Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 62020TN0735

Věc T-735/20: Žaloba podaná dne 15. prosince 2020 – Planistat Europe a Charlot v. Komise

Úř. věst. C 53, 15.2.2021, p. 49–50 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

15.2.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 53/49

Žaloba podaná dne 15. prosince 2020 – Planistat Europe a Charlot v. Komise

(Věc T-735/20)

(2021/C 53/65)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Planistat Europe (Paříž, Francie), Hervé-Patrick Charlot (Paříž) (zástupce: F. Martin Laprade, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

určil, že Evropská komise založila svou mimosmluvní odpovědnost podle článku 340 SFEU:

—

když dostatečně závažně porušila zásadu náležité péče a řádné správy;

—

když dostatečně závažně porušila právo na obhajobu;

—

když dostatečně závažně porušila povinnost zachovávat důvěrnost;

—

a způsobila tak majetkovou anebo morální újmu společnosti Planistat a jejímu řediteli panu Charlotovi;

v důsledku toho

—

uložil Evropské komisi, aby zaplatila částku 150 000 eur jako náhradu morální újmy způsobené panu Hervé-Patrick Charlotovi;

—

uložil Evropské komisi, aby zaplatila částku 11 600 000 eur jako náhradu majetkové újmy způsobené žalobcům;

—

uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení, které vynaložili společnost Planistat a pan Hervé-Patrick Charlot.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z nesplnění povinnosti jednat s náležitou péčí a porušení práva na řádnou správu z důvodu křivých obvinění, která Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a poté Evropská komise uvedli ve vztahu k žalobcům, jejichž nevinu definitivně potvrdil francouzský Cour de cassation (Kasační soud) dne 16. června 2016. Žalobci v tomto ohledu uvádí, že:

—

administrativa Evropské unie nezohlednila legitimní zájmy žalobců, kteří byli nespravedlivě a křivě obviněni z trestných činů, a nesplnila tak ve vztahu k žalobcům povinnost jednat s náležitou péčí;

—

právo na řádnou správu zjevně zahrnuje právo každého, aby nebyl křivě obviněn zaměstnanci a orgány Unie.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu a z porušení práva na obhajobu a zásady presumpce neviny z důvodu odsouzeníhodné lehkomyslnosti, s jakou OLAF křivě obvinil žalobce před francouzskými orgány v dopise ze dne 19. března 2003. Žalobci mají v tomto ohledu za to, že:

—

OLAF jednal s unáhleností neslučitelnou s povinností dodržovat přiměřenou lhůtu, když francouzským orgánům předal informace den po zahájení vnějšího vyšetřování týkajícího se žalobců;

—

OLAF měl s žalobci zacházet stejně jako s evropskými úředníky a měl počkat, až bude mít k dispozici další informace, aby mohl přijmout informovanější rozhodnutí;

—

OLAF měl dbát na to, aby v rámci kontradiktorní debaty předem informoval žalobce s cílem získat jejich vysvětlení;

—

OLAF neměl použít velmi rázná vyjádření vyvolávající dojem, že žalobci se dopustili „rozkrádání“ fondů Společenství.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti zachovávat důvěrnost osobních údajů, z porušení práva na řádnou správu a zásady presumpce neviny, a to z důvodu „úniků“ z úřadu OLAF ohledně obsahu křivého obvinění ze dne 19. března 2003. Žalobci mají v tomto ohledu za to, že:

—

OLAF nesplnil povinnost zachovávat důvěrnost, která je mu uložena v souvislosti s vyšetřováním;

—

OLAF porušil zásadu řádné správy v rozsahu, v němž zahrnuje právo na to, aby záležitosti každého byly vyřizovány při zachování důvěrnosti;

—

OLAF porušil zásadu presumpce neviny, když nechal uniknout informace, které byly předmětem křivého obvinění žalobců.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu a zásady presumpce neviny z důvodu podání stížnosti s návrhem na přiznání náhrady škody v adhezním řízení a veřejného sdělení Evropské komise v červenci 2003. Žalobci tvrdí, že:

—

Komise se dopustila unáhlenosti, která je neslučitelná s povinností dodržovat přiměřenou lhůtu;

—

Komise měla vyčkat závěrů vyšetřování vedeného OLAF, aby mohla přijmout informovanější rozhodnutí týkající se případného podání stížnosti s návrhem na přiznání náhrady škody v adhezním řízení;

—

Komise nebyla nestranná vůči žalobcům, neboť upřednostnila své vlastní finanční zájmy, ačkoli nebyly vážně ohroženy;

—

Komise porušila zásadu presumpce neviny, když zveřejnila svoji tiskovou zprávu ze dne 9. července 2003.
Top