–

za GF: A. Konrad, Rechtsanwalt,

–

za Schauinsland-Reisen GmbH: M. Wukoschitz, Rechtsanwalt,

–

za řeckou vládu: A. Dimitrakopoulou, C. Kokkosi a E. Tsaousi, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: B.-R. Killmann a I. Rubene, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi GF a společností Schauinsland-Reisen GmbH ve věci návrhu GF, aby mu společnost Schauinsland-Reisen nahradila škodu způsobenou tím, že smlouva o souborných službách pro cesty, kterou tyto strany uzavřely, byla uvedenou společností ukončena po zveřejnění oficiálního doporučení necestovat do země určení.

3

Body 29 až 32 odůvodnění směrnice 2015/2302 znějí takto:

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a k dosažení co možná nejjednotnější vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením některých aspektů právních a správních předpisů členských států, pokud jde o smlouvy mezi cestujícími a obchodníky o souborných službách pro cesty [a] o spojených cestovních službách.“

5

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

6

Článek 12 směrnice 2015/2302, nadepsaný „Ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty a právo na odstoupení před zahájením poskytování souborných služeb“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   […] […] cestující [má] právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku, jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace. V případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty podle tohoto odstavce má cestující nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch souborných služeb, avšak nemá nárok na dodatečné odškodnění.

3.   Pořadatel může smlouvu o souborných službách pro cesty ukončit a vrátit cestujícímu veškeré platby uskutečněné ve prospěch souborných služeb, avšak není povinen poskytnout dodatečné odškodnění, jestliže:

[…]

7

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Odpovědnost za poskytování souborných služeb“, v odstavci 3 stanoví:

„Není-li některá cestovní služba poskytována v souladu se smlouvou o souborných službách pro cesty, zjedná pořadatel nápravu neplnění smluvních podmínek, ledaže to:

Pokud pořadatel v souladu s prvním pododstavcem písm. a) nebo b) tohoto odstavce neplnění smluvních podmínek nenapraví, použije se článek 14.“

8

Článek 16 uvedené směrnice, nadepsaný „Povinnost poskytnout pomoc“, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby pořadatel bez zbytečného prodlení poskytl náležitou pomoc cestujícímu v obtížích, i v situacích podle čl. 13 odst. 7, zejména tím, že mu:

Způsobil-li cestující obtíže úmyslně nebo z nedbalosti, může si pořadatel za svou pomoc účtovat přiměřený poplatek. Takový poplatek nesmí v žádném případě přesáhnout skutečné náklady, které pořadatel vynaložil.“

9

Podle § 10 odst. 3 bodu 2 Bundesgesetz über Pauschalreisen und verbundene Reiseleistungen (Pauschalreisegesetz – PRG) (zákon o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách) ze dne 24. dubna 2017 (BGBl. I, 50/2017), ve znění použitelném na spor v původním řízení, může pořadatel před zahájením poskytování souborných služeb pro cesty ukončit předmětnou smlouvu o souborných službách pro cesty za podmínky, že vrátí veškeré platby uskutečněné ve prospěch těchto souborných služeb, avšak není povinen poskytnout dodatečné odškodnění, jestliže mu v plnění této smlouvy brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a o ukončení uvedené smlouvy uvědomí cestujícího bez zbytečného odkladu ještě před zahájením poskytování uvedených souborných služeb.

10

GF, odborný lékař se soukromou praxí, a jeho manželka uzavřeli dne 13. května 2020 smlouvu se společností Schauinsland-Reisen o poskytnutí souborných služeb pro cestu na Maledivy, která se měla uskutečnit v období od 26. prosince 2020 do 2. ledna 2021. Celková cena těchto souborných služeb činila 8620 eur.

11

Kvůli zdravotním rizikům způsobeným pandemií covidu-19 se od prosince 2020 vztahovalo na Maledivy cestovní varování nejvyššího stupně, které vydalo Außenministerium (Ministerstvo zahraničních věcí, Rakousko) a „[v]aruje před veškerými turistickými cestami a cestami, které nejsou nezbytné, do této země, včetně cest na dovolenou a návštěv rodiny“.

12

V tomto období činila sedmidenní incidence viru na Maledivách pouze 34,7 nových případů na 100000 obyvatel, a byla tedy nižší než v Rakousku, kde k referenčnímu datu 14. prosince 2020 činila 220 nových případů na 100000 obyvatel.

13

Dne 3. prosince 2020 ukončila společnost Schauinsland-Reisen na základě tohoto varování smlouvu o souborných službách pro cesty. Důvod tohoto ukončení byl GF sdělen nejpozději dne 9. prosince 2020 a byla mu vrácena zaplacená záloha.

14

GF podal k Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz (Zemský soud pro občanskoprávní věci ve Štýrském Hradci, Rakousko) návrh, aby byla jemu a jeho manželce vyplacena náhrada škody ve výši 21821,82 eura. V této souvislosti se dovolával újmy, kterou v důsledku uvedeného ukončení utrpěl z důvodu ztráty potěšení z dovolené a ušlého zisku způsobeného uzavřením jeho praxe z důvodu plánované cesty; po ukončení smlouvy již nemohl toto uzavření v tak krátké lhůtě zrušit. Dále požadoval zaplacení „paušální náhrady výdajů“.

15

Za tímto účelem GF tvrdil, že cestovní varování vydané Ministerstvem zahraničních věcí nepředstavuje nevyhnutelnou a mimořádnou okolnost, která by společnosti Schauinsland-Reisen bránila v plnění smlouvy o souborných službách pro cesty, a to tím spíše, že sedmidenní incidence viru na Maledivách byla v okamžiku ukončení této cestovní smlouvy nižší než v Rakousku, byla tam dostatečná zdravotní péče a on i jeho manželka mimoto uzavřeli cestovní zdravotní pojištění.

16

Společnost Schauinsland-Reisen namítala, že nelze rozumně očekávat, že navzdory vydání takového varování bude plnit smlouvu o souborných službách pro cesty, a to s ohledem na nepředvídatelné důsledky, kterým by mohla být vystavena vzhledem k její odpovědnosti jakožto pořadatele cest. Kromě toho s ohledem na cestovní omezení, které v Rakousku platilo od 26. prosince 2020, by GF každopádně nemohl vycestovat.

17

Rozsudkem ze dne 13. července 2021 zamítl Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz (Zemský soud pro občanskoprávní věci ve Štýrském Hradci) návrh GF na náhradu škody a měl za to, že společnost Schauinsland-Reisen se pro účely ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty platně dovolávala nevyhnutelných a mimořádných okolností, takže jakýkoli nárok GF na náhradu škody byl vyloučen.

18

Rozsudkem ze dne 27. ledna 2022 Oberlandesgericht Graz (Vrchní zemský soud ve Štýrském Hradci, Rakousko), který rozhodoval v odvolacím řízení, potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni. Uvedený soud měl za to, že i když je cestovní varování pouhou indicií nasvědčující výskytu mimořádných překážek, společnost Schauinsland-Reisen se v žádném případě nedopustila pochybení vzhledem k nejistotě ohledně vývoje pandemie covidu-19, která panovala v okamžiku ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty.

19

GF podal opravný prostředek „Revision“ k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který je předkládajícím soudem.

20

Předkládající soud uvádí, že cestovní varování spolu s doporučením, aby se obyvatelé zdrželi jakýchkoli turistických cest do destinace plánované cesty, bylo vydáno přibližně tři týdny před zahájením poskytování předmětných souborných služeb. Uvedený soud dále poznamenal, že vývoj pandemie covidu-19 ani vydání tohoto varování nemohla společnost Schauinsland-Reisen ovlivnit a nemohla ani zabránit jejich důsledkům přijetím přiměřených opatření.

21

Nicméně zaprvé podle předkládajícího soudu vyvstává otázka, zda vydání takového varování postačuje samo o sobě k prokázání vysokého rizika, které opravňuje pořadatele cest ukončit předmětnou smlouvu o souborných službách pro cesty, aniž je povinen poskytnout dodatečné odškodnění, zejména s ohledem na případná zdravotní opatření, která by mohla znemožnit plnění této cestovní smlouvy, nebo zda je třeba požadovat, aby pořadatel nezávisle na tomto varování sám posoudil rizika s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávaného případu.

22

Předkládající soud uvádí, že argument, že veřejné cestovní varování je vydáno kvalifikovaným a nestranným subjektem a je jednoznačné, takže naplňuje potřebu zúčastněné veřejnosti, pokud jde o jasnost a právní jistotu, by mohl hovořit ve prospěch rozhodující povahy tohoto varování. Navíc takový státní orgán, o jaký se jedná v původním řízení, podle jeho názoru zpravidla disponuje spolehlivějšími prostředky k posuzování rizikové situace v místě určení než podnik.

23

V neprospěch takové rozhodující povahy však podle jeho názoru hovoří skutečnost, že vzhledem k neustále se měnící zdravotní situaci v různých dotčených regionech nemusí nutně cestovní varování vydané orgány věrně odrážet skutečné riziko na místě v době dotyčné cesty.

24

Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda lze mít při existenci cestovního varování nejvyššího stupně za to, že pořadateli „v plnění smlouvy brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 směrnice 2015/2302, i kdyby v zásadě nebylo nemožné dotyčnou cestu uskutečnit a zákazník tohoto pořadatele prohlásil, že zjištěné riziko přijímá.

25

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

Musí být čl. 12 odst. 3 směrnice 2015/2302 vykládán v tom smyslu, že se o nevyhnutelné a mimořádné okolnosti nejedná v případě, že cestující, vědom si cestovního varování a nejistoty ohledně dalšího vývoje pandemické situace, prohlásil, že si i přesto přeje cestu uskutečnit, a pro pořadatele by nebylo nemožné tuto cestu uskutečnit?“

26

Rozhodnutím ze dne 3. března 2023 přerušil předseda Soudního dvora řízení do vydání rozhodnutí, jímž se končí řízení ve věci C‑299/22.

27

Rozhodnutím ze dne 4. března 2024 oznámil předseda Soudního dvora předkládajícímu soudu rozsudek ze dne 29. dubna 2024, Tez Tour (C‑299/22, EU:C:2024:181), a rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours (C‑584/22, EU:C:2024:188), a vyzval jej, aby mu sdělil, zda s ohledem na tyto rozsudky trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

28

V dopise ze dne 7. března 2024, došlém kanceláři Soudního dvora následující den, předkládající soud uvedl, že na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvá. V této souvislosti poznamenal, že i když rozsudky zmíněné v předchozím bodě poskytují poznatky užitečné pro zodpovězení položených otázek, neboť objasňují výklad pojmu „naléhavé a mimořádné okolnosti“ ve smyslu směrnice 2015/2302, považuje nicméně za zásadní, aby bylo mimoto upřesněno, za jakých podmínek lze mít za to, že pořadateli „v plnění smlouvy brání“ takové okolnosti ve smyslu čl. 12 odst. 3 této směrnice.

29

Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem prokázání, že „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ brání v plnění smlouvy o souborných službách pro cesty ve smyslu tohoto ustanovení, postačuje, aby se dotyčný pořadatel odvolal na vydání oficiálního doporučení příslušných orgánů, aby cestující necestovali do dotyčné oblasti, a to i když cestující prohlásil, že si i přesto přeje cestu uskutečnit, a pro tohoto pořadatele by nebylo objektivně nemožné tuto cestovní smlouvu splnit.

30

V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302 stanoví, že pořadatel může smlouvu o souborných službách pro cesty ukončit a vrátit cestujícímu veškeré platby uskutečněné ve prospěch uvedených souborných služeb, avšak není povinen poskytnout dodatečné odškodnění, jestliže mu v plnění této cestovní smlouvy brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a o ukončení uvedené cestovní smlouvy uvědomí cestujícího bez zbytečného odkladu ještě před zahájením poskytování souborných služeb.

31

Pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení je v čl. 3 bodě 12 této směrnice definován jako „situace, již strana, která se jí dovolává, nemůže ovlivnit a jejímž důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření“.

32

Bod 31 odůvodnění uvedené směrnice objasňuje rozsah tohoto pojmu, když uvádí, že „sem [může] patřit například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o souborných službách pro cesty“.

33

Ze znění ustanovení čl. 12 odst. 3 písm. b) ve spojení s ustanovením čl. 3 bodu 12 směrnice 2015/2302, jak jsou vyjasněna v bodě 31 jejího odůvodnění, vyplývá, že uplatnění práva pořadatele ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty, aniž je povinen poskytnout dodatečné odškodnění, závisí pouze na tom, zda nastaly objektivní okolnosti, které mohou ovlivnit poskytování dotčených souborných služeb, a zda byl cestující o ukončení této cestovní smlouvy uvědomen bez zbytečného odkladu ještě před zahájením poskytování souborných služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 31).

34

Podmínka, které tak mimo jiné podléhá výkon tohoto práva, totiž aby pořadateli „v plnění smlouvy brán[ily] nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, musí být nutně splněna v okamžiku takového ukončení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours,C‑584/22, EU:C:2024:188, bod 27, a rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 65).

35

Pokud jde na prvním místě o tuto podmínku v rozsahu, v němž se týká „nevyhnutelných a mimořádných okolností“, je třeba ji považovat za splněnou, pokud takové okolnosti skutečně nastaly k okamžiku ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty, což znamená, že k tomuto okamžiku musí existovat situace odpovídající definici pojmu „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, jak je uvedena v čl. 3 bodě 12 směrnice 2015/2302 a osvětlena v bodě 31 jejího odůvodnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours, C‑584/22, EU:C:2024:188, bod 29).

36

Naopak k tomu, aby bylo možné konstatovat, že nastaly takové „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, nemůže automaticky postačovat, aby příslušné orgány vydaly oficiální doporučení, podle kterého se cestujícím nedoporučuje cestovat do dotyčné oblasti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 32).

37

Takový automatismus by totiž byl v rozporu se samotnou povahou a základem přijetí takových doporučení, která informují širokou veřejnost o objektivních okolnostech vyvolávajících zdravotní nebo jiná rizika, která mohou spadat pod pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302, a tedy nutně o vyvíjející se situaci, která se liší v závislosti na dotčených místech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 33).

38

Taková doporučení tedy nutně nejsou věrným odrazem situace, jak se objektivně jeví v daném okamžiku v místě, kde má být dotyčná cesta uskutečněna, jak rovněž zdůrazňuje předkládající soud.

39

I když tedy tato doporučení mohou mít z důvodu své povahy významnou důkazní hodnotu, pokud jde o to, zda v zemích, na něž se vztahují, skutečně nastaly takové okolnosti, jakož i dopady, které z nich vyplývají pro poskytování dotčených souborných služeb, nelze jim nicméně přiznat takovou důkazní sílu, že by v tomto ohledu představovala nevyvratitelné důkazy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 37).

40

Tato analýza je podpořena historií vzniku směrnice 2015/2302. Jak totiž zdůraznila Evropská komise, na rozdíl od návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o souborných cestovních službách a cestách s asistovanou přípravou, kterou se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2011/83/EU a kterou se zrušuje směrnice Rady 90/314/EHS, jenž byl Komisí přijat dne 9. července 2013 [COM(2013) 512 final], z něhož tato směrnice vychází a v němž poslední věta bodu 26 jejího odůvodnění uváděla, že „[by] se [mělo] mít za to, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti nastaly zejména tehdy, jsou-li k dispozici spolehlivé a veřejně dostupné zprávy, např. doporučení vydaná orgány členských států, zrazující od cest do dané destinace“, neobsahuje uvedená směrnice in fine žádné upřesnění týkající se důkazní hodnoty, či dokonce rozhodující důkazní síly takových doporučení.

41

Vzhledem k tomu, že směrnice 2015/2302 neobsahuje ustanovení týkající se pravidel dokazování, pokud jde o výskyt „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 této směrnice, je za těchto podmínek na základě zásady procesní autonomie a s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity věcí vnitrostátního právního řádu každého členského státu, aby v něm byla stanovena pravidla dokazování, důkazní prostředky, které jsou před příslušným vnitrostátním soudem přípustné, nebo zásady, jimiž se řídí posuzování důkazní síly předložených důkazů ze strany tohoto soudu, jakož i požadovaná úroveň dokazování (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 38).

42

Co se konkrétně týče zásady efektivity, tato zásada nicméně vyžaduje, pokud jde o procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, aby tyto podmínky v praxi neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práv takto přiznaných unijním právním řádem (rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 39).

43

Připustit však, že zveřejnění oficiálních doporučení, zrazujících od cest do dané oblasti, automaticky postačuje k tomu, aby mohl pořadatel ukončit dotčenou smlouvu o souborných službách pro cesty z důvodu „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302 a nebyl povinen poskytnout dodatečné odškodnění, by mohlo cestujícímu znemožňovat uplatnění jeho nároku na odškodnění, neboť v okamžiku takového ukončení takové okolnosti nemusí existovat nebo již neexistují v této oblasti navzdory přijetí těchto doporučení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 40).

44

Aniž je tedy dotčena významná důkazní hodnota, kterou mohou členské státy na základě zásady procesní autonomie přiznat uvedeným doporučením, pokud jde o existenci vážného zdravotního rizika, musí mít nicméně cestující možnost dovolávat se skutečností, které mohou zpochybnit důkazní hodnotu týchž doporučení, aby tak zpochybnil opodstatněnost ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty ze strany pořadatele na základě čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302.

45

V projednávaném případě bude na předkládajícím soudu, aby s ohledem na argumenty uplatněné GF posoudil, zda mohla mít společnost Schauinsland-Reisen v okamžiku ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty oprávněně za to, že existují „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302, zejména s ohledem na to, že Ministerstvo zahraničních věcí vydalo cestovní varování nejvyššího stupně, o které se jedná v původním řízení a bylo vydáno z důvodu zdravotních rizik způsobených pandemií covidu-19.

46

Na druhém místě je třeba uvést, že kdyby předkládající soud konstatoval, že v okamžiku ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty skutečně existovaly „naléhavé a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302, bylo by třeba určit, zda takové okolnosti pořadateli „brán[ily] v plnění smlouvy“ ve smyslu tohoto ustanovení.

47

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že výraz „[brání] v plnění smlouvy“, který je použitý v čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302, se liší od výrazu „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, který je použitý v čl. 12 odst. 2 této směrnice, jenž se týká páva cestujícího ukončit smlouvu; posledně uvedený výraz vyložil Soudní dvůr tak, že zahrnuje nejen dopad vylučující samotnou možnost poskytovat dotyčné souborné služby, ale rovněž dopady, které významně ovlivňují podmínky poskytování těchto souborných služeb (rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, point 48).

48

Cílem obou těchto ustanovení je přiznat cestujícímu i pořadateli vlastní právo na ukončení smlouvy v případě, že nastanou nevyhnutelné a mimořádné okolnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 70).

49

Za těchto podmínek je třeba mít po vzoru výkladu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, který v tomto ohledu podal Soudní dvůr, za to, že pro konstatování, že pořadateli „v plnění smlouvy brání“ nevyhnutelné a mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) této směrnice, není nutné, aby pro tohoto pořadatele bylo z důvodu takových okolností objektivně nemožné poskytnout dotyčné souborné služby. Naopak postačuje, aby dovolávané okolnosti významně ovlivnily podmínky poskytování těchto souborných služeb.

50

Taková zdravotní krize, jako je šíření onemocnění covid-19, může být proto vzhledem k vážnému riziku, které představuje pro lidské zdraví, považována za událost, v jejímž důsledku je pořadateli „[bráněno] v plnění smlouvy“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 směrnice 2015/2302, a to bez ohledu na skutečnost, že nutně nemá takovou povahu, jež by toto poskytnutí objektivně znemožňovala (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 53).

51

V tomto rámci je rovněž třeba zohlednit přiměřená opatření, která pořadatel nebo sám cestující přijal nebo mohl případně přijmout, aby dotyčná cesta mohla být uskutečněna navzdory zdravotním nebo jiným rizikům způsobeným nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi, jichž se dovolává pořadatel, přičemž je třeba upřesnit, že nelze požadovat, aby při existenci takových rizik nesl pořadatel za účelem uskutečnění této cesty nepřiměřené náklady s přihlédnutím k hodnotě dotyčných služeb pro cesty.

52

Naproti tomu pouhá skutečnost, že cestující prohlásil, že na uskutečnění uvedené cesty trvá navzdory zjištěným rizikům, je irelevantní, jelikož otázka, zda je pořadateli bráněno v plnění dotyčné cestovní smlouvy, musí být posouzena objektivně, a nikoli na základě čistě subjektivních posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, body 54 a 69).

53

Zadruhé vzhledem k tomu, že překážka v plnění smlouvy o souborných službách pro cesty se definitivně projeví až v okamžiku, kdy se měla dotyčná cesta uskutečnit, a tedy po datu ukončení této cestovní smlouvy, má posouzení takové překážky nutně povahu prognózy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours, C‑584/22, EU:C:2024:188, bod 30, a rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 66).

54

Z toho plyne, že se toto posouzení musí opírat o prognózu, pokud jde o pravděpodobnost, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, kterých se pořadatel dovolává, mu budou „brán[it] v plnění smlouvy“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours,C‑584/22, EU:C:2024:188, bod 31, a rozsudek ze dne 29. února 2024, Tez Tour, C‑299/22, EU:C:2024:181, bod 67).

55

V této souvislosti je irelevantní, zda by situace panující v okamžiku plánované cesty v konečném důsledku umožnila splnění dotyčné cestovní smlouvy, či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 2024, Kiwi Tours, C‑584/22, EU:C:2024:188, bod 49).

56

V projednávaném případě bude na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda se společnost Schauinsland-Reisen v okamžiku ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty mohla zejména na základě cestovního varování, o které se jedná v původním řízení, důvodně domnívat, že jí bude pravděpodobně bráněno v plnění této cestovní smlouvy z důvodu zdravotních rizik způsobených pandemií covidu-19, neboť tato pandemie by sice nutně nemusela plnění uvedené cestovní smlouvy objektivně znemožnit, ale významně by ovlivnila podmínky tohoto plnění, aniž by přijetí opatření s přiměřenými náklady mohlo tuto situaci napravit.

57

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět, že čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem prokázání, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti brání v plnění smlouvy o souborných službách pro cesty ve smyslu tohoto ustanovení, se může pořadatel odvolat na vydání oficiálního doporučení příslušných orgánů, aby cestující necestovali do dotyčné oblasti, a to i když cestující prohlásil, že si i přesto přeje cestu uskutečnit, a pro tohoto pořadatele by nebylo objektivně nemožné tuto cestovní smlouvu splnit. Takové doporučení nemůže nicméně v tomto ohledu představovat nevyvratitelný důkaz.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 12 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS

musí být vykládán v tom smyslu, že

za účelem prokázání, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti brání v plnění smlouvy o souborných službách pro cesty ve smyslu tohoto ustanovení, se může pořadatel odvolat na vydání oficiálního doporučení příslušných orgánů, aby cestující necestovali do dotyčné oblasti, a to i když cestující prohlásil, že si i přesto přeje cestu uskutečnit, a pro tohoto pořadatele by nebylo objektivně nemožné tuto cestovní smlouvu splnit. Takové doporučení nemůže nicméně v tomto ohledu představovat nevyvratitelný důkaz.