–

za Apollo Tyres (Hungary) Kft. T. Biczim, ügyvéd,

–

za maďarskou vládu Z. Fehérem a K. Szíjjártó, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi G. Wilsem a B. De Meesterem, jakož i K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu bodu 3 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018 (Úř. věst. 2018, L 76, s. 3) (dále jen „směrnice 2003/87“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Apollo Tyres (Hungary) Kft. (dále jen „Apollo Tyres“) a Innovációért és Technológiáért Felelős Miniszter (ministr pro inovace a technologie, Maďarsko) (dále jen „ministr inovací“) ve věci pokuty, kterou posledně uvedený uložil této společnosti z důvodu, že vypouštěla emise skleníkových plynů, aniž byla držitelkou povolení k vypouštění emisí.

3

Článek 2 odst. 1 směrnice 2003/87 stanoví:

„Tato směrnice se použije na emise z činností uvedených v příloze I a na skleníkové plyny uvedené v příloze II.“

4

Článek 3 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 4 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby od 1. ledna 2005 žádné zařízení neprovozovalo činnosti uvedené v příloze I, při kterých vznikají emise specifické pro tyto činnosti, pokud provozovateli nebylo uděleno povolení příslušným orgánem v souladu s články 5 a 6 nebo pokud nebylo zařízení vyňato ze [systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (ETS) Evropské unie] podle článku 27. To se vztahuje i na zařízení, která byla zahrnuta podle článku 24.

6

Článek 7 téže směrnice stanoví:

„Provozovatel uvědomí příslušný orgán o veškerých plánovaných změnách povahy nebo fungování zařízení nebo o rozšíření či výrazném snížení jeho kapacity, které mohou vyžadovat aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Příslušný orgán povolení podle potřeby aktualizuje. Dojde-li ke změně totožnosti provozovatele zařízení, příslušný orgán povolení aktualizuje a zahrne do něj jméno a adresu nového provozovatele.“

7

Článek 12 odst. 3 směrnice 2003/87 zní:

„Po dobu do 31. prosince 2020 členské státy zajistí, aby do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek jiných než povolenek vydaných podle kapitoly II rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku ověřeným podle článku 15 a aby uvedené povolenky byly následně zrušeny. Po dobu od 1. ledna 2021 členské státy zajistí, aby do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku ověřeným podle článku 15 a aby tyto povolenky byly následně zrušeny, s výhradou přezkumu podle článku 28b.“

8

Článek 14 odst. 3 této směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby každý provozovatel zařízení nebo letadla monitoroval emise z uvedeného zařízení a po skončení každého kalendářního roku v souladu s aktem uvedeným v odstavci 1 vykázal příslušnému orgánu emise z tohoto zařízení, nebo od 1. ledna 2010 emise z provozovaného letadla, během dotyčného kalendářního roku.“

9

Článek 27a odst. 3 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy mohou rovněž vyřadit z ETS [Unie] rezervní či záložní jednotky, které nebyly v provozu alespoň 300 hodin ročně v každém ze tří let předcházejících oznámení podle odst. 1 písm. a), a to za stejných podmínek, jaké jsou stanovené v odstavcích 1 a 2.“

10

Mezi činnostmi uvedenými v příloze I této směrnice, nadepsané „Kategorie činností, na které se vztahuje tato směrnice“, je zahrnuto „spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW jiných než zařízeních pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu“.

11

Bod 3 této přílohy stanoví:

„Zakládá-li se rozhodnutí o zahrnutí zařízení do ETS [Unie] na výpočtu jeho celkového jmenovitého tepelného příkonu, sčítají se jmenovité tepelné příkony všech technických jednotek, které jsou jeho součástí a v nichž dochází ke spalování paliva. Těmito jednotkami mohou být všechny typy kotlů, hořáků, turbín, topných těles, topenišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), pochodní a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů. K jednotkám se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 3 MW a jednotkám využívajícím výhradně biomasu se pro účely tohoto výpočtu nepřihlíží. ‚Jednotkami využívajícími výhradně biomasu‘ se rozumějí též jednotky, u nichž se používá fosilních paliv pouze při jejich spouštění a vypínání.“

12

Článek 2 bod 24 az üvegházhatású gázok közösségi kereskedelmi rendszerében és az erőfeszítés-megosztási határozat végrehajtában történő résvételről szóló 2012. évi CCXVII. törvény (zákon č. 217 z roku 2012 o účasti na systému pro obchodování s povolenkami na emise ve Společenství a provedení rozhodnutí o sdílení úsilí) [Magyar Közlöny 2012/180. (XII.27.)] stanoví:

„ ‚Zařízením‘: se rozumí stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze 1 bodech I až XXI nebo jakékoli další technologické činnosti spojené s těmito činnostmi, jakož i jakékoli činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v daném místě nebo jež vyvolávají emise skleníkových plynů, jak jsou definovány v příloze I, nebo na ně mají vliv.“

13

Bod 3.1 přílohy 1 tohoto zákona definuje činnost jako „[s]palování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW jiných než zařízeních pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu“.

14

Článek 1 odst. 5 az üvegházhatású gázok közösségi kereskedelmi rendszerében és az erőfeszítés-megosztási határozat végrehajtásában való részvételről szóló 2012. évi CCXVII. törvény végrehajtásának egyes szabályairól szóló 410/2012. (XII. 28.) Korm. rendelet (nařízení vlády č. 410 ze dne 29. prosince 2012 o některých pravidlech, jimiž se provádí zákon č. 217 z roku 2012 o účasti na systému pro obchodování s povolenkami na emise ve Společenství a provedení rozhodnutí o sdílení úsilí) [Magyar Közlöny 2012/182. (XII.28.)] stanoví:

„Úřad vydá povolení k vypouštění emisí na základě správního rozhodnutí, v němž jsou stanoveny podmínky provozu s ohledem na životní prostředí, pokud má za to, že provozovatel splňuje podmínky stanovené v zákoně o účasti na systému pro obchodování s povolenkami na emise. Konkrétní požadavky týkající se obsahu povolení k vypouštění emisí jsou stanoveny v příloze 3.“

15

Podle bodu 2.7 přílohy 2 tohoto nařízení:

„Pro výpočet celkového jmenovitého tepelného příkonu zařízení pro účely rozhodnutí o jeho začlenění do společného systému se připočte jmenovitý tepelný příkon všech technických jednotek, včetně vybavení vyloučeného podle čl. 15/B zákona o účasti na systému pro obchodování s povolenkami na emise (tj. záložních a pohotovostních jednotek), v nichž dochází ke spalování paliva. Mezi těmito jednotkami, včetně vybavení vyloučeného podle článku 15/B zákona o účasti na systému pro obchodování s emisemi, mohou být zejména všechny typy kotlů, hořáků, turbín, topných těles, topenišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), flér a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů. K jednotkám se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 3 MW a jednotkám využívajícím výhradně biomasu se pro účely tohoto výpočtu nepřihlíží. ‚Jednotkami využívajícími výhradně biomasu‘ se rozumějí též jednotky, u nichž se používá fosilních paliv pouze při jejich spouštění a vypínání.“

16

Článek 2 bod 7 a 140 kWth és annál nagyobb, de 50 MWth-nál kisebb teljes névleges bemenő hőteljesítményű tüzelőberendezések működési feltételeiről és légszennyező anyagainak kibocsátási határértékeiről szóló 53/2017. (X. 18.) FM rendelet (vyhláška ministra zemědělství č. 53 ze dne 18. října 2018 o provozních podmínkách spalovacích zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem rovným 140 kWt nebo vyšším, avšak nižším než 50 Mwt a mezních hodnotách emisí těchto zařízení [Magyar Közlöny 2017/169. (X.18.)] stanoví:

„Jmenovitý tepelný příkon je výhřevnost, vyjádřená v kilowattech (kW) nebo megawattech (MW), paliva přivedeného do spalovacího zařízení za jednotku času nezbytnou k tomu, aby dotčené spalovací zařízení fungovalo při jmenovitém příkonu, stanoveném ve správním rozhodnutí.“

17

Společnost Apollo Tyres provozuje v rámci své výroby pneumatik tři parní kotle.

18

Výhradní zástupce výrobců těchto kotlů potvrdil, že maximální tepelný příkon uvedených kotlů byl prostřednictvím softwaru upraven na hodnoty 8,991 MW, 8,791 MW a 8,962 MW. Mimoto, aby jmenovitý tepelný příkon těchto kotlů nedosáhl 20 MW, musí být jeden z nich vždy vypnutý, takže maximální příkon, kterého může zařízení dosáhnout je 17,953 MW (8,991 MW + 8,962 MW). Toto konstatování je podloženo systémem zaznamenávání spotřeby plynu, denními záznamy o provozu kotlů a dokumenty o spotřebě plynu. Pozměněné povolení provozu za účelem ochrany kvality ovzduší, udělené společnosti Apollo Tyres, rovněž uvádí, že v provozu mohou být současně maximálně pouze dva kotle, jejichž maximální celkový jmenovitý tepelný příkon je 17,953 MW.

19

Ministr pro inovace uložil dne 20. března 2020 společnosti Apollo Tyres pokutu ve výši 29000000 maďarských forintů (HUF) (přibližně 81200 eur) za vypouštění emisí skleníkových plynů bez povolení z důvodu, že s ohledem na jmenovitý tepelný příkon tří kotlů, které tvoří zařízení této společnosti, má toto zařízení, na rozdíl od toho, co tvrdí tato společnost, celkový jmenovitý tepelný příkon vyšší než 20 MW, přičemž není vyžadováno, aby se přihlíželo k provedeným omezením jmenovitého příkonu těchto kotlů.

20

Společnost Apollo Tyres zpochybňuje legalitu tohoto rozhodnutí u Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko).

21

Tento soud si klade otázku, zda je pro účely určení nutnosti zařadit zařízení do unijního systému ETS, relevantní, zda má technická jednotka tvořící toto zařízení přímý vliv na emise. Jinými slovy, jedná se o otázku, zda v této technické jednotce musí probíhat činnost zahrnující spalování paliva nebo činnost přímo s ní spojená nebo činnost, která po technické stránce s takovou činností přímo souvisí.

22

Za těchto podmínek se Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešť) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Může být směrnice 2003/87/ES, a zvláště bod 3 její přílohy I, vykládána v tom smyslu, že pro určení, zda se na [spalování] v určitém zařízení vztahuje ETS, má prokázaná skutečnost, že vybavení, jež je součástí zařízení, funguje jen omezeně, vliv na celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení?“

23

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být bod 3 přílohy I směrnice 2003/87 vykládán v tom smyslu, že celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení musí být vypočítán s přihlédnutím k omezením maximálního jmenovitého tepelného příkonu tohoto zařízení provedeným provozovatelem uvedeného zařízení.

24

Na úvod je třeba připomenout, že cílem směrnice 2003/87 je vytvořit systém pro obchodování s povolenkami na emise, který má snížit emise skleníkových plynů do atmosféry na úroveň, jež brání nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému, a jehož konečným cílem je ochrana životního prostředí (rozsudek ze dne 11. listopadu 2021, Energieversorgungscenter Dresden-Wilschdorf, C‑938/19, EU:C:2021:908, bod 67 a citovaná judikatura).

25

Článek 2 odst. 1 směrnice 2003/87 stanoví, že do působnosti této směrnice spadají emise z činností uvedených v její příloze I a skleníkové plyny vyjmenované v příloze II, kde je uveden zejména oxid uhličitý (rozsudek ze dne 28. července 2016, Vattenfall Europe Generation, C‑457/15, EU:C:2016:613, bod 28).

26

Podle čl. 3 písm. e) této směrnice je pojem „zařízení“ definován jako stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v dotyčném místě a mohly by ovlivnit emise a znečistění.

27

Mezi činnostmi uvedenými v příloze I této směrnice jsou činnosti spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW jiných než zařízeních pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu (rozsudek ze dne 28. července 2016Vattenfall Europe Generation, C‑457/15, EU:C:2016:613, bod 35).

28

Bod 3 této přílohy I stanoví pravidlo agregace, které upřesňuje podmínky, za kterých je třeba posoudit, zda je celkový jmenovitý tepelný příkon v zařízení vyšší než 20 MW (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Granarolo, C‑617/19, EU:C:2021:338, bod 59).

29

Podle tohoto pravidla agregace se celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení vypočte tak, že se sečte jmenovitý tepelný příkon paliva všech technických jednotek tvořících toto zařízení, ve kterých jsou paliva spalována, kromě jednotek, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 3 MW a jednotek využívajících výhradně biomasu.

30

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zařízení, o které se jedná ve věci v původním řízení, jehož činnost spočívá ve spalování paliv produkujících skleníkové plyny, sestává ze tří kotlů. I když je maximální jmenovitý tepelný příkon každého z kotlů vyšší než 12 MW, zařízení pro elektronické zpracování dat umožňuje snížit jmenovitý tepelný příkon na 8,991 MW, 8,791 MW a 8,962 MW. Mimoto účinkem mechanismu instalovaného provozovatelem těchto kotlů je, že pouze dva ze tří kotlů mohou fungovat společně.

31

Za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba na prvním místě uvést, že pravidlo agregace stanovené v bodě 3 přílohy I směrnice 2003/87 musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě ukládá povinnost sčítat maximální jmenovitý tepelný příkon všech technických jednotek dotyčného zařízení, i když tyto jednotky nejsou v provozu na plnou kapacitu.

32

Zaprvé takový výklad je v souladu s cílem sledovaným směrnicí 2003/87, který podle jejího článku 1 spočívá v podpoře snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným (rozsudek ze dne 20. června 2019, ExxonMobil Production Deutschland, C‑682/17, EU:C:2019:518, bod 55 a citovaná judikatura).

33

Zohlednění maximálního jmenovitého tepelného příkonu technických jednotek daného zařízení při výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu tohoto zařízení tak umožňuje podrobit více zařízení vypouštějících emise skleníkových plynů povinnostem, které jsou uloženy touto směrnicí za účelem ochrany životního prostředí.

34

Dále takové zohlednění umožňuje jak vnitrostátnímu orgánu příslušnému pro přidělování povolenek (dále jen „příslušný vnitrostátní orgán“), tak provozovatelům stabilním způsobem určit zařízení, která spadají do působnosti této směrnice.

35

Vymáhání dodržování povinností, které mají na základě směrnice 2003/87 provozovatelé zařízení, na něž se vztahuje unijní systém ETS, a konkrétně povinnosti získat povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, která je stanovena v článku 4 této směrnice, povinnosti uvedené v jejím čl. 14 odst. 3 monitorovat a vykazovat emise skleníkových plynů způsobené jejich činnostmi a povinnosti stanovené v jejím čl. 12 odst. 3 vyřadit v zásadě počet povolenek rovnající se celkovým emisím z jejich zařízení, by se mohlo stát pro příslušné vnitrostátní orgány mimořádně obtížným, pokud by zařízení mohlo být v závislosti na objemu jeho činnosti spalování paliv pravidelně zahrnováno do systému ETS nebo z něj vylučováno.

36

Mimoto zohlednění maximálního jmenovitého tepelného příkonu technických jednotek tvořících zařízení umožňuje zaručit předvídatelnost omezení uložených provozovatelům zařízení, která podléhají unijnímu systému ETS, a může tak rovněž přispět k dodržování zásady právní jistoty, která vyžaduje, aby unijní právní předpisy umožnily jednotlivcům jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2021, Aurubis, C‑271/20, EU:C:2021:959, bod 69 a citovaná judikatura).

37

Zadruhé takový výklad je podpořen čl. 27a odst. 3 směrnice 2003/87. Podle tohoto ustanovení mohou členské státy vyřadit z unijního systému ETS rezervní či záložní jednotky zařízení, zejména pokud tyto jednotky nebyly v provozu alespoň 300 hodin ročně během tří let předcházejících oznámení těchto jednotek Evropské komisi dotyčným členským státem. Z toho vyplývá, že pouhá skutečnost, že technická jednotka zařízení není v provozu po určitou dobu, nevede automaticky k tomu, že ji není třeba zohlednit pro účely určení, zda zařízení, jehož je součástí, podléhá unijnímu systému ETS.

38

Mimoto pokyny Komise ze dne 18. března 2010 k výkladu přílohy I směrnice 2003/87 (Guidance on Interpretation of Annex I of the EU ETS Directive), které třebaže nejsou závazné, mohou sloužit k objasnění obecné systematiky této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 2018, INEOS, C‑58/17, EU:C:2018:19, bod 41 a citovaná judikatura), v bodě 3.3.1 upřesňují, že celkový jmenovitý tepelný příkon je obvykle specifikován výrobcem a se souhlasem kontrolního orgánu je uveden na technickém zařízení.

39

Zatřetí nutnost zohlednit při výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu zařízení maximální jmenovitý tepelný příkon technických jednotek tvořících toto zařízení je dále potvrzena okolností, že několik jazykových znění bodu 3 přílohy I směrnice 2003/87, zejména znění ve španělském, řeckém, italském, maďarském, nizozemském nebo portugalském jazyce, výslovně odkazují na celkový „jmenovitý“ tepelný příkon zařízení, který se vypočítá sečtením„jmenovitých“ tepelných příkonů technických jednotek, které jej tvoří [obdobně viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body), C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 79].

40

Je-li přitom přídavné jméno „jmenovitý“ použito, jako je tomu v projednávaném případě, v technickém a energetickém kontextu, odkazuje ve svém obvyklém smyslu na vlastnost nebo výkon uváděný výrobcem přístroje nebo zařízení nebo také na maximální stálý příkon dosahovaný za běžných provozních podmínek v okamžiku převzetí tohoto přístroje nebo zařízení bez ohledu na to, zda uvedený přístroj nebo zařízení může případně v určitých okamžicích fungovat pod úrovní takového maximálního příkonu.

41

Na druhém místě však nelze vyloučit, že omezení příkonu nebo odstavení zařízení nebo technické jednotky tvořící zařízení může být za určitých podmínek zohledněno za účelem určení, zda celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení zůstává vyšší než 20 MW.

42

V tomto ohledu je třeba uvést, že za účelem zajištění přesnosti údajů a okolností, které je třeba v rámci unijního systému ETS zohlednit, ukládá článek 7 směrnice 2003/87 provozovatelům povinnost, aby uvědomili příslušné vnitrostátní orgány o jakémkoli rozšíření či výrazném snížení kapacity jejich zařízení, která mohou vyžadovat aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2017, ArcelorMittal Rodange a Schifflange, C‑321/15, EU:C:2017:179, body 25 a 26). Z toho vyplývá, že pokud samotná kapacita spalování v zařízení klesne pod 20 MW, musí mít tento provozovatel možnost uplatnit před příslušným vnitrostátním orgánem skutečnost, že jeho zařízení již nepodléhá povinnosti mít povolení k vypouštění emisí.

43

Ostatně, pokud jsou provedena trvalá a kontrolovatelná omezení maximálního jmenovitého tepelného příkonu zařízení nebo některé z jeho jednotek, bylo by v rozporu s cílem sledovaným směrnicí 2003/87, jak byl uveden v bodě 32 tohoto rozsudku, nezohlednit taková omezení za účelem určení, zda se na toto zařízení nadále vztahuje unijní systém ETS.

44

Pokyny zmíněné v bodě 38 tohoto rozsudku ostatně ve svém bodě 4.3 upřesňují, že právní nebo fyzická omezení, která skutečně brání úplnému využití maximálního tepelného výkonu, mohou být zohledněna, pokud jsou tato omezení jednak jasně určena příslušným vnitrostátním orgánem ve vykonatelném rozhodnutí a jednak jsou předmětem pravidelné kontroly ze strany tohoto orgánu.

45

S ohledem na výše uvedené a zejména s ohledem na nezávazné pokyny uvedené ve zmíněných pokynech Komise je třeba mít za to, že pro účely pravidla agregace stanoveného v bodě 3 přílohy I směrnice 2003/87 není třeba takový maximální jmenovitý tepelný příkon technické jednotky, jež je součástí daného zařízení, zohlednit, a to v plném rozsahu, pokud byla tato výkonnost jeho provozovatelem trvale snížena, a sice takovým způsobem, že toto snížení nelze zvrátit bez zásadního technického zásahu nebo bez souhlasu příslušného vnitrostátního orgánu, a jak toto snížení, tak jeho trvalá povaha může být tímto orgánem účinně ověřena. Je na provozovateli, aby uvedenému orgánu předložil v tomto ohledu nezbytné důkazy.

46

Za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku, vede odstavení technické jednotky tvořící zařízení k tomu, že maximální jmenovitý tepelný příkon této jednotky není třeba pro účely tohoto pravidla agregace zohlednit.

47

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na otázku položenou předkládajícím soudem odpovědět tak, že bod 3 přílohy I směrnice 2003/87 musí být vykládán v tom smyslu, že celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení musí být vypočítán sečtením maximálního jmenovitého tepelného příkonu technických jednotek tvořících toto zařízení s výjimkou případů, kdy jsou omezení tohoto maximálního jmenovitého tepelného příkonu provedená jeho provozovatelem trvalá a pokud vnitrostátní orgán příslušný pro přidělování povolenek může existenci těchto omezení, stejně jako jejich trvalost skutečně ověřit.

48

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Bod 3 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018, musí být vykládán v tom smyslu, že celkový jmenovitý tepelný příkon zařízení musí být vypočítán sečtením maximálního jmenovitého tepelného příkonu technických jednotek tvořících toto zařízení s výjimkou případů, kdy jsou omezení tohoto maximálního jmenovitého tepelného příkonu provedená jeho provozovatelem trvalá a pokud vnitrostátní orgán příslušný pro přidělování povolenek může existenci těchto omezení, stejně jako jejich trvalost skutečně ověřit.