prostředku společnost Liège Airport Security mimo jiné tvrdí, že FVS pro vnitřní věci nemá pravomoc kontrolovat soukromé bezpečnostní služby, které poskytuje, ani jí v tomto rámci ukládat sankce, jelikož podle článku 9 nařízení č. 300/2008 musí být za tímto účelem v každém členském státě jmenován jediný příslušný orgán. Kdyby měl být článek 14 zákona o úpravě soukromé bezpečnosti vykládán tak, že umožňuje belgickému státu odchýlit se od této povinnosti, musel by zůstat nepoužit z důvodu své neslučitelnosti s unijním právem.

27

Předkládající soud uvádí, že rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku, je založen zejména na právním důvodu, podle kterého článek 9 nařízení č. 300/2008 ukládá členským státům povinnost určit jediný orgán, který nemá být příslušný k tomu, aby sám zajišťoval vše, co se týká bezpečnosti letišť, nýbrž k tomu, aby zajišťoval koordinaci všech opatření nezbytných pro bezpečnost na letišti a aby bezpečnostní opatření uložená unijním právem byla na vnitrostátních letištích účinně uplatňována, avšak není pověřen, aby dohlížel na dodržování všech právních předpisů v této oblasti. V projednávané věci tedy DGTA nemá pravomoc dohlížet na dodržování všech pravidel použitelných na pracovníky činné na vnitrostátních letištích, jako jsou pravidla pracovního práva nebo pravidla týkající se soukromé bezpečnosti, neboť jinak by pod dohled tohoto orgánu spadaly vedle podniků poskytujících soukromé bezpečnostní služby, které poskytují své služby na vnitrostátních letištích, i policisté a celní úředníci, a to již z toho důvodu, že tam rovněž pracují.

28

Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 9 nařízení [č. 300/2008] vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán určený podle tohoto ustanovení zajišťuje sledování provádění společných základních norem podle článku 4 tohoto nařízení, s vyloučením jakéhokoli jiného orgánu, pouze v případě, že tyto normy vyplývají ze zvláštní právní úpravy v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy?“

29

Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že cílem položené otázky je určit, zda v projednávané věci mohla být společnost Liège Airport Security a dva její zaměstnanci, kteří na letišti Lutych-Bierset plnili takové úkoly ochrany před protiprávními činy, jako je kontrola přístupu cestujících na vzletové a přistávací dráhy a dohled nad kontrolními místy i pracovníky kontroly, legálně kontrolováni jiným orgánem než DGTA, a sice FVS pro vnitřní věci na základě zákona o úpravě soukromé bezpečnosti, a následně být posledně uvedeným orgánem pokutováni za nedodržení tohoto zákona, přestože Belgické království určilo pouze DGTA jako „příslušný orgán“ ve smyslu článku 9 nařízení č. 300/2008, který je odpovědný za koordinaci a sledování provádění společných základních norem podle článku 4 tohoto nařízení.

30

Je tedy třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 9 nařízení č. 300/2008 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl jiný orgán než „příslušný orgán“ určený na základě tohoto ustanovení pověřen dohledem nad tím, zda právnická osoba soukromého práva a její zaměstnanci, kteří na vnitrostátním letišti plní úkoly ochrany před protiprávními činy, dodržují povinnosti vyplývající z vnitrostátní právní úpravy upravující výkon činností soukromé bezpečnostní služby.

31

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, a ze dne 16. března 2023, Komise v. Jiangsu Seraphim Solar System a Rada v. Jiangsu Seraphim Solar System a Komise, C‑439/20 P a C‑441/20 P, EU:C:2023:211, bod 113 a citovaná judikatura).

32

Nejprve je třeba uvést, že článek 9 nařízení č. 300/2008 stanoví, že pokud „vykonávají v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy působnost dva nebo více orgánů“, musí tento členský stát určit jeden orgán, který je kvalifikován jako „příslušný orgán“ a je odpovědný za „koordinaci a sledování provádění“ společných základních norem podle článku 4 tohoto nařízení.

33

Ze znění tohoto ustanovení tudíž vyplývá, že není vyloučeno, aby ochranou civilního letectví – což je oblast, která v souladu s čl. 1 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení č. 300/2008 ve spojení s čl. 3 bodem 2 tohoto nařízení zahrnuje činnosti na ochranu civilního letectví před protiprávními činy ohrožujícími bezpečnost letectví – bylo v rámci jednoho členského státu pověřeno několik orgánů. Taková možnost je ostatně výslovně zmíněna v bodě 12 odůvodnění uvedeného nařízení.

34

A dále musí členské státy v takovém případě, kdy existuje více dotyčných vnitrostátních orgánů, určit „příslušný orgán“, který bude pověřen koordinací a sledováním provádění společných základních norem podle článku 4 nařízení č. 300/2008.

35

Ze znění článku 9 tohoto nařízení tedy vyplývá, že se příslušný orgán uvedený v tomto ustanovení odlišuje od ostatních vnitrostátních orgánů příslušných v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy v tom, že je pověřen, aby na vnitrostátní úrovni zajišťoval koordinaci a dohled nad dodržováním společných základních norem podle článku 4 uvedeného nařízení.

36

S výhradou, že jsou respektovány výsady příslušného orgánu určeného v souladu s článkem 9 nařízení č. 300/2008 týkající se koordinace a sledování provádění společných norem uvedených v článku 4 tohoto nařízení, tudíž z doslovného výkladu tohoto článku 9 nevyplývá, že by členský stát měl zajistit, že tento orgán bude jediným orgánem odpovědným za dohled nad dodržováním všech aspektů souvisejících s ochranou civilního letectví před protiprávními činy na vnitrostátní úrovni.

37

Pokud jde dále o cíle sledované nařízením č. 300/2008, je třeba zaprvé uvést, že podle článku 1 tohoto nařízení, vykládaného zejména ve světle bodů 5 a 10 jeho odůvodnění, je jedním z těchto cílů zavedení společných pravidel na ochranu civilního letectví před protiprávními činy ohrožujícími bezpečnost letectví, a to stanovením společných základních norem ochrany letectví před protiprávními činy a zavedením mechanismů pro kontrolu jejich uplatňování, přičemž členským státům je při provádění těchto společných pravidel ponechán určitý prostor.

38

Zadruhé je třeba poukázat na to, že čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 300/2008 stanoví, že toto nařízení má pro členské státy představovat základ pro společný výklad přílohy 17 Chicagské úmluvy, přičemž tento společný výklad je druhým cílem sledovaným tímto nařízením, jak vyplývá z bodů 2 a 25 jeho odůvodnění. Bod 3.1.2 této přílohy přitom pouze stanoví, že smluvní státy musí v rámci svých vnitrostátních správních orgánů určit příslušný orgán, který bude odpovědný za přípravu, provádění a aktualizaci národního programu bezpečnosti civilního letectví, aniž těmto státům ukládá povinnost svěřit veškeré pravomoci v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy jedinému vnitrostátnímu orgánu.

39

Z toho plyne, že cílem nařízení č. 300/2008 není upravit rozdělení odpovědnosti v rámci členských států v oblasti provádění společných základních norem uvedených v článku 4 tohoto nařízení, ani a fortiori nutit tyto státy, aby svěřily veškeré povinnosti v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy jedinému vnitrostátnímu orgánu.

40

A konečně pokud jde o kontext, do něhož je zasazen článek 9 nařízení č. 300/2008, je třeba uvést, že čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že každý členský stát v rámci národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy, který vypracuje, vymezí odpovědnosti za provádění společných základních norem podle článku 4 uvedeného nařízení. Toto ustanovení tak potvrzuje závěr uvedený v bodě 39 tohoto rozsudku, že cílem nařízení č. 300/2008 není upravit rozdělení odpovědnosti v rámci členských států za provádění těchto norem.

41

Z výše uvedeného vyplývá, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 48, 50 a 58 svého stanoviska, že článek 9 nařízení č. 300/2008 umožňuje, aby v témže členském státě bylo prováděním ochrany civilního letectví před protiprávními činy pověřeno více subjektů, a zároveň každému členskému státu pouze ukládá, aby určil jediný orgán, kterému svěří odpovědnost za koordinaci a sledování provádění společných základních norem podle článku 4 tohoto nařízení na vnitrostátním území.

42

V projednávané věci takové kontroly, jako jsou kontroly prováděné FVS pro vnitřní věci, nespadají jako takové do výkonu pravomoci, která musí být povinně vyhrazena příslušnému orgánu určenému v souladu s článkem 9 nařízení č. 300/2008, jelikož jejich cílem není zajistit koordinaci nebo sledování provádění společných základních norem podle článku 4 tohoto nařízení, ale ověřit, že dotyčné osoby budou plnit své úkoly v souladu se zvláštními požadavky vyplývajícími z vnitrostátní právní úpravy upravující výkon činností soukromých bezpečnostních služeb.

43

I když lze mít za to, že se tato vnitrostátní právní úprava a požadavky, které z ní vyplývají, nepřímo týkají ochrany civilního letectví před protiprávními činy, pokud dotyčné podniky činné v oblasti soukromých bezpečnostních služeb a jejich zaměstnanci poskytují své služby na letišti, nic to nemění na tom, že se jedná o právní úpravu obecné povahy, která nesouvisí pouze s ochranou civilního letectví před protiprávními činy a jejímž specifickým předmětem není provádění společných základních norem podle tohoto článku 4.

44

Z toho plyne, že pokud je vnitrostátní orgán, jako je v projednávané věci FVS pro vnitřní věci, oprávněn ověřovat dodržování povinností vyplývajících z takové právní úpravy a provádět za tímto účelem kontroly, či dokonce ukládá peněžité sankce v případě protiprávního jednání, nelze ani v případě, že se tyto kontroly týkají činností vykonávaných na letišti, mít za to, že tento orgán je z tohoto důvodu pověřen koordinací a sledováním provádění těchto společných základních norem ve smyslu článku 9 nařízení č. 300/2008.

45

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 9 nařízení č. 300/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl jiný orgán než „příslušný orgán“ určený na základě tohoto ustanovení pověřen dohledem nad tím, zda právnická osoba soukromého práva a její zaměstnanci, kteří na vnitrostátním letišti plní úkoly ochrany před protiprávními činy, dodržují povinnosti vyplývající z vnitrostátní právní úpravy upravující výkon činností soukromé bezpečnostní služby.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby byl jiný orgán než „příslušný orgán“ určený na základě tohoto ustanovení pověřen dohledem nad tím, zda právnická osoba soukromého práva a její zaměstnanci, kteří na vnitrostátním letišti plní úkoly ochrany před protiprávními činy, dodržují povinnosti vyplývající z vnitrostátní právní úpravy upravující výkon činností soukromé bezpečnostní služby.