–

za estonskou vládu: M. Kriisa, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: F. Moro a E. Randvere, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005 (Úř. věst. 2018, L 284, s. 6).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi UT a Maksu – ja Tolliamet (estonská daňová a celní správa, dále jen „MTA“ nebo „správní orgán“) ve věci hodnoty peněžní hotovosti v ukrajinské měně v eurech pro účely uplatnění ohlašovací povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672.

3

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1) (dále jen „CKU“), obsahuje hlavu I, nadepsanou „Obecná ustanovení“, která zahrnuje kapitolu 1, nadepsanou „Rozsah působnosti celních předpisů, úloha celních orgánů a definice“, jejíž součástí je článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a rozsah působnosti“, který v odstavci 1 stanoví:

„Tímto nařízením se stanoví [CKU], který stanoví obecná pravidla a postupy pro zboží vstupující na celní území [Evropské u]nie nebo toto území opouštějící.

[…]“

4

Hlava I tohoto nařízení obsahuje kapitolu 3, nadepsanou „Přepočet měn a lhůty“, která zahrnuje článek 53 uvedeného nařízení, nadepsaný „Přepočet měn“, který stanoví pravidla ohledně směnného kurzu, který se použije v případě, že je pro účely použití celních předpisů nutné provést přepočet měny.

5

Články 48 a 146 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558) (dále jen „prováděcí nařízení k CKU“), obsahují rovněž pravidla v této oblasti, která provádějí některá z pravidel stanovených v článku 53 CKU.

6

Bod 4 odůvodnění nařízení 2018/1672 zní:

„Cílem [nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící (Úř. věst. 2005, L 309, s. 9)] je předcházet praní peněz a financování terorismu a odhalovat je, a to stanovením systému kontrol vztahujících se na fyzické osoby, které vstupují do Unie nebo ji opouštějí a které mají u sebe peněžní hotovost nebo převoditelné nástroje na doručitele v hodnotě 10000 [eur] nebo více, či ekvivalent této hodnoty v jiných měnách. Pojem ‚vstupující do Unie nebo ji opouštějící‘ by měl být definován odkazem na území Unie ve smyslu článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen ‚Smlouva o fungování EU‘), s cílem zajistit, aby toto nařízení mělo co nejširší rozsah působnosti a aby žádné oblasti nebyly osvobozeny od jeho uplatňování a nepředstavovaly příležitosti k obcházení příslušných kontrol.“

7

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Toto nařízení zavádí systém kontrol s ohledem na peněžní hotovost vstupující do Unie nebo ji opouštějící, který doplňuje právní rámec pro předcházení praní peněz a financování terorismu stanovený ve směrnici [Evropského parlamentu a Rady] (EU) 2015/849 [ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73)].“

8

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]“

9

Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Ohlašovací povinnost peněžní hotovosti s doprovodem“, v odstavci 1 stanoví:

„Osoby převážející peněžní hotovost v hodnotě 10000 [eur] nebo více, ohlásí tuto peněžní hotovost příslušným orgánům členského státu, přes který do Unie vstupují nebo ji opouštějí, a předloží ji těmto orgánům ke kontrole. Ohlašovací povinnost peněžní hotovosti se nepovažuje za splněnou, jsou-li poskytnuté informace nesprávné nebo neúplné nebo není-li peněžní hotovost předložena ke kontrole.“

10

Dne 13. ledna 2023 překročila UT se svou dcerou pěšky hranici mezi Ruskou federací a Estonskou republikou přes hraniční přechod Narva (Estonsko). Při této příležitosti UT využila koridor hraničního přechodu nazvaný „zelený koridor“, což znamená, že nepřevážela zboží, které podléhá ohlašovací povinnosti, nebo že jeho množství nepřekračovalo meze povolené právní úpravou. Při kontrole UT bylo v jejích kapsách, v podšívce jejího oblečení a kapuce její bundy nalezeno celkem 500000 ukrajinských hřiven v hotovosti. Téhož dne MTA vydal protokol o přestupku, kterého se měla UT tímto dopustit.

11

MTA použil k určení hodnoty 500000 ukrajinských hřiven, které u sebe měla UT, v eurech směnný kurs zveřejněný na internetových stránkách www.xe.com a učinil závěr, že hodnota této cizí měny činila v den překročení hranice zhruba 12565 eur. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 přitom osoby převážející peněžní hotovost v hodnotě 10000 eur nebo více musí tuto peněžní hotovost ohlásit příslušným orgánům členského státu, přes který do Unie vstupují, nebo ji opouštějí. Proto měl MTA za to, že peníze převážené UT mu měly být ohlášeny.

12

Rozhodnutím ze dne 13. února 2023 MTA uložil UT pokutu ve výši 600 eur za neohlášení peněžní hotovosti podle tolliseadus (celní zákon). MTA rovněž rozhodl na základě tohoto zákona a estonského trestního zákoníku o zabavení částky 500000 ukrajinských hřiven, která nebyla ohlášena.

13

UT před MTA vysvětlila, že nevěděla o povinnosti ohlásit tuto peněžní hotovost, a tedy nechtěla převézt 500000 ukrajinských hřiven do Estonska tajně. Kromě toho jí tyto peníze nepatří, neboť jejich vlastníkem je ukrajinský státní příslušník s bydlištěm v Estonsku, který nemohl sám provádět transakce se svými penězi z důvodu války probíhající po invazi Ruské federace na Ukrajinu. Uvedené peníze schovala do oblečení z obavy z krádeže. Tento vlastník rovněž ověřil kurz ukrajinské hřivny v době rozhodné z hlediska skutkového stavu na internetové stránce www.tavid.ee a vyvodil z toho, že UT neměla povinnost ohlásit částku 500000 ukrajinských hřiven, neboť ekvivalent této hodnoty byl nižší než 10000 eur.

14

UT napadla rozhodnutí ze dne 13. února 2023 u Viru Maakohus (Soud prvního stupně ve Viru, Estonsko), který žalobě částečně vyhověl a rozsudkem ze dne 28. dubna 2023 toto rozhodnutí zrušil, pokud jde o sankci a zabavení hotovosti. Tímto rozsudkem Viru Maakohus (Soud prvního stupně ve Viru) uložil UT pokutu ve výši stonásobku denní sazby, tedy 400 eur. Soud prvního stupně zrušil zabavení 500000 ukrajinských hřiven, které byly zajištěny pro důkazní účely, a vrátil je UT.

15

MTA podal kasační opravný prostředek k Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko), který je předkládajícím soudem.

16

V průběhu řízení před předkládajícím soudem MTA vysvětlil, že při přepočtu měny pro účely určení její celní hodnoty vychází ze způsobu stanoveného v článku 53 CKU, jakož i v článcích 48 a 146 prováděcího nařízení k CKU. U měn, jejichž směnný kurz Evropská centrální banka (ECB) nezveřejňuje, tak příslušný správní orgán, v projednávané věci MTA, používá směnné kurzy zveřejněné na internetových stránkách www.xe.com, jak to ostatně činí i jiné členské státy.

17

MTA rovněž zdůraznil, že informace o povinnosti ohlásit peněžní hotovost při překročení estonské hranice ze země mimo Unii jsou k dispozici na jeho internetových stránkách, jakož i v brožurách v estonském a ruském jazyce, které jsou poskytovány na hraničních přechodech, a informačních tabulích. Pokud se osoba překračující hranice neinformovala o podrobnostech dovozu a vývozu peněžní hotovosti před překročením hranice, může zvolit koridor hraničního přechodu nazvaný „červený koridor“, kde se ve spolupráci s úředníky MTA rozhodne, zda je nezbytné peněžní hotovost ohlásit.

18

Riigikohus (Nejvyšší soud) vyjadřuje určité pochybnosti o způsobu určení směnného kurzu ve věci, která mu byla předložena. Způsob přepočtu peněžní hotovosti, která je převážena do Unie v cizí měně, na eura totiž není v unijním právu ani ve vnitrostátním právu upraven. Pro přepočet hodnoty ukrajinských hřiven na eura při neexistenci referenčního kurzu zveřejněného ECB vycházel MTA ze směnného kurzu zveřejněného na internetových stránkách www.xe.com po vzoru praxe v jiných členských státech. I když je tato stránka uvedena na internetové stránce správního orgánu týkající se povinnosti ohlásit peněžní hotovost (www.emta.ee), neexistuje žádný právní základ umožňující mít za to, že směnné kurzy zveřejněné na této stránce jsou právně relevantní. Pokud by však byl použit směnný kurz uvedený na jiných internetových stránkách, a sice na stránkách společnosti Tavid AS, jako směnný kurz použitelný ke dni překročení hranice UT a její dcery, 500000 ukrajinských hřiven by mělo k tomuto datu hodnotu pouze 9487,67 eura.

19

Správní orgán dále odkázal na článek 53 CKU týkající se přepočtu měny, jehož odstavec 1 stanoví, že příslušné orgány zveřejní nebo zpřístupní na internetu směnný kurz, který se použije v případě, že je nutné provést přepočet měny buď k určení celní hodnoty zboží, nebo pro účely sazebního zařazení tohoto zboží. Podle odstavce 2 tohoto článku přitom platí, že v případě, že je přepočet měny nutný z důvodů jiných než uvedených v odstavci 1 uvedeného článku, měl by členský stát stanovit, že pro určení použitelného směnného kurzu stanoví celní předpisy tento kurz alespoň jednou ročně.

20

Předkládající soud má však pochybnosti o tom, že článek 53 CKU představuje vhodný právní základ pro vznik povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672, jelikož toto nařízení na něj neodkazuje.

21

Za těchto podmínek se Riigikohus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Jak se stanoví směnný kurs, na jehož základě se určí hodnota peněžní hotovosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení [2018/1672], jedná-li se o měnu, jejíž směnný kurz Evropská centrální banka nezveřejňuje?“

22

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát k určení, zda se uplatní ohlašovací povinnost stanovená v tomto ustanovení, stanovil hodnotu hotovosti v jiných měnách než euro, pro jejichž převod ECB nezveřejňuje referenční kurz, na základě kurzu uvedeného na internetové stránce tak, že odráží paritu mezi eurem a dotčenou měnou k datu, kdy dotyčná osoba vstoupila na území Unie, nebo ji opustila, i když je tento kurz vyšší než kurz uvedený na jiných internetových stránkách.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že nařízení 2018/1672 v čl. 3 odst. 1 stanoví povinnost každé fyzické osoby vstupující do Unie, nebo ji opouštějící ohlásit peněžní hotovost v hodnotě 10000 eur nebo více, kterou převáží.

24

Článek 2 odst. 1 písm. a) bod i) tohoto nařízení přitom upřesňuje, že pojem „peněžní hotovost“ ve smyslu uvedeného nařízení zahrnuje oběživo.

25

Kromě toho tato ustanovení musí být vykládána ve světle bodu 4 odůvodnění nařízení 2018/1672, z něhož vyplývá, že cílem tohoto nařízení je mimo jiné definovat pojem „vstupující do Unie, nebo ji opouštějící“ obsažený v nařízení č. 1889/2005, které za stejných okolností zavedlo systém kontrol peněžní hotovosti, jenž se vztahuje na částku 10000 eur či ekvivalent této hodnoty v jiných měnách. Z toho vyplývá, že nařízení 2018/1672 zachovalo a zároveň upřesnilo takový systém kontrol, a zejména mezní hodnoty, které podmiňují jeho aplikaci.

26

Ohlašovací povinnost stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 se tedy vztahuje na situaci fyzické osoby vstupující do Unie, nebo ji opouštějící, která převáží peněžní hotovost v jiných měnách než euro v případě, že má tato hotovost hodnotu 10000 eur nebo více.

27

Žádné ustanovení nařízení 2018/1672 neupřesňuje směnný kurz, který se má použít ke stanovení hodnoty takové částky v eurech, a tudíž je jeho určení na členských státech.

28

Vzhledem k tomu, že členské státy při určování tohoto kurzu provádějí nařízení 2018/1672, a tedy unijní právo, musí vykonávat své pravomoci způsobem, který zachovává užitečný účinek ustanovení tohoto nařízení a dodržuje práva, která jednotlivcům vyplývají z unijního právního řádu, a to v situacích, na které se vztahuje unijní právní řád [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, G (Poplatky za předčasné ukončení smlouvy), C‑371/22, EU:C:2024:21, bod 50].

29

V tomto ohledu, na rozdíl od stanoviska zastávaného MTA ve věci v původním řízení, nejsou členské státy povinny pro účely tohoto určení dodržovat článek 53 CKU ani články 48 a 146 prováděcího nařízení k CKU. Článek 1 CKU totiž stanoví obecná pravidla a postupy pro zboží vstupující na celní území Unie nebo toto území opouštějící. Jak přitom uvedla generální advokátka v bodech 38 až 50 svého stanoviska, částka v hotovosti v měnách, které jsou považovány na peněžních trzích za rovnocenné oběživu, nepředstavuje zboží ve smyslu ustanovení CKU, takže výše uvedená ustanovení nelze v žádném případě použít na přepravu peněžní hotovosti v jiných měnách než euro fyzickými osobami.

30

Naproti tomu je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 stanoví mezní hodnotu, pod kterou mohou fyzické osoby převážet určitou peněžní částku bez povinnosti ji ohlásit, na 10000 eur, přičemž tato částka představuje velmi přesnou hodnotu. Za těchto podmínek by byl narušen užitečný účinek tohoto ustanovení, pokud by si členské státy mohly zvolit směnný kurz, který nemůže odrážet skutečnou hodnotu dané měny. I když tedy pro stejnou měnu nemusí nutně existovat jediný směnný kurz, musí zvolený kurz k tomu, aby byl platný, přinejmenším odpovídat jednomu z kurzů, které jsou skutečně a často používány při převodu této měny na eura.

31

Dále zásada právního státu, na které je Unie založena, jak zaručuje článek 2 SEU, a jejíž zásada právní jistoty je jednou ze základních podmínek, které jsou tedy členské státy povinny dodržovat, zejména vyžaduje, aby mohli jednotlivci jednoznačně znát svá práva a povinnosti. Z toho vyplývá, že k tomu, aby byla vůči jednotlivcům vymahatelná, musí být opatření přijatá členskými státy k provedení unijního práva jasná, přesná a s předvídatelnými účinky, a to tak, aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, na které se vztahuje unijní právní řád (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. března 2020, Hungeod a další, C‑496/18 a C‑497/18, EU:C:2020:240, bod 93, jakož i ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, body 41, 42 a 45), a kromě toho musí být volně a snadno přístupná.

32

Pokud jde tedy o uplatnění čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672, každému členskému státu přísluší, aby rozhodl o směnném kurzu, který se použije pro určení hodnoty hotovosti v jiných měnách než euro v eurech za předpokladu, že použitý kurz odpovídá některému z kurzů, které jsou v praxi skutečně a často používány při převodu dotyčné měny na eura. Aby však mohl být kurz, který hodlá dotčený členský stát použít, uplatňován vůči osobám, které vstupují do Unie, nebo ji opouštějí, musí být nejprve určen jasným, srozumitelným a jednoznačným způsobem, a to tak, aby měly tyto osoby možnost jednoznačně zjistit, že se tento kurz použije k určení, zda mají povinnost ohlásit peněžní hotovost, kterou převážejí.

33

Dále musejí být informace o tomto kurzu uvedeným osobám snadno a volně přístupné, což vyžaduje zejména, aby se s nimi mohly seznámit bezplatně, a pokud je k určení uvedeného kurzu odkazováno na informace zveřejňované na internetových stránkách, aby se nemusely na těchto stránkách registrovat. Naopak taková povinnost přístupnosti neukládá členským státům povinnost sdělit každé fyzické osobě vstupující do Unie, nebo ji opouštějící kurz platný pro každou z existujících měn, jelikož stačí, aby nezbytné informace byly každému cestujícímu, který chce získat informace o použitelných právních předpisech, k dispozici.

34

Nakonec, co se týče předvídatelnosti použitého směnného kurzu, kterou vyžaduje zásada právní jistoty, je třeba zdůraznit, že cílem čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 není zakázat převážení peněžní hotovosti v jiných měnách než euro, jejíž hodnota je 10000 eur nebo vyšší, ale pouze v této situaci uložit ohlašovací povinnost. Vzhledem k tomu, že dotyčné osoby mohou ještě vyhodnotit, zda musí takovou povinnost splnit, i přímo v okamžiku, kdy vstupují na území Unie, nebo ho opouštějí, stačí k tomu, aby byl splněn požadavek předvídatelnosti zvoleného kurzu, aby dotyčný členský stát těmto osobám umožnil se s jistotou seznámit s kurzem platným v takovém okamžiku, a zjistit tak, zda v okamžiku, kdy vstupují na území Unie, nebo ho opouštějí, mají povinnost ohlásit peněžní hotovost, kterou převážejí.

35

Pokud jde o spor v původním řízení, je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda volba dotyčného členského státu použít pro účely čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 směnný kurz ukrajinské hřivny vůči euru zveřejněný na internetové stránce www.xe.com v době rozhodné z hlediska skutkového stavu tyto podmínky splňovala. Soudní dvůr však může předkládajícímu soudu, s cílem vést jej při tomto posouzení, poskytnout všechny prvky výkladu týkající se unijního práva, které by pro něj mohly být užitečné (obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Berlin Chemie A. Menarini, C‑333/20, EU:C:2022:291, bod 46).

36

V projednávané věci, s výhradou ověření předkládajícím soudem, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že informace uvedené na internetových stránkách www.xe.com uvádějí, že směnné kurzy, které jsou na nich zveřejněny, jsou směnnými kurzy používanými na různých peněžních trzích, takže kurzy zveřejněné na těchto stránkách odpovídají kurzům skutečně a často používaným při směnných operacích, a proto si dotyčný členský stát mohl zvolit takové kurzy pro účely uplatnění ohlašovací povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672.

37

Dále, jak v podstatě zdůraznila generální advokátka v bodě 68 svého stanoviska, orgány dotyčného členského státu na svých internetových stránkách uvedly, což nicméně musí ověřit předkládající soud, že směnné kurzy zveřejněné na stránkách www.xe.com jsou směnnými kurzy, které musí fyzické osoby vstupující do Unie, nebo ji opouštějící použít pro určení, zda se na ně vztahuje ohlašovací povinnost stanovená v tomto čl. 3 odst. 1.

38

Rovněž se jeví, že informace o směnném kurzu zveřejněné na těchto internetových stránkách jsou bezplatně a volně přístupné, zejména proto, že pro přístup k nim není nutná žádná registrace, což rovněž přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

39

Naproti tomu spis předložený Soudnímu dvoru neobsahuje žádnou informaci o tom, zda jsou směnné kurzy uvedené na internetových stránkách www.xe.com stanoveny pro určitá časová období, nebo zda neustále kolísají, a tedy zda žalobkyně v původním řízení mohla v okamžiku, kdy se rozhodla neohlásit peněžní hotovost, kterou převážela, s jistotou určit, že se na ni vztahuje ohlašovací povinnost stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672.

40

Nicméně s ohledem na rozsah zásady právní jistoty by v případě, že by směnný kurz dotčený v projednávané věci trvale kolísal, z toho vyplývalo pouze to, že by žalobkyni v původním řízení mělo být přiznáno právo dovolávat se nejvýhodnějšího směnného kurzu ukrajinské hřivny vůči euru, který byl zveřejněn na stránce www.xe.com po krátkou dobu okolo okamžiku, kdy lze mít důvodně za to, že se tato osoba rozhodla vstoupit do Unie, aniž ohlásila peněžní hotovost, kterou převážela.

41

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát k určení, zda se uplatní ohlašovací povinnost stanovená v tomto ustanovení, stanovil hodnotu hotovosti v jiných měnách než euro, pro jejichž převod ECB nezveřejňuje referenční kurz, na základě kurzu uvedeného na internetové stránce tak, že odráží paritu mezi eurem a dotčenou měnou k datu, kdy dotyčná osoba vstoupila na území Unie, nebo ji opustila, i když je tento kurz vyšší než kurz uvedený na jiných internetových stránkách, za předpokladu, že

42

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie, nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby členský stát k určení, zda se uplatní ohlašovací povinnost stanovená v tomto ustanovení, stanovil hodnotu hotovosti v jiných měnách než euro, pro jejichž převod Evropská centrální banka (ECB) nezveřejňuje referenční kurz, na základě kurzu uvedeného na internetové stránce tak, že odráží paritu mezi eurem a dotčenou měnou k datu, kdy dotyčná osoba vstoupila na území Evropské unie, nebo ji opustila, i když je tento kurz vyšší než kurz uvedený na jiných internetových stránkách, za předpokladu, že