1

Kasačními opravnými prostředky se společnosti EVH GmbH (C‑464/23 P), Stadtwerke Leipzig GmbH (C‑465/23 P), TEAG Thüringer Energie AG (C‑467/23 P), EnergieVerbund Dresden GmbH (C‑468/23 P), jakož i GGEW, Gruppen-Gas- und Elektrizitätswerk Bergstraße AG (C‑470/23 P) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. května 2023, EVH v. Komise (T‑312/20, dále jen rozsudek T‑312/20, EU:T:2023:252), rozsudku Tribunálu ze dne 17. května 2023, Stadtwerke Leipzig v. Komise (T‑313/20, dále jen rozsudek T‑313/20, EU:T:2023:257), rozsudku Tribunálu ze dne 17. května 2023, TEAG v. Komise (T‑315/20, dále jen rozsudek T‑315/20, EU:T:2023:259), rozsudku Tribunálu ze dne 17. května 2023, EnergieVerbund Dresden v. Komise (T‑317/20, dále jen rozsudek T‑317/20, EU:T:2023:261) a rozsudku Tribunálu ze dne 17. května 2023, GGEW v. Komise (T‑319/20, dále jen rozsudek T‑319/20, EU:T:2023:263) (dále společně jen „napadené rozsudky“), kterými Tribunál zamítl jejich žaloby znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2019) 1711 final ze dne 26. února 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Body 20 a 21 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (dále jen „nařízení ES o spojování“) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40) uvádějí:

3

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Hodnocení spojení“, stanoví:

„1.   Spojení, na něž se použije toto nařízení, se hodnotí v souladu s cíli tohoto nařízení a následujícími ustanoveními, aby se zjistilo, zda jsou či nejsou slučitelná se společným trhem.

Při tomto hodnocení vezme Komise v úvahu:

2.   Spojení, které zásadně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

3.   Spojení, které zásadně naruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

4.   V míře, v jaké má vytvoření společného podniku zakládající spojení podle článku 3 za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování podniků, které zůstávají nezávislými, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii čl. [101] odst. 1 a 3 [SFEU] s cílem zjistit, zda je či není toto spojení slučitelné se společným trhem.

5.   V rámci tohoto hodnocení vezme Komise především v úvahu:

4

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice spojení“, stanoví:

„1.   Spojení se považuje za vzniklé, jestliže dojde ke změně kontroly na trvalém základě v důsledku:

2.   Pro účely tohoto nařízení se kontrola skládá z práv, smluv nebo jiných prostředků, které jednotlivě nebo společně a s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy poskytují možnost rozhodujícího vlivu v určitém podniku, zejména:

3.   Kontrolu získávají osoby nebo podniky, které:

4.   Vytvoření společného podniku plnícího na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky zakládá spojení ve smyslu odst. 1 písm. b).

[…]“

5

Článek 4 odst. 1 první pododstavec téhož nařízení stanoví:

„Spojení s významem pro celé Společenství definovaná v tomto nařízení musí být oznámena Komisi před svým uskutečněním a po uzavření dohody, oznámení veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií nebo nabytí kontrolního podílu.“

6

Článek 5 nařízení č. 139/2004, nadepsaný „Výpočet obratu“, zní následovně:

„1.   Celkový obrat ve smyslu tohoto nařízení se skládá z částek nabytých dotčenými podniky v předchozím finančním roce z prodeje výrobků a poskytování služeb spadajících do rámce běžných činností těchto podniků, po odečtení rabatu a daně z přidané hodnoty a jiných daní přímo spojených s obratem. Celkový obrat daného podniku nezahrnuje prodej výrobků nebo poskytování služeb mezi podniky uvedenými v odstavci 4.

Obrat v rámci Společenství nebo v rámci členského státu zahrnuje výrobky prodané a služby poskytnuté podnikům nebo spotřebitelům uvnitř Společenství nebo případně v daném členském státu.

2.   Pokud spojení sestává z nabytí částí jednoho nebo více podniků, bez ohledu na to, zda mají právní subjektivitu či nikoli, bere se v úvahu odchylně od odstavce 1, pokud jde o prodávajícího nebo prodávající, pouze obrat související s částmi, které jsou předmětem spojení.

Avšak dva nebo více úkonů ve smyslu prvního pododstavce, k nimž dojde během dvou let mezi stejnými osobami nebo podniky, se považuje za jedno a totéž spojení, jež vzniklo v den, kdy došlo k poslednímu úkonu.

[…]“

7

Článek 6 tohoto nařízení, nadepsaný „Přezkoumání oznámení a zahájení řízení“, stanoví:

„1.   Komise přezkoumá oznámení, jakmile ho obdrží.

2.   Pokud Komise zjistí, že v návaznosti na změnu provedenou dotčenými podniky oznámené spojení již nevyvolává vážné pochybnosti ve smyslu odst. 1 písm. c), prohlásí spojení za slučitelné se společným trhem podle odst. 1 písm. b).

Komise může ke svému rozhodnutí podle odst. 1 písm. b) připojit podmínky a povinnosti s cílem zajistit, aby dotčené podniky splnily závazky učiněné vůči Komisi za účelem zajištění slučitelnosti daného spojení se společným trhem.

[…]“

8

Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Rozhodovací pravomoci Komise“, stanoví:

„1.   Jestliže Komise zjistí, že oznámené spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 a, v případech uvedených v čl. 2 odst. 4, kritéria stanovená čl. [101] odst. 3 [SFEU], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za slučitelné se společným trhem.

Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné je považováno za vztahující se rovněž na omezení přímo související a nezbytné pro uskutečnění spojení.

2.   Jestliže Komise zjistí, že v návaznosti na změnu provedenou dotčenými soutěžiteli oznámené spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 a, v případech uvedených v čl. 2 odst. 4, kritéria stanovená čl. [101] odst. 3 [SFEU], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za slučitelné se společným trhem.

Komise může ke svému rozhodnutí připojit podmínky a povinnosti s cílem zajistit, aby dotčené podniky splnily závazky učiněné vůči Komisi za účelem zajištění slučitelnosti daného spojení se společným trhem.

Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné je považováno za vztahující se rovněž na omezení přímo související a nezbytné pro uskutečnění spojení.

3.   Jestliže Komise zjistí, že spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 3 nebo, v případech uvedených v čl. 2 odst. 4, nesplňuje kritéria stanovená čl. [101] odst. 3 [SFEU], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za neslučitelné se společným trhem.

4.   Jestliže Komise zjistí, že spojení:

může Komise:

[…]“

9

Článek 21 odst. 1 téhož nařízení, nadepsaný „Použití nařízení a soudní pravomoc“, zní následovně:

„Pouze toto nařízení se použije na spojení, jak jsou definována v článku 3 a nařízení Rady (ES) č. 1/2003 [ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích (101 a 102 SFEU) (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205)], (EHS) č. 1017/68 [ze dne 19. července 1968 o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. 1968, L 175, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 6)], (EHS) č. 4056/86 [ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy (o EHS) v námořní dopravě (Úř. věst. 1986, L 378, s. 4; Zvl. vyd. 07/01, s. 241)] a (EHS) č. 3975/87 [ze dne 14. prosince 1987, kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy (Úř. věst. 1987, L 374, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 262)] se nepoužijí, s výjimkou ve vztahu ke společným podnikům, které nemají význam pro celé Společenství a jejichž cílem nebo účinkem je koordinace soutěžního chování soutěžitelů, kteří zůstávají nezávislí.“

10

Pokyny pro posuzování horizontálních spojování podle nařízení Rady o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2004, C 31, s. 5, Zvl. vyd. 08/03, s. 10, dále jen „pokyny pro horizontální spojování“) uvádějí:

„[…]

[…]

Spojující se podniky mají velké podíly na trhu

Spojující se podniky jsou blízkými soutěžiteli

[…]

Spojující se subjekt je schopen bránit rozšíření soutěžitelů

Spojení odstraňuje významnou konkurenční sílu

11

Konsolidované sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2008, C 95, s. 1, dále jen „konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti“) stanoví:

„[…]

[…]

[…]

12

Články 91 a 92 jednacího řádu Tribunálu stanoví předmět dokazování a s ním související postup.

13

Články 93 až 95 tohoto jednacího řádu stanoví procesní podmínky dokazování výslechem svědků.

14

Článek 96 uvedeného jednacího řádu se týká znaleckého posudku.

15

Skutečnosti předcházející sporu byly vylíčeny v bodech 2 až 18 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 2 až 16 rozsudku T‑317/20. Pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.

16

Společnost RWE AG je společností založenou podle německého práva, která v okamžiku oznámení zamýšleného spojení působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie, včetně oblastí výroby, velkoobchodních dodávek, přenosu, distribuce, maloobchodního prodeje energie, jakož i energetických služeb spotřebitelům (jako jsou odečty elektroměrů, elektromobilita) (dále jen „trh s elektřinou“). RWE a její dceřiné společnosti, včetně společnosti innogy SE, působí v několika členských státech.

17

Společnost E.ON SE je společností založenou podle německého práva, která v témže okamžiku působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie od odvětví výroby, velkoobchodního prodeje, distribuce po maloobchodní prodej elektřiny. E.ON vlastní a provozuje zařízení na výrobu elektřiny v několika členských státech.

18

Navrhovatelky jsou veřejnoprávními podniky založenými podle německého práva, které vyrábějí elektřinu jak z konvenčních zdrojů (dále jen „elektřina z konvenčních zdrojů energie“), tak i z obnovitelných zdrojů energie a jejich výrobní zařízení se nacházejí v Německu.

19

Spojení dotčené v projednávané věci spadá do rámce komplexní výměny položek aktiv mezi RWE a E.ON, oznámené ve dnech 11. a 12. března 2018 oběma dotčenými podniky (dále jen „celková transakce“). Tato výměna měla formu první transakce, kterou je spojení dotčené v projednávané věci, prostřednictvím něhož chce RWE získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad určitými výrobními zařízeními E.ON. Druhá transakce spočívá v tom, že E.ON získá výlučnou kontrolu nad činnostmi distribuce a maloobchodního prodeje, jakož i nad některými výrobními zařízeními společnosti innogy, která je ovládána RWE. Konečně třetí transakce předpokládá, že RWE získá 16,67% podíl v E.ON.

20

Dopisy ze dne 17. dubna, 24. dubna, a 25. dubna, 16. července a 13. listopadu 2018 navrhovatelky Komisi oznámily, že se chtějí účastnit řízení týkajícího se prvního a druhého spojení podniků.

21

Dne 26. června 2018 se konala schůzka mezi zástupci navrhovatelek ve věcech C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑467/23 P a C‑470/23 P a Komisí, během níž tito zástupci vyjádřili Komisi obavy svých klientů ohledně prvního a druhého spojení, jakož i přání účastnit se souvisejících řízení. Dne 28. srpna 2018 se konaly individuální schůzky mezi Komisí a každou z těchto čtyř navrhovatelek, na kterých navrhovatelky předložily své připomínky k těmto spojením.

22

Dne 31. ledna 2019 bylo Komisi oznámeno druhé spojení (dále jen „transakce M.8870“). Pokud jde o toto spojení, Komise přijala rozhodnutí C(2019) 6530 final ze dne 17. září 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8870 – E.ON/Innogy) (Úř. věst. 2020, C 379, s. 16).

23

Třetí spojení bylo oznámeno Bundeskartellamt (Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž, Německo), který toto spojení povolil rozhodnutím ze dne 26. února 2019 (věc B8-28/19, dále jen „transakce B8-28/19“).

24

Dne 22. ledna 2019 obdržela Komise oznámení o zamýšleném spojení podle článku 4 nařízení č. 139/2004, jímž RWE zamýšlela získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními E.ON ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

25

Dne 31. ledna 2019 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení č. 139/2004 předběžné oznámení o tomto spojení (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2019, C 38, s. 22, dále jen „transakce M.8871“).

26

Výrobní aktiva E.ON, která RWE musí získat v rámci transakce M.8871, zahrnují na jedné straně subjekty a podíly v následujících subjektech působících v odvětví energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie:

27

Kromě toho RWE získá 60,08% podíl ve společnosti Rampion NewCo (Spojené království), jež drží 50% podíl ve společnosti Rampion Offshore Wind Limited (Spojené království), čímž RWE získá nepřímý podíl ve výši 30,1 % ve společnosti Rampion Offshore Wind.

28

Výrobní aktiva E.ON, která jsou součástí transakce M.8871, dále zahrnují podíly a práva čerpání související s jadernými zařízeními, totiž:

29

V rámci svého přezkumu transakce M.8871 Komise provedla průzkum trhu, a z tohoto důvodu předala některým podnikům, včetně navrhovatelek, dotazník, na který odpověděly dne 30. ledna 2019.

30

Dopisy ze dne 31. ledna 2019 navrhovatelky zopakovaly přání účastnit se řízení vedeného Komisí a při této příležitosti být Komisí vyslechnuty v případě, že se Komise rozhodne zahájit fázi důkladného přezkumu v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 139/2004.

31

Dne 26. února 2019 přijala Komise sporné rozhodnutí, kterým byla transakce M.8871 ve fázi přezkumu upravené v čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004 a v článku 57 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/19, s. 146), prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

32

Pěti návrhy došlými soudní kanceláři Tribunálu dne 27. května 2020 podaly navrhovatelky žaloby znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

33

Navrhovatelky v žalobách uplatnily šest důvodů pro zrušení, které měly v podstatě totožné znění a vycházely zaprvé z nesprávného rozdělení analýzy celkové transakce, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zatřetí z porušení práva být vyslechnut, začtvrté z porušení práva na účinnou soudní ochranu, zapáté ze zjevně nesprávného posouzení a zašesté z porušení povinnosti řádné péče.

34

Tribunál napadenými rozsudky žaloby zamítl.

35

Pěti návrhy došlými kanceláři Soudního dvora dne 21. července 2023 podaly navrhovatelky projednávané kasační opravné prostředky.

36

Téhož dne tyto navrhovatelky, jež mimoto podaly v roce 2021 pět žalob na neplatnost rozhodnutí uvedeného v bodě 22 tohoto rozsudku (věci T‑53/21, T‑55/21, T‑56/21, T‑61/21 a T‑62/21), které byly dne 21. července 2023 ještě projednávány Tribunálem, navrhly, aby bylo řízení o projednávaných kasačních opravných prostředcích přerušeno do doby, než Tribunál rozhodne o žalobách v těchto věcech.

37

Rozhodnutím ze dne 19. září 2023 předseda Soudního dvora po vyslechnutí účastnic řízení k těmto návrhům na přerušení řízení, jakož i k případnému spojení projednávaných kasačních opravných prostředků, tyto návrhy zamítl a nařídil toto spojení.

38

Navrhovatelky ve svých kasačních opravných prostředcích, formulovaných v totožném znění, navrhují, aby Soudní dvůr, v rozsahu, v němž se jich to jednotlivě dotýká:

39

Komise a další účastnice řízení navrhují, aby Soudní dvůr:

40

Na podporu svých kasačních opravných prostředků, formulovaných v totožném znění, uplatňují navrhovatelky čtyři důvody, jež vycházejí z porušení článku 101 SFEU a porušení procesních práv navrhovatelek (první důvod kasačních opravných prostředků), nesprávného použití článku 3 nařízení č. 139/2004 (druhý důvod kasačních opravných prostředků), nesprávného použití článku 2 tohoto nařízení (třetí důvod kasačních opravných prostředků) a porušení zásad týkajících se rozložení důkazního břemene (čtvrtý důvod kasačních opravných prostředků).

41

Komise tvrdí, že kasační opravné prostředky neoznačují body napadených rozsudků, které jsou stiženy nesprávným právním posouzením, takže tyto kasační opravné prostředky nesplňují požadavky stanovené v čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.

42

Podle ustálené judikatury z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný (rozsudek ze dne 4. října 2024, thyssenkrupp v. Komise,C‑581/22 P, EU:C:2024:821, bod 57 a citovaná judikatura).

43

Těmto požadavkům neodpovídá a musí být prohlášen za nepřípustný zejména důvod kasačního opravného prostředku, jehož argumentace není dostatečně jasná a přesná k tomu, aby Soudní dvůr mohl provést přezkum legality, zejména proto, že hlavní skutečnosti, o které se opírá, nevyplývají dostatečně uceleně a srozumitelně ze znění tohoto kasačního opravného prostředku, který je v tomto ohledu formulován nejasně a nejednoznačně. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že kasační opravný prostředek, který nemá soudržnou strukturu, obsahuje pouze obecná tvrzení a neobsahuje přesné informace týkající se bodů napadeného rozhodnutí, které mají být stiženy nesprávným právním posouzením, musí být odmítnut jako zjevně nepřípustný (rozsudek ze dne 4. října 2024, thyssenkrupp v. Komise,C‑581/22 P, EU:C:2024:821, bod 58 a citovaná judikatur).

44

V projednávané věci je nutné konstatovat, že navrhovatelky přesně označily body napadených rozsudků, které se snaží kritizovat prostřednictvím prvního důvodu kasačních opravných prostředků a přesně a konkrétně uvedly nesprávná právní posouzení, kterých se měl Tribunál v těchto bodech údajně dopustit.

45

Z toho vyplývá, že první důvod kasačních opravných prostředků je přípustný.

46

Navrhovatelky vytýkají skutečnost, že Tribunál v bodech 393 a 394 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 392 a 393 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 vyloučil použitelnost článku 101 SFEU. Toto „blokové“ vyloučení postrádá jakékoli přesné odůvodnění a je nesprávné. Zaprvé účinnost zákazu kartelových dohod stanoveného v článku 101 SFEU nemůže být narušena procesními požadavky obsaženými v nařízení č. 139/2004, takže Tribunál nemohl na toto nařízení odkázat, aby vyloučil použití tohoto ustanovení. Mimoto z rozsudku ze dne 7. září 2017, Austria Asphalt (C‑248/16, dále jen „rozsudek Austria Asphalt, EU:C:2017:643, body 33 a 34), na který se odvolává Tribunál, nevyplývá, že spojení podniků nemůže fakticky porušovat článek 101 SFEU na základě nařízení č. 139/2004. Tento rozsudek se totiž ve skutečnosti týká rozlišení procesních požadavků stanovených tímto nařízením na jedné straně a nařízením č. 1/2003 na straně druhé. Primární právo se tak uplatní na spojení podniků v případě, kdy se strany spojení dohodnou – jako v projednávané věci – způsobem omezujícím hospodářskou soutěž, což vyplývá jak z historie vzniku nařízení č. 139/2004, tak z jeho znění a judikatury.

47

Také podle judikatury nevylučuje použití nařízení č. 139/2004 uplatnění hmotného primárního práva. V rozsudku ze dne 16. března 2023, Towercast (C‑449/21 P, EU:C:2023:207, bod 33 a násl.), měl Soudní dvůr za to, že i když článek 21 nařízení č. 139/2004 vylučuje použitelnost nařízení č. 1/2003 na spojení vymezená v článku 3 nařízení č. 139/2004, tento blokační účinek se podle znění tohoto článku týká pouze aktů sekundárního práva. V konečném důsledku jsou tyto zásady nezbytné k tomu, aby se předešlo rozdílným posouzením v oblasti kontroly spojování podniků.

48

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

49

Pokud jde o výtku navrhovatelek, kterou formulovaly ohledně odůvodnění rozsudku Tribunálu, je třeba nejprve uvést, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jímž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky čl. 296 druhého pododstavce SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 29. července 2024, Ryanair a Laudamotion v. Komise, C‑591/21 P, EU:C:2024:635, bod 166 a citovaná judikatura).

50

V projednávané věci Tribunál poté, co v bodě 392 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 391 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 uvedl, že navrhovatelky tvrdí, že RWE a E.ON si celkovou transakcí rozdělily fáze hodnotového řetězce na trhu s elektřinou v Německu, což představuje omezení hospodářské soutěže v rozporu s článkem 101 SFEU, v bodě 393 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 392 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 uvedl, že z čl. 21 odst. 1 nařízení č. 139/2004 vyplývá, že pouze toto nařízení se použije na spojení podniků, jak jsou vymezena v jeho článku 3, na která se v zásadě nevztahuje nařízení č. 1/2003. Tribunál s odvoláním na rozsudek Austria Asphalt dodal, že toto posledně uvedené nařízení se naopak použije na jednání podniků, která, aniž by představovala spojení podniků ve smyslu nařízení č. 139/2004, nicméně mohou vést k jejich vzájemné koordinaci, jež je v rozporu s článkem 101 SFEU, a z tohoto důvodu podléhají kontrole Komise nebo vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž.

51

V bodě 394 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 393 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál dodal, že skutečnost, že se předmět sporného rozhodnutí týká spojení podniků, není zpochybňována. V tomto bodě dospěl rovněž k závěru, že s ohledem na posouzení uvedené v bodě 393 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 392 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 je argument navrhovatelek vycházející z porušení článku 101 SFEU irelevantní.

52

Tribunál tak na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, splnil povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě článku 296 SFEU. V tomto ohledu mohly navrhovatelky, jak vyplývá z jejich kasačních opravných prostředků, vznést meritorní výtky proti posouzením obsaženým v těchto bodech napadených rozsudků a ze závěrů Soudního dvora uvedených v bodech 54 až 58 tohoto rozsudku vyplývá, že Soudní dvůr mohl vykonat přezkum posouzení provedeného Tribunálem.

53

Co se týče věcné kritiky navrhovatelek vůči tomuto posouzení, je třeba uvést, že vychází z nesprávného výkladu napadených rozsudků.

54

V bodě 394 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 393 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál nevyloučil použitelnost článku 101 SFEU na dohody uzavřené mezi RWE a E.ON pro účely transakce M.8871.

55

V těchto bodech Tribunál v podstatě konstatoval, že jelikož předmětem sporného rozhodnutí je přezkum spojení oznámeného Komisi, kontrola dodržování článku 101 SFEU musela být a Komisí byla správně provedena právě na základě nařízení č. 139/2004, jehož účelem je preventivní kontrola spojování podniků s ohledem na články 101 a 102 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek Austria Asphalt, body 30 a 31), a nikoli na základě nařízení č. 1/2003, jehož účelem je kontrola dohod, rozhodnutí, jednání ve vzájemné shodě a situací dominantního postavení uvedených v týchž ustanoveních Smlouvy.

56

Tribunál tím přitom neporušil použitelnou právní úpravu a správně odkázal v bodě 393 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 392 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 na judikaturu týkající se této právní úpravy, která je uvedena v bodech 32 a 33 rozsudku Austria Asphalt.

57

Toto posouzení Tribunálu není zpochybněno ani rozsudkem ze dne 16. března 2023, Towercast (C‑449/21 P, EU:C:2023:207), citovaným navrhovatelkami. V této věci nebylo dotyčné spojení, které nepřekročilo prahové hodnoty stanovené v článku 1 nařízení č. 139/2004, oznámeno, takže nařízení č. 139/2004 nebylo na rozdíl od spojení, o které se jedná ve věci v původním řízení, uskutečněno a blokační účinek stanovený v jeho čl. 21 odst. 1 nemohl být uplatněn.

58

V rozsahu, v němž navrhovatelky tvrdí, že RWE a E.ON se dohodly na omezení hospodářské soutěže prostřednictvím komplexní transakce, kterou bylo stvrzeno „příměří“ mezi „bývalými zarytými konkurenty“, a Komise a Tribunál nemohly od těchto okolností odhlédnout, je třeba uvést, že i když takové okolnosti mohly být nebo případně mohou být po podání stížnosti předmětem šetření Komise podle nařízení č. 1/2003, nemohl se na ně vztahovat strukturální přezkum spojení podniků, který Komise provedla ve sporném rozhodnutí na základě nařízení č. 139/2004, a následně přezkum legality tohoto rozhodnutí Tribunálem.

59

Z výše uvedených úvah vyplývá, že první část prvního důvodu kasačních opravných prostředků je neopodstatněná.

60

Navrhovatelky uvádějí, že Tribunál z důvodu svého postoje k článku 101 SFEU neověřil, zda jimi předložené důkazy, dokládají omezení hospodářské soutěže zakázané tímto článkem 101. Ze spisu přitom vyplývá, že RWE a E.ON se dohodly na rozdělení trhu s elektřinou. Tribunál mohl a měl kvalifikovat toto rozdělení trhu jako zakázané podle čl. 101 odst. 1 SFEU. Kromě toho je nesporné, že Komise neprovedla žádný přezkum transakce M.8871 s ohledem na článek 101 SFEU, a ani strany této transakce nepředložily žádné odůvodnění, proč by uvedená transakce měla příznivé účinky podle čl. 101 odst. 3 SFEU.

61

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

62

V rámci této části navrhovatelky Tribunálu v podstatě vytýkají, že neověřil, zda důkazy, které předložily v průběhu řízení v prvním stupni, dokládají existenci kartelové dohody v rozporu s článkem 101 SFEU.

63

Z posouzení první části tohoto důvodu kasačních opravných prostředků vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise správně přezkoumala dotčené spojení v rámci preventivní kontroly stanovené nařízením č. 139/2004 a dále, že jakákoli skutečnost týkající se existence kartelové dohody narušující hospodářskou soutěž ve smyslu článku 101 SFEU mohla nebo případně může být předmětem stížnosti v rámci nařízení č. 1/2003.

64

Tribunálu přitom nepřísluší provádět posouzení, která nesouvisí s přezkumem legality rozhodnutí, jež je předmětem žaloby na neplatnost, která k němu byla podána.

65

Za těchto podmínek musí být druhá část prvního důvodu kasačních opravných prostředků zamítnuta jako irelevantní.

66

Navrhovatelky v podstatě tvrdí, že Tribunál porušil jejich právo být vyslechnut, jelikož konstatoval, že argument vycházející z porušení článku 101 SFEU je neúčinný a proto z čistě formálních důvodů pominul všechny skutečnosti, které navrhovatelky uvedly za účelem prokázání porušení tohoto ustanovení. Dále Tribunál v bodech 406 až 411 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 405 až 410 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 zamítl návrh na předvolání nebo provedení výslechu svědků předložený navrhovatelkami, čímž porušil jejich právo být vyslechnut.

67

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

68

V této části navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že porušil jejich právo být vyslechnut tím, že nepřihlédl ke skutečnostem, které uvedly a tím, že nezajistil účast na jednání nebo provedení výslechu určitých svědků, pokud jde o jednání RWE a E.ON, které může být v rozporu s článkem 101 SFEU.

69

Podle ustálené judikatury zásada účinné právní ochrany představuje obecnou zásadu unijního práva, která je napříště vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (rozsudek ze dne 10. července 2014, Telefónica a Telefónica de España v. Komise, C‑295/12 P, EU:C:2014:2062, bod 40 a citovaná judikatura). Tato zásada zahrnuje právo být vyslechnut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2024, Energotehnica,C‑792/22, EU:C:2024:788, bod 54).

70

Z práva být vyslechnut vyplývá, že dotčené osobě bude umožněno účelně vyjádřit stanovisko ke skutečnostem, z nichž příslušný orgán hodlá ve svém rozhodnutí, které se jí dotýká, vycházet. Kromě toho dodržení práva být vyslechnut v rámci soudního řízení neznamená, že soud musí do svého rozhodnutí v plném rozsahu zahrnout všechna tvrzení předložená každým z účastníků řízení, ale to, že po vyslechnutí tvrzení účastníků řízení a zhodnocení důkazů musí rozhodnout o návrhových žádáních a své rozhodnutí odůvodnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. listopadu Global Silicones Council a další v. ECHA, C‑559/21 P, EU:C:2023:842, bod 76 a citovaná judikatura).

71

Toto právo naproti tomu nezahrnuje povinnost Tribunálu nařídit provedení důkazů. Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že pokud jde o posouzení návrhů na organizační procesní opatření nebo důkazní opatření předložených účastníkem řízení v prvním stupni, je Tribunál jediný oprávněný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Je tedy pouze na Tribunálu, aby posoudil relevanci návrhu na organizační procesní opatření ve vztahu k předmětu sporu a nezbytnosti jej provést (rozsudek ze dne 12. listopadu 2020, Fleig v. ESVČ,C‑446/19 P, EU:C:2020:918, bod 53 a citovaná judikatura).

72

Z toho vyplývá, že při přezkumu prováděném Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku je třeba ověřit, zda účastníci řízení měli skutečně možnost předložit v průběhu písemné části řízení tvrzení a důvody, které uplatňují, jakož i případně předložit v průběhu ústní části řízení podrobnosti svých tvrzení a odpovědí na tvrzení jiných účastníků řízení. Tribunál však není povinen uvádět ve svém rozhodnutí vydaném v prvním stupni veškerá písemná nebo ústní tvrzení účastníků řízení a není ani povinen zaujmout ke každému z nich stanovisko (rozsudek ze dne 14. března 2013, Viega v. Komise,C‑276/11 P, EU:C:2013:163, body 35 a 36).

73

V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že navrhovatelky měly v průběhu řízení před Tribunálem možnost uplatnit všechny své argumenty týkající se existence kartelové dohody mezi RWE a E.ON, která je v rozporu s článkem 101 SFEU. V tomto ohledu okolnost, že výtka je považována za irelevantní, v žádném případě neznamená, že navrhovatelky nebyly vyslechnuty.

74

Dále Tribunál nebyl povinen zahrnout tyto argumenty do svého odůvodnění, ani vyhovět návrhu na předvolání nebo výslech svědků, i kdyby byl tento návrh ratione temporis přípustný, neboť tyto argumenty a tento návrh se týkaly výtky vycházející z existence kartelové dohody v rozporu s článkem 101 SFEU, která byla Tribunálem právem považována v bodech 392 až 394 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 391 až 393 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 za irelevantní.

75

Třetí část prvního důvodu kasačních opravných prostředků je tedy třeba zamítnout.

76

Za těchto podmínek se první důvod kasačních opravných prostředků zamítá.

77

V rámci tohoto důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky tvrdí, že transakce M.8871, M.8870 a B8-28/19 jsou nedílnou součástí jediného spojení, a tedy na rozdíl od toho, jak rozhodl Tribunál, by měly být přezkoumány v rámci jediného řízení o kontrole spojování podniků stanoveného nařízením č. 139/2004.

78

Navrhovatelky zaprvé tvrdí, že Tribunál se neprávem nevyjádřil ohledně vlastní pravomoci k rozhodnutí o transakci B8-28/19 a nesprávně vycházel z předpokladu, že Komise nebyla povinna zahrnout vstup RWE do kapitálu E.ON ve výši 16,67 % formálně do řízení týkajícího se transakce M.8871 (body 61 až 72 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i body 60 až 71 rozsudku T‑317/20), a vyvodil z toho závěr, že pokud navrhovatelky měly za to, že transakce B8-28/19 může mít význam na úrovni Společenství, mohly podat Komisi stížnost a v ní jí navrhnout, aby tuto záležitost přezkoumala.

79

Navrhovatelky nemají totiž povinnost podat samostatné stížnosti a případně podat samostatné žaloby ani na základě rozsudku ze dne 25. září 2003, Schlüsselverlag J. S. Moser a další v. Komise (C‑170/02 P, EU:C:2003:501, body 27 až 30), citovaného v bodě 68 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 67 rozsudku T‑317/20, ani žádného jiného důvodu. Je povinností Komise ověřit existenci a dosah spojení.

80

Zadruhé Tribunál tím, že namítal neexistenci důkazu o převzetí kontroly (bod 70 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 69 rozsudku T‑317/20), zkreslil skutkový stav. Navrhovatelky totiž poskytly úplná vysvětlení týkající se vlivu a kontroly vykonávané RWE nad E.ON. Kromě toho Investor Relationship Agreement (dohoda o vztazích mezi investory, dále jen „IRA“), kterou Tribunál namítá vůči těmto argumentům, nebyla navrhovatelkám nikdy oznámena. Konečně IRA nebrání RWE, aby se od této dohody při výkonu svého hlasovacího práva odchýlila. Uvedená dohoda je v každém případě neplatná, neboť je v rozporu s § 134 odst. 1 druhou větu Aktiengesetz (německý zákon o akciových společnostech), jak bylo podrobně vysvětleno na jednání, avšak nebylo zmíněno v napadených rozsudcích.

81

Zatřetí a bez ohledu na výše uvedené příslušelo Komisi a Tribunálu, aby přezkoumaly vstup RWE do kapitálu E.ON ve výši 16,67 %, i kdyby tento vstup sám o sobě nepředstavoval spojení ve smyslu nařízení č. 139/2004, jelikož podle bodu 21 odůvodnění tohoto nařízení Komise může přezkoumat dohody související s uskutečněním spojení.

82

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

83

V rámci této části, která se týká bodů 61 až 72 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bodů 60 až 71 rozsudku T‑317/20, navrhovatelky Tribunálu v podstatě vytýkají, že nekonstatoval, že se Komise měla ve sporném rozhodnutí vyjádřit ke své pravomoci a následně formálně zahrnout nabytí menšinového podílu RWE na kapitálu E.ON, tedy transakci B8-28/19, do řízení týkajícího se transakce M.8871. Tribunálu rovněž vytýkají, že zkreslil některé skutkové okolnosti obsažené ve spise.

84

V bodě 61 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 60 rozsudku T‑317/20 Tribunál uvedl, že Komise ve sporném rozhodnutí připomněla svou povinnost zohlednit v rámci posuzování účinků každého získání kontroly na hospodářskou soutěž rovněž menšinové podíly držené nabyvatelem v případných spřízněných společnostech, a Komise tedy ověřila, zda nabytí podílu RWE v E.ON, které je předmětem transakce B8-28/19, mohlo snížit zájem těchto stran vzájemně si konkurovat nebo zda jim mohlo poskytnout kapacitu a podnítit zájem na vyloučení soutěžitelů z trhu.

85

V bodech 62 a 63 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 61 a 62 rozsudku T‑317/20 Tribunál dospěl k závěru, že Komise zohlednila podíl, který RWE získala v E.ON, v rámci posouzení účinků transakce M.8871, ale nepřezkoumala slučitelnost transakce B8-28/19 s vnitřním trhem z hlediska nařízení č. 139/2004, přičemž Tribunál poznamenal, že slučitelnost tohoto spojení s německým právem přezkoumal příslušný německý orgán.

86

V bodech 64 až 66 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 63 až 65 rozsudku T‑317/20 Tribunál v odpovědi na argumenty navrhovatelek, podle kterých měla Komise přezkoumat transakci B8-28/19, neboť menšinový podíl, který RWE získala v E.ON, jí umožňoval vykonávat rozhodující vliv na E.ON, připomněl definici pojmu „spojení“ ve smyslu článku 3 nařízení č. 139/2004 a uvedl, že navrhovatelky mají za to, že transakce B8-28/19 představuje takové spojení a Komisi tedy vytýkají, že jej nepřezkoumala.

87

V bodě 67 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 66 rozsudku T‑317/20 Tribunál uvedl, že předmět žaloby, která k němu byla podána, se formálně týká sporného rozhodnutí, kterým byla transakce M.8871 prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, a i když toto rozhodnutí obsahuje poznatky týkající se podílu, jenž RWE získala v E.ON, které umožňují pochopit důvody, proč Komise nepovažovala transakci B8-28/19 za spojení ve smyslu článku 3 nařízení č. 139/2004, nebyla ve sporném rozhodnutí tato otázka, ani v širším smyslu pravomoc Komise k rozhodnutí o slučitelnosti tohoto spojení s vnitřním trhem, výslovně řešena. Podle Tribunálu se tedy navrhovatelky nemohly dovolávat žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného rozdělení celkové transakce s cílem domáhat se jeho rozhodnutí o otázce pravomoci, kterou se Komise v rozhodnutí, jež bylo před ním skutečně napadeno, nezabývala.

88

Tribunál rovněž zdůraznil, že pokud se navrhovatelky domnívaly, že transakce B8-28/19 může mít význam na úrovni Společenství, mohly podat Komisi stížnost, přičemž v tomto případě by Komise byla povinna v zásadě rozhodnout o své příslušnosti coby kontrolního orgánu (bod 68 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 67 rozsudku T‑317/20).

89

Tribunál poznamenal, že každopádně získání menšinového podílu může vést k převzetí kontroly pouze tehdy, pokud jsou s tímto podílem spojena zvláštní práva, která přiznávají výhradní kontrolu de iure, nebo pokud menšinový společník získá z důvodu zvláštních okolnostní výhradní faktickou kontrolu (bod 69 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 68 rozsudku T‑317/20). Navrhovatelky přitom netvrdily, že by s podílem nabytým RWE byla spojena taková práva (bod 70 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 69 rozsudku T‑317/20), a RWE nemůže s ohledem na IRA získat většinu na valných hromadách E.ON, a to ani v případě nízké účasti akcionářů. Tribunál poznamenal, že navrhovatelky navíc nepředložily žádné indicie, které by podporovaly věrohodnost existence jakékoli koordinace mezi [důvěrné] ( 1 ) a RWE na valných hromadách E.ON, která by mohla RWE zajistit na těchto valných hromadách stabilní většinu. Podle Tribunálu nebylo tedy možné mít za to, že RWE získala faktickou výlučnou kontrolu nad E.ON (bod 71 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 70 rozsudku T‑317/20), a navrhovatelky nemohly důvodně tvrdit, že transakce B8-28/19 je spojením ve smyslu článku 3 nařízení č. 139/2004 (bod 72 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i bod 71 rozsudku T‑317/20).

90

Zaprvé, pokud jde o výtku, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když neshledal, že se Komise měla ve sporném rozhodnutí vyjádřit ke své pravomoci ohledně kontroly transakce B8-28/19, je třeba připomenout, že systém kontroly spojování podniků zavedený nařízením č. 139/2004 zahrnuje povinnost hospodářských subjektů oznámit Komisi svá spojení, jakož i zákaz provést tato spojení předtím, než Komise určí jejich slučitelnost se společným trhem. Komise přezkoumá v tomto rámci oznámení, jakmile ho obdrží za účelem přijetí rozhodnutí, že oznámené spojení nespadá do působnosti tohoto nařízení nebo nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem, nebo že takové pochybnosti vyvolává (čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení) s tím důsledkem, že v posledně uvedeném případě se zahájí formální přezkumné řízení vedoucí k rozhodnutí o slučitelnosti (čl. 8 odst. 1 a 2 téhož nařízení) nebo neslučitelnosti oznámeného spojení (čl. 8 odst. 3 nařízení č. 139/2004), nebo také v případě již uskutečněného a neslučitelného spojení, nebo spojení v rozporu s podmínkou, k rozhodnutí nařizujícímu zrušení tohoto spojení (čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení).

91

Z ustanovení připomenutých v předchozím bodě vyplývá, že Komise nemůže přezkoumat spojení, které jí nebylo oznámeno v rozporu s povinností stanovenou v článku 4 uvedeného nařízení, pro účely případného prohlášení tohoto spojení za slučitelné se společným trhem. Nicméně v případě, kdy je jí zaslána stížnost, v níž jsou jí oznámeny skutečnosti zakládající spojení s významem pro celé Společenství uvedené v nařízení č. 139/2004, Komise je povinna vyjádřit se ke své pravomoci k přezkumu těchto skutečností, aby případně určila, zda zakládají takové spojení, které je protiprávní, jelikož nebylo oznámeno, a zda je v takovém případě třeba uložit pokuty na základě čl. 14 odst. 2 písm. a) nařízení č. 139/2004.

92

V projednávané věci Tribunál konstatoval, že transakce B8-28/19, která podléhá přezkumu Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž, nebyla Komisi oznámena. I když tedy Komise řádně zohlednila nabytí menšinového podílu RWE v E.ON za účelem posouzení konkurenčních interakcí, které by z toho mohly mezi stranami transakce M.8871, jež jí byla oznámena, vyplynout, nemusela vzhledem k neexistenci stížnosti rozhodnout i bez návrhu o vlastní pravomoci ve vztahu k transakci B8-28/19.

93

Z toho vyplývá, že aniž je třeba zkoumat výklad rozsudku ze dne 25. září 2003, Schlüsselverlag J. S. Moser a další v. Komise (C‑170/02 P, EU:C:2003:501, body 27 až 30), který podal Tribunál, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl výtku navrhovatelek, podle níž se Komise měla ve sporném rozhodnutí vyjádřit k transakci B8-28/19.

94

Kromě toho je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky ve svých kasačních opravných prostředcích, Tribunál uvedl a ověřil posouzení Komise týkající se nabytí menšinového podílu RWE v E.ON (viz body 61 až 71 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i body 60 až 70 rozsudku T‑317/20; viz rovněž body 269, 308 a 364 poslední věty a bod 370 a násl. rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20, jakož i body 268, 307 a 363 poslední věty a bod 369 a násl. rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

95

Zadruhé, pokud jde o výtku vycházející ze zkreslení skutkového stavu, kterého se měl dopustit Tribunál, neboť navrhovatelky na rozdíl od toho, co uvedl soud v bodech 70 a 71 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 69 a 70 rozsudku T‑317/20 především poskytly vysvětlení na podporu svých tvrzení týkajících se vlivu a kontroly vykonávané RWE v rámci E.ON, dále IRA jim nikdy nebyla oznámena a nakonec tato dohoda RWE nebránila v tom, aby se od ní při výkonu svého hlasovacího práva odchýlila, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že výtky směřující proti nadbytečnému odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a jsou tedy irelevantní (rozsudek ze dne 28. října 2021, Vialto Consulting v. Komise,C‑650/19 P, EU:C:2021:879, bod 86).

96

Důvody uvedené Tribunálem v bodech 65 až 68 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 64 až 67 rozsudku T‑317/20 jsou přitom dostačující k odůvodnění toho, že Tribunál v těchto rozsudcích zamítl první část prvního žalobního důvodu, kterou navrhovatelky Komisi vytýkaly, že neprovedla kontrolu transakce B8-28/19. Skutečnost, že jak bod 69 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, tak bod 68 rozsudku T‑317/20 začínají slovy „každopádně“, toto posouzení potvrzuje.

97

Vzhledem k tomu, že se navrhovatelkám ve fázi kasačních opravných prostředků nepodařilo prokázat v rámci výtky, kterou vznesly na podporu této části druhého důvodu kasačních opravných prostředků, že tyto body napadených rozsudků jsou stiženy nesprávným právním posouzením, musí být tato výtka zamítnuta.

98

Zatřetí, pokud jde o argument navrhovatelek, podle kterého bylo věcí Komise a Tribunálu, aby přezkoumaly vstup RWE do kapitálu E.ON ve výši 16,67 %, i kdyby tento vstup sám o sobě nepředstavoval spojení ve smyslu nařízení č. 139/2004, v bodě 94 tohoto rozsudku již bylo uvedeno, že Komise posoudila toto nabytí menšinového podílu, což Tribunál v napadených rozsudcích řádně uvedl a ověřil.

99

Za těchto podmínek musí být první část druhého důvodu kasačních opravných prostředků zamítnuta jako neopodstatněná.

100

Navrhovatelky uvádějí, že Tribunál odmítl v bodech 74 až 119 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 73 až 118 rozsudku T‑317/20 jejich argumenty, že transakce M.8871, M.8870 a B8-28/19 tvoří jediné spojení. Tento výklad pojmu „spojení“ ve smyslu nařízení č. 139/2004 provedený Tribunálem je v rozporu s cíli Smlouvy o FEU a významem bodu 20 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i zněním konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti. I když tento bod 20 odůvodnění nebyl převzat do znění uvedeného nařízení, unijní normotvůrce v něm potvrzuje, že vychází z širokého pojetí pojmu „spojení“, aniž vylučuje, že úzce související výměny mohou rovněž představovat jediné spojení. Ostatně stejně tak široké znění článku 3 nařízení č. 139/2004 umožňuje považovat za jediné spojení několik transakcí, kterými různé podniky získají kontrolu nad různými „jinými“ podniky, což v konečném důsledku není zpochybněno čl. 5 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení č. 139/2004. Tribunál to potvrdil v rozsudku ze dne 23. února 2009, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise (T‑282/02, EU:T:2006:64, bod 111 a násl.).

101

Na rozdíl od toho, jak Tribunál rozhodl v bodech 84 a 85 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 83 a 84 rozsudku T‑317/20, společný přezkum výměn nebyl vyloučen záměrnou volbou normotvůrce, ani tím, že posledně uvedený nerozhodl, že rozhodující je pouze konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti. V zelené knize, jež se týká revize nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků [COM(2001) 745 final] (dále jen „zelená kniha“) se přitom Komise vyslovila pro to, aby výměny byly považovány za jedno a totéž spojení. V průběhu legislativního procesu vedla však diskuse o zamýšlené revize k tomu, že použití pojmu „spojení“ v případě vícenásobných nabytí je zaručeno prostřednictvím bodu 20 odůvodnění.

102

Konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti je ostatně pouze interním správním opatřením, které není pro Tribunál závazné. Generální advokátka J. Kokott ve svém stanovisku předneseném ve věci Austria Asphalt (C‑248/16, EU:C:2017:322) také uvedla, že toto sdělení není součástí relevantního právního rámce. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když své posouzení výměn založil na bodech 41 a 44 uvedeného sdělení a odmítl považovat transakce M.8871, M.8870 a B8-28/19 za jediné spojení.

103

Komise, RWE a E.ON, jakož i německá vláda argumenty navrhovatelek zpochybňují.

104

V rámci druhé části druhého důvodu kasačních opravných prostředků, která se v podstatě týká úvah Tribunálu uvedených v bodech 74 až 86 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 73 až 85 rozsudku T‑317/20, navrhovatelky Tribunálu vytýkají jeho výklad pojmu „jediné spojení“. Podle nich může jediné spojení zahrnovat několik transakcí, kterými různé podniky získají kontrolu nad různými jinými podniky. Výklad pojmu „spojení“ ve smyslu nařízení č. 139/2004 provedený Tribunálem je podle nich v rozporu s cíli Smlouvy o FEU a významem bodu 20 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i zněním konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti.

105

V bodech 74 až 77 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 73 až 76 rozsudku T‑317/20 Tribunál poté, co podotkl, že pojem „jediné spojení“ je uveden pouze v bodě 20 odůvodnění nařízení č. 139/2004, poznamenal, že tento bod 20 odůvodnění neobsahuje vyčerpávající definici podmínek, za nichž dvě nebo více transakcí tvoří jediné spojení, a dále připomněl, že bod odůvodnění nařízení může sice objasnit výklad právní normy, avšak nemůže být ani takovou normou, ani vést k definici, která není v souladu s ustanoveními nařízení, do jehož odůvodnění je začleněn.

106

V bodě 78 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 77 rozsudku T‑317/20 z toho Tribunál vyvodil, že pojem „jediné spojení“ musí být vykládán způsobem slučitelným s pojmem „spojení“ definovaným v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 139/2004, aniž je tak rozšiřována působnost tohoto ustanovení.

107

V bodech 79 a 80 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 78 a 79 rozsudku T‑317/20 Tribunál z čl. 3 odst. 1 nařízení č. 139/2004 vyvodil, že k tomu, aby bylo možné považovat dvě nebo více transakcí za jediné spojení ve smyslu tohoto nařízení, je vedle vzájemné závislosti těchto transakcí v tom smyslu, že tyto transakce by se jedny bez druhých neuskutečnily, zejména třeba, aby výsledek těchto transakcí spočíval v tom, že jednomu nebo více podnikům je svěřena hospodářská kontrola nad činností jednoho či více dalších podniků.

108

V bodech 81 až 86 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 80 až 85 rozsudku T‑317/20 Tribunál odpověděl na argument navrhovatelek, podle kterého bod 20 odůvodnění nařízení č. 139/2004 konkretizoval vůli Komise považovat výměny aktiv velmi obecně za jediné spojení pro účely soudržného posouzení celé transakce, vyjádřenou v zelené knize, když poznamenal, že unijní normotvůrce se touto vůlí v nařízení č. 139/2004 neřídil a dospěl k závěru, že s ohledem na podmínky připomenuté v bodě 80 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 79 rozsudku T‑317/20, nelze pojem „jediné spojení“ použít, pokud nezávislé podniky získají kontrolu nad odlišnými cíli, jako v případě výměny aktiv.

109

Na rozdíl od tvrzení navrhovatelek nejsou tato posouzení Tribunálu v rozporu s cíli Smlouvy o FEU, ani významem bodu 20 odůvodnění nařízení č. 139/2004, ani zněním konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti.

110

Předně Tribunál správně konstatoval, že bod 20 odůvodnění nařízení č. 139/2004 není závazný a nemůže vést k definici pojmu „jediné spojení“, která není v souladu s článkem 3 tohoto nařízení.

111

Dále Tribunál rovněž v podstatě správně uvedl, že z čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004 vyplývá, že dvě nebo více transakcí může představovat jediné spojení pro účely kontroly spojování podniků pouze tehdy, pokud vedle své nezbytné vzájemné závislosti vedou k získání výlučné kontroly podniku nebo společné kontroly dvou nebo více podniků nad jedním nebo více jinými podniky.

112

Tribunál nepochybil, ani když konstatoval, že cílem zelené knihy bylo zahájit konzultační proces, že tato kniha nezaložila pro Komisi žádnou povinnost a nakonec, že návrhy uvedené zelené knihy týkající se transakcí výměny aktiv nebyly unijním normotvůrcem v nařízení č. 139/2004 konkretizovány.

113

Pokud jde o odkaz navrhovatelek na čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 139/2004, je třeba poznamenat, že toto ustanovení určuje pouze okamžik, od kterého musí být několik transakcí spočívajících v nabytí považováno pro účely výpočtu výše obratu za jediné spojení. Uvedené ustanovení naproti tomu nedefinuje pojem „spojení“ jako takové.

114

Pokud jde nakonec o konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, Tribunál v bodech 84 a 85 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodech 83 a 84 rozsudku T‑317/20 nerozhodl, že pro účely definice pojmu „jediné spojení“ je rozhodující pouze toto sdělení. Uvedl totiž, že vzhledem k tomu, že návrhy zelené knihy týkající se transakcí výměny aktiv nebyly unijním normotvůrcem začleněny do konečného znění nařízení č. 139/2004, nejsou tyto návrhy v projednávané věci relevantní, takže je v tomto ohledu relevantní pouze toto nařízení a uvedené sdělení. Kromě toho pouhá skutečnost, že konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti není závazné, nemůže mít sama o sobě za následek, že zohlednění tohoto sdělení Tribunálem znamená, že napadené rozsudky jsou stiženy nesprávným právním posouzením, a to tím spíše, že navrhovatelky neprokázaly, že výklad přijatý Komisí v tomto oznámení nemůže mít základ v nařízení č. 139/2004.

115

Z výše uvedených úvah vyplývá, že Tribunál v bodě 86 rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20 a T‑319/20, jakož i v bodě 85 rozsudku T‑317/20 správně dospěl k závěru, že pojem „jediné spojení“ nelze použít, pokud nezávislé podniky získají kontrolu nad odlišnými cíli, jako je tomu, podobně jako v projednávané věci, při výměně aktiv.

116

Druhá část druhého důvodu kasačních opravných prostředků musí být tedy zamítnuta.

117

Z toho vyplývá, že druhý důvod kasačních opravných prostředků se zamítá.

118

Navrhovatelky tvrdí, že body 205 až 228 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 204 až 227 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 jsou stiženy nesprávným právním posouzením, jelikož potvrzují zjevně nesprávné posouzení relevantního trhu, kterého se dopustila Komise.

119

V bodech 220 a 221 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 219 a 220 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 měl Tribunál za to, že „nepředstavuje spojení bez ohledu na vymezení trhu […], které bylo nakonec použito, problém z hlediska hospodářské soutěže“, a navrhovatelky neuplatnily „žádný konkrétní argument“ ani „konkrétně [nevysvětlily] důvody, proč by Komise měla použít odlišné vymezení […] trhů“. Toto vylíčení zkresluje skutkový stav a porušuje důkazní požadavky, které mohou být navrhovatelkám uloženy. Navrhovatelky totiž ve svých žalobách a ve studii, která byla vyhotovena na jejich žádost podnikem poskytujícím ekonomické poradenství a byla předána Komisi (dále jen „studie Oxera“), podrobně uvedly vlastní vymezení trhu a z toho vyvozované závěry, na jejichž základě Komisi vytýkaly nedostatečné šetření nebo zjevně nesprávné posouzení, neboť vymezení trhu ponechala otevřené. Tribunál měl tedy k dispozici všechny důkazy k tomu, aby mohl rozhodnout.

120

Tribunál a Komise nemohly nevědět o vymezení trhu. Sporné rozhodnutí neuvádí, z jakého důvodu měla Komise za to, že navzdory výše uvedeným důkazům nepředstavuje rostoucí tržní síla RWE na trhu prvního prodeje elektřiny bez ohledu na možná vymezení trhu žádný problém.

121

Komise, RWE a E.ON, jakož i německá vláda argumenty navrhovatelek zpochybňují.

122

V první části třetího důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky tvrdí, že body 205 až 228 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 204 až 227 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 jsou stiženy nesprávným právním posouzením, jelikož Tribunál nevytkl Komisi zjevně nesprávné posouzení relevantního trhu, kterého se měla dopustit ve sporném rozhodnutí.

123

Pokud jde o přezkum kasačního opravného prostředku, který přísluší Soudnímu dvoru, je třeba v souladu s článkem 256 SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie připomenout, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky. Pouze Tribunál je tedy příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností a k hodnocení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service,C‑265/17 P, EU:C:2019:23, bod 11 a citovaná judikatura).

124

Mimoto navrhovatel, který tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení skutkových okolností a důkazů, musí přesným způsobem označit důkazy, jež byly zkresleny, a prokázat pochybení v analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 4. října 2024, thyssenkrupp v. Komise,C‑581/22 P, EU:C:2024:821, bod 102 a citovaná judikatura). Toto zkreslení předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného hodnocení důkazů [rozsudek ze dne 4. července 2024, Portugalsko v. Komise (Svobodné pásmo Madeiry)C‑736/22 P, EU:C:2024:579, bod 56 a citovaná judikatura]. Nestačí tedy prokázat, že by dokument mohl být vykládán jinak, než jej vyložil Tribunál. Konečně zkreslení musí být zjevné z písemností ve spisu, aniž je nutné provést nové hodnocení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments,C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 142 a citovaná judikatura).

125

Kromě toho Soudní dvůr není příslušný ani k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu skutkového stavu, který zjistil, neboť pouze Tribunálu přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2002, Conserve Italia v. Komise,C‑500/99 P, EU:C:2002:45, bod 59 a citovaná judikatura). Tribunál má rovněž výlučnou pravomoc rozhodnout, zda jsou tyto důkazy dostačující nebo musí být doplněny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise,C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 77 a citovaná judikatura).

126

Pokud jde o kritérium přezkumu sporného rozhodnutí, který přísluší Tribunálu, je třeba připomenout, že podobně jako Soudní dvůr rozhodl v kontextu nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 1989, L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31) (rozsudek ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval,C‑12/03 P, EU:C:2005:87, bod 38), hmotněprávní pravidla nařízení č. 139/2004 přiznávají Komisi určitou diskreční pravomoc zejména, co se týče komplexních hospodářských posouzení. Přezkum výkonu takové pravomoci unijním soudem, která je pro definici pravidel v oblasti spojování podniků zásadní, musí být tedy proveden s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, který je dán normami hospodářského charakteru, jež jsou součástí právní úpravy spojování podniků.

127

Je třeba dodat, že v rámci přezkumu komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí, který provádí Tribunál, mu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott,C‑290/07 P, EU:C:2010:480, body 64 a 66, jakož i ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise,C‑73/11 P, EU:C:2013:32, bod 75). Z toho vyplývá, že přezkum komplexních hospodářských posouzení provedených Komisí při výkonu posuzovací pravomoci, kterou jí přiznává nařízení č. 139/2004, vykonávaný Tribunálem se týká ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments,C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 84).

128

V projednávané věci a ve světle výše uvedeného je třeba uvést, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 210 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 209 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 připomněl, že vymezení relevantního trhu, v rozsahu, ve kterém s sebou nese komplexní hospodářská posouzení učiněná Komisí, může být předmětem pouze omezeného přezkumu Tribunálem.

129

V bodech 219 až 228 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 218 až 227 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 se Tribunál zabýval odůvodněním sporného rozhodnutí a argumentací navrhovatelek a konstatoval, že navrhovatelky neprokázaly, že se Komise při vymezení relevantního trhu dopustila zjevně nesprávného posouzení.

130

Výtku navrhovatelek, podle které v rozsahu, v němž Tribunál uvádí, že navrhovatelky nepředložily žádný konkrétní argument za účelem zpochybnění posouzení Komise, podle něhož spojení nepředstavuje problém z hlediska hospodářské soutěže bez ohledu na vymezení trhu, které bylo nakonec použito, zkreslil tento soud skutkový stav a nedodržel důkazní požadavky, které mohou být uloženy, je třeba zamítnout. Ze znění těchto bodů jako celku totiž s ohledem na meze přezkumu komplexních hospodářských posouzení prováděných Komisí ze strany Tribunálu vyplývá, že Tribunál v nich netvrdil, že v žalobách, jež k němu byly podány, nejsou uvedeny argumenty zpochybňující posouzení Komise, jež se týká vymezení relevantního trhu. Ostatně Tribunál v této souvislosti uvedl konkrétně argumentaci navrhovatelek, podle které je trh s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie, na který se vztahuje Gesetz für den Ausbau erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz). – EEG 2017) (německý zákon o energiích z obnovitelných zdrojů) ze dne 21. července 2014 (BGBl. 2014 I, s. 1066, dále jen „zákon EEG“), autonomním trhem. Tribunál však v podstatě konstatoval neexistenci důkazů o specifických vlastnostech různých zdrojů energie, jejich nezaměnitelnosti, podmínkách hospodářské soutěže a struktuře poptávky a nabídky, které by v rámci omezeného přezkumu, jenž mu přísluší, odůvodňovaly konstatování, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantního trhu. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, Tribunál nemění důkazní požadavky, jež jsou kladeny na každého účastníka řízení, který se dovolává určité skutečnosti, ale v těchto bodech napadených rozsudků pouze uvádí, že důkazy předložené navrhovatelkami nemohou zpochybnit posouzení Komise týkající se relevantního výrobkového trhu.

131

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že navrhovatelky se prostřednictvím výtky ve skutečnosti snaží před Soudním dvorem zpochybnit Tribunálem provedené posouzení důkazů, jež mu byly předloženy, a dosáhnout nového posouzení skutkového stavu Soudním dvorem. Jak přitom vyplývá z bodu 123 tohoto rozsudku, posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výjimkou případu zkreslení, které nebylo v projednávaném případě prokázáno, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora.

132

První část třetího důvodu kasačních opravných prostředků musí být tedy zamítnuta.

133

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 229 až 259 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 228 až 258 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 dopustil nesprávného právního posouzení, když schválil nedostatečnou analýzu předpokládaného vývoje, neboť je příliš krátkodobá.

134

V první řadě Tribunál vycházel totiž v bodech 233 a 234 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 232 a 233 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 nesprávně z toho, že přezkum tržních podílů je dostatečný, zatímco důkazy předložené navrhovatelkami představují „hypotetick[é] skutečnost[i], jejichž hospodářský význam nemůže být posouzen“„s přiměřenou mírou chybovosti“.

135

V druhé řadě Tribunál v bodech 235 až 239 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 234 až 238 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 neprávem Komisi nevytkl, že vývoj energetické transformace a ukončování používání jaderných elektráren ke dni 31. prosince 2022 nezohlednila dostatečně, když ohledně účinků spojení na tržní podíly držené RWE celkově rozlišovala mezi obdobím před rokem 2022 a následujícím obdobím. Zaprvé sám Tribunál konstatoval, že tyto úvahy byly omezeny na tržní podíly držené RWE, čímž nejsou zohledněny zvláštnosti trhu prvního prodeje elektřiny. Zadruhé v bodech 30, 35, 62 a 65 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise dostatečně nezkoumala účinky spojení po roce 2022, ale pouze konstatovala, že kapacity jaderných zařízení převedených ze strany E.ON zaniknou po ukončení používání jaderných elektráren v průběhu roku 2022, a takové účinky jsou tudíž omezené. To přitom není v souladu s článkem 2 nařízení č. 139/2004, který vyžaduje, aby analýza předpokládaného vývoje byla provedena s velkou pozorností, neboť celková transakce a trvalý zánik potenciální hospodářské soutěže ze strany E.ON ovlivní hospodářskou soutěž na trhu prvního prodeje elektřiny, a to i po ukončení využívání výrobních kapacit jaderných elektráren v průběhu roku 2022. Zatřetí nelze hovořit o náležité péči při vypracování analýzy předpokládaného vývoje, jelikož sama Komise v bodě 62 odůvodnění sporného rozhodnutí, který uvádějí napadené rozsudky (bod 236 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 235 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20), připouští, že v tomto ohledu neprovedla vyčerpávající šetření. Vylíčení skutkového stavu v napadených rozsudcích v rozsahu, v němž je v rozporu s obsahem sporného rozhodnutí, zkresluje toto rozhodnutí v neprospěch navrhovatelek.

136

V třetí řadě Tribunál tím, že v bodě 240 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 239 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 uvedl, že „lze se domnívat, že [Komise] za účelem provedení své analýzy vycházela z období 3 až 5 let od oznámení spojení, jež bylo učiněno v roce 2019“, připsal na základě jím provedeného zkreslení skutkového stavu Komisi prognózy, které ze sporného rozhodnutí nijak nevyplývají.

137

Tato předpokládaná vyhlídka na dobu tří až pěti let však nemůže představovat obezřetnou prognózu, jelikož toto období je zcela jasně příliš krátké na to, aby bylo možné zkoumat účinky spojení na trh prvního prodeje elektřiny. Kromě toho měl Tribunál za to, že období deseti až patnácti let, která Komise použila v jiných řízeních, jsou irelevantní, ačkoli se tyto věci týkaly stejně jako v projednávané věci prognóz ve vztahu k trhům výroby elektřiny. Stejně tak není pravda, že Komise neměla k dispozici informace, které by jí umožnily „provést výhledovou analýzu [analýzu předpokládaného vývoje] s dlouhodobějším horizontem“ (bod 246 a násl. rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 245 a násl. rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Konečně Tribunál rovněž nesprávně v bodě 257 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 256 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 odmítl narušení hospodářské soutěže, které namítaly navrhovatelky z důvodu, že německá vláda financovala ukončení využívání uhlí ze strany RWE, s odůvodněním, že toto financování bylo prohlášeno za slučitelné s ustanoveními upravujícími státní podpory ve věci SA.58181.

138

Komise, RWE a E.ON, jakož i německá vláda zpochybňují argumenty navrhovatelek.

139

V rámci druhé části třetího důvodu kasačních opravných prostředků, která se týká bodů 229 až 259 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bodů 228 až 258 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když schválil analýzu předpokládaného vývoje, která je podle nich, pokud jde o účinky spojení nedostatečná, protože je příliš krátkodobá.

140

V bodech 231 až 235 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 230 až 234 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál s odkazem na čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 139/2004 připomněl, že v rámci kontroly spojování podniků je požadováno, aby Komise poskytla prognózu budoucího vývoje trhu. Tribunál uvedl, že tato analýza předpokládaného vývoje musí být provedena velmi obezřetně, neboť nejde o zkoumání událostí z minulosti, k nimž často existuje řada poznatků umožňujících porozumět jejich příčinám, ale o odhad událostí, které s větší či menší pravděpodobností nastanou v budoucnu, pokud není přijato rozhodnutí, jímž je zamýšlené spojení zakázáno nebo jímž jsou upřesněny jeho podmínky. Tribunál upřesnil, že analýza předpokládaného vývoje spočívající ve zkoumání, jak by spojení mohlo změnit faktory určující stav hospodářské soutěže na daném trhu, vyžaduje představu různých řetězení příčin a následků, aby bylo možno vyjít z těch nejpravděpodobnějších. Nakonec Tribunál připomněl, že posouzení spojení se provádí pouze na základě skutkových a právních okolností existujících k okamžiku oznámení tohoto spojení, a nikoli na základě hypotetických skutečností, jejichž hospodářský význam nemůže být posouzen k okamžiku přijetí rozhodnutí o povolení. Tribunál z toho vyvodil, že se od Komise očekává, že bude posuzovat účinky spojení v období, jehož maximální délka nemůže překročit horizont, v němž s dostatečnou mírou pravděpodobnosti nastanou určité události. Nelze tedy od Komise požadovat, aby prováděla analýzu předpokládaného vývoje na základě prvků, jejichž dopady v dlouhodobém horizontu by nemohla s přiměřenou mírou chybovosti předvídat.

141

Tribunál podotkl, že Komise ve sporném rozhodnutí odlišovala dvě období, přičemž první období trvalo od uskutečnění spojení do 31. prosince 2022, což je datum, které německý zákonodárce zvolil pro ukončení používání jaderných elektráren, a druhé období následující po tomto datu, přičemž Tribunál poznamenal, že Komise neupřesnila maximální horizont tohoto druhého období a považoval za přiměřené vycházet z toho, že tento orgán založil svou analýzu na období tří až pěti let od oznámení tohoto spojení, k němuž došlo v průběhu roku 2019 (body 236 až 240 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 235 až 239 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

142

Na výtku navrhovatelek, podle které Komise měla podle své předchozí rozhodovací praxe vzít v potaz spíše období analýzy předpokládaného vývoje v délce 15 až 20 let, a to podle nich s ohledem na délku investičních cyklů trhu s elektřinou a otřesy na tomto trhu v důsledku energetické transformace a ukončování používání jaderných elektráren, Tribunál odpověděl, že v těchto dřívějších věcech měla Komise k dispozici poznatky, které jí umožňovaly s dostatečnou jistotou předvídat vývoj trhu během tohoto období (bod 245 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 244 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

143

Tribunál zkoumal, zda měla Komise v projednávané věci k dispozici informace, které by jí umožnily provést analýzu předpokládaného vývoje s dlouhodobějším horizontem, než byla analýza provedená ve sporném rozhodnutí (body 246 až 258 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 245 až 257 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). V tomto ohledu poznamenal, že navrhovatelky uvedly pouze vlastní investiční projekty, aniž zmínily projekty, které by RWE mohla po spojení uskutečnit, a naopak navrhovatelky uvedly, že RWE a E.ON by mohly být po spojení odrazeny od uskutečňování rozsáhlých investic. Tribunál z toho vyvodil, že za předpokladu, že by investiční cykly v tomto odvětví skutečně trvaly po období 15 až 20 let, jak tvrdily navrhovatelky, Komise už jen z tohoto důvodu nemohla svou výhledovou analýzu založit na takovém období (bod 249 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 248 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Pokud jde o možný dopad ukončení využívání uhlí, Tribunál uvedl, že Gesetz zur Reduzierung und zur Beendigung der Kohleverstromung (zákon o snížení a ukončení výroby elektřiny z uhlí) ze dne 8. srpna 2020 (BGBl. 2020 I, s. 1818, dále jen „zákon o ukončení využívání uhlí“) byl přijat až po přijetí sporného rozhodnutí, ale že byl přijat v návaznosti na předložení zprávy předcházející tomuto přijetí a ukončení využívání uhlí v ní bylo naplánováno na rok 2038 (body 250 a 251 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 249 a 250 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Tribunál poukázal na to, že tato zpráva neuváděla přesné datum ukončení provozu uhelných elektráren společnosti Uniper SE – společnosti, jejíž zánik navrhovatelky uvádějí na podporu tvrzení, že se struktura trhu změní ve prospěch RWE –, ale uváděla, že provozovatel uhelného dolu dodávajícího společnosti Uniper zamýšlel provozovat těžbu až do poloviny 30. let tohoto století (body 252 a 253 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 251 a 252 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Tribunál poté, co odkázal na tiskovou zprávu německé vlády ze dne 15. ledna 2020, která zmiňovala dohodu se spolkovými zeměmi o ukončení využívání uhlí, tiskovou zprávu společnosti Uniper ze dne 30. ledna 2020, která uváděla vůli ukončit využívání uhlí a určité prognózy týkající se neuvedení do provozu uhelné elektrárny Datteln 4, poznamenal, že právě v tomto kontextu byl přijat zákon o ukončení využívání uhlí, jehož článek 4, i když nestanoví harmonogram pro snižování a ukončení emisí uhelných elektráren, neuvádí na rozdíl od zákona o ukončování používání jaderných elektráren konkrétní názvy dotčených elektráren (body body 253 a 254 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 252 a 253 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

144

Tribunál z toho vyvodil, že i když Komise věděla, že se připravuje zákon o ukončení využívání uhlí a společnost Uniper ukončí provoz svých uhelných elektráren, nemohla znát v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí přesné podmínky tohoto zákona, které byly upřesněny až v lednu 2020. Rovněž uvedl, že navrhovatelky se zabývají pouze společností Uniper, aniž zohledňují pravděpodobné dopady uvedeného zákona na RWE, která rovněž vlastní uhelné elektrárny. Nakonec uvedl, že vzhledem k tomu, že zařízení E.ON na výrobu elektřiny z konvenčních zdrojů energie, která jsou dotčena spojením, jsou jadernými zařízeními, a nikoli uhelnými elektrárnami, nebyla Komise povinná zohlednit změny na trhu výroby a velkoobchodních dodávek elektřiny, jež tentýž zákon vyvolal, aby rozumně předvídala účinky spojení na takto vymezený trh. Tribunál dodal, že je to odůvodněné tím spíše, že vzhledem k tomu, že k ukončení využívání uhlí mělo dojít až v roce 2038, takový postup by vyžadoval, aby Komise vypracovala prognózu velmi vzdálené budoucnosti, která by se mohla vyznačovat výskytem dosud nepředvídatelných změn, které by však mohly dále měnit strukturu trhu (bod 255 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 254 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

145

Pokud jde o argument navrhovatelek, podle kterého zákon o ukončení využívání uhlí narušuje hospodářskou soutěž, neboť německá vláda poskytuje RWE značné finanční prostředky, Tribunál konstatoval, že Komise nekvalifikovala režim zadávání veřejných zakázek Spolkové republiky Německo jako narušení hospodářské soutěže, ale konstatovala, že podpory spočívající v těchto finančních prostředcích jsou slučitelné s vnitřním trhem (bod 257 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 256 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

146

Tribunál dospěl k závěru, že Komise neměla k dispozici informace, které by jí umožnily provést analýzu předpokládaného vývoje založenou na delším období, než které použila (bod 258 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 257 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

147

Především je třeba uvést, že připomenutí povinností Komise v bodech 213 až 233 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 230 až 232 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, pokud jde o analýzu předpokládaného budoucího vývoje dotyčného trhu, kterou má tento orgán provést, se překrývá s posouzeními Soudního dvora uvedenými v bodech 80 až 85 rozsudku ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK (C‑376/20 P, EU:C:2023:561), a navrhovatelky nenamítají, natož aby prokázaly, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v uvedených bodech rozsudků T‑312/20, T‑313/20, T‑315/20, T‑317/20 a T‑319/20. Naproti tomu tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když schválil analýzu předpokládaného vývoje týkající se účinků spojení, která je podle nich nedostatečná, protože je příliš krátkodobá.

148

V tomto ohledu vychází první výtka navrhovatelek, připomenutá v bodě 134 tohoto rozsudku, podle které Tribunál naznačil, že přezkum tržních podílů je dostatečný, z nesprávného výkladu napadených rozsudků. V bodech 233 a 234 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 232 a 233 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 totiž Tribunál nenaznačil, že je přezkum tržních podílů dostatečný, ani se nevyjádřil ke kvalitě důkazů předložených navrhovatelkami, ale pouze připomněl rozsah povinnosti Komise provést přezkum.

149

Pokud jde o druhou výtku navrhovatelek vycházející z toho, že Komise dostatečně nezohlednila vývoj energetické transformace a ukončování používání jaderných elektráren, je třeba uvést, že tato výtka se vztahuje na posouzení provedená Komisí ve sporném rozhodnutí, a nikoli na zjištění Tribunálu. Pokud jde o posledně uvedené, tato výtka se omezuje na obecná tvrzení, že Tribunál nezohlednil zvláštnosti trhu prvního prodeje elektřiny a dále, že vylíčení skutkového stavu v rozsahu, v němž je v rozporu s obsahem sporného rozhodnutí, zkresluje toto rozhodnutí v neprospěch navrhovatelek. V toho ohledu je kromě toho, že tvrzení o zkreslení musí obsahovat, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 124 tohoto rozsudku, přesné uvedení zkreslených skutečností a prokázání pochybení v analýze, která vedla Tribunál k tomuto zkreslení, což není případ v projednávané věci, třeba uvést, že navrhovatelky prostřednictvím výtky Tribunálu ve skutečnosti nevytýkají nesprávné právní posouzení, ale jeho hodnocení důkazů. Jak přitom bylo připomenuto v bodě 125 tohoto rozsudku, pouze Tribunálu přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy.

150

Pokud jde o třetí výtku navrhovatelek, podle níž Tribunál zkreslil skutkové okolnosti, když v bodě 240 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 239 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 připsal Komisi prognózy, které nevyplývají ze sporného rozhodnutí, je třeba uvést, že údajně zkreslené skutkové okolnosti nejsou jasně identifikovány.

151

Pokud jde o tvrzení navrhovatelek, podle kterého prognózy v horizontu tří až pěti let nemohly představovat dostatečný horizont, jelikož toto období je podle navrhovatelek příliš krátké pro trh prvního prodeje elektřiny, který vyžaduje vysoké náklady a vyznačuje se výrazně delšími investičními cykly, je třeba uvést, že ani článek 2 nařízení č. 139/2004, ani judikatura, které se dovolávají žalobkyně, nedefinují konkrétní období pro účely analýzy předpokládaného vývoje, kterou provádí Komise ohledně budoucích účinků oznámeného spojení. Mimoto se navrhovatelky prostřednictvím této výtky, jakož i argumentů, podle nichž Komise měla k dispozici informace, které jí mohly umožnit provést časově vzdálenější analýzu předpokládaného vývoje, v konečném důsledku snaží předložit Soudnímu dvoru k posouzení Komisí provedené posouzení skutkového stavu, které bylo Tribunálem potvrzeno v rámci jeho přezkumu legality sporného rozhodnutí, aniž prokázaly jakékoli zkreslení nebo nesprávné právní posouzení ze strany Tribunálu.

152

Za těchto podmínek je třeba druhou část třetího důvodu kasačních opravných prostředků zamítnout.

153

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 260 až 336 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 259 až 335 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 dopustil nesprávného právního posouzení při posouzení tržní síly RWE.

154

Tribunál totiž především nesprávně kvalifikoval přiřazení a výši aktiv E.ON nabytých RWE. Zaprvé bod 286 a násl. rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 285 a násl. rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 dokládají, že Tribunál nesprávně vyvážil kapacity pocházející z malých elektráren společnosti innogy převedené na E.ON kapacitami nabytými RWE, přičemž považoval za prokázané, že činnost RWE bude upadat (bod 291 in fine rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 290 in fine rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Toto pochybení vyplývá ze skutečnosti, že Komise, které v tomto ohledu Tribunál nic nevytkl, nevymezila trh. Kapacity těchto malých elektráren neměly být přitom spojovány s trhem prvního prodeje elektřiny, na kterém RWE posiluje své dominantní postavení, ale s trhem maloobchodní činnosti, z něhož RWE odešla ve prospěch svého partnera E.ON. Zadruhé nominální nárůst tržního podílu RWE, který je zdánlivě nízký z důvodu ukončování používání jaderných elektráren a uhlí a současného rozvoje výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, nelze s ohledem na článek 2 nařízení č. 139/2004 považovat za „nekritický“. Sama Komise se zavázala posoudit „v každém případě […] podíly na trhu na základě pravděpodobných tržních podmínek“. Měla tak sama pokračovat ve svém šetření, k čemuž nedošlo.

155

Dále měly německé orgány ve své analýze Residual Supply Index (index reziduální nabídky, dále jen „RSI“) za to, že dodavatel má tržní sílu, pokud hraje klíčovou úlohu, a sice že bez jeho zařízení nelze uspokojit poptávku v průběhu více než 5 % hodin daného roku (bod 303 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 302 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Tak je tomu přitom právě v projednávané věci, jak ukazuje studie Oxera, citovaná v bodě 310 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 309 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20. Tribunál nicméně rozhodl, že tato změna je pro účely použití čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 139/2004 irelevantní, neboť podle jeho názoru se zvýšení klíčové úlohy RWE o 1,5 procentního bodu (2019) nebo 1,3 procentního bodu (2022) zásadně neliší od změny zjištěné v jiných studiích poskytnutých třetími osobami. To přitom nečiní zjištěné překročení prahové hodnoty dominantního postavení ze strany RWE neplatným, ale pouze potvrzuje platnost studie Oxera. Tribunál rovněž opomněl uvést, že je nesporné, že Komise sama neprovedla žádné prognózy na základě RSI a Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž, který s ní úzce spolupracuje, posuzoval RSI pouze z historického hlediska, a nikoli z hlediska jeho budoucího vývoje, což nepředstavuje pečlivou prognózu. Kromě toho Tribunál v bodech 300 až 311 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 299 až 310 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 nepřihlédl ke skutečnosti, že Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž potvrdil do značné míry relevanci prognóz studie Oxera.

156

Konečně, pokud jde o rostoucí potenciál RWE strategicky využívat svůj rostoucí park elektráren, Tribunál se dostatečně nezabýval protiargumenty navrhovatelek a na základě nesprávného výkladu článku 2 nařízení č. 139/2004 potvrdil argumenty Komise (body 312 až 329 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 311 až 328 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). V bodech 316 až 322 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 315 až 321 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál zopakoval nesprávnou argumentaci Komise, podle níž jsou elektrárny vyrábějící z obnovitelných zdrojů energie obecně „[z hlediska zadržování kapacit] nejnákladnější“, a to z důvodu jejich nízkých marginálních nákladů, a elektrárny, na které se vztahuje zákon EEG, mají výnosnost značně sníženou v důsledku zvýšení cen na trhu prvního prodeje elektřiny. Samotný předpoklad tohoto tvrzení přitom neodráží strategickou užitečnost celkového portfolia, která se zvýšila.

157

Komise, RWE a E.ON, jakož i německá vláda argumenty navrhovatelek zpochybňují.

158

Ve třetí části třetího důvodu kasačních opravných prostředků, která se týká bodů 260 až 336 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bodů 259 až 335 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 navrhovatelky tvrdí, že posouzení tržní síly RWE provedené Tribunálem je stiženo nesprávným právním posouzením.

159

Pokud jde zaprvé o argumenty navrhovatelek uvedené v bodě 154 tohoto rozsudku, podle nichž Tribunál nesprávně kvalifikoval přiřazení a výši aktiv E.ON nabytých RWE, je třeba uvést, že navrhovatelky ve skutečnosti zpochybňují posouzení skutkového stavu a důkazů provedené Komisí a následně Tribunálem, aniž prokázaly nesprávné právní posouzení ze strany Tribunálu. Navíc, pokud jde o argumenty, že kapacity malých elektráren společnosti innogy nespadají do trhu výroby a prvního prodeje elektřiny, je třeba připomenout, že kritika navrhovatelek, týkající se přezkumu posouzení Komise ohledně vymezení trhu ze strany Tribunálu, byla odmítnuta v bodech 122 až 132 tohoto rozsudku.

160

Zadruhé, pokud jde o otázku intenzity klíčové úlohy RWE na trhu výroby a velkoobchodních dodávek elektřiny, tedy míry nezbytnosti výrobních kapacit RWE k tomu, aby mohla být uspokojena poptávka na trhu s elektřinou, navrhovatelky se odvolávají na studii Oxera, která prokazuje zvýšení této klíčové úlohy o více než 5 % hodin daného roku. V podstatě Tribunálu vytýkají, že z této okolnosti nevyvodil důsledky pro závěr, že Komise měla konstatovat posílení dominantního postavení RWE z důvodu oznámeného spojení.

161

Je třeba uvést, že Tribunál v bodě 300 a násl. rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 299 a násl. rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 přezkoumal posouzení Komise týkající se rozsahu klíčové úlohy RWE na trhu výroby a velkoobchodních dodávek elektřiny. Tribunál v podstatě uvedl, že analýza RSI spočívá v určení, zda společnost hraje klíčovou roli, tj. zda je nezbytná pro uspokojení poptávky. V praxi je cílem této analýzy změřit, zda výrobní schopnost soutěžitelů posuzovaného subjektu kdykoliv během daného roku postačuje k uspokojení poptávky nezávisle na výrobní kapacitě tohoto subjektu (bod 302 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 301 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20). Tribunál poté, co odkázal na zjištění obsažená ve sporném rozhodnutí, podle nichž měly německé orgány pro hospodářskou soutěž za to, že klíčová úloha ve výši 5 % vypovídá o tržní síle zkoumaného subjektu a index RSI má určité nedostatky, které snižují jeho užitečnost při kontrole spojování podniků, konstatoval, že Komise nicméně pro účely svého posouzení zohlednila analýzy RSI (body 304 a 305 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 303 a 304 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

162

V bodech 306 až 310 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 305 až 309 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál provedl přezkum zjištění učiněných Komisí ve sporném rozhodnutí, pokud jde o tyto analýzy, a zejména analýzu vyplývající ze studie Oxera předložené navrhovatelkami. Tribunál měl za to, že zjištění Komise, podle kterého předpoklady, na nichž byla tato studie založena, a sice zadržování kapacit výroby z větrných elektráren ze strany RWE a její kontrola nad výrobními kapacitami E.ON, neodrážejí realitu, je podložené (body 308 a 309 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i body 307 a 308 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, které odkazují na body 322 a 391 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i na body 321 a 390 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

163

Mimoto Tribunál uvedl, že se zvýšení klíčové úlohy RWE podle studie Oxera zásadně neliší od zvýšení zjištěného v jiných studiích poskytnutých třetími osobami a hodnoty indexu RSI vypočtené pro rok 2024 jsou identické jak v případě, že by se spojení neuskutečnilo, tak i v případě, že by se uskutečnilo, což prokazuje neposílení klíčové úlohy RWE po ukončení využívání jaderné energie na konci roku 2022 (bod 310 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bod 309 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20).

164

Tribunál z toho vyvodil, že navrhovatelky neprokázaly existenci zjevně nesprávného posouzení Komise v její analýze klíčové úlohy RWE.

165

Je nutné konstatovat, že tento přezkum posouzení Komise Tribunálem neobsahuje žádné nesprávné právní posouzení a navrhovatelky svými výtkami směřují v podstatě k tomu, aby Soudní dvůr znovu přezkoumal skutkový stav a důkazy předložené Tribunálu. Jak přitom vyplývá z judikatury uvedené v bodě 123 tohoto rozsudku, posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výjimkou případu zkreslení, jež nebylo v projednávaném případě prokázáno, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora.

166

Zatřetí navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 312 až 329 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 311 až 328 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 dostatečně nezabýval protiargumenty, které předložily a jež se týkají rostoucího potenciálu RWE strategicky využívat svůj rostoucí park elektráren, a nesprávně potvrdil argumenty, které v tomto ohledu uplatnila Komise.

167

Je třeba uvést, že v těchto bodech Tribunál zkoumal otázku motivace RWE přijmout strategie zadržování kapacity a uplatnit jiné strategické využití svého portfolia výroby elektřiny.

168

Tribunál úvodem připomněl, že Komisi přísluší, aby celkově vyhodnotila výsledek vyplývající ze souboru důkazů použitého k hodnocení situace hospodářské soutěže, že na základě tohoto celkového hodnocení může upřednostnit některé skutečnosti a jiné vyloučit, a Tribunál musí přezkoumat legalitu tohoto posouzení a jeho odůvodnění.

169

Dále v bodech 316 až 319 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 315 až 318 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál zkoumal jednotlivé aspekty případné strategie zadržování kapacit, které Komise posoudila v bodech 49 až 65 odůvodnění sporného rozhodnutí, zejména skutečnost, že zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie mají mezi pružnými technologiemi výroby nejnižší marginální náklady, a tudíž nejvyšší náklady na zadržování. Tribunál zdůraznil, že výrobci elektřiny potvrdili, že tato zařízení jsou obvykle provozována s plnou kapacitou a zastavení jejich provozu má smysl pouze v případě záporných prodejních cen. Tribunál poukázal na posouzení Komise, podle kterého nabytí větrných parků RWE v rámci oznámené transakce nezvýšilo její schopnost zadržovat kapacitu v jakékoliv rozhodující míře a podle něhož režim „přímého prodeje“, jež se použije na elektřinu z větrné energie, měl za následek výrazné snížení zájmu, pokud jde o zařízení na výrobu elektřiny z větrné energie, na zvýšení cen na velkoobchodním trhu. Tribunál rovněž poukázal na konstatování Komise, podle kterého bylo zvýšení schopnosti RWE zadržovat kapacitu získáním jaderných zařízení dočasné a omezené, a stěží mohlo mít tudíž významný vliv na zájem RWE uplatnit strategii zadržování kapacity. Tribunál poukázal na to, že Komise zohlednila studii Oxera předloženou navrhovatelkami, a své posouzení, podle něhož tato studie nezměnila její závěr.

170

V bodech 320 až 324 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 319 až 323 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál ověřil, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při analýze rizika zadržování kapacity ze strany RWE a vyloučil existenci takového pochybení. Zejména připomněl své zjištění, podle kterého se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že zvýšení tržních podílů RWE nebylo významné a v každém případě bylo dočasné. Vyvodil z toho, že od ukončení používání jaderné energie na konci roku 2022 nemůže ze spojení vyplynout žádná dodatečná kapacita zadržování, což potvrdila studie Oxera. Co se týče případných podnětů RWE pro zadržování krátkodobě nabytých kapacit, to znamená před ukončením používání jaderné energie, Tribunál poukázal na konstatování Komise, podle kterého zařízení využívající obnovitelné zdroje energie nejsou vzhledem ke svým nízkým marginálním nákladům uzpůsobena k zadržování. Pokud jde o zařízení využívající neobnovitelné zdroje energie, Tribunál poukázal na posouzení Komise, podle kterého by případné zvýšení cen způsobené zadržením těchto zařízení znamenalo, že odměna za zařízení pro výrobu z obnovitelných zdrojů energie podle zákona EEG klesne. Tribunál kromě toho rozhodl, že nabytí menšinového podílu na kapitálu jaderných elektráren Emsland a Gundremmingen C ze strany RWE má, pokud jde o podnět k zadržování kapacity, pouze omezený a dočasný dopad. Tribunál uvedl, že studie Oxera neprokázala existenci významného zvýšení podnětů k zadržování. Tribunál dospěl k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení ve své analýze možnosti a podnětů k zadržování výrobních kapacit RWE po spojení.

171

Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál podrobně ověřil přezkum Komise týkající se rizika zadržování výrobních kapacit po spojení ze strany RWE a dospěl k závěru, že Komise se na základě skutečností uvedených ve spise a důkazů, předložených zejména navrhovatelkami, nedopustila v tomto ohledu žádného zjevně nesprávného posouzení. Argumenty navrhovatelek předložené Soudnímu dvoru, uvedené v bodech 154 až 156 tohoto rozsudku, neprokazují, že se Tribunál při přezkumu posouzení Komise dopustil nesprávného právního posouzení, ale směřují v konečném důsledku k tomu, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu, což nespadá do jeho pravomoci v rámci kasačních opravných prostředků.

172

Za těchto podmínek je třeba třetí část třetího důvodu kasačních opravných prostředků zamítnout.

173

Ve čtvrté části třetího důvodu kasačních opravných prostředků, jež se týká bodů 337 až 395 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i bodů 336 až 394 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 a je v podstatě rozdělena na tři výtky, navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení konkurenčního vztahu mezi RWE a E.ON.

174

Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 339 až 346 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 338 až 345 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 předpokládal, že Komise všechny křížové účasti skupin podniků, k nimž patří RWE a E.ON, dostatečně přezkoumala a zejména, že zohlednila výrobní kapacity jejich dceřiných společností. Je přitom nesporné, že Komise v rozporu s bodem 36 pokynů pro horizontální spojování nezkoumala účinky těchto křížových účastí na jednání účastnic spojení nebo jejich konkurentů v oblasti investic a expanze na trhu. Skutečnost, že jak RWE, tak E.ON mají sídlo v Essenu (Německo), který je „hlavním městem energetiky v Německu“, představuje strategickou výhodu. Tribunál však považoval tuto okolnost za irelevantní, třebaže podle rozhodovací praxe Komise musí být existence společného sídla podniku analyzována z hlediska konkurenčních výhod, které se účastníci spojení snaží získat.

175

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

176

Pokud jde o údajné porušení bodu 36 pokynů pro horizontální spojování ze strany Tribunálu, spočívající v tom, že nekonstatoval, že se Komise dopustila pochybení tím, že nezkoumala účinky vzájemné závislosti mezi skupinami podniků, k nimž náleží RWE a E.ON, na jednání účastnic spojení nebo jejich soutěžitelů, je třeba připomenout, jak uvádí Tribunál v bodech 349 a 350 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 348 a 349 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, že i když je Komise vázána sděleními, která přijme v oblasti kontroly spojování podniků, pokyny pro horizontální spojování nevyžadují, aby byly ve všech případech zkoumány veškeré prvky, které jsou v nich uvedeny. V tomto ohledu z bodu 13 pokynů pro horizontální spojování vyplývá, že analýza hospodářské soutěže, kterou má provést Komise, nesmí spočívat na mechanickém použití faktorů, které uvádějí, na každý případ, ať je jakýkoli, ale na celkovém posouzení předvídatelného dopadu spojení, a prvky, které uvádějí, nebudou vždy významné pro každé horizontální spojení, ať je jakékoliv.

177

I když Tribunálu přísluší přezkoumat, do jaké míry mohou případná opomenutí Komise zpochybnit její závěr, že spojení nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem, musí tento přezkum přitom zohlednit určitý prostor pro uvážení, který má Komise pro účely použití hmotněprávních pravidel nařízení č. 139/2004, a zejména jeho článku 2, jelikož provádí výhledové hospodářské analýzy, které jsou často složité. Z toho vyplývá, že přezkum rozhodnutí Komise přijatého v oblasti spojování podniků ze strany unijního soudu je omezen na ověření věcné správnosti skutkových zjištění a skutečnosti, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments,C‑376/20 P, EU:C:2023:561, body 82 až 84).

178

Tribunál v projednávané věci v bodech 341 a 342 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 340 a 341 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 poznamenal, že navrhovatelky nevysvětlily dopad, jaký by mohly mít podíly RWE a E.ON v odvětví energetiky na analýzu překážek hospodářské soutěže souvisejících se spojením, avšak pouze uvedly počet podílů RWE a E.ON v jiných podnicích, aniž vysvětlily, zda tyto podniky působí na relevantních trzích, a následně uvedl že Komise ve svém posouzení zohlednila výrobní kapacity dceřiných společností a podniků, na jejichž kapitálu mají RWE a E.ON podíly. Jak správně konstatoval Tribunál, Komise tak řádně zohlednila přímé nebo nepřímé podíly RWE a E.ON.

179

V bodech 343 až 346 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 342 až 345 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál, pokud jde o argument navrhovatelek, že E.ON a RWE jsou podobně strukturovány a mají podobné postavení, uvedl, že navrhovatelky nevysvětlují, jak se souběžný vývoj burzovních kurzů a výsledky hospodaření těchto podniků, nebo ještě skutečnost, že sídlí ve stejném městě, dotýkají uplatňování práva spojování podniků, a zejména jak by tyto okolnosti mohly ovlivňovat vytvoření nebo posílení dominantního postavení RWE. Tribunál měl za to, že tyto okolnosti jsou pouze nahodilé, že umístění sídla ve stejném městě je irelevantní pro posouzení účinků spojení na trh výroby a velkoobchodních dodávek elektřiny, a souběžný vývoj burzovních kurzů a výsledků lze vysvětlit obvyklým vývojem u dvou podniků působících v témže odvětví. Tribunál dodal, že navrhovatelky nevysvětlují, jak by pouhá zeměpisná blízkost zaměstnanců RWE a E.ON mohla zapříčinit vznik jednání ve vzájemné shodě v rozporu s unijním právem. Tribunál dospěl k závěru, že Komise se tudíž nedopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o vztahy vzájemné závislosti a blízkost mezi RWE a E.ON.

180

Je třeba uvést, že argumenty navrhovatelek neumožňují prokázat, že tato posouzení jsou stižena nesprávným právním posouzením. Dovolávání se údajného neposouzení účinků vzájemné závislosti mezi skupinami E.ON a RWE a neověření účinků spojení na jednání účastnic spojení nebo jednání jejich soutěžitelů v oblasti investic a rozšiřování trhu nepostačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že se Tribunál dopustil s ohledem na svůj podrobný přezkum posouzení provedeného Komisí v napadeném rozhodnutí, který je v mezích připomenutých v bodě 177 tohoto rozsudku, nesprávného právního posouzení. Kromě toho argumenty navrhovatelek ve skutečnosti směřují k tomu, aby Soudní dvůr provedl opětovné posouzení skutkového stavu, což nespadá do jeho pravomoci v rámci kasačního opravného prostředku.

181

Z toho vyplývá, že první výtka musí být zamítnuta.

182

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 351 až 355 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 350 až 354 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 dopustil nesprávného právního posouzení. Zaprvé takové pochybení spočívá z důvodů již uvedených ve třetí části třetího důvodu projednávaných kasačních opravných prostředků ve skutečnosti, že Tribunál měl za to, že Komise byla oprávněna upustit od zkoumání konkurenčního vztahu mezi RWE a E.ON z důvodu omezeného nárůstu tržních podílů RWE.

183

Zadruhé tvrzení Tribunálu v bodě 358 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 357 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, že pouhé zmírnění konkurenčního tlaku v důsledku zániku podniku, jenž má významnější úlohu, než odpovídá jeho tržním podílům, by nestačilo k prokázání existence zásadního narušení účinné hospodářské soutěže, není podloženo žádným odůvodněním.

184

Zatřetí tvrzení v bodech 359 až 363 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 358 až 362 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, podle něhož odchod E.ON z výrobního odvětví nelze připisovat výlučně spojení, neboť E.ON převedla výrobní činnosti již před transakcí M.8871 a v rámci tohoto spojení převedla pouze části těchto činností, při přezkumu neobstojí. Tribunál především tím, že v bodě 357 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 356 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 uvedl, že transakce M.8871 se netýká nabytí samotné E.ON, ale pouze převzetí některých jejích aktiv ze strany RWE, argumentuje formalisticky, aniž přihlíží ke spojení jako celku. Dále v bodě 362 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 361 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál uvádí, že E.ON si po spojení zachová výrobní činnost, přičemž nepřihlíží ke skutečnosti, že se jedná pouze o výrobní činnost přiřazenou výlučně E.ON jakožto nedílnou součást nabídky řešení pro zákazníky v rámci maloobchodní činnosti, což by Komise a Tribunál musely konstatovat v případě pečlivého provedení vymezení trhu.

185

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

186

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil posouzení Komise, podle něhož nebyl odchod E.ON z trhu výroby důvodem pro zákaz spojení.

187

V bodech 349 až 351 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 348 až 350 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál s ohledem na argument navrhovatelek, podle kterého Komise porušila bod 27 pokynů pro horizontální spojování v podstatě připomněl zaprvé, že i když je Komise vázána sděleními, která přijme v oblasti kontroly spojování podniků, tato sdělení nevyžadují, aby Komise ve všech případech zkoumala prvky, které tyto pokyny uvádějí, takže Komise má posuzovací pravomoc, jež jí umožňuje zohlednit či nezohlednit některé z těchto prvků, a zadruhé, že přezkum vykonávaný Tribunálem se nemůže omezit na pouhý přezkum, zda Komise některý z uvedených prvků zohlednila či nikoliv, ale že Tribunál musí rovněž posoudit, zda případná opomenutí Komise mohou zpochybnit její závěr, podle kterého oznámené spojení nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem.

188

Toto připomenutí Tribunálu, týkající se dosahu sdělení Komise a režimu přezkumu vykonávaného Tribunálem ve vztahu k posouzením Komise, není stiženo žádným nesprávným právním posouzením.

189

Kromě toho Tribunál v bodě 352 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 351 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 konstatoval, že tržní podíly držené RWE před spojením byly omezené a jejich zvýšení bylo po spojení rovněž omezené, a to tím spíše, že některá výrobní zařízení společnosti innogy byla trvale převedena na E.ON. V bodě 353 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 352 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál poukázal na zjištění Komise týkající se rozptýlení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie mezi řadu výrobců, omezené tržní podíly RWE a ještě omezenější tržní podíly E.ON. V bodě 354 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 353 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál připomněl své konstatování, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že zvýšení tržních podílů RWE bylo omezené a dočasné.

190

S ohledem na tyto úvahy Tribunál v bodě 355 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 354 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 rozhodl, že i když Komise opomněla analyzovat některé skutečnosti, které jsou vyžadovány v bodě 27 pokynů pro horizontální spojování, taková opomenutí nemohou zpochybnit závěr Komise, podle kterého spojení nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem.

191

Je třeba uvést, že toto posouzení Tribunálu, které mohl správně vyvodit ze zjištění Komise, jejichž zjevnou nesprávnost navrhovatelky neprokázaly a podle nichž jak omezenost tržních podílů a jejich zvýšení v důsledku oznámeného spojení, tak dočasná povaha těchto zvýšení umožňovaly mít za to, že toto spojení nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem, není stiženo žádným nesprávným právním posouzením. Ostatně je třeba poznamenat, podobně jako to učinil Tribunál v bodě 364 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 363 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, že Komise se neomezila na posouzení tržních podílů účastnic spojení a jejich vývoje v důsledku tohoto spojení, ale v bodě 48 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí zohlednila další kritéria pro posouzení týkající se zvláštností trhu s výrobou elektřiny.

192

V bodech 356 až 358 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 355 až 357 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál také v podstatě poznamenal, že navrhovatelky se mýlí ohledně dosahu pokynů pro horizontální spojování. Poté, co Tribunál připomněl, že tyto pokyny mezi prvky hospodářské soutěže, které je třeba zohlednit v souvislosti s posouzením nekoordinovaných účinků, uvádějí zaprvé okolnost, zda jsou spojující se strany blízkými konkurenty, zadruhé okolnost, zda subjekt vzniklý spojením může bránit expanzi konkurentů, a dále zatřetí okolnost, zda spojení vylučuje významnou konkurenční sílu, v podstatě uvedl, že navrhovatelky se mýlí ohledně rozsahu dotčeného spojení, které se týkalo pouze zařízení E.ON, a nikoli samotné E.ON. Tribunál tak zaprvé zdůraznil, že E.ON nezaniká v důsledku spojení. Zadruhé uvedl, že otázkou tedy je, zda předně zařízení E.ON nabytá RWE a RWE jsou blízkými soutěžiteli a dále, zda tato zařízení a RWE mohou bránit expanzi konkurentů. Navrhovatelky přitom vycházejí z nesprávného předpokladu, že RWE nabyla prostřednictvím svého menšinového podílu celou E.ON, což není, jak uvedl Tribunál, správné. Zatřetí rozhodl, že co se týče zániku konkurenčního tlaku na RWE, pouhé snížení konkurenčního tlaku, které by vyplývalo zejména ze zániku podniku, jenž by měl významnější úlohu než by odpovídalo jeho tržním podílům, by samo o sobě nestačilo k prokázání zásadního narušení účinné hospodářské soutěže.

193

Je nutné opět konstatovat, že se Tribunál nedopustil pochybení, ani neargumentoval formalisticky, jak tvrdí navrhovatelky, když připomněl, že RWE nenabyla v rámci spojení M.8871 E.ON, ale pouze zařízení tohoto podniku. Pokud jde o tvrzení, podle kterého pouhé snížení konkurenčního tlaku, které by mohlo vyplynout ze zániku podniku, jenž by měl významnější úlohu než by odpovídalo jeho tržním podílům, by samo o sobě nestačilo k prokázání zásadního narušení účinné hospodářské soutěže, není stiženo žádným nesprávným právním posouzením, a to tím spíše v takovém kontextu, jako je kontext projednávané věci, a sice spojení týkající se omezených tržních podílů.

194

V bodech 359 až 361 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 358 až 360 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 Tribunál poznamenal, že snížení výrobní kapacity E.ON není pouze důsledkem spojení. Podle Tribunálu E.ON již přijala rozhodnutí převést podstatné části své činnosti výroby elektřiny z konvenčních zdrojů energie, s výjimkou zejména jaderných kapacit, na svou bývalou dceřinou společnost Uniper, a prodat podíl, který vlastnila na kapitálu posledně uvedené společnosti Fortum Oyj. Německý zákonodárce dále rozhodl o uzavření jaderných elektráren E.ON nejpozději do konce roku 2022, takže i kdyby si E.ON tato zařízení ponechala, nemohla by je po uvedeném okamžiku provozovat. Podle Tribunálu se tak činnost E.ON v oblasti výroby elektřiny před spojením značně snížila a měla se podle ní snižovat ještě více.

195

Navrhovatelky přitom neprokázaly, v čem se Tribunál v tomto kontextu dopustil nesprávného právního posouzení, když odkázal na iniciativy, které E.ON skutečně samostatně přijala za účelem omezení své činnosti v oblasti výroby elektřiny, jakož i na blížící se ukončení činností v oblasti výroby elektřiny z jaderné energie, které nevyplývá z oznámeného spojení, ale z rozhodnutí německého zákonodárce.

196

Kromě toho měl Tribunál v bodě 362 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 361 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 právem za to, že ze sporného rozhodnutí, zejména z tabulek obsažených v bodech 27 až 29 odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze vyvodit, že E.ON v důsledku spojení nezaniká jakožto konkurent. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že RWE získá v důsledku spojení pouze přibližně [důvěrné] ( 2 ) celkové výroby E.ON v roce 2017; že pokud jde o energii z konvenčních zdrojů energie bude část celkové výroby E.ON v tomto roce 2017 získaná RWE činit pouze přibližně [důvěrné] ( 3 ), a pokud jde o elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie RWE získá [důvěrné] ( 4 ) výroby E.ON.

197

V tomto ohledu poznámka navrhovatelek, že Komise a Tribunál mohly v případě, že by pečlivě vymezily trh, konstatovat, že výrobní činnost, kterou si E.ON ponechala, byla nedílnou součástí nabídky řešení pro zákazníky v rámci maloobchodní činnosti, a nikoli činnosti výroby elektřiny pro velkoodběratele, vychází implicitně, ale nutně z předpokladu, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že ponechala vymezení trhů otevřené, a Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když toto pochybení potvrdil. Stačí přitom uvést, že tento předpoklad byl v bodech 122 až 132 tohoto rozsudku vyloučen v rámci zkoumání první části třetího důvodu kasačních opravných prostředků.

198

Z toho vyplývá, že tato výtka je neopodstatněná.

199

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 366 až 391 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 365 až 390 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 opíral o nedostatečnou analýzu rozhodujícího vlivu přisuzovanému RWE na základě menšinového podílu na E.ON. Bylo by přitom nesprávné tvrdit, že IRA tento vliv účinně omezuje, už jen proto, že tato dohoda je neplatná a nebrání RWE, aby se od ní při výkonu svých hlasovacích práv legálně odchýlila. V každém případě by mělo být nabytí křížové účasti RWE v jejím soutěžiteli E.ON zohledněno i v případě, že by nedošlo k převzetí kontroly ve smyslu článku 3 nařízení č. 139/2004, neboť by se jednalo o omezení hospodářské soutěže neslučitelné s článkem 101 SFEU. Je třeba rovněž poznamenat, že žádná z účastnic řízení nezpochybnila, že v rámci spojení se RWE a E.ON na základě společné dohody specializovaly na různé úrovně trhu s elektřinou. Na jednání E.ON vysvětlila, že obě skupiny podniků se dohodly na tomto rozdělení trhu, aby mohly disponovat finančními prostředky nezbytnými k rozvoji svých činností v souvislosti s energetickou transformací, a že by nemohly tyto finanční prostředky sloučit, pokud by se jejich konkurenční vztah nezměnil.

200

Je třeba uvést, že navrhovatelky prostřednictvím této výtky v podstatě opakují některé ze svých argumentů uvedených v první části druhého důvodu kasačních opravných prostředků, které se týkají rozhodujícího vlivu, jenž podle nich RWE získala na E.ON. V tomto ohledu stačí uvést, že tyto argumenty byly v bodech 95 až 97 tohoto rozsudku odmítnuty jako irelevantní.

201

Mimoto, pokud jde o argumenty navrhovatelek týkající se skutečnosti, že nabytí menšinového podílu RWE v E.ON mělo být zohledněno, neboť představovalo omezení hospodářské soutěže neslučitelné s článkem 101 SFEU, nebo dále skutečnosti, že si E.ON a RWE rozdělily trhy, bylo v bodech 55 a 56 tohoto rozsudku již uvedeno, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že dodržování článku 101 SFEU musí být a bylo správně přezkoumáno Komisí s ohledem právě na nařízení č. 139/2004, jehož předmětem je preventivní kontrola spojování podniků, a nikoli nařízení č. 1/2003, jehož předmětem je kontrola dohod, rozhodnutí, jednání ve vzájemné shodě a situací dominantního postavení.

202

Tribunál tedy v bodě 394 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 393 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, v nichž je uvedeno, že předmětem sporného rozhodnutí bylo spojení podniků, právem odmítl jako irelevantní argumenty navrhovatelek vycházející z porušení článku 101 SFEU.

203

Z toho vyplývá, že třetí výtka a tedy čtvrtá část třetího důvodu kasačních opravných prostředků jsou neopodstatněné.

204

Vzhledem k tomu, že třetí důvod kasačních opravných prostředků není opodstatněný v žádné ze svých částí, musí být za těchto podmínek zamítnut.

205

Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 273, 278 a násl., 328, 341, 344 a 382 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 272, 277 a násl., 327, 340, 343 a 381 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 požaduje podrobnější informace týkající se konkrétních výsledků, ke kterým by Komise musela dospět, pokud by byl její přezkum správný. Naopak Tribunál v bodech 406 až 411 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 405 až 410 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 bez dalšího odmítl důkazní návrhy, které mu byly předloženy, zejména návrh na předvolání nebo výslech bývalých vedoucích pracovníků skupin ohledně rozdělení trhů. Tato rozhodnutí jsou v rozporu se zásadami rozložení důkazního břemene vymezenými v článcích 91 až 96 jednacího řádu Tribunálu.

206

Požadavky na dokazování uložené Tribunálem jsou příliš vysoké. Navrhovatelky neměly přístup ani k podrobnějším údajům, než jsou údaje, které poskytly, ani k pravomocem v oblasti šetření, kterými disponuje Komise, například pokud jde o tržní podíly výrobců elektřiny pro výpočet Herfindahl-Hirschmanova indexu (dále jen „HHI“). Tyto požadavky jsou v každém případě přehnané, jelikož se od navrhovatelek vyžaduje, aby kromě důkazu o zjevně nesprávných posouzeních předložily na vlastní náklady výsledek šetření nebo analýz, jež Komise neprovedla, a to tím spíše, že Tribunál současně omezil délku spisů účastníků řízení, které mohou navrhovatelky předložit. Navrhovatelky tím, že v rámci diskuze předložily studii Oxera, potvrzenou analýzami Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž a dílem Changing Energy, podaly přesvědčivé důkazy prokazující zvýšení tržní síly účastnic spojení a protisoutěžní rozdělení trhu. Jak uvedl Soudní dvůr, požadavky na dokazování, pokud jde o rozhodnutí, která spojení povolují, jsou totožné s požadavky, pokud jde o rozhodnutí o jejich zákazu. Důkazní břemeno nese v každém případě Komise. I když toto břemeno může být výjimečně přeneseno na dotčené strany, týká se to případů, kdy okolnosti pozitivní pro tyto strany jsou v rozporu s výsledky šetření Komise a kdy tyto strany mají přístup k důkazům, k čemuž v projednávaném případě nedošlo.

207

Komise, RWE a E.ON argumenty navrhovatelek zpochybňují.

208

V rámci tohoto důvodu kasačních opravných prostředků navrhovatelky namítají, že Tribunál porušil zásady rozložení důkazního břemene vyplývající z článků 91 až 96 jednacího řádu Tribunálu.

209

Úvodem je třeba poznamenat, že z těchto ustanovení, jejichž porušení je tvrzeno na podporu tohoto důvodu kasačních opravných prostředků, nevyplývá žádné pravidlo týkající se rozložení důkazního břemene, ať již ve správním řízení Komise, nebo v řízení před unijním soudem. Tato pravidla stanoví režim dokazování, jakož i výslechů svědků a znalců, které může Tribunál nařídit.

210

Tento důvod kasačních opravných prostředků je tedy v rozsahu, v němž je založen na skutečnosti, že Tribunál porušil články 91 až 96 svého jednacího řádu, neopodstatněný.

211

Mimoto je třeba připomenout, že Komise není v oblasti kontroly spojování podniků povinna bez rozumných pochybností prokázat, že navrhované spojení nevyvolává otázky slučitelnosti s vnitřním trhem. Musí posoudit pravděpodobnost a rozhodnout ve prospěch plánované transakce, nebo v její neprospěch na základě svého posouzení nejpravděpodobnějšího hospodářského vývoje, který lze transakci přisuzovat. V tomto kontextu má široký prostor pro posouzení komplexních hospodářských okolností, který podléhá zejména přezkumu zjevně nesprávného posouzení a věcné správnosti skutkových zjištění Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments,C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 84). Pokud však orgán disponuje širokým prostorem pro uvážení, má zásadní význam dodržování procesních záruk, mezi něž patří povinnost orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti dotčené situace (rozsudek ze dne 4. května 2023, ECB v. Crédit lyonnais, C‑389/21 P, EU:C:2023:368, bod 57 a citovaná judikatura).

212

Vzhledem k tomu, že Komise ve svém rozhodnutí podrobně vysvětluje své stanovisko, je na žalobci, aby předložil rovněž podrobné důkazy směřující k jeho vyvrácení. Tento důkazní požadavek nepředstavuje, jak v projednávaném případě naznačují navrhovatelky, neoprávněné obrácení důkazního břemene v jejich neprospěch, ale je vyjádřením důkazního břemene, které nese každý účastník řízení na podporu svého stanoviska před Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise,C‑105/04 P, EU:C:2006:592, bod 181).

213

Tribunál přitom v projednávané věci v podstatě pouze konstatoval, že navrhovatelky dostatečně nepodložily svá tvrzení směřující ke zpochybnění posouzení, která provedla Komise ve sporném rozhodnutí.

214

Pokud jde o skutečnost, že Tribunál v bodě 273 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 272 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, uvedl, že navrhovatelky nepředložily vlastní výpočty HHI, aby prokázaly, že Komise by došla k odlišnému závěru, pokud by je zohlednila, je třeba uvést, podobně jako to učinil Tribunál, že Komise nebyla povinna zohlednit HHI ve svém posouzení, a v rozsahu, v němž jí navrhovatelky vytýkají toto nezohlednění, bylo na nich, aby vysvětlily, v čem by použití tohoto indexu změnilo její posouzení. Z toho vyplývá, že pouhá výtka, že HHI nebyl zohledněn, nestačí k prokázání pochybení Komise a Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že navrhovatelky svou argumentaci v tomto ohledu nepodložily.

215

Mimoto se Tribunál v bodech 278 až 280 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 277 až 279 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20 nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že k prokázání zjevně nesprávného posouzení Komise nemůže stačit, aby navrhovatelky použily jiné údaje než ty, které použila Komise, aniž by předložily konkrétní důkaz, jenž by mohl prokázat, že zohlednění posledně uvedených údajů ve sporném rozhodnutí představuje zjevně nesprávné posouzení Komise.

216

Totéž platí pro úvahy týkající se dopadu zvýšení kapacit RWE, dopadu podílů RWE a E.ON ve třetích podnicích, významu souběžnosti vývoje burzovních kurzů a výsledků E.ON a RWE a existence sídla ve stejném městě a dopadu menšinového podílu RWE v E.ON, obsažené v bodech 328, 341, 344 a 382 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodech 327, 340, 343 a 381 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, na základě nichž Tribunál v podstatě konstatoval, že navrhovatelky, které poukazovaly na zjevně nesprávné posouzení Komise, mu nepředložily žádnou konkrétní indicii, ani přesvědčivé vysvětlení existence takových zjevných pochybení.

217

Pokud jde o skutečnost, že Tribunál nepovažoval za nezbytné vyslechnout svědky navržené navrhovatelkami, z procesních úvah obsažených v bodě 410 rozsudků T‑312/20, T‑313/20 a T‑315/20, jakož i v bodě 409 rozsudků T‑317/20 a T‑319/20, které nebyly před Soudním dvorem platně zpochybněny, jakož i z okolnosti, že Tribunál je v každém případě v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 71 tohoto rozsudku jako jediný oprávněn posoudit nezbytnost předvolání nebo výslechu, vyplývá, že se tím Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení.

218

Čtvrtý důvod kasačních opravných prostředků se tedy zamítá.

219

Vzhledem k tomu, že všechny důvody vznesené na podporu projednávaných kasačních opravných prostředků byly zamítnuty, je v celém rozsahu třeba zamítnout i tyto kasační opravné prostředky jako takové.

220

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 a 2 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že účastníku řízení, jenž neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise, RWE a E.ON požadovaly náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věcech úspěch, je důvodné navrhovatelkám uložit, aby nesly vlastní náklady řízení a nahradily náklady řízení vynaložené Komisí a RWE a E.ON.

221

Článek 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který se rovněž použije na řízení o kasačním opravném prostředku, stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Spolková republika Německo tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: