null

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

JULIANE KOKOTT

přednesené dne 19. června 2025(1)

Věc C‑738/22 P

Google LLC,

Alphabet Inc.

proti

Evropské komisi

Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Chytrá mobilní zařízení – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP – Operační systém Google Android – Smluvní omezení – Vázaný prodej aplikací pro vyhledávání a prohlížení Google Search a Chrome a obchod s aplikacemi Play Store – Antifragmentační závazky – Platby za výlučnost – Účinky vyloučení z trhu – Hypoteticky stejně výkonný konkurent – Objektivní odůvodnění – Jediné a trvající protiprávní jednání – Nový výpočet pokuty“

Obsah

I. Úvod

II. Skutečnosti předcházející sporu

A. Skutkový stav

B. Sporné rozhodnutí

C. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

1. Řízení před Tribunálem

2. Napadený rozsudek

III. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

IV. Posouzení

A. Ke konstatování protiprávního jednání (první až pátý důvod kasačního opravného prostředku)

1. K posouzení SDMA (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku)

a) Příčinná souvislost mezi SDMA a jejich účinky vyloučení z trhu (první, třetí a čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

1) Zohlednění SRP při analýze SDMA (první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

2) Odlišení výchozího nastavení od předinstalace (třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

i) Zákaz nového posuzování skutkového stavu v rámci kasačního opravného prostředku

ii) Zákaz posuzování účinků praktiky odděleně od jejího kontextu

3) Součást SDMA, která údajně podporuje hospodářskou soutěž, a požadavek srovnávacího posouzení (čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

b) Způsobilost SDMA uzavřít trhu stejně výkonným soutěžitelům (druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhý důvod kasačního opravného prostředku)

1) Posouzení účinků SDMA spočívajících ve vyloučení z trhu „stejně výkonných konkurentů“ a důvodů pro chování uživatelů

i) Východisko judikatury týkající se vázaného prodeje

ii) Konstatování Tribunálu týkající se účinků SDMA spočívajících ve vyloučení z trhu

– Vytvoření statu quo bias prostřednictvím předinstalace

– Možnost VOZ předinstalovat nebo nastavit jako výchozí konkurenční služby vyhledávání a nastavit je jako výchozí

– Jiné prostředky než předinstalace umožňující oslovit uživatele

– Souvislost mezi podíly používání a předinstalací

– Zohlednění souvislostí

iii) Posouzení

2) Vázaný prodej aplikace Google Search a Play Store

3) Vázaný prodej Chrome s Play Store a Google Search

c) Závěr týkající se posouzení SDMA

2. K posouzení AFS (třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

a) Rozsah zneužívajícího jednání týkajícího se AFS a jeho účinků (třetí důvod kasačního opravného prostředku)

1) Prokázání sporného jednání ve vztahu k AFS (první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku)

2) Přičítání tvrzených účinků vyloučení z trhu (druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku)

b) Odůvodnění AFS (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

c) Závěr týkající se posouzení AFS

3. K jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání (pátý důvod kasačního opravného prostředku)

4. Závěr týkající se prokázání protiprávního jednání

B. K pokutě (šestý důvod kasačního opravného prostředku)

C. Závěr týkající se posouzení kasačního opravného prostředku

V. K nákladům řízení

VI. Závěry

I.      Úvod

1.        Jak podotkl Tribunál ve svém rozsudku Google a Alphabet v. Komise (Google Android)(2), sloveso „to google“ znamená jednání, které spočívá v „použití vyhledávače Google k získání informace o někom nebo něčem na celosvětovém internetu“. A jak Tribunál správně připomíná, jen málokteré podniky jsou tak známé, že se jejich jméno stane základem pro sloveso. Již jen tato skutečnost svědčí o významu společnosti Google v běžném životě.

2.        Je všudypřítomnost vyhledávače Google v každodenním životě většiny světové populace, zejména v kontextu používání chytrých mobilních zařízení vybavených operačním systémem (dále jen „OS“) Android, z právního hlediska důsledkem (též) zneužití dominantního postavení?

3.        To je podstatou otázky, která je základem projednávaného kasačního opravného prostředku.

4.        Tato otázka vyvstává na podkladě skutkového stavu, který tvoří podmínky, jež museli splnit, mimo jiné, výrobci chytrých mobilních zařízení, aby získali licence k nejvýznamnějším aplikacím společnosti Google (dále jen „aplikace“), a sice Play Store, Google Search a Chrome.

5.        V rozhodnutí C(2018) 4761 final(3), které bylo ve značné části potvrzeno Tribunálem, dospěla Evropská komise k závěru, že uvedené podmínky představují několik porušení zákazu zneužití dominantního postavení podle článku 102 SFEU.

6.        S ohledem na zpochybňovaná konstatování Tribunálu se bude muset Soudní dvůr vypořádat mimo jiné s otázkou, zda důkaz takového zneužití vyžaduje srovnávací analýzu stavu hospodářské soutěže bez sporného chování, jakož i analýzu způsobilosti tohoto chování vyvolat účinek vyloučení z trhu postihující podniky považované za stejně výkonné jako dominantní podnik.

7.        Nedávná judikatura Soudního dvora, zejména ve věcech Servizio Elettrico Nazionale a další(4), Unilever Italia Mkt. Operations(5), European Superleague Company(6), Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping)(7) a Komise v. Intel Corporation(8), již nabízí významná vodítka pro zodpovězení uvedených otázek.

II.    Skutečnosti předcházející sporu

8.        Tribunál popsal skutkové okolnosti předcházející sporu v bodech 2 až 72 napadeného rozsudku, přičemž tyto okolnosti lze pro účely řízení o kasačním opravném prostředku v projednávané věci shrnout následovně.

A.      Skutkový stav

9.        Google LLC je společnost se sídlem v Mountain View, Kalifornie (Spojené státy), která se specializuje na produkty a služby související s internetem a působí mimo jiné v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Společnost Google je dceřinou společností Alphabet Inc. (společně dále jen „Google“ nebo „navrhovatelky“).

10.      Většinu příjmů získává společnost Google ze svého stěžejního produktu, vyhledávače Google Search. Obchodní model společnosti Google je založen na interakci mezi produkty a službami souvisejícími s internetem, které jsou uživatelům nabízeny většinou zdarma, a internetovými reklamními službami, z nichž plyne převážná většina jejích příjmů. Uvedené příjmy plynou především z vyhledávače Google Search. Obchodní model společnosti Google je tudíž založen především na zvyšování počtu uživatelů jejích internetových vyhledávacích služeb proto, aby mohla prodávat své internetové reklamní služby. Při interakci uživatelů s jejími produkty a službami navíc společnost Google shromažďuje údaje, které jí umožňují zlepšit její schopnost zobrazovat relevantní odpovědi na vyhledávání a relevantní reklamy.

11.      Obchodní model společnosti Google byl původně vyvinut v prostředí osobních počítačů (PC), kde byl prohlížeč hlavním vstupem na internet. Následně však chtěla společnost Google zohlednit rozvoj mobilního internetu a pravděpodobnou změnu chování uživatelů, pokud jde o obecné vyhledávání na internetu, zejména vzhledem k možnostem, které nabízejí služby určování polohy. V tomto kontextu vytvořila společnost Google strategii, která měla zajistit, aby uživatelé prováděli vyhledávání na mobilních zařízeních také prostřednictvím Google Search.

12.      V této souvislosti společnost Google v roce 2005 koupila podnik, který původně vyvinul OS Android pro chytrá mobilní zařízení. Podle Komise bylo v červenci 2018 přibližně 80 % chytrých mobilních zařízení používaných v Evropě a na celém světě vybaveno systémem Android.

13.      Když společnost Google vyvíjí novou verzi systému Android, zveřejňuje její zdrojový kód na internetu, šířený volně pod licencí (licence Android Open Source Project, dále jen „licence AOSP“). To umožňuje třetím osobám stahovat a upravovat tento kód, a vytvářet tak modifikované verze systému Android, známé jako „odnože“ (odnož je nový software vytvořený ze zdrojového kódu existujícího softwaru).

14.      OS Android je součástí „ekosystému“, který zahrnuje další prvky, jako jsou všechny služby Google Mobile (GMS bundle nebo Google Mobile Services, dále jen „balíček SMG“), přičemž tyto služby zahrnují mimo jiné obchod s aplikacemi Play Store, aplikaci Google Search a prohlížeč Chrome.

15.      Volně dostupný zdrojový kód systému Android obsahuje základní prvky OS, nikoli však aplikace a služby systému Android, které vlastní společnost Google. Výrobci originálního zařízení (dále jen „VOZ“), kteří chtějí od společnosti Google získávat aplikace a služby, proto musí se společností Google uzavřít smlouvy. Takové smlouvy uzavírá společnost Google také s operátory mobilních sítí (dále jen „OMS“), kteří chtějí mít možnost instalovat aplikace a služby, které vlastní společnost Google, do zařízení prodávaných koncovým uživatelům.

16.      Některé ze zmíněných smluv jsou předmětem projednávané věci.

B.      Sporné rozhodnutí

17.      Dne 18. července 2018 přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž uložila společnosti Google LLC, a částečně i společnosti Alphabet, Inc., pokutu za porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP.

18.      Zaprvé Komise určila čtyři druhy relevantních trhů, a sice: i) celosvětový trh (s výjimkou Číny) licencovaných OS pro chytrá mobilní zařízení; ii) celosvětový trh (s výjimkou Číny) obchodů s aplikacemi Android; iii) různé vnitrostátní trhy v rámci EHP pro poskytování služeb obecného vyhledávání a iv) celosvětový trh internetových prohlížečů určených pro mobilní použití, které nejsou specifické pro OS(9). Podle Komise měla společnost Google během relevantního období dominantní postavení na prvních třech uvedených trzích(10). Uvedené závěry již nejsou v řízení o kasačním opravném prostředku v projednávané věci předmětem sporu.

19.      V napadeném rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost Google zneužila svého dominantního postavení na uvedených trzích tím, že VOZ a OMS uložila protisoutěžní smluvní omezení (dále jen „sporná omezení“). Komise zjistila čtyři samostatná protiprávní jednání, která představují tři řady smluvních omezení.

20.      První omezení byla obsažena ve smlouvách o distribuci mobilních aplikací (dále jen „SDMA“) a podle Komise představovala dva případy vázaného prodeje (první a druhé protiprávní jednání)(11):

–        zaprvé požadavek uložený VOZ, aby si předinstalovali její aplikaci pro obecné vyhledávání Google Search před tím, než budou moci získat licenci k provozování obchodu s aplikacemi Play Store (první seskupení); uložením této povinnosti zneužila společnost Google své dominantní postavení na celosvětovém trhu (mimo Čínu) s obchody s aplikacemi Android od 1. ledna 2011 do dne vydání napadeného rozhodnutí;

–        zadruhé požadavek uložený VOZ, aby si předinstalovali její aplikaci pro prohlížení Chrome před tím, než budou moci získat licenci k provozování obchodu s aplikacemi Play Store a aplikaci pro obecné vyhledávání (Google Search) (druhé seskupení); uložením této povinnosti zneužila společnost Google své dominantní postavení na celosvětovém trhu (mimo Čínu) s obchody s aplikacemi Android od 1. srpna 2012 do dne vydání napadeného rozhodnutí.

21.      Jak vysvětlil Tribunál, uvedená dvě seskupení produktů se vzájemně doplňují. Seskupení Chrome-Play Store a Google Search bylo přidáno k seskupení Google Search-Play Store proto, aby byl zohledněn vývoj SDMA, který původně nezahrnoval prohlížeč Chrome mezi aplikacemi sdruženými v balíčku SMG. Podle Komise bylo cílem obou seskupení umožnit společnosti Google oslovit uživatele, aby prováděli obecné vyhledávání prostřednictvím vyhledávače Google buď jako aplikace obecného vyhledávání, nebo jako vyhledávače pro prohlížeč Chrome(12).

22.      Druhé omezení spočívá v tom, že aby získali licenci k Play Store a Google Search, museli VOZ uzavřít antifragmentační smlouvu (dále jen „AFS“), která jim zakazovala prodávat zařízení s verzemi systému Android, které nebyly schváleny společností Google (třetí protiprávní jednání). Uzavření SDMA bylo tedy možné až po uzavření AFS. Společnost Google tímto požadavkem zneužila své dominantní postavení na trzích obchodů s aplikacemi Android a se službami obecného vyhledávání od 1. ledna 2011 do dne vydání napadeného rozhodnutí(13).

23.      Třetí omezení spočívalo ve smlouvách o rozdělení příjmů (dále jen „SRP“), na jejichž základě společnost Google poskytovala VOZ a OMS procentní podíl ze svých příjmů z reklamy, pokud uvedení výrobci nebo operátoři souhlasili s tím, že si na žádné ze zařízení ve vzájemně dohodnutém portfoliu nepředinstalují konkurenční službu obecného vyhledávání (dále jen „SRP v rámci portfolia“) (čtvrté protiprávní jednání). Tímto požadavkem společnost Google zneužila své dominantní postavení na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání v období od 1. ledna 2011 do 31. března 2014(14). Následně společnost Google uzavřela SRP v rámci zařízení, na jejichž základě byla platba podílů z příjmů společností Google podmíněna tím, že si VOZ a OMS nepředinstalují žádnou konkurenční službu obecného vyhledávání na daném zařízení, za něž byly vypláceny podíly na příjmech. Uvedené SRP v rámci zařízení nebyly Komisí shledány protiprávními.

24.      Podle Komise měla sporná omezení za cíl chránit a posílit dominantní postavení společnosti Google na vnitrostátních trzích, v rámci EHP, v oblasti služeb obecného vyhledávání, a tedy i příjmy, kterých společnost Google dosahuje z reklamy související s tímto vyhledáváním. Společný cíl a vzájemná závislost sporných omezení vedly Komisi k tomu, že je označila za jediné a trvající porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP.

25.      Komise uložila společnosti Google LLC pokutu ve výši 4 342 865 000 eur, aby sankcionovala tyto praktiky považované za zneužívající, z toho 1 921 666 000 eur měla společnost Google LLC zaplatit společně a nerozdílně se společností Alphabet Inc. Komise rovněž společnosti Google uložila, aby sporné chování ukončila do 90 dnů od oznámení sporného rozhodnutí.

C.      Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

1.      Řízení před Tribunálem

26.      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. října 2018 podala společnost Google žalobu proti spornému rozhodnutí. Před Tribunálem byla návrhová žádání společnosti Google podpořena Application Developers Alliance (dále jen „ADA“), Computer & Communications Industry Association (dále jen „CCIA“), Gigaset Communications GmbH (dále jen „Gigaset“), HMD global Oy (dále jen „HMD“) a Opera Norway AS, dříve Opera Software AS (dále jen „Opera“).

27.      Návrhová žádání Komise byla podpořena BDZV – Bundesverband Digitalpublisher und Zeitungsverleger eV (dále jen „BDZV“), Evropskou organizací spotřebitelů (dále jen „BEUC“), FairSearch AISBL, Qwant, Seznam.cz, a.s. (dále jen „Seznam“) a Verband Deutscher Zeitschriftenverleger eV (dále jen „VDZ“).

28.      Tribunál věc přezkoumal na základě společného nedůvěrného znění spisu. V napadeném rozsudku byly některé důvěrné údaje známé hlavním účastníkům řízení nahrazeny rozpětími použitými ve veřejném znění sporného rozhodnutí, které je k dispozici na internetové stránce Komise(15).

2.      Napadený rozsudek

29.      Tribunál ve svém rozsudku ze dne 14. září 2022 zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo SRP v rámci portfolia, tj. čtvrtého zneužití v rámci jediného a trvajícího protiprávního jednání.

30.      Tribunál dále stanovil výši pokuty uložené společnosti Google LLC ve výši 4 125 000 000 eur, přičemž do výše 1 520 605 895 eur odpovídala společnost Google LLC za zaplacení společně a nerozdílně se společností Alphabet Inc.

31.      Ve zbývající části Tribunál žalobu zamítl a rozhodl, že všichni účastníci řízení ponesou vlastní náklady řízení.

III. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

32.      Návrhem ze dne 30. listopadu 2022 podala společnost Google proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek.

33.      Stejně jako tomu bylo v řízení před Tribunálem, i v řízení o kasačním opravném prostředku podporují společnost Google: ADA, CCIA, Gigaset, HMD a Opera.

34.      Komise je v řízení o kasačním opravném prostředku podporována, stejně jako v řízení před Tribunálem, BDZV, BEUC a společnostmi FairSearch, Qwant, Seznam a VDZ.

35.      Usneseními ze dne 19. ledna(16) a 18. dubna 2023(17) předseda Soudního dvora na žádost navrhovatelek rozhodl, že se sporným rozhodnutím i s některými informacemi obsaženými v poznámce pod čarou 98 kasační odpovědi Komise bude ve vztahu k vedlejším účastníkům řízení zacházeno jako s důvěrnými. S dotčenými aspekty již bylo zacházeno jako s důvěrnými ve vztahu k týmž účastníkům řízení v rámci řízení v prvním stupni.

36.      Společnost Google navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek;

–        zrušil sporné rozhodnutí;

–        podpůrně, vrátil věc Tribunálu;

–        ještě podpůrněji, zrušil bod 2 výroku napadeného rozsudku a stanovil výrazně nižší částku pokuty uložené v článku 2 sporného rozhodnutí a

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení společnosti Google souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku i s řízením v prvním stupni.

37.      ADA, CCIA, Gigaset, HMD a Opera navrhují, aby Soudní dvůr vyhověl návrhovým žádáním společnosti Google a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

38.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zamítl kasační opravný prostředek; a

–        uložil společnosti Google náhradu nákladů řízení.

39.      BEUC, FairSearch a Seznam rovněž navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Google náhradu nákladů řízení.

40.      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudním dvorem byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 28. ledna 2025.

IV.    Posouzení

41.      Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje společnost Google šest důvodů, z nichž se prvních pět týká konstatování protiprávního jednání (A), zatímco šestý důvod kritizuje způsob, jakým Tribunál vykonal svou pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci ke změně pokuty (B).

A.      Ke konstatování protiprávního jednání (první až pátý důvod kasačního opravného prostředku)

42.      Jak je uvedeno v bodech 19 až 23 tohoto stanoviska, jediné a trvající protiprávní jednání konstatované Komisí v napadeném rozhodnutí zahrnovalo čtyři samostatná protiprávní jednání, která představovala tři řady smluvních omezení:

–        podmínky pro předinstalaci stanovené v SDMA, podle kterých mohla být licence k Play Store získána pouze tehdy, pokud byl předinstalován Google Search (první seskupení), a licence k Play Store a Google Search mohla být získána pouze tehdy, pokud byl předinstalován Chrome (druhé seskupení);

–        AFS, podle kterých mohla být licence k Play Store a Google Search získána pouze tehdy, pokud VOZ neprodávali zařízení s verzemi systému Android, které nebyly schváleny společností Google;

–        a konečně SRP v rámci portfolia, podle kterých bylo možné získat procentní podíl z příjmů z reklamy společnosti Google pouze tehdy, pokud nebyly předinstalovány žádné konkurenční služby obecného vyhledávání.

43.      Závěr, že SRP v rámci portfolia omezovaly hospodářskou soutěž, byl Tribunálem v napadeném rozsudku zrušen a Komise napadený rozsudek v tomto rozsahu v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku nezpochybňuje. Závěry Tribunálu jsou tak v uvedeném ohledu konečné.

44.      V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při posuzování SDMA (1). Třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se týkají kvalifikace AFS (2). A konečně společnost Google v pátém důvodu kasačního opravného prostředku kritizuje konstatování jediného a trvajícího protiprávního jednání (3).

1.      K posouzení SDMA (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku)

45.      Prvním důvodem kasačního opravného prostředku zpochybňuje společnost Google posouzení příčinnou souvislost mezi podmínkami pro předinstalaci v SDMA a jejich údajnými účinky vyloučení z trhu a). V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál nesprávně potvrdil napadené rozhodnutí, přestože Komise neprokázala způsobilost SDMA vyvolat účinek vyloučení z trhu postihující podniky považované za stejně výkonné jako sama společnost Google b).

a)      Příčinná souvislost mezi SDMA a jejich účinky vyloučení z trhu (první, třetí a čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

46.      Podle prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Google se Tribunál dopustil nesprávného posouzení příčinné souvislosti mezi podmínkami pro předinstalaci v SDMA a jejich způsobilostí vyloučit hospodářskou soutěž.

47.      V rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku předkládá společnost Google čtyři argumenty, z nichž druhý se do značné míry překrývá s linií argumentace předestřenou společností Google v jejím druhém důvodu kasačního opravného prostředku. Uvedeným druhým argumentem se tak budu zabývat v bodě 99 a násl. tohoto stanoviska v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

48.      V rámci zbývajících tří argumentů předložených v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil SRP jako součást kontextu (1). Zadruhé se dopustil nesprávného právního posouzení, když tvrdil, že není nezbytné rozlišovat účinky výchozího nastavení od účinků předinstalace (2). A konečně Tribunál podle společnosti Google nezohlednil hospodářskou soutěž (nebo její neexistenci), která by existovala, kdyby podmínek pro předinstalaci v SDMA nebylo (3).

49.      Podle Komise je první důvod kasačního opravného prostředku irelevantní, neboť vychází z nesprávného předpokladu, že srovnávací analýza je jediným způsobem, jak určit, zda jednání může omezit hospodářskou soutěž. Taková teze však nemá žádnou oporu v judikatuře Soudního dvora. Srovnávací analýza je pouze jedním ze způsobů, jak určit, zda jednání může omezit hospodářskou soutěž, nikoli však způsobem jediným.

50.      Je pravda, že podle judikatury mohou být skutečné nebo potenciální účinky zkoumaných praktik prokázány odkazem na soubor důkazních prostředků, aniž by Komise byla povinna systematicky využívat jediný nástroj k prokázání existence takové příčinné souvislosti(18).

51.      Argumenty předložené společností Google v rámci jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku se však týkají nejen posouzení nutnosti provedení srovnávací analýzy Tribunálem, ale rovněž určitých aspektů zohledněných Tribunálem při posuzování zneužívající povahy SDMA. Z toho vyplývá, že uvedenými argumenty mohou být zpochybněny závěry Tribunálu, z nichž vychází výrok napadeného rozsudku, a uvedené argumenty mohou vést, s výhradou jejich opodstatněnosti, ke zrušení tohoto rozsudku(19).

52.      Tvrzení Komise týkající se irelevance tak musí být odmítnuto.

1)      Zohlednění SRP při analýze SDMA (první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

53.      V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když pro účely posouzení účinků SDMA zohlednil účinky SRP v rámci zařízení, které nebyly Komisí zpochybněny, jakož i účinky SRP v rámci portfolia, jejichž zneužívající povaha nebyla podle Tribunálu prokázána. Tribunál tak neprokázal, že tvrzené účinky vyloučení z trhu byly zapříčiněny podmínkami pro předinstalaci v SDMA.

54.      Tento směr argumentace v podstatě nastoluje otázku, zda jednání, které Komise považovala za zneužívající, ale Tribunál nikoli, může být přesto zohledněno jako prvek kontextu při analýze účinků ostatních složek jediného a trvajícího protiprávního jednání, jejichž zneužívající povaha byla konstatována.

55.      Jak je uvedeno v bodech 23 a 42 tohoto stanoviska, jediné a trvající protiprávní jednání společnosti Google zahrnovalo podle Komise i SRP v rámci portfolia. Uvedené smlouvy přiznávaly VOZ a OMS procentní podíl z příjmů z reklamy společnosti Google, pokud tito výrobci nebo operátoři souhlasili s tím, že na žádné ze zařízení ve vzájemně dohodnutém portfoliu nepředinstalují konkurenční službu obecného vyhledávání. Pokud tedy dotčený VOZ nebo OMS předinstaloval konkurenční službu obecného vyhledávání na zařízení, které spadalo do předem dohodnutého a odsouhlaseného portfolia, musel se vzdát rozdělení příjmů z celého portfolia(20).

56.      Podle napadeného rozhodnutí prováděly SRP v rámci portfolia platby za výlučnost, jejichž cílem bylo zajistit společnosti Google výlučnost předinstalace aplikací služeb obecného vyhledávání do mobilních zařízení(21). K tomuto závěru Komise dospěla mimo jiné poté, co provedla analýzu způsobilosti sporné praktiky vyloučit stejně výkonné konkurenty z trhu, tzv. „test stejně výkonného konkurenta“ (As Efficient Competitor Test, dále jen „test AEC“)(22).

57.      Tribunál však dospěl k závěru, že konstatování zneužívající povahy SRP v rámci portfolia nebylo právně dostačujícím způsobem prokázáno z důvodu pochybení, kterých se Komise dopustila při posuzování jejich tržního pokrytí a provádění testu AEC(23). Jak je již uvedeno v bodech 29 a 43 tohoto stanoviska, Tribunál tak zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu týkajícím se zneužívající povahy SRP v rámci portfolia. Komise uvedený závěr v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku nezpochybnila. Závěr, že Komise neprokázala zneužívající povahu SRP v rámci portfolia, je tedy právně závazný.

58.      Od roku 2013 společnost Google postupně nahrazovala SRP v rámci portfolia SRP v rámci zařízení. Na základě SRP v rámci zařízení závisí podíl VOZ a OMS na příjmech společnosti Google na počtu prodaných zařízení, která splňují povinnost spočívající v zákazu předinstalace konkurenčních služeb obecného vyhledávání. SRP v rámci zařízení tedy umožňují VOZ nebo OMS nabízet pro stejný druh zařízení některá z nich, jež obsahují výhradně službu obecného vyhledávání společnosti Google, a jiná, jež obsahují i konkurenční služby obecného vyhledávání. Komise neshledala uvedené SRP v rámci zařízení zneužívajícími(24).

59.      I když podle zjištění Komise i Tribunálu SRP v rámci zařízení ani SRP v rámci portfolia nebyly zneužívajícími, pokud byly posuzovány samostatně, Tribunál je zohlednil při posuzování SDMA(25). To bylo podle Tribunálu odůvodněné, protože sporné rozhodnutí správně zohlednilo SRP v rámci zařízení a SRP v rámci portfolia jako aspekty skutkových souvislostí pro účely posouzení účinků vyloučení z trhu zapříčiněných ostatními aspekty jediného a trvajícího protiprávního jednání, a tedy i SDMA. Tribunál zejména podotkl, že bez ohledu na kvalifikaci SRP s ohledem na právo hospodářské soutěže umožnily kombinované účinky praktik uplatňovaných společností Google těžit této společnosti, pokud jde o Google Search, z výlučné předinstalace pokrývající přinejmenším do roku 2016 více než polovinu zařízení uvedených na trh v EHP s OS odvozeným od Android(26).

60.      Než přistoupím k posouzení toho, zda je tento přístup opodstatněný, je nutno podotknout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být konstatování, že určité jednání představuje zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102, vždy posuzováno s ohledem na všechny relevantní skutkové okolnosti dané konkrétní věci(27). Naproti tomu se orgán pro hospodářskou soutěž nemůže opírat o účinky, které by praktika mohla vyvolat, pokud by nastaly určité zvláštní okolnosti, které nepanovaly na trhu v okamžiku jejího provádění(28).

61.      V této souvislosti nezávisí zohlednění skutkové okolnosti, jak Soudní dvůr upřesnil například v rozsudku AstraZeneca v. Komise, na tom, zda tato okolnost představuje chování, které je samo o sobě kvalifikováno jako zneužívající(29). Stejně tak Soudní dvůr v rozsudku Sony Optiarc a Sony Optiarc America v. Komise vysvětlil, i když je souhrn úkonů kvalifikován jako jediné a trvající protiprávní jednání, nelze z toho vyvodit, že každý z těchto úkonů musí být sám o sobě a nahlížen jednotlivě nutně kvalifikován jako samostatné porušení(30). V rozsudku Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) Soudní dvůr rozhodl, že dvě praktiky, které byly v době, kdy byly analyzovány samy o sobě a posuzovány samostatně, legální, byly považovány za zneužívající, protože se ve svém spojení odchylovaly od hospodářské soutěže na základě výkonnosti a měly (potenciální) protisoutěžní účinky(31).

62.      V projednávané věci dospěl Tribunál k závěru, že je nutno zohlednit kombinované účinky SDMA a SRP z důvodu vzájemně se doplňující povahy různých praktik společnosti Google. Smluvní závazek spojený se SRP neinstalovat jiné řešení než Google Search pro obecné vyhledávání totiž mělo za následek, že teoretická možnost předinstalovat službu konkurující aplikacím společnosti Google, ačkoli to SDMA v zásadě povolovaly, byla v letech 2011 až 2016 fakticky vyloučena nejméně u poloviny zařízení Google Android prodaných v EHP. Jinými slovy, SRP zaručovaly společnosti Google, že na dotčených zařízeních byla instalována pouze její vlastní služba vyhledávání, což je třeba zohlednit při posuzování protisoutěžních účinků SDMA (zejména zda konkurenční služby vyhledávání mohly vyrovnat výhodu společnosti Google předinstalací souběžně s její vlastní službou)(32).

63.      V této souvislosti byly SRP pouze jedním z prvků, které Tribunál zohlednil při posuzování, zda konkurenční služby vyhledávání mohly vyrovnat výhodu, kterou společnosti Google poskytovaly SDMA(33). Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, tudíž nelze Tribunálu vytýkat, že nevzal v úvahu to, že se SRP nevztahují na všechna zařízení, na která se vztahují SDMA, když přihlížel k SRP pro účely posouzení SDMA.

64.      Společnosti Google a Gigaset nicméně tvrdí, že protisoutěžní účinky SDMA nejsou prokázány, neboť v rámci srovnávacího scénáře bez uvedených smluv by měly SRP stejné účinky vyloučení z trhu na úkor konkurenčních služeb vyhledávání.

65.      Je ovšem nutno podotknout, že jednoduše není možné ignorovat SDMA a analyzovat účinky SRP izolovaně. Dotčený VOZ totiž předinstaloval službu vyhledávání Google Search, která byla předmětem SRP, na velkém počtu(34) zařízení díky SDMA, aby získal přístup k Play Store, který byl pro uvedená nařízení nezbytný a ve vztahu k němuž měla společnost Google dominantní postavení.

66.      Z důvodu této interakce SDMA a SRP neměli ostatní poskytovatelé služeb obecného vyhledávání stejné výchozí postavení jako společnost Google, pokud jde o uzavření SRP. Služba vyhledávání Google Search společnosti Google byla totiž již od počátku předinstalována na velkém počtu chytrých mobilních zařízení, zatímco ostatní poskytovatelé museli nejprve vyvinout úsilí, aby dosáhli předinstalace své služby souběžně se službou společnosti Google. Na druhé straně, z důvodu SDMA nemohl žádný jiný poskytovatel služeb vyhledávání získat na dotčených zařízeních výlučnost.

67.      Na rozdíl od toho, co tvrdily společnosti Google a Gigaset na jednání, jsou v projednávané věci rovněž relevantní zjištění Soudního dvora v rozsudku Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) týkající se kombinovaných účinků takových vzájemně propojených praktik, a to navzdory rozdílům mezi oběma věcmi. Je pravda, že Komise v uvedené věci nezpochybňovala dotčené dvě praktiky izolovaně, ale pouze ve spojení, zatímco v projednávané věci konstatovala zneužívající povahu jak SDMA, tak SRP v rámci portfolia. To však neznamená, že účinky obou praktik musí být v projednávané věci analyzovány odděleně, i když ve skutečnosti nastaly společně.

68.      Umělé rozdělení dvou natolik nerozlučně provázaných praktik za účelem analýzy jejich účinků by nebylo realistické a nezohlednilo by ani kombinované účinky obou částí(35). Jak zdůraznil Tribunál, v tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi teoretickými předpoklady konkurence a praktickou skutečností(36). To platí tím spíše, neboť, jak Komise vysvětlila na jednání, na takových trzích, jako jsou trhy dotčené v projednávané věci, které se vyznačují dynamickými síťovými efekty, může být prakticky nemožné analyzovat, jak každý prvek kontextu sám o sobě a posuzovaný samostatně konkrétně přispěl k účinkům vyloučení z trhu.

69.      Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že SRP mohou být zohledněny v analýze účinků SDMA bez ohledu na to, zda jsou samy SRP kvalifikovány jako zneužívající či nikoli. První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tak musí být zamítnuta.

2)      Odlišení výchozího nastavení od předinstalace (třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

70.      V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že pro analýzu podmínek pro předinstalaci v SDMA jsou relevantní důkazy týkající se výchozího nastavení. Pouze podmínky pro předinstalaci v SDMA (a nikoli SDMA jako celek, včetně pravidel týkajících se výchozího nastavení(37)) však byly v napadeném rozhodnutí považovány za zneužívající. Tribunál tak potvrdil analýzu SDMA provedenou Komisí, aniž od ní požadoval prokázání příčinné souvislosti mezi podmínkami pro předinstalaci a jejich údajnými účinky vyloučení z trhu.

71.      Výchozím nastavením se rozumí výchozí nastavení služby v dané aplikaci. Předinstalace znamená „přednahrání“ aplikací na zařízení ve fázi konfigurace zařízení před uvedením zařízení na trh(38).

72.      Tribunál posoudil argumenty společnosti Google týkající se rozlišení mezi předinstalací a výchozím nastavením v bodech 320 až 418 napadeného rozsudku. V uvedených bodech Tribunál analyzoval výtky společnosti Google, podle nichž Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, že podmínky pro předinstalaci vedou ke statu quo bias. Jak je například uvedeno v bodech 321 a 331 napadeného rozsudku, uvedený výraz znamená, že uživatelé mají tendenci používat to, co je již na jejich přístroji předinstalováno a co je jim nabízeno.

73.      V této souvislosti Tribunál v bodech 327 až 335 napadeného rozsudku konstatoval, že rozlišení navrhované společností Google mezi výchozím nastavením a předinstalací není v praxi relevantní. Takové rozlišení nebylo snadné provést, neboť společnost Google i jiní aktéři používali výraz „výchozí“ v širším slova smyslu a zaměňovali pojmy „výchozí nastavení“ a „předinstalace“. Kromě toho nebylo předmětem sporu, že předinstalace aplikace sama o sobě poskytuje výhodu oproti konkurenčním aplikacím. A konečně, podmínky pro předinstalaci v SDMA obsahovaly též ustanovení týkající se přednostního umístění nebo výchozího nastavení.

74.      Na základě těchto skutečností dospěl Tribunál k závěru, že důkazů kritizovaných společností Google se lze dovolávat za účelem prokázání existence obecného sklonu ke zmrazení situace, ať už se týkají, přísně vzato, samotného výchozího nastavení nebo předinstalace či přednostního umístění. K prokázání existence statu quo bias tedy nebylo třeba bez dalšího přesně rozlišovat, jak si přála společnost Google, mezi účinky výchozího nastavení a účinky předinstalace.

75.      Na základě uvedeného předpokladu Tribunál v bodech 340 až 394 napadeného rozsudku posoudil důkazy citované ve sporném rozhodnutí pocházející od samotné společnosti Google, a dále společností HP, Nokia, Amazon a Mozilla, analýzu společnosti Yandex, jakož i dohodu o předinstalaci uzavřenou mezi společnostmi Microsoft a Verizon; v bodech 395 až 408 některá srovnání provedená v napadeném rozhodnutí s využitím studie FairSearch, údaje poskytnuté společnostmi Microsoft a NetMarketShare, jakož i srovnání příjmů společnosti Google ze zařízení Android a iOS; a v bodech 409 až 418 některé záležitosti týkající se Chrome odkazem na srovnání příjmů společnosti Google prostřednictvím Safari a prostřednictvím Chrome, jakož i průzkum Opera.

76.      V bodě 418 napadeného rozsudku dospěl Tribunál k závěru, že různé argumenty předložené společností Google k vyvrácení výhody plynoucí z předinstalace aplikací Google Search a Chrome na zařízeních Google Android neumožňují zpochybnit závěry, které Komise vyvodila z různých skutečností uvedených ve sporném rozhodnutí v tomto ohledu.

77.      V rámci kritiky těchto závěrů společnost Google ve svém kasačním opravném prostředku tvrdí, že Tribunál překročil rámec závěrů uvedených ve sporném rozhodnutí, když měl v bodě 349 napadeného rozsudku za to, že argumenty, které v něm byly posuzovány, jsou platné v kontextu obou dotčených pojmů. Podle společnosti Google však odůvodnění Tribunálu uvedené v bodech 329 až 334 napadeného rozsudku (shrnutí uvedeného odůvodnění je podáno v bodech 73 a 74 tohoto stanoviska), podle kterého není nezbytné přesně rozlišovat mezi uvedenými dvěma výrazy, není přesvědčivé. Na základě těchto skutečností je posouzení Tribunálu popsané v bodě 75 tohoto stanoviska nesprávné.

78.      Argument společnosti Google je zčásti nepřípustný, neboť usiluje o nové posouzení skutkového stavu Soudním dvorem (i). Zadruhé tento argument nemůže obstát, neboť je v rozporu s výše uvedenými zásadami, podle nichž musí být protisoutěžní účinky určité praktiky posuzovány v jejím kontextu (ii).

i)      Zákaz nového posuzování skutkového stavu v rámci kasačního opravného prostředku

79.      Na jedné straně je argumentace společnosti Google nepřípustná v rozsahu, v němž se společnost Google ve skutečnosti domáhá nového posouzení důkazů předložených v řízení u Tribunálu. Uvedený soud má však výlučnou příslušnost k posouzení důkazů(39), s výjimkou případů, kdy byly důkazy, které mu byly předloženy, zkresleny. Takové zkreslení musí být navrhovatelem odůvodněno a musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provádět nové posouzení skutkového stavu a důkazů(40).

80.      Ve svých výtkách, jejichž shrnutí je uvedeno v bodě 77 tohoto stanoviska, však společnost Google netvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které posuzoval, ani takové zkreslení zjevně nevyplývá ze spisu. Otázka, zda jsou skutečnosti a důkazy týkající se výchozího nastavení relevantní i pro předinstalaci, a určení způsobu, jakým různí aktéři uvedené pojmy zaměňovali, jsou záležitostmi, které spadají do posouzení skutkového stavu a důkazů. Takové posouzení se liší od přezkumu zkreslení, jehož cílem je posoudit, zda Tribunál zkreslil výklad důkazu takovým způsobem, který je zjevně v rozporu s jeho zněním(41). V uvedeném ohledu společnost Google rovněž nepoukazuje na žádné porušení pravidel týkající se důkazního břemene a provádění důkazů, které by spadalo do pravomoci Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

ii)    Zákaz posuzování účinků praktiky odděleně od jejího kontextu

81.      Na druhé straně se argumenty společnosti Google týkají otázky, zda měla Komise povinnost posoudit podmínky pro předinstalaci v SDMA odděleně od jejich kontextu, zejména pokud jde o povinnosti týkající se výchozího nastavení a přednostního umístění. Tato otázka se týká právní kvalifikace uvedených skutkových okolností Tribunálem a právních závěrů, které z nich Tribunál vyvodil, které je Soudní dvůr příslušný posuzovat v řízení o kasačním opravném prostředku(42).

82.      Jak je již ovšem uvedeno v bodech 60, 61, 67 a 68 tohoto stanoviska v rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, předpoklad společnosti Google, že k prokázání protisoutěžních účinků praktiky musí být tato praktika analyzována odděleně od jejího kontextu, je nesprávný. Jak je v uvedených bodech vysvětleno, kvalifikace určité praktiky jako zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU musí být vždy posuzována s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem dané konkrétní věci. Zohlednění skutkové okolnosti přitom nezávisí na tom, zda vychází z praktiky, která je sama o sobě kvalifikována jako zneužívající. Tak je tomu zejména v případě, kdy jsou různé praktiky – zneužívající, ale případně i legální – natolik úzce propojeny, že se jejich účinky projevují společně a nemohou být analyzovány odděleně.

83.      S ohledem na výše uvedené, jakož i na autonomní posuzování důkazů Tribunálem, které nebylo společností Google platně zpochybněno, postupoval Tribunál správně, když nevyžadoval, aby Komise při posuzování důkazů přesně rozlišovala mezi předinstalací a výchozím nastavením za účelem analýzy, zda podmínky pro předinstalaci v SDMA zakládají status quo bias.

84.      Z toho plyne, že třetí část prvního žalobního důvodu je rovněž nutno zamítnout.

3)      Součást SDMA, která údajně podporuje hospodářskou soutěž, a požadavek srovnávacího posouzení (čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)

85.      V rámci čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vytýká společnost Google Tribunálu, že nepožadoval, aby Komise provedla srovnávací analýzu za účelem posouzení, zda by byl bez napadených pravidel SDMA možný takový model otevřené licence, jako je systém Android, jehož složku podporující hospodářskou soutěž Komise uznala.

86.      Společnost Google tvrdí, že během celého správního šetření a před Tribunálem vysvětlovala, že podmínky pro předinstalaci v SDMA byly oním nepeněžním protiplněním, které obdržela od VOZ výměnou za bezplatné poskytování OS Android, Play Store, balíčku SMG a dalších souvisejících služeb. Tato nepeněžní výměna poskytla konkurenci více možností distribuce a zajistila větší hospodářskou soutěž než jakékoli jiné realistické licenční ujednání.

87.      Společnost Google kritizuje skutečnost, že Komise zakázala tuto nepeněžní výměnu, kterou umožňovaly podmínky pro předinstalaci v SDMA, aniž by vůbec zkoumala, zda by jakékoli jiné realistické možnosti vedly ke stejným nebo větším příležitostem distribuce, jichž by mohla využít konkurence.

88.      Podle společnosti Google Tribunál při schvalování uvedeného přístupu nesprávně posoudil otázku, zda podmínky pro předinstalaci v SDMA měly protisoutěžní účinky. To by totiž vyžadovalo analýzu způsobu, jakým by se hospodářská soutěž rozvíjela bez sporného chování. V projednávané věci by to znamenalo přezkoumávat, zda by byl systém otevřených a bezplatných licencí se všemi jeho výhodami realistický bez nepeněžní výměny, která vyplývá z podmínek pro předinstalaci v SDMA.

89.      V bodech 590 až 594 napadeného rozsudku, které společnost Google v uvedené souvislosti rozporovala, Tribunál posoudil výtky uváděné společností Google, podle nichž Komise nezohlednila všechny relevantní okolnosti pro účely posouzení tvrzených účinků sporného chování.

90.      Společnost Google naproti tomu nezpochybňuje body 599 až 619 napadeného rozsudku, které se zabývají jejími argumenty týkajícími se objektivního odůvodnění SDMA.

91.      V bodech 590 až 594 napadeného rozsudku Tribunál vysvětlil, že se Komise v napadeném rozhodnutí zabývala argumenty společnosti Google, ale odmítla je, neboť chování, které bylo považováno za zneužívající, se netýkalo vývoje a údržby platformy Android ani skutečnosti, že se jedná o otevřenou a bezplatnou platformu. Spíše lze říci, že relevantním byl jediný aspekt SDMA, jehož účinky omezovaly hospodářskou soutěž, a sice podmínky pro předinstalaci. Uvedené podmínky poskytly společnosti Google konkurenční výhodu z důvodu statu quo bias vytvořeného těmito podmínkami, kterou nemohli konkurenti vyrovnat, a omezovaly hospodářskou soutěž na základě výkonnosti na úkor spotřebitelů.

92.      Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google v řízení o kasačním opravném prostředku, se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když ve světle uvedených zjištění nevyžadoval, aby Komise v rámci srovnávací analýzy posuzovala, jak se mohla na relevantních trzích rozvíjet hospodářská soutěž bez dotčených podmínek.

93.      Je pravda, že Komise musí prokázat příčinnou souvislost mezi sporným zneužívajícím chováním a jeho protisoutěžními účinky. V uvedeném kontextu je však přípustné, aby se Komise opírala o řadu důkazů. Není nezbytné, aby systematicky používala jediný nástroj, zejména srovnávací analýzu, k prokázání existence takové příčinné souvislosti(43). To platí zejména v případě, kdy taková analýza není za okolností dané věci požadována k prokázání (zejména potenciálních) účinků dotčeného chování.

94.      K prokázání zneužití dominantního postavení stačí prokázat, že dotčené jednání je způsobilé vyvolat účinky vyloučení z trhu. Není však nutné, aby byly prokázány jeho skutečné účinky. Skutečnost, že – na rozdíl od konkurentů – pouze dominantní podnik byl schopen diskriminačním způsobem ovlivnit chování zákazníků nebo uživatelů v neprospěch zmíněných konkurentů, tak může postačovat k prokázání, že dotčené jednání bylo způsobilé nepříznivě ovlivnit účinnou a nenarušenou hospodářskou soutěž(44).

95.      Jak je uvedeno v bodě 91 tohoto stanoviska, Tribunál konstatoval, že podmínky pro předinstalaci v SDMA poskytují společnosti Google konkurenční výhodu odvozenou od statu quo bias, která vyplývá z uvedených podmínek a nemůže být vyrovnána konkurenty.

96.      Tribunál proto s výhradou posouzení druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i druhého důvodu kasačního opravného prostředku v bodě 99 a násl. tohoto stanoviska konstatoval, že rozhodnutí uživatelů používat Google Search a Chrome spíše než konkurenční aplikace bylo diskriminačním způsobem ovlivněno statusem quo bias, který konkurenti nemohli vyrovnat. Za těchto okolností postupoval Tribunál správně, když nepožadoval další srovnávací analýzu.

97.      Dále, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, nelze po Komisi požadovat, aby v rámci takové analýzy zvažovala způsob, jakým se dominantní podnik mohl chovat, kdyby se nedopustil sporného zneužívajícího jednání. Hypotetický srovnávací scénář, ač je hypotetický, musí být realistický a věrohodný(45). Zaprvé v takovém případě, jako je projednávaná věc, se fungování relevantních trhů vyznačuje proměnnými, jako jsou inovace, přístup k údajům, mnohostrannost, chování uživatelů nebo síťové efekty(46). Zadruhé toto fungování, a zejména chování uživatelů, již bylo významně ovlivněno strategiemi společnosti Google. Podle všeho tedy není možné prokázat realistickou nebo věrohodnou prognózu možností, které si společnost Google mohla zvolit namísto SDMA, ani to, jak by tyto možnosti ovlivnily relevantní trhy.

98.      Z toho plyne, že i čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je nutno zamítnout.

b)      Způsobilost SDMA uzavřít trhu stejně výkonným soutěžitelům (druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhý důvod kasačního opravného prostředku)

99.      V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil posouzení Komise, podle kterého zjištění, že uživatelé nestahují často konkurenční aplikace pro vyhledávání a prohlížení, postačuje k prokázání protisoutěžních účinků podmínek pro předinstalaci v SDMA. Komise i Tribunál ovšem uznaly, že uživatelé, kteří si stahují konkurenční služby, nejsou vázáni žádnými technickými ani finančními omezeními. Měly tedy posoudit, zda rozhodnutí uživatelů nestahovat konkurenční aplikace častěji bylo způsobeno spíše předností a vyšší kvalitou aplikací společnosti Google než statusem quo bias údajně vytvořeným předinstalací.

100. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že Tribunál nesprávně potvrdil napadené rozhodnutí, přestože neprokázalo způsobilost SDMA vyloučit z trhu stejně výkonné konkurenty.

101. Vzhledem k tomu, že se argumenty předložené společností Google v těchto dvou částech jejího kasačního opravného prostředku částečně překrývají, budu se jimi zabývat společně.

102. Zaprvé je třeba zkoumat, zda s ohledem na okolnosti projednávané věci byl Tribunál povinen požadovat, aby Komise prokázala nejen způsobilost SDMA omezit hospodářskou soutěž, ale i jejich konkrétní způsobilost vytlačit z trhu stejně výkonné konkurenty, jako je společnost Google. V této souvislosti se budu nejprve zabývat argumentací společnosti Google, v níž Tribunálu vytýká, že neposuzoval otázku, zda rozhodnutí uživatelů nestahovat častěji konkurenční aplikace pro vyhledávání a prohlížení nebylo zapříčiněno pravděpodobněji preferencemi uživatelů než podmínkami pro předinstalaci v SDMA (1). Poté posoudím konkrétní argumenty společnosti Google předložené v rámci jejího druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají vázaného prodeje aplikace Google Search a Play Store (2), jakož i vázaného prodeje Chrome s Play Store a Google Search (3).

1)      Posouzení účinků SDMA spočívajících ve vyloučení z trhu „stejně výkonných konkurentů“ a důvodů pro chování uživatelů

103. Podle Komise nemohou argumenty společnosti Google obstát, neboť vycházejí z předpokladu, že prokázání omezení hospodářské soutěže vyžaduje v každém případě analýzu výkonnosti (hypotetických nebo skutečných) konkurentů. V případech vázaného prodeje, jako jsou případy dotčené v projednávané věci, které nespadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti, není nezbytné posuzovat, zda takové prodeje mohou vyvolat účinky vyloučení z trhu stejně výkonných konkurentů, ale pouze to, zda mohou omezit hospodářskou soutěž.

104. Je nesporné, že cílem článku 102 SFEU není chránit méně výkonné konkurenty(47). Znamená to a contrario, že v případě, jako je projednávaná věc, vyžaduje prokázání zneužití dominantního postavení vždy posouzení toho, zda může dotčená praktika vyvolat účinky vyloučení z trhu stejně výkonných konkurentů? A pokud ano, jak by mělo být takové posouzení prováděno?

105. Za účelem nalezení odpovědi na tyto otázky je zaprvé vhodné připomenout východisko judikatury týkající se vázaného prodeje – i). Zadruhé je třeba shrnout odpovědi Tribunálu na výtky společnosti Google, podle nichž Komise neprokázala, že podmínky pro předinstalaci v SDMA omezily hospodářskou soutěž – ii). A zatřetí je nutno na základě uvedených skutečností posoudit výtky společnosti Google týkající se řízení u Tribunálu – iii).

i)      Východisko judikatury týkající se vázaného prodeje

106. Východiskem judikatury týkající se případů vázaného prodeje prováděného podnikem v dominantním postavení je, že takové případy musí být v zásadě kvalifikovány jako zneužívající(48). Praktika spočívající v tom, že je nabytí vázajícího výrobku – pocházejícího z trhu, na kterém existuje dominantní postavení – podmíněno získáním vázaného výrobku pocházejícího ze sousedního předcházejícího nebo navazujícího trhu, totiž nespadá do hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Důvodem je skutečnost, že zákazníci si zpravidla nevyberou vázaný výrobek z důvodu jeho vlastní hodnoty nebo své svobodné volby, ale koupí jej pouze za účelem získání vázajícího výrobku, který je pro ně důležitý. Z hlediska uvedených zákazníků totiž vzhledem k dominantnímu postavení poskytovatele i již oslabené hospodářské soutěži na relevantním trhu často neexistují žádné přijatelné alternativní výrobky. Z toho vyplývá, že takové chování podniku, který má dominantní postavení na trhu vázajícího výrobku, narušuje hospodářskou soutěž na trhu vázaného výrobku. Jakkoli mohou být (skuteční nebo potenciální) konkurenti dominantního podniku na trhu vázaného výrobku výkonní, těžko mohou vyrovnat pákový efekt vyplývající z vázaného prodeje vázajícího výrobku z druhého trhu. V takovém případě lze tedy předpokládat přinejmenším potenciálně protisoutěžní účinky dotčeného chování(49).

107. V (konečném) rozsudku Microsoft v. Komise nicméně Tribunál ve věci podobné projednávané věci konstatoval, že Komise postupovala s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci správně, když se neomezila na prokázání toho, že dotčené chování bylo případem vázaného prodeje, ale dále zkoumala, zda uvedené chování mohlo omezit hospodářskou soutěž. Přestože totiž společnost Microsoft podmiňovala získání svého OS Windows současným nabytím integrované aplikace Media Player, byli uživatelé teoreticky schopni získat konkurenční přehrávače multimédií prostřednictvím následného stažení. Tribunál nicméně potvrdil závěr Komise, podle kterého – zejména z důvodu nečinnosti uživatelů – zůstává tato možnost do značné míry teoretickou a konkurenční přehrávače multimédií, bez ohledu na svou kvalitu, nemohou vyrovnat konkurenční výhodu získanou společností Microsoft díky předinstalaci(50).

108. Takový přístup zaujala i Komise v projednávané věci.

ii)    Konstatování Tribunálu týkající se účinků SDMA spočívajících ve vyloučení z trhu

109. Jak Tribunál uvedl v bodě 292 napadeného rozsudku, účastnice řízení v projednávané věci nevedou spor ohledně možnosti uživatelů získat na základě SDMA aplikace pro obecné vyhledávání nebo prohlížení konkurenční k těm, které jsou předmětem vázaného prodeje. Všechny totiž uznaly teoretickou existenci této možnosti, která nebyla pravidly SDMA zakázána. Diskutovaly spíše o motivaci, která by k tomu uživatele mohla vést.

110. Za uvedených okolností Tribunál v bodě 295 napadeného rozsudku rozhodl, že se Komise správně domnívala, že předtím, než dospěje k závěru, že dotčený vázaný prodej je škodlivý pro hospodářskou soutěž, je třeba pečlivě přezkoumat účinky dotčených případů vázaného prodeje.

111. Podle shrnutí Tribunálu v bodech 304 až 312 napadeného rozsudku dospěla Komise k závěru, že konkurenční aplikace pro vyhledávání a prohlížení nemohou vyrovnat výhodu poskytnutou společnosti Google vázaným prodejem Google Search a Play Store, jakož i Chrome, Play Store a Google Search.

112. V bodech 317 až 596 napadeného rozsudku Tribunál v rámci posouzení druhého žalobního důvodu odmítl argument společnosti Google, podle kterého Komise neprokázala, že podmínky pro předinstalaci v SDMA omezují hospodářskou soutěž. Tribunál se při té příležitosti zabýval výtkami společnosti Google týkajícími se pěti bodů, a sice vytvoření statu quo bias prostřednictvím předinstalace (body 320 až 418), možnosti VOZ předinstalovat a nastavit jako výchozí konkurenční služby obecného vyhledávání (body 419 až 538), jiných prostředků umožňujících konkurentům oslovit uživatele (body 539 až 567), příčinné souvislosti mezi podíly používání společnosti Google a předinstalací (body 568 až 584) a konečně posouzení celého kontextu (body 585 až 596).

113. V uvedené souvislosti se Tribunál několikrát věnoval argumentaci, podle které byla důvodem chování uživatelů a podílů společnosti Google na trhu údajně vyšší kvalita služeb společnosti Google. Ve světle uvedených úvah Tribunálu je zřejmé, proč podle něj nebylo nutné žádné další posuzování účinků SDMA, zejména s ohledem na případné účinky vyloučení z trhu působící na stejně výkonné konkurenty společnosti Google. Pro účely dalšího posuzování je užitečné stručně shrnout relevantní zjištění napadeného rozsudku.

–       Vytvoření statu quo bias prostřednictvím předinstalace

114. V bodě 331 napadeného rozsudku Tribunál podotkl, že společnost Google uznává, že předinstalace aplikace jako taková poskytuje výhodu oproti konkurenčním aplikacím, neboť aplikace je na zařízení dostupná při jeho prvním použití a nemusí být před použitím instalována. Předinstalace zvyšuje pravděpodobnost, že uživatelé vyzkoušejí aplikace, které jsou předinstalovány.

115. V bodě 418 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že různé argumenty předložené společností Google k vyvrácení výhody plynoucí z předinstalace aplikací Google Search a Chrome na zařízeních Google Android neumožňují zpochybnit závěry, které Komise vyvodila, pokud jde o vytvoření statu quo bias, z různých skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí v tomto ohledu.

–       Možnost VOZ předinstalovat nebo nastavit jako výchozí konkurenční služby vyhledávání a nastavit je jako výchozí

116. V bodech 426 až 428 napadeného rozsudku Tribunál ve vztahu k možnosti předinstalovat jiné aplikace pro vyhledávání uvedl, že s ohledem na kombinované účinky SDMA a SRP a vzhledem k tržním podílům Google Search a Chrome (v němž musel být Search nastaven jako výchozí aplikace pro vyhledávání(51)) a jejich vývoji zůstala diskuse o možnostech dostupných pro konkurenty za účelem vyrovnání konkurenční výhody plynoucí z podmínek pro předinstalaci v SDMA do značné míry teoretická. Poskytovatelé konkurenčních aplikací totiž v praxi nebyli schopni vyrovnat konkurenční výhodu, kterou si společnost Google zajistila předinstalací Google Search a Chrome prostřednictvím dohod o předinstalaci prakticky na všech zařízeních Google Android prodávaných v EHP.

117. Poté, co Tribunál posoudil výtky společnosti Google na základě uvedených skutečností, dospěl v bodě 537 napadeného rozsudku k závěru, že Komise mohla mít za to, že poskytovatelé konkurenčních služeb obecného vyhledávání mohli poskytovat VOZ a OMS stejnou předinstalaci, jaká byla poskytnuta aplikaci Google Search a Chrome v zařízeních Google Android prodávaných v EHP. Během většiny doby trvání protiprávního jednání k tomu však nedošlo a přinejmenším část vysvětlení neexistence takových předinstalací je třeba hledat v kombinovaných účincích SDMA, SRP a AFS.

118. V této souvislosti Tribunál v bodě 514 napadeného rozsudku (s odkazem na bod 294 a čtvrtou odrážku bodu 483) odmítl tvrzení společnosti Google, že ze závěru Komise, podle kterého by VOZ neměli zájem na předinstalování konkurenčních aplikací, protože většina využití souvisejícího s vyhledáváním by připadla Google, vyplývá, že uvedené aplikace jsou méně atraktivní. Podle Tribunálu byly v napadeném rozhodnutí uvedeny důvody, proč takový předpoklad nelze v projednávaném případě učinit vzhledem k relevanci různých technických řešení nabízených konkurenty společnosti Google pro uživatele nebo pro inovace (zejména služby vyhledávání specializované na určitý jazyk nebo zaměřené na určitou skupinu uživatelů).

–       Jiné prostředky než předinstalace umožňující oslovit uživatele

119. Závěr Tribunálu týkající se zaprvé možnosti oslovit uživatele zejména stahováním konkurenčních aplikací a přístupem ke konkurenčním službám vyhledávání prostřednictvím prohlížeče a zadruhé výtek, podle nichž Komise zaměnila konkurenční výhodu s protisoutěžním vyloučením, je uveden v bodě 567 napadeného rozsudku. Podle tohoto závěru se Komise oprávněně domnívala, že i když si uživatelé mohli nadále volně stahovat aplikace konkurující aplikaci Google Search a prohlížeči Chrome či měnit výchozí nastavení nebo že vývojáři mobilních internetových prohlížečů mohli nabízet své aplikace VOZ, nedocházelo k tomu dostatečně po většinu doby trvání protiprávního jednání z důvodu podmínek pro předinstalaci v SDMA.

–       Souvislost mezi podíly používání a předinstalací

120. Pokud jde o prokázání souvislosti mezi podíly používání a předinstalací, Tribunál v bodě 575 napadeného rozsudku rozhodl, že v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, Komise nemusela přesně určit, zda podíly používání prohlížeče společnosti Google mohly být vysvětleny nejen předinstalací, – což se domnívá, že tomu tak bylo –, ale také, nebo dokonce ještě více kvalitativní převahou, kterou tvrdí společnost Google. Předinstalace totiž nebyla předmětem sporu, takže na všech zařízeních Google Android byla nainstalována aplikace Google Search a prohlížeč Chrome, zatímco vlivu kvality na neexistenci předinstalace nebo stažení konkurenční aplikace se dovolává pouze společnost Google, aniž jsou důkazy předložené v tomto ohledu dostatečné nebo zvlášť relevantní.

121. Kromě toho, jak Tribunál upřesnil v bodech 577 a 578 napadeného rozsudku, i kdyby Google Search a Chrome měly kvalitativní převahu nad službami nabízenými konkurenty, nebylo by to rozhodující, protože nebylo nijak tvrzeno, že by různé služby nabízené konkurenty nebyly technicky schopny uspokojit potřeby spotřebitelů. Kromě toho, jak vyplynulo z písemností obsažených ve spisu, potřeby spotřebitelů nemusely být nutně uspokojeny kvalitativně nejlepším řešením. I kdyby společnost Google mohla tvrdit, že její služby takové řešení představují, roli hrají nicméně i jiné proměnné než technická kvalita, jako je ochrana soukromí nebo zohlednění jazykových specifik zadaných vyhledávacích dotazů.

122. Konečně Tribunál v bodě 582 napadeného rozsudku dospěl s ohledem na hodnocení aplikací Google v Play Store a na hodnocení aplikací konkurentů společnosti Google, kterých se dovolávala Komise, k závěru, že hodnocení kvality různých konkurenčních služeb zůstává podobné. To by tedy podle Tribunálu mohlo být zohledněno při závěru, že kvalita různých konkurenčních služeb vyhledávaní a prohlížení není rozhodujícím kritériem pro jejich využívání, protože všechny nabízejí službu, která je schopna uspokojit poptávku.

123. Tudíž, jak Tribunál konstatoval v bodě 583 napadeného rozsudku, vzhledem k tendenci zablokovat situaci spojenou s podmínkami pro předinstalaci v SDMA a k neprokázání přesného dopadu kvalitativní převahy tvrzené společností Google, pokud jde o její aplikace obecného vyhledávání a prohlížení, se Komise správně domnívala, že podíly používání držené společností Google potvrzují status quo bias spojený s předinstalací.

–       Zohlednění souvislostí

124. V neposlední řadě dospěl Tribunál v bodě 596 napadeného rozsudku k závěru, že společnost Google neprokázala, že Komise při posuzování sporného jednání řádně nezohlednila všechny relevantní okolnosti.

iii) Posouzení

125. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, je nutno s ohledem na uvedená zjištění, která nebyla společností Google platně zpochybněna, konstatovat, že Komise nebyla povinna dále zkoumat nejen to, zda napadené podmínky pro předinstalaci mohly omezit hospodářskou soutěž, ale ani to, zda mohly vyvolat účinky vyloučení z trhu, zejména vůči stejně výkonným konkurentům, jako je společnost Google.

126. Aniž by byla dotčena otázka, zda případy vázaného prodeje takového typu, jaký je popsán v bodě 106 tohoto stanoviska, obecně vyžadují prokázání existence (potenciálních) protisoutěžních účinků, je za účelem doložení zneužívající povahy jednání spočívajícího ve vyloučení z trhu v zásadě nezbytné, zaprvé, aby takové jednání vycházelo z použití prostředků, které nespadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti, a zadruhé, aby bylo toto jednání způsobilé vyvolat účinky vyloučení z trhu(52).

127. Uvedené dva aspekty jsou sice podmínkami spadajícími do rámce posuzování zneužívající povahy jednání(53), nicméně za určitých okolností může použití jiných zdrojů podnikem v dominantním postavení, než jsou zdroje, kterými se řídí hospodářská soutěž na základě výkonnosti, postačovat k prokázání existence zneužití(54).

128. Analýza schopnosti hypotetického(55) stejně výkonného soutěžitele napodobit dotčené chování byla vytvořena pro případy, kdy má taková analýza smysl za účelem posouzení, zda uvedené jednání musí být považováno za založené na použití prostředků, které jsou součástí běžné hospodářské soutěže, nebo zda je způsobilé vyvolat protisoutěžní účinky(56). Uvedená analýza, původně vytvořená ve formě testu AEC pro cenové praktiky(57), může být podle Soudního dvora relevantní pro cenové praktiky i pro necenové praktiky, a to v závislosti na konkrétních okolnostech(58).

129. Podle judikatury platí, že pokud podnik poskytne orgánu pro hospodářskou soutěž v průběhu správního řízení důkazy v uvedeném smyslu, musí uvedený orgán takové důkazy posoudit a případně uvést důvody, proč je nepovažuje za relevantní(59). Obdobně platí, že pokud Komise vycházela z testu AEC, musí Tribunál posoudit argumenty předložené v uvedeném ohledu dotčeným podnikem(60). V projednávané věci ovšem nic nenasvědčuje tomu, že společnost Google takové důkazy ve vztahu k SDMA v průběhu správního řízení předložila a Komise by uvedené důkazy řádně neposoudila, ani že Komise sama vycházela z testu AEC, který Tribunál řádně nezohlednil.

130. Kromě toho již judikatura uznala, že analýza praktiky s ohledem na její účinky ve vztahu ke stejně výkonným soutěžitelům je pouze jednou z mnoha metod umožňujících posoudit, zda určitá praktika může vyvolat účinky vyloučení z trhu. Orgány pro hospodářskou soutěž proto nemohou mít právní povinnost použít uvedenou metodu v každém případě(61).

131. Z judikatury navíc vyplývá, že mohou nastat případy, kdy jednoduše není smysluplné založit analýzu protisoutěžní povahy určité praktiky na otázce, zda by hypotetický konkurent mohl takové jednání napodobit. To platí tím spíše v případě, kdy taková analýza není vhodná, neboť struktura trhu prakticky znemožňuje vstup nebo trvající přítomnost stejně výkonného konkurenta či napodobení dotčeného jednání uvedeným konkurentem.

132. Jinými slovy, pokud nemůže existovat hypotetický konkurent, který by byl stejně výkonný jako dominantní podnik, nebo pokud by konkurent od počátku nebyl schopen dominantnímu podniku konkurovat, bez ohledu na to, jak výkonný by byl, není smysluplné analyzovat škodlivost jednání dominantního podniku poukazem na výkonnost jeho (hypotetických) konkurentů. Taková situace může nastat například v případě trhu, kde má dominantní podnik velmi vysoký podíl na trhu nebo má podstatné strukturální výhody, popřípadě kde existují vysoké překážky vstupu na trh(62).

133. Jak uvedl Tribunál, v projednávané věci spadají relevantní trhy do digitální ekonomiky, kde hrají důležitou roli takové proměnné, jako jsou inovace, přístup k údajům, mnohostrannost, chování uživatelů nebo síťové efekty. V případě existence digitálního „ekosystému“, který sdružuje a umožňuje vzájemné působení několika kategorií poskytovatelů, zákazníků a spotřebitelů v rámci platformy, mohou být tedy výrobky nebo služby, které jsou součástí relevantních trhů tvořících tento ekosystém, vzájemně provázány nebo propojeny s ohledem na jejich horizontální nebo vertikální doplňkovost(63). Uvedené trhy se vyznačují vysokými překážkami vstupu na trh a složitými interakcemi, které se vzájemně ovlivňují a určují(64).

134. Z toho vyplývá, že v projednávané věci není realistické srovnávat situaci společnosti Google se situací hypotetického stejně výkonného konkurenta. Společnost Google totiž měla dominantní postavení na několika trzích ekosystému Android(65), a mohla tak těžit ze síťových efektů, které jí umožňovaly zajistit, aby uživatelé používali Google Search. Proto získala přístup k údajům, které jí následně dovolily její službu zlepšit. Žádný stejně výkonný hypotetický konkurent by se v takové situaci nemohl ocitnout.

135. Požadovat za těchto okolností srovnání společnosti Google s hypotetickým stejně výkonným konkurentem by oslabovalo zákaz zneužití dominantního postavení zakotvený v článku 102 SFEU. Jak totiž Soudní dvůr rozhodl, uvedené ustanovení zakazuje rovněž praktiky, jejichž skutečným nebo potenciálním důsledkem, nebo dokonce účelem je zabránit v rané fázi potenciálně konkurenčním podnikům byť jen ve vstupu na tento trh, a tím zabránit rozvoji konkurence na tomto trhu. Taková praktika může spočívat zejména ve vytvoření překážek vstupu nebo použití jiných opatření k uzavření trhu nebo jiných prostředků odlišných od těch, které jsou používány v hospodářské soutěži na základě výkonnosti(66).

136. To platí i pro konkurenty, kteří již působí na trhu, ale nejsou (dosud) stejně výkonní. Především na trzích, na nichž jsou vysoké překážky vstupu, kde je hospodářská soutěž již oslabena z důvodu přítomnosti dominantního podniku, totiž může hrát posledně uvedené významnou úlohu v zájmu zachování hospodářské soutěže(67).

137. A konečně, Soudní dvůr již objasnil, že mohou nastat případy, kdy není možné analyzovat, zda je chování zákazníků nebo uživatelů přičitatelné kvalitativním vlastnostem služeb nebo výrobků dominantního podniku. To platí tehdy, je-li rozhodnutí uživatelů ve prospěch dominantního podniku již ovlivněno jednáním tohoto podniku, které nespadá do hospodářské soutěže na základě výkonnosti, a je tedy zkresleno.

138. V rozsudku Servizio Elettrico Nazionale a další tak Soudní dvůr vysvětlil, že v případě, kdy je právně dostačujícím způsobem prokázáno, že způsob, jakým se zákazníci nebo uživatelé rozhodli, byl zkreslený tak, aby zvýhodnil dominantní podnik na úkor jeho soutěžitelů, existence takového zkreslení vyloučila zjištění, že tato volba byla přičitatelná vyšší výkonnosti dominantního podniku. Samotná existence tohoto zkreslení by totiž z definice znemožňovala určit existenci objektivních příčin rozdílů. V případě, kdy je zkreslení přičitatelné jednání dominantního podniku, tak musí být rozdíl v počtu zákazníků nebo uživatelů přičítán dominantnímu podniku(68).

139. Z toho vyplývá, že v případě, kdy je prokázáno, že chování zákazníků bylo ovlivněno diskriminačním způsobem, postačuje to k prokázání, že je dotčené jednání způsobilé vyvolat účinky vyloučení z trhu(69). To musí platit tím spíše v případě takové strategie vázaného prodeje, jako je strategie dotčená v projednávané věci.

140. V takovém případě tedy k prokázání protisoutěžní povahy dotčeného jednání není nezbytné, možné, ani užitečné analyzovat, zda se uvedeného jednání mohl dopouštět i hypotetický stejně výkonný konkurent.

141. V projednávané věci tedy, jak zejména BEUC přesvědčivě zdůraznila na jednání, by žádný hypotetický konkurent nemohl být tak „výkonný“ jako společnost Google, pokud jde o služby obecného vyhledávání, neboť nikdo nemohl vyrovnat výhodu plynoucí z předinstalace. Stejně tak platí, že jen stěží mohl kterýkoli konkurent dosáhnout předinstalace, neboť nikdo neměl na trhu obchodů s aplikacemi, jako je Play Store, tržní postavení srovnatelné s postavením společnosti Google.

142. Soudní dvůr tak upřesnil, že jednání musí být považováno za jednání, které nespadá do hospodářské soutěže na základě výkonnosti, pokud spočívá zejména na využívání zdrojů vlastních držiteli dominantního postavení. Žádný hypotetický soutěžitel by totiž nemohl takto jednat, i kdyby byl stejně výkonný, neboť nemá dominantní postavení na relevantním trhu(70).

143. Ze zjištění shrnutých v bodech 109 až 124 tohoto stanoviska vyplývá, že společnost Google nezpochybňuje odůvodněně tezi, že způsob, jakým se uživatelé rozhodnou používat služby společnosti Google, a nikoli konkurenční služby, byl zkreslen z důvodu výhody poskytnuté společnosti Google předinstalací, která nemohla být vyrovnána jejími konkurenty. Předinstalace aplikací společnosti Google byla zase provedena VOZ, neboť to bylo nezbytné k získání licence pro nepostradatelný Play Store, ve vztahu k němuž měla společnost Google dominantní postavení.

144. Bylo tak právně dostačujícím způsobem prokázáno, že volba uživatelů byla zkreslena v důsledku podmínek pro předinstalaci, které společnost Google získala použitím prostředku, který nespadal do hospodářské soutěže na základě výkonnosti. To postačuje na jedné straně k prokázání, že dotčené podmínky byly způsobilé vyvolat zneužívající účinky vyloučení z trhu, a na druhé straně ke znemožnění určení, zda se uživatelé (rovněž) rozhodovali na základě vyšší kvality aplikace společnosti Google.

145. Je tedy nutno odmítnout tvrzení společnosti Google, podle kterého se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když nepožadoval důkaz, že účinky vyloučení z trhu, které vyvolávají SDMA, nebyly způsobeny vyšší kvalitou společnosti Google a byly způsobilé vytlačit stejně výkonné konkurenty z trhu (druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhý důvod kasačního opravného prostředku).

2)      Vázaný prodej aplikace Google Search a Play Store

146. S ohledem na výše rozvedené úvahy nemohou v žádném ohledu uspět konkrétní tvrzení společnosti Google týkající se pochybení, kterého se Tribunál údajně dopustil tím, že neanalyzoval, zda seskupení Google Search-Play Store bylo způsobilé vytlačit z trhu stejně výkonné konkurenční služby obecného vyhledávání. Těmito argumenty se tedy budu podpůrně zabývat pouze stručně.

147. Zaprvé společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil tržní pokrytí sporné praktiky. Analýza tržního pokrytí je požadována v každém případě zneužití formou vyloučení z trhu. Tribunál toto pravidlo uznal ve vztahu k SRP. Dospěl přitom nelogicky k závěru, že tržní pokrytí SDMA bylo významné, zatímco podobné tržní pokrytí v případě SRP považoval za nedostatečné.

148. Tato linie argumentace však nemůže zpochybnit platnost přístupu Tribunálu. Vzhledem k tomu, že dotčené případy vázaného prodeje nepochybně nespadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti z důvodu jejich vlastností, jak je popsal Tribunál, nebyla v projednávané věci analýza jejich tržního pokrytí, která byla ostatně vytvořena pro cenové praktiky, k prokázání zneužívající povahy uvedených praktik nezbytná(71).

149. Zadruhé společnost Google opět tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil, zejména ve vztahu ke Google Search, přístup Komise, podle kterého nebylo nutné prokazovat účinek vyloučení z trhu, který vyvolávaly podmínky pro předinstalaci, s odkazem na stejně výkonné konkurenty.

150. Tento argument musí být odmítnut z důvodů uvedených v bodech 125 až 145 tohoto stanoviska. Kromě toho společnost Google ve svém kasačním opravném prostředku každopádně nezpochybňuje skutková zjištění Tribunálu shrnutá v bodech 118, 121 a 122 tohoto stanoviska, podle kterých pro uživatele nehrála roli pouze kvalita a hodnocení kvality různých konkurenčních služeb ostatně zůstávalo podobné. Totéž platí pro skutková zjištění uvedená v bodech 115 až 117 tohoto stanoviska, podle kterých konkurenční služby vyhledávání nemohly vyrovnat status quo bias.

151. Konečně podle společnosti Google Tribunál neprávem opomněl analyzovat, zda různé možnosti, jež byly k dispozici pro oslovení uživatele (předinstalace souběžně s aplikací Google, jakož i stažení a přístup prostřednictvím prohlížeče), mohly nejen samostatně, ale i ve vzájemném spojení umožnit stejně výkonným konkurentům, aby zůstali konkurenceschopní.

152. Tento argument je nicméně rovněž veden snahou o dosažení nového posouzení skutkových zjištění Tribunálu, která společnost Google jako taková nezpochybňuje. Společnost Google navíc nevysvětluje, jaká by byla konkrétně přidaná hodnota analýzy zbývajících možností „ve vzájemném spojení“ ve srovnání s analýzou uvedených možností provedenou Tribunálem.

3)      Vázaný prodej Chrome s Play Store a Google Search

153. Výše uvedené závěry nelze zpochybnit ani konkrétními argumenty předkládanými společností Google, pokud jde o možnosti stejně výkonných konkurentů vyrovnat výhodu plynoucí z vázaného prodeje prohlížeče Chrome s Play Store a Google Search.

154. Zaprvé podle společnosti Google analyzoval Tribunál legalitu vázaného prodeje Chrome s odkazem na jiný zeměpisný trh, než je trh definovaný v napadeném rozhodnutí. Přitom neprovedl analýzu tržního pokrytí sporné praktiky, výhody poskytnuté společnosti Google předinstalací, ani otázky, zda zbývající možnosti, které měli konkurenti k dispozici, vylučovaly závěr týkající se vyloučení z trhu.

155. Tento argument nelze přijmout, neboť vychází z předpokladu, že k prokázání zneužívající povahy uvedené praktiky by muselo být prokázáno tržní pokrytí seskupení Chrome-Play Store a Google Search. Jak je však uvedeno v bodě 148 tohoto stanoviska, v projednávané věci to nebylo nutné.

156. Zadruhé společnost Google tvrdí, že Tribunál nesprávně uplatnil s využitím analogie závěry týkající se vázaného prodeje Google Search na vázaný prodej Chrome.

157. Argumenty předložené společností Google na podporu této výtky jsou však nepřípustné, neboť směřují k tomu, aby Soudní dvůr znovu posuzoval faktické rozdíly mezi dopady a účinky předinstalace Google Search a Chrome. Společnost Google navíc neprokázala zkreslení ani nesprávné právní posouzení v úvahách Tribunálu uvedených v bodech 439 až 465 napadeného rozsudku, podle kterých služby konkurenčních prohlížečů nemohly vyrovnat výhodu plynoucí z předinstalace Chrome, přestože existovala větší konkurence ve vztahu k prohlížečům než ve vztahu ke službám obecného vyhledávání.

c)      Závěr týkající se posouzení SDMA

158. Z výše uvedeného vyplývá, že se společnosti Google nepodařilo prokázat nesprávná právní posouzení, kterých se údajně dopustil Tribunál při posuzování argumentů, které společnost Google předložila v prvním stupni, pokud jde o podmínky pro předinstalaci v SDMA. První dva důvody kasačního opravného prostředku je v důsledku výše uvedeného nutno zamítnout.

2.      K posouzení AFS (třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

159. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že Tribunál přeformuloval odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o AFS, a nesprávně posoudil souvislost mezi uvedenými smlouvami a jejich údajnými účinky (a). Podle čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál nesprávně potvrdil rozhodnutí Komise, jež nepřijala odůvodnění společnosti Google týkající se povinností obsažených v AFS, které byly považovány za zneužívající (b).

a)      Rozsah zneužívajícího jednání týkajícího se AFS a jeho účinků (třetí důvod kasačního opravného prostředku)

160. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google Tribunálu vytýká, že svým výkladem změnil zneužívající jednání zjištěné Komisí ve vztahu k AFS (viz bod 22 tohoto stanoviska) (1) a tvrzené účinky vyloučení z trhu přičetl jednání, které Komise neshledala zneužívajícím (2).

1)      Prokázání sporného jednání ve vztahu k AFS (první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku)

161. V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že Tribunál rozšířil konstatování zneužívajícího jednání týkajícího se AFS a dopustil se nesprávného právního posouzení tím, že do jednání považovaného za zneužívající zahrnul i legitimní praktiku.

162. Jak je uvedeno v bodě 22 tohoto stanoviska, aby získali licenci na Play Store a Google Search, museli VOZ uzavřít AFS. Při té příležitosti se zavázali, že nebudou prodávat zařízení s verzemi systému Android, které nebyly schváleny společností Google. Uzavření SDMA bylo tedy možné až po uzavření AFS.

163. Tribunál v bodech 806 až 808 napadeného rozsudku vysvětlil, že AFS ukládají dodržování minimální referenční normy kompatibility pro implementaci zdrojového kódu systému Android.

164. Uvedená povinnost se vztahovala na všechna zařízení prodávaná VOZ s uzavřenou AFS, pokud tato zařízení používají systém Android nebo jeho odnož(72). Pro prokázání své kompatibility s předepsanými normami musela zařízení úspěšně projít testem kompatibility. Odnože Android, které uvedenými testy prošly, byly Tribunálem označeny jako „kompatibilní odnože Android“, zatímco odnože Android, které nebyly testovány nebo které testy neprošly, byly kvalifikovány jako „nekompatibilní odnože Android“(73).

165. Jak Tribunál upřesnil v bodech 810, 811 a 828 napadeného rozsudku, AFS byly v napadeném rozhodnutí shledány zneužívajícími pouze v rozsahu, v němž ukládaly VOZ povinnost zajistit kompatibilitu všech jimi prodávaných zařízení, jejichž OS byl Android nebo odnož Android, s předepsanými normami, včetně zařízení, na kterých nebyly předinstalovány aplikace společnosti Google. Jinými slovy, AFS byly považovány za zneužívající pouze v rozsahu, v němž zakazovaly uvádění na trh chytrých mobilních zařízení s nekompatibilními odnožemi Android jako OS, přestože na uvedených zařízeních nebyla předinstalována žádná aplikace Google.

166. Podle Tribunálu to vyplývalo ze skutečnosti, že Komise považovala povinnosti slučitelnosti za odůvodněné v případě chytrých mobilních zařízení, na nichž byly předinstalovány aplikace Google.

167. Společnost Google nyní Tribunálu vytýká, že uvedená zjištění Komise přeformuloval a rozšířil je na praktiku, kterou Komise vůbec nepovažovala za zneužívající.

168. Společnost Google totiž tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí kvalifikovala jako zneužívající jednání pouze povinnost VOZ dodržovat povinnosti kompatibility stanovené v AFS za účelem získání licence na Play Store a Google Search. Naproti tomu Tribunál odkázal na zneužívající praktiku, například v bodech 828 a 864 napadeného rozsudku, jako na praktiku „jednání […], jehož cílem je zabránit vývoji a přítomnosti zařízení s nekompatibilní odnoží Android na trhu“.

169. Tímto rozšířením sporného zneužití do něj Tribunál nepřípustně zahrnul i legitimní jednání společnosti Google spočívající v udělování licencí na její proprietární rozhraní pro programování aplikací (dále jen „IPA“)(74) pouze v případech, kdy byla používána na kompatibilních zařízeních Android. Tribunál se tím údajně dopustil nesprávného právního posouzení při zkoumání příčinné souvislosti mezi tvrzeným zneužitím a jeho tvrzenými účinky.

170. Jak však namítá Komise, tato výtka spočívá na nepřesném shrnutí napadeného rozsudku.

171. V bodech 812, 815 a 816 napadeného rozsudku totiž Tribunál připomněl, především s odkazem na bod 1036 odůvodnění sporného rozhodnutí, že Komise v podstatě vytýkala společnosti Google v kontextu rozsudku Microsoft v. Komise(75) a podmínek, za nichž lze konstatovat zneužívající povahu seskupení produktů nebo závazků(76), že uplatnila protisoutěžní praktiku, jejímž cílem bylo zbavit nekompatibilní odnože Android obchodních příležitostí. Bylo tomu tak zejména v důsledku skutečnosti, že podle sporného rozhodnutí nekompatibilní odnože Android představovaly pro společnost Google reálnou konkurenční hrozbu, že antifragmentační závazky narušovaly vývoj nekompatibilních odnoží Android a kompatibilní odnože Android nepředstavovaly pro společnost Google reálnou konkurenční hrozbu. Schopnost dotčených povinností omezovat hospodářskou soutěž byla posílena nedostupností proprietárních IPA společnosti Google pro vývojáře nekompatibilních odnoží Android, což snižovalo zájem vývojářů vytvářet aplikace pro fungování na takových OS.

172. Tribunál dále v bodě 828 napadeného rozsudku uvedl, že Komise tak společnosti Google vytýkala, že udělování licencí k Play Store a Google Search podmiňuje souborem povinností, které omezují svobodu VOZ, kteří chtějí uvedené licence získat, právě v tom, že jim zakazují mimo jiné uvádět na trh jakékoli jiné zařízení s nekompatibilní odnoží Android. Komise nezpochybnila právo společnosti Google ukládat požadavky na kompatibilitu pro zařízení, na kterých byly její aplikace nainstalovány. Měla však za to, že jednání společnosti Google, jehož cílem je zabránit vývoji a přítomnosti zařízení s nekompatibilní odnoží Android na trhu, je zneužitím. Bylo proto třeba přezkoumat, zda se Komisi podařilo prokázat, že společnost Google, jak se domnívala ve sporném rozhodnutí, provedla jednání, jehož cílem bylo vytlačit nekompatibilní odnože Android z trhu, a zda lze toto jednání označit za protisoutěžní ve smyslu článku 102 SFEU.

173. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, tyto úvahy neodhalují žádnou změnu konstatování uvedených ve sporném rozhodnutí.

174. V rámci kritiky uvedených částí napadeného rozsudku společnost Google Tribunálu v podstatě vytýká, že vyloučení nekompatibilních odnoží Android označil za cíl povinností kompatibility obsažených v AFS, které Komise považovala za zneužívající. Tribunál však takovým postupem neprovedl nepřípustné nahrazení odůvodnění sporného rozhodnutí, ale pouze shrnul zásadní výtky sporného rozhodnutí týkající se zneužívající povahy AFS(77).

175. Ze shrnutí bodu 1036 odůvodnění sporného rozhodnutí Tribunálem, jak je zopakováno v bodě 171 tohoto stanoviska, jehož správnost společnost Google nezpochybňuje, vyplývá, že Komise v něm (a v následujících oddílech sporného rozhodnutí zmíněných v bodě 1036 odůvodnění) skutečně uvedla, že dotčené povinnosti AFS byly způsobilé omezit hospodářskou soutěž právě proto, že bránily vývoji nekompatibilních odnoží Android. Komise v něm vysvětlila, že pouze nekompatibilní odnože Android představovaly hrozbu pro společnost Google a jejich vývoj byl omezován, neboť VOZ je již neuváděli na trh, protože jinak by již nezískali licenci k aplikacím společnosti Google.

176. Z uvedeného čistě logicky vyplývá, že Komise vytýkala společnosti Google, že prováděla praktiku, jejímž cílem bylo vyloučit nekompatibilní odnože Android z důvodu, že pro ni představovaly hrozbu. Tribunál tedy tím, že analyzoval, zda Komise uvedenou skutečnost právně dostačujícím způsobem prokázala, nezměnil výkladem sporné rozhodnutí.

177. Kromě toho lze při bližším zkoumání podle všeho říci, že podstata kritiky společnosti Google ve skutečnosti směřuje na posouzení Tribunálu v bodech 853 až 856 a 863 napadeného rozsudku. V uvedených bodech Tribunál zahrnul praktiku společnosti Google spočívající ve vyhrazení jejích proprietárních IPA pro kompatibilní odnože Android jakožto prvek kontextu do svého posouzení AFS.

178. Podle společnosti Google skutečnost, že VOZ uváděli na trh pouze kompatibilní zařízení Android, není důsledkem sporných povinností v AFS za účelem získání licence na Play Store a Google Search, ale snahy VOZ získat přístup k IPA společnosti Google. Praktika společnosti Google spočívající ve vyhrazení uvedených IPA pro kompatibilní zařízení však nebyla Komisí ani Tribunálem kritizována.

179. Jak jsem však uvedla v bodech 60, 61, 67 a 68 tohoto stanoviska, je správné posuzovat praktiku kritizovanou jako zneužívající s ohledem na její celkový kontext. Bylo by totiž nepřirozené a nerealistické analyzovat praktiku odděleně od jejího konkrétního právního a skutkového kontextu. Zahrnutí určitého prvku kontextu do tohoto posouzení přitom nezávisí na tom, zda byl tento prvek samotný považován za zneužívající. Jak přesvědčivě vysvětlila společnost FairSearch na jednání, zejména v kontextu přítomnosti takového dominantního podniku, jako je Google, by nebylo vhodné opomíjet tržní podmínky vytvořené uvedeným podnikem samotným.

180. Z toho vyplývá, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

2)      Přičítání tvrzených účinků vyloučení z trhu (druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku)

181. V kontextu druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, která navazuje na argumenty, které byly právě posuzovány, společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když údajné účinky vyloučení z trhu přičetl sporným povinnostem kompatibility AFS. Okolnost, že VOZ nebyli motivováni uvádět na trh nekompatibilní odnože Android, byla však spíše přičitatelná skutečnosti, že nemohli mít přístup ke strategicky významným proprietárním IPA společnosti Google.

182. Pokud by Tribunál provedl srovnávací analýzu, zjistil by, že v případě neexistence povinností v AFS by se nekompatibilní odnože Android nacházely v naprosto stejné situaci: z důvodu (legitimní) praktiky společnosti Google, týkající se jejích IPA, by byly stejně konfrontovány s problémem spočívajícím v tom, že VOZ je nechtěli uvádět na trh.

183. Tribunál navíc uvedenou skutečnost připustil ve svých vysvětleních týkajících se dominantního postavení společnosti Google v bodech 226 až 233 napadeného rozsudku. V bodě 229 tak konstatoval, že alternativní verze systému Android nemusela být v první řadě důvěryhodným konkurentem, zejména z toho důvodu, že replikace proprietárních aplikací společnosti Google (které nebyly pro takovou verzi dostupné) by byla časově náročná a vyžadovala by značné investice.

184. Tribunál se tedy tím, že v bodě 893 napadeného rozsudku rozhodl, že srovnávací analýza nebyla nezbytná, neboť Komise dostačujícím způsobem prokázala protisoutěžní účinky AFS, údajně dopustil nesprávného právního posouzení.

185. Tento argument nemůže obstát.

186. Jak je uvedeno v bodech 93, 94 a 97 tohoto stanoviska, Komise každopádně není povinna provádět srovnávací analýzu při posuzování potenciálních nebo skutečných protisoutěžních účinků určité praktiky. To platí zejména tehdy, jsou-li uvedené účinky jinak dostačujícím způsobem prokázány. Zejména v současném kontextu vysoce složitých digitálních trhů se navíc může ukázat jako nevhodné spekulovat o hypotetických možnostech jednání, které účastníci trhu mohli uskutečnit, kdyby nebylo sporného jednání dominantního podniku. V neposlední řadě, jak tvrdí sama Komise a jak Tribunál uvedl například v bodě 850 napadeného rozsudku, Komise nemusí prokázat, že toto jednání bylo jediným důvodem pro účinek vyloučení z trhu; stačí, pokud bude dostačujícím způsobem prokázáno, že toto jednání k uvedenému účinku přispělo.

187. Konstatování Tribunálu týkající se dominantního postavení společnosti Google, podle kterého existovalo riziko, že jiné verze Android by nemusely být v první řadě důvěryhodnými konkurenty, takže případná existence takových verzí nezpochybnila konstatování týkající se dominantního postavení na trhu, navíc neznamená, že uvedené verze nevyvíjely na společnost Google žádný konkurenční tlak. Tribunál v bodech 844 až 847 spíše konstatoval, že nekompatibilní odnože Android představovaly pro společnost Google konkurenční hrozbu, aniž společnost Google důkazy, které byly v uvedených bodech vyjmenovány, zpochybnila.

188. Z toho vyplývá, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být rovněž zamítnuta, a tudíž musí být zamítnut i třetí důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

b)      Odůvodnění AFS (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

189. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když neuznal objektivní odůvodnění AFS.

190. Jak Tribunál uvedl v bodě 876 napadeného rozsudku, jednání není zneužívající, pokud je odůvodněno prosoutěžními výhodami nebo slouží legitimním zájmům, přičemž je na dominantním podniku, aby prokázal, že tomu tak skutečně je(78).

191. Argumenty předložené společností Google na podporu tvrzení, že se Tribunál dopustil pochybení při posuzování této otázky, jsou však z velké části nepřípustné, neboť jejich cílem je dosáhnout nového posouzení skutkového stavu Soudním dvorem, aniž by bylo namítáno zkreslení uvedeného skutkového stavu(79). Z posouzení těchto argumentů, jakož i závěrů Tribunálu, které jsou v nich zpochybněny, spíše vyplývá, že společnost Google jednoduše nebyla schopna prokázat, že sporné protisoutěžní složky AFS byly objektivně nezbytné a odůvodněné.

192. Zaprvé podle společnosti Google se Tribunál v bodě 880 napadeného rozsudku nesprávně dovolával skutečného růstu systému Android, zatímco AFS byly zavedeny, aby vyvrátily argument, podle kterého povinnosti uložené AFS byly nezbytné pro přežití uvedeného OS na trhu. Tribunál měl spíše zkoumat, jak by se Android mohl rozvíjet bez dotčených povinností.

193. Jak již ovšem bylo zmíněno několikrát, Komisi a Tribunálu nepřísluší posuzovat, jak by se trh mohl vyvíjet bez sporného chování(80). Vzhledem k tomu, že společnost Google nepředložila udržitelné argumenty týkající se konkrétní nezbytnosti dotčených povinností, postupoval Tribunál správně, když závěr, podle kterého příklady jiných OS provozovaných jako „open source“ předložené společností Google nečiní tvrzenou hrozbu pro přežití systému Android věrohodnou, opíral o dominantní postavení společnosti Google a růst systému Android.

194. Zadruhé podle společnosti Google Tribunál pochybil, když nezohlednil oprávněný zájem společnosti Google chránit nejen verze Android slučitelné s aplikacemi Google před nekompatibilitou a roztříštěností, ale celý ekosystém Android, tedy i verze bez aplikací Google. Tribunál tím nezohlednil související argumenty společnosti Google.

195. Tato výtka není opodstatněná, jelikož Tribunál posoudil argumenty, které společnost Google v tomto ohledu předložila, a to zejména v bodech 882 až 884, 886 a 889 až 891 napadeného rozsudku. Tribunál tak měl zejména v bodě 891 za to, že společnost Google neprokázala nezbytnost vyloučení nekompatibilních odnoží Android pro přežití „ekosystému Android“.

196. Zatřetí společnost Google tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že povinnosti AFS byly podmínkou sine qua non pro nabízení OS „open source“ na základě bezplatné licence. Dominantní podniky tím do budoucna zbavil možnosti uvést na trh takový „řízený otevřený model“; uvedené podniky si od té doby mohou volit pouze mezi uzavřeným modelem a plně otevřeným modelem.

197. Jak ovšem správně namítá Komise, ani tato výtka není opodstatněná. Ze zjištění Tribunálu zejména v bodech 878, 882 a 890 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že dominantní podnik je i nadále plně oprávněn provozovat „řízený otevřený model“ s přiměřenými a odůvodněnými omezeními. Příkladem v tomto ohledu jsou povinnosti kompatibility AFS pro zařízení s aplikacemi Google, které Komise nezpochybnila. Jak však Tribunál zdůraznil v bodě 886 uvedeného rozsudku, právo podniku těžit z hospodářských výhod služeb, které vyvíjí, nemůže zahrnovat právo bránit potenciálním konkurentům v existenci na trhu.

198. Začtvrté a jako poslední výtku společnost Google tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil její argumentaci, podle níž strategie v oblasti ochranných známek, která vyhrazuje značky „Google“ a „Android“ kompatibilním zařízením a kterou Komise navrhla jako méně omezující možnost, by nepředstavovala proveditelnou možnost.

199. Tento argument je nepřípustný, neboť společnost Google kritizuje skutková zjištění Tribunálu týkající se strategie v oblasti ochranných známek a opakuje argumenty předložené v tomto ohledu v řízení v prvním stupni, aniž by prokázala zkreslení důkazů nebo pochybení Tribunálu při právní kvalifikaci důkazů v bodě 883 napadeného rozsudku.

200. Z výše uvedeného tak celkově vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být rovněž zamítnut.

c)      Závěr týkající se posouzení AFS

201. Je nutno dospět k závěru, že se společnosti Google nepodařilo prokázat, že se Tribunál dopustil při posuzování argumentů, které společnost Google předložila v prvním stupni a které se týkají zneužívající povahy povinností kompatibility AFS, nesprávných právních posouzení. Třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutno zamítnout.

3.      K jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání (pátý důvod kasačního opravného prostředku)

202. V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že Tribunál měl zrušit napadené rozhodnutí v plném rozsahu poté, co konstatoval, že Komise neprokázala zneužívající povahu SRP v rámci portfolia. Uvedené rozhodnutí bylo totiž založeno na prokázání jediného a trvajícího protiprávního jednání sestávajícího ze čtyř samostatných protiprávních jednání (seskupení SDMA-Google Search, seskupení SDMA-Chrome, AFS a SRP v rámci portfolia). Poté, co SRP v rámci portfolia, které jsou podstatným a neoddělitelným prvkem tohoto jediného a trvajícího protiprávního jednání, zanikla, již není ani zbývající část napadeného rozhodnutí udržitelná.

203. Podle Komise je tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný, neboť společnost Google v řízení prvním stupni nezpochybnila existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání ani netvrdila, že by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno v plném rozsahu, pokud jedna z jeho složek zanikla.

204. Uvedenou výtku je nutno odmítnout. Je pravda, že navrhovatel nemůže ve fázi kasačního opravného prostředku předkládat nové důvody a argumenty, které nebyly předmětem diskuse v řízení v prvním stupni. Je však přípustné vznést důvod kasačního opravného prostředku tak, že navrhovatel uvede před Soudním dvorem důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku, které směřují ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti(81).

205. Pátý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Google je však věcně neopodstatněný.

206. Pokud se řada skutků nebo pokračující jednání začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž, mohou společně představovat jediné a trvající protiprávní jednání(82). I když byl uvedený výraz dosud používán především k prokázání jednoty a kontinuity porušení článku 101 SFEU, kterých se dopustilo několik podniků, může být relevantní i v rámci použití článku 102 SFEU(83).

207. V projednávané věci, jak uvedl Tribunál v bodech 18, 64 až 72 a 1018 až 1029 napadeného rozsudku, Komise z důvodu jejich společného cíle a kombinovaných účinků kvalifikovala dotčená omezení nejen jako čtyři samostatná protiprávní jednání, ale rovněž jako jediné a trvající protiprávní jednání. Důvodem bylo zejména to, že uvedená omezení byla součástí celkové strategie společnosti Google, jejímž cílem bylo upevnit její dominantní postavení na trhu s obecným vyhledáváním na internetu v době, kdy význam mobilního internetu výrazně vzrostl. Společným cílem této strategie bylo zajistit, aby měla společnost Google nejlepší možný přístup k obecným vyhledáváním prováděným zákazníky na chytrých mobilních zařízeních.

208. Jak společnost Google správně uvádí, částečné zrušení aktu unijního práva je možné, jestliže jsou části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbývající části aktu. Tento požadavek není splněn, jestliže částečné zrušení aktu způsobí změnu jeho podstaty(84).

209. V projednávané věci však částečné zrušení napadeného rozhodnutí, pokud jde o čtvrté protiprávní jednání ve formě SRP v rámci portfolia, nepůsobí, jak tvrdí společnost Google, změnu jeho podstaty, pokud jde o tři zbývající protiprávní jednání, jakož i o jediné a trvající protiprávní jednání, které je těmito protiprávními jednáními tvořeno.

210. Zaprvé, jak je uvedeno především v bodech 60 až 69 a 179 tohoto stanoviska, zrušení konstatování týkajících se SRP v rámci portfolia nemá vliv na zjištění uvedená ve sporném rozhodnutí, pokud jde o tři zbývající protiprávní jednání. Pouhá skutečnost, že zmíněné ostatní části nadále trvají, brání zrušení uvedeného rozhodnutí v plném rozsahu(85).

211. Zadruhé zjištění Komise, potvrzená Tribunálem, týkající se existence jediného a trvajícího protiprávního jednání zůstávají rovněž platná navzdory vyloučení SRP v rámci portfolia jako samostatného protiprávního jednání.

212. Jak Tribunál uvedl zejména v bodech 1021 až 1023 a 1025 napadeného rozsudku, skutkové okolnosti zjištěných protiprávních jednání dokládají, že první a druhé dotčené omezení, a sice seskupení SDMA-Google Search, seskupení SDMA-Chrome a AFS, které byly kvalifikovány jako tři samostatná protiprávní jednání, byla součástí celkové strategie. Tato strategie spočívala v tom, že používání OS Android bylo spjato se zvláštními podmínkami na jedné straně a určitými aplikacemi a službami na straně druhé. Jejím cílem bylo předvídat rozvoj internetu na mobilních zařízeních a zároveň zachovat vlastní obchodní model společnosti Google, který je založen na příjmech plynoucích zejména z používání její služby obecného vyhledávání. V rámci této celkové strategie společnosti Google mělo proto rozhodující význam zachování dominantního postavení, které měla po celou dobu trvání protiprávního jednání na vnitrostátních trzích se službami obecného vyhledávání, k čemuž přispělo první a druhé sporné omezení.

213. Uvedená zjištění, jejichž skutkový základ společnost Google nezpochybňuje, neodhalují žádné nesprávné právní posouzení, pokud jde o závěr, že i po vyloučení SRP v rámci portfolia jako samostatného protiprávního jednání nadále představovaly SDMA a AFS propojený systém, který sloužil k provádění zneužívající celkové strategie k dosažení stejného cíle.

214. Z konstatování uvedených v bodech 60 až 69 a 179 tohoto stanoviska navíc vyplývá, že relevantní okolnosti SRP v rámci portfolia, byť nejsou kvalifikovány jako samostatné protiprávní jednání, představovaly nedělitelnou součást celkové strategie společnosti Google. Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, když uvedené skutečnosti zohlednil při posuzování protiprávního jednání. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Google, to platí jak v kontextu konstatování samostatných protiprávních jednání, tak v kontextu konstatování jediného a trvajícího protiprávního jednání(86).

215. Z výše uvedeného vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být rovněž zamítnut.

4.      Závěr týkající se prokázání protiprávního jednání

216. Vzhledem k tomu, že žádný z prvních pěti důvodů kasačního opravného prostředku není opodstatněný, je nutno potvrdit konstatování Tribunálu týkající se existence a znaků protiprávního jednání.

B.      K pokutě (šestý důvod kasačního opravného prostředku)

217. V rámci šestého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Google tvrdí, že se Tribunál dopustil čtyř nesprávných právních posouzení při výkonu své pravomoci k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci ve vztahu k pokutě. Tím, že při novém výpočtu pokuty řádně nezohlednil vyloučení SRP v rámci portfolia jako samostatného protiprávního jednání, de facto zvýšil pokutu za ostatní části protiprávního jednání.

218. Jak Tribunál uvedl v bodě 19 napadeného rozsudku, Komise v napadeném rozhodnutí uložila společnosti Google LLC pokutu ve výši 4 342 865 000 eur, z toho 1 921 666 000 eur měla společnost Google LLC zaplatit společně a nerozdílně se společností Alphabet Inc. Pro určení této částky vzala Komise v úvahu hodnotu relevantních tržeb společnosti Google v EHP v souvislosti s jediným a trvajícím protiprávním jednáním v posledním roce účasti na protiprávním jednání (2017) a použila na ně koeficient závažnosti (11 %). Komise poté vynásobila výslednou částku počtem let účasti na protiprávním jednání (přibližně 7,52) a připočetla k ní dodatečnou částku (odpovídající 11 % hodnoty tržeb v roce 2017) proto, aby odradila podobné podniky od stejných praktik. Komise měla rovněž za to, že neexistovaly žádné polehčující nebo přitěžující okolnosti, ani že bylo potřeba zvláště přihlédnout k významné finanční schopnosti společnosti Google za účelem snížení nebo zvýšení částky pokuty.

219. V bodech 1016 a 1029 napadeného rozsudku Tribunál vysvětlil, že zrušení napadeného rozhodnutí ve vztahu ke zneužívající povaze SRP v rámci portfolia znamená nutnost změnit uvedené rozhodnutí i v rozsahu, v němž konstatuje účast společnosti Google na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 102 SFEU, které představuje čtvrté protiprávní jednání. Bylo však nutno zohlednit i skutečnost, že prokázání jediného a trvajícího protiprávního jednání v rámci celkové strategie, podporované prvním a druhým aspektem uvedeného protiprávního jednání, a sice SDMA a AFS, nebylo protiprávní.

220. V bodech 1036 až 1112 napadeného rozsudku Tribunál následně uvedl aspekty, které zohlednil při novém výpočtu pokuty. Přitom vysvětlil, že zohlednil stejnou hodnotu tržeb jako Komise (bod 1072), ale že použití pevného koeficientu závažnosti ve výši 11 % uvedené hodnoty tržeb stanoveného Komisí dostatečně neodráží realitu provádění protiprávního jednání a jeho intenzitu v rozhodném období (bod 1081). Pokud jde o intenzitu protiprávního jednání, rozlišil Tribunál tři období, a sice od 1. ledna 2011 do 1. srpna 2012, od 1. srpna 2012 do 31. března 2014 a od 31. března 2014 do přijetí napadeného rozhodnutí dne 18. července 2018. Podle Tribunálu byla intenzita protiprávního jednání obzvláště vysoká v průběhu druhého období (body 1082 až 1094).

221. Na základě uvedených úvah stanovil Tribunál pokutu ve výši 4 125 000 000 eur namísto 4 342 865 000 eur, z čehož 1 520 605 895 eur mělo být zaplaceno společně a nerozdílně se společností Alphabet Inc. (body 1099 a 1100).

222. Než přistoupím k analýze výtek společnosti Google v uvedeném ohledu, je nutno připomenout, že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná unijnímu soudu článkem 31 nařízení (ES) č. 1/2003(87) v souladu s článkem 261 SFEU opravňuje soud, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušil, snížil nebo zvýšil(88).

223. Je pravda, že výkon uvedené pravomoci není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti(89). Za účelem splnění požadavků na přezkum v plné jurisdikci ve smyslu článku 47 Listiny, pokud jde o pokutu, však musí unijní soud při výkonu pravomocí stanovených v článcích 261 SFEU a 263 SFEU přezkoumat všechny právní i skutkové výhrady směřující k prokázání, že částka pokuty neodpovídá závažnosti a době trvání protiprávního jednání(90).

224. Konečně pouze Tribunál je příslušný k tomu, aby přezkoumal způsob, jímž Komise posoudila v každém jednotlivém případě závažnost protiprávních jednání. V rámci kasačního opravného prostředku je předmětem přezkumu Soudního dvora zaprvé to, v jakém rozsahu Tribunál přihlédl právně správným způsobem ke všem zásadním faktorům pro posouzení závažnosti určitého jednání ve světle článku 101 SFEU a článku 23 nařízení č. 1/2003, a zadruhé ověření, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na veškeré argumenty dovolávané na podporu návrhu na zrušení pokuty nebo snížení její částky(91).

225. V rámci první výtky v uvedeném ohledu společnost Google tvrdí, že Tribunál porušil její právo na obhajobu, jelikož neměla možnost vyjádřit se ke skutečnostem zohledněným pro účely nového výpočtu, zejména k údajně vyšší intenzitě protiprávního jednání během druhého období. Tribunál navíc údajně zkreslil důkazy, když měl za to, že období od roku 2012 do roku 2014 bylo rozhodující pro rozvoj konkurence společnosti Google.

226. Pokud jde o tvrzení o zkreslení důkazů, toto tvrzení není dostatečně podloženo. Společnost Google totiž nezmiňuje žádné údajně zkreslené skutečnosti, ale pouze tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, že přechod na mobilní internet probíhal od roku 2007; nic tedy nenasvědčovalo tomu, že období od roku 2012 do roku 2014 bylo pro konkurenty společnosti Google obzvláště důležité, jak rozhodl Tribunál. Na základě tohoto obecného potvrzení však nelze dospět k závěru, že došlo ke zkreslení důkazů.

227. Tvrzení, že Tribunál porušil právo společnosti Google na obhajobu, je rovněž neopodstatněné.

228. Od okamžiku, kdy žalobce navrhne, aby Tribunál vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci ve vztahu k sankci, si musí být vědom toho, že Tribunál může uvedenou sankci posuzovat ve světle všech okolností věci a zohlednit uvedené skutečnosti okolnosti jejím novém výpočtu. Dodržování práva na obhajobu v uvedeném kontextu vyžaduje, aby účastníci řízení měli možnost vyjádřit se ke všem relevantním okolnostem, nikoli to, aby je Tribunál žádal o vyjádření ke skutečně zamýšlenému novému výpočtu(92). V projednávané věci společnost Google v rámci řízení v prvním stupni konkrétně požádala Tribunál, aby zohlednil intenzitu protiprávního jednání, přičemž netvrdí, že nemohla předložit vyjádření ke skutkovým okolnostem zkoumaným Tribunálem za účelem uvedeného posouzení.

229. Poté v rámci druhé výtky společnost Google tvrdí, že Tribunál porušil presumpci neviny, jelikož při posouzení intenzity a doby trvání protiprávního jednání vycházel z takových prvků kontextu, jako jsou SRP, politika společnosti Google ve vztahu k jejím IPA nebo dohoda společnosti Google se společností Apple, které nebyly samy o sobě kvalifikovány jako zneužívající.

230. V bodech 60 až 69 a 179 tohoto stanoviska jsem však již vysvětlila, že kontextuální prvky zneužívajícího jednání, zejména vyplývají-li z jiných jednání samotného dominantního podniku, mohou být při posuzování účinků protiprávního jednání zohledněny.

231. V rámci třetí výtky společnost Google tvrdí, že Tribunál porušil zásadu ne ultra petita, neboť použil koeficient závažnosti způsobem, který žádný z účastníků řízení nepožadoval.

232. Tuto námitku je rovněž nutno odmítnout.

233. Jak jsem již uvedla na jiném místě, pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci, kterou má Soudní dvůr, mu v zásadě umožňuje pokutu i zvýšit(93). V prvním stupni ani v řízení o kasačním opravném prostředku neplatí zákaz reformationis in peius. Unijní soudy navíc nejsou ohledně výše pokuty vázány ani návrhy účastníků řízení, pokud se drží v mezích žaloby na neplatnost a předmětu sporu určeného v kasačním opravném prostředku(94). Je nesporné, že v projednávané věci tomu tak je.

234. Konečně v rámci čtvrté výtky společnost Google tvrdí, že pokuta stanovená Tribunálem je nepřiměřená a není řádně odůvodněna.

235. Uvedený argument musí být rovněž odmítnut.

236. Podle judikatury Soudního dvora Komise splní svou povinnost uvést odůvodnění, když uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. I když není povinna uvést všechny číselné údaje týkající se každé z dílčích fází metody výpočtu určené pokuty, je povinna vysvětlit vážení a posouzení zohledněných skutečností. Povinnost Komise dostatečně odůvodnit relevanci a vážení skutečností zohledněných při určování metody, kterou upřednostnila, s sebou nenese, že je povinna poskytnout číselné údaje týkající se metody výpočtu pokuty nebo podrobně vysvětlit své interní výpočty(95).

237. Totéž musí platit pro Tribunál.

238. Je tak zajisté přípustné klást si otázku, proč Tribunál v projednávané věci jednoduše nezahrnul do svého odůvodnění výpočet, který provedl za účelem určení částky pokuty s ohledem na rozsáhlý výčet zohledněných skutečností. Lze rovněž vyjádřit politování nad takovým přístupem a konstatovat, že předložení uvedených výpočtů by vyjasnilo úvahy Tribunálu a usnadnilo práci Soudního dvora. To však neznamená, že přístup Tribunálu musí vést ke zrušení napadeného rozsudku.

239. Podle ustálené judikatury Soudnímu dvoru nepřísluší – vyslovuje-li se k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku – aby z důvodů ekvity svým posouzením nahrazoval posouzení Tribunálu, který při výkonu přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům proto, že porušily unijní právo. Nesprávné právní posouzení Tribunálu z důvodu nepřiměřené výše pokuty by tedy bylo možné konstatovat pouze v případě, že by Soudní dvůr měl za to, že výše sankce je nejen nevhodná, ale také nadměrná, a to natolik, že je nepřiměřená(96).

240. V projednávané věci zaprvé Tribunál velmi obsáhle, v přibližně 80 bodech, vyložil aspekty, které zohlednil při novém výpočtu pokuty, zejména pokud jde o závažnost a dobu trvání sporného protiprávního jednání. Zadruhé nová pokuta, snížená o částku lehce převyšující 200 000 000 eur ve srovnání s původní částkou (z původní částky 4 342 865 000 eur na aktuální částku 4 125 000 000 eur), podle všeho není, a to ani s přihlédnutím k vyloučení SRP v rámci portfolia jako nezávislého zneužití, natolik nadměrná, že by byla nepřiměřená. Jak totiž Tribunál uvedl zejména v bodech 1015 až 1029 napadeného rozsudku, ostatní aspekty protiprávního jednání, jakož i jeho jednotná a trvající celková strategie, která posílila jeho dopad, přetrvávají i navzdory tomuto odstranění.

241. Z toho vyplývá, že ani šestý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Google nemůže obstát.

C.      Závěr týkající se posouzení kasačního opravného prostředku

242. Z výše uvedených úvah vyplývá, že je třeba zamítnout všech šest důvodů kasačního opravného prostředku, a tudíž kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

V.      K nákladům řízení

243. Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení.

244. Zaprvé podle čl. 138 odst. 1 a 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, bude účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uložena náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval; je‑li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Soudní dvůr o rozdělení nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém návrhu požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky byly ve svých důvodech kasačního opravného prostředku neúspěšné, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí. Navrhovatelky ponesou náklady řízení společně a nerozdílně, jelikož podaly kasační opravný prostředek společně.

245. Dále podle čl. 184 odst. 4 jednacího řádu může Soudní dvůr rozhodnout, že vedlejší účastník řízení v prvním stupni, který se účastnil písemné nebo ústní části řízení před Soudním dvorem, ponese vlastní náklady řízení. Vzhledem k tomu, že ADA, CCIA, Gigaset, HMD a Opera na jedné straně a BDZV, BEUC, FairSearch, Qwant, Seznam a VDZ na straně druhé se účastnily písemné nebo ústní části řízení o kasačním opravném prostředku v projednávané věci, je důvodné jim uložit, že ponesou vlastní náklady řízení.

VI.    Závěry

246. Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby:

–        zamítl kasační opravný prostředek;

–        uložil Google LLC a Alphabet Inc., že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí;

–        uložil Application Developers Alliance, BDZV – Bundesverband Digitalpublisher und Zeitungsverleger eV, Evropské organizaci spotřebitelů (BEUC), Computer & Communications Industry Association, FairSearch AISBL, Gigaset Communications GmbH, HMD global Oy, Opera Norway AS, Qwant, Seznam.cz, a.s. a Verband Deutscher Zeitschriftenverleger eV, že ponesou každá vlastní náklady řízení.

---

1      Původní jazyk: angličtina.

---

2      Rozsudek ze dne 14. září 2022 (T‑604/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:541, bod 54).

---

3      Rozhodnutí Komise ze dne 18. července 2018 týkající se řízení podle článku 102 [SFEU] a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.40099 – Google Android) (shrnutí v Úř. věst. 2019, C 402, s. 19) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

---

4      Rozsudek ze dne 12. května 2022 (C‑377/20, EU:C:2022:379).

---

5      Rozsudek ze dne 19. ledna 2023 (C‑680/20, EU:C:2023:33).

---

6      Rozsudek ze dne 21. prosince 2023 (C‑333/21, EU:C:2023:1011).

---

7      Rozsudek ze dne 10. září 2024 (C‑48/22 P, EU:C:2024:726).

---

8      Rozsudek ze dne 24. října 2024 (C‑240/22 P, EU:C:2024:915).

---

9      Bod 120 napadeného rozsudku, jakož i body 217 a 402 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

---

10      Bod 121 napadeného rozsudku a bod 439 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

---

11      Body 274 a 300 napadeného rozsudku, jakož i body 752, 753, 1009 a 1010 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

---

12      Body 274, 300 a 314 až 316 napadeného rozsudku.

---

13      Body 803 a 805 napadeného rozsudku, jakož i body 1015 a 1016 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

---

14      Body 621 a 622 napadeného rozsudku, jakož i bod 1192 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

---

15      Bod 38 napadeného rozsudku.

---

16      Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. ledna 2023, Google a Alphabet v. Komise (C‑738/22 P, EU:C:2023:44).

---

17      Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. dubna 2023, Google a Alphabet v. Komise (C‑738/22 P, EU:C:2023:326).

---

18      Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 223 až 230).

---

19      K tomuto kritériu viz rozsudek ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 90).

---

20      Viz body 623 a 631 napadeného rozsudku.

---

21      Bod 1195 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí a bod 637 napadeného rozsudku.

---

22      Viz body 1225 až 1271 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i body 700 až 711, 733 a 734 napadeného rozsudku.

---

23      Viz body 679 až 698 a 733 až 802 napadeného rozsudku.

---

24      Viz zejména body 197 a 1292 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i body 452, 632, 633 a 1090 napadeného rozsudku.

---

25      Viz body 419 až 538 napadeného rozsudku, zejména body 426, 428, 434, 443, 446 až 452, 457, 480, 481, 494, 495 a 537.

---

26      Body 451, 452, 1018 a 1019 napadeného rozsudku, které odkazují na bod 822 odůvodnění a poznámku pod čarou 908 napadeného rozhodnutí.

---

27      Rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 72); ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 40, 44, 52 a 62); ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company (C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 130); ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 166 a 168); a ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, body 179 a 331).

---

28      Rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 70), a ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, bod 43).

---

29      Rozsudek ze dne 6. prosince 2012 (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, bod 140).

---

30      Rozsudek ze dne 16. června 2022 (C‑698/19 P, EU:C:2022:480, body 64 a 80).

---

31      Rozsudek ze dne 10. září 2024 (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 170 až 172 a 240 až 247).

---

32      Body 451 a 452 napadeného rozsudku; viz též body 495 a 537 uvedeného rozsudku.

---

33      Viz body 112 až 124 tohoto stanoviska.

---

34      Viz body 336 až 338 a 565 napadeného rozsudku.

---

35      Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 240 až 247), jakož i mé stanovisko ve věci Google a Alphabet v. Komise (C‑48/22 P, EU:C:2024:14, body 177 až 182).

---

36      Bod 428 napadeného rozsudku.

---

37      V uvedené souvislosti viz body 332 a 333 napadeného rozsudku.

---

38      Viz bod 330 napadeného rozsudku.

---

39      Rozsudek ze dne 9. listopadu 2023, Global Silicones Council a další v. ECHA (C‑559/21 P, EU:C:2023:842, bod 50 a citovaná judikatura).

---

40      Rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866, body 38 až 46 a citovaná judikatura).

---

41      V tomto smyslu viz tamtéž.

---

42      Viz usnesení ze dne 29. září 2010, EREF v. Komise (C‑74/10 P a C‑75/10 P, EU:C:2010:557, bod 41 a citovaná judikatura).

---

43      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 223 až 229).

---

44      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, body 98 až 102).

---

45      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. června 2024, Komise v. Servier a další (C‑176/19 P, EU:C:2024:549, bod 353).

---

46      K tomuto bodu viz body 115 a 116 napadeného rozsudku.

---

47      Viz například rozsudek ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 26).

---

48      Viz rozsudky ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise (C‑333/94 P, EU:C:1996:436, bod 37); ze dne 12. prosince 1991, Hilti v. Komise (T‑30/89, EU:T:1991:70, body 100 a 101); a ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise (T‑83/91, EU:T:1994:246, body 136 a 137).

---

49      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, body 78 a 91 a násl.).

---

50      Rozsudek ze dne 17. září 2007 (T‑201/04, EU:T:2007:289, body 857, 867 až 869, 977 a 1034 až 1058).

---

51      Body 336 a 493 napadeného rozsudku.

---

52      Rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 61), a stanovisko generálního advokáta A. Rantose ve věci Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2021:998, body 42 až 46).

---

53      Stanovisko generálního advokáta A. Rantose ve věci Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2021:998, body 47 až 50).

---

54      Rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 78), a ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 39 a 57). Viz též rozsudky ze dne 12. ledna 2023, Lietuvos geležinkeliai v. Komise (C‑42/21 P, EU:C:2023:12, bod 91), a ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company (C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 134 až 138, 147, 148 a 152). Dále viz rozsudek (následně zrušený Soudním dvorem) ze dne 12. června 2014, Intel v. Komise (T‑286/09, EU:T:2014:547, body 198 až 210); tato otázka znovu vyvstává v probíhající věci T‑1129/23.

---

55      Analýza se týká hypotetických stejně výkonných konkurentů, a nikoli skutečných konkurentů dominantního podniku; viz rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, body 78, 79, 82, 91 a 101); ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 56 a 59); a ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, body 311 a 343).

---

56      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 82), a ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 181).

---

57      Viz rozsudky ze dne 17. února 2011, TeliaSonera Sverige (C‑52/09, EU:C:2011:83, body 40 až 43); ze dne 27. března 2012, Post Danmark (C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 38); ze dne 6. října 2015, Post Danmark (C‑23/14, EU:C:2015:651, bod 57 a násl.); ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 56 a 57); a ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 181). Viz též stanovisko generálního advokáta A. Rantose ve věci Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2021:998, bod 70).

---

58      Viz rozsudky ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, body 79 až 83), a ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, bod 59); viz rovněž stanovisko generálního advokáta A. Rantose ve věci Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2021:998, body 68 až 71). Viz však mé stanovisko ve věci Google a Alphabet v. Komise (C‑48/22 P, EU:C:2024:14, body 192 a násl.).

---

59      Rozsudky ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632, body 138 a 139), a ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 52 až 62).

---

60      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632, body 141 až 144), a ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, bod 265).

---

61      Viz rozsudky ze dne 6. října 2015, Post Danmark (C‑23/14, EU:C:2015:651, body 57 a 58); ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 81); ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, body 57 a 58); jakož i ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, bod 264).

---

62      Viz rozsudky ze dne 6. října 2015, Post Danmark (C‑23/14, EU:C:2015:651, body 57 až 61); ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 82) („je-li [uvedený test] proveditelný“); ze dne 19. ledna 2023, Unilever Italia Mkt. Operations (C‑680/20, EU:C:2023:33, bod 57); jakož i ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, body 266 až 269). Viz též má stanoviska ve věcech Post Danmark (C‑23/14, EU:C:2015:343, body 71 až 74) a Google a Alphabet v. Komise (C‑48/22 P, EU:C:2024:14, body 192 a násl.).

---

63      Viz body 115 a 116 napadeného rozsudku.

---

64      Viz například bod 294 napadeného rozsudku.

---

65      Viz bod 18 tohoto stanoviska.

---

66      Rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company (C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 129 a 131), a ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, bod 167).

---

67      V tomto ohledu viz mé stanovisko ve věci Google a Alphabet v. Komise (C‑48/22 P, EU:C:2024:14, body 191 až 198). Viz rovněž bod 73 návrhu pokynů Komise z roku 2024 k uplatňování článku 102 [SFEU] na zneužívající chování dominantních podniků vylučující ostatní soutěžitele, jakož i doprovodná stručná zpráva týkající se politiky hospodářské soutěže z března 2023, nazvaná „A dynamic and workable effects-based approach to abuse of dominance“, s. 5 a násl., oba dokumenty jsou dostupné na internetové stránce Application of Article 102 TFEU – European Commission.

---

68      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 99); viz rovněž rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 1069).

---

69      Rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 102).

---

70      Tamtéž, body 78, 91 a 101.

---

71      V tomto smyslu viz judikatura uvedená v bodě 106 tohoto stanoviska. V tomto smyslu, zejména pokud jde o digitální trhy, viz rovněž rozsudek ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) (C‑48/22 P, EU:C:2024:726, bod 265), v němž Soudní dvůr pouze částečně odkazuje na rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632, body 138 a 139), aniž by konkrétně zmiňoval kritérium tržního pokrytí, které bylo v uvedené věci pominutelné z důvodu dominantního postavení společnosti Google na trhu.

---

72      Jak je uvedeno v bodě 13 tohoto stanoviska, odnož je nový software vytvořený ze zdrojového kódu existujícího softwaru.

---

73      Bod 808 napadeného rozsudku.

---

74      IPA je zvláštní soubor pravidel a specifikací, které softwarový program sleduje za účelem přístupu ke službám a zdrojům poskytovaným jiným softwarovým programem nebo hardwarem, který uvedený IPA rovněž zavádí, a jejich využívání. IPA v podstatě umožňuje, aby spolu softwarové programy a hardware nebo různé softwarové programy vzájemně komunikovaly (body 89 a 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle společnosti Google umožňují IPA vývojářům aplikací Android zejména využívat proprietárních služeb společnosti Google, jako jsou Google Maps.

---

75      Rozsudek ze dne 17. září 2007 (T‑201/04, EU:T:2007:289).

---

76      V tomto ohledu viz bod 107 tohoto stanoviska.

---

77      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, World Duty Free Group a Španělsko v. Komise (C‑51/19 P a C‑64/19 P, EU:C:2021:793, body 70 až 73).

---

78      Rozsudky ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise (27/76, EU:C:1978:22, bod 184); ze dne 27. března 2012, Post Danmark (C‑209/10, EU:C:2012:172, body 40 až 42); a ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:52, body 165 až 167).

---

79      V tomto ohledu viz body 79 a 80 tohoto stanoviska, jakož i citovaná judikatura.

---

80      Viz body 97 a 186 tohoto stanoviska.

---

81      Rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Komise v. Siemens Österreich a další v. Komise (C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 102).

---

82      Rozsudky ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni (C‑49/92 P, EU:C:1999:356, bod 81); ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 258); a ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens (C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 41).

---

83      Viz rozsudky ze dne 18. dubna 2024, Heureka Group (Internetové srovnávače cen) (C‑605/21, EU:C:2024:324, body 62 a 79), a ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, body 891 až 895); viz též mé stanovisko ve věci Heureka Group (Internetové srovnávače cen) (C‑605/21, EU:C:2023:695, body 90 a 91).

---

84      Rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens (C‑441/11 P, EU:C:2012:778, body 35 až 39).

---

85      V tomto smyslu viz tamtéž, body 51 a 52.

---

86      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2022, Sony Optiarc a Sony Optiarc America v. Komise (C‑698/19 P, EU:C:2022:480, body 64 a 80).

---

87      Nařízení Rady ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

---

88      Rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 692); ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 63); a ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 193).

---

89      Rozsudky ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 64); ze dne 10. července 2014, Telefónica a Telefónica de España v. Komise (C‑295/12 P, EU:C:2014:2062, bod 213); a ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 194).

---

90      Rozsudky ze dne 10. července 2014, Telefónica a Telefónica de España v. Komise (C‑295/12 P, EU:C:2014:2062, bod 200); ze dne 26. ledna 2017, Villeroy & Boch Austria v. Komise (C‑626/13 P, EU:C:2017:54, bod 82); a ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 195).

---

91      Rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 128); ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise (C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 244); a ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 192).

---

92      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise (C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, EU:C:2009:576, body 158, 159 a 180 až 183).

---

93      Rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise (C‑3/06 P, EU:C:2007:88, bod 61).

---

94      Viz mé stanovisko ve spojených věcech Fresh Del Monte Produce v. Komise a Komise v. Fresh Del Monte Produce (C‑293/13 P a C‑294/13 P, EU:C:2014:2439, bod 273).

---

95      Rozsudek ze dne 10. července 2019, Komise v. Icap a další (C‑39/18 P, EU:C:2019:584, body 31 a 38 a citovaná judikatura).

---

96      Viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise (C‑591/16 P, EU:C:2021:243, body 197 a 198 a citovaná judikatura).