–

za Evropskou komisi: D. Drambozova, D. Recchia a C. Valero, jako zmocněnkyně,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 1 odst. 3 a článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381), jakož i čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. 1989, L 183, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 349).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci patnácti sporů mezi státními zaměstnanci okresního oddělení Glavna direkcia „Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto“ kam Ministerstvo na vatrešnite raboti (generální ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“, Bulharsko) a tímto generálním ředitelstvím ve věci počítání a odměňování hodin noční práce, které tito státní zaměstnanci odpracovali.

3

Článek 1 směrnice 2003/88, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Tato směrnice stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro úpravu pracovní doby.

2.   Tato směrnice se vztahuje na

3.   Tato směrnice se vztahuje na všechna odvětví činností, veřejná i soukromá, ve smyslu článku 2 směrnice [89/391], aniž jsou dotčeny články 14, 17, 18 a 19 této směrnice.

[…]“

4

Článek 2 směrnice 2003/88, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

3.   ‚noční dobou‘ každá doba v délce nejméně sedmi hodin, vymezená vnitrostátními právními předpisy, která ve všech případech musí zahrnovat dobu mezi půlnocí a pátou hodinou ranní;

4.   ‚nočním pracovníkem‘:

5.   ‚prací na směny‘ každý způsob organizace práce ve směnách, při kterém pracovníci jeden druhého střídají na stejných pracovištích podle určitého rozvrhu, včetně střídajících se turnusů, a který může být nepřetržitý nebo přerušovaný, což představuje pro pracovníky nutnost pracovat v různou dobu během určitého období dnů nebo týdnů;

6.   ‚pracovníkem na směny‘ každý pracovník, jehož rozvrh práce zahrnuje práci na směny;

[…]“

5

Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Délka noční práce“, zní následovně:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby

Pro účely písmene b) vymezují práci spojenou se zvláštními riziky nebo těžkou fyzickou nebo duševní námahu vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti nebo kolektivní smlouvy či dohody uzavřené mezi sociálními partnery, s přihlédnutím ke zvláštním účinkům a rizikům spojeným s noční prací.“

6

Článek 12 uvedené směrnice, nadepsaný „Bezpečnost a ochrana zdraví“, stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby

7

Článek 2 směrnice 89/391, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na všechny činnosti veřejného i soukromého sektoru (průmysl, zemědělství, obchod, administrativní činnosti, služby, vzdělání, kulturu, zábavu atd.).

2.   Tato směrnice se nevztahuje na činnost určitých veřejných služeb, například ozbrojených sil nebo policie, nebo na určité činnosti civilní ochrany, jejichž zvláštní povaha odporuje této směrnici.

V těchto případech musí být s ohledem na cíle této směrnice zajištěna v co největší míře bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců.“

8

Článek 140 Kodeks na truda (zákoník práce) (DV č. 26, ze dne 1. dubna 1986 a DV č. 27, ze dne 4. dubna 1986), ve znění použitelném na spory v původních řízeních (dále jen „zákoník práce“), stanoví:

„1.   Běžná délka týdenní noční práce v případě pětidenního pracovního týdne nesmí překročit třicet pět hodin. Běžná denní délka noční práce v případě pětidenního pracovního týdne nesmí překročit 7 hodin.

2.   Noční prací se rozumí práce vykonávaná mezi 22:00 a 6:00 hodinou, která se u pracovníků mladších 16 let prodlužuje na období od 20:00 do 6:00 hodin.

[…]“

9

Článek 143 zákoníku práce zní takto:

„1.   Prací přesčas je práce, kterou zaměstnanec vykonává nad rámec jeho stanovené pracovní doby na žádost zaměstnavatele nebo jeho nadřízeného nebo když zaměstnavatel nebo jeho nadřízený o tom ví a nemá proti tomu námitek.

[…]“

10

Článek 142 zakon za Ministerstvo na vatrešnite raboti (zákon o ministerstvu vnitra) ze dne 28. května a 19. června 2014 (DV č. 53, ze dne 27. června 2014, s. 2), ve znění použitelném na spory v původních řízeních (dále jen „zákon o ministerstvu vnitra“), stanoví:

„1.   Zaměstnanci ministerstva vnitra jsou:

[…]“

11

Článek 187 zákona o ministerstvu vnitra, ve znění platném před vstupem v platnost zakon za izmenenie i dopalnenie na zakona za Ministerstvo na vatrešnite raboti (zákon o změně a doplnění zákona o ministerstvu vnitra) ze dne 11. června a 1. července 2020 (DV č. 60 ze dne 7. července 2020, s. 3), stanovil:

„1.   Běžná pracovní doba státních zaměstnanců ministerstva vnitra činí 8 hodin denně a 40 hodin týdně v případě pětidenního pracovního týdne.

[…]

3.   Pracovní doba státních zaměstnanců se počítá v pracovních dnech na denním základě, zatímco u osob, které pracují na osmi, dvanácti nebo dvaceti čtyř hodinové směny, se počítá na základě období 3 měsíců. Pracovní doba na 24 hodinové směny je výjimkou. […] V případě práce na směny lze noční práci vykonávat od 22:00 do 6:00 hodin, ale průměrná pracovní doba nesmí překročit 8 hodin za dobu 24 hodin.

[…]

9.   Pravidla pro úpravu a rozvržení pracovní doby, jakož i její počítání, odměny za práci státních zaměstnanců vykonanou mimo běžnou pracovní dobu, režim služeb, dob odpočinku a dovolené státních zaměstnanců jsou stanovena nařízením ministra vnitra.

[…]“

12

Článek 187 zákona o ministerstvu vnitra, ve znění platném od vstupu v platnost zákona o změně a doplnění zákona o ministerstvu vnitra ze dne 11. června a 1. července 2020, zní takto:

„1.   Běžná pracovní doba státních zaměstnanců ministerstva vnitra činí 8 hodin denně a 40 hodin týdně v případě pětidenního pracovního týdne. Běžná délka noční práce činí 8 hodin za období 24 hodin. Za noční práci se považuje práce vykonaná mezi 22:00 a 6:00 hodinou.

2.   Zkrácená pracovní doba je stanovena pro státní zaměstnance, kteří vykonávají své povinnosti za zvláštních podmínek a jsou při tom vystaveni riziku ohrožení života a zdraví.

3.   Pracovní doba státních zaměstnanců se počítá v pracovních dnech na denním základě, zatímco u osob, které pracují na osmi, dvanácti nebo dvaceti čtyř hodinové směny, se počítá na základě období 3 měsíců. Pracovní doba na 24 hodinové směny je výjimkou.

[…]

10.   Pravidla pro úpravu a rozvržení pracovní doby, jakož i její počítání, odměny za práci vykonanou mimo běžnou pracovní dobu, režim služeb, dob odpočinku a dovolené státních zaměstnanců ve smyslu čl. 142 odst. 1 bodu 1 a odst. 3 jsou stanovena nařízením ministra vnitra.“

13

Článek 188 odst. 2 tohoto zákona zní následovně:

„Státní zaměstnanci ministerstva vnitra, kteří pracují mezi 22:00 a 6:00 hodinou, požívají zvláštní ochrany poskytované zákoníkem práce.“

14

Článek 3 odst. 3 naredba č. 8121z-776 (nařízení č. 8121z-776), ze dne 29. července 2016 (DV č. 60 ze dne 2. srpna 2016, s. 16), zrušeného dne 14. ledna 2020, stanovil:

„Státním zaměstnancům ministerstva vnitra lze rovněž uložit práci v noci, od 22 hodin do 6 hodin, přičemž odpracované hodiny nesmí v průměru překročit 8 hodin za období 24 hodin.“

15

Článek 3 odst. 2 naredba č. 8121z-36 (nařízení č. 8121z-36), ze dne 7. ledna 2020 (DV č. 3 ze dne 10. ledna 2020, s. 3), zrušeného dne 21. října 2020, zněl takto:

„Státním zaměstnancům ministerstva vnitra lze rovněž uložit práci v noci, od 22 hodin do 6 hodin, přičemž odpracované hodiny nesmí v průměru překročit 8 hodin za období 24 hodin.“

16

Článek 3 odst. 2 naredba č. 8121z-1174 (nařízení č. 8121z-1174) ze dne 21. října 2020 (DV č. 93 ze dne 30. října 2020), zrušeného dne 15. prosince 2020, stanovil:

„Státním zaměstnancům ministerstva vnitra lze rovněž uložit práci v noci, od 22 hodin do 6 hodin, přičemž odpracované hodiny nesmí v průměru překročit 8 hodin za období 24 hodin.“

17

Článek 8 naredba za strukturata i organizaciata na rabotnata zaplata (nařízení o struktuře a organizaci odměny za práci), ze dne 17. ledna 2007 (DV č. 9 ze dne 26. ledna 2007, s. 2), zněl takto:

„Za každou hodinu nebo část hodiny noční práce vykonané mezi 22:00 a 6:00 hodinou náleží pracovníkům příplatek za noční práci v minimální výši 0,25 bulharských leva [(BGN)] (přibližně 0,13 eura).“

18

Toto ustanovení, ve znění platném od vstupu v platnost postanovlenie za izmenenie na Naredbata za strukturata i organizaciata na rabotnata zaplata (vyhláška, kterou se mění nařízení o struktuře a organizaci odměny za práci) ze dne 21. července 2020 (DV č. 66 ze dne 24. července 2020, s. 7), stanoví:

„Za každou hodinu nebo část hodiny noční práce vykonané mezi 22:00 a 6:00 hodinou náleží pracovníkům příplatek za noční práci, který odpovídá nejméně 0,15 % bulharské minimální mzdy, avšak nesmí být nižší než 1 BGN.“

19

Článek 9 odst. 2 nařízení o struktuře a organizaci odměny za práci stanoví:

„Při výpočtu souhrnu pracovní doby se hodiny noční práce převádějí na hodiny denní práce pomocí koeficientu, který se rovná poměru mezi běžnou délkou denní práce a běžnou délkou noční práce, která je vymezena pro příslušné pracoviště.“

20

Žalobci v původních řízeních mají postavení státních zaměstnanců a vykonávají funkce hasičů v okresním sboru generálního ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“ v Kule (Bulharsko).

21

Původní řízení se týkají období od 31. ledna 2018 do 31. prosince 2020, během něhož žalobci v původních řízeních pracovali na 24 hodinové směny počítané na čtvrtletní bázi. Během tohoto období žalobci v původních řízeních vykonávali noční práci mezi 22:00 a 6:00 hodinou, přičemž odpracovali 8 hodin noční práce za 24 hodin.

22

Předkládající soud poznamenává, že v bulharských právních předpisech je obecný režim noční práce obsažen v zákoníku práce, který stanoví, že noční práce nesmí překročit 7 hodin za období 24 hodin, a dále že práce přesčas, která představuje práci vykonanou nad rámec stanovené pracovní doby, zakládá nárok na zvýšení odměny, které patrně činí 50 %.

23

Dodává, že naproti tomu podle zvláštního režimu práce stanoveného v zákoně o ministerstvu vnitra činí běžná délka noční práce 8 hodin za 24 hodin, a že ačkoli tento režim, podobně jako obecný režim noční práce, stanoví, že práce přesčas představuje práci vykonanou nad rámec stanovené pracovní doby, běžná osmihodinová pracovní doba zakládá nárok pouze na příplatek ve výši 0,25 bulharského leva (BGN) (přibližně 0,13 eura) za hodinu.

24

Žalobci v původních řízeních tvrdí, že noční práce představuje práci přesčas v rozsahu, v němž odpovídá rozdílu mezi běžnou délkou noční práce, která se na ně vztahuje, a běžnou délkou noční práce, která se vztahuje na pracovníky v soukromém sektoru, a to v délce jedné hodiny. Tato práce přesčas přitom podle zákoníku práce nezakládá nárok na zvýšení odměny. Zvláštní režim noční práce stanovený zákonem o ministerstvu vnitra totiž pouze stanoví, že noční práce zakládá nárok na příplatek ve výši 0,25 BGN za hodinu. Žalobci v původních řízeních se tedy domnívají, že způsob výpočtu odměny za noční práci stanovený v zákoně o ministerstvu vnitra je diskriminační a měl by se na ně vztahovat nejpříznivější režim, a sice obecný režim.

25

Předkládající soud poukazuje na to, že žalobci v původních řízeních, kteří jsou státními zaměstnanci okresního oddělení generálního ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“, požívají určitých výhod oproti pracovníkům, jejichž práce se řídí obecným režimem noční práce stanoveným zákoníkem práce, jako je delší placená dovolená nebo vyšší náhrada při odchodu do důchodu.

26

Klade si tedy otázku, zda se na tyto osoby mohou vztahovat méně příznivé pracovní podmínky v jiných ohledech, zejména pokud jde o skutečnost, že běžná délka noční práce je pro ně stanovena na 8 hodin.

27

Za těchto podmínek se Rajonen sad – Kula (okresní soud v Kule, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které mají totožné znění ve věcech C‑529/21 až C‑536/21 a ve věcech C‑732/21 až C‑738/21:

28

Předkládající soud požádal, aby ve věcech C‑529/21 až C‑536/21 byly žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce projednány v naléhavém řízení o předběžné otázce upraveném v čl. 107 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.

29

Dne 9. září 2021 rozhodl Soudní dvůr na návrh soudkyně zpravodajky po vyslechnutí generálního advokáta, že této žádosti nevyhoví.

30

Rozhodnutími předsedy Soudního dvora ze dne 24. září a 16. prosince 2021 byly věci C‑529/21 až C‑536/21 a věci C‑732/21 až C‑738/21 spojeny a řízení před Soudním dvorem bylo přerušeno do vyhlášení rozsudku ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto (C‑262/20, EU:C:2022:117).

31

V tomto řízení bylo pokračováno dne 28. února 2022.

32

Rozhodnutím Soudního dvora ze dne 13. prosince 2022 byly věci C‑529/21 až C‑536/21 a věci C‑732/21 až C‑738/21 spojeny pro účely rozsudku.

33

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se směrnice 2003/88 použije na takové činnosti, jako jsou činnosti žalobců v původních řízeních, kteří jsou státními zaměstnanci a vykonávají funkce hasičů v okresním sboru generálního ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“ a kteří jsou považováni za noční pracovníky, jelikož čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88 vymezuje působnost této směrnice výslovným odkazem na článek 2 směrnice 89/391, zatímco směrnice 89/391 se podle jejího článku 2 nevztahuje na činnost určitých veřejných služeb, například ozbrojených sil nebo policie, nebo na určité činnosti civilní ochrany, jejichž zvláštní povaha odporuje této směrnici.

34

Úvodem je třeba připomenout, že věci, které byly předloženy předkládajícímu soudu, se týkají pouze použití směrnice 2003/88 na státní zaměstnance vykonávající funkci hasičů, kteří pravidelně pracují v noci. Jak naznačuje Evropská komise, první otázku je tedy třeba chápat tak, že jejím cílem je zjistit, zda čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88 ve spojení s článkem 2 směrnice 89/391 musí být vykládán v tom smyslu, že se směrnice 2003/88 vztahuje na takové pracovníky ve veřejném sektoru, jako jsou hasiči, kteří jsou považováni za noční pracovníky.

35

V této souvislosti je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88 ve spojení s článkem 2 směrnice 89/391, na který odkazuje, se tyto směrnice použijí na všechna odvětví činností, veřejná i soukromá, pro účely zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci a regulace některých aspektů úpravy jejich pracovní doby (rozsudek ze dne 3. května 2012, Neidel, C‑337/10, EU:C:2012:263, bod 20).

36

Zadruhé z toho vyplývá, že působnost směrnice 89/391 musí být chápána široce, takže výjimky z této působnosti upravené v jejím čl. 2 odst. 2 prvním pododstavci musí být vykládány restriktivně. Tyto výjimky totiž byly přijaty pouze za jediným účelem, a to aby zaručily řádné fungování služeb, které jsou nepostradatelné k ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví, jakož i veřejného pořádku v případě situací mimořádné závažnosti a rozsahu (rozsudek ze dne 3. května 2012, Neidel, C‑337/10, EU:C:2012:263, bod 21 a citovaná judikatura).

37

Zatřetí Soudní dvůr rozhodl, že kritérium uvedené v čl. 2 odst. 2 prvním pododstavci směrnice 89/391 pro vyloučení určitých činností z oblasti působnosti této směrnice, a tudíž z působnosti směrnice 2003/88, je založeno nikoli na příslušnosti pracovníků k některému ze sektorů veřejných služeb, které jsou uvedeny v tomto ustanovení, posuzovanému jako celek, ale výlučně na zvláštní povaze některých zvláštních úkolů plněných pracovníky v sektorech, kterých se týká toto ustanovení, přičemž tato povaha odůvodňuje výjimku z pravidel v oblasti ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků z důvodu absolutní nutnosti zajistit účinnou ochranu společenství (rozsudek ze dne 15. července 2021, Ministrstvo za obrambo, C‑742/19, EU:C:2021:597, bod 56).

38

Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že i když některé služby musí čelit událostem, které již pojmově nejsou předvídatelné, nic to nemění na tom, že činnosti, k nimž dochází za obvyklých podmínek a které ostatně odpovídají poslání, které bylo takovým službám svěřeno, lze předem organizovat, včetně organizace rozvržení pracovní doby jejich personálu (rozsudek ze dne 5. října 2004, Pfeiffer a další, C‑397/01 až C‑403/01, EU:C:2004:584, bod 57).

39

V tomto kontextu Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 2003/88 se musí použít na činnosti požární služby, i když jsou vykonávány silami zásahové služby a nezávisle na tom, zda slouží boji s požárem nebo poskytnutí jiné pomoci, pokud jsou vykonávány za obvyklých podmínek v souladu s úkolem, jímž byla příslušná služba pověřena, a to i když zásahy, které by s těmito činnostmi mohly být spojeny, nejsou ze své povahy předvídatelné a mohou vystavit pracovníky, kteří je plní, určitým rizikům, pokud jde o jejich bezpečnost nebo zdraví (rozsudek ze dne 21. února 2018, Matzak, C‑518/15, EU:C:2018:82, bod 27).

40

Směrnice 2003/88 se proto musí použít na činnosti pracovníků ve veřejném sektoru, jako jsou hasiči, kteří jsou považováni za noční pracovníky, pokud jsou tyto činnosti vykonávány za obvyklých podmínek. Bude na předkládajícím soudu, aby přezkoumal, zda jsou činnosti žalobců v původních řízeních vykonávány za takových podmínek.

41

Z výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88 ve spojení s článkem 2 směrnice 89/391 musí být vykládán v tom smyslu, že se směrnice 2003/88 vztahuje na takové pracovníky ve veřejném sektoru, jako jsou hasiči, kteří jsou považováni za noční pracovníky, pokud tito pracovníci vykonávají činnost za obvyklých podmínek.

42

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je pro účely posouzení rovnocennosti ochranných a preventivních služeb nebo prostředků na ochranu bezpečnosti a zdraví nočních pracovníků a pracovníků na směny, jak je vyžadováno v čl. 12 písm. b) směrnice 2003/88, nezbytné zohlednit případné rozdíly mezi různými kategoriemi nočních pracovníků v členském státě.

43

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 12 písm. b) směrnice 2003/88 stanoví, že nočním pracovníkům a pracovníkům na směny musí být poskytnuty ochranné a preventivní služby nebo prostředky na ochranu bezpečnosti a zdraví rovnocenné službám a prostředkům, které se vztahují na „ostatní pracovníky“. Toto ustanovení neupravuje vztah mezi nočními pracovníky z různých odvětví nebo oblastí, nýbrž vztah mezi nočními pracovníky a denními pracovníky, pokud jde o ochranné nebo preventivní služby nebo prostředky, které mají k dispozici.

44

Podle ustálené judikatury Soudního dvora však platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Soudní dvůr může mimoto zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve svých otázkách neodkázal (rozsudky ze dne 15. července 2021, Ministrstvo za obrambo, C‑742/19, EU:C:2021:597, bod 31, a ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto,С-262/20, EU:C:2022:117, bod 33 a citovaná judikatura).

45

V projednávané věci, jak vyplývá z žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, se druhá otázka skutečně týká použitelnosti obecné zásady rovného zacházení stanovené v článku 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Předkládající soud si totiž klade otázku, zda by se případně výhodnější pracovní podmínky, které mají noční pracovníci v soukromém sektoru podle čl. 12 písm. a) směrnice 2003/88, měly vztahovat rovněž na noční pracovníky ve veřejném sektoru.

46

Druhou otázku je tudíž třeba chápat tak, že její podstatou je, zda článek 12 směrnice 2003/88 musí být ve světle článku 20 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby se kratší běžná délka noční práce stanovená vnitrostátním právem pro pracovníky v soukromém sektoru nevztahovala na takové pracovníky ve veřejném sektoru, jako jsou hasiči.

47

Pokud jde zaprvé o úroveň ochrany v oblasti bezpečnosti a zdraví, kterou členské státy musí poskytnout nočním pracovníkům, je třeba zaprvé poukázat na to, že podle čl. 12 písm. a) směrnice 2003/88 musí členské státy při stanovení této úrovně ochrany zohlednit povahu noční práce, zatímco podle čl. 12 písm. b) této směrnice musí být nočním pracovníkům a pracovníkům na směny k dispozici ochranné a preventivní služby nebo prostředky na ochranu bezpečnosti a zdraví rovnocenné službám a prostředkům, které se vztahují na „ostatní pracovníky“.

48

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 31 odst. 1 Listiny stanoví, že „[k]aždý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost“ a že čl. 31 odst. 2 Listiny upřesňuje, že „[k]aždý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou“, a článek 12 směrnice 2003/88 tak konkretizuje toto základní právo zakotvené v článku 31 Listiny.

49

Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že povinnost stanovená v čl. 12 písm. a) této směrnice přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby noční pracovníci a pracovníci na směny požívali úrovně ochrany odpovídající povaze jejich práce, ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení, pokud jde o vhodná opatření, která je třeba zavést (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto,C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 48 a citovaná judikatura).

50

Zadruhé tato povinnost musí být provedena tak, aby bylo dosaženo cílů ochrany stanovených samotnou směrnicí. Členské státy musí konkrétně zajistit dodržování zásad ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků při určování úrovně nezbytné ochrany v oblasti zdraví a bezpečnosti nočních pracovníků. Musí tudíž dbát na to, aby se na noční pracovníky vztahovala jiná ochranná opatření v oblasti délky pracovní doby, odměny, náhrad nebo podobných výhod, jež umožňují kompenzovat zvláštní náročnost, kterou s sebou nese tento druh práce, zdůrazněnou zejména směrnicí 2003/88, a tudíž uznat povahu noční práce (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto,C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 51).

51

Zatřetí je třeba rovněž připomenout, že s ohledem na větší náročnost noční práce ve srovnání s náročností denní práce může být zkrácení běžné délky noční práce ve vztahu k běžné délce denní práce vhodným řešením k zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti dotčených pracovníků, i když toto není jediné možné řešení. Podle povahy dotčené činnosti by poskytnutí dodatečných dob odpočinku nebo dob volného času mohlo například rovněž přispět k ochraně zdraví a bezpečnosti těchto pracovníků (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 53).

52

Pokud jde zadruhé o relevanci zásady rovného zacházení, jak je zakotvena v článku 20 Listiny, podle kterého „[p]řed zákonem jsou si všichni rovni“, je třeba zaprvé připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že tato zásada je obecnou zásadou unijního práva, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno. Rozdílné zacházení je odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenou právní úpravou a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 58 a citovaná judikatura).

53

Zadruhé je třeba připomenout, že působnost Listiny je, pokud jde o činnost členských států, definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle něhož jsou ustanovení Listiny určena orgánům Evropské unie, jakož i členským státům, pouze pokud uplatňují unijní právo a podle ustálené judikatury pojem „uplatňování unijního práva“ ve smyslu tohoto ustanovení předpokládá existenci souvislosti mezi aktem unijního práva a dotčeným vnitrostátním opatřením, která jde nad rámec příbuznosti dotčených oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou s přihlédnutím ke kritériím pro posouzení definovaným Soudním dvorem (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 60 a citovaná judikatura).

54

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čl. 140 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že běžná délka noční práce v případě pětidenního pracovního týdne je 7 hodin. Jak zdůrazňuje předkládající soud, toto ustanovení se vztahuje na pracovníky v soukromém sektoru. Kromě toho podle čl. 187 odst. 3 zákona o ministerstvu vnitra lze v případě práce na směny noční práci vykonávat od 22:00 do 6:00 hodin, přičemž průměrná pracovní doba státních zaměstnanců tohoto ministerstva nesmí překročit 8 hodin za dobu 24 hodin. Jak již Soudní dvůr konstatoval, tato ustanovení upřesňují pracovní podmínky uplatnitelné na noční práci a týkající se bezpečnosti a zdraví, a konkrétně omezení délky noční práce. Taková ustanovení jsou provedením směrnice 2003/88, a spadají tudíž do působnosti unijního práva (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto,C‑262/20, EU:C:2022:117, body 61 až 63).

55

Zatřetí v rozsahu, v němž má předkládající soud za to, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původních řízeních zavádí příznivější režim použitelný na pracovníky v soukromém sektoru, než je režim použitelný na pracovníky ve veřejném sektoru, včetně žalobců v původních řízeních, je třeba uvést, že Soudní dvůr rozhodl, že rozdíl v zacházení na základě toho, zda se jedná o služební poměr nebo smluvní pracovní poměr, může být v zásadě posouzen z hlediska zásady rovného zacházení, která je obecnou zásadou unijního práva, jež je v současné době zakotvena v článcích 20 a 21 Listiny (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 65).

56

Pokud jde o požadavek týkající se srovnatelnosti dotčených situací pro účely určení existence porušení zásady rovného zacházení, Soudní dvůr nejprve upřesnil, že tato srovnatelnost musí být posouzena nikoli z globálního a abstraktního pohledu, ale specificky a konkrétně s ohledem na veškeré prvky, které charakterizují tyto situace, zejména ve světle předmětu a cíle vnitrostátní právní úpravy, která dotčené rozlišování zavádí, jakož i případně zásad a cílů oblasti, do níž tato vnitrostátní právní úprava spadá (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 67 a citovaná judikatura).

57

Je na předkládajícím soudu, který je jediný příslušný k posouzení skutkových okolností, aby provedl nezbytná ověření za účelem určení relevantních kategorií pracovníků, a určil, zda je požadavek týkající se srovnatelnosti dotčených situací dodržen (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Pozharna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 70 a citovaná judikatura).

58

Soudní dvůr, jemuž byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, má však s ohledem na skutečnosti uvedené ve spise pravomoc podat upřesnění, aby předkládajícímu soudu poskytl při řešení sporu v původním řízení vodítko (viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Pozharna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C 262/20, EU:C:2022:117, bod 71 a citovaná judikatura).

59

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že předkládající soud rozlišuje mezi abstraktními kategoriemi nočních pracovníků, a to na jedné straně kategorií „nočních pracovníků ve veřejném sektoru“, přestože uvádí příklad zvláštní kategorie státních zaměstnanců generálního ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“, a na druhé straně kategorií „nočních pracovníků v soukromém sektoru“.

60

Soudní dvůr přitom rozhodl, že podle článku 20 Listiny musí být srovnatelnost dotčených situací pro účely určení existence porušení zásady rovného zacházení posouzena nikoli z globálního a abstraktního pohledu, ale specificky a konkrétně s ohledem na veškeré prvky, které charakterizují tyto situace, zejména ve světle předmětu a cíle vnitrostátní právní úpravy, která dotčené rozlišování zavádí, jakož i případně zásad a cílů oblasti, do níž tato vnitrostátní právní úprava spadá (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 67).

61

Mimoto, ačkoli ze žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že pracovníci ve veřejném sektoru požívají ve srovnání s pracovníky v soukromém sektoru dodatečných výhod, není upřesněno, zda tyto výhody přímo souvisejí s povahou noční práce vykonávané pracovníky ve veřejném sektoru, jichž se týkají věci v původních řízeních, a sice státními zaměstnanci generálního ředitelství ministerstva vnitra „Požární bezpečnost a civilní ochrana“, nebo zda mají jiný účel.

62

Je třeba rovněž poznamenat, že předkládající soud neupřesnil, pro případ, že by bylo třeba konstatovat rozdílné zacházení se dvěma kategoriemi pracovníků nacházejících se ve srovnatelné situaci, jaké cíle by vnitrostátní právní předpisy zavádějící takové rozdílné zacházení případně sledovaly.

63

Bude tedy příslušet předkládajícímu soudu, aby zaprvé určil, zda se dotčené kategorie pracovníků nacházejí ve srovnatelné situaci, zadruhé, zda se jedná o rozdílné zacházení s těmito kategoriemi, a zatřetí, zda je toto rozdílné zacházení založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. zda je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenými právními předpisy a zda je tomuto cíli přiměřené (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 80).

64

Z výše uvedených úvah vyplývá, že článek 12 směrnice 2003/88 ve světle článku 20 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se běžná délka noční práce stanovená právními předpisy členského státu na sedm hodin v případě pracovníků v soukromém sektoru nevztahovala na takové pracovníky ve veřejném sektoru, jako jsou hasiči, pokud je takové rozdílné zacházení, nacházejí-li se dotyčné kategorie pracovníků ve srovnatelné situaci, založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným těmito právními předpisy a pokud je tato rozdílnost přiměřená tomuto cíli.

65

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: