1

Evropská komise se návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 22. července 2020 domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Rakouská republika tím, že výši rodinných dávek a sociálních a daňových výhod pro děti osob, které mají nárok na takové dávky v Rakousku, přizpůsobila životním nákladům v členském státě bydliště dítěte, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají jednak z článků 4, 7 a 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72) a jednak z článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1).

2

Podáními došlými kanceláři Soudního dvora dne 28. října 2020 na základě čl. 40 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 130 jednacího řádu Soudního dvora Kontrolní úřad ESVO požádal, aby mu bylo povoleno vedlejší účastenství v projednávané věci na podporu návrhových žádání Komise, a Norské království požádalo, aby mu bylo povoleno vedlejší účastenství v projednávané věci na podporu návrhových žádání Rakouské republiky.

3

Rakouská republika a Komise byly na základě čl. 131 odst. 1 jednacího řádu vyzvány, aby se k těmto návrhům na vstup vedlejšího účastníka do řízení případně vyjádřily, přičemž Rakouská republika se nijak nevyjádřila a Komise uvedla, že z meritorního hlediska nemá žádné námitky proti tomu, aby bylo uvedeným návrhům na vstup vedlejšího účastníka do řízení vyhověno, avšak klade si otázku ohledně jejich přípustnosti v rozsahu, v němž se týkají vedlejšího účastenství v řízení mezi orgánem Unie a členským státem ve smyslu čl. 40 druhého pododstavce poslední věty statutu Soudního dvora Evropské unie.

4

Na úvod je třeba připomenout, že článek 40 statutu Soudního dvora Evropské unie ve svých třech prvních pododstavcích stanoví tři různé kategorie vedlejších účastníků, z nichž každá podléhá zvláštnímu režimu.

5

Podle čl. 40 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie mohou členské státy a orgány Unie ve sporech předložených Soudnímu dvoru vstoupit do řízení bez omezení.

6

Článek 40 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že totéž právo mají instituce a jiné subjekty Unie a každá jiná fyzická nebo právnická osoba, které mohou prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru, přičemž je však upřesněno, že fyzické nebo právnické osoby nesmějí zasahovat do sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Unie nebo sporů mezi členskými státy a orgány Unie.

7

Konečně čl. 40 třetí pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie věnuje zvláštní pozornost státům, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3) (dále jen „Dohoda o EHP“) a které nejsou členskými státy, jakož i Kontrolnímu úřadu ESVO uvedenému ve zmíněné dohodě a upřesňuje, že mohou vstoupit do řízení ve sporech týkajících se některé oblasti působnosti zmíněné dohody.

8

Z posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že přípustnost návrhu třetího státu, který je stranou Dohody o EHP, nebo Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník může být podmíněna pouze tím, že předmět sporu, kterého se týká tento návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník, musí spadat do působnosti této dohody. Výše uvedeným státům a Úřadu tak musí být povoleno vedlejší účastenství ve sporech předložených Soudnímu dvoru, aniž musí prokazovat zvláštní zájem, pokud se tyto spory týkají některé oblasti působnosti Dohody o EHP.

9

Je přitom nesporné, že uvedená podmínka je v projednávané věci splněna. Žaloba podaná proti žalované se totiž týká toho, že posledně uvedená údajně nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z nařízení č. 883/2004, které bylo začleněno do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 76/2011 ze dne 1. července 2011, kterým se mění příloha VI (Sociální zabezpečení) a protokol 37 Dohody o EHP (Úř. věst. 2011, L 262, s. 33), a z nařízení č. 492/2011, které bylo začleněno do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 52/2012 ze dne 30. března 2012, kterým se mění příloha V (Volný pohyb pracovníků) Dohody o EHP (Úř. věst. 2012, L 207, s. 32).

10

Za těchto podmínek je třeba povolit vedlejší účastenství Kontrolního úřadu ESVO na podporu návrhových žádání Komise a vedlejší účastenství Norského království na podporu návrhových žádání Rakouské republiky.

11

Podle článku 137 jednacího řádu Soudní dvůr rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení.

12

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se vedlejší účastenství Kontrolního úřadu ESVO a Norského království povoluje, je třeba stanovit, že o nákladech řízení souvisejících s jejich vedlejším účastenstvím bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů předseda Soudního dvora rozhodl takto: