–

za MM: C. Schneider, Rechtsanwalt,

–

za rakouskou vládu: A. Posch a J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za belgickou vládu: C. Jacob a L. Van den Broeck, jako zmocněnkyně,

–

za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a P. P. Huurnink, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: E. Schmidt a F. van Schaik, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 40, čl. 13 odst. 1 písm. c) a čl. 23 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. 2014, L 127, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bundesminister für Soziales, Gesundheit, Pflege und Konsumentenschutz (spolkový ministr zdravotnictví, sociálních věcí, péče a ochrany spotřebitele, Rakousko) (dále jen „ministr“) a MM, jednatelem velkoobchodní společnosti s tabákem ve věci pokuty uložené Bezirkshauptmannschaft Grieskirchen (okresní hejtmanství v Grieskirchenu, Rakousko) (dále jen „správní orgán“) MM za uvedení tabákových výrobků, jejichž označování jednotkového balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, na trh.

3

Body 8 a 59 odůvodnění směrnice 2014/40 uvádějí:

[…]

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, zní:

„Cílem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy členských států týkající se:

[…]

[…]

aby bylo usnadněno hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí, a aby byly splněny povinnosti Unie podle [Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku].“

5

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

6

Článek 13 téže směrnice, nadepsaný „Prezentace výrobků“, stanoví:

„1.   Označování jednotkových balení a jakékoliv vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek nesmí zahrnovat žádný prvek nebo rys, který:

[…]

[…]“

7

Článek 23 směrnice 2014/40, nadepsaný „Spolupráce a prosazování“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2   Členské státy zajistí, aby na trh nebyly uváděny tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, včetně souvisejících prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v ní stanovených. Členské státy zajistí, aby tabákové a související výrobky nebyly uvedeny na trh, pokud nebyly splněny oznamovací povinnosti stanovené v této směrnici.

3   Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich prosazování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Veškeré peněžité správní sankce, které mohou být uloženy za záměrné porušení předpisů, mohou vyrovnávat hospodářské výhody získané tímto porušením.“

8

Body 12, 14 a 43 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2019, L 169, s. 1) uvádějí:

[…]

[…]

9

Článek 1 nařízení č. 2019/1020, nadepsaný „Předmět“, v odstavci 1 stanoví:

„Cílem tohoto nařízení je zlepšit fungování vnitřního trhu posílením dozoru nad trhem s výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie uvedené v článku 2, aby se zajistilo, že na trh Unie jsou dodávány pouze ty výrobky, které jsou v souladu s předpisy a splňují požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako jsou zdraví a bezpečnost obecně, zdraví a bezpečnost na pracovišti, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, veřejná bezpečnost a jakékoli jiné veřejné zájmy chráněné uvedenými právními předpisy.“

10

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie uvedené v příloze I (dále jen ‚harmonizační právní předpisy Unie‘), pokud tyto předpisy neobsahují žádná zvláštní ustanovení se stejným cílem, která upravují jednotlivé aspekty dozoru nad trhem a vymáhání práva konkrétněji.“

11

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, zní:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]“

12

Článek 16 téhož nařízení, nadepsaný „Opatření dozoru nad trhem“, v odstavci 3 stanoví:

„Pro účely odstavce 2 mohou být nápravnými opatřeními, která má hospodářský subjekt přijmout, mimo jiné:

[…]

[…]“

13

Příloha I nařízení 2019/1020, nadepsaná „Seznam harmonizačních právních předpisů Unie“, uvádí akty Unie, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie uvedené v článku 2 tohoto nařízení. Mezi těmito akty je v bodě 55 této přílohy uvedena směrnice 2014/40.

14

Ustanovení § 1 Tabak- und Nichtraucherinnen- bzw. Nichtraucherschutzgesetz (zákon o tabákových výrobcích a ochraně nekuřaček a nekuřáků) (BGBl. I, 431/1995) ve znění použitelném na spor v původním řízení (BGBl. I, 66/2019) (dále jen „zákon o tabákových výrobcích“) stanoví:

„Pro účely tohoto zákona se rozumí

[…]

[…]“

15

Podle § 2 odst. 1 zákona o tabákových výrobcích tohoto zákona je zakázáno uvádět na trh „tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s § 4 až 10e nebo předpisy vydanými“ podle tohoto zákona.

16

Ustanovení § 5d zákona o tabákových výrobcích zní:

„(1)   Označování jednotkových balení a jakékoliv vnějšího balení, jakož i samotný tabákový výrobek nesmí zahrnovat žádný prvek nebo rys, který:

[…]

[…]

(3)   Prvky a rysy, které jsou zakázané podle odstavce 1 a 2, jsou zejména texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní nebo jiné znaky.

[…]“

17

Ustanovení § 14 odst. 1 zákona o tabákových výrobcích zní:

„Každý, kdo

[…]

páchá správní delikt, pokud se na skutek nevztahuje přísnější sankce podle jiných správních předpisů, a musí mu být uložena správní pokuta až do výše 7500 eur, v případě opakovaného porušení 15000 eur.

[…]“

18

Rozhodnutím ze dne 30. května 2022 uložil správní orgán MM, jednateli společnosti působící jako velkoobchodník s tabákem, správní pokutu ve výši 1000 eur, kterou lze v případě nezaplacení přeměnit na trest odnětí svobody nahrazující pokutu, z důvodu, že tato společnost dodala trafikantovi cigarety v jednotkovém balení, na němž byly uvedeny výrazy „dokonale zaoblené“ a „se slow curingem“, které odkazují na chuť, v rozporu s § 14 odst. 1 bodem 1 zákona o tabákových výrobcích ve spojení s § 2 odst. 1 bodem 1 a § 5d odst. 1 bodem 3 tohoto zákona.

19

MM podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Zemský správní soud spolkové země Horní Rakousko, Rakousko). Tento soud rozsudkem ze dne 1. září 2022 této žalobě vyhověl, rozhodnutí ze dne 30. května 2022 zrušil a řízení o správní sankci zahájené proti MM zastavil.

20

Tento soud měl za to, že správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že dodání tabákového výrobku trafikantovi vedlo k jeho „uvedení na trh“ ve smyslu § 1 bodu 2 zákona o tabákových výrobcích. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení přebírá definici pojmu „uvádění na trh“ uvedenou v čl. 2 bodě 40 směrnice 2014/40, měl uvedený soud za to, že, tento pojem musí být vykládán restriktivně v tom smyslu, že znamená poskytnutí výrobků bez ohledu na místo jejich výroby, spotřebitelům za úplatu či zdarma. Vzhledem k tomu, že tato směrnice nedefinuje, co je třeba rozumět takovým „poskytnutím“, měl tentýž soud za to, že je třeba vycházet z definice pojmu „maloobchodní prodejce“ uvedené v čl. 2 bodě 41 uvedené směrnice.

21

Z toho vyplynulo, že výrobek musí být považován za „uvedený na trh“, pokud je k dispozici u maloobchodních prodejců nebo prostřednictvím prodeje na dálku. Pod „poskytnutí“ tedy údajně spadá držení zásob tabákových výrobků za účelem jejich přímého dodání spotřebitelům, tj. poslední fáze před prodejem spotřebitelům, která obvykle probíhá v trafikách.

22

Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Zemský správní soud spolkové země Horní Rakousko, Rakousko) dospěl k závěru, že společnost MM, jejímž jednatelem je MM, neprovedla „uvedení“ dotčeného tabákového výrobku „na trh“, protože jej dodala maloobchodnímu prodejci, který je podnikem, a nikoli spotřebitelem.

23

Správní orgán podal proti rozsudku ze dne 1. září 2022 opravný prostředek Revisionk Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr, Rakousko), který je předkládajícím soudem. Ministr následně vstoupil do tohoto řízení na místo správního orgánu.

24

Předkládající soud má za to, že za účelem rozhodnutí sporu v původním řízení musí rozhodnout, zda se zákaz uvádět na trh tabákový výrobek, jehož jednotkové balení je opatřeno označením, které porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy tohoto výrobku stanovené jak unijním právem, tak vnitrostátním právem, uplatní již ve fázi dodání tohoto výrobku velkoobchodníkem maloobchodnímu prodejci, anebo pouze ve fázi jeho dodání tímto maloobchodním prodejcem spotřebiteli.

25

Uvedený soud v tomto ohledu uvádí, že podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 musí členské státy zajistit, aby tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, nebyly uvedeny na trh. Podle čl. 2 bodu 40 uvedené směrnice se „uváděním na trh“ rozumí poskytnutí výrobků bez ohledu na místo výroby spotřebitelům, kteří se nacházejí v Unii, za úplatu či zdarma, a to i prostřednictvím prodeje na dálku. Tatáž směrnice nicméně neobsahuje definici pojmu „poskytnutí výrobků“, která je však zásadní pro výklad výše uvedeného pojmu „uvádění na trh“.

26

V této souvislosti uvedený soud zdůrazňuje, zaprvé že německé znění čl. 2 bodu 40 směrnice 2014/40 nevylučuje výklad pojmu „uvádění na trh“, který by zahrnoval poskytnutí výrobku maloobchodnímu prodejci.

27

Zadruhé Soudní dvůr v bodě 20 rozsudku ze dne 9. března 2023, Pro Rauchfrei II (C‑356/22, EU:C:2023:174), rozhodl, že v souladu s obvyklým významem výrazu „poskytnutí“ použitým v tomto ustanovení musí být tabákový výrobek považován za „uvedený na trh“, jakmile si jej mohou spotřebitelé opatřit. To platí pouze v případě, že je tento výrobek poskytnut k prodeji, a to i před jeho zakoupením a zaplacením.

28

Věc, ve které byl vydán uvedený rozsudek, která se týkala výkladu jiného ustanovení této směrnice, se však týkala použití pojmu „uvádění na trh“ na specifickou formu prodeje tabákových výrobků spotřebitelům u maloobchodního prodejce, a nikoli – jako ve věci v původním řízení – na poskytování tabákových výrobků maloobchodnímu prodejci ze strany velkoobchodníka. Předkládající soud si tudíž klade otázku, zda výklad podaný Soudním dvorem v uvedeném rozsudku musí být chápán v tom smyslu, že „uvádění“ tabákových výrobků „na trh“ vždy předpokládá, nezávisle na dotčeném ustanovení uvedené směrnice, že tabákový výrobek je poskytnut spotřebiteli přímo, a nikoli v dřívější fázi dodavatelského řetězce.

29

Zatřetí tento soud uvádí, že na rozdíl od rakouského zákonodárce německý zákonodárce pro účely definice pojmu „uvádění na trh“ upřesnil, že poskytnutí výrobků zahrnuje jakékoli dodání výrobku určeného k distribuci, spotřebě nebo použití na unijním trhu v rámci obchodní činnosti. Německý zákonodárce převzal definici pojmu „uvedení na trh“ uvedenou v čl. 3 bodě 2 nařízení č. 2019/1020, aby zajistil soudržnost mezi hmotněprávními ustanoveními a opatřeními dozoru nad trhem.

30

Za těchto okolností se Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 23 odst. 2 ve spojení s čl. 2 bodem 40 a čl. 13 odst. 1 písm. c) [směrnice 2014/40] vykládán v tom smyslu, že se zákaz uvádět na trh tabákový výrobek, jehož balení zahrnuje prvek nebo rys, který odkazuje na chuť, vztahuje již na dodání tohoto tabákového výrobku od velkoobchodníka maloobchodnímu prodejci nebo až na prodej spotřebitelům u maloobchodního prodejce?“

31

Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z pohledu této logiky je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond, 83/78, EU:C:1978:214, bod 26; ze dne 28. listopadu 2000, Roquette Frères, C‑88/99, EU:C:2000:652, bod 18 a ze dne 30. dubna 2024, M. N. (EncroChat), C‑670/22, EU:C:2024:372, bod 78].

32

V projednávané věci, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, je nesporné, že společnost, jejímž jednatelem je MM, dodávala do maloobchodního prodeje tabákové výrobky, jejichž označování jednotkových balení obsahovalo prvek nebo rys, který odkazuje na chuť, ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40. Z tohoto rozhodnutí však nevyplývá, že by výklad tohoto ustanovení byl nezbytný k tomu, aby předkládající soud mohl rozhodnout o sporu v původním řízení.

33

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky tohoto soudu je, zda čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 ve spojení s čl. 2 bodem 40 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost členských států zajistit, aby na trh nebyly uváděny tabákové výrobky, jejichž označování jednotkového balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, je omezena na fázi jejich dodání maloobchodním prodejcem spotřebiteli.

34

Podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 členské státy zajistí, aby na trh nebyly uváděny tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, včetně souvisejících prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v ní stanovených. Článek 2 bod 40 uvedené směrnice definuje pojem „uvádění na trh“ jako poskytnutí výrobků bez ohledu na místo výroby spotřebitelům, kteří se nacházejí v Unii, za úplatu či zdarma, a to i prostřednictvím prodeje na dálku.

35

Na základě této definice Soudní dvůr rozhodl, že je třeba mít za to, že tabákový výrobek byl „uveden na trh“, pokud si jej spotřebitelé mohou opatřit, tedy jakmile je tento výrobek dostupný k prodeji (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2023, Pro Rauchfrei II, C‑356/22, EU:C:2023:174, bod 20).

36

Tento výklad pojmu „uvádění na trh“ založený na obvyklém významu výrazu „poskytnout“ uvedeného v čl. 2 bodě 40 směrnice 2014/40 však neumožňuje, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 46 a 49 svého stanoviska, určit, zda jsou členské státy povinny za účelem dodržení povinnosti uložené v čl. 23 odst. 2 této směrnice vykonávat kontrolu pouze ve fázi prodeje maloobchodním prodejcem spotřebiteli, nebo rovněž v dřívější fázi dodavatelského řetězce.

37

Kromě toho německé znění tohoto ustanovení, na které odkazuje předkládající soud, které se liší zejména od znění uvedeného ustanovení ve francouzském nebo anglickém jazyce, nemůže být rozhodující. Podle ustálené judikatury totiž platí, že formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení, ani jí nemůže být přiznána přednost před jinými jazykovými verzemi (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 1969, Stauder, 29/69, EU:C:1969:57, bod 3, a ze dne 21. března 2024, Cobult, C‑76/23, EU:C:2024:253, bod 25).

38

Za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem je tedy třeba zohlednit kontext čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 a cíle sledované právní úpravou, jejíž je toto ustanovení součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2019, Planta Tabak, C‑220/17, EU:C:2019:76, bod 60).

39

Pokud jde zaprvé o kontext čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40, je třeba nejprve poznamenat, že toto ustanovení má průřezovou působnost v rozsahu, v němž upravuje zákaz uvádění tabákových a souvisejících výrobků, které nejsou v souladu s kterýmkoli z ustanovení této směrnice, včetně souvisejících prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v ní stanovených, na trh.

40

Zadruhé za účelem zajištění účinnosti uvedeného ustanovení ukládá čl. 23 odst. 3 uvedené směrnice členským státům, aby stanovily režim sankcí za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijaly veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich prosazování. Jak uvedl generální advokát v bodě 55 svého stanoviska, zavedení tohoto režimu sankcí se týká všech ustanovení směrnice 2014/40 bez ohledu na fázi dodavatelského řetězce, na kterou se vztahují, a není tedy omezeno na fázi, kdy maloobchodní prodejce dodává nesouladné tabákové výrobky spotřebitelům.

41

Za těchto podmínek by přijetí výkladu povinnosti uložené členským státům v čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40, který by se omezoval na poskytování tabákových výrobků spotřebitelům, bylo nejen nekonzistentní s možností stanovenou v odstavci 3 tohoto článku 23 postihovat jakékoli jednání, které není v souladu s ustanoveními této směrnice, bez ohledu na fázi dodavatelského řetězce, na kterou se tato ustanovení vztahují, ale rovněž by narušilo účinnost kontrolní povinnosti uložené členským státům, a tedy i samotné této směrnice.

42

Zatřetí výklad této povinnosti členských států, podle kterého se uvedená povinnost vztahuje na různé fáze dodavatelského řetězce a neomezuje se pouze na fázi dodání tabákových výrobků maloobchodním prodejcem spotřebitelům, je rovněž podpořen širším právním kontextem směrnice 2014/40.

43

V tomto ohledu z článku 2 nařízení 2019/1020 a z bodu 55 přílohy I tohoto nařízení vyplývá, že se uvedené nařízení vztahuje na výrobky, na které se vztahuje směrnice 2014/40. Podle článku 1 téhož nařízení je cílem nařízení 2019/1020 posílit dozor nad trhem s výrobky, na které se vztahují harmonizační právní předpisy Unie spadající do jeho oblasti působnosti, aby se zajistilo, že na trh Unie jsou dodávány pouze ty výrobky, které jsou v souladu s předpisy.

44

Podle čl. 3 bodu 2 nařízení 2019/1020 se pojmem „uvedení na trh“ rozumí „první dodání výrobku na trh Unie“, tj. v souladu s čl. 3 bodem 1 tohoto nařízení první „dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně“.

45

Výklad povinnosti uložené členským státům v čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40, který by byl omezen na dodání tabákových výrobků maloobchodním prodejcem spotřebitelům, by přitom nebyl v souladu s předmětem nařízení 2019/1020. To platí tím spíše, že jak vyplývá z bodů 12 a 14 odůvodnění tohoto nařízení, je třeba uvedené nařízení použít na všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelských řetězců, kterých se přímo týkají harmonizační právní předpisy Unie uvedené v tomto nařízení.

46

Kromě toho bod 43 odůvodnění téhož nařízení uvádí, že orgány dozoru nad trhem jednají v zájmu hospodářských subjektů, konečných uživatelů a veřejnosti s cílem zajistit dodržování těchto právních předpisů v celém dodavatelském řetězci vhodnými kontrolami. Mezi opatřeními dozoru nad trhem, která mohou tyto orgány uložit, je přitom v čl. 16 odst. 3 písm. b) nařízení 2019/1020 uvedena možnost zabránění dodání výrobku na trh.

47

Z kontextu čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 tedy vyplývá, že povinnost uloženou členským státům uvedenou v tomto ustanovení nelze vykládat tak, že je omezena na fázi dodání tabákových výrobků maloobchodním prodejcem spotřebitelům.

48

Zadruhé cíl ochrany zdraví a spotřebitelů sledovaný touto směrnicí takový výklad podporuje.

49

Uvedená směrnice, založená na článku 114 SFEU, sleduje podle svého článku 1 dvojí cíl, a sice usnadnit hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí (rozsudky ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, bod 80, jakož i ze dne 30. ledna 2019, Planta Tabak, C‑220/17, EU:C:2019:76, bod 38). Vůle unijního normotvůrce zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví a spotřebitelů je jednoznačně vyjádřena v bodech 8 a 59 odůvodnění směrnice 2014/40.

50

Pokud by povinnost kontroly uložená členským státům v čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 měla být omezena na fázi dodání tabákových výrobků maloobchodním prodejcem spotřebitelům, vyplývalo by z toho, jak zdůraznil generální advokát v bodě 69 svého stanoviska, značné riziko, že by spotřebitelům mohly být poskytnuty výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, a jsou tedy škodlivé pro zdraví spotřebitelů.

51

Za účelem dosažení cíle spočívajícího v zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a spotřebitelů předpokládá tato kontrolní povinnost dozor v různých stadiích dodavatelského řetězce tím, že zabezpečí, aby členské státy u každé operace, která vede k tomu, že výrobek je nakonec poskytnut spotřebitelům, zajistily soulad s požadavky směrnice 2014/40.

52

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 ve spojení s čl. 2 bodem 40 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost členských států zajistit, aby na trh nebyly uváděny tabákové výrobky, jejichž označování jednotkových balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, není omezena na fázi jejich dodání maloobchodním prodejcem spotřebiteli.

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 23 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES ve spojení s čl. 2 bodem 40 směrnice 2014/40

musí být vykládán v tom smyslu, že

povinnost členských států zajistit, aby na trh nebyly uváděny tabákové výrobky, jejichž označování jednotkových balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, není omezena na fázi jejich dodání maloobchodním prodejcem spotřebiteli.