Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021CJ0662

    Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. března 2023.
    Řízení zahájené Booky.fi Oy.
    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus.
    Řízení o předběžné otázce – Články 34 a 36 SFEU – Volný pohyb zboží – Opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení – Záznamy audiovizuálních pořadů – On-line prodej – Právní úprava členského státu ukládající věkovou klasifikaci a označování pořadů – Ochrana nezletilých osob – Záznamy, které již byly klasifikovány a označeny v jiném členském státě – Přiměřenost.
    Věc C-662/21.

    Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section

    ECLI identifier: ECLI:EU:C:2023:239

     ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

    23. března 2023 ( *1 )

    „Řízení o předběžné otázce – Články 34 a 36 SFEU – Volný pohyb zboží – Opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení – Záznamy audiovizuálních pořadů – On-line prodej – Právní úprava členského státu ukládající věkovou klasifikaci a označování pořadů – Ochrana nezletilých osob – Záznamy, které již byly klasifikovány a označeny v jiném členském státě – Přiměřenost“

    Ve věci C‑662/21,

    jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko) ze dne 29. října 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 4. listopadu 2021, v řízení zahájeném

    Booky.fi Oy,

    za účasti:

    Kansallinen audiovisuaalinen instituutti (KAVI),

    SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

    ve složení: D. Gratsias, předseda senátu, M. Ilešič (zpravodaj) a I. Jarukaitis, soudci,

    generální advokát: M. Szpunar,

    za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,

    s přihlédnutím k písemné části řízení,

    s ohledem na vyjádření, která předložili:

    za Kansallinen audiovisuaalinen instituutti (KAVI): E. Lauri a L. Pekkala,

    za finskou vládu: H. Leppo, jako zmocněnkyně,

    za Evropskou komisi: J. Ringborg, I. Söderlund a F. Thiran, jako zmocněnci,

    s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 34 a 36 SFEU.

    2

    Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného společností Booky.fi Oy ve věci rozhodnutí Kansallinen audiovisuaalinen instituutti (Kavi) (Národní audiovizuální institut, Finsko), kterým jí bylo uloženo, aby v informacích týkajících se záznamů audiovizuálních pořadů nabízených k prodeji prostřednictvím svého internetového obchodu uváděla věkovou hranici, pod níž nelze tyto pořady sledovat, založenou na klasifikaci stanovené finskou právní úpravou.

    Právní rámec

    Mezinárodní právo

    3

    V článku 17 Úmluvy o právech dítěte, přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 20. listopadu 1989 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 1577, s. 3), která vstoupila v platnost dne 2. září 1990, je stanoveno:

    „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím a materiálům z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, povzbuzují:

    […]

    e)

    tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce na mysli ustanovení článků 13 a 18 úmluvy.“

    Unijní právo

    4

    V bodech 59 a 104 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1) je uvedeno:

    „(59)

    Dostupnost škodlivého obsahu v audiovizuálních mediálních službách je předmětem obav zákonodárců, mediálního průmyslu i rodičů. Vyskytnou se patrně nové otázky, zejména ve spojení s novými platformami a novými produkty. Pravidla chránící tělesný, duševní a mravní vývoj nezletilých osob i na ochranu lidské důstojnosti ve všech audiovizuálních mediálních službách, včetně audiovizuálních obchodních sdělení jsou tedy nezbytná.

    […]

    (104)

    Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření oblasti bez vnitřních hranic pro audiovizuální mediální služby při současném zajištění vysokého úrovně ochrany cílů obecného zájmu, zejména ochrany nezletilých osob, lidské důstojnosti a podpory práv osob se zdravotním postižením, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 [SEU]. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.“

    Finské právo

    5

    Ustanovení § 1 kuvaohjelmalaki (710/2011) [zákon o audiovizuálních pořadech (710/2011)] ze dne 17. června 2011 (dále jen „zákon o audiovizuálních pořadech“) stanoví, že cílem tohoto zákona je chránit děti před audiovizuálními pořady, které jsou škodlivé pro jejich vývoj.

    6

    Ustanovení § 2 prvního pododstavce uvedeného zákona zní:

    „Tento zákon se použije na poskytování audiovizuálního pořadu ve Finsku, je-li tento pořad poskytován v televizi nebo v rámci služby pořadů na vyžádání, na které se vztahuje laki sähköisen viestinnän palveluista (917/2014) [zákon o elektronických komunikačních službách (917/2014)], a na jeho kontrolu. Na ostatní poskytování audiovizuálních pořadů a jejich kontrolu ve Finsku se tento zákon použije v případě, že:

    1)

    je pořad poskytován korporací nebo provozovatelem, kteří jsou registrováni ve Finsku nebo zde mají provozovnu;

    2)

    je pořad poskytován osobou, která je finským státním příslušníkem nebo má ve Finsku své obvyklé bydliště; nebo

    3)

    rozhodnutí o poskytnutí pořadu bylo přijato ve Finsku.“

    7

    Podle ustanovení § 3 bodu 3 zákona o audiovizuálních pořadech se poskytováním audiovizuálního pořadu rozumí jeho zpřístupnění veřejnosti za účelem jeho sledování.

    8

    V ustanovení § 3 bodu 5 tohoto zákona je stanoveno, že klasifikace spočívá v tom, že se na základě zhlédnutí audiovizuálního pořadu určí, zda tento pořad může mít škodlivý vliv na vývoj dítěte, jež nedosáhlo určitého věku.

    9

    V ustanovení § 5 prvního pododstavce uvedeného zákona je stanoveno:

    „Nestanoví-li ustanovení § 9 až 11 jinak, může být audiovizuální pořad poskytnut pouze tehdy, pokud byl klasifikován v souladu s § 16 prvního pododstavce a pokud obsahuje nebo je k němu připojen jasně viditelný údaj o věkové hranici a obsahu, nebo pokud se jedná o audiovizuální pořad ve smyslu § 16 třetího pododstavce, pokud obsahuje nebo je k němu připojen jasně viditelný údaj o věkové hranici a obsahu. Jedná-li se o audiovizuální pořad ve smyslu § 16 druhého pododstavce, může být poskytnut pouze tehdy, pokud obsahuje nebo je k němu připojen jasně viditelný údaj o věkové hranici 18 let.“

    10

    V ustanovení § 6 pátého pododstavce zákona o audiovizuálních pořadech je stanoveno:

    „Poskytovatel audiovizuálních pořadů musí v souvislosti s poskytováním pořadů uvést informace o věkových hranicích a jiných opatřeních na podporu ochrany dětí.“

    11

    Ustanovení § 9 uvedeného zákona zní takto:

    „Audiovizuální pořad nemusí být klasifikován ani označen, pokud:

    1)

    jeho obsahem je výhradně vzdělávací nebo kulturní materiál;

    2)

    jeho obsahem je výlučně hudba, sport nebo záznamy sportovních nebo kulturních akcí, náboženských shromáždění či jiných podobných akcí nebo událostí;

    3)

    jeho obsahem jsou výlučně kutilství, wellness, diskuse, hry, móda, zahradničení, stavitelství, vaření, dekorace, kvízy, soutěžní hry nebo jiná obdobná témata pro adresáty ze všech věkových skupin;

    4)

    jeho obsahem jsou výlučně marketingové materiály týkající se zboží nebo služeb;

    5)

    jeho obsahem jsou výhradně materiály informující o ideových nebo politických činnostech;

    6)

    obsahuje informace o aktuálních událostech;

    7)

    jeho obsahem je živé vysílání.

    Odchylně od prvního pododstavce bodu 4 musí být audiovizuální pořad, jehož obsahem je pouze marketing audiovizuálních pořadů, klasifikován.“

    12

    V § 10 uvedeného zákona je stanoveno:

    „Audiovizuální pořad nemusí být klasifikován ani označen, pokud:

    1)

    je tento pořad dostupný v rámci zveřejnění on-line ve smyslu laki sananvapauden käyttämisestä joukkoviestinnä (460/2003) [zákon o výkonu svobody projevu v médiích (460/2003)] a je vytvořen nebo pořízen během šíření tohoto zveřejnění;

    2)

    je k dispozici v rámci služby, která poskytuje pořady vytvořené soukromými osobami a byl vytvořen soukromou osobou pro volnočasové účely;

    3)

    je poskytován v rámci vzdělávací nebo jiné kulturní činnosti a je vytvořen v rámci vzdělávací nebo jiné kulturní činnosti;

    4)

    jedná se o hru, která je poskytována v rámci služby poskytující hry a jejíž poskytovatel dodržuje kodex chování, který pro takovou službu vypracoval a který je kontrolován v souladu s § 8.“

    13

    V ustanovení § 11 prvního pododstavce zákona o audiovizuálních pořadech je stanoveno:

    „[KAVI] může na žádost povolit poskytování audiovizuálních pořadů bez klasifikace nebo označení podle tohoto zákona během zvláštní akce, která je uspořádána za účelem poskytování audiovizuálních pořadů.“

    14

    V ustanovení § 15 uvedeného zákona je stanoveno:

    „Za škodlivý pro vývoj dítěte se považuje audiovizuální pořad, který může být z důvodu násilností nebo sexuálního obsahu či vyvoláváním úzkosti nebo jiným podobným škodlivým pro vývoj dítěte.

    Při posuzování škodlivé povahy audiovizuálního pořadu třeba zohlednit kontext a způsob, jakým jsou události v pořadu vylíčeny.“

    15

    Ustanovení § 16 zákona o audiovizuálních pořadech zní takto:

    „Je-li audiovizuální pořad škodlivý pro vývoj dítěte ve smyslu § 15, musí být v závislosti na svém obsahu klasifikován jako přístupný s věkovou hranicí 7, 12, 16 nebo 18 let a musí mu být přiřazen symbol popisující jeho obsah. Je-li pořad považován za neškodný pro vývoj dítěte, musí být klasifikován jako program, který lze poskytovat všem věkovým skupinám.

    Je-li pořad výslovně určen pro poskytování pouze osobám starším 18 let, není klasifikován. Takový pořad lze poskytovat pouze tehdy, pokud obsahuje nebo je k němu připojen jasně viditelný údaj o věkové hranici od 18 let.

    [Kavi] může schválit věkovou hranici a symbol popisující obsah pořadu, které byly pořadu přidělené na území Unie, pro účely použití tohoto programu ve Finsku v souladu s tímto zákonem, aniž by byl uvedený pořad ve Finsku klasifikován.“

    16

    Podle § 19 tohoto zákona vykonává Kavi dohled nad dodržováním uvedeného zákona.

    17

    V § 30 téhož zákona je stanovena možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí o klasifikaci přijatému KAVI.

    Spor v původním řízení a předběžné otázky

    18

    Booky.fi je finský podnik, který prostřednictvím svého internetového obchodu prodává audiovizuální pořady zaznamenané na fyzických nosičích, jako jsou DVD a Blu-ray disky.

    19

    Při kontrole provedené v roce 2018 KAVI zjistil, že společnost Booky.fi nabízela k prodeji záznamy audiovizuálních pořadů, aniž poskytovala informace o povolené věkové hranici a obsahu audiovizuálního pořadu, které vyžaduje zákon o audiovizuálních pořadech.

    20

    Rozhodnutím ze dne 9. července 2018 KAVI mimo jiné nařídil společnosti Booky.fi, aby tyto údaje uvedla v informacích o záznamech pořadů, které prodává, a poté rozhodnutím ze dne 9. října 2018 zamítl stížnost podanou společností Booky.fi proti prvně uvedenému rozhodnutí.

    21

    Booky.fi podala proti rozhodnutí KAVI žalobu k Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách, Finsko), který tuto žalobu rozsudkem ze dne 9. prosince 2019 zamítl. Uvedený soud rozhodl, že jelikož v případě internetového obchodu dochází k poskytnutí audiovizuálního pořadu veřejnosti ve smyslu § 5 prvního pododstavce zákona o audiovizuálních pořadech při prodeji záznamu takového pořadu nebo možnosti jej objednat jiným způsobem, musí uvedený záznam obsahovat údaj o věku, který je stanoven zákonem, nebo k uvedenému záznamu musí být takový údaj připojen.

    22

    Na podporu opravného prostředku, který proti uvedenému rozsudku podala ke Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko), který je předkládajícím soudem v projednávané věci, společnost Booky.fi tvrdí, že požadavek, aby audiovizuální pořady, které prodává ve svém internetovém obchodě, podléhaly klasifikaci a označení v závislosti na věkových hranicích platných ve Finsku, ačkoli již byly takto klasifikovány v jiném členském státě a v tomto jiném členském státě již byly uvedeny údaje o věkové hranici v souladu s právní úpravou tohoto jiného členského státu, představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu ve smyslu článku 34 SFEU.

    23

    Podle společnosti Booky.fi jdou ustanovení zákona o audiovizuálních pořadech nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle ochrany dítěte, je-li poskytování audiovizuálních pořadů určeno výlučně zletilým kupujícím. Mimoto uvedená společnost tvrdí, že povinnost klasifikovat v souladu s finskou právní úpravou všechny záznamy audiovizuálních pořadů nabízené v internetovém obchodě je v rozporu se zásadou proporcionality a pro volný pohyb zboží by bylo méně omezující, kdyby se tato povinnost vztahovala pouze na záznamy, které byly do Finska skutečně dovezeny. V tomto ohledu Booky.fi uvádí, že objednává od mezinárodních velkoobchodníků záznamy audiovizuálních pořadů, které nabízí ve svém internetovém obchodě výlučně v závislosti na objednávkách, které obdržela.

    24

    Podle předkládajícího soudu spadá poskytování záznamů audiovizuálních pořadů prostřednictvím internetového obchodu pod pojem „poskytování audiovizuálních pořadů“ ve smyslu § 5 prvního pododstavce zákona o audiovizuálních pořadech, takže údaj týkající se věkové hranice odpovídající klasifikaci podle tohoto zákona musí být uveden v informacích týkajících se záznamu, pokud je tento záznam nabízen k prodeji, a to nezávisle na skutečnosti, že pořad, který je jeho obsahem, byl rovněž klasifikován příslušným orgánem jiného členského státu.

    25

    Podle předkládajícího soudu prodej záznamů audiovizuálních pořadů doprovázených údaji o věkové hranici odpovídající klasifikaci jiného členského státu totiž kupujícímu neumožňuje, aby byl v okamžiku prodeje informován o obsahu audiovizuálního pořadu a o označení podle věkových hranic platných ve Finsku, takže nelze dosáhnout úroveň ochrany dítěte, jež je stanovena zákonem o audiovizuálních pořadech.

    26

    Předkládající soud si nicméně klade otázku, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu, který mu byl předložen, povinnost klasifikovat a označovat pořady podle věku, jež je stanovena tímto zákonem, nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle ochrany dítěte sledovaného tímto zákonem.

    27

    Tento soud má zejména za to, že se okolnosti tohoto sporu odlišují od okolností věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien (C‑244/06EU:C:2008:85), neboť v projednávaném případě se nelze odchýlit od povinnosti týkající se údajů o věkové hranici stanovené zákonem o audiovizuálních pořadech ani tehdy, je-li jisté, že kupující záznamu audiovizuálního pořadu je zletilý.

    28

    Podle předkládajícího soudu se ustanovení tohoto zákona rovněž odlišují od německých právních předpisů dotčených ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien (C‑244/06EU:C:2008:85), neboť německé právní předpisy se vztahují na prodejce audiovizuálních záznamů usazené na vnitrostátním území i na prodejce usazené v jiných členských státech, zatímco v případě zákona o audiovizuálních pořadech tomu tak není.

    29

    Za těchto podmínek se Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

    „1)

    Brání článek 34 SFEU s ohledem na článek 36 SFEU takovému výkladu § 5 prvního pododstavce zákona o audiovizuálních pořadech, který vyžaduje, aby byly záznamy audiovizuálních pořadů klasifikovány v souladu s tímto zákonem a aby byly údaje o věkové hranici založené na klasifikaci stanovené tímto zákonem uváděny v rámci informací o výrobku od okamžiku, kdy jsou tyto záznamy nabízeny k prodeji v internetovém obchodě, i když byly uvedené záznamy klasifikovány a označeny v jiném členském státě a dosud nebyly dodány do Finska?

    Je pro posouzení této otázky relevantní, že zákon o audiovizuálních pořadech neobsahuje žádné ustanovení o odchylkách z klasifikace a označování z důvodu, že byla potvrzena plnoletost osoby kupující audiovizuální záznam, a dále že se výše uvedený požadavek na nové provedení klasifikace a označení použije na poskytování takového záznamu v internetovém obchodě pouze tehdy, pokud je pořad nabízen podnikem nebo hospodářským subjektem registrovaným nebo usazeným ve Finsku nebo pokud je tento pořad poskytován osobou, která je finským státním příslušníkem nebo má obvyklé bydliště ve Finsku, či pokud je rozhodnutí o poskytnutí pořadu přijato ve Finsku?

    2)

    Je-li přiměřenost výše uvedeného požadavku na provedení nové klasifikace a nového označení podmíněna možností odchýlit se od tohoto požadavku z důvodu, že bylo získáno ujištění, že kupující záznamu audiovizuálního pořadu je plnoletý, musí být v případě prodeje plnoletým osobám vyžadováno, že je ve fázi objednání a prodeje takového záznamu zcela jisté, že kupující je plnoletý, nebo postačuje, snaží-li se prodávající tohoto záznamu o plnoletosti kupujícího pouze ujistit?“

    K předběžným otázkám

    K první otázce

    30

    Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 34 a 36 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která s cílem chránit nezletilé osoby před audiovizuálním obsahem, který může narušit jejich blaho a vývoj, vyžaduje, aby audiovizuální pořady zaznamenané na fyzickém nosiči a prodávané prostřednictvím internetového obchodu byly nejprve zkontrolovány a klasifikovány podle věkových hranic a náležitě označeny v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, včetně případů, kdy tyto pořady již byly podrobeny obdobnému postupu, klasifikaci a označení na základě právních předpisů jiného členského státu.

    31

    Předkládající soud mimoto žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, zda je v rámci tohoto posouzení relevantní jednak skutečnost, že dotčená vnitrostátní právní úprava nestanoví výjimku z tohoto požadavku, lze-li prokázat, že kupující záznamu, na který se tato právní úprava vztahuje, je zletilý, a dále skutečnost, že se uvedená právní úprava použije pouze na pořady poskytované podniky nebo hospodářskými subjekty, které jsou registrovány nebo usazeny v dotčeném členském státě, nebo osobou, která je státním příslušníkem tohoto členského státu nebo v něm má obvyklé bydliště, nebo pokud rozhodnutí o poskytnutí těchto programů bylo přijato v tomto členském státě.

    32

    Nejprve je třeba připomenout, že volný pohyb zboží mezi členskými státy je základní zásadou zakotvenou v SFEU, jež je vyjádřena v zákazu množstevních omezení dovozu mezi členskými státy, jakož i všech opatření s rovnocenným účinkem, který je stanoven v článku 34 SFEU (rozsudek ze dne 18. června 2019, Rakousko v. Německo, C‑591/17EU:C:2019:504, bod 119 a citovaná judikatura).

    33

    Podle ustálené judikatury se zákaz opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu uvedený v článku 34 SFEU vztahuje na každé opatření členských států, které může, ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně, narušit obchod v rámci Unie (rozsudek ze dne 18. června 2019, Rakousko v. Německo, C‑591/17EU:C:2019:504, bod 120 a citovaná judikatura).

    34

    Mimoto opatření, i když jeho účelem ani důsledkem není méně příznivé zacházení s výrobky pocházejícími z jiných členských států, spadá pod pojem „opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení“ ve smyslu článku 34 SFEU i tehdy, pokud překáží přístupu zboží pocházejícího z jiných členských států na trh některého členského státu (rozsudek ze dne 18. června 2019, Rakousko v. Německo, C‑591/17EU:C:2019:504, bod 121 a citovaná judikatura).

    35

    V projednávaném případě má takové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, podle kterého musí být audiovizuální pořady v souladu s právem členského státu, ve kterém jsou prodávány prostřednictvím internetového obchodu, nejprve podrobeny kontrole, klasifikaci a označení podle věkových hranic, jež jsou stanoveny za účelem ochrany nezletilých osob, za následek ztížení dovozu záznamů audiovizuálních pořadů, které pocházejí z jiného členského státu, a zvýšení jeho nákladů.

    36

    Takové opatření tedy může překážet záznamům audiovizuálních pořadů pocházejících z jiných členských států v přístupu na trh dotčeného členského státu, a v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 32 až 34 tohoto rozsudku tedy představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením ve smyslu článku 34 SFEU, které je v zásadě neslučitelné s povinnostmi vyplývajícími z tohoto článku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06EU:C:2008:85, body 3435).

    37

    Podle ustálené judikatury vnitrostátní právní úprava, která představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením, může být nicméně odůvodněna jedním z důvodů obecného zájmu uvedených v článku 36 SFEU nebo naléhavými požadavky obecného zájmu. V obou případech musí být vnitrostátní opatření způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nesmí překračovat meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Visnapuu, C‑198/14EU:C:2015:751, bod 110 a citovaná judikatura).

    38

    V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že cílem opatření dotčeného ve věci v původním řízení je, jak uvádí § 1 zákona o audiovizuálních pořadech, chránit nezletilé osoby před audiovizuálními pořady, jejichž obsah je škodlivý pro jejich vývoj.

    39

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že ochrana dítěte je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie, v jejímž čl. 24 odst. 1 je stanoveno, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Ochrana dítěte je rovněž uznávána několika mezinárodními právními nástroji, mezi něž patří zejména Úmluva o právech dítěte, která byla ratifikována všemi členskými státy a v jejímž čl. 17 písm. e) je stanoveno, že státy, které jsou jejími smluvními stranami, povzbuzují tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho blaho.

    40

    Pokud jde konkrétně o audiovizuální pořady, unijní normotvůrce v bodě 59 odůvodnění směrnice 2010/13 zdůrazňuje nutnost chránit nezletilé osoby před obsahem, který by pro ně mohl být škodlivý, a v bodě 104 odůvodnění této směrnice připomíná, že se jedná o cíl obecného zájmu hodný vysoké úrovně ochrany.

    41

    Ochrana nezletilých osob před audiovizuálními programy, jejichž obsah může narušit jejich blaho a vývoj, tedy představuje naléhavý požadavek obecného zájmu, který může v zásadě odůvodnit omezení volného pohybu zboží (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06EU:C:2008:85, bod 42 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 19. listopadu 2020, ZW, C‑454/19EU:C:2020:947, bod 40).

    42

    Jak vyplývá z bodu 37 tohoto rozsudku, je třeba ještě posoudit, zda je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení způsobilá zaručit dosažení tohoto legitimního cíle a zda nepřekračuje meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

    43

    V tomto ohledu je v konečném důsledku věcí předkládajícího soudu, který má jako jediný pravomoc posoudit skutkové okolnosti sporu v původním řízení a vyložit vnitrostátní právní úpravu, aby určil, zda a do jaké míry taková právní úprava tyto požadavky splňuje (rozsudek ze dne 7. září 2022, Cilevičs a další, C‑391/20EU:C:2022:638, bod 72 a citovaná judikatura). Za tímto účelem musí předkládající soud provést objektivní posouzení na základě statistických údajů zaměřených na konkrétní aspekty nebo pomocí jiných prostředků, zda důkazy předložené orgány dotyčného členského státu umožňují se rozumně domnívat, že zvolené prostředky jsou způsobilé dosáhnout sledovaných cílů, jakož i toho, zda by bylo možné uvedených cílů dosáhnout pomocí opatření méně omezujících volný pohyb zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung, C‑148/15EU:C:2016:776, bod 36 a citovaná judikatura).

    44

    Soudní dvůr, který má předkládajícímu soudu dát užitečnou odpověď, má nicméně pravomoc poskytnout tomuto soudu na základě spisu vztahujícího se k věci v původním řízení, jakož i na základě písemných a ústních vyjádření, která mu byla předložena, vodítka, která předkládajícímu soudu umožní rozhodnout (rozsudek ze dne 7. září 2022, Cilevičs a další, C‑391/20EU:C:2022:638, bod 73 a citovaná judikatura).

    45

    Pokud jde zaprvé o způsobilost vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení dosáhnout uváděných cílů, je třeba uvést, že požadavek, aby audiovizuální pořady, jež jsou prodávány v určitém členském státě, byly v tomto státě předem klasifikovány či opatřeny údajem o minimálním věku doporučeném pro jejich sledování, kdy tento údaj umožňuje, aby spotřebitelé byli informováni o povaze obsahu těchto pořadů a mohli určit, které z uvedených pořadů jsou uzpůsobeny věku dětí, za něž nesou odpovědnost, je vhodný k ochraně nezletilých osob před programy, jejichž obsah může být škodlivý pro jejich blaho a vývoj (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06EU:C:2008:85, bod 47).

    46

    Právní úprava, která stanoví takové opatření, je k tomu, aby zaručila uskutečnění sledovaného cíle, způsobilá pouze tehdy, pokud opravdu odpovídá snaze tohoto cíle dosáhnout a je-li uplatňována soudržným a systematickým způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 2019, Komise v. Německo, C‑377/17EU:C:2019:562, bod 89 a citovaná judikatura).

    47

    V tomto ohledu je třeba uvést, že právní úprava dotčená v původním řízení stanoví několik výjimek z povinnosti klasifikovat a označovat audiovizuální pořady ve Finsku.

    48

    Jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tyto výjimky stanovené v § 9 a 10 zákona o audiovizuálních pořadech jsou založeny na obsahu dotčeného pořadu nebo kontextu, v němž je pořad poskytován. Mimoto podle § 11 tohoto zákona může být výjimka za určitých podmínek udělena na žádost.

    49

    Nicméně takové výjimky vzhledem k tomu, že jsou vymezeny velmi striktně nebo se týkají audiovizuálních pořadů, jejichž obsah nemůže zjevně narušovat vývoj nezletilých osob, mají velmi úzkou působnost. S výhradou ověření, které provede předkládající soud, se tedy nejeví, že by tyto výjimky mohly bránit v uskutečnění cíle sledovaného uvedeným zákonem.

    50

    Kromě toho z § 2 zákona o audiovizuálních pořadech vyplývá, že tento zákon se vztahuje na záznam audiovizuálního pořadu pouze tehdy, pokud je ve Finsku tento záznam prodáván podnikem nebo subjektem registrovaným v tomto členském státě, nebo podnikem, který v něm má provozovnu, finským státním příslušníkem nebo osobou, která má ve Finsku obvyklé bydliště, nebo pokud bylo rozhodnutí o prodeji tohoto záznamu přijato ve Finsku.

    51

    Takové ustanovení vzhledem k tomu, že je v jeho důsledku z oblasti působnosti zákona o audiovizuálních pořadech vyloučena část záznamů, které mohou být prodávány ve Finsku z jiného členského státu, a jež tudíž umožňuje, aby byly ve Finsku prodávány záznamy pořadů bez označení týkající se minimální věkové hranice vyžadované pro jejich sledování, může podle všeho snižovat účinnost právní úpravy dotčené ve věci původním řízení na úkor dosažení cíle spočívajícího v ochraně nezletilých osob.

    52

    Finská vláda ve svém písemném vyjádření uvedla, že ve Finsku nebylo možné zavést právní režim, podle něhož by se na záznamy audiovizuálních pořadů prodávaných na dálku z jiného členského státu mohla vztahovat povinnost klasifikace stanovená zákonem o audiovizuálních pořadech. Každopádně podle uvedené vlády by bylo prakticky nemožné účinně dohlížet na dodržování takové povinnosti.

    53

    Podle této vlády mimoto většina finských spotřebitelů nakupuje v internetových obchodech usazených ve Finsku, takže dosažení cíle sledovaného zákonem o audiovizuálních pořadech není podle jejího názoru zásadně ohroženo skutečností, že se jeho ustanovení nevztahují na všechny zahraniční poskytovatele záznamů audiovizuálních pořadů.

    54

    Jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 43 tohoto rozsudku, předkládajícímu soudu přísluší, aby provedl objektivní posouzení, zejména na základě důkazů předložených orgány dotčeného členského státu, zda zvláště s ohledem na oblast působnosti právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení povinnost klasifikovat a označovat záznamy audiovizuálních pořadů prodávaných ve Finsku skutečně odpovídá snaze dosáhnout cíle, který spočívá v ochraně nezletilých osob proti těm z těchto záznamů, jejichž obsah může být škodlivý pro jejich blaho a vývoj.

    55

    Za tímto účelem je třeba zohlednit zejména ratio legis, které je základem pro omezení oblasti působnosti právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení, a konkrétní důsledky tohoto omezení pro dosažení sledovaného cíle.

    56

    Zadruhé, pokud jde o posouzení nezbytnosti opatření dotčeného ve věci v původním řízení, je třeba zdůraznit, že při neexistenci harmonizace pravidel použitelných na klasifikaci a označování audiovizuálních pořadů na úrovni Unie je na členských státech, aby určily úroveň, na které chtějí zajistit ochranu nezletilých osob před audiovizuálními obsahy, které mohou být škodlivé pro jejich blaho a vývoj.

    57

    Opatření přijatá členským státem na ochranu nezletilých osob před takovými obsahy tudíž nemusí nezbytně odpovídat pojetí sdílenému všemi členskými státy, pokud jde o úroveň a způsob této ochrany. Jelikož se toto pojetí může mezi členskými státy lišit zejména z důvodů mravní či kulturní povahy, je třeba členským státům nepochybně přiznat určitý prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2020, ZW, C‑454/19EU:C:2020:947, bod 42 a citovaná judikatura).

    58

    Okolnost, že si členský stát zvolil způsoby ochrany nezletilých osob před obsahem, který by mohl být škodlivý pro jejich blaho a vývoj, které jsou odlišné od těch, které byly přijaty jiným členským státem, tudíž nemůže mít sama o sobě vliv na posouzení proporcionality vnitrostátních ustanovení přijatých v této oblasti, neboť tato ustanovení musí být posuzována pouze s ohledem na cíl, který sledují, a na úroveň ochrany, kterou dotčený členský stát zamýšlí zajistit (rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06EU:C:2008:85, bod 49 a citovaná judikatura).

    59

    Z toho zejména vyplývá, že členský stát může mít oprávněně za to, že spotřebitelům, kteří se nacházejí na jeho území, musí být umožněno, aby se opírali o údaje o věkové hranici a obsahu, jež odrážejí mravní a kulturní představy převládající v tomto členském státě, aby se mohli se znalostí věci rozhodnout, zda je daný audiovizuální pořad uzpůsoben věku nezletilých osob, za které nesou odpovědnost.

    60

    V důsledku toho nelze od členského státu požadovat, aby se vzdal povinnosti, jež spočívá v tom, že audiovizuální pořady, které jsou prodávány prostřednictvím internetového obchodu, musí být nejdříve v tomto členském státě klasifikovány a označeny podle věkových hranic za účelem ochrany nezletilých osob, z toho důvodu, že takový pořad již byl za stejným účelem v jiném členském státě klasifikován a označen.

    61

    Stejně tak nemůže být členský stát povinen stanovit výjimku z povinnosti klasifikovat a označovat audiovizuální pořady podle věkových hranic v případě, že by mohlo být prokázáno, že nabyvatelem záznamu je zletilá osoba. Platí totiž, že pokud by klasifikace a označování audiovizuálních pořadů podle věkových hranic byly provedeny před odesláním nosiče, na kterém jsou tyto pořady zaznamenány, ale až po jeho koupi, spotřebitelé by nebyli s to se znalostí věci určit, zda je pořad uzpůsoben věku nezletilých osob, za které nesou odpovědnost, nebo jež mohou mít k tomuto záznamu přístup. Existovalo by tedy vyšší riziko, že nezletilá osoba bude mít přístup k pořadu, který není vhodný pro její věk. S ohledem na tyto úvahy nelze po členském státu tudíž ani požadovat, aby se povinnost klasifikace a označování vztahovala pouze na pořady, jejichž záznamy jsou skutečně dodány do tohoto členského státu.

    62

    Dále je třeba uvést, že zásah do volného pohybu záznamů audiovizuálních pořadů v důsledku takového opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, patrně nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného tímto opatřením, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

    63

    V tomto ohledu je třeba zejména uvést, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, finský zákonodárce omezil oblast působnosti sporného opatření v § 2 prvním pododstavci zákona o audiovizuálních pořadech a stanovil několik výjimek z povinnosti klasifikovat a označovat audiovizuální pořady podle § 9 až 11 tohoto zákona.

    64

    Mimoto nic z uvedeného ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, neumožňuje mít za to, že by postup klasifikace uplatněný na základě tohoto zákona nebyl snadno dostupný, nemohl by být uskutečněn v přiměřené lhůtě, ani za to, pokud by tento postup vedl k zamítnutí, že by proti rozhodnutí přijatému v tomto ohledu nemohl být uplatněn opravný prostředek. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší, aby tuto skutečnost ověřil (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06EU:C:2008:85, body 5051).

    65

    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na první předběžnou otázku takto:

    články 34 a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která s cílem chránit nezletilé osoby před audiovizuálními obsahy, které mohou být škodlivé pro jejich blaho a vývoj, vyžaduje, aby audiovizuální pořady zaznamenané na fyzickém nosiči a prodávané prostřednictvím internetového obchodu byly předem podrobeny kontrolnímu postupu a klasifikaci podle věkových hranic a odpovídajícím způsobem označeny v souladu s právem tohoto členského státu, a to včetně případů, kdy tyto pořady již byly podrobeny obdobnému postupu, klasifikaci a označení na základě práva jiného členského státu, za předpokladu, že tato právní úprava je vhodná k zajištění dosažení tohoto cíle a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle;

    v tomto ohledu okolnost, že část záznamů, které mohou být prodávány v dotčeném členském státě z jiného členského státu, je vyloučena z oblasti působnosti uvedené právní úpravy, nemá rozhodující význam, pokud takové omezení neohrozí dosažení sledovaného cíle. Rozhodující skutečností není ani to, že dotčená vnitrostátní právní úprava nestanoví výjimku z tohoto požadavku pro případ, kdy lze prokázat, že kupující záznamu, na který se tato právní úprava vztahuje, je zletilou osobou.

    Ke druhé otázce

    66

    Vzhledem k odpovědi na první předběžnou otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

    K nákladům řízení

    67

    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

     

    Články 34 a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která s cílem chránit nezletilé osoby před audiovizuálními obsahy, které mohou být škodlivé pro jejich blaho a vývoj, vyžaduje, aby audiovizuální pořady zaznamenané na fyzickém nosiči a prodávané prostřednictvím internetového obchodu byly předem podrobeny kontrolnímu postupu a klasifikaci podle věkových hranic a odpovídajícím způsobem označeny v souladu s právem tohoto členského státu, a to včetně případů, kdy tyto pořady již byly podrobeny obdobnému postupu, klasifikaci a označení na základě práva jiného členského státu, za předpokladu, že tato právní úprava je vhodná k zajištění dosažení tohoto cíle a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

     

    V tomto ohledu okolnost, že část záznamů, které mohou být prodávány v dotčeném členském státě z jiného členského státu, je vyloučena z oblasti působnosti uvedené právní úpravy, nemá rozhodující význam, pokud takové omezení neohrozí dosažení sledovaného cíle. Rozhodující skutečností není ani to, že dotčená vnitrostátní právní úprava nestanoví výjimku z tohoto požadavku pro případ, kdy lze prokázat, že kupující záznamu, na který se tato právní úprava vztahuje, je zletilou osobou.

     

    Podpisy


    ( *1 ) – Jednací jazyk: finština.

    Top