1)

Mohou ustanovení o volném pohybu zboží třetí části hlavy II Smlouvy o fungování Evropské unie nebo článek 110 SFEU bránit právním předpisům členského státu, které stanoví, že daň z motorového vozidla zahrnutá do hodnoty vozidla ve smyslu autoverolaki (1482/1994) (zákon o dani z motorových vozidel [1482/1994]) se za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, vlastníkovi vozidla nevrací, jestliže toto vozidlo vyveze k trvalému užívání v jiném členském státě, a je v této souvislosti relevantní, zda bylo zamýšleno používat toto vozidlo trvale převážně na území toho členského státu, který daň z motorového vozidla vybral, a zda bylo také skutečně trvale používáno převážně tam?

2)

Je-li úmysl užívání a skutečné užívání vozidla relevantní pro odpověď na první otázku, jak musí být prokázán sporný netrvalý úmysl užívání a užívání, jestliže dobu užívání soukromého vozidla v členském státě nelze předem určit?

3)

Představuje-li odmítnutí vrácení daně při vývozu ve smyslu zákona o dani z motorových vozidel za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, omezení volného pohybu zboží, může být toto omezení odůvodněno cílem omezit vývoz starých vozidel, která jsou často ve špatném stavu a znečišťují životní prostředí? Je nutno považovat omezení vrácení daně při vývozu na vozidla mladší deseti let za neslučitelné s unijním právem z toho důvodu, že z dovážených použitých vozidel je vybírána daň z motorových vozidel nezávisle na délce jejich užívání?