1.

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2020, Litva v. Komise (T-19/18, EU:T:2020:4), kterým byla zamítnuta žaloba Litevské republiky ze dne 19. ledna 2018 na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/2014 ze dne 8. listopadu 2017, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV),

2.

na základě důvodů kasačního opravného prostředku vrátil věc Tribunálu, nebo rozhodl ve věci sám a vydal konečné rozhodnutí o zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/2014 ze dne 8. listopadu 2017, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV),

3.

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1)

nesprávný výklad čl. 24 odst. 1 nařízení č. 65/2011 (1) a porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Tribunál ve svých úvahách věnovaných v bodech 61 až 80 napadeného rozsudku kritériím uplatňovaným na ověření kvality MSP navrhovatelů jasně a jednoznačně nevysvětlil důvody svého rozhodnutí,

2)

porušení čl. 256 odst. 2 SFEU a zásady právní jistoty, jelikož Tribunál zaujal v bodech 81 až 90 napadeného rozsudku ohledně účinnosti dohledu nad projekty klasifikovanými jako rizikové projekty odlišný postoj od postoje Soudního dvora v dřívějších podobných věcech, jakož i nesprávné posouzení důkazů, jelikož jsou skutková zjištění v bodech 88 až 92 napadeného rozsudku nepřesná,

3)

nesprávný výklad článku 26 nařízení č. 65/2011 a zkreslení důkazů, jelikož úvahy Tribunálu v bodech 178 až 188 napadeného rozsudku ohledně kritérií hodnocení kvality kontroly na místě obsahují rozpory a Tribunál nepřípustným způsobem rozšířil použití článku 26 nařízení č. 65/2011, a jelikož se Tribunál v bodech 181 až 191 dopustil nesprávného posouzení důkazů,

4)

porušení článků 263 a 256 SFEU a nesprávné posouzení důkazů, jelikož Tribunál v bodech 195 až 2012 napadeného rozsudku neověřil, zda byly informace Komise týkající se nedostatečnosti kontrol výdajů na projekty přesné, spolehlivé a koherentní, což vede k tomu, že je přezkum zákonnosti rozhodnutí Komise stižen vadou.