–

za „Žalvaris“ UAB K. Kačerauskasem, advokatas,

–

za litevskou vládu K. Dieninisem a R. Dzikovičem, jako zmocněnci,

–

za estonskou vládu N. Grünberg, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi L. Haasbeek, A. Steiblytė a K. Talabér-Ritz, jakož i P. Ondrůškem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 18, 42, 56, 58 a 70 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), jakož i čl. 2 bodu 35 a článků 3 až 7, 9 a 17 nařízení (ES) č. 1013/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. 2006, L 190, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Sanresa“ UAB a Aplinkos apsaugos departamentas prie Aplinkos ministerijos (Odbor ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí, Litva) (dále jen „veřejný zadavatel“) ve věci rozhodnutí posledně uvedeného odboru o vyloučení společnosti Sanresa ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

3

Článek 18 směrnice 2014/24, který se týká „[z]ásad zadávání veřejných zakázek“, stanoví:

„1.   Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

Zadávací řízení na veřejné zakázky nelze koncipovat se záměrem vyloučit je z oblasti působnosti této směrnice nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž. Hospodářská soutěž se považuje za uměle zúženou, pokud je zadávací řízení na veřejnou zakázku koncipováno se záměrem bezdůvodně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat určité hospodářské subjekty.

2.   Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby hospodářské subjekty při plnění veřejných zakázek dodržovaly příslušné povinnosti v oblasti práva životního prostředí a sociálního a pracovního práva, jež vyplývají z práva Unie, vnitrostátních právních předpisů, kolektivních smluv nebo z ustanovení mezinárodního sociálního a pracovního práva a práva v oblasti životního prostředí uvedených v příloze X.“

4

Článek 42 této směrnice stanoví podmínky, za nichž mohou veřejní zadavatelé formulovat „[t]echnické specifikace“ a brát je v potaz při výběru nabídek.

5

Článek 49 uvedené směrnice, nadepsaný „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“, stanoví:

„Oznámení o zahájení zadávacího řízení se užívají jako prostředek výzvy k účasti v soutěži u všech zadávacích řízení, aniž je dotčen čl. 26 odst. 5 druhý pododstavec a článek 32. Oznámení o zahájení zadávacího řízení musí obsahovat informace uvedené v příloze V části C a musí být uveřejněno v souladu s článkem 51.“

6

Článek 56 téže směrnice, který uvádí „[o]becné zásady“ výběru účastníků a zadávání zakázek, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Veřejné zakázky se zadávají na základě kritérií stanovených v souladu s články 67 až 69 za předpokladu, že veřejný zadavatel v souladu s články 59 až 61 ověřil splnění všech těchto podmínek:

[…]

Veřejný zadavatel může rozhodnout, že nezadá veřejnou zakázku uchazeči, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, pokud zjistí, že nabídka není v souladu s příslušnými povinnosti podle čl. 18 odst. 2.“

7

Článek 58 směrnice 2014/24, nadepsaný „Kvalifikační kritéria pro výběr“, stanoví:

„1.   Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:

Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. Požadavky omezí na ty, které zajišťují, aby měl zájemce nebo uchazeč právní a finanční způsobilost a technické a odborné schopnosti pro plnění veřejné zakázky, která má být zadána. Veškeré požadavky musí souviset s předmětem veřejné zakázky a být vzhledem k předmětu veřejné zakázky přiměřené.

2.   Pokud jde o vhodnost pro výkon odborné činnosti, mohou veřejní zadavatelé od hospodářských subjektů vyžadovat, aby byly zapsány v některém z profesních nebo obchodních rejstříků vedeném v členském státě, kde jsou usazeny, a uvedeném v příloze XI, nebo aby dodržely jiný požadavek stanovený v uvedené příloze.

Jsou-li v zadávacích řízeních na služby hospodářské subjekty povinny mít určité oprávnění nebo být členem určité organizace, aby mohly ve své zemi původu poskytovat danou službu, může veřejný zadavatel požadovat, aby prokázaly, že takové oprávnění či členství mají.

3.   Pokud jde o ekonomickou a finanční situaci, mohou veřejní zadavatelé stanovit požadavky k zajištění toho, aby hospodářské subjekty měly ekonomickou a finanční způsobilost nezbytnou k plnění veřejné zakázky. Za tímto účelem mohou veřejní zadavatelé zejména požadovat, aby hospodářské subjekty dosahovaly určitého minimálního ročního obratu, včetně určitého minimálního obratu v oblasti, které se veřejná zakázka týká. Nadto mohou veřejní zadavatelé vyžadovat, aby hospodářské subjekty poskytly informace o svých ročních účetních závěrkách, z nichž bude patrný například poměr mezi aktivy a pasivy. Požadovat mohou také odpovídající úroveň pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání.

Minimální roční obrat, který se od hospodářských subjektů vyžaduje, nesmí přesahovat dvojnásobek odhadované hodnoty veřejné zakázky, kromě řádně odůvodněných případů, jako jsou případy spojené se zvláštními riziky, jež vyplývají z povahy stavebních prací, služeb nebo dodávek. Hlavní důvody pro tento požadavek uvede veřejný zadavatel v zadávací dokumentaci nebo v samostatné zprávě podle článku 84.

Například poměr mezi aktivy a pasivy lze zohlednit, pokud veřejný zadavatel metody a kritéria pro toto zohlednění uvedl v zadávací dokumentaci. Tyto metody a kritéria musí být transparentní, objektivní a nediskriminační.

Pokud je veřejná zakázka rozdělena na části, použije se tento článek na každou jednotlivou část. Veřejný zadavatel však může stanovit minimální roční obrat, který se od hospodářských subjektů vyžaduje, odkazem na soubory částí v případě, že úspěšnému uchazeči bude zadáno provedení několika částí současně.

Pokud mají být zadány veřejné zakázky na základě rámcové dohody po obnovení soutěže, vypočítá se požadavek na maximální roční obrat uvedený ve druhém pododstavci tohoto odstavce podle očekávaného maximálního rozsahu jednotlivých veřejných zakázek, jež budou prováděny současně, nebo není-li znám, podle odhadované hodnoty rámcové dohody. V případě dynamických nákupních systémů se požadavek na maximální roční obrat uvedený v druhém pododstavci vypočítá na základě očekávaného maximálního rozsahu jednotlivých veřejných zakázek, jež mají být v rámci tohoto systému zadány.

4.   Pokud jde o technickou a odbornou způsobilost, mohou veřejní zadavatelé stanovit požadavky k zajištění toho, aby hospodářské subjekty disponovaly lidskými a technickými zdroji a zkušenostmi, které jsou nezbytné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě.

Veřejní zadavatelé mohou zejména požadovat, aby hospodářské subjekty disponovaly dostatečnými zkušenostmi, prokázanými prostřednictvím vhodných referencí na veřejné zakázky plněné v minulosti. Veřejný zadavatel může vycházet z předpokladu, že hospodářský subjekt nemá požadované profesní schopnosti, pokud zjistil, že hospodářský subjekt má protichůdné zájmy, jež by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

[…]“

8

Příloha XII této směrnice, nadepsaná „Způsoby prokázání splnění kritérií pro výběr“, v bodě g) části II uvádí mezi doklady technické způsobilosti hospodářského subjektu uvedenými v článku 58 uvedené směrnice „přehled o opatřeních v oblasti environmentálního řízení, která hospodářský subjekt bude moci uplatnit při plnění veřejné zakázky“.

9

Článek 70 směrnice 2014/24, který je nadepsán „Podmínky plnění veřejné zakázky“, zní:

„Veřejní zadavatelé mohou stanovit zvláštní podmínky pro plnění veřejné zakázky za předpokladu, že souvisí s předmětem veřejné zakázky ve smyslu čl. 67 odst. 3 a že jsou uvedeny ve výzvě k účasti v soutěži nebo v zadávací dokumentaci. Tyto podmínky mohou zahrnovat hospodářské, inovační, environmentální, sociální nebo se zaměstnáním související aspekty.“

10

Příloha V této směrnice, nadepsaná „Informace, jež mají být uvedeny v oznámeních“, obsahuje část C, věnovanou „[i]nformac[ím], jež mají být uvedeny v oznámeních o zahájení zadávacího řízení (podle čl. 49)“, jejíž bod 17 stanoví:

„Případné zvláštní podmínky, kterým plnění veřejné zakázky podléhá.“

11

Článek 2 nařízení č. 1013/2006 ve svém bodě 35 definuje „nedovolenou přepravu“ odpadů takto:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

[…]“

12

Hlava II tohoto nařízení, nadepsaná „Přeprava odpadů v rámci [Unie] tranzitem nebo bez tranzitu přes třetí země“, obsahuje články 3 až 32. Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Celkový procedurální rámec“, v odstavci 1 stanoví:

„Přeprava těchto odpadů podléhá postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu podle ustanovení této hlavy:

13

Článek 4 téhož nařízení, nadepsaný „Oznámení“, zní:

„Zamýšlí-li oznamovatel přepravit odpad uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo b), podá u příslušného orgánu místa odeslání a prostřednictvím tohoto orgánu předchozí písemné oznámení, a pokud podává obecné oznámení, dodrží článek 13.

Při podávání oznámení musí být splněny tyto požadavky:

14

Článek 11 nařízení č. 1013/2006, nadepsaný „Námitky k přepravě odpadů určených k odstranění“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud je podáno oznámení o plánované přepravě odpadů určených k odstranění, mohou příslušné orgány místa určení a místa odeslání do 30 dnů od předání potvrzení o přijetí příslušným orgánem místa určení podle článku 8 vznést v souladu se Smlouvou [FEU] odůvodněné námitky na základě jednoho nebo více z níže uvedených důvodů:

[…]“

15

Článek 17 tohoto nařízení, nadepsaný „Změny v přepravě po odsouhlasení“, stanoví:

„1.   Dojde-li k podstatným změnám v podrobnostech nebo podmínkách odsouhlasené přepravy, včetně změn plánovaného množství, trasy, plánu přepravy, data přepravy nebo dopravce, uvědomí oznamovatel neprodleně dotčené příslušné orgány a příjemce, a to pokud možno před zahájením přepravy.

2.   V tomto případě se podá nové oznámení, ledaže se všechny dotčené příslušné orgány domnívají, že navržené změny nové oznámení nevyžadují.

3.   Pokud se tyto změny týkají jiných příslušných orgánů, než jsou orgány dotčené původním oznámením, podá se nové oznámení.“

16

Lietuvos Respublikos viešųjų pirkimų įstatymas (zákon Litevské republiky o veřejných zakázkách), ve znění použitelném ve věci v původním řízení (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), v článku 35, nadepsaném „Obsah zadávací dokumentace“, stanoví:

„1.   V zadávací dokumentaci poskytne veřejný zadavatel veškeré informace týkající se podmínek zakázky a průběhu řízení.

2.   Zadávací dokumentace musí obsahovat:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

4.   Veřejný zadavatel vypracuje zadávací dokumentaci v souladu s ustanoveními tohoto zákona. Zadávací dokumentace musí být přesná, jasná, jednoznačná, aby umožňovala dodavatelům podat nabídky a veřejnému zadavateli obstarat si, co potřebuje.“

17

Článek 40 tohoto zákona, nadepsaný „Podávání žádostí o účast a nabídek“, stanoví:

„1.   Veřejný zadavatel musí stanovit dostatečně dlouhou dobu pro podání žádostí o účast a nabídky, aby dodavatelé mohli přiměřeně a včas připravit a podat své žádosti o účast a své nabídky. Tato lhůta nesmí být kratší než lhůty pro podání žádostí o účast a nejkratší nabídky stanovené v článcích 60, 62, 65, 69 a 74 tohoto zákona. Veřejný zadavatel stanoví tuto lhůtu s ohledem na složitost veřejné zakázky a na čas nezbytný pro vypracování žádostí o účast a nabídek.

[…]

3.   Mohou-li být nabídky podány pouze na základě návštěvy míst poskytování služeb nebo provedení stavebních prací nebo po seznámení se s podmínkami stanovenými v zadávací dokumentaci, veřejný zadavatel stanoví lhůtu k podání nabídek, která je delší než lhůta stanovená v článcích 60, 62, 65, 69 a 74 tohoto zákona, aby se všichni dodavatelé, kteří mají zájem, mohli seznámit se všemi informacemi nezbytnými pro vypracování svých nabídek.

4.   Veřejný zadavatel musí prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby všichni dodavatelé, kteří si přejí zúčastnit se řízení, měli možnost seznámit se všemi informacemi nezbytnými pro vypracování nabídek v následujících případech:

5.   Veřejný zadavatel prodlouží lhůtu pro podávání nabídek v případech uvedených v odstavci 4 tohoto článku s ohledem na význam informací nebo změn zadávací dokumentace. Pokud o dodatečné informace nebylo požádáno včas nebo nemá dopad na přípravu nabídek, veřejný zadavatel může lhůtu neprodloužit.

[…]“

18

Článek 47 uvedeného zákona, nadepsaný „Kontrola způsobilosti dodavatele“, stanoví:

„1.   Vzhledem k tomu, že veřejný zadavatel je povinen určit, zda má dodavatel schopnosti, důvěryhodnost a kapacity, které jsou požadované k plnění podmínek zakázky, může v oznámení o zakázce nebo v jiných dokumentech k zakázce definovat způsobilost, která se požaduje od zájemců nebo uchazečů, a doklady nebo informace, které je třeba předložit za účelem osvědčení, že tuto způsobilost má. Požadovaná způsobilost zájemců nebo uchazečů nesmí uměle omezit hospodářskou soutěž, musí být přiměřená ve vztahu k předmětu zakázky a musí být přesná a jasná. Při ověřování způsobilosti dodavatelů bere veřejný zadavatel v úvahu podle volby:

2.   Veřejný zadavatel je oprávněn v zadávací dokumentaci požadovat, aby dodavatel měl právo vykonávat činnost nezbytnou k plnění zakázky. Pokud jde o trh služeb, může požadovat, aby dodavatelé měli určité povolení nebo byli členy určitých organizací, je-li toto povinné k tomu, aby mohli poskytovat dané služby v zemi svého původu.

[…]“

19

Dne 7. října 2018 zveřejnil veřejný zadavatel otevřené mezinárodní zadávací řízení týkající se veřejné zakázky na služby nakládání s nebezpečnými odpady.

20

K tomu, aby se předešlo vzniku environmentální katastrofy, veřejný zadavatel v bodě 9 tohoto zadávacího řízení uvedl, že je nezbytné rychle ukončit provoz vysoce rizikového zařízení, v němž jsou skladovány nebezpečné odpady, a rychle tyto odpady zlikvidovat. V bodě 11 uvedeného zadávacího řízení uvedl, že tyto odpady jsou skladovány na otevřeném místě v degradujících nádobách, které jsou umístěny přímo na zemi, naskládány na sebe a vystaveny zatížení. Kromě toho tyto odpady obsahují chemické látky, které jsou nebezpečné a přístupné neoprávněným osobám. Tyto okolnosti podle veřejného zadavatele odůvodnily uplatnění zrychleného řízení a zkrácení lhůty pro podávání nabídek.

21

Bod 23 zadávacího řízení dotčeného ve věci v původním řízení stanovil podmínky způsobilosti, které museli uchazeči splnit ve lhůtě stanovené pro podávání nabídek. Veřejný zadavatel uvedl, že pouze uchazeč zařazený na první místo bude povinen předložit dokumenty potvrzující jeho způsobilost, které jsou uvedeny v tabulce obsažené v uvedeném bodě. Kromě toho pro případ, že by způsobilost dodavatele týkající se oprávnění vykonávat danou činnost nebyla z části nebo vůbec ověřena, se uchazeč veřejnému zadavateli musel zavázat, že zakázku budou plnit pouze osoby, které jsou k tomu oprávněny.

22

Zadávací řízení dotčené ve věci v původním řízení mimo jiné uchazečům umožňovalo, aby před podáním nabídky dotčený pozemek navštívili. Z důvodu nemožnosti přístupu k vysokému počtu kontejnerů a určení úrovně jejich naplnění však skutečné množství nebezpečných odpadů nebylo známo.

23

Veřejný zadavatel obdržel čtyři nabídky. Jedna z nich byla podána společností Sanresa, jakožto vedoucí společností dočasného sdružení litevských podniků. Tato nabídka určovala dva subdodavatele se sídlem v Dánsku a České republice.

24

Dne 22. listopadu 2018 veřejný zadavatel požádal společnost Sanresa, aby mu ve lhůtě pěti pracovních dnů poskytla doplňující informace za účelem objasnění její nabídky týkající se zejména rozdělení jednotlivých postupů nakládání s odpady mezi její partnery a subdodavatele, jakož i informace, který z jejích subdodavatelů má oprávnění k mezinárodní přepravě odpadů.

25

Dne 7. prosince 2018 oznámil veřejný zadavatel společnosti Sanresa, že mezinárodní přeprava odpadů je podle nařízení č. 1013/2006 podmíněna získáním předchozího povolení od orgánů států dotčených touto přepravou a žádný z hospodářských subjektů, které označila, není jeho držitelem. Veřejný zadavatel tedy společnosti Sanresa umožnil zhojit tyto nedostatky do 17. prosince 2018 tím, že jí poskytl možnost doplnit svou nabídku nebo předložit nový seznam subdodavatelů.

26

Dne 26. února 2019 se však veřejný zadavatel rozhodl ukončit zadávací řízení z důvodu, že zadávací řízení dotčené ve věci v původním řízení není jasné, načež toto rozhodnutí dne 18. března 2019 přehodnotil. Následujícího dne písemně informoval společnost Sanresa, že má lhůtu čtyřiceti dnů k předložení povolení k mezinárodní přepravě odpadů nebo na změnu subdodavatelů.

27

Veřejný zadavatel nabídku společnosti Sanresa dne 21. května 2019 odmítl zejména z důvodu, že tato společnost vzhledem k tomu, že neměla povolení uskutečňovat mezinárodní přepravu odpadů vyžadovanou nařízením č. 1013/2006, neprokázala, že je oprávněna vykonávat dotčenou činnost.

28

Dne 30. května 2019 podala společnost Sanresa stížnost proti odmítnutí své nabídky, v níž tvrdila, že splňuje podmínku způsobilosti dodavatelů vyplývající z podmínek zadávacího řízení. Společnost Sanresa měla za to, že tyto podmínky nevyžadují, aby byla nabídka doprovázena souhlasem vnitrostátních orgánů s mezinárodní přepravou odpadů. Vzhledem k tomu, že její stížnost byla zamítnuta, podala soudní žalobu, která byla zamítnuta jak v prvním stupni, tak v odvolacím řízení. Podala tedy kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy).

29

Podle tohoto soudu vyvstává především otázka kvalifikace ustanovení zadávacího řízení, podle kterého je uchazeč povinen předložit v průběhu zadávacího řízení souhlas příslušných orgánů s mezinárodní přepravou odpadů v souladu s nařízením č. 1013/2006, přičemž účastníci řízení se neshodují v otázce, zda toto ustanovení stanoví podmínku způsobilosti uchazečů nebo podmínku plnění zakázky, která bude zadána.

30

Uvedený soud nejprve uvádí, že účastníci původního řízení mají za to, že toto ustanovení výslovně nevyžaduje, aby byl souhlas příslušných orgánů s mezinárodní přepravou odpadu připojen k nabídce.

31

Dále má předkládající soud stejně jako společnost Sanresa za to, že povinnost předložit tento souhlas nesouvisí se způsobilostí uchazeče, nýbrž s plněním veřejné zakázky. Přestože technické specifikace musí být dostatečně přesné, aby umožnily uchazečům určit předmět zakázky a veřejnému zadavateli ji zadat, veřejný zadavatel vymezil nepřesně předmět zakázky, a sice složení nebezpečných odpadů, které je třeba odstranit, a jejich kód. Je tak již z povahy věci nemožné poskytnout všechny tyto informace při podání nabídky.

32

Kromě toho situace, kdy veřejný zadavatel vyčerpávajícím způsobem nepopisuje předmět zakázky, může být rovněž neslučitelná s nařízením č. 1013/2006, jelikož legalita přepravy odpadů závisí zejména na splnění původních podmínek, s ohledem na něž byl udělen souhlas s přepravou. Zejména článek 17 tohoto nařízení vyžaduje, aby byl postup oznámení zopakován v případě, že by složení a skutečné množství všech nebezpečných odpadů vyšlo najevo až během plnění veřejné zakázky.

33

Předkládající soud navíc uvádí, že uvedené nařízení, zejména jeho čl. 11 odst. 1 písm. b), přiznává příslušným orgánům států místa odeslání, místa určení a tranzitu širokou posuzovací pravomoc za účelem vznášení námitek proti přepravě odpadů určených k odstranění nebo využití, zejména z důvodů založených na vnitrostátních právních předpisech nebo na veřejném pořádku. Existuje tedy nezanedbatelné riziko, že úspěšný uchazeč o veřejnou zakázku na přepravu odpadů nebude v důsledku právních překážek schopen veřejnou zakázku realizovat. Za těchto podmínek má tento soud pochybnosti o tom, že je třeba, aby riziko odmítnutí souhlasu bylo přeneseno na veřejné zadavatele, kteří vybrali úspěšného uchazeče a uzavřeli s ním veřejnou zakázku.

34

Předkládající soud konečně uvádí, že veřejný zadavatel dotčený ve věci v původním řízení tím, že v bodě 23.1.2 podmínek zadávacího řízení stanoví, že „v případě, že způsobilost dodavatele týkající se práva vykonávat danou činnost nebyla zčásti nebo vůbec, se dodavatel veřejnému zadavateli zavazuje, že zakázku budou plnit pouze osoby, které toto právo mají“, znění, které je totožné se zněním čl. 35 odst. 2 bodu 3 zákona o veřejných zakázkách, uložilo podmínku týkající se způsobilosti uchazeče plnit veřejnou zakázku.

35

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že až do roku 2017 nebyl v zadávacích řízeních stanoven žádný požadavek, pokud jde o oprávnění uchazečů vykonávat činnost, které se týká veřejná zakázka, takže bylo věcí uchazečů, aby s ohledem na definici předmětu veřejné zakázky, jakož i na technické specifikace určili všechna osvědčení, povolení a osvědčení nezbytná k doložení skutečnosti, že byli nositeli požadovaného zvláštního oprávnění.

36

Tento soud upřesňuje, že po vydání rozsudku ze dne 14. února 2017, jímž došlo k výkladovému obratu, má za to, že veřejní zadavatelé nemohou odmítnout nabídky z důvodu, že nesplňují požadavky, které nebyly zveřejněny, i když tyto požadavky vyplývají z kogentních právních norem. Kromě toho, pokud nebyly požadavky týkající se práva vykonávat dotčenou činnost stanovené zvláštními zákony jasně upřesněny v podmínkách zakázky a uchazeči tyto požadavky nesplňovali, měli by mít možnost napravit nedostatky své nabídky, což zahrnuje možnost určit, a to i po uplynutí lhůty pro podání nabídek, nového partnera nebo subdodavatele pro plnění veřejné zakázky.

37

Předkládající soud dodává, že litevský zákonodárce chtěl zákonem o veřejných zakázkách, který zajišťuje provedení směrnice 2014/24, zabránit tomu, aby veřejní zadavatelé mohli odmítnout nabídky z důvodu nedostatečné způsobilosti uchazečů, přestože podmínky způsobilosti nebyly v zadávací dokumentaci jasně uvedeny. Za tímto účelem uvádí, že čl. 35 odst. 2 bod 3 zákona o veřejných zakázkách nyní výslovně uvádí, že veřejní zadavatelé mají právo neověřovat nebo neověřovat plně dotčenou způsobilost dodavatelů.

38

Předkládající soud si nicméně klade otázku, zda neomezená pravomoc takto přiznaná veřejným zadavatelům neověřovat, zda uchazeči skutečně mají právo vykonávat danou činnost, je v souladu se zásadami transparentnosti a ochrany legitimního očekávání, jakož i s racionální organizací postupů při zadávání veřejných zakázek.

39

Za těchto okolností se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

40

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 18 odst. 2, jakož i články 58 a 70 směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku na služby nakládání s odpady povinnost hospodářského subjektu zamýšlejícího přepravit odpady z jednoho členského státu do jiného členského státu mít – zejména v souladu s čl. 2 bodem 35 a článkem 3 nařízení č. 1013/2006 – souhlas příslušných orgánů států dotčených touto přepravou, představuje podmínku týkající se vhodnosti pro výkon odborné činnosti nebo podmínku plnění této veřejné zakázky.

41

Zaprvé z čl. 56 odst. 1 písm. b), jakož i z článků 57 a 58 směrnice 2014/24 vyplývá, že veřejní zadavatelé mohou stanovit jako podmínky pro účast v zadávacím řízení pouze kvalitativní kritéria pro výběr. Jak vyplývá z čl. 58 odst. 1 druhého pododstavce této směrnice, těmito kritérii jsou kritéria uvedená v odstavcích 2 až 4 tohoto článku a týkají se vhodnosti pro výkon odborné činnosti, ekonomické a finanční situace, jakož i technické a odborné způsobilosti.

42

V projednávané věci je třeba určit, zda povinnost získat souhlas příslušných orgánů k tomu, aby mohly přepravovat nebezpečné odpady z jednoho členského státu do jiného členského státu, vyžadovaný ve veřejné zakázce dotčené v původním řízení, může spadat do jedné ze tří kategorií kvalitativních kritérií pro výběr vyjmenovaných v čl. 58 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) až c) uvedené směrnice a upřesněných v odstavcích 2 až 4 tohoto článku.

43

Článek 58 odst. 2 směrnice 2014/24 týkající se vhodnosti hospodářského subjektu pro výkon odborné činnosti, které se týká veřejná zakázka, umožňuje veřejným zadavatelům požadovat zápis hospodářských subjektů v profesním nebo obchodním rejstříku vedeném v členském státě usazení. Jsou-li v zadávacích řízeních na služby hospodářské subjekty povinny mít určité oprávnění nebo být členem určité organizace, aby mohly ve své zemi původu poskytovat danou službu, může veřejný zadavatel požadovat, aby své oprávnění nebo členství doložily.

44

Povinnost získat souhlas dotčených příslušných orgánů k přepravě odpadů z jednoho členského státu do jiného přitom nemůže být připodobněna povinnosti zápisu v profesním nebo obchodním rejstříku členského státu ani povinnosti mít určité oprávnění nebo být členem určité organizace.

45

Povinnost získat takový souhlas tedy podle všeho nepatří pod kritérium vhodnosti pro výkon odborné činnosti ve smyslu čl. 58 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) uvedené směrnice.

46

Tato povinnost rovněž nesouvisí s ekonomickou a finanční situací hospodářského subjektu ve smyslu čl. 58 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) téže směrnice.

47

Vyvstává ještě otázka, zda uvedená povinnost může spadat pod technickou a odbornou způsobilosti ve smyslu písmene c) tohoto ustanovení. Článek 58 odst. 4 směrnice 2014/24 stanoví, že veřejní zadavatelé mohou podmínit účast hospodářských subjektů v zadávacím řízení tím, že tyto hospodářské subjekty musí disponovat lidskými a technickými zdroji a zkušenostmi, které jsou nezbytné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Mohou zejména požadovat, aby hospodářské subjekty disponovaly dostatečnými zkušenostmi, prokázanými prostřednictvím vhodných referencí na veřejné zakázky plněné v minulosti.

48

Posouzení technické a odborné způsobilosti zájemce nebo uchazeče tedy vychází zejména ze zpětného hodnocení zkušeností získaných hospodářskými subjekty při plnění dřívějších veřejných zakázek, o čemž svědčí oba odkazy na zkušenosti uvedené v čl. 58 odst. 4 této směrnice.

49

Povinnost získat souhlas dotčených příslušných orgánů k přepravě odpadů z jednoho členského státu do jiného členského státu tak nepatří ani pod pojem „technická a odborná způsobilost zájemce nebo uchazeče“ ve smyslu čl. 58 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) uvedené směrnice.

50

Toto posouzení nemůže být zpochybněno skutečností, že příloha XII část II písm. g) směrnice 2014/24 umožňuje hospodářským subjektům prokázat jejich technickou způsobilost tím, že uvedou opatření v oblasti environmentálního řízení, která budou moci uplatnit při plnění veřejné zakázky. Opatření v oblasti environmentálního řízení, na která se toto ustanovení vztahuje, totiž odpovídají opatřením, která hodlá hospodářský subjekt uplatňovat spontánně.

51

Zadruhé článek 70 této směrnice, nadepsaný „Podmínky plnění veřejné zakázky“, stanoví, že veřejní zadavatelé mohou stanovit zvláštní podmínky pro plnění veřejné zakázky za předpokladu, že souvisí s předmětem veřejné zakázky ve smyslu čl. 67 odst. 3 uvedené směrnice. Tyto podmínky mohou zahrnovat hospodářské, inovační, environmentální, sociální nebo se zaměstnáním související aspekty.

52

V tomto ohledu se zdá, že povinnost získat souhlas příslušných orgánů států před přepravou odpadů, stanovená v článcích 3 až 6 nařízení č. 1013/2006, je součástí plnění zakázky. Směřuje totiž ke stanovení zvláštních podmínek určených k zohlednění environmentálních aspektů, kterými se musí řídit vývoz odpadů do jiného státu. Z tohoto důvodu lze tento požadavek užitečně uplatnit pouze vůči hospodářským subjektům, které mají v úmyslu vyvážet odpady do jiného státu.

53

Touto povinností veřejný zadavatel kromě toho splňuje požadavky čl. 18 odst. 2 směrnice 2014/24, podle kterého členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby při plnění veřejných zakázek splňovaly hospodářské subjekty zejména povinnosti platné v oblasti práva životního prostředí stanovené unijním právem.

54

Konečně se nejeví, že skutečnost, že uvedená povinnost je kvalifikována jako „podmínka plnění veřejné zakázky“, je takové povahy, aby ohrozila plnění veřejné zakázky dotčené v původním řízení. Skutečnost, že hospodářský subjekt již zajišťoval činnosti, které jsou v podstatě rovnocenné činnosti, které se týká dotčená veřejná zakázka, totiž nasvědčuje tomu, že bude schopen zajistit plnění posledně uvedené veřejné zakázky. Jak mimoto uvedla Evropská komise ve svém písemném vyjádření, veřejný zadavatel se může chránit před rizikem neprovedení veřejné zakázky tím, že definuje kritéria pro výběr, která mohou snížit riziko nevydání souhlasu, zejména bonifikací předchozích zkušeností v oblasti přepravy nebezpečných odpadů.

55

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 18 odst. 2, jakož i články 58 a 70 směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku na služby nakládání s odpady povinnost hospodářského subjektu zamýšlejícího přepravit odpady z jednoho členského státu do jiného členského státu mít – zejména v souladu s čl. 2 bodem 35 a článkem 3 nařízení č. 1013/2006 – souhlas příslušných orgánů států dotčených touto přepravou, představuje podmínku plnění této veřejné zakázky.

56

Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku.

57

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda článek 70 směrnice 2014/24, ve spojení s čl. 18 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby nabídka uchazeče byla odmítnuta pouze z toho důvodu, že tento uchazeč v době podání své nabídky neposkytne doklad, že splňuje podmínku plnění dotyčné veřejné zakázky.

58

Článek 70 směrnice 2014/24 stanoví, že podmínky plnění zakázky musí být uvedeny ve výzvě k účasti v soutěži nebo v zadávací dokumentaci.

59

V projednávané věci přitom z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že veřejný zadavatel nebyl schopen posoudit přesné množství nebezpečných odpadů, které mají být zpracovány, a že mezi účastníky původního řízení není sporu o tom, že zadávací dokumentace výslovně nevyžadovala, aby byl k nabídce přiložen souhlas příslušných orgánů s mezinárodní přepravou odpadů.

60

I když veřejný zadavatel musí v zásadě uvést podmínku plnění zakázky ve výzvě k účasti v soutěži nebo v zadávací dokumentaci, neuvedení takového údaje však nemůže vést k protiprávnosti zadávacího řízení, pokud podmínka plnění dotčené zakázky jasně vyplývá z unijní právní úpravy použitelné na činnost dotčenou veřejnou zakázkou a z rozhodnutí hospodářského subjektu neplnit veřejnou zakázku na území státu, na kterém se nachází veřejný zadavatel.

61

V tomto ohledu z článku 4 nařízení č. 1013/2006 vyplývá, že zamýšlí-li hospodářský subjekt přepravit odpad uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto nařízení, musí příslušnému orgánu místa odeslání podat zejména formulář oznámení a průvodní doklad, smlouvu, kterou uzavřel s příjemcem, který bude pověřen provést postupy k využití nebo odstranění oznámeného odpadu, jakož i finanční záruku nebo odpovídající pojištění. Tato ustanovení tedy předpokládají, že uchazeč má k dispozici podrobné informace o množství a složení odpadů, trase přepravy, dopravních prostředcích, které budou za tímto účelem použity.

62

Kromě toho je uchazeč na základě článku 58 směrnice 2014/24 povinen prokázat, aby mohl být připuštěn k účasti v zadávacím řízení, že při podání nabídky splňuje kvalitativní kritéria pro výběr uvedená v čl. 58 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) až c) této směrnice. Naproti tomu může počkat až na zadání veřejné zakázky, aby poskytl doklad o tom, že splňuje podmínky plnění veřejné zakázky. Kvalitativní kritéria pro výběr totiž veřejnému zadavateli umožňují připustit k podání nabídek pouze ty hospodářské subjekty, jejichž technická a odborná způsobilost založená na jejich dřívějších zkušenostech umožňuje předpokládat, že budou schopni plnit dotčenou veřejnou zakázku a v případě potřeby zajistí požadovaná povolení nebo logistiku. Kromě toho skutečnost, že se uchazečům ukládá povinnost splnit všechny podmínky plnění veřejné zakázky při podání jejich nabídky, představuje nadměrný požadavek, který může tyto hospodářské subjekty odradit od účasti v zadávacích řízeních, a tím porušuje zásady proporcionality a transparentnosti zakotvené v čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice.

63

Za těchto podmínek je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že článek 70 směrnice 2014/24, ve spojení s čl. 18 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby nabídka uchazeče byla odmítnuta pouze z toho důvodu, že tento uchazeč v době podání nabídky neposkytne doklad, že splňuje podmínku plnění dotyčné veřejné zakázky.

64

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba článek 18, čl. 56 odst. 1 první pododstavec písm. b), čl. 58 odst. 1 písm. a) a čl. 58 odst. 2 směrnice 2014/24 vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která veřejným zadavatelům umožňuje, aby v zadávací dokumentaci vymezili postup hodnocení nabídek, podle kterého vhodnost uchazečů pro výkon dotyčné odborné činnosti bude předmětem ověření, či nikoli, přestože je tato vhodnost nezbytnou podmínkou pro řádné plnění zakázky, což by zadavateli mělo být známo před vyhotovením zadávací dokumentace.

65

Tato otázka vychází z předpokladu, že povinnost hospodářských subjektů, které si přejí přepravit odpady z jednoho členského státu do jiného členského státu, mít souhlas dotčených příslušných orgánů zejména v souladu s čl. 2 bodem 35 a článkem 3 nařízení č. 1013/2006, představuje kvalitativní kritérium pro výběr ve smyslu článku 58 směrnice 2014/24.

66

Vzhledem k tomu, že tato povinnost musí být kvalifikována jako podmínka plnění veřejné zakázky ve smyslu článku 70 této směrnice, jak vyplývá z odpovědi na první otázku, není třeba na čtvrtou otázku odpovídat.

67

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda článek 18 a čl. 42 odst. 1 první pododstavec směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že ve veřejné zakázce na nakládání s odpady si veřejní zadavatelé mohou takové služby zajistit legálním způsobem pouze tehdy, vymezí-li množství a složení odpadů, jakož i další důležité podmínky plnění veřejné zakázky jasným a přesným způsobem v zadávací dokumentaci.

68

Na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v rámci řízení podle článku 267 SFEU se vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem je ze strany Soudního dvora možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny. Funkce svěřená Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce totiž spočívá v tom, že přispívá k výkonu spravedlnosti v členských státech, a nikoli že poskytuje poradní stanoviska k obecným či hypotetickým otázkám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Archus a Gama, C‑131/16, EU:C:2017:358, body 41 až 43, jakož i citovaná judikatura).

69

Kromě skutečnosti, že je tato otázka formulována abstraktně a obecně, přitom předkládací rozhodnutí neobsahuje ani minimální vysvětlení umožňující prokázat souvislost mezi uvedenou otázkou a sporem v původním řízení.

70

Za těchto podmínek je tato otázka hypotetická, a tudíž nepřípustná.

71

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: