–

za QS: G. Koleva, advokat,

–

za Evropskou komisi: S. Grünheid a I. Zaloguin, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení (Úř. věst. 2008, L 220, s. 32).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení, jehož cílem je účinně vykonat v členském státě pravomocný odsuzující rozsudek, kterým byl státnímu příslušníkovi jiného členského státu uložen podmíněný trest odnětí svobody soudem tohoto jiného členského státu.

3

Body 2, 5 až 7 a 14 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/675 uvádí:

[…]

[…]

4

Článek 1 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Předmět“, v odstavci 1 stanoví:

„Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovit podmínky, na jejichž základě jsou v členském státě při trestním řízení vůči určité osobě zohledněn[a] předchozí odsouzení, která byla vydána v jiných členských státech proti této osobě za jiné skutky.“

5

Článek 2 uvedeného rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí ‚odsouzením‘ jakékoli pravomocné rozhodnutí trestního soudu, kterým se osoba uznává vinnou ze spáchání trestného činu.“

6

Článek 3 téhož rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Zohlednění odsouzení, které bylo vydáno v jiném členském státě, v novém trestním řízení“, v odstavcích 1 až 4 stanoví:

„1.   Každý členský stát zajistí, že se v průběhu trestního řízení proti určité osobě zohlední předchozí odsouzení vydaná v jiných členských státech proti stejné osobě za jiné skutky, o nichž byly získány informace na základě příslušných nástrojů vzájemné právní pomoci nebo na základě výměny informací získaných z trestních rejstříků, stejně jako jsou vnitrostátním právem zohledněny předchozí vnitrostátní odsouzení, a se stejnými účinky, které vnitrostátní právo přisuzuje vnitrostátním odsouzením.

2.   Odstavec 1 se použije ve fázi před zahájením řízení, v průběhu řízení a při výkonu odsouzení, zejména pokud jde o použitelná procesní pravidla, včetně pravidel týkajících se zajišťovací vazby, kvalifikace trestného činu, druhu a výměry uloženého trestu nebo pravidel, kterými se řídí výkon rozhodnutí.

3.   Zohlednění předchozích odsouzení vydaných v jiných členských státech podle odstavce 1 nesmí mít za následek zasahování do předchozích odsouzení nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jejich výkonem ze strany členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, nebo jejich rušení či přezkoumávání.

4.   V souladu s odstavcem 3 se odstavec 1 nepoužije, jestliže v případě, kdy by se bývalo jednalo o předchozí vnitrostátní odsouzení členského státu, který vede nové trestní řízení, by zohlednění předchozího odsouzení mělo podle vnitrostátního práva tohoto členského státu za následek zasahování do předchozího odsouzení nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jeho výkonem, nebo jeho rušení či přezkoumávání.“

7

Článek 1 odst. 1 a 3 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Úř. věst. 2008, L 337, s. 102) stanoví:

„1.   Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzených osob, zlepšit ochranu obětí a veřejnosti a usnadnit uplatňování vhodných probačních opatření a alternativních trestů v případě pachatelů trestných činů, kteří nežijí ve státě odsouzení. S ohledem na dosažení těchto cílů stanoví toto rámcové rozhodnutí pravidla, podle kterých členský stát jiný než ten, ve kterém byla dotyčná osoba odsouzena, uznává rozsudky a případně rozhodnutí o probaci, vykonává dohled nad probačními opatřeními uloženými na základě rozsudku nebo alternativními tresty uloženými tímto rozsudkem a přijímá veškerá další rozhodnutí vztahující se k tomuto rozsudku, není-li v tomto rámcovém rozhodnutí stanoveno jinak.

[…]

3.   Toto rámcové rozhodnutí se nevztahuje na:

[…]“

8

Článek 14 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/947 stanoví:

„Příslušný orgán vykonávajícího státu má pravomoc přijímat veškerá další rozhodnutí týkající se podmíněného trestu, podmíněného propuštění, podmíněného odsouzení a alternativního trestu, zejména pokud odsouzená osoba neplní probační opatření nebo alternativní trest nebo spáchá nový trestný čin.

Tato další rozhodnutí zahrnují zejména

9

Článek 8 trestního zákoníku (Nakazatelen kodeks, dále jen „NK“) v odstavci 2 stanoví:

„Pravomocný rozsudek vydaný v jiném členském státě Evropské unie pro skutek, který podle [NK] představuje trestný čin, se zohlední v každém trestním řízení, které je v Bulharské republice vedeno proti téže osobě.“

10

Článek 68 odst. 1 tohoto zákoníku zní:

„Pokud se odsouzený před uplynutím soudem stanovené zkušební doby dopustí dalšího úmyslného trestného činu, který je státním zastupitelstvím stíhán z moci úřední a za který mu je – a to i po uplynutí zkušební doby – uložen trest odnětí svobody, musí vykonat i podmíněný trest.“

11

QS je rumunský státní příslušník s bydlištěm v Rumunsku.

12

Rozsudkem ze dne 3. dubna 2019, potvrzeným pravomocným rozsudkem Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži, Rumunsko) ze dne 24. června 2019, byl QS odsouzen pro trestný čin řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu (dále jen „první trestní čin“) k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zkušební dobou na dva roky, tedy do 24. června 2021 (dále jen „první odsouzení“).

13

Dne 1. září 2020, tedy během zkušební doby stanovené při prvním odsouzení, se QS dopustil na bulharském území nového trestného činu, když řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (dále jen „druhý trestný čin“).

14

Usnesením, které vydal předkládající soud, Okresní soud v Nesebaru, (Rajonen sad Nesebar, Bulharsko) a které nabylo právní moci dne 9. března 2022, byl QS uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, byla mu uložena pokuta ve výši 150 bulharských leva (BGN) (přibližně 77 eur) a platnost jeho řidičského oprávnění byla pozastavena na dobu 12 měsíců (dále jen „druhé odsouzení“).

15

Dne 23. března 2022 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Burgasu (Rajonna prokuratura Burgas, Bulharsko) k předkládajícímu soudu návrh na výkon prvního odsouzení podle čl. 68 odst. 1 NK z důvodu, že druhý trestný čin byl spáchán během zkušební doby stanovené při tomto prvním odsouzení.

16

V této souvislosti má předkládající soud pochybnosti o výkladu rámcového rozhodnutí 2008/675. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že čl. 8 odst. 2 NK provedl čl. 3 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí tak, že stanovil, že odsouzení, které bylo v jiném členském státě než v Bulharské republice vydáno proti osobě za skutek, který je podle NK trestným činem, a nabylo právní moci, je zohledňováno v každém trestním řízení zahájeném v Bulharsku proti této osobě.

17

Podle předkládajícího soudu je tomu tak v případě prvního odsouzení, jelikož QS byl v Rumunsku pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a na základě informací získaných prostřednictvím nástrojů vzájemné právní pomoci je prokázáno, že skutek zakládající první trestný čin představuje rovněž trestný čin podle NK.

18

Předkládající soud mimoto konstatuje, že všechny podmínky stanovené v čl. 68 odst. 1 NK pro účely skutečného výkonu prvního odsouzení jsou v projednávaném případě splněny. Před uplynutím zkušební doby stanovené v rámci tohoto prvního odsouzení se totiž QS dopustil dalšího úmyslného trestného činu, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody.

19

Uvedený soud se tedy domnívá, že je povinen zohlednit první odsouzení a nařídit jeho skutečný výkon podle čl. 8 odst. 2 NK ve spojení s jeho čl. 68 odst. 1. Podle jeho názoru však vyvstává otázka, zda takovému zohlednění nebrání čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675.

20

Předkládající soud tvrdí, že toto ustanovení, jak je vykládáno Soudním dvorem zejména v rozsudku ze dne 21. září 2017, Beškov (C‑171/16, EU:C:2017:710), vyžaduje, aby rozhodnutí o výkonu předchozího odsouzení nebylo přezkoumáváno. Předkládající soud má nicméně za to, že se projednávaná věc liší od věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, jelikož případná změna způsobu výkonu prvního odsouzení nevyplývá z diskrečního rozhodnutí uvedeného soudu, ale ze zákonné povinnosti stanovené v čl. 68 odst. 1 NK.

21

Za těchto podmínek se Okresní soud v Nesebaru (Rajonen sad Nesebar) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí [2008/675] vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je [právní úprava vyplývající z] čl. 68 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 2 [NK], která stanoví, že vnitrostátní soud, kterému je podán návrh na výkon trestu uloženého v rámci předchozího odsouzení vydaného soudem jiného členského státu, může za tímto účelem změnit způsob výkonu uvedeného předchozího odsouzení tak, že nařídí jeho skutečný výkon?“

22

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 musí být vykládán v tom smyslu, že soudu členského státu, kterému je podán návrh na výkon podmíněného trestu uloženého v rámci předchozího pravomocného odsouzení vydaného v jiném členském státě za jiné skutky, umožňuje zrušit podmíněný odklad výkonu tohoto trestu a nařídit jeho skutečný výkon.

23

Úvodem je třeba ověřit, zda takový návrh spadá do působnosti rámcového rozhodnutí 2008/675.

24

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí je jeho cílem stanovit podmínky, na jejichž základě jsou předchozí odsouzení vydaná v jednom členském státě proti určité osobě zohledněna při novém trestním řízení, které je v jiném členském státě zahájeno proti téže osobě za jiné skutky (rozsudek ze dne 5. července 2018, Lada, C‑390/16, EU:C:2018:532, bod 27 a citovaná judikatura). Je třeba rovněž poznamenat, že podle článku 2 uvedeného rámcového rozhodnutí se pojmem „odsouzení“ rozumí jakékoli pravomocné rozhodnutí trestního soudu, kterým se osoba uznává vinnou ze spáchání trestného činu.

25

Z toho plyne, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, že rámcové rozhodnutí 2008/675 se použije na každé nové trestní řízení zahájené v členském státě proti osobě, která byla dříve v jiném členském státě pravomocně odsouzena za jiné skutky.

26

Kromě toho z čl. 3 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí ve spojení s body 2 a 7 jeho odůvodnění vyplývá, že pro účely použití tohoto rámcového rozhodnutí zahrnuje pojem „nové trestní řízení“ fázi před zahájením řízení, v průběhu řízení a výkon odsouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2018, Lada, C‑390/16, EU:C:2018:532, body 29 a 30).

27

Rámcové rozhodnutí 2008/675 se vztahuje nejen na řízení, ve kterém jde o určení a uznání případné viny stíhané osoby, ale i na řízení týkající se výkonu trestu, kdy má být zohledněn trest uložený dřívějším odsuzujícím rozsudkem, který byl vydán jiném členském státě a nabyl právní moci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 28).

28

V projednávané věci byl návrh v původním řízení, uvedený v bodě 15 tohoto rozsudku, podán v jednom členském státě, a sice v Bulharské republice, proti osobě, proti níž bylo dříve vydáno pravomocné první odsouzení v jiném členském státě, a sice v Rumunsku.

29

Kromě toho je třeba poznamenat, že ačkoli uvedený návrh směřuje ke skutečnému výkonu trestu uloženého v rámci tohoto prvního odsouzení, byl podán z důvodu, že v Bulharsku bylo proti stejné osobě vydáno druhé odsouzení za jiné skutky, a je součástí řízení, které se týká výkonu tohoto druhého odsouzení a je v něm třeba zohlednit trest uložený při prvním odsouzení v Rumunsku.

30

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, z použitelného vnitrostátního práva, jak je uvedeno v předkládacím rozhodnutí, vyplývá, že pokud je osoba, která byla dříve odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, a to i v jiném členském státě, stejně jako v projednávané věci znovu odsouzena k trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný během zkušební doby stanovené při prvním odsouzení, příslušný soud pro účely vydání nového odsouzení rozhodne i o výkonu podmíněného trestu, který byl stanoven při prvním odsouzení.

31

Z výše uvedeného vyplývá, že návrh v původním řízení spadá do rámce nového trestního řízení zahájeného v členském státě proti osobě, která byla dříve pravomocně odsouzena v jiném členském státě za jiné skutky, a z tohoto důvodu tudíž spadá do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí 2008/675.

32

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která soudu tohoto státu, jemuž je v rámci nového trestního řízení zahájeného proti osobě, která byla dříve v jiném členském státě pravomocně odsouzena za jiné skutky k podmíněnému trestu, který nebyl dosud v plném rozsahu vykonán, podán návrh na výkon tohoto odsouzení, umožňuje zrušit podmíněný odklad výkonu tohoto trestu a nařídit jeho skutečný výkon.

33

V tomto ohledu je třeba především zdůraznit, že jak uvádí bod 6 odůvodnění uvedeného rámcového rozhodnutí, cílem tohoto rámcového rozhodnutí není vykonávat v jednom členském státě soudní rozhodnutí vydaná v jiném členském státě. Cílem tohoto rámcového rozhodnutí, jak vyplývá z bodů 2 a 5 až 7 jeho odůvodnění, naopak je, aby každý členský stát dbal na to, aby předchozí odsouzení vydaná v jiném členské státě měla stejné právní účinky jako odsouzení vydaná jeho vlastními soudy v souladu s vnitrostátním právem, aby bylo možné posoudit trestní minulost dotyčné osoby, zjistit, zda se dopustila trestné činnosti opakovaně, a stanovit druh trestu a způsob výkonu trestu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, AV (Souhrnný rozsudek), C‑221/19, EU:C:2021:278, body 47 až 49 a citovaná judikatura].

34

V souladu s tímto cílem stanoví článek 3 odst. 1 téhož rámcového rozhodnutí ve spojení s bodem 5 jeho odůvodnění členským státům povinnost zajistit v rámci nového trestního řízení proti dotyčné osobě, aby byla předchozí odsouzení vydaná proti ní v jiném členském státě za jiné skutky, o nichž byly získány informace na základě příslušných nástrojů vzájemné právní pomoci nebo na základě výměny informací získaných z trestních rejstříků, zohledněna stejně, jako jsou vnitrostátním právem zohledňována předchozí vnitrostátní odsouzení, a aby jim byly přiznány stejné účinky, které vnitrostátní právo přisuzuje vnitrostátním odsouzením, ať již se jedná o účinky skutkové nebo o účinky spadající do oblasti procesního nebo hmotného práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, AV (Souhrnný rozsudek), C‑221/19, EU:C:2021:278, bod 50 a citovaná judikatura].

35

Podle čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 však skutečnost, že se v novém trestním řízení zohlední předchozí odsouzení vydaná v jiném členském státě, nesmí mít za následek zasahování do těchto předchozích odsouzení nebo do jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jejich výkonem ze strany členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, ani rušení nebo přezkoumání uvedených odsouzení, která musí být zohledněna v té podobě, v jaké byla vydána [rozsudek ze dne 15. dubna 2021, AV (Souhrnný rozsudek), C‑221/19, EU:C:2021:278, bod 53 a citovaná judikatura].

36

V návaznosti na uvedené ustanovení čl. 3 odst. 4 tohoto rámcového rozhodnutí upřesňuje, že jeho čl. 3 odst. 1 se nepoužije, jestliže v případě, kdy by se bývalo jednalo o předchozí vnitrostátní odsouzení členského státu, který vede nové trestní řízení, by zohlednění tohoto předchozího odsouzení mělo podle vnitrostátního práva tohoto členského státu za následek zasahování do uvedeného předchozího odsouzení nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jeho výkonem, nebo jeho rušení či přezkoumávání.

37

Bod 14 odůvodnění rámcového rozhodnutí pro účely použití čl. 3 odst. 3 a 4 tohoto rámcového rozhodnutí upřesňuje, že pojem „zásah do [odsouzení] nebo jeho výkonu“ pokrývá mimo jiné situace, v nichž je v souladu s vnitrostátním právem členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, nutno trest uložený v předchozím odsuzujícím rozsudku promítnout nebo zahrnout do jiného trestu, jenž má být následně účinně vykonán v rozsahu, v němž dosud nebyl vykonán první trest nebo pokud nebyl jeho výkon předán do tohoto členského státu.

38

V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé rozhodl, že čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675, ve spojení s bodem 6 jeho odůvodnění, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že vnitrostátní soud, u kterého je zahájeno nové trestní řízení, může zrušit podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen předchozím pravomocným odsuzujícím rozsudkem, který byl vydán v jiném členském státě a byl již v plném rozsahu vykonán, a přeměnit tento trest na nepodmíněný trest odnětí svobody. Zohlednění tohoto odsouzení za takových okolností by totiž mělo za následek přezkoumání způsobu výkonu uvedeného odsouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, body 44 až 47).

39

Z toho plyne, že pokud jde o pravomocné odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody, který byl dříve uložen v členském státě a byl v plném rozsahu vykonán, čl. 3 odst. 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2008/675, ve spojení s body 6 a 14 jeho odůvodnění, brání tomu, aby vnitrostátní soud zohlednil toto odsouzení stejně jako vnitrostátní odsouzení a přiznal tomuto prvně uvedenému odsouzení stejné účinky, jaké jsou přisuzovány vnitrostátním odsouzením, pokud by to v souladu s použitelným vnitrostátním právem mělo za následek zrušení podmíněného odkladu výkonu trestu uloženého v rámci prvně uvedeného odsouzení a přeměnu tohoto trest na nepodmíněný trest odnětí svobody.

40

Na druhém místě Soudní dvůr upřesnil, že skutečnost, že je pravomocné odsouzení, které bylo dříve vydáno v jiném členském státě a nebylo v plném rozsahu vykonáno, v novém trestním řízení zahájeném proti stejné osobě za jiné skutky zohledněno za účelem uložení souhrnného trestu zohledňujícího trest uložený tímto odsouzením, nevede k zásahu do uvedeného odsouzení nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jeho výkonem ve smyslu čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 ve spojení s bodem 14 jeho odůvodnění, pokud byl tentýž odsuzující rozsudek postoupen a uznán v souladu s rámcovým rozhodnutím 2008/909 za účelem jeho výkonu v členském státě, v němž se koná nové trestní řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, AV (Souhrnný rozsudek), C‑221/19, EU:C:2021:278, body 55 a 56].

41

V této souvislosti je třeba uvést, jak zdůraznil generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, že pokud jde o pravomocný rozsudek odsuzující k takovému podmíněnému trestu odnětí svobody, o jaký se jedná v původním řízení, postoupení tohoto odsuzujícího rozsudku příslušnému orgánu členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, a uznání uvedeného odsuzujícího rozsudku tímto členským státem nejsou upravena rámcovým rozhodnutím 2008/909, ale rámcovým rozhodnutím 2008/947 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, A. P. (Probační opatření), C‑2/19, EU:C:2020:237, bod 59]. Jak totiž vyplývá z čl. 1 odst. 3 písm. a) rámcového rozhodnutí 2008/947, oblasti působnosti těchto dvou rámcových rozhodnutí se vzájemně vylučují.

42

Nic to nemění na tom, že v souladu s čl. 14 odst. 1 tohoto naposledy zmíněného rámcového rozhodnutí je jedním z účinků uznání odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody právě přiznání pravomoci příslušnému orgánu vykonávajícího členského státu přijímat opatření týkající se původně přiznaného podmíněného odkladu, která se jeví jako nezbytná v případě, že odsouzená osoba spáchá nový trestný čin, a patří mezi ně mimo jiné zrušení podmíněného odkladu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, A. P. (Probační opatření), C‑2/19, EU:C:2020:237, body 47 až 49].

43

Z toho plyne, že pokud jde o pravomocné odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody, které bylo vydáno dříve v členském státě a nebylo v plném rozsahu vykonáno, pouze v případě, že byl daný odsuzující rozsudek postoupen a uznán v souladu s rámcovým rozhodnutím 2008/947, nebrání čl. 3 odst. 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2008/675 ve spojení s body 6 a 14 jeho odůvodnění tomu, aby vnitrostátní soud zohlednil toto odsouzení stejně jako vnitrostátní odsouzení a přiznal tomuto prvně uvedenému odsouzení stejné účinky, jako jsou přisuzovány vnitrostátním odsouzením, pokud má toto zohlednění za následek zrušení podmíněného odkladu výkonu tohoto trestu a nařízení skutečného výkonu uvedeného trestu. Pouze v takovém případě by totiž takové zohlednění téhož odsouzení nezasahovalo do rozhodnutí týkajícího se jeho výkonu ve smyslu uvedeného ustanovení.

44

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí jednak vyplývá, že QS poté, co byl v Rumunsku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s dvouletou zkušební dobou do 24. června 2021, spáchal dne 1. září 2020, tedy během zkušební doby stanovené při prvním odsouzení, druhý trestný čin, za který byl odsouzen v Bulharsku. Z toho plyne, že první odsouzení nebylo ke dni spáchání druhého trestného činu v plném rozsahu vykonáno.

45

Dále je předkládající soud toho názoru, že pokud by první odsouzení bylo v rámci původního řízení zohledněno stejně jako vnitrostátní odsouzení a byly mu přiznány stejné účinky, jako jsou přisuzovány vnitrostátním odsouzením, mělo by to podle vnitrostátního práva, jak je vykládáno uvedeným soudem, za následek povinnost uvedeného soudu zrušit podmíněný odklad výkonu tohoto trestu a nařídit jeho skutečný výkon.

46

Jak bylo přitom uvedeno v bodě 43 tohoto rozsudku, první odsouzení může být takto zohledněno pouze, pokud byl výkon tohoto odsouzení postoupen do členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, tedy v projednávaném případě do Bulharska, a v tomto členském státě uznán, a to při splnění podmínek stanovených rámcovým rozhodnutím 2008/947.

47

Z předkládacího rozhodnutí však nijak nevyplývá, že rozsudek Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži), uvedený v bodě 12 tohoto rozsudku, byl na základě tohoto rámcového rozhodnutí postoupen příslušným bulharským orgánům za účelem jeho uznání a dohledu nad probačními opatřeními, která uvedený rozsudek obsahuje, což musí nicméně ověřit předkládající soud.

48

Je třeba ještě dodat, že okolnost, uvedená předkládajícím soudem, že takový zásah do způsobu výkonu trestu uloženého při prvním odsouzení, jak bylo vydáno, by nevyplýval z přezkumu tohoto odsouzení z podnětu uvedeného soudu nebo odsouzené osoby, ale podle bulharského práva by vyplýval ze zohlednění uvedeného odsouzení stejným způsobem, jako by bylo vydáno bulharskými soudy, je v tomto ohledu irelevantní. Postačí totiž konstatovat, že kromě případů stanovených rámcovým rozhodnutím 2008/947 nemůže vnitrostátní soud tímto způsobem zohlednit předchozí pravomocné odsouzení vydané v jiném členském státě.

49

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která soudu tohoto státu, jemuž je v rámci nového trestního řízení zahájeného proti osobě, která byla dříve v jiném členském státě pravomocně odsouzena za jiné skutky k podmíněnému trestu, který nebyl dosud v plném rozsahu vykonán, podán návrh na výkon tohoto odsouzení, umožňuje zrušit podmíněný odklad výkonu tohoto trestu a nařídit jeho skutečný výkon, a to pod podmínkou, že odsuzující rozsudek byl postoupen do členského státě, v němž se koná nové trestní řízení, a v tomto státě uznán v souladu s rámcovým rozhodnutím 2008/947.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání právní úpravě členského státu, která soudu tohoto státu, jemuž je v rámci nového trestního řízení zahájeného proti osobě, která byla dříve v jiném členském státě pravomocně odsouzena za jiné skutky k podmíněnému trestu, který nebyl dosud v plném rozsahu vykonán, podán návrh na výkon tohoto odsouzení, umožňuje zrušit podmíněný odklad výkonu tohoto trestu a nařídit jeho skutečný výkon, a to pod podmínkou, že odsuzující rozsudek byl postoupen do členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, a v tomto státě uznán v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty.