null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

16. ledna 2025(*)

„ Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v trestních věcech – Směrnice (EU) 2016/343 – Článek 8 – Právo být přítomen při řízení před soudem – Vyrozumění o řízení před soudem a upozornění na následky nedostavení se k soudu – Nemožnost zjistit místo pobytu obviněné osoby přes vynaložení přiměřeného úsilí ze strany příslušných orgánů – Možnost řízení před soudem a vynesení odsuzujícího rozsudku v nepřítomnosti – Článek 9 – Právo na nové řízení před soudem nebo jiný prostředek právní nápravy, který umožní nově posoudit skutkový stav věci – Neexistence tohoto práva v případě, že se dotyčná osoba vyhýbá výkonu spravedlnosti“

Ve věci C‑644/23 [Stangalov](i),

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Městského soudu v Sofii (Sofijski gradski sad, Bulharsko) ze dne 26. října 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 26. října 2023, v trestním řízení proti

IR,

za účasti:

Sofijska gradska prokuratura,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda třetího senátu vykonávající funkci předsedy čtvrtého senátu, S. Rodin a O. Spineanu-Matei, soudci,

generální advokát: J. Richard de la Tour,

za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za Evropskou komisi: J. Vondung a I. Zaloguin, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. 2016, L 65, s. 1), a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti IR ohledně skutků, které mohou představovat daňové trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Body 33, 35 až 39, 47 a 48 odůvodnění směrnice 2016/343 uvádějí:

„(33)      Právo na spravedlivý proces představuje jednu ze základních zásad demokratické společnosti. Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, z tohoto práva vychází a mělo by být zajištěno v celé [Evropské u]nii.

[...]

(35)      Právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, není právem absolutním. Za určitých podmínek by měla mít podezřelá nebo obviněná osoba možnost se tohoto práva výslovně nebo mlčky vzdát, musí to však učinit jednoznačně.

(36)      Za určitých okolností by mělo být možné vynést rozhodnutí o vině nebo nevině podezřelé nebo obviněné osoby i tehdy, není-li v řízení před soudem přítomna. Mohlo by tomu tak být v případě, kdy podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně [včas] vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna, přesto však se k řízení před soudem nedostavila. Skutečnost, že podezřelá nebo obviněná osoba byla vyrozuměna o řízení před soudem, by měla být chápána tak, že tato osoba byla osobně předvolána nebo byla úředně vyrozuměna o dni a místě konání uvedeného řízení jiným způsobem tak, aby si byla uvedeného řízení vědoma. Upozorněním podezřelé nebo obviněné osoby na následky nedostavení se k soudu by se mělo rozumět zejména upozornění dané osoby na to, že by rozhodnutí mohlo být vyneseno v její nepřítomnosti.

(37)      Mělo by být rovněž možné, aby se řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině nebo nevině podezřelé nebo obviněné osoby, konalo v její nepřítomnosti, pokud o něm byla vyrozuměna a zmocnila obhájce, jehož si sama zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem, aby ji v řízení před soudem zastupoval, a který uvedenou podezřelou nebo obviněnou osobu zastupoval.

(38)      Při posuzování otázky, zda způsob vyrozumění zajišťuje dostatečnou informovanost dotčené osoby o řízení před soudem, by se ve vhodných případech mělo rovněž přihlédnout k tomu, jaké úsilí vyvinuly orgány veřejné moci k tomu, aby dotčenou osobu vyrozuměly, a k tomu, jaké úsilí vyvinula dotčená osoba sama, aby obdržela informace jí určené.

(39)      Pokud právní řád členských států umožňuje vést řízení před soudem v nepřítomnosti podezřelé nebo obviněné osoby, avšak podmínky pro přijetí rozhodnutí v nepřítomnosti určité podezřelé nebo obviněné osoby nejsou splněny, neboť přes vynaložení přiměřeného úsilí nemohlo být zjištěno místo jejího pobytu, například proto, že tato osoba uprchla či se skrývá, mělo by být přesto možné vynést rozhodnutí v její nepřítomnosti a toto rozhodnutí vykonat. V takovém případě by členské státy měly zajistit, aby v okamžiku vyrozumění podezřelé nebo obviněné osoby o daném rozhodnutí, zejména při jejím zadržení, tato osoba měla být rovněž poučena o možnosti napadnout takové rozhodnutí a o právu na nové řízení před soudem či na uplatnění jiného prostředku právní nápravy. [...]

[...]

(47)      Tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině a [Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen ‚EÚLP‘)] [...] Zejména by se mělo přihlížet k článku 6 [SEU], v němž se uvádí, že Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině, a dále, že základní práva, která jsou zaručena EÚLP a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, mají tvořit obecné zásady práva Unie.

(48)      Vzhledem k tomu, že tato směrnice stanoví minimální pravidla, měly by mít členské státy možnost rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Úroveň ochrany poskytovaná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP v souladu s tím, jak je vykládají Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva.“

4        Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví společná minimální pravidla týkající se:

a)      některých aspektů presumpce neviny v trestním řízení;

b)      práva být přítomen při trestním řízení před soudem.“

5        Článek 8 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo být přítomen při řízení před soudem“, stanoví:

„1.      Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být ve vlastní věci přítomna při řízení před soudem.

2.      Členské státy mohou stanovit, že řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině či nevině podezřelé nebo obviněné osoby, se může konat v její nepřítomnosti, pokud:

a)      podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně [včas] vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna; nebo

b)      podezřelá nebo obviněná osoba, jež byla o řízení před soudem vyrozuměna, je zastupována zmocněným obhájcem, jehož si tato podezřelá či obviněná osoba zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem.

3.      Rozhodnutí, které bylo přijato podle odstavce 2, může být vůči dotčené podezřelé či obviněné osobě vykonáno.

4.      Pokud právní řád členských států umožňuje provést řízení před soudem v nepřítomnosti podezřelé nebo obviněné osoby, avšak nelze splnit podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku, neboť přes vynaložení přiměřeného úsilí nemohlo být zjištěno místo pobytu podezřelé či obviněné osoby, mohou členské státy stanovit, že takové rozhodnutí lze přesto vynést a vykonat. V takovém případě členské státy zajistí, aby v okamžiku vyrozumění podezřelé nebo obviněné osoby o takovém rozhodnutí, zejména při jejím zadržení, byla tato osoba rovněž v souladu s článkem 9 poučena o možnosti napadnout takové rozhodnutí a o právu na nové řízení před soudem či na uplatnění jiného prostředku právní nápravy.

[...]“

6        Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Právo na nové řízení před soudem“, zní:

„Členské státy zajistí, aby v případech, kdy podezřelá nebo obviněná osoba nebyla přítomna při řízení, které bylo proti ní vedeno před soudem, a kdy nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2, měla tato osoba právo na nové řízení před soudem nebo jiný prostředek právní nápravy, který umožní nově posoudit skutkový stav věci, včetně vyhodnocení nových důkazů, a který může vést ke zrušení původního rozhodnutí. Členské státy v této souvislosti zajistí, aby tato podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být přítomna při řízení před soudem, aktivně se jej účastnit v souladu s vnitrostátními procesními předpisy a vykonávat své právo na obhajobu.“

 Bulharské právo

7        Článek 94 odst. 1 a 3 trestního řádu (Nakazatelno-procesualen kodeks) (DV č. 86 ze dne 28. října 2005), ve znění použitelném na původní řízení (dále jen „NPK“), stanoví:

„1.      Účast obhájce v trestním řízení je povinná, je-li [...] věc projednávána v nepřítomnosti obviněné osoby;

[...]

3.      Je-li účast obhájce povinná, ustanoví příslušné orgány obhájcem advokáta.“

8        Článek 219 odst. 3 bod 3 NPK stanoví:

„V usnesení o zahájení trestního stíhání [...] musí být uvedeny [...] skutky, z nichž je [daná osoba] obviněna, a právní kvalifikace těchto skutků.“

9        Článek 246 odst. 1 NPK stanoví:

„Státní zástupce sepíše obžalobu, je-li přesvědčen, že byly shromážděny důkazy nezbytné pro [...] podání obžaloby k soudu [...]“

10      Článek 247c odst. 1 NPK stanoví:

„Na pokyn soudce zpravodaje se obviněné osobě doručí opis obžaloby. Doručením obžaloby je obviněná osoba vyrozuměna o tom, že je stanoveno datum předběžného projednání [...] a že věc může být projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti za podmínek stanovených v článku 269.“

11      Článek 269 NPK stanoví:

„1.      Přítomnost obviněné osoby na soudním jednání je povinná, je-li obviněna ze závažného trestného činu.

[...]

3.      Nebrání-li to zjištění objektivní pravdy, může být věc projednána v nepřítomnosti obviněné osoby, pokud:

1)      se nenachází na adrese, kterou uvedla, anebo ji změnila, aniž o tom vyrozuměla příslušné orgány;

2)      místo jejího pobytu v Bulharsku není známo a nebylo zjištěno ani po důkladném zjišťování;

[...]

4)      se nachází mimo bulharské území a [...] místo jejího bydliště není známo.“

12      Článek 423 odst. 1 NPK stanoví:

„Osoba odsouzená v nepřítomnosti může ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o pravomocném odsouzení pro trestný čin [...], podat návrh na povolení obnovy trestního řízení z důvodu, že se trestního řízení neúčastnila. Tomuto návrhu se vyhoví, ledaže odsouzená osoba poté, co jí bylo v přípravném řízení sděleno obvinění, uprchla, takže nemohl být proveden postup stanovený v čl. 247c odst. 1, nebo se po provedení tohoto postupu bez závažného důvodu nedostavila k jednání.“

 Původní řízení a předběžné otázky

13      V roce 2016 bylo IR vytýkáno, že se účastnil organizované zločinecké skupiny s cílem páchat daňové trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody.

14      Dne 19. dubna 2016 bylo IR doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání týkající se těchto trestných činů, které bylo vyhotoveno na základě článku 219 NPK.

15      Po tomto vznesení obvinění, k němuž došlo v rámci přípravného řízení, využil IR služeb obhájce, kterého si zvolil, a poskytl adresu, na které jej lze zastihnout.

16      Dne 8. června 2016 bylo vyšetřování skončeno a spis byl předložen státnímu zástupci.

17      Dne 9. prosince 2016 státní zástupce sepsal obžalobu na základě článku 246 NPK a věc proti IR předložil Specializovanému trestnímu soudu (Specializiran nakazatelen sad, Bulharsko).

18      Navzdory tomu, že se Specializovaný trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) pokoušel předvolat IR osobně k soudnímu jednání, nebylo možné jej zastihnout na adrese, kterou uvedl, ani na jiném místě. Za těchto okolností nemohly být učiněny kroky podle čl. 247c odst. 1 NPK, včetně doručení IR kopie obžaloby uvedené v článku 246 NPK.

19      Pro účely obhajoby IR byl ustanoven obhájce ex offo. Tomuto obhájci se však nepodařilo IR zkontaktovat a vzdal se jeho obhajoby. Ani ostatní obhájci, kteří byli následně ustanoveni ex offo, nebyli schopni s IR navázat kontakt.

20      Jelikož se ukázalo, že obžaloba obsahuje vadu, byla prohlášena za neplatnou, a řízení bylo v důsledku toho zastaveno. Následně byla sepsána nová obžaloba na základě článku 246 NPK a bylo zahájeno nové řízení. Při této příležitosti bylo po IR opět pátráno, a to i prostřednictvím jeho rodinných příslušníků, bývalých zaměstnavatelů a mobilních operátorů, ale místo jeho pobytu se opět nepodařilo zjistit.

21      Rozhodnutím ze dne 27. října 2020 se tedy Specializovaný trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 8 odst. 2 písm. b) směrnice [2016/343] ve spojení s body 36 až 39 jejího odůvodnění [...] [vykládán] v tom smyslu, že zahrnuj[e] případ, kdy byla obviněná osoba vyrozuměna o obžalobě, která byla proti ní podána, v jejím původním znění, a poté nemůže být z důvodu svého uprchnutí objektivně vyrozuměna o řízení před soudem a je zastupována obhájcem ustanoveným z úřední povinnosti, s nímž není v žádném kontaktu?

2)      V případě záporné odpovědi:

Je s článkem 9 [...] směrnice [2016/343] [...] slučitelné vnitrostátní ustanovení (čl[ánek] 423 [...] [NPK]), podle něhož není stanovena žádná právní ochrana proti vyšetřovacím úkonům provedeným v nepřítomnosti a proti odsouzení v nepřítomnosti, jestliže obviněná osoba po vyrozumění o původní obžalobě uprchla, a nemůže být tedy vyrozuměna o datu a místě jednání před soudem, ani o důsledcích svého nedostavení se k soudu?

3)      V případě záporné odpovědi:

Má článek 9 směrnice [2016/343] ve spojení s článkem 47 Listiny přímý účinek?“

22      Uvedená žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vedla k vydání rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), jehož výrok zní následovně:

„Články 8 a 9 směrnice [2016/343] musí být vykládány v tom smyslu, že obviněná osoba, jejíž místo pobytu nebylo možno zjistit přes vynaložení přiměřeného úsilí ze strany příslušných vnitrostátních orgánů a které v důsledku toho tyto orgány nepředaly informace týkající se řízení, jež je proti ní vedeno, může být souzena a případně odsouzena v nepřítomnosti, ale v tomto případě musí mít [v zásadě] po oznámení tohoto odsouzení možnost přímo uplatnit právo poskytnuté touto směrnicí na obnovu řízení nebo na přístup k rovnocennému prostředku právní nápravy vedoucímu k novému posouzení skutkového stavu věci v její přítomnosti. Toto právo však může být uvedené osobě odepřeno, pokud z přesných a objektivních indicií vyplývá, že tato osoba obdržela dostatečné informace k tomu, aby věděla, že proti ní bude vedeno řízení před soudem, a která úmyslným jednáním a s cílem vyhnout se spravedlnosti zabránila orgánům, aby ji o tomto řízení před soudem úředně vyrozuměly.“

23      Městský soud v Sofii (Sofijski gradski sad, Bulharsko), který po zrušení Specializovaného trestního soudu (Specializiran nakazatelen sad) pokračoval v trestním řízení zahájeném proti IR, a je tedy předkládajícím soudem, konstatuje, že od vyhlášení rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), zůstala bulharská judikatura týkající se článku 423 NPK nezměněna. Konkrétně Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad, Bulharsko), který je výlučně příslušný k posuzování návrhů na konání nového řízení, i nadále uplatňuje článek 423 NPK v tom smyslu, že každá osoba, která uprchla poté, co obdržela usnesení o zahájení trestního stíhání uvedené v článku 219 NPK, je v případě odsouzení v nepřítomnosti zbavena práva na nové řízení před soudem.

24      Předkládající soud z toho vyvozuje, že v případě odsouzení IR v nepřítomnosti by byl případný následný návrh IR na konání nového řízení odsouzen k neúspěchu.

25      Podle uvedeného soudu by přitom IR měl mít na základě základního práva na spravedlivý proces, které je uznáno v článku 47 Listiny a odráží se v čl. 8 odst. 4 a v článku 9 směrnice 2016/343, právo na nové řízení před soudem.

26      Uvedený soud v tomto ohledu upozorňuje na skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání, které IR osobně obdržel dne 19. dubna 2016, spadá do fáze vyšetřování, která předchází předložení spisu státnímu zástupci. Tento prvotní dokument o vznesení obvinění podle jeho názoru obsahuje pouze stručný popis právních a skutkových okolností, aby byl podezřelý vyrozuměn o tom, že je mu vytýkáno spáchání určitého trestného činu, a bylo mu umožněno podat v tomto ohledu vysvětlení.

27      Předkládající soud zdůrazňuje, že v okamžiku, kdy dotyčná osoba obdrží tento prvotní dokument o vznesení obvinění, nejsou ještě známy všechny důkazy svědčící v její neprospěch i prospěch. Během vyšetřování není známo ani rozhodnutí státního zástupce sepsat obžalobu ve smyslu článku 246 NPK, a předložit tak věc příslušnému soudu.

28      Dotyčná osoba se tedy o konání řízení dozví poprvé až poté, co obdrží obžalobu sepsanou na základě článku 246 NPK. Rovněž až v této fázi je dotyčná osoba vyrozuměna o možnosti, že věc bude projednána v její nepřítomnosti.

29      Podle předkládajícího soudu jsou čl. 423 odst. 1 NPK i judikatura Nejvyššího kasačního soudu (Varchoven kasacionen sad) týkající se tohoto ustanovení neslučitelné s čl. 8 odst. 4 a článkem 9 směrnice 2016/343, jelikož právo na nové řízení před soudem odepírají osobám, proti nimž bylo vedeno řízení v nepřítomnosti, ačkoli nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 této směrnice.

30      Za těchto podmínek předkládající soud před případným odsouzením IR v nepřítomnosti žádá, aby mu Soudní dvůr poskytl další upřesnění stran osobní působnosti práva na nové řízení před soudem. Pokud by z těchto upřesnění skutečně vyplývalo, že unijní právo brání čl. 423 odst. 1 NPK, bylo by třeba rovněž určit, zda předkládající soud může, či dokonce musí odmítnout vydat rozhodnutí v řízení vedeném proti IR v jeho nepřítomnosti, aby se předešlo tomu, že bude následně porušeno právo IR na spravedlivý proces.

31      Předkládající soud v tomto ohledu poznamenává, že má k dispozici spolehlivé informace, z nichž vyplývá, že Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad) by odmítl uznat právo IR na nové řízení před soudem. Tyto informace podle jeho názoru vycházejí ze skutečnosti, že uvedený soud neupravil svoji judikaturu po vyhlášení rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), a trvale odmítá zohlednit směrnici 2016/343.

32      Za těchto podmínek se Městský soud v Sofii (Sofijski gradski sad) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je s článkem 9 směrnice 2016/343 ve spojení s jejím čl. 8 odst. 2 a 4 slučitelné vnitrostátní ustanovení (čl. 423 odst. 1 druhá věta první alternativa NPK), podle kterého obviněná osoba, která byla odsouzena v nepřítomnosti, nemá právo na nové řízení před soudem konané v její přítomnosti, pokud uprchla poté, co byla v přípravném řízení v hrubých rysech vyrozuměna o obžalobě, a právě z důvodu tohoto útěku nemohla být vyrozuměna o obžalobě v plném rozsahu, ani o soudním řízení zahájeném na základě této obžaloby a nemohla být poučena o následcích nedostavení se k soudu, a podle kterého nemá ani právo na nové řízení před soudem konané v její přítomnosti, pokud je obhajována obhájcem ustanoveným ex offo, aniž je relevantní, že s ním nemá žádný kontakt?

2)      Je-li odpověď záporná, článek 8 směrnice 2016/343 a článek 47 Listiny zavazují nebo opravňují předkládající soud k tomu, aby odmítl meritorně rozhodnout o obžalobě podané proti uvedené osobě a vynést odsuzující rozsudek v její nepřítomnosti, pokud je na základě spolehlivých informací přesvědčen, že dotčený nejvyšší vnitrostátní soud, který je výlučně příslušný rozhodovat o návrhu osoby odsouzené v nepřítomnosti znějícím na konání nového řízení v její přítomnosti, v projednávané věci takovému návrhu nevyhoví a řízení neobnoví, protože neuplatní pravidlo uvedené v článku 9 této směrnice ve spojení s jejím čl. 8 odst. 2 a 4, ale namísto toho použije vnitrostátní právo a zbaví tak tutéž osobu, která byla odsouzena v nepřítomnosti, jejího práva být přítomna při trestním řízení, které je zaručeno právem Evropské unie?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

33      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda články 8 a 9 směrnice 2016/343 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž osoba, která poté, co obdržela prvotní dokument o vznesení obvinění vyhotovený během přípravného trestního řízení, uprchne, v důsledku čehož ji nemohou orgány osobně informovat o konečné obžalobě ani o datu a místu konání soudního jednání v její věci, která je během tohoto jednání obhajována obhájcem ustanoveným ex offo, jenž s ní není v kontaktu, a která je za těchto podmínek odsouzena v nepřítomnosti, nebude mít v případě, že bude nalezena a zatčena za účelem výkonu trestu, právo na nové řízení před soudem.

34      Je třeba připomenout, že cílem směrnice 2016/343 je podle jejího článku 1 stanovit společná minimální pravidla týkající se některých aspektů trestních řízení, včetně „práva být přítomen při řízení před soudem“. Jak výslovně potvrzuje bod 33 odůvodnění této směrnice, toto právo je nedílnou součástí základního práva na spravedlivý proces [rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, bod 25].

35      Členské státy však mohou v souladu s článkem 8 směrnice 2016/343 za určitých podmínek stanovit, že se řízení před soudem bude konat v nepřítomnosti, přičemž pokud se takové řízení koná, i když nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 této směrnice, má dotyčná osoba na základě čl. 8 odst. 4 a článku 9 uvedené směrnice, které mají přímý účinek, právo „na nové řízení před soudem nebo jiný prostředek právní nápravy, který umožní nově posoudit skutkový stav věci [...] a který může vést ke zrušení původního rozhodnutí“ (dále jen „právo na nové řízení před soudem“) [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, body 26 až 28].

36      Z toho plyne, že osoba odsouzená v nepřítomnosti může být zbavena práva na nové řízení pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343 [rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, bod 31].

37      Pokud tedy dotyčná osoba nebyla o jednání před soudem v její věci včas vyrozuměna nebo pokud tato osoba o konání uvedeného jednání vyrozuměna byla, avšak nebyla upozorněna na následky nedostavení se k soudu, ani nebyla na tomto jednání zastupována zmocněným obhájcem, má tato osoba v zásadě od okamžiku, kdy se dozví o rozhodnutí vyneseném v nepřítomnosti, právo na nové řízení před soudem. Směrnice 2016/343 tedy brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje toto právo pouze z toho důvodu, že dotyčná osoba uprchla a že se orgánům nepodařilo zjistit místo jejího pobytu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, body 41 až 47].

38      Jak vyplývá z bodu 38 odůvodnění této směrnice, při posuzování otázky, zda byla dotyčná osoba vyrozuměna o konání jednání před soudem, je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, jaké úsilí vyvinuly orgány veřejné moci, aby dotčenou osobu vyrozuměly o konání uvedeného jednání, a tomu, jaké úsilí vyvinula tato osoba sama, aby obdržela příslušné informace. Je tedy třeba mít za to, že uvedená osoba nemá právo na nové řízení před soudem, pokud z přesných a objektivních indicií vyplývá, že sice byla úředně vyrozuměna o tom, že je obžalována ze spáchání trestného činu, a věděla tedy, že proti ní bude vedeno řízení před soudem, avšak úmyslně jedná tak, aby se vyhnula úřednímu obdržení informací o datu a místě konání jednání před soudem. Existence takových přesných a objektivních indicií může být konstatována například tehdy, když tatáž osoba úmyslně sdělila vnitrostátním orgánům příslušným v trestních věcech nesprávnou adresu, anebo se již na oznámené adrese nenachází [rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, body 48 až 50].

39      Pokud by se mělo v projednávané věci ukázat, že konečná obžaloba sepsaná na základě článku 246 NPK a dokument, v němž je uvedeno datum a místo plánovaného jednání před soudem, byly zaslány a skutečně doručeny na adresu, kterou IR oznámil vyšetřovacím orgánům poté, co obdržel prvotní dokument o vznesení obvinění uvedený v článku 219 NPK, takové okolnosti by v případě, že obsah této konečné obžaloby odpovídá – pokud jde o vytýkané skutky a jejich právní kvalifikaci – obsahu tohoto prvotního dokumentu o vznesení obvinění, mohly představovat přesné a objektivní indicie, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že IR, který byl vyrozuměn o obvinění, jenž proti němu bylo vzneseno, a tudíž disponoval dostatečnými informacemi, aby věděl, že proti němu bude vedeno soudní řízení, opuštěním adresy, kterou oznámil orgánům, s úmyslem vyhnout se výkonu spravedlnosti zabránil posledně uvedeným orgánům, aby ho o tomto řízení před soudem úředně vyrozuměly [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, bod 58].

40      Tento závěr není vyvrácen skutečností, že v přípravném trestním řízení ještě není jisté, že po prvotním dokumentu o vznesení obvinění, se kterým se dotyčná osoba seznámila, bude následovat končená obžaloba, a tedy řízení před soudem. Ze samotného znění článků 8 a 9 směrnice 2016/343 totiž vyplývá, že společná minimální pravidla stanovená v těchto článcích se vztahují jak na „podezřelé osoby“, tak na „obviněné osoby“. Na osoby podezřelé ze spáchání trestného činu se tedy tato pravidla vztahují, i když ještě nejsou formálně stíhány.

41      Dále je třeba uvést, že s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kterou je třeba zohlednit při výkladu směrnice 2016/343, jak vyplývá z bodů 47 a 48 odůvodnění této směrnice, k učinění závěru, že se dotyčná osoba úmyslně vyhýbala výkonu spravedlnosti tím, že uprchla, i když měla k dispozici informace, na základě kterých mohla vědět, že proti ní bude vedeno soudní řízení, postačuje, že z okolností projednávané věci vyplývá, že dotyčná osoba uprchla poté, co pochopila, že její věc bude s velkou pravděpodobností předložena soudu (ESLP, 26. ledna 2017, Lena Atanasova v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0126JUD005200907, bod 48).

42      V důsledku toho mohou mít členské státy za takových okolností za to, že skutečnost, že příslušné orgány včas zaslaly úřední dokument, ve kterém je uvedeno datum a místo konání jednání před soudem, na adresu, kterou dotyčná osoba těmto orgánům sdělila během vyšetřování případu, a předložený důkaz o tom, že tento dokument byl skutečně na tuto adresu doručen, je třeba považovat za vyrozumění této osoby, která uprchla, o tomto datu a tomto místu v souladu s čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343. Tak tomu však může být pouze pod podmínkou, že uvedené orgány vynaložily přiměřené úsilí, aby zjistily místo pobytu uvedené osoby a osobně ji předvolaly nebo ji jiným způsobem úředně vyrozuměly o datu a místu konání daného jednání před soudem, jak je uvedeno v bodě 36 odůvodnění této směrnice. V takovém případě se má za to, že dotyčná osoba byla vyrozuměna o konání uvedeného jednání a že se dobrovolně a jednoznačně vzdala práva být na něm přítomna [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému), C‑569/20, EU:C:2022:401, bod 48].

43      Dále je třeba upřesnit, že i když se má za to, že dotyčná osoba byla vyrozuměna o konání jednání před soudem a dobrovolně a jednoznačně se vzdala práva být na tomto jednání přítomna, musí být v souladu s písmenem a) čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343 včas upozorněna na následky nedostavení se k soudu nebo v souladu s písmenem b) tohoto čl. 8 odst. 2 zastupována zmocněným obhájcem, aby byly splněny všechny podmínky stanovené v uvedeném čl. 8 odst. 2.

44      S výhradou ověření předkládajícím soudem se v projednávané věci jeví, že v důsledku čl. 423 odst. 1 NPK jsou práva na nové řízení před soudem zbaveny osoby, které uprchly poté, co obdržely prvotní dokument o vznesení obvinění vydaný na základě článku 219 NPK, aniž tento čl. 423 odst. 1 vyžaduje, aby bylo zkoumáno, zda lze mít ve světle všech relevantních okolností, zejména okolností uvedených v bodech 39 a 42 tohoto rozsudku, za to, že dotyčná osoba byla příslušnými orgány vyrozuměna o konání jednání před soudem, a zda byla těmito orgány upozorněna na následky nedostavení se k soudu, nebo byla na daném jednání zastoupena zmocněným obhájcem.

45      Vnitrostátním soudům přísluší posoudit, zda lze čl. 423 odst. 1 NPK přesto vykládat v tom smyslu, že umožňuje omezit vyloučení práva na nové řízení před soudem, které je v něm stanoveno, pouze na případy, kdy jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343. V případě nemožnosti provést výklad bulharských právních předpisů v souladu s požadavky unijního práva a vzhledem k tomu, že – jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku – čl. 8 odst. 4 a článek 9 této směrnice mají přímý účinek, by tyto soudy byly povinny upustit od použití jakéhokoli vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s těmito ustanoveními unijního práva, aniž by nejprve žádaly o odstranění vnitrostátního zákonného ustanovení, které je neslučitelné s těmito ustanoveními, či na toto odstranění čekaly [obdobně viz rozsudek ze dne 21. října 2021, ZX (Oprava obžaloby), C‑282/20, EU:C:2021:874, body 40 a 41 a citovaná judikatura].

46      V tomto případě by předkládající soud mohl být povinen, jak vyplývá z bodů 82 až 85 rozsudku vyhlášeného dnešního dne ve věci C‑400/23, VB II, sám posoudit, zda jsou v projednávaném případě splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343.

47      Pokud jde v tomto ohledu o otázku, zda lze mít za to, že byl IR vyrozuměn o konání jednání před soudem a že se dobrovolně a jednoznačně vzdal práva být na něm přítomen, je na předkládajícím soudu, aby vycházel z informací uvedených v bodě 58 rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), které jsou připomenuty a upřesněny v bodech 39 a 42 tohoto rozsudku.

48      Kromě toho z informací obsažených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že IR je na jednání konaném v jeho nepřítomnosti zastupován obhájcem ustanoveným ex offo, který s ním není v kontaktu. Za těchto podmínek, jak bylo uvedeno v bodě 56 rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), se s výhradou ověření předkládajícím soudem jeví, že IR není zastupován „zmocněným obhájcem“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. b) směrnice 2016/343. Otázka, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 této směrnice, musí být tedy v projednávaném případě posouzena z hlediska písmene a) tohoto čl. 8 odst. 2.

49      V souladu s posledně uvedeným ustanovením je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda byl IR včas upozorněn na následky nedostavení se k soudu.

50      V tomto ohledu se s výhradou ověření předkládajícím soudem jeví, že i když z čl. 247c odst. 1 NPK vyplývá, že doručení obžaloby uvedené v článku 246 NPK má zejména zajistit, aby byla obviněná osoba vyrozuměna o tom, že věc může být projednána v její nepřítomnosti, zejména pokud se nenachází na adrese, kterou uvedla, nebo pokud změnila adresu, aniž o tom informovala příslušné orgány, stejná povinnost není stanovena, pokud jde o prvotní dokument o vznesení obvinění uvedený v článku 219 NPK.

51      Pokud by bylo prokázáno, že IR nebyl upozorněn na to, že pokud se bude vyhýbat vyšetřujícím orgánům nebo jim sdělí nesprávnou adresu pro účely případného doručení obžaloby uvedené v článku 246 NPK, vystavuje se tomu, že řízení před soudem proběhne v jeho nepřítomnosti, musel by předkládající soud dospět k závěru, že podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343 nejsou v projednávaném případě splněny.

52      S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že články 8 a 9 směrnice 2016/343 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž osoba, která poté, co obdržela prvotní dokument o vznesení obvinění vyhotovený během přípravného trestního řízení, uprchne, v důsledku čehož ji nemohou orgány osobně informovat o konečné obžalobě, jakož i o datu a místu konání jednání před soudem, a která je za těchto podmínek odsouzena v nepřítomnosti, nebude mít v případě, že bude nalezena a zatčena za účelem výkonu trestu, právo na nové řízení před soudem, a to pod podmínkou, že tato právní úprava omezuje toto vyloučení práva na nové řízení před soudem na osoby, o kterých lze mít s ohledem na všechny relevantní okolnosti za to, že byly vyrozuměny o konání jednání před soudem, a byly na jednání konaném v jejich nepřítomnosti zastupovány obhájcem, kterého k tomu zmocnily, nebo nebyly-li takto zastupovány, byly včas upozorněny na to, že pokud se budou vyhýbat výkonu spravedlnosti, může řízení před soudem proběhnout v jejich nepřítomnosti.

 K druhé otázce

53      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda s ohledem na odmítnutí Nejvyššího kasačního soudu (Varchoven kasacionen sad) zohlednit směrnici 2016/343 musí být článek 8 této směrnice a článek 47 Listiny vykládány v tom smyslu, že trestní soud může, či dokonce musí upustit od meritorního rozhodnutí o obžalobě podané vůči obviněné osobě a od odsouzení této osoby v nepřítomnosti, aby se předešlo tomu, že návrh této osoby na konání nového řízení bude následně neprávem zamítnut dotčeným Nejvyšším kasačním soudem, který je výlučně příslušný k posuzování návrhů na konání nového řízení v takových případech, jako je věc v původním řízení.

54      Jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 45 tohoto rozsudku, v případě nemožnosti provést výklad vnitrostátní právní úpravy v souladu s čl. 8 odst. 4 a článkem 9 směrnice 2016/343 jsou vnitrostátní soudy povinny upustit od použití jakéhokoli vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s těmito ustanoveními unijního práva, aniž by nejprve musely žádat o odstranění předmětného vnitrostátního ustanovení, či na toto odstranění čekat.

55      V takovém případě jsou tedy vnitrostátní soudy, včetně dotyčného Nejvyššího kasačního soudu v případě podání návrhu na konání nového řízení před soudem, povinny vycházet z minimálních společných pravidel stanovených v čl. 8 odst. 4 a článku 9 směrnice 2016/343, které – jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku – mají přímý účinek.

56      Vzhledem k tomu, že předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvádí, že z judikatury Nejvyššího kasačního soudu (Varchoven kasacionen sad) s jistotou vyplývá, že posledně uvedený odmítá zohlednit směrnici 2016/343, je nutno konstatovat, že vzhledem k ústřednímu postavení, které takové zjištění zaujímá ve druhé předběžné otázce, vychází předkládající soud z předpokladu, který je ostatně uveden i v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a podle kterého z rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), vyplývá, že směrnice 2016/343 brání čl. 423 odst. 1 NPK.

57      Podle předkládajícího soudu je totiž odmítnutí Nejvyššího kasačního soudu (Varchoven kasacionen sad) zohlednit tuto směrnici prokázáno tím, že posledně uvedený soud neupravil od vyhlášení uvedeného rozsudku Soudního dvora svou judikaturu a nadále uplatňuje čl. 423 odst. 1 NPK, aniž se odchyluje od znění tohoto ustanovení na základě společných minimálních pravidel stanovených v uvedené směrnici.

58      Soudní dvůr se přitom v rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), nevyjádřil k otázce, zda směrnice 2016/343 musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 423 odst. 1 NPK, v jehož důsledku jsou práva na nové řízení před soudem zbaveny osoby, které uprchly poté, co obdržely prvotní dokument o vznesení obvinění. Soudní dvůr teprve v tomto dnešním rozsudku, který obsahuje další výkladové prvky ve srovnání s prvky poskytnutými v rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), poskytuje další vodítka, která mají bulharským soudům pomoci určit, zda jsou konkrétní podmínky procesního režimu stanoveného v NPK v souladu s touto směrnicí.

59      Za těchto podmínek skutečnost, že Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad) k dnešnímu dni nadále uplatňoval čl. 423 odst. 1 NPK, aniž se odchýlil od znění tohoto ustanovení NPK za účelem upřednostnění společných minimálních pravidel stanovených ve směrnici 2016/343, nutně nesvědčí o odmítnutí zohlednit tuto směrnici, ale může odrážet přesvědčení tohoto nejvyššího soudu, že uvedené ustanovení NPK správně provádí uvedenou směrnici; toto přesvědčení by mělo být posouzeno s ohledem na informace poskytnuté v tomto rozsudku Soudního dvora.

60      Výklad rozsudku ze dne 19. května 2022, Specializirana prokuratura (Řízení proti uprchlému obžalovanému) (C‑569/20, EU:C:2022:401), který provedl předkládající soud a o který opírá svůj závěr, že Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad) odmítá zohlednit směrnici 2016/343, je nesprávný. Vzhledem k tomu, že toto konstatování uvedeného soudu vychází z nesprávného předpokladu, má tudíž druhá předběžná otázka hypotetickou povahu, a v důsledku toho je nepřípustná (obdobně viz zejména rozsudek ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606, bod 69).

 K nákladům řízení

61      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem,

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž osoba, která poté, co obdržela prvotní dokument o vznesení obvinění vyhotovený během přípravného trestního řízení, uprchne, v důsledku čehož ji nemohou orgány osobně informovat o konečné obžalobě, jakož i o datu a místu konání jednání před soudem, a která je za těchto podmínek odsouzena v nepřítomnosti, nebude mít v případě, že bude nalezena a zatčena za účelem výkonu trestu, právo na nové řízení před soudem, a to pod podmínkou, že tato právní úprava omezuje toto vyloučení práva na nové řízení před soudem na osoby, o kterých lze mít s ohledem na všechny relevantní okolnosti za to, že byly vyrozuměny o konání jednání před soudem, a byly na jednání konaném v jejich nepřítomnosti zastupovány obhájcem, kterého k tomu zmocnily, nebo nebyly-li takto zastupovány, byly včas upozorněny na to, že pokud se budou vyhýbat výkonu spravedlnosti, může řízení před soudem proběhnout v jejich nepřítomnosti.

Podpisy

*      Jednací jazyk: bulharština.

i      Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.