1

Žalobkyně, Pierre Lannier, se svou žalobou na základě článku 263 SFEU domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 11. června 2021 (věc R 1915/2020-5) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

[omissis]

10

Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

11

EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:

16

Žalobkyně vznáší v podstatě několik kritik týkajících se posouzení odvolacího senátu v napadeném rozhodnutí, pokud jde o odpověď vedlejší účastnice na nedostatek, který jí oznámila spisovna [kancelář] odvolacích senátů. Odvolací senát údajně neprávem připustil přípustnost odvolání. Na podporu své argumentace se dovolává porušení článku 67, čl. 68 odst. 1 a článku 94 nařízení 2017/1001, jakož i čl. 22 odst. 1 a čl. 42 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625.

17

EUIPO a vedlejší účastnice, společnost Pierre Lang Trading GmbH, tuto argumentaci zpochybňují.

18

Na prvním místě je třeba přezkoumat argumenty, kterými žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že prohlásil odvolání vedlejší účastnice za přípustné.

19

Pro připomenutí okolností, s ohledem na něž odvolací senát přezkoumal přípustnost odvolání, které k němu bylo podáno, je třeba upřesnit, že dne 2. března 2017 podala společnost Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H. proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě čl. 41 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 46 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001]. Jak je uvedeno v bodě 6 výše, důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

20

Na základě dohody o nabytí společnosti uzavřené dne 4. dubna 2019 nově založený podnik PL Schmuckhandels GmbH, jehož obchodní firma byla podle výpisu z rakouského obchodního rejstříku ze dne 8. ledna 2021 změněna dne 17. května 2019 na Pierre Lang Trading GmbH, nabyl společnost Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H. s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, včetně všech jejích ochranných známek.

21

Dne 31. července 2020 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu.

22

Dne 30. září 2020 bylo proti rozhodnutí námitkového oddělení podáno odvolání ve formě formuláře, který EUIPO dal dotyčným osobám k dispozici. Na tomto formuláři bylo jako jméno odvolatelky uvedeno Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H.

23

Dne 30. listopadu 2020 bylo EUIPO předloženo pod jménem Pierre Lang Europe Ges.m.b.H. odůvodnění odvolání ve lhůtě stanovené v čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001.

24

Dne 11. ledna 2021 obdržel EUIPO v návaznosti na dopis kanceláře odvolacích senátů, v němž tato kancelář vyzvala odvolatelku před odvolacím senátem, aby vyjasnila své jméno, následující dokumenty:

25

Argumenty, na základě nichž žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že odvolání vedlejší účastnice prohlásil za přípustné, je třeba přezkoumat ve světle těchto okolností.

26

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil článek 67 nařízení 2017/1001. Zvláště tvrdí, že písemnosti předložené vedlejší účastnicí k odstranění nedostatku odvolání jsou nedostatečné. Žalobkyně má v podstatě za to, že předložené písemnosti neumožňují prokázat způsobilost vedlejší účastnice k podání odvolání k odvolacímu senátu.

27

Je třeba připomenout, že podle v rozhodné době použitelného čl. 41 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 se námitky proti zápisu ochranné známky mohou podat ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky Evropské unie z důvodů, pro které nelze ochrannou známku zapsat podle článku 8 tohoto nařízení. V případě čl. 8 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jak je tomu v projednávané věci, mohou námitky podat zejména vlastníci ochranných známek Evropské unie s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Evropské unie.

28

V projednávané věci je nesporné, že společnost Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H. byla vlastníkem starší ochranné známky, když dne 2. března 2017 podala námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky.

29

S ohledem na dohodu o nabytí společnosti předloženou před odvolacím senátem je třeba uvést, že v návaznosti na koupi společnosti Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H. a všech jejích ochranných známek vedlejší účastnicí dne 4. dubna 2019 se vedlejší účastnice stala vlastníkem starší ochranné známky.

30

Ze spisu vyplývá, že po zamítnutí námitek proti zápisu přihlášené ochranné známky dne 31. července 2020 bylo dne 30. září 2020 u EUIPO podáno odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Jak vyplývá z odvolání reprodukovaného na stranách 82 a 83 spisu EUIPO, bylo podáno pod jménem Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H.

31

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že podle judikatury platí, že pokud EUIPO přezkoumává přípustnost odvolání, které k němu bylo podáno, musí zohlednit rejstřík ochranných známek Evropské unie (dále jen „rejstřík“) [rozsudek ze dne 11. února 2020, Jakober v. EUIPO (Tvar šálku), T‑262/19, nezveřejněný, EU:T:2020:41, bod 23]. Ke dni podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení bylo přitom jméno vlastníka starší ochranné známky uvedené ve zmíněném rejstříku Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H.

32

Ze spisu rovněž vyplývá, že za účelem splnění povinnosti vyplývající z čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001 bylo dne 30. listopadu 2020 předloženo u EUIPO odůvodnění odvolání. V tomto dokumentu bylo uvedeno jméno Pierre Lang Europe Ges.m.b.H.

33

Kancelář odvolacích senátů, která konstatovala, že odůvodnění odvolání bylo předloženo jménem podniku označeného jiným názvem, než je název zapsaný do rejstříku, požádala dopisem ze dne 9. prosince 2020 autorku odvolání, aby v této souvislosti předložila vyjádření a veškeré dokumenty, které by toto vyjádření mohly podpořit.

34

V odpověď na tuto žádost vedlejší účastnice požádala dne 11. ledna 2021 o odstranění nedostatku týkajícího se jména odvolatelky před odvolacím senátem obsaženého v odvolání, přičemž se odvolala na čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 1 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. Na podporu své žádosti předložila dokumenty zmíněné v bodě 24 výše.

35

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 21 odst. 1 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 musí odvolání podané podle čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001 obsahovat jméno odvolatele před odvolacím senátem ve formě stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení 2018/626.

36

Pokud odvolání nesplňuje ustanovení čl. 21 odst. 1 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, musí odvolací senát zamítnout odvolání jako nepřípustné, jak stanoví čl. 23 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, pokud o tom byl odvolatel informován, avšak nedostatek ve stanovené lhůtě neodstranil.

37

Z výkladu čl. 21 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 23 odst. 1 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení 2018/626 vyplývá, že nesprávná identifikace odvolatele v odvolání podaném podle čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001 je odstranitelnou vadou.

38

V projednávané věci je třeba konstatovat, že vedlejší účastnice, která kanceláři odvolacích senátů předložila dokumenty zmíněné v bodě 24 výše, prokázala, že byla vlastníkem starší ochranné známky v okamžiku podání odvolání před odvolacím senátem. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, vedlejší účastnice poskytla rovněž vysvětlení, pokud jde o zúčastněné podniky a různá použitá označení. Nejprve je třeba uvést, jak to dosvědčuje zejména dohoda o nabytí společnosti ze dne 4. dubna 2019, že je jméno Pierre Lang Europe Handelsges.m.b.H. jménem předchůdkyně vedlejší účastnice. Dále pak bylo uvedení jména Pierre Lang Europe Ges.m.b.H. v odůvodnění odvolání výsledkem chyby v psaní, jak potvrzuje vedlejší účastnice v bodě 13 svého vyjádření k žalobě. Konečně je jméno Pierre Lang Trading GmbH jménem vedlejší účastnice. Podle uvedených dokumentů je toto jméno napříště zapsáno do rejstříku jako jméno vlastníka starší ochranné známky od 5. ledna 2021.

39

Z toho vyplývá, že vedlejší účastnice prokázala své postavení vlastníka starší ochranné známky ke dni podání odvolání, že nesprávná identifikace odvolatelky v odvolání podaném podle čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001 je odstranitelnou vadou a že vedlejší účastnice odstranila nedostatek odvolání ve stanovené lhůtě.

40

Je tedy nutno konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, vedlejší účastnice poskytla EUIPO uspokojivou odpověď a nedostatek svého odvolání odstranila v souladu s čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 1 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, jakož i s čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení 2018/626.

41

Kromě toho, jak zdůrazňuje EUIPO, vedlejší účastnice byla od 5. ledna 2021 zapsaným vlastníkem starší ochranné známky. Z tohoto důvodu mohla v souladu s čl. 20 odst. 11 a 12 nařízení 2017/1001 platně odstranit nedostatek odvolání.

42

Pokud jde mimoto o tvrzení žalobkyně, že v den podání odvolání před odvolacím senátem dokument nacházející se v databázi EUIPO zmiňoval úplný převod starší ochranné známky ve prospěch vedlejší účastnice, je pravda, že podle článku 112 nařízení 2017/1001 EUIPO ve své databázi shromažďuje a uchovává určité informace.

43

Stačí však konstatovat, podobně jako EUIPO, že se tento dokument, který žalobkyně předložila v příloze žaloby, ve skutečnosti týká mezinárodního zápisu č. 1290848 s vyznačením Spojených států a Japonska. Tento dokument nezmiňuje převod starší ochranné známky na vedlejší účastnici, ale ukládá zápis převodu mezinárodního zápisu založeného na starší ochranné známce ve prospěch vedlejší účastnice do mezinárodního rejstříku vedeného Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO).

44

Konečně je zajisté pravda, že podle čl. 23 odst. 1 první věty nařízení č. 207/2009 má převod ochranné známky účinky vůči třetím stranám až po svém zápisu do rejstříku. Cílem nemožnosti uplatnit vůči třetím stranám převody, které nebyly zapsány do rejstříku, je chránit toho, kdo má nebo může mít práva k ochranné známce Evropské unie jako předmětu vlastnictví (rozsudek ze dne 4. února 2016, Hassan, C‑163/15, EU:C:2016:71, bod 25).

45

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jsou vyjádření předložená vedlejší účastnicí a důkazy předložené na jejich podporu dostačující k tomu, aby odvolacímu senátu umožnily rozhodnout, jak učinil, že je odvolání přípustné. Její argumenty v tomto ohledu musí být odmítnuty.

46

Pokud jde konkrétně o článek 67 nařízení 2017/1001, je třeba připomenout, podobně jako žalobkyně, že podle tohoto ustanovení může každý účastník řízení, které skončilo vydáním rozhodnutí, proti tomuto rozhodnutí podat odvolání, pokud je toto rozhodnutí pro něj nepříznivé. V projednávané věci námitkové oddělení námitky založené na starší ochranné známce zamítlo v plném rozsahu. Vedlejší účastnice jakožto nástupkyně společnosti, která podala uvedené námitky a vlastník starší ochranné známky ke dni podání odvolání, byla skutečně osobou, kterou rozhodnutí námitkového oddělení poškodilo.

47

Vedlejší účastnice tedy splňovala podmínky stanovené v článku 67 nařízení 2017/1001.

48

Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, napadené rozhodnutí neporušuje toto ustanovení. Všechny argumenty žalobkyně vycházející z porušení článku 67 nařízení 2017/1001 musí být odmítnuty.

49

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že kancelář odvolacích senátů nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 42 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, jelikož neověřila, že osoba, která podala odvolání, měla požadovanou způsobilost k tomu, aby tak učinila, ani se neobrátila na předsedu pátého odvolacího senátu, aby tento senát neprodleně rozhodl o přípustnosti odvolání, s ohledem na dokument obsažený v databázi EUIPO, který zmiňuje úplný převod starší ochranné známky.

50

V tomto ohledu z bodu 33 výše vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, kancelář odvolacích senátů požádala vedlejší účastnici, aby odůvodnila svou způsobilost k podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Kancelář odvolacích senátů tedy nemohla porušit čl. 42 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 tím, že neověřila, že osoba, která podala odvolání, k tomu měla požadovanou způsobilost. Dále je s ohledem na konstatování již učiněné v bodě 43 výše třeba konstatovat, aniž je třeba zkoumat otázku, zda kanceláři odvolacích senátů příslušelo obrátit se na předsedu pátého odvolacího senátu, že argumenty žalobkyně nemohou v žádném případě obstát.

51

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že porušení čl. 42 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 tvrzené žalobkyní není prokázáno a že argumenty vznesené v tomto ohledu musí být odmítnuty.

52

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že prohlásil odvolání vedlejší účastnice za přípustné, porušil čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001.

53

Je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení musí být odvolání podáno písemně u EUIPO ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí a dále písemné odůvodnění odvolání musí být předloženo ve lhůtě čtyř měsíců ode dne oznámení rozhodnutí.

54

S ohledem na body 30 a 32 výše je nutno konstatovat, že vedlejší účastnice podala odvolání a odůvodnění odvolání ve lhůtách stanovených tímto ustanovením. Argument žalobkyně v tomto ohledu není skutkově podložený, a musí být tedy odmítnut.

55

Pokud jde o znění odůvodnění odvolání předloženého dne 11. ledna 2021 (viz bod 34 výše), ze spisu vyplývá, jak uvádí EUIPO a jak připouští žalobkyně, že žalobkyni bylo předáno odůvodnění odvolání předložené dne 30. listopadu 2020 ve lhůtě stanovené v čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001, přičemž v napadeném rozhodnutí odvolací senát zohlednil posledně uvedené odůvodnění odvolání.

56

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy napadené rozhodnutí neporušuje toto ustanovení. Její argumenty v tomto ohledu tedy musí být odmítnuty.

57

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že měl za to, že je odůvodnění odvolání přípustné, a tudíž i odvolání, porušil čl. 22 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625.

58

Je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení musí odůvodnění odvolání obsahovat jasnou a přesnou identifikaci odvolacího řízení, na které odkazuje, důvody odvolání, na kterých je založen návrh na zrušení napadeného rozhodnutí, a skutečnosti, důkazy a argumenty na podporu uplatněných důvodů.

59

V projednávané věci odůvodnění odvolání splňovalo podmínky stanovené v čl. 22 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. I když vedlejší účastnice předložila odůvodnění odvolání pod jiným jménem, než je jméno zapsané do rejstříku, vedlejší účastnice tuto chybu v psaní v každém případě odstranila dne 11. ledna 2021 ve lhůtě, kterou za tímto účelem stanovila kancelář odvolacích senátů.

60

Argumenty žalobkyně v tomto ohledu tak musí být odmítnuty.

61

Na druhém místě je třeba přezkoumat argumenty žalobkyně vycházející z porušení článku 94 nařízení 2017/1001 v rozsahu, v němž se týkají formálních a procesních vad, kterých se údajně dopustil odvolací senát.

62

Žalobkyně zaprvé tvrdí, že odvolací senát neposkytl žádnou odpověď na argumenty, které uplatnila ohledně nepřípustnosti odvolání.

63

Je třeba připomenout, že podle čl. 94 odst. 1 první věty nařízení 2017/1001 musí být rozhodnutí EUIPO odůvodněna. Tato povinnost uvést odůvodnění má tentýž rozsah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU, podle níž odůvodnění autora aktu musí být jasné a jednoznačné. Tato povinnost má dvojí cíl, a sice jednak umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv, a jednak soudu Evropské unie vykonat přezkum legality rozhodnutí. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, EU:C:2004:649, body 63 až 65).

64

Povinnost uvést odůvodnění konkrétně neukládá odvolacím senátům povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly všemi argumenty uvedenými stranami sporu. Postačí, aby odvolací senáty uvedly skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí [rozsudek ze dne 15. ledna 2015, MEM v. OHIM (MONACO), T‑197/13, EU:T:2015:16, bod 19].

65

Znění napadeného rozhodnutí umožňuje konstatovat, že odvolací senát v bodech 15 až 18 tohoto rozhodnutí uvedl důvody, proč měl s ohledem na argumenty žalobkyně za to, že jednotlivé doklady předložené vedlejší účastnicí dne 11. ledna 2021 byly dostačující k odstranění nedostatku odvolání a že toto odvolání je v souladu s články 66 a 67 a čl. 68 odst. 1 nařízení 2017/1001. V těchto bodech odvolací senát uvedl skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam, takže se nemusel zabývat jednotlivě všemi argumenty předloženými žalobkyní. Argumenty žalobkyně v tomto ohledu musí být proto odmítnuty.

66

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že opodstatněnost odpovědi vedlejší účastnice na oznámení kanceláře odvolacích senátů ani její argumentace v tomto ohledu nebyly účinně prodiskutovány, a to v rozporu s čl. 94 odst. 1 druhou větou nařízení 2017/1001.

67

Je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení mohou být rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.

68

V projednávané věci je třeba podobně jako EUIPO uvést, že EUIPO žalobkyni řádně doručil všechny dokumenty, které si kancelář odvolacích senátů a vedlejší účastnice vyměnily v průběhu odvolacího řízení. Kromě toho ze spisu vyplývá, že v podání, které žalobkyně předložila EUIPO dne 22. března 2021, žalobkyně zpochybnila přípustnost odvolání vedlejší účastnice před odvolacím senátem z důvodů obdobných důvodům uvedeným v její žalobě před Tribunálem. Žalobkyně se tedy k této otázce účinně vyjádřila. Její argument, podle kterého se v rozporu s čl. 94 odst. 1 druhou větou nařízení 2017/1001 neměla možnost v tomto ohledu vyjádřit, není skutkově podložený a musí být odmítnut.

69

Kromě toho z bodů 15 až 18 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát vycházel z důkazů předložených vedlejší účastnicí, ke kterým se žalobkyně vyjádřila ve svém podání ze dne 22. března 2021. Naproti tomu, i když žalobkyně tvrdí, že vedlejší účastnice neměla možnost se vyjádřit k argumentům rozvinutým v tomto ohledu v jejím podání, neprokazuje, ba ani netvrdí, že se napadené rozhodnutí zakládá na těchto argumentech. Vzhledem k tomu, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že se toto rozhodnutí zakládá na uvedených argumentech, tedy tato neexistence vyjádření nemůže zakládat porušení čl. 94 odst. 1 druhé věty nařízení 2017/1001.

70

Za těchto okolností je nutno konstatovat, že porušení čl. 94 odst. 1 druhé věty nařízení 2017/1001 tvrzené žalobkyní není prokázáno.

71

Z toho vyplývá, že první žalobní důvod, vycházející z porušení článku 67, čl. 68 odst. 1 a článku 94 nařízení 2017/1001, jakož i čl. 22 odst. 1 a čl. 42 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 musí být zamítnut.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý senát)

rozhodl takto: