–

za Apothekerkammer Nordrhein: M. Douglas, Rechtsanwalt, a A. Bongers-Gehlert, Rechtsanwältin,

–

za DocMorris NV: M. Plesser, Rechtsanwalt, A. Robert, avocate, a K. Wodarz, Rechtsanwältin,

–

za estonskou vládu: M. Kriisa, jako zmocněnkyně,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za Evropskou komisi: E. Mathieu, M. Noll-Ehlers a A. Spina, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 86 odst. 1 a čl. 87 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2001, L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/62, s. 69), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU ze dne 8. června 2011 (Úř. věst. 2011, L 174, s. 74; Zvl. vyd. 13/34, s. 262) (dále jen „směrnice 2001/83“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Apotherkerkammer Nordrhein (lékárnická komora Severního Porýní, Německo) a společností DocMorris NV, založenou podle nizozemského práva, která provozuje zásilkovou lékárnu usazenou v Nizozemsku, který se týká návrhu na náhradu škody podaného touto společností a založeného na skutečnosti, že lékárnická komora Severního Porýní dosáhla toho, aby německý soud vydal předběžná opatření k ukončení jednání, která byla již v okamžiku jejich vyhlášení neopodstatněná.

3

V bodech 2, 45 a 50 odůvodnění směrnice 2001/83 se uvádí:

[…]

[…]

4

Článek 85c odst. 1 této směrnice stanoví:

„Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy zakazující nabízení prodeje léčivých přípravků, které podléhají omezení výdeje na lékařský předpis, veřejnosti na dálku prostřednictvím služeb informační společnosti, zajistí členské státy, aby byly léčivé přípravky k prodeji na dálku prostřednictvím služeb informační společnosti definovaných ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti [Úř. věst. 1998, L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/20. s. 337] nabízeny za těchto podmínek:

[…]“

5

Článek 86 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této hlavy se ‚reklamou na léčivé přípravky‘ rozumí všechny formy informování, průzkumu nebo pobídek, které mají za účel podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků; zahrnuje zejména:

6

Článek 87 odst. 3 téže směrnice stanoví:

„Reklama na léčivý přípravek

7

Článek 88 odst. 1 a 2 směrnice 2001/83 stanoví:

„1.   Členské státy zakážou reklamu určenou široké veřejnosti na léčivé přípravky, které:

[…]

2.   Předmětem reklamy určené široké veřejnosti mohou být léčivé přípravky, které jsou s ohledem na své složení nebo účel určeny a uzpůsobeny k použití bez zásahu lékaře pro stanovení diagnózy, předepsání nebo sledování léčby, případně po poradě s lékárníkem.“

8

Článek 1 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399), stanoví:

„1.   Cílem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu tím, že zajistí volný pohyb služeb informační společnosti mezi členskými státy.

2.   Je-li to pro dosažení cíle uvedeného v odstavci 1 potřebné, dbá tato směrnice o sblížení některých vnitrostátních ustanovení platných pro služby informační společnosti, která se týkají vnitřního trhu, usazování poskytovatelů služeb, obchodních sdělení, elektronických smluv, odpovědnosti zprostředkovatelů, kodexů chování, mimosoudního urovnávání sporů, soudních postupů a spolupráce mezi členskými státy.“

9

Článek 2 této směrnice v bodě h) stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

10

Článek 3 odst. 2 a 4 uvedené směrnice stanoví:

„2.   Členské státy nemohou z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu.

[…]

4.   Členské státy mohou pro určitou službu informační společnosti přijmout opatření odchylující se od odstavce 2, jsou-li splněny níže uvedené podmínky:

11

Ustanovení § 7 odst. 1 první věta Gesetz über die Werbung auf dem Gebiete des Heilwesens (Heilmittelwerbegesetz) (zákon o reklamě na léčivé přípravky), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „HWG“), stanoví:

„Je nepřípustné nabízet, oznamovat nebo poskytovat peněžité výhody a reklamní dárky (výrobky nebo služby) nebo takové výhody a dárky coby příslušník odborných kruhů přijímat, ledaže:

1.   tyto peněžité výhody a reklamní dárky jsou předměty nepatrné hodnoty […]. Peněžité výhody a reklamní dárky týkající se léčivých přípravků jsou zakázány, pokud jsou poskytovány v rozporu s cenovými předpisy použitelnými na základě [Arzneimittelgesetz (zákon o léčivých přípravcích)].

2.   tyto peněžité výhody a reklamní dárky

[…]

Peněžité výhody a reklamní dárky týkající se léčivých přípravků uvedené pod písmenem a) jsou zakázány, pokud jsou poskytovány v rozporu s cenovými předpisy použitelnými na základě zákona o léčivých přípravcích […]

[…]“

12

Společnost DocMorris provozuje zásilkovou lékárnu usazenou v Nizozemsku, která dodává zákazníkům v Německu jak léčivé přípravky podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, tak léčivé přípravky nepodléhající omezení výdeje na lékařský předpis.

13

Od roku 2012 prováděla různé reklamní akce na nákup léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, které jsou součástí celého jejího sortimentu.

14

Vzhledem k tomu, že se lékárnická komora Severního Porýní domnívala, že tyto reklamní akce porušují systém regulace cen léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis podle německých právních předpisů o léčivých přípravcích, dosáhla v letech 2013 až 2015 předběžných opatření k ukončení uvedených reklamních akcí, která byla nařízena usnesením Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo).

15

Zaprvé dne 8. května 2013 vydal Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) usnesení, kterým nařídil předběžné opatření proti reklamní akci, kterou byla zákazníkům společnosti DocMorris za zaslání lékařského předpisu a účast na kontrole léčivých přípravků nabízena odměna ve výši od 2,50 eura do 20 eur za lékařský předpis.

16

Zadruhé dne 26. září 2013 vydal tento soud usnesení, kterým nařídil předběžné opatření proti reklamní akci, která stanovila systém sponzorování. Pokud přítel zákazníka společnosti DocMorris zaslal lékařský předpis, obdržel tento zákazník poukaz v hodnotě přibližně 150 eur platný pro pobyt v hotelu nebo nabídku na členství v Allgemeiner Deutscher Automobil-Club (německý automobilový klub) za sníženou cenu. Tento přítel obdržel rovněž poukaz ve výši 5 eur na objednávku léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, jakož i přípravků pro péči o zdraví a krásu.

17

Zatřetí dne 5. listopadu 2013 vydal uvedený soud usnesení, kterým nařídil předběžné opatření proti reklamní akci, která stanovila okamžitou slevu ve výši 10 eur při zaslání lékařského předpisu.

18

Začtvrté dne 4. listopadu 2014 vydal tentýž soud usnesení, kterým nařídil předběžné opatření proti reklamní akci, kterou byly po zaslání lékařského předpisu zákazníkům společnosti DocMorris nabízeny poukazy ve výši 10 eur na následný nákup léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis, jakož i přípravků pro péči o zdraví a krásu.

19

Zapáté a konečně vydal Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) dne 29. září 2015 usnesení, kterým nařídil předběžné opatření proti reklamní akci, kterou byla zákazníkovi po zaslání lékařského předpisu nabízena sleva v hodnotě 5 eur, která byla přímo odečtena od částky vyúčtované za předepsané léčivé přípravky.

20

V návaznosti na rozsudek Soudního dvora ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung (C‑148/15, EU:C:2016:776), Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) rozhodl rozsudky ze dne 21. a 22. března 2017 o zrušení čtyř z těchto pěti usnesení, přičemž usnesení vydané dne 26. září 2013 týkající se systému sponzorování zůstalo v platnosti.

21

Po zrušení těchto čtyř usnesení podala DocMorris proti lékárnické komoře Severního Porýní návrh na náhradu škody z důvodu, že předběžná opatření, na jejichž základě jí byly uloženy vysoké pokuty, byla již v okamžiku jejich vyhlášení neopodstatněná.

22

Soud prvního stupně, tedy Landgericht Düsseldorf (Zemský soud v Düsseldorfu, Německo), tento návrh zamítl.

23

Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo), k němuž bylo podáno odvolání, však částečným rozsudkem ve věci samé změnil rozsudek Landgericht Düsseldorf (Zemský soud v Düsseldorfu), vyhověl návrhu na náhradu škody podanému společností DocMorris ve výši přibližně 18,5 milionu eur, jakož i v podstatě jejímu návrhu na určení další újmy vyplývající z výkonu předběžných opatření a povolil podání opravného prostředku „Revision“ proti vlastnímu rozsudku.

24

Lékárnická komora Severního Porýní podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je předkládajícím soudem, v němž trvá na svých návrhových žádáních směřujících k zamítnutí návrhu na náhradu škody v plném rozsahu.

25

Předkládající soud poznamenává, že pouze dvě z reklamních akcí dotčených ve sporu, který mu byl předložen, a to reklamní akce, které byly předmětem usnesení ze dne 5. listopadu 2013 a ze dne 29. září 2015, spadají do působnosti § 7 odst. 1 druhé části první věty bodu 2 první věty písm. a) HWG, a jsou proto legální, jelikož se týkaly výhod nebo reklamních dárků ve formě určité peněžité částky nebo peněžité částky, jejíž výši lze vypočíst určitým způsobem. Naproti tomu má za to, že reklamní akce, které byly předmětem usnesení ze dne 8. května 2013, 26. září 2013 a 4. listopadu 2014, nespadají do působnosti tohoto ustanovení HWG, a jsou tudíž protiprávní.

26

Za účelem zajištění konformního výkladu relevantních ustanovení HWG se směrnicí 2001/83 si předkládající soud klade otázku, zda reklamní akce dotčené ve sporu, který mu byl předložen a které se týkají nákupu léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, které jsou součástí celého sortimentu zboží lékárny, spadají do působnosti této směrnice. S odkazem zejména na rozsudky Soudního dvora ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) (C‑649/18, EU:C:2020:764), ze dne 15. července 2021, DocMorris (C‑190/20, EU:C:2021:609), a ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA (C‑530/20, EU:C:2022:1014), si klade otázku, zda tyto činnosti spadají pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 uvedené směrnice, nebo zda je naopak jejich cílem pouze ovlivnit volbu lékárny, v níž zákazník zakoupí léčivý přípravek podléhající takovému omezení výdeje na lékařský předpis, přičemž taková volba nespadá do působnosti téže směrnice.

27

V případě, že by se použila směrnice 2001/83, si předkládající soud dále klade otázku, zda tato směrnice brání výkladu relevantních ustanovení HWG, podle něhož jsou reklamní akce na nákup léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis prostřednictvím reklamních dárků v podobě poukazů na následný nákup jiných výrobků zakázány, zatímco reklamní akce uskutečňované prostřednictvím reklamních dárků v podobě přímo uplatnitelných slev z cen a plateb jsou povoleny.

28

Podle předkládajícího soudu způsobují reklamní dárky v podobě poukazů na nákup riziko nepatřičného vlivu na zákazníka dotyčné lékárny, jelikož takové reklamní akce mají podpořit následný nákup jiných výrobků. Toto riziko ohrožuje cíl ochrany sledovaný relevantními ustanoveními HWG, kterým je boj proti nekritické samoléčbě, nadměrné spotřebě a nesprávnému užívání léčivých přípravků, které mohou být nebezpečné pro zdraví.

29

Naproti tomu, jak vyplývá z bodu 25 tohoto rozsudku, reklamní akce uskutečňované prostřednictvím reklamních dárků v podobě přímo uplatnitelných slev z cen a plateb jsou povoleny relevantními ustanoveními HWG. Předkládající soud si však klade otázku, zda je povolení takových reklamních akcí v souladu se směrnicí 2001/83.

30

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 musí být vykládán v tom smyslu, že reklamní akce na nákup léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis z celého sortimentu zboží v lékárně, spadají pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu tohoto ustanovení.

32

Článek 86 odst. 1 směrnice 2001/83 definuje pojem „reklama na léčivé přípravky“ velmi široce tak, že zahrnuje „všechny formy informování, průzkumu nebo pobídek, které mají za účel podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků“, a zejména též „reklamu na léčivé přípravky určenou široké veřejnosti“, která v čl. 86 odst. 2 směrnice 2001/83 není výslovně vyloučena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 32).

33

Vzhledem k tomu, že toto ustanovení neobsahuje žádný odkaz na vnitrostátní právo, musí být uvedený pojem považován za autonomní pojem unijního práva, který musí být na území Unie vykládán jednotně a s přihlédnutím nejen ke znění tohoto ustanovení, ale i ke kontextu, do něhož zapadá, a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 31).

34

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že z doslovného, systematického a teleologického výkladu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 vyplývá, že pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje všechny praktiky uvedené v bodě 32 tohoto rozsudku, které se týkají jak určitého léčivého přípravku, tak neurčitých léčivých přípravků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 47).

35

Kromě toho, ze znění čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 vyplývá, že základním charakteristickým znakem pojmu „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu tohoto ustanovení a rozhodujícím kritériem pro odlišení reklamy od prosté informace je účel sdělení. Pokud má sdělení podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků, jedná se o reklamu ve smyslu směrnice 2001/83 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 52).

36

Naproti tomu pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 nezahrnuje reklamní akci, jejímž cílem není ovlivnit výběr daného léčivého přípravku zákazníkem, nýbrž volbu lékárny, ve které si tento zákazník daný léčivý přípravek kupuje, přičemž k této volbě dochází až po výběru léčivého přípravku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, body 21 a 22 a ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 50).

37

Z toho vyplývá, že pro určení, zda reklamní akce na nákup léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis z celého sortimentu zboží v lékárně, spadá pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83, je třeba určit, zda je cílem této akce podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků, i když se jedná o neurčité léčivé přípravky, nebo zda má za cíl pouze ovlivnit volbu lékárny, v níž zákazník nakoupí léčivé přípravky podléhající omezení výdeje na lékařský předpis.

38

Pokud jde konkrétně o takové reklamní akce, jako jsou reklamní akce dotčené ve věci v původním řízení, je třeba je s ohledem na výše uvedené rozlišovat podle toho, zda se reklamní sdělení týká pouze léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, nebo zda se toto sdělení týká rovněž léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis.

39

Zaprvé taková reklamní akce, jako je reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013, v jejímž rámci byla zákazníkům společnosti DocMorris za zaslání lékařského předpisu a účast na kontrole léčivých přípravků nabízena odměna ve výši od 2,50 eura do 20 eur za lékařský předpis, musí být v podstatě považována za reklamní akci vedoucí k platbě. Totéž platí pro takové reklamní akce, jako jsou akce uvedené v usneseních tohoto soudu ze dne 5. listopadu 2013 a ze dne 29. září 2015, které vedly k přímo uplatnitelným slevám z cen nebo plateb.

40

Z toho vyplývá, že se sdělení těchto reklamních akcí týká neurčitých léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, aniž se zaměřuje na jiné druhy léčivých přípravků.

41

Nelze přitom mít za to, že sdělení uvedených akcí podporuje předepisování nebo spotřebu neurčitých léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, jelikož za rozhodnutí předepisovat takové léčivé přípravky nese výlučnou odpovědnost lékař. Jak totiž vyplývá z bodu 50 odůvodnění směrnice 2001/83, předepisující lékař je povinen vykonávat své úkoly zcela objektivně a z hlediska profesní etiky nepředpisovat daný léčivý přípravek, pokud není vhodný k léčbě jeho pacienta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. dubna 2010, Association of the British Pharmaceutical Industry, C‑62/09, EU:C:2010:219, bod 40). Jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, když pacient obdrží lékařský předpis, jedinou volbou, kterou musí učinit, pokud jde o léčivý přípravek podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, je volba lékárny, v níž tento léčivý přípravek zakoupí.

42

Z toho vyplývá, že reklamní akce zmíněné v bodě 39 tohoto rozsudku se týkají volby lékárny, v níž si tento pacient kupuje léčivý přípravek podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, takže tyto akce nespadají pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, body 21 a 22).

43

Zadruhé se taková reklamní akce, jako je reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 26. září 2013, netýká pouze léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, avšak je zaměřena i na jiné přípravky, zejména na léčivé přípravky nepodléhající takovému omezení výdeje na lékařský předpis. Tato akce totiž stanovila systém sponzorování, podle něhož v případě, že přítel zákazníka společnosti DocMorris zaslal lékařský předpis, obdržel tento zákazník poukaz na pobyt v hotelu nebo nabídku na členství v německém automobilovém klubu za sníženou cenu, zatímco jeho příteli byl nabídnut poukaz na objednávku léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, jakož i přípravků pro péči o zdraví a krásu. Totéž platí pro takovou reklamní akci, jako je reklamní akce uvedená v usnesení tohoto soudu ze dne 4. listopadu 2014, která rovněž stanovila, že po zaslání lékařského předpisu jsou zákazníkům společnosti DocMorris nabídnuty poukazy na následný nákup léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, jakož i přípravků pro péči o zdraví a krásu.

44

Na rozdíl od reklamních akcí uvedených v bodě 39 tohoto rozsudku tak reklamní akce uvedené v předchozím bodě podporují nákup léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Neexistuje-li povinnost obrátit se na předepisujícího lékaře, může příjemce poukazů, kterého přiláká ekonomická výhoda, kterou poskytují, použít tyto poukazy k nákupu léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis za sníženou cenu.

45

Je třeba konstatovat, že tyto reklamní akce tím, že podporují spotřebu léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, spadají pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83.

46

Takový závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že poukazy nabízené v rámci reklamních akcí uvedených v bodě 43 tohoto rozsudku mohou být rovněž použity na nákup jiných výrobků než léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, jako jsou přípravky pro péči o zdraví a krásu, které tak mohou být považovány za výrobky, na které se tyto reklamní kampaně rovněž vztahují.

47

Zaprvé Soudní dvůr již rozhodl, že pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 spadají reklamní akce, které vybízejí ke koupi léčivých přípravků s tím, že budou prodávány společně s jinými výrobky prodávanými lékárnou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, body 53 a 54).

48

Zadruhé z bodu 2 odůvodnění směrnice 2001/83 vyplývá, že jejím hlavním cílem je ochrana veřejného zdraví. V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že reklama na léčivé přípravky může mít negativní vliv na veřejné zdraví, a to s ohledem na případné riziko spojené s přehnaným nebo neuváženým užíváním léčivých přípravků, které omezení výdeje na lékařský předpis nepodléhají (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 40).

49

Je totiž třeba zdůraznit velmi zvláštní povahu léčivých přípravků, jejichž léčebné účinky je podstatně odlišují od ostatního zboží. Tyto léčebné účinky způsobují, že jsou-li léčivé přípravky užívány v případech, kdy to není nezbytné, nebo jsou-li užívány nesprávně, mohou vážně poškodit zdraví, aniž si toho může být pacient při jejich podávání vědom (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 41).

50

Hlavní cíl ochrany veřejného zdraví by byl přitom do značné míry ohrožen, kdyby byl čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 vykládán v tom smyslu, že reklamní akce, která má podpořit nákup léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, nespadá pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu tohoto ustanovení, takže se vymyká zákazům, podmínkám a omezením stanoveným touto směrnicí v oblasti reklamy, pokud se sdělení této reklamní akce týká i jiných výrobků než léčivých přípravků.

51

Zatřetí vzhledem k tomu, že pojem „reklama na léčivé přípravky“ je v čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 definován velmi široce, zahrnuje tento pojem reklamní akce zaměřené na zákazníka lékárny a jejichž cílem je prostřednictvím systému sponzorování podpořit spotřebu léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis přítelem tohoto zákazníka. Vzhledem k tomu, že „reklama na léčivé přípravky určená široké veřejnosti“ je v souladu se zněním tohoto ustanovení formou „reklamy na léčivé přípravky“, posledně uvedený pojem zahrnuje reklamní akce, jejichž cílem je, aby se sdělení, které zprostředkovávají, dále šířilo mezi členy této veřejnosti.

52

Začtvrté je třeba rozlišovat mezi reklamní akcí, která zavádí systém sponzorování, uvedenou v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 26. září 2013, a reklamní akcí dotčenou ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris (C‑190/20, EU:C:2021:609). Tato věc se týkala reklamní akce lékárny v podobě výherní soutěže umožňující účastníkům vyhrát jiné předměty každodenního života než léčivé přípravky, přičemž účast v této soutěži byla podmíněna zasláním objednávky na léčivý přípravek podléhající omezení výdeje na lékařský předpis. Sdělení reklamní akce dotčené v uvedené věci se tak nijak netýkalo léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis.

53

Kromě toho je podle předkládajícího soudu reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013 protiprávní podle § 7 odst. 1 první věty HWG, jelikož taková reklamní akce nabízí zákazníkům lékárny, kteří zašlou lékařský předpis a účastní se kontroly léčivých přípravků, odměnu ve výši od 2,50 eura do 20 eur, aniž je možné zjistit přesnou výši této odměny.

54

Z bodu 42 tohoto rozsudku však vyplývá, že taková reklamní akce nespadá pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83.

55

Za těchto podmínek je třeba ještě ověřit, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava stanovená v § 7 odst. 1 první větě HWG, která zakazuje uvedenou reklamní akci, není přesto neslučitelná s jinými ustanoveními unijního práva.

56

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora totiž platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU, přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen. I když tedy předkládající soud po formální stránce omezil svou otázku na výklad konkrétních ustanovení unijního práva, nebrání taková skutečnost Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl všechny prvky výkladu unijního práva, které mohou být užitečné pro rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, bez ohledu na to, zda je tento soud ve své otázce zmínil. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky uvedeného práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit (rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 23).

57

V tomto ohledu ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, jasně nevyplývá, zda je reklamní akce uvedená v bodě 53 tohoto rozsudku prováděna pouze prostřednictvím fyzických nosičů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 26), nebo zda je naopak prováděna v rozmanitých formách, jak prostřednictvím internetových stránek dotyčné lékárny, tak prostřednictvím fyzických nosičů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 48].

58

Pro první případ je vzhledem k tomu, že konečným cílem této reklamní akce je podpora prodeje neurčitých léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, třeba odkázat na ustanovení Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, body 31 a 32).

59

Pro druhý případ uvedený v bodě 57 tohoto rozsudku, vzhledem k tomu, že reklamní akce je rovněž poskytována elektronickou cestou, spadá do „koordinované oblasti“ ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31, jelikož cílem této činnosti jako celku je bez ohledu na konkrétní způsob jejího provádění přilákat na internetové stránky dotyčné lékárny potenciální spotřebitele a propagovat on-line prodej jejích výrobků [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 55].

60

Článek 34 SFEU a relevantní ustanovení směrnice 2000/31 tedy musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem ochrany spotřebitelů zakazuje reklamní akci, kterou je zákazníkům lékárny usazené v jiném členském státě za zaslání jejich lékařského předpisu a účast na kontrole léčivých přípravků nabízena odměna ve výši od 2,50 eura do 20 eur, aniž je možné zjistit přesnou výši této odměny.

61

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se zákaz opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením uvedený v článku 34 SFEU vztahuje na každou právní úpravu členských států, která by mohla, ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně, narušit obchod mezi členskými státy (viz zejména rozsudky ze dne 11. července 1974, Dassonville, 8/74, EU:C:1974:82, bod 5; ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung, C‑148/15, EU:C:2016:776, bod 22, a ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 34).

62

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že takové vnitrostátní ustanovení, jako je § 7 odst. 1 první věta HWG, na němž je založen zákaz reklamní akce uvedené v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013 a jehož cílem je upravit peněžité výhody a jiné reklamní dárky mající peněžitou hodnotu v oblasti prodeje léčivých přípravků, musí být považováno za ustanovení „upravující způsoby prodeje“ ve smyslu judikatury Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 37).

63

Jak vyplývá z rozsudku ze dne 24. listopadu 1993, Keck a Mithouard (C‑267/91 a C‑268/91, EU:C:1993:905), takový způsob prodeje se však může vymykat působnosti článku 34 SFEU pouze tehdy, pokud splňuje dvě současně platné podmínky, a to pokud se použije na všechny dotčené subjekty provozující činnost na vnitrostátním území a pokud postihuje stejným způsobem, právně i fakticky, uvádění tuzemských výrobků i výrobků pocházejících z jiných členských států na trh (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, body 35 a 38).

64

Pokud jde o první z těchto podmínek, je třeba uvést, že v projednávaném případě se HWG použije bez rozdílu na všechny lékárny, které prodávají léčivé přípravky na německém území, bez ohledu na to, zda jsou usazeny na území Spolkové republiky Německo, nebo v jiném členském státě (rozsudek ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 39).

65

Pokud jde o druhou podmínku, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že cenová soutěž představuje pro zásilkové lékárny důležitější parametr hospodářské soutěže než pro tradiční lékárny, přičemž tento parametr podmiňuje jejich možnost přímo vstoupit na německý trh a zůstat na něm konkurenceschopnými (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung, C‑148/15, EU:C:2016:776, bod 24).

66

V projednávaném případě má reklamní akce, kterou je zákazníkům zásilkové lékárny za zaslání lékařského předpisu a účast na kontrole léčivých přípravků nabízena odměna ve výši od 2,50 eura do 20 eur za lékařský předpis, zavést cenovou soutěž s tradičními lékárnami.

67

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že zákaz této reklamní akce tak, jak je stanoven v německé právní úpravě, postihuje lékárny, které jsou usazeny v jiném členském státě než ve Spolkové republice Německo, ve větší míře než lékárny, které mají sídlo v Německu, což by mohlo omezovat v přístupu na trh výrobky pocházející z jiných členských států než výrobky tuzemské, takže takový zákaz představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení.

68

Taková překážka přitom může být odůvodněna pouze tehdy, je-li s to zaručit uskutečnění legitimního cíle, který sleduje, a nepřekračuje-li meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (rozsudek ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung, C‑148/15, EU:C:2016:776, bod 34).

69

V tomto ohledu předkládající soud poznamenává, že cílem ochrany sledovaným § 7 odst. 1 HWG je zabránit při nákupu léčivých přípravků riziku, byť jen abstraktnímu, že adresáti reklamy budou nepatřičně ovlivněni. Reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013 tento cíl ohrožuje, jelikož uvedení rozpětí může příjemce reklamního sdělení vést k nadhodnocení výše odměny přiznané v jednotlivých případech.

70

Z toho vyplývá, že zákaz této reklamní akce spadá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, pod ochranu spotřebitelů, která představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit překážku volného pohybu zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2014, Vilniaus energija, C‑423/13, EU:C:2014:2186, bod 50).

71

Pokud jde o způsobilost vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení dosáhnout cíle ochrany spotřebitelů, je třeba konstatovat, že tato právní úprava umožňuje zabránit tomu, aby spotřebitelé nadhodnotili výši odměny. Riziko nadhodnocení této odměny totiž může být významné pro spotřebitele, kteří nakupují drahé léčivé přípravky nebo kteří je v důsledku chronického onemocnění musí kupovat pravidelně.

72

Tato právní úprava dále nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k ochraně tohoto cíle v rozsahu, v němž zakazuje reklamní akci uvedenou v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013, která stanoví rozsah výše odměny, aniž spotřebitele informuje o jejím způsobu výpočtu, který dotyčná lékárna používá. I průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel (rozsudky ze dne 13. ledna 2000, Estée Lauder, C‑220/98, EU:C:2000:8, bod 27 a ze dne 16. ledna 2014, Juvelta, C‑481/12, EU:C:2014:11, bod 23) tak nebude moci vypočítat přesnou částku této odměny.

73

Z toho vyplývá, že článek 34 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje reklamní akci, kterou je zákazníkům zásilkové lékárny nabízena odměna ve výši od 2,50 eura do 20 eur za lékařský předpis, aniž je možné zjistit přesnou výši této odměny.

74

Je třeba poznamenat, že čl. 85c odst. 1 směrnice 2001/83 stanoví, že členské státy musí zajistit, aby léčivé přípravky byly nabízeny k prodeji veřejnosti na dálku prostřednictvím služeb informační společnosti v souladu s řadou podmínek, které jsou zde uvedeny. Touto povinností však nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které zakazují nabízení prodeje léčivých přípravků, které podléhají omezení výdeje na lékařský předpis, veřejnosti na dálku prostřednictvím těchto služeb.

75

Z toho vyplývá, že pokud členský stát určení takové nabízení povolí, což je patrně případ v projednávané věci, nemůže v souvislosti s uvedenou službou podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 v zásadě omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 60].

76

V projednávaném případě je třeba uvést, že zákaz takové reklamní akce, jako je reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013, který uložil členský stát, může omezit možnost lékárny usazené v jiném členském státě představit se svým potenciálním zákazníkům v prvně uvedeném členském státě a propagovat službu on-line prodeje svých výrobků, kterou těmto zákazníkům nabízí [rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 61].

77

Takový zákaz tedy musí být považován za omezení volného pohybu služeb informační společnosti.

78

Je však třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2000/31 mohou členské státy pro určitou službu informační společnosti přijmout opatření odchylující se od odstavce 2 tohoto článku 3, pokud jsou tato opatření nezbytná k zajištění veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo ochrany spotřebitelů, pokud jsou přijata vůči určité službě informační společnosti, která skutečně poškozuje tyto cíle nebo která představuje závažné a podstatné ohrožení těchto cílů, a konečně pokud jsou uvedeným cílům úměrná [rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 63].

79

Co se týče podmínek nezbytnosti a úměrnosti, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2000/31, pro účely posouzení slučitelnosti dotčené vnitrostátní právní úpravy s unijním právem je třeba vzít do úvahy judikaturu týkající se článků 34 a 56 SFEU, jelikož tyto podmínky se do značné míry překrývají s podmínkami, které musí být dodrženy při jakémkoliv omezení základních svobod zaručených v těchto článcích Smlouvy o FEU [rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků), C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 64].

80

Ze stejných důvodů, jako jsou důvody již uvedené v bodech 70 až 72 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje takovou reklamní akci, jako je reklamní akce uvedená v usnesení Landgericht Köln (Zemský soud v Kolíně nad Rýnem) ze dne 8. května 2013.

81

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 86 odst. 1 směrnice 2001/83 musí být vykládán v tom smyslu, že

Článek 34 SFEU a čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2000/31 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem ochrany spotřebitelů zakazuje reklamní akci, kterou je zákazníkům lékárny usazené v jiném členském státě za zaslání jejich lékařského předpisu a účast na kontrole léčivých přípravků nabízena peněžitá odměna, aniž je možné zjistit přesnou výši této odměny.

82

Vzhledem k odpovědi na první otázku je třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 87 odst. 3 směrnice 2001/83 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje reklamní akce na nákup neurčitých léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, uskutečňované prostřednictvím reklamních dárků v podobě poukazů na určitou peněžitou částku nebo procentuální slevu na následný nákup jiných výrobků, jako jsou léčivé přípravky nepodléhající takovému omezení výdeje na lékařský předpis.

83

Jak bylo uvedeno v bodech 48 až 49 tohoto rozsudku, reklama na léčivé přípravky vzhledem k tomu, že může mít negativní vliv na veřejné zdraví, a to i tehdy, vztahuje-li se na léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, podléhá zákazům, podmínkám a omezením stanoveným směrnicí 2001/83 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 59).

84

Tato směrnice navíc provedla úplnou harmonizaci v oblasti reklamy na léčivé přípravky. Pokud tedy oprávnění stanovovat odlišná pravidla není členským státům uděleno výslovně, mohou členské státy reklamu na léčivé přípravky podřídit pouze požadavkům stanoveným touto směrnicí (rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 60).

85

Jak bylo uvedeno v bodě 45 tohoto rozsudku, i když jsou reklamní akce, které jsou předmětem této předběžné otázky, uskutečňovány za účelem nákupu léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, podporují pouze spotřebu léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis. Z toho vyplývá, že čl. 88 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/83 se na ně nepoužije, jelikož je jejich účelem podpora spotřeby tohoto posledně uvedeného druhu léčivých přípravků.

86

Pokud jde o reklamní akce určené široké veřejnosti, které podporují spotřebu léčivých přípravků, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, jako jsou reklamní akce zmíněné ve vnitrostátní právní úpravě dotčené v původním řízení, patří mezi podmínky a omezení, jež stanoví meze pro povolení této reklamy, které je podle čl. 88 odst. 2 směrnice 2001/83 obecným pravidlem, podmínky a omezení stanovené zejména v článku 87 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 61).

87

I když tedy z čl. 88 odst. 2 směrnice 2001/83 vyplývá, že reklama na léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, je povolená, musí členské státy za účelem zabránění riziku pro veřejné zdraví, v souladu s hlavním ochranným cílem této směrnice zakotveným v bodech 2 a 45 odůvodnění této směrnice, zakázat zahrnutí prvků způsobilých podporovat jejich neúčelné používání, do reklamy určené široké veřejnosti na takové léčivé přípravky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 63).

88

Článek 87 odst. 3 směrnice 2001/83 v tomto ohledu vyžaduje, aby reklama podporovala účelné používání léčivého přípravku tím, že ho představuje objektivně a bez přehánění jeho vlastností, a aby nebyla klamavá. Toto ustanovení opakuje nutnost, vyjádřenou v bodě 45 odůvodnění této směrnice, a sice zabránit jakékoli přehnané nebo neuvážené reklamě, která by mohla mít vliv na veřejné zdraví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2007, Gintec, C‑374/05, EU:C:2007:654, bod 55).

89

Pokud jde o léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, Soudní dvůr již rozhodl, že konečný spotřebitel sám posoudí bez pomoci lékaře užitečnost nebo nezbytnost nákupu takových léčivých přípravků. Tento spotřebitel přitom nemusí nutně mít specifické a objektivní znalosti, které by mu umožnily posoudit jejich léčebnou hodnotu. Reklama může v takovém případě mít zvláště významný vliv na to, jak uvedený spotřebitel hodnotí a volí kvalitu léčivého přípravku i množství, které se má zakoupit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 65).

90

Podle Soudního dvora tak reklama, která spotřebitele odvrací od objektivního hodnocení nutnosti užívat léčivý přípravek, podporuje neúčelné a přehnané používání tohoto léčivého přípravku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 67 a citovaná judikatura).

91

V projednávaném případě může spotřebitel použitím poukazů dotčených ve věci v původním řízení získat za sníženou cenu výrobky pocházející z celého sortimentu zboží dotyčné lékárny, s výjimkou léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Spotřebitel si může například zvolit mezi nákupem léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis, a nákupem jiného spotřebního zboží, jako jsou přípravky pro péči o zdraví a krásu. Takové reklamní akce, jako jsou reklamní akce uvedené v této předběžné otázce, tak staví léčivé přípravky nepodléhající omezení výdeje na lékařský předpis na roveň jinému spotřebnímu zboží nabízenému lékárnou.

92

Takové postavení na roveň přitom může vést k neúčelnému a přehnanému používání léčivých přípravků nepodléhajících takovému omezení výdeje na lékařský předpis (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 68), jelikož zakrývá velmi zvláštní povahu těchto léčivých přípravků, jejichž léčebné účinky je podstatně odlišují od jiného zboží. Toto postavení na roveň odvádí spotřebitele od objektivního posouzení potřeby užívání uvedených léčivých přípravků.

93

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že takový zákaz, jako je zákaz stanovený v právní úpravě dotčené v původním řízení, odpovídá v rozsahu, v němž zabraňuje šíření reklamních prvků podporujících neúčelné a přehnané užívání léčivých přípravků, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, hlavnímu cíli ochrany veřejného zdraví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, EUROAPTIEKA, C‑530/20, EU:C:2022:1014, bod 69).

94

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 87 odst. 3 směrnice 2001/83 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje reklamní akce na nákup neurčitých léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, uskutečňované prostřednictvím reklamních dárků v podobě poukazů na určitou peněžitou částku nebo procentuální slevu na následný nákup jiných výrobků, jako jsou léčivé přípravky nepodléhající takovému omezení výdeje na lékařský předpis.

95

S ohledem na odpověď na první otázku není důvodné na třetí otázku odpovídat.

96

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: