1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti Anheuser-Busch Inbev SA/NV a Ampar BVBA domáhají zrušení rozhodnutí Tribunálu Evropské unie ze dne 6. prosince 2021, kterým jim Tribunál odmítl přiznat postavení vedlejších účastnic ve věci T‑263/16 RENV založit do spisu vedeného v této věci jimi předložená písemná vyjádření k závěrům, jež je třeba vyvodit z rozsudku Soudního dvora ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741) pro rozhodnutí sporu v uvedené věci (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Článek 1 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pro účely použití tohoto jednacího řádu se pojmy „účastník řízení“ a „účastníci řízení“ bez dalšího upřesnění rozumí kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka.

3

Článek 60 tohoto jednacího řádu stanoví, že procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

4

Článek 79 uvedeného jednacího řádu stanoví:

„Oznámení o každém návrhu na zahájení řízení se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením data jeho podání, jména (názvu) hlavních účastníků řízení, návrhového žádání a důvodů a hlavních argumentů na jeho podporu.“

5

Články 142 až 145 téhož jednacího řádu stanoví pravidla vedlejšího účastenství před Tribunálem.

6

Článek 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že „[n]ávrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení se podává ve lhůtě šesti týdnů ode dne zveřejnění oznámení uvedeného v článku 79 tohoto jednacího řádu“.

7

Článek 215 uvedeného jednacího řádu stanoví:

„Zruší-li Soudní dvůr rozsudek nebo usnesení Tribunálu a vrátí-li věc Tribunálu, je řízení před Tribunálem zahájeno rozhodnutím o vrácení věci.“

8

Článek 217 uvedeného jednacího řádu zní:

„1.   Bylo-li rozhodnutí, které bylo později zrušeno Soudním dvorem, vydáno po ukončení písemné části řízení ve věci samé před Tribunálem, mohou účastníci řízení před Tribunálem předložit svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozhodnutí Soudního dvora pro vyřešení sporu, ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Soudního dvora. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

[...]

3.   Odůvodňují-li to okolnosti, může předseda povolit doplňující písemná vyjádření.“

9

Článek 219 uvedeného jednacího řádu stanoví:

Tribunál rozhoduje o nákladech souvisejících s řízeními zahájenými před ním a s řízením o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.“

10

Rozhodnutím (EU) 2016/1699 ze dne 11. ledna 2016 o režimu státní podpory v podobě zdanění nadměrného zisku SA.37667 (2015/C) (ex 2015/NN) provedeném Belgií (Úř. věst. 2016, L 260, s. 61, dále jen „sporné rozhodnutí“) Evropská komise určila, že některá daňová osvobození poskytnutá Belgickým královstvím představují režim podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, který je neslučitelný s vnitřním trhem a jenž byl zaveden v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise nařídila, aby příjemci, jejichž konečný seznam mělo Belgické království vypracovat později, takto poskytnuté podpory vrátili.

11

Návrhy došlými soudní kanceláři Tribunálu dne 22. března a 25. května 2016 podaly Belgické království a společnost Magnetrol International NV žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí, zapsané do rejstříku pod čísly T‑131/16 a T‑263/16.

12

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 12. července 2016 podaly společnosti Anheuser-Busch Inbev a Ampar žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí, zapsanou pod číslem T‑370/16.

13

Dopisem ze dne 20. února 2018 vedoucí soudní kanceláře Tribunálu tyto společnosti informoval, že předseda senátu Tribunálu, kterému byla věc přidělena, rozhodl přerušit řízení ve věci T‑370/16, dokud nebude rozhodnuto ve věcech T‑131/16 a T‑263/16.

14

Usnesením ze dne 17. května 2018 rozhodl předseda sedmého rozšířeného senátu Tribunálu o spojení věcí T‑131/16 a T‑263/16 pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž bude řízení ukončeno.

15

Rozsudkem ze dne 14. února 2019, Belgie a Magnetrol International v. Komise (T‑131/16 a T‑263/16, EU:T:2019:91) Tribunál sporné rozhodnutí zrušil.

16

Komise podala dne 24. dubna 2019 proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek. Tento kasační opravný prostředek byl zapsán pod číslem C‑337/19 P.

17

Usneseními ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, předseda Soudního dvora povolil vedlejší účastenství společností Anheuser-Busch InBev, Ampar, Atlas Copco Airpower NV, Atlas Copco AB (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:909), a společností Soudal NV a Esko-Graphics BVBA (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915), na podporu návrhových žádání společnosti Magnetrol International.

18

Rozsudkem ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741) Soudní dvůr:

19

Dne 25. listopadu 2021 předložily společnosti Anheuser-Busch Inbev a Ampar Tribunálu na základě článku 217 jeho jednacího řádu svá vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741) pro rozhodnutí sporu ve věci T‑263/16 RENV (dále jen „dotčená vyjádření“).

20

Dopisem ze dne 6. prosince 2021, který byl společnostem Anheuser-Busch Inbev a Amtem doručen dne 17. prosince 2021, jim vedoucí soudní kanceláře Tribunálu sdělil, že vzhledem k tomu, že tato vyjádření nepředstavují dokument upravený jednacím řádem Tribunálu, rozhodl předseda senátu Tribunálu, kterému byla věc přidělena, že je do spisu v této věci nezaloží.

21

Dopisem ze dne 29. prosince 2021 určeným předsedovi Tribunálu a jeho členům podaly společnosti Anheuser-Busch Inbev a Ampar, na základě zejména usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:909), a judikatury Tribunálu, návrh zaprvé na opravu „pochybení“, kterého se Tribunál dopustil, a zadruhé na potvrzení svého postavení vedlejších účastnic v řízení před Tribunálem, přičemž požádaly o odpověď ve lhůtě pěti dnů.

22

Společnosti Anheuser-Busch Inbev a Ampar navrhují, aby Soudní dvůr:

23

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Aniž společnost Magnetrol International předložila formální návrhová žádání, má za to, že Soudní dvůr musí potvrdit postavení společností Anheuser-Busch Inbev a Ampar jako vedlejších účastnic ve věci T‑263/16 RENV.

25

Komise namítá nepřípustnost kasačního opravného prostředku.

26

Uvádí, že čl. 57 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie sice stanoví, že každá osoba, jejíž návrh na vstup do řízení jako vedlejšího účastníka se zamítá, může podat kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl tento návrh zamítnut, avšak navrhovatelky v projednávané věci návrh na vstup do řízení před Tribunálem nepodaly.

27

Tribunál přijal pouze jediné rozhodnutí, a sice rozhodnutí nezaložit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV. Kasační opravný prostředek však proti tomuto rozhodnutí nesměřuje. Takové rozhodnutí navíc nepatří mezi rozhodnutí uvedená v článcích 56 a 57 statutu Soudního dvora Evropské unie, a nemůže být tudíž předmětem kasačního opravného prostředku.

28

Projednávaný kasační opravný prostředek má ve skutečnosti za cíl obejít rozhodnutí předsedy senátu Tribunálu, kterému byla věc přidělena, přerušit řízení ve věci T‑370/16, dokud nebude rozhodnuto o sporu ve věcech T‑131/16 a T‑263/16, přičemž ani toto rozhodnutí nemůže být předmětem kasačního opravného prostředku. Riziko takového obcházení již bylo shledáno v bodě 19 usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2019, Rada v. K. Chrysostomides & Co. a další (C‑597/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:743), při přezkumu návrhu na vstup jako vedlejší účastník do řízení podaného žalobcem ve věci, v níž bylo řízení přerušeno poté, co některé věci byly označeny za „pilotní“.

29

Podle společností Anheuser-Busch Inbev a Ampar představuje rozhodnutí Tribunálu nezaložit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV odmítnutí připustit je jako vedlejší účastnice v této věci, proti němuž lze podat kasační opravný prostředek na základě čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

30

Úvodem je pro účely posouzení přípustnosti kasačního opravného prostředku třeba určit dosah rozhodnutí obsaženého v dopise vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021.

31

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu a rozhodne o vrácení věci zpět Tribunálu po skončení písemné části řízení ve věci samé, mohou účastníci řízení před Tribunálem předložit svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozhodnutí Soudního dvora pro vyřešení sporu ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.

32

Je přitom nesporné zaprvé, že projednávaná věc odpovídá situaci, na niž se vztahuje uvedené ustanovení, a zadruhé, že dotčená vyjádření byla předložena ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení, jež byla prodloužena podle článku 60 jednacího řádu z důvodu vzdálenosti, takže odmítnutí těchto vyjádření není založeno na jejich opožděném podání.

33

Z toho vyplývá, že nehledě na jeho stručnou povahu je třeba dopis vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021, ve kterém se uvádí, že Tribunál odmítl založit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV z důvodu, že představují dokument, jenž není upraven v jednacím řádu Tribunálu, vykládat tak, že vyjadřuje rozhodnutí Tribunálu nepřiznat navrhovatelkám postavení vedlejších účastnic v této věci, které podle svého názoru získaly automaticky tím, že jim byl povolen vstup do řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P.

34

V tomto kontextu je třeba mít za to, že projednávaný kasační opravný prostředek má s ohledem na skutečnost, že kritizuje tento dopis v jeho plném rozsahu a poukazuje zejména na to, že Tribunál neoprávněně odmítl založit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV, za cíl zrušení napadeného rozhodnutí nejen v rozsahu, v němž odmítá navrhovatelkám přiznat postavení vedlejších účastnic řízení v této věci, ale rovněž v rozsahu, v němž odmítá tato vyjádření založit do spisu v uvedené věci.

35

Proto je třeba zamítnout argument Komise, podle kterého projednávaný kasační opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí, jež Tribunál nepřijal.

36

Pokud jde o právo podat proti napadenému rozhodnutí kasační opravný prostředek, čl. 57 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl zamítnut návrh na vstup do řízení, může podat osoba, jejíž návrh byl zamítnut.

37

Je pravda, že v projednávané věci je nesporné, že Tribunál napadeným rozhodnutím nezamítl návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, neboť navrhovatelky takový návrh u Tribunálu nepodaly.

38

Nicméně je třeba rovněž uvést, že rozhodnutí implicitně obsažené v dopise vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021, tedy nepřiznání postavení vedlejších účastnic navrhovatelkám ve věci T‑263/16 RENV, má obdobný dosah, jaký by mělo případné rozhodnutí Tribunálu o zamítnutí návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, kdyby jej navrhovatelky podaly, totiž že obě tato rozhodnutí zbavují účastníka řízení, který tvrdí, že má podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie zvláštní procesní postavení z důvodu svého zájmu na rozhodnutí sporu, všech práv, která jsou s tímto postavením spojena.

39

Navíc, pokud Soudní dvůr rozhodl, že kasační opravný prostředek je opodstatněný, zrušil rozhodnutí Tribunálu a vrátil mu věc zpět k rozhodnutí, nelze rozumně očekávat, že vedlejší účastník v řízení o tomto kasačním opravném prostředku, který se domnívá, že má automaticky postavení vedlejšího účastníka řízení i v řízení u Tribunálu, podá formální návrh na vstup do řízení u posledně uvedeného soudu pouze proto, aby mohl proti rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu podat kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

40

Takový návrh by totiž Tribunál musel v každém případě nutně zamítnout jako opožděný, neboť čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ve spojení s článkem 79 tohoto jednacího řádu stanoví, že návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení musí být podán ve lhůtě šesti týdnů od zveřejnění oznámení, kterým bylo původně oznámeno podání návrhu na zahájení řízení v dotčené věci, v Úředním věstníku Evropské unie.

41

V tomto kontextu by závěr, že vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku, který požaduje automatické přiznání postavení vedlejšího účastníka v řízení u Tribunálu poté, co byla Tribunálu věc vrácena, nemá právo podat kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí Tribunálu, kterým mu bylo toto postavení odepřeno, pouze z toho důvodu, že Tribunál formálně nezamítl návrh na vstup do řízení, vedl k tomu, že by byl dotyčný účastník řízení zbaven soudní ochrany, jež by mu umožnila uplatnit v řízení u Tribunálu svá procesní práva, která mu podle jeho názoru vyplývají z článku 40 uvedeného statutu, ačkoli účelem čl. 57 prvního pododstavce uvedeného statutu je právě zajistit tuto ochranu.

42

Pokud by se totiž uvedený účastník řízení o kasačním opravném prostředku dovolával svého postavení vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem ve věci, jež byla Tribunálu vrácena Soudním dvorem, oprávněně, což je otázka, která musí být projednána ve fázi meritorního posouzení tohoto opravného prostředku, a nemůže být tudíž vyřešena ve fázi posouzení jeho přípustnosti, neměl by k dispozici žádný jiný opravný prostředek k uplatnění svých procesních práv vyplývajících z článku 40 zmíněného statutu.

43

Zaprvé tak vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku nemůže podat kasační opravný prostředek podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí Tribunálu, kterým mu bylo odepřeno postavení vedlejšího účastníka řízení ve věci, již Soudní dvůr vrátil Tribunálu k rozhodnutí.

44

Toto ustanovení stanoví, že opravný prostředek lze podat proti konečným rozhodnutím Tribunálu, jakož i proti rozhodnutím, která řeší věc pouze částečně nebo proti rozhodnutím o otázce týkající se příslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby.

45

V projednávané věci je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí neukončuje řízení ve věci T‑263/16 RENV před Tribunálem a v této věci ani částečně neřeší spor ve věci samé.

46

Navíc toto rozhodnutí sice skutečně ukončuje překážku v řízení týkající se postavení navrhovatelek jakožto vedlejších účastnic řízení před Tribunálem, avšak tato překážka se netýká námitky nedostatku pravomoci, nepříslušnosti nebo nepřípustnosti.

47

Soudní dvůr přitom rozhodl, že kasační opravné prostředky podle článku 56 Statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutím Tribunálu, které řeší jinou překážku v řízení, než jsou překážky uvedené v tomto ustanovení, musí být odmítnuty jako nepřípustné (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 4. října 1999, Komise v. ADT Projekt, C‑349/99 P, EU:C:1999:475, body 10 a 11, a rozsudek ze dne 8. ledna 2002, Francie v. Monsanto a Komise, C‑248/99 P, EU:C:2002:1, bod 46).

48

Kromě toho je třeba uvést, že pokud Tribunál posuzuje překážku v řízení týkající se námitky nedostatku pravomoci, nepříslušnosti nebo nepřípustnosti, rozhoduje o návrhu účastníka řízení směřujícímu k tomu, aby bylo řízení ukončeno bez projednání ve věci samé, a proto musí být možné takové rozhodnutí předložit Soudnímu dvoru, aniž by se čekalo na případné rozhodnutí ve věci samé. To však neplatí pro rozhodnutí, kterým se ukončuje procesní překážka týkající se vstupu vedlejšího účastníka do řízení.

49

Soudní dvůr tak rozhodl, že proti rozhodnutí, jímž Tribunál vyhověl návrhu na vstup do řízení, nelze podat kasační opravný prostředek podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, body 29 a 30).

50

S ohledem na výše uvedené je třeba toto řešení použít i na kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým odmítl uznat postavení vedlejšího účastníka ve věci, již mu Soudní dvůr vrátil k rozhodnutí.

51

Zadruhé podání kasačního opravného prostředku podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí, kterým se končí řízení, v němž dotyčná osoba tvrdí, že má postavení vedlejšího účastníka, nemůže této osobě poskytnout dostatečnou soudní ochranu, jelikož tento opravný prostředek je k dispozici pouze účastníkům řízení před Tribunálem a jeho uplatnění by v každém případě neumožnilo zachovat účelnost případného vedlejšího účastenství před Tribunálem tím, že by bylo zajištěno jeho povolení ve fázi řízení, v níž by toto vedlejší účastenství mohlo účinně přispět k řízení před tímto soudem.

52

S ohledem na výše uvedené lze rozhodnutí, kterým Tribunál odmítl založit do spisu vedeného ve věci, již mu Soudní dvůr po zrušení jeho rozhodnutí vrátil zpět, vyjádření vedlejšího účastníka řízení o kasačním opravném prostředku s odůvodněním, že se jedná o dokument, který není upraven jednacím řádem Tribunálu, čímž implicitně odepřel tomuto vedlejšímu účastníkovi postavení vedlejšího účastníka v této věci, napadnout kasačním opravným prostředkem podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

53

Skutečnost, že tato osoba podala žalobu na neplatnost, jejíž přezkum Tribunál přerušil, dokud nebude vydáno rozhodnutí, které má být přijato v řízení, v němž se uvedená osoba dovolává postavení vedlejší účastnice, nemůže na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, bránit podání kasačního opravného prostředku proti rozhodnutí Tribunálu, kterým jí bylo toto postavení odepřeno.

54

Je pravda, že zásada řádného výkonu spravedlnosti by byla porušena, pokud by navrhovatelkám ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto o přerušení řízení poté, co byly některé věci určeny jako věci „pilotní“, bylo povoleno vedlejší účastenství v těchto věcech pouze z důvodu této okolnosti (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2019, Rada v. K. Chrysostomides & Co. a další, C‑597/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:743, bod 19).

55

Tato úvaha se však týká opodstatněnosti rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto přiznat postavení vedlejší účastnice osobě, jež se tohoto postavení domáhá, a není tedy relevantní pro posouzení přípustnosti kasačního opravného prostředku podaného proti tomuto rozhodnutí.

56

Dále, i když Komise v podstatě tvrdí, že přípustnost takového kasačního opravného prostředku by v praxi umožnila napadnout před Soudním dvorem rozhodnutí Tribunálu o přerušení projednávání věci, přestože toto rozhodnutí nemůže být předmětem kasačního opravného prostředku, je nicméně třeba uvést, že v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu, kterým bylo žalobci v dotčené věci odepřeno postavení vedlejšího účastníka v jiné věci před Tribunálem, by si takové rozhodnutí o přerušení zachovalo veškeré své účinky.

57

S ohledem na vše výše uvedené musí být námitka nepřípustnosti vznesená Komisí zamítnuta.

58

Společnosti Anheuser-Busch InBev a Ampar v jediném důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil dvou případů nesprávného právního posouzení, a to prvního tím, že jim odmítl přiznat postavení vedlejších účastnic věci T‑263/16 RENV a druhého tím, že v této věci odmítl založit do spisu vyjádření, která hodlaly předložit k závěrům, jež je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741).

59

Zaprvé, jak podle nich Tribunál konstantně judikuje, je v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a kontinuity diskuze stran v soudním řízení, aby si účastník řízení, kterému byl povolen vstup do řízení o kasačním opravném prostředku, zachoval postavení vedlejšího účastníka řízení, pokud je věc vrácena Tribunálu poté, co bylo zrušeno jeho rozhodnutí. Navrhovatelky tvrdí, že tudíž měly být považovány za vedlejší účastnice řízení ve věci T‑263/16 RENV, aniž musely podat návrh na vstup do řízení před Tribunálem.

60

Toto řešení je podle nich odůvodněné i proto, aby mohl Tribunál rozhodnout o nákladech řízení, pokud Soudní dvůr před vrácením věci Tribunálu určí, že o těchto nákladech bude rozhodnuto později, jak podle navrhovatelek vyplývá z judikatury Tribunálu. Právě tak je tomu podle nich v projednávané věci.

61

Zadruhé se Tribunál údajně dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že dotčená vyjádření do spisu nezaloží. Článek 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu podle navrhovatelek totiž nedefinuje pojem „účastníci řízení před Tribunálem“ a nebrání tedy tomu, aby postavení „účastníků řízení před Tribunálem“ bylo přiznáno vedlejším účastníkům řízení o kasačním opravném prostředku.

62

Komise má za to, že Tribunál odmítl navrhovatelkám přiznat postavení vedlejších účastnic ve věci T‑263/16 RENV oprávněně.

63

Článek 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu totiž podle ní poskytuje možnost předložit písemná vyjádření po vrácení věci Soudním dvorem Tribunálu pouze „účastníkům řízení před Tribunálem“, a nikoli „účastníkům řízení před Soudním dvorem“ nebo „účastníkům řízení o kasačním opravném prostředku“. Rozsah působnosti uvedeného čl. 217 odst. 1 je podle ní upřesněn v čl. 1 odst. 2 písm. c) tohoto jednacího řádu, jenž definuje pojmy „účastníci řízení“ a „účastník řízení“ ve smyslu „kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka“.

64

Jelikož se podle ní navrhovatelky nemohou dovolávat postavení „účastnic řízení před Tribunálem“, znamenalo by vyhovění tomuto kasačnímu opravnému prostředku vytvoření kategorie vedlejších účastníků sui generis, na které by se nevztahovala ani lhůta stanovená v čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, ani podmínky stanovené v čl. 143 odst. 2 tohoto jednacího řádu. Pokud by bylo takovým stranám umožněno vstoupit do řízení, neměla by Komise možnost na jimi podaná vyjádření odpovědět. Takové řešení by navíc podle ní v praxi vedlo k obcházení opatření spočívajících v přerušení některých řízení, která byla přijata s cílem umožnit určení a přednostní vyřízení „pilotních“ věcí.

65

Kromě toho se podle Komise judikatura Tribunálu, na niž navrhovatelky odkazují, omezuje na dvě rozhodnutí, přičemž proti novějšímu z nich byl podán kasační opravný prostředek, v němž Komise zpochybňuje postavení vedlejšího účastníka řízení o kasačním opravném prostředku jakožto vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem. Situace navrhovatelek je podle ní ostatně odlišná od situace účastníků řízení ve věcech, ve kterých byla vydána tato dvě rozhodnutí Tribunálu.

66

Navíc řešení přijaté Tribunálem neporušuje základní procesní práva účastníků řízení, neboť tito účastníci mohli vstoupit do řízení před Tribunálem postupem stanoveným jednacím řádem Tribunálu, za podmínky, že dodrží lhůty použitelné na toto řízení.

67

Článek 1 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pro účely použití tohoto jednacího řádu se pojmy „účastník řízení“ a „účastníci řízení“ bez dalšího upřesnění rozumí kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka.

68

Toto obecné ustanovení nicméně neupřesňuje, v jakých případech musí Tribunál přiznat určité osobě postavení vedlejšího účastníka v řízení, jež je před ním vedeno.

69

V tomto ohledu články 142 až 145 uvedeného jednacího řádu sice upravují pravidla pro vstup vedlejšího účastníka do řízení před Tribunálem a stanoví pravidla týkající se podávání a posuzování návrhů na vstup vedlejšího účastníka do řízení, ale nezabývají se tím, jaké postavení má být přiznáno osobám, kterým Soudní dvůr povolil vstup do řízení ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku, pokud Soudní dvůr prohlásil kasační opravný prostředek za opodstatněný, zrušil rozhodnutí Tribunálu a vrátil mu věc zpět k rozhodnutí.

70

Stejně tak články 217 a 218 tohoto jednacího řádu, které upravují průběh řízení a pravidla, jež se na ně použijí v řízeních vedených poté, co bylo rozhodnutí Tribunálu zrušeno a věc mu byla vrácena k rozhodnutí, neobsahují žádné pravidlo, které by v takovém řízení upřesňovalo postavení vedlejších účastníků řízení o kasačním opravném prostředku.

71

V této souvislosti je třeba uvést, že, jak zdůrazňují navrhovatelky, přezkum věci Tribunálem po rozhodnutí Soudního dvora, kterým se zrušuje rozhodnutí Tribunálu a věc se mu vrací k rozhodnutí, vykazuje kontinuitu ve vztahu k řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem

72

Tato kontinuita se výslovně odráží v jednacím řádu Tribunálu. Především z článku 215 tohoto jednacího řádu vyplývá, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu a věc mu vrátí, je řízení před Tribunálem přímo zahájeno rozhodnutím o vrácení věci. Dále podle článku 217 uvedeného jednacího řádu běží lhůta pro předložení vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozhodnutí Soudního dvora pro rozhodnutí sporu, ode dne doručení uvedeného rozhodnutí. Konečně článek 219 téhož jednacího řádu stanoví, že Tribunál rozhoduje o nákladech souvisejících nejen s řízeními zahájenými před ním, ale i s řízeními o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.

73

Kromě toho podle čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu a vrátí mu věc k rozhodnutí, je Tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.

74

Tribunálu tudíž přísluší, aby po vrácení věci při novém posouzení žaloby podané v prvním stupni určil, jaké důsledky má rozsudek Soudního dvora o kasačním opravném prostředku pro výsledek sporu mezi účastníky řízení.

75

Účelem předložení vyjádření účastníků řízení v této souvislosti, které je povoleno článkem 217 jednacího řádu Tribunálu, je právě umožnit jim vyjádřit se k těmto důsledkům pro výsledek sporu a doplnit informace, které má Tribunál v tomto ohledu k dispozici.

76

Účelem tohoto ustanovení je tedy zajistit kontinuitu diskuze stran v soudním řízení při projednávání téže věci před soudy Unie, podobně jako v případě článku 172 jednacího řádu Soudního dvora, který umožňuje každému účastníku řízení v dotčené věci před Tribunálem, jenž má právní zájem na tom, aby bylo kasačnímu opravnému prostředku vyhověno, nebo aby byl odmítnut či zamítnut, předložit Soudnímu dvoru kasační odpověď.

77

Přitom zaprvé uznání osoby jako vedlejšího účastníka Soudním dvorem předpokládá podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, že tato osoba byla schopna prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru.

78

To znamená, že nepřiznání vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku postavení vedlejšího účastníka v řízení před Tribunálem poté, co mu byla věc vrácena Soudním dvorem k rozhodnutí, zbavuje dotyčnou osobu možnosti vyjádřit se před Tribunálem k důsledkům, které vyplývají z rozhodnutí Soudního dvora, ačkoli se dotklo jejích zájmů, jelikož z důvodu uvedeného v bodě 40 tohoto usnesení již nemůže podat návrh na vstup do řízení před Tribunálem.

79

Článek 40 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie dále stanoví, že osoby, které mohou prokázat zájem, mohou vstoupit do „řízení“. Z článků 55 a 56 tohoto statutu, přinejmenším ve francouzském znění, však vyplývá, že pojem „řízení“, pokud se týká sporu mezi stranami, se liší od pojmu „věc“, který se týká věci projednávané před soudem, u něhož bylo toto řízení zahájeno.

80

Samozřejmě nelze zcela vyloučit, že v některých případech, zejména pokud Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí o některých aspektech věci před tím, než ji vrátil Tribunálu, vedlejší účastník v řízení o kasačním opravném prostředku již nemá zájem na vyřešení sporu před Tribunálem. Tato okolnost však sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby nebylo vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku přiznáno postavení vedlejšího účastníka ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu k rozhodnutí, jelikož soudům Unie přísluší v řízení ověřit, zda zájem, jenž odůvodňoval vedlejší účastenství, nadále trvá (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, EU:C:1999:358, body 52 až 55).

81

V projednávané věci, jak zdůrazňují navrhovatelky, bylo jejich návrhu na vstup do řízení před Soudním dvorem vyhověno z důvodu, že mají zájem na tom, aby bylo sporné rozhodnutí Tribunálu pravomocně zrušeno ex tunc a erga omnes (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915, bod 17), přičemž toto zrušení je právě předmětem řízení ve věci T‑263/16 RENV, v němž se navrhovatelky dovolávají vedlejšího účastenství.

82

Zadruhé je třeba uvést, že řešení přijaté Tribunálem v napadeném rozhodnutí znamená, že kontinuita diskuze stran v soudním řízení v dané věci a dosah účinků připuštění vedlejšího účastenství účastníka řízení před Soudním dvorem závisí na rozhodnutí přijatém Soudním dvorem na základě čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, zda ve věci pravomocně rozhodne sám, nebo zda věc vrátí Tribunálu k rozhodnutí.

83

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 87 svého stanoviska, pokud Soudní dvůr věc nevrátí Tribunálu a vydá pravomocné rozhodnutí ve věci sám, může vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku předložit své argumenty před soudem Unie, který rozhoduje o žalobě podané v prvním stupni, zatímco v případě vrácení věci Tribunálu tuto možnost nemá.

84

Zatřetí se jeví, že řešení přijaté Tribunálem může ovlivnit kontinuitu diskuze stran v řízení před soudy Unie tím spíše, že vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku by měl mít možnost, v souladu s podmínkami stanovenými v článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie a v příslušných ustanoveních jednacího řádu Soudního dvora, znovu se účastnit řízení před Soudním dvorem v případě, že bude podán kasační opravný prostředek proti novému rozhodnutí přijatému Tribunálem poté, co mu Soudní dvůr věc vrátil, což by vedlo k tomu, že by se v rámci jednoho a téhož sporu účastnil jen některých částí řízení před soudy Unie.

85

Začtvrté je třeba uvést, že čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

86

Z tohoto ustanovení a contrario vyplývá, že pokud je kasační opravný prostředek opodstatněný, avšak Soudní dvůr vrátí věc Tribunálu k rozhodnutí, Soudní dvůr nerozhoduje o nákladech řízení.

87

V takovém případě musí o nákladech řízení o kasačním opravném prostředku rozhodnout Tribunál, jak je výslovně stanoveno v článku 219 jeho jednacího řádu.

88

Pokud by tedy bylo vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku odepřeno postavení vedlejšího účastníka ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu, znamenalo by to, že pokud byl Soudnímu dvoru předložen návrh, aby náklady tohoto vedlejšího účastníka řízení nesl jiný účastník řízení nebo aby tomuto vedlejšímu účastníku byla uložena náhrada nákladů jiného účastníka řízení, pak by tento návrh buď nebyl posouzen soudem Unie, nebo by musel Tribunál rozhodnout o návrhu týkajícím se osoby, která není účastníkem řízení před ním, a jež tudíž nemohla v tomto řízení uplatnit své nároky.

89

Tak je tomu i v projednávané věci.

90

V projednávané věci totiž Komise navrhla, aby byla navrhovatelkám uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P.

91

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, musí Tribunál, jak tvrdí navrhovatelky, v rámci projednání věci T‑263/16 RENV rozhodnout o rozložení náhrady nákladů řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P mezi navrhovatelky a jiné účastnice tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.

92

Zapáté argumenty vznesené Komisí proti přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu, nemohou obstát.

93

Především tak, ačkoli přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem vedlejšímu účastníkovi řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem není upraveno pravidly stanovenými v článku 143 jednacího řádu Tribunálu, nelze mít za to, že by takové vedlejší účastenství před Tribunálem bylo povoleno bez jakýchkoli obsahových nebo formálních náležitostí. Dotyčné osobě totiž musí být nejprve Soudním dvorem přiznáno postavení vedlejšího účastníka řízení před Soudním dvorem za podmínek stanovených v článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie a v příslušných ustanoveních jednacího řádu Soudního dvora.

94

Zadruhé skutečnost, že toto řešení umožňuje účastníkovi řízení předložit vyjádření, na něž ostatní účastníci řízení před Tribunálem nemohli odpovědět, je irelevantní, neboť na jedné straně jednací řád Tribunálu obecně nepřiznává právo na odpověď na vyjádření předložená podle článku 217 tohoto jednacího řádu, a na druhé straně čl. 217 odst. 3 tohoto jednacího řádu nicméně stanoví, že pokud to okolnosti odůvodňují, může být povoleno předložení doplňujících písemných vyjádření.

95

Konečně, pokud jde o tvrzení Komise, že přiznání postavení vedlejšího účastníka před Tribunálem vedlejšímu účastníkovi řízení o kasačním opravném prostředku, který je zároveň navrhovatelem v řízení, jež tento soud přerušil v rámci určení „pilotní“ věci, by vedlo k obcházení tohoto rozhodnutí o přerušení řízení, je třeba uvést, že takové rozhodnutí o přerušení řízení nemůže bránit připuštění vedlejšího účastenství tohoto navrhovatele před soudem Unie, pokud toto vedlejší účastenství musí být povoleno podle článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915, body 14 a 18 a citovaná judikatura).

96

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že uvedený článek 40, dodržování procesních práv zaručených vedlejším účastníkům řízení jednacím řádem Tribunálu a zásada řádného výkonu spravedlnosti vyžadují, aby v rámci řádného vztahu mezi řízeními před Soudním dvorem a Tribunálem měl vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku automaticky postavení vedlejšího účastníka i v řízení před Tribunálem, pokud Soudní dvůr rozsudek Tribunálu zrušil a vrátil mu věc k rozhodnutí.

97

V projednávané věci je nesporné, že usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915), byl společnostem Anheuser-Busch Inbev a Ampar povolen vstup do řízení před Soudním dvorem ve věci C‑337/19 P jako vedlejších účastnic a že rozsudkem ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 14. února 2019, Belgie a Magnetrol International v. Komise (věci T‑131/16 a T‑263/16, EU:T:2019:91), a vrátil věci T‑131/16 a T‑263/16 Tribunálu k rozhodnutí o některých žalobních důvodech uplatněných v těchto věcech.

98

Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl navrhovatelkám přiznat postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV.

99

Jedinému důvodu kasačního opravného prostředku předloženému navrhovatelkami je proto třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit.

100

Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

101

V projednávané věci z bodů 96 až 98 tohoto usnesení vyplývá, že společnosti Anheuser-Busch InBev et Ampar mají v projednávané věci automaticky postavení vedlejších účastnic řízení před Tribunálem, a tudíž mají všechna práva, která jsou s tímto postavením spojena, zejména právo předkládat vyjádření podle čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

102

Tribunálu proto přísluší přijmout procesní opatření, která z tohoto postavení vyplývají.

103

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

104

Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se použije na základě svého čl. 184 odst. 1 na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, jenž neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

105

Komise sice neměla ve věci úspěch, avšak společnosti Anheuser-Busch Inbev, Ampar a Magnetrol International náhradu nákladů řízení nepožadovaly. Každá účastnice řízení tedy ponese vlastní náklady tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: