1.

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 51 odst. 1, čl. 52 odst. 1, čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ( 2 ).

2.

Žádost byla podána v rámci sporu mezi BE a Nemzeti Adatvédelmi és Információszabadság Hatóság (Národní úřad pro ochranu údajů a svobodu informací, Maďarsko, dále jen „dozorový úřad“), který se týkal zamítnutí žádosti BE o poskytnutí výňatků ze zvukového záznamu valné hromady akcionářů, které se BE účastnil.

3.

Účelem GDPR je zajistit účinné uplatňování pravidel ochrany osobních údajů tím, že stanoví systém prostředků nápravy, který subjektu údajů umožňuje podat stížnost u dozorového úřadu, požádat o soudní ochranu proti rozhodnutí přijatému tímto úřadem a požádat o soudní ochranu vůči správci nebo jeho zpracovateli, pokud se tato osoba domnívá, že její práva podle tohoto nařízení byla porušena v důsledku zpracování jejích osobních údajů v rozporu s tímto nařízením.

4.

Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) žádá Soudní dvůr o upřesnění vztahu mezi těmito prostředky nápravy, konkrétně o způsob, jak se vyhnout tomu, aby v jednom členském státě byla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí, týkající se existence porušení práv chráněných GDPR.

5.

Jedná se o důležitou otázku, neboť vůle unijního normotvůrce zajistit účinnou soudní ochranu práv přiznaných prostřednictvím GDPR, jakož i zajistit vysokou a jednotnou úroveň ochrany těchto práv se nejeví jako slučitelná s existencí vzájemně si odporujících rozhodnutí v jednom členském státě, která je zdrojem právní nejistoty.

6.

V rámci tohoto stanoviska navrhnu, aby Soudní dvůr rozhodl, že čl. 78 odst. 1 GDPR ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie ( 3 ), musí být vykládán v tom smyslu, že pokud subjekt údajů využije prostředky nápravy stanovené v čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 tohoto nařízení, není soud, který má rozhodnout žalobě podané proti rozhodnutí dozorového úřadu vázán rozhodnutím přijatým soudem, k němuž byla podána žaloba, na základě posledně uvedeného ustanovení, pokud jde o otázku, zda došlo k porušení práv, která této osobě z tohoto nařízení plynou, či nikoliv.

7.

Z tohoto hlediska vysvětlím důvody, pro které musí být dle mého názoru čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 GDPR vykládány v tom smyslu, že prostředky nápravy, které jsou v nich stanoveny, lze uplatnit souběžně, aniž by jeden z nich měl podle tohoto nařízení ve vztahu k druhému přednost.

8.

S ohledem na neexistenci právní úpravy týkající se vztahu mezi prostředky nápravy stanovenými v článcích 77 až 79 GDPR, tuto odpověď doplním tím, že upřesním, že členským státům přísluší, aby na základě zásady procesní autonomie a s ohledem jak na cíl zajistit vysokou a jednotnou úroveň ochrany práv přiznaných tímto nařízením, tak na právo na účinnou soudní ochranu, zakotvené v článku 47 Listiny, zavedly na vnitrostátní úrovni mechanismy pro vymezení vztahu mezi těmito prostředky nápravy nezbytné k tomu, aby se zabránilo možnosti existence vzájemně si odporujících rozhodnutí, týkajících se stejného zpracování osobních údajů, v témže členském státě.

9.

Článek 51 odst. 1 GDPR stanoví:

„Každý členský stát stanoví, že jeden nebo více nezávislých orgánů veřejné moci jsou pověřeny monitorováním uplatňování tohoto nařízení s cílem chránit základní práva a svobody fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a usnadnit volný pohyb osobních údajů uvnitř Unie (dále jen ‚dozorový úřad‘).“

10.

Podle čl. 52 odst. 1 GDPR:

„Každý dozorový úřad jedná při plnění úkolů a při výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení zcela nezávisle.“

11.

Článek 58 odst. 4 GDPR stanoví:

„Výkon pravomocí svěřených tímto článkem dozorovému úřadu podléhá vhodným zárukám, včetně účinné soudní ochrany a spravedlivého procesu, stanoveným v právu Unie a členského státu v souladu s Listinou.“

12.

Článek 77 GDPR, nadepsaný „Právo podat stížnost u dozorového orgánu“, zní následovně:

„1.   Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné prostředky správní nebo soudní ochrany, má každý subjekt údajů právo podat stížnost u některého dozorového úřadu, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu zaměstnání nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se subjekt údajů domnívá, že zpracováním jeho osobních údajů je porušeno toto nařízení.

2.   Dozorový úřad, kterému byla stížnost podána, informuje stěžovatele o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti soudní ochrany podle článku 78.“

13.

Článek 78 GDPR je nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči dozorovému úřadu“. Odstavec 1 tohoto článku stanoví:

„Aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každá fyzická nebo právnická osoba právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká.“

14.

Článek 79 GDPR je nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči správci nebo zpracovateli“. Odstavec 1 tohoto článku zní takto:

„Aniž je dotčena jakákoli dostupná správní či mimosoudní ochrana, včetně práva na podání stížnosti u dozorového úřadu podle článku 77, má každý subjekt údajů právo na účinnou soudní ochranu, pokud má za to, že jeho práva podle tohoto nařízení byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s tímto nařízením.“

15.

Článek 22 információs önrendelkezési jogról és az információszabadságról szóló 2011. évi CXII. törvény (zákon č. CXII z roku 2011 o právu na informační sebeurčení a informační svobodě, dále jen „informační zákon“) ( 4 ), ze dne 26. července 2011, stanoví:

„V souladu s ustanovením kapitoly VI je subjekt údajů v rámci výkonu svých práv oprávněn:

16.

Článek 23 informačního zákona stanoví:

„(1)   Subjekt údajů má aktivní legitimaci k zahájení soudního řízení proti správci nebo zpracovateli, pokud jde o úkony zpracování spadající do rozsahu činnosti posledně jmenovaného, domnívá-li se, že správce nebo zpracovatel jednající jménem správce nebo na základě jeho pokynů porušil během zpracování jeho osobních údajů povinnosti v oblasti zpracování osobních údajů stanovené zákonem nebo závazným unijním právním aktem […]

[…]

(4)   Účastníkem soudního řízení může být i osoba, která jinak nemá procesní způsobilost. [Dozorový úřad] může vstoupit do řízení jako vedlejší účastník řízení na podporu návrhových žádání subjektu údajů.

(5)   Pokud soud návrhu vyhoví, konstatuje existenci protiprávního jednání a nařídí správci nebo zpracovateli:

a pokud je to nezbytné, současně rozhodne o nárocích na náhradu majetkové a nemajetkové újmy.“

17.

Poté, co se BE dne 26. dubna 2019 zúčastnil valné hromady akciové společnosti, jejímž je akcionářem, požádal tuto společnost o poskytnutí zvukového záznamu pořízeného během konání této valné hromady.

18.

Akciová společnost jakožto správce zpracování těchto údajů zpřístupnila BE pouze výňatky ze zvukového záznamu, které reprodukují jeho vstupy, s výjimkou vstupů ostatních účastníků.

19.

BE, který si přál získat přístup k výňatkům reprodukujícím odpovědi účastníků na jeho otázky položené během valné hromady konané dne 26. dubna 2019, se obrátila na dozorový úřad a žádal, aby konstatoval protiprávní jednání akciové společnosti a nařídil této společnosti předání těchto výňatků. Dozorový úřad tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2019.

20.

Poté, co úřad žádost zamítl, podal BE proti tomuto rozhodnutí dozorového úřadu žalobu k předkládajícímu soudu na základě čl. 78 odst. 1 GDPR s cílem dosáhnout především změny nebo podpůrně zrušení uvedeného rozhodnutí.

21.

Souběžně s předložením věci dozorovému úřadu podal BE žalobu proti správci k občanskoprávnímu soudu podle čl. 79 odst. 1 GDPR.

22.

Tedy ještě v průběhu řízení o žalobě před předkládajícím soudem vyhověl Fövárosi Ítélötábla (odvolací krajský soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) žalobě BE podané na základě tohoto ustanovení a konstatoval, že správce porušil právo BE na přístup k jeho osobním údajům tím, že mu i navzdory jeho žádosti neposkytl přístup k těm částem zvukového záznamu, které obsahovaly odpovědi na jeho otázky ( 5 ). Tento rozsudek vydaný občanskoprávním soudem druhého stupně se stal pravomocným.

23.

V rámci žaloby k předkládajícímu soudu BE žádá, aby byl zohledněn závěr, ke kterému dospěl tento občanskoprávní soud ve svém rozsudku.

24.

Předkládající soud si klade otázku, zda lze z unijního práva vyvodit nějaké poznatky o vztahu mezi pravomocemi na jedné straně dozorového úřadu, jemuž byla předložena stížnost podle čl. 77 odst. 1 GDPR a správního soudu, který je podle čl. 78 odst. 1 tohoto nařízení příslušný k přezkumu legality rozhodnutí přijatých tímto úřadem, a na druhé straně občanskoprávním soudem, který je příslušný podle čl. 79 odst. 1 uvedeného nařízení k rozhodnutí o žalobě podané osobou, která se domnívá, že byla porušena její práva vyplývající z uvedeného nařízení.

25.

Předkládající soud totiž poukazuje na to, že souběžné uplatnění prostředků nápravy stanovených těmito ustanoveními může vést k přijetí vzájemně si odporujících rozhodnutí, která se týkají totožných skutkových okolností.

26.

Taková situace může podle názoru tohoto soudu vyvolat riziko právní nejistoty. Předkládající soud v této souvislosti podotýká, že podle vnitrostátních procesních pravidel není rozhodnutí dozorového úřadu pro občanskoprávní soud závazné. Nelze tedy vyloučit, že občanskoprávní soud může na základě totožných skutkových okolností vydat rozhodnutí, které je v rozporu s rozhodnutím dozorového úřadu.

27.

Předkládající soud uvádí, že v projednávaném případě nebyly v souladu s vnitrostátními procesními pravidly splněny podmínky pro vedlejší účastenství dozorového úřadu před občanskoprávním soudem. Mimoto podle těchto pravidel není rozsudek občanskoprávního soudu pro správní soud v rámci přezkumu zákonnosti rozhodnutí dozorového úřadu, který musí provést v souladu s čl. 78 odst. 1 GDPR, závazný.

28.

Vzhledem k tomu, že dozorový úřad a občanskoprávní soud, který vydal konečné rozhodnutí, zaujaly protikladné stanovisko k existenci porušení pravidel týkajících se ochrany osobních údajů, táže se předkládající soud, zda existují prvky unijního práva, které umožňují vymezit vztah mezi souběžně uplatňovanými prostředky nápravy. Pro srovnání předkládající soud zmiňuje pravidla, která existují v oblasti práva hospodářské soutěže ( 6 ).

29.

Tento soud rovněž poukazuje na odlišnost okolností, které vedly k vydání rozsudku ze dne 27. září 2017 ve věci Puškár ( 7 ), jelikož maďarské právo nevyžaduje vyčerpání prostředků správní ochrany jako podmínku pro podání žaloby k soudu.

30.

Právo na účinnou soudní ochranu, jakož i cíl zajistit vysokou úroveň ochrany práv přiznaných na základě GDPR, však vyžadují zajištění jednotného používání tohoto nařízení. K dosažení tohoto výsledku by bylo nutné určit, který z prostředků nápravy, jež lze uplatnit souběžně, by měl mít přednost.

31.

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že souhlasí s tvrzením dozorového úřadu, že z oprávnění stanoveného v čl. 51 odst. 1 GDPR, jakož i z úkolů a pravomocí stanovených v čl. 57 odst. 1 písm. a) a f) a v čl. 58 odst. 2 písm. b) a c) tohoto nařízení vyplývá, že dozorovému úřadu přísluší přednostní pravomoc pro účely šetření a dozoru nad dodržováním povinností stanovených uvedeným nařízením. Předkládající soud proto Soudnímu dvoru navrhuje, aby přijal výklad, podle něhož platí, že pokud v souvislosti s týmž protiprávním jednáním dozorový úřad vede nebo vedl řízení, rozhodnutí vydané tímto úřadem – stejně jako rozhodnutí správního soudu, který přezkoumával legalitu tohoto rozhodnutí – musí být považována za přednostní v souvislosti s určením existence porušení pravidel stanovených GDPR. V důsledku toho by tedy zjištění učiněná občanskoprávními soudy jednajícími na základě čl. 79 GDPR nebyla v řízeních vedených na základě čl. 77 a čl. 78 tohoto nařízení závazná.

32.

Pokud by naopak nebyla uznána pravomoc dozorového úřadu konstatovat porušení práv přiznaných na základě GDPR za přednostní, předkládající soud by s ohledem na zásadu právní jistoty musel považovat závěry v konečném rozsudku občanskoprávního soudu za závazné, aniž by sám mohl posoudit legalitu zjištění učiněných dozorovým úřadem v jeho rozhodnutí, pokud jde o existenci takového porušení. Předkládající soud má za to, že takový postup by zbavil pravomoc stanovenou v čl. 78 tohoto nařízení její podstaty.

33.

S ohledem na tyto skutečnosti rozhodl Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) o přerušení řízení a o předložení následujících předběžných otázek Soudnímu dvoru:

34.

Písemné připomínky předložil BE, dozorový úřad, maďarská, česká, italská a polská vláda, jakož i Evropská komise. Jednání se konalo dne 11. května 2022 za přítomnosti dozorového úřadu, maďarské a polské vlády a Komise.

35.

Předně je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury přísluší Soudnímu dvoru v rámci spolupráce s vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen, a z tohoto hlediska je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny ( 8 ).

36.

Kromě toho je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že formuloval-li předkládající soud otázku tak, že odkázal pouze na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tato okolnost tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl veškeré prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený soud v položených otázkách odkázal, či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit ( 9 ).

37.

Podotýkám, že předkládajícímu soudu byla předložena žaloba proti rozhodnutí dozorového úřadu, kterým byla zamítnuta stížnost BE, což odpovídá prostředku nápravy stanovenému v čl. 78 odst. 1 GDPR.

38.

Aby mohl předkládající soud o této žalobě rozhodnout, žádá Soudní dvůr, aby upřesnil vztah mezi stížností podanou dozorovému úřadu podle čl. 77 odst. 1 nařízení na jedné straně a prostředky nápravy stanovenými v čl. 78 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 uvedeného nařízení na straně druhé.

39.

Konkrétně se předkládající soud v této fázi vnitrostátních řízení táže, jaký rozhodovací prostor má v rámci přezkumu legality rozhodnutí dozorového úřadu, který musí provést podle čl. 78 odst. 1 GDPR, s ohledem na skutečnost, že občanskoprávní soud, u něhož byla podána žaloba podle čl. 79 odst. 1 tohoto nařízení, rozhodl v opačném smyslu, než jak rozhodl tento úřad poté, co mu byla předložena stížnost podle čl. 77 odst. 1 uvedeného nařízení.

40.

Za těchto podmínek je třeba mít dle mého názoru za to, že podstatou otázek předkládajícího soudu je žádost, aby Soudní dvůr rozhodl, zda čl. 78 odst. 1 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že pokud subjekt údajů využije prostředky nápravy stanovené v čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 tohoto nařízení, je soud, který má rozhodnout o žalobě podané proti rozhodnutí dozorového úřadu, vázán stanoviskem přijatým soudem, u něhož bylo řízení zahájeno na základě posledně uvedeného ustanovení, pokud jde o existenci porušení práv, která tomuto subjektu z uvedeného nařízení vyplývají.

41.

Z předkládacího usnesení vyplývá, že z pohledu předkládajícího soudu je předpokladem pro zodpovězení této otázky určení, zda v rámci přezkumu legality rozhodnutí dozorového úřadu, který je povinen provést, musí tento soud v případě souběžného uplatnění prostředků nápravy stanovených v čl. 77 odst. 1 a čl. 79 odst. 1 GDPR zohlednit případnou přednost prvního prostředku nápravy ve vztahu k druhému, pokud jde o konstatování porušení práv chráněných tímto nařízením.

42.

Pro zodpovězení otázek položených předkládajícím soudem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba zohlednit jeho znění, jakož i systematiku a cíle právní úpravy, jejíž je součástí ( 10 ).

43.

Pokud jde o znění článků 77 až 79 GDPR, podotýkám, že z odstavce 1 těchto článků jednak vyplývá, že právo podat stížnost je dáno „[a]niž jsou dotčeny jakékoliv jiné prostředky správní či soudní ochrany“, a jednak že právo podat žalobu proti rozhodnutí dozorového úřadu nebo správce je dáno, „[a]niž je dotčena jakákoliv jiná správní či mimosoudní ochrana“.

44.

Ze znění uvedených ustanovení tedy vyplývá, že prostředky nápravy, které jsou v nich stanoveny, mohou být uplatněny souběžně. Mimoto unijní normotvůrce v těchto ustanoveních nestanovil žádné pravidlo pro vztah mezi těmito prostředky nápravy. Z GDPR proto podle mého názoru nelze vyvodit, že by jeden prostředek nápravy měl za účelem konstatování porušení práv chráněných tímto nařízením přednost před ostatními prostředky nápravy.

45.

I když platí, jak blíže vyplývá z čl. 51 odst. 1 GDPR, že dozorové úřady jsou pověřeny kontrolou nad používáním GDPR, zejména za účelem ochrany základních práv fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů, nicméně z žádného ustanovení tohoto nařízení nevyplývá, že by tyto úřady měly ve vztahu k soudu přednostní pravomoc ke konstatování porušení těchto práv.

46.

Unijní normotvůrce tak chtěl subjektům údajů zpřístupnit ucelený systém prostředků nápravy, v němž právo na soudní ochranu a možnost uplatnit správní nebo mimosoudní prostředek nápravy existují nezávisle na sobě, aniž by jeden byl subsidiární vůči druhému. Subjekty údajů se tedy mohou domáhat právní ochrany zejména podáním stížnosti u dozorového úřadu a poté případně napadnout rozhodnutí tohoto úřadu u soudu a/nebo přímo podat žalobu proti správci nebo zpracovateli. I když dozorový úřad a soud (soudy), kterému (kterým) je věc předložena, mohou dospět k rozdílnému právnímu posouzení, pokud jde o existenci porušení pravidel stanovených GDPR, je třeba konstatovat, že unijní normotvůrce nezavedl vlastní mechanismy, které by toto riziko zmírnily, neboť nestanovil podrobnou úpravu vzájemného vztahu prostředků nápravy stanovených v článcích 77 až 79 tohoto nařízení.

47.

V tomto ohledu ze systematiky uvedeného nařízení vyplývá, že pokud měl unijní normotvůrce v úmyslu stanovit pravidla týkající se jednak vztahu stížností podaných u dozorových úřadů nacházejících se v různých členských státech a jednak žalob podaných u soudů nacházejících se v různých členských státech, nechtěl taková pravidla stanovit ve vztahu k použití prostředků nápravy v témže členském státě.

48.

V této souvislosti podotýkám, že GDPR v kapitole VII nadepsané „Spolupráce a jednotnost“ stanoví mechanismy vzájemné pomoci mezi dozorovými úřady různých členských států, jejichž cílem je zajistit jednotnost rozhodnutí přijímaných těmito úřady. Dále článek 81 nařízení, nadepsaný „Přerušení řízení“, v odst. 2 stanoví, že „probíhá-li u soudu jiného členského státu řízení týkající se stejného předmětu, pokud jde o zpracování prováděné týmž správcem nebo zpracovatelem, kterýkoliv z příslušných soudů, u nichž nebylo řízení zahájeno jako první, může své řízení přerušit“. Podle čl. 81 odst. 3 nařízení navíc platí, že „pokud toto řízení probíhá v prvním stupni, kterýkoliv ze soudů, u nichž nebylo řízení zahájeno jako první, se může na návrh jedné ze stran také prohlásit za nepříslušný, je-li soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, příslušný pro daná řízení a spojení těchto řízení je podle práva státu tohoto soudu přípustné“.

49.

Podotýkám, že taková možnost soudu přerušit řízení nebo se prohlásit nepříslušným není stanovena pro případ, že jsou stížnost dozorovému úřadu a prostředky soudní ochrany uplatněny v témže členském státě a týkají se stejného předmětu, pokud jde o zpracování osobních údajů.

50.

Z těchto skutečností vyplývá, že v rámci přezkumu legality rozhodnutí přijatého dozorovým úřadem, který musí vnitrostátní soud podle čl. 78 odst. 1 GDPR provést, není tento soud podle uvedeného nařízení povinen uznat ani přednostní pravomoc tohoto úřadu nebo soudu, u něhož bylo zahájeno řízení na základě čl. 79 odst. 1 uvedeného nařízení, ani přednost posouzení provedeného tímto úřadem nebo soudem, pokud jde o existenci porušení práv přiznaných týmž nařízením.

51.

Opačné řešení by podle mého názoru bylo v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu, které musí svědčit subjektu, který napadá rozhodnutí přijaté dozorovým úřadem.

52.

Ze znění čl. 78 odst. 1 GDPR totiž vyplývá, že toto ustanovení přiznává každé fyzické nebo právnické osobě „právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká“. Toto ustanovení koresponduje s čl. 58 odst. 4 nařízení, z něhož vyplývá, že výkon pravomocí svěřených dozorovému úřadu podléhá takovým zárukám, jako je právo na účinnou soudní ochranu ( 11 ). Jak již Soudní dvůr dříve rozhodl, článek 47 Listiny nachází v oblasti ochrany osobních údajů své vyjádření zejména v možnosti stanovené v čl. 78 odst. 1 GDPR, kdy má každá fyzická nebo právnická osoba právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká ( 12 ).

53.

Toto právo na účinnou soudní ochranu znamená, že soud, jemuž je předložena žaloba proti rozhodnutí dozorového úřadu na základě čl. 78 odst. 1 GDPR, musí, jak je uvedeno v bodě 143 odůvodnění tohoto nařízení, „vykonávat pravomoc v plném rozsahu, která by měla zahrnovat pravomoc řešit všechny skutkové a právní otázky, které jsou pro jimi projednávaný spor relevantní“. Z toho důvodu dle mého názoru musí tento soud mít možnost svobodného posouzení legality rozhodnutí, které mu bylo předloženo k přezkumu, a proto nesmí být vázán posouzením, které dříve provedl soud, u něhož bylo zahájeno řízení na základě čl. 79 odst. 1 GDPR, ohledně toho, zda došlo k porušení pravidel stanovených tímto nařízení či nikoliv.

54.

Pokud tedy musí být posouzení otázky, zda došlo k porušení pravidel stanovených v tomto nařízení zcela na svobodném posouzení soudu, u něhož bylo zahájeno řízení podle čl. 78 odst. 1 GDPR za účelem přezkumu legality rozhodnutí přijatého dozorovým úřadem, není to podle mého názoru z důvodu údajné přednosti, kterou by disponoval dozorový úřad a poté případně tento soud za účelem učinění tohoto zjištění, ale spíše z důvodu práva na účinnou soudní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny, které znamená, že dotyčný soud musí mít možnost svobodně a nezávisle přezkoumat legalitu rozhodnutí přijatého tímto úřadem.

55.

Pokud jde o cíle sledované GDPR, podotýkám, že volba unijního normotvůrce umožnit subjektům údajů souběžné uplatnění prostředků nápravy, stanovených v článcích 77 až 79 tohoto nařízení, je v souladu s cílem uvedeného nařízení, jímž je zajištění vysoké úrovně ochrany práv přiznaných tímto nařízením.

56.

V tomto ohledu, jak vyplývá z čl. 1 odst. 2 GDPR ve spojení s bodem 10, 11 a 13 odůvodnění tohoto nařízení, ukládá toto nařízení unijním orgánům, institucím a jiným subjektům, jakož i příslušným orgánům členských států povinnost zajistit vysokou úroveň ochrany práv zaručených článkem 16 SFEU a článkem 8 Listiny ( 13 ).

57.

Je však třeba upřesnit, jak ukazuje projednávaná věc, že možnost souběžného podání žalob v souvislosti se stejným zpracováním osobních údajů, kterou nabízí GDPR, může představovat nevýhodu, jíž je právní nejistota, kterou může vyvolat existence vzájemně si odporujících rozhodnutí v jednom členském státě. Jak jsem přitom uvedl již výše, i když se unijní normotvůrce v tomto nařízení zabýval rizikem vzniku vzájemně si odporujících rozhodnutí mezi dozorovými úřady nebo soudy různých členských států, neplatí to pro případ, kdy jsou taková rozhodnutí přijata v témže členském státě.

58.

Za těchto podmínek je na každém z členských států, aby přijal procesní nástroje, které v co největší míře umožní zabránit přijímání vzájemně si odporujících rozhodnutí ve vztahu ke stejnému zpracování osobních údajů.

59.

V této souvislosti připomínám, že vzhledem k neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti je na základě zásady procesní autonomie na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky prostředků nápravy stanovených v článcích 77 až 79 GDPR, a to za podmínky, že tyto procesní podmínky nebudou v situacích, na které se uplatní unijní právo, méně příznivé než v podobných situacích podléhajících vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti), a v praxi neznemožní nebo nadměrně nezatíží výkon práv přiznaných unijním právem (zásada účinnosti) ( 14 ).

60.

V této souvislosti a podle ustálené judikatury přísluší soudům členských států na základě zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU zajistit soudní ochranu práv, která procesním subjektům vyplývají z unijního práva, přičemž čl. 19 odst. 1 SEU kromě toho členským státům ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem ( 15 ).

61.

Proto musí členské státy při vymezování procesních podmínek soudní žaloby určené k ochraně práv přiznaných GDPR zajistit dodržování práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces zakotveného v čl. 47 Listiny, které je potvrzením zásady účinné soudní ochrany ( 16 ).

62.

Charakteristiky prostředků soudní ochrany stanovených tímto nařízením, proto musí být určeny v souladu s článkem 47 Listiny.

63.

Podle mého názoru přitom účinná soudní ochrana nespočívá pouze v tom, že jsou subjektům údajů k dispozici prostředky nápravy nezbytné k ochraně práv, která jim vyplývají z GDPR. V případě společné existence několika prostředků nápravy, které lze uplatnit souběžně, musí být rovněž zaručena právní jistota dosažené soudní ochrany. Jelikož by taková vzájemně si odporující rozhodnutí týkající se existence porušení pravidel stanovených v tomto nařízení nebyla s to zajistit účinnou soudní ochranu subjektů údajů, je třeba, aby členské státy zavedly nezbytná opatření za účelem zabránění vzniku takových vzájemně si odporujících rozhodnutí.

64.

Pokud by členské státy nezavedly procesní mechanismy umožňující vymezit vztah mezi různými prostředky nápravy, cíle sledované GDPR, které spočívají v zajištění účinné soudní ochrany subjektů údajů, jakož i vysoké a jednotné úrovně ochrany práv přiznaných tímto nařízením, by nemohly být plně dosaženy.

65.

V tomto ohledu z bodu 10 odůvodnění GDPR vyplývá, že cílem tohoto nařízení je zejména zajistit soudržné a jednotné uplatňování pravidel ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů v celé Unii a odstranit překážky bránící pohybu osobních údajů v jejím rámci ( 17 ).

66.

Tento požadavek na soudržné a jednotné uplatňování pravidel stanovených GDPR by mohl být přitom ohrožen, pokud by rozdíly v úrovni ochrany mezi jednotlivými členskými státy, které se toto nařízení snaží odstranit, mohly dále přetrvávat v jednom členském státě. Uvedený požadavek je proto třeba chápat nejen na mezistátní úrovni, ale také s ohledem na rozhodnutí přijatá v rámci každého členského státu.

67.

Každý členský stát proto musí zajistit, aby existence prostředků nápravy, které mohou být subjekty údajů uplatněny souběžně, nezpochybnila účinnost ochrany práv, které jim GDPR přiznává. Je tedy na členských státech, aby zvolily procesní mechanismy, které považují za nejvhodnější pro možnost vymezení vztahu mezi prostředky nápravy stanovenými v článcích 77 až 79 nařízení.

68.

Například by členské státy mohly stanovit, že jsou subjekty údajů povinny před zahájením soudního řízení vyčerpat dostupné správní opravné prostředky ( 18 ).

69.

Členské státy by rovněž mohly stanovit možnost nebo povinnost soudu, u něhož byla podána žaloba podle čl. 79 odst. 1 GDPR, v době, kdy již probíhalo řízení o stížnosti na základě čl. 77 odst. 1 uvedeného nařízení nebo soudní řízení na základě čl. 78 odst. 1 uvedeného nařízení, přerušit probíhající řízení a řízení přerušit do doby, než bude přijato rozhodnutí v jednom z těchto řízení.

70.

Podotýkám, že Soudní dvůr již rozhodl, že právo na přístup k soudu není právem absolutním a může být předmětem přiměřených omezení, která sledují legitimní cíl a nenarušují samotnou podstatu tohoto práva ( 19 ). Přerušení řízení může v tomto ohledu představovat řešení, které zabrání vzniku situace, kdy budou přijata dvě vzájemně si odporující rozhodnutí, což by mohlo ohrozit právní jistotu ( 20 ).

71.

S ohledem na výše uvedené úvahy, navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) odpověděl takto: