1)

Musí být článek 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013 L 180 (1)), vykládán v tom smyslu, že taková lhůta pro přemístění, jako je lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2, začíná běžet znovu v okamžiku, kdy cizinec podá novou žádost o mezinárodní ochranu v jiném (v projednávaném případě třetím) členském státě poté, co zmařil přemístění členským státem tím, že uprchl?

2)

V případě záporné odpovědi na otázku 1: Musí být čl. 27 odst. nařízení (EU) č. 604/2013 ve spojení s bodem 19 odůvodnění tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby žadatel o mezinárodní ochranu v rámci opravného prostředku podaného proti rozhodnutí o přemístění účinně namítal, že toto přemístění nelze provést, jelikož uplynula lhůta pro přemístění, které bylo předtím dohodnuto mezi dvěma členskými státy (v projednávané věci mezi Francií a Rakouskem), s tím důsledkem, že lhůta, během níž Nizozemsko mohlo provést přemístění, uplynula?