1.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 11 a čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi NB a AB, tedy matkou a jejím nezletilým synem, na jedné straně a Secretary of State for the Home Department (United Kingdom) (ministryně vnitra, Spojené království, dále jen „ministryně vnitra“) na straně druhé. NB a AB jsou osobami bez státní příslušnosti palestinského původu, které dříve pobývaly v Libanonu a jsou zaregistrovány jako uprchlíci u Agentury Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA). Jako kdyby snad život nepřinesl této rodině již tak dost výzev, je nutné zmínit, že AB je sám těžce zdravotně postižen a má velmi komplikované zdravotní a sociální potřeby.

3.

Řízení se týká opravného prostředku podaného proti rozhodnutí ministryně vnitra, kterým byla zamítnuta žádost NB a AB o přiznání postavení uprchlíka nebo humanitární ochrany. Vzhledem k tomu, že NB a AB jsou osobami bez státní příslušnosti palestinského původu, které se zaregistrovaly u UNRWA, mají nárok na ochranu a podporu od této agentury, a jsou tedy v zásadě na základě první věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 vyloučeny z postavení uprchlíka podle podmínek uvedené směrnice, ledaže tato ochrana nebo podpora přestane být v souladu v druhou větou čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 udělována.

4.

Věc projednávaná u předkládajícího soudu se tedy týká mimo jiné otázky, zda došlo k ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA ve vztahu k AB ve smyslu druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. V případě, že by bylo konstatováno, že udělování takové ochrany nebo podpory bylo ukončeno, AB by se mohl ipso facto dovolávat směrnice 2004/83 z důvodu svého postavení palestinského uprchlíka bez státní příslušnosti, aniž by musel nezbytně prokazovat, že má například oprávněné obavy před pronásledováním ve smyslu čl. 2 písm. c) uvedené směrnice ( 3 ).

5.

Před posouzením předběžných otázek je však nejdříve nutné uvést relevantní právní úpravu.

6.

Úmluva o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána dne 28. července 1951 v Ženevě [Sbírka smluv Organizace Spojených Národů, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)], vstoupila v platnost dne 22. dubna 1954. Byla doplněna a pozměněna Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků, který byl přijat v New Yorku dne 31. ledna 1967 a vstoupil v platnost dne 4. října 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“).

7.

Článek 1 oddíl D Ženevské úmluvy, který zavádí výjimečné právní postavení pro určité skupiny osob, zní následovně:

„Tato úmluva se nevztahuje na osoby, které v současné době užívají ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky [dále jen ‚HCR‘.

Jestliže podobná ochrana nebo podpora není z jakýchkoliv důvodů dále udělována osobám, jejichž postavení není ještě definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění Spojených národů, vztahují se na ně ustanovení této úmluvy.“

8.

UNRWA byla zřízena na základě rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 302 (IV) ze dne 8. prosince 1949 týkající se podpory palestinských uprchlíků. Jejím úkolem je přispívat k dobrým životním podmínkám a humánnímu rozvoji palestinských uprchlíků. Oblast působení UNRWA zahrnuje Libanon, Sýrii, Jordánsko, západní břeh Jordánu (včetně Východního Jeruzaléma) a pásmo Gazy. Mandát UNRWA byl prodloužen do 30. června 2023 rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů A/RES/74/83 dne 13. prosince 2019.

9.

V současné době je UNRWA jediným orgánem nebo odbornou organizací OSN (jinou než HCR), na kterou je odkazováno v první větě čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 a v prvním pododstavci čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy.

10.

Bod 3 odůvodnění směrnice 2004/83 uvádí, že Ženevská úmluva je základem mezinárodního právního režimu na ochranu uprchlíků.

11.

Jak vyplývá z bodu 10 odůvodnění směrnice 2004/83 vykládaného s přihlédnutím k čl. 6 odst. 1 SEU, tato směrnice ctí základní práva a svobody a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Tato směrnice zejména usiluje o zajištění plného dodržování lidské důstojnosti a práva na azyl u žadatelů o azyl, a to na základě článků 1 a 18 Listiny.

12.

Body 16 a 17 odůvodnění směrnice 2004/83 znějí následovně:

13.

Bod 38 odůvodnění směrnice 2004/83 uvádí, že „v souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 28. ledna 2002 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice“.

14.

V kapitole III směrnice 2004/83 (nadepsané „Podmínky pro získání postavení uprchlíka“), je obsažen článek 11, nadepsaný „Ukončení“, který zní takto:

„1.   Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti pozbývá postavení uprchlíka, jestliže:

[...]

[...]“

15.

Článek 12 směrnice 2004/83, který je rovněž obsažen v kapitole III a je nadepsán „Vyloučení“, stanoví v odst. 1 písm. a) – tedy ustanovení, které se skládá ze dvou vět, jež odrážejí dva pododstavce čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy – následující:

„1.   Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti je vyloučen z postavení uprchlíka, jestliže

16.

Článek 13 směrnice 2004/83, obsažený v kapitole IV této směrnice (nadepsané „Postavení uprchlíka“), je nadepsán „Přiznání postavení uprchlíka“ a zní takto:

„Členské státy přiznávají postavení uprchlíka státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, které splňují podmínky pro získání postavení uprchlíka v souladu s kapitolami II a III.“

17.

Směrnice 2004/83 byla s účinností od 21. prosince 2013 zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany ( 4 ). Podle bodu 50 odůvodnění této posledně uvedené směrnice se Spojené království Velké Británie a Severního Irska nepodílelo na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

18.

Směrnice 2004/83 je tedy i nadále použitelná pro Spojené království navzdory skutečnosti, že byla zrušena a nahrazena směrnicí 2011/95.

19.

Hlavní ustanovení právní úpravy Spojeného království provádějící směrnici 2004/83 jsou obsažena v The Refugee or Person in Need of International Protection (Qualification) Regulations 2006 (nařízení z roku 2006 o uprchlících nebo osobách, které potřebují mezinárodní ochranu) ( 5 ) a v Immigration Rules (imigrační pravidla) (dále jen „nařízení z roku 2006“) ( 6 ).

20.

Podle článku 2 nařízení z roku 2006 se „uprchlíkem“ rozumí osoba, která spadá do působnosti čl. 1 oddílu A Ženevské úmluvy a nevztahuje se na ni článek 7. Článek 7 odst. 1 stanoví, že „osoba není uprchlíkem, pokud spadá do oblasti působnosti [čl. 1 oddílu D, oddílu E nebo oddílu F] Ženevské úmluvy“.

21.

Článek 339AA imigračních pravidel je nadepsán „Vyloučení z úmluvy o uprchlících“. Tento článek stanoví:

„Tento článek se použije, pokud se ministr vnitra ujistí, že osoba měla být nebo je vyloučena z postavení uprchlíka podle článku 7 The Refugee or Person in Need of International Protection (Qualification) Regulations 2006 (nařízení z roku 2006 o uprchlících nebo osobách, které potřebují mezinárodní ochranu).

[...]“

22.

NB, její manžel a čtyři její děti (včetně jejího syna AB) přicestovali do Spojeného království dne 11. října 2015. Jejich páté dítě, H, se následně narodilo ve Spojeném království. Všichni kromě H jsou palestinskými uprchlíky zaregistrovanými u UNRWA. Žili v uprchlickém táboře Al Bass nacházejícím se v Súru v jižním Libanonu až do doby, než v roce 2015 Libanon opustili.

23.

Jak jsem již uvedl, AB je zdravotně postižené dítě, které má vážné a komplikované potřeby. Trpí hydrocefalem, mozkovou obrnou postihující jeho trup, nohy a levou paži, což znamená, že není schopen chůze, dále skoliózou, závažnými poruchami učení, atrofií zrakového nervu a nystagmem v obou očích (je registrovaným zrakově postiženým), občasnými záchvaty (které jsou léčeny pomocí akutní medikace) a kombinovanou inkontinencí.

24.

NB a AB podali ve Spojeném království v roce 2019 žádost o azyl. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím ministryně vnitra ze dne 3. září 2019. NB a AB podali proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Podle předkládajícího soudu je nesporné, že výsledek řízení o opravném prostředku závisí v zásadě na situaci AB a na tom, zda „lze prokázat, že důvod, proč není dále udělována ochrana nebo podpora ze strany UNRWA, je založen na skutečnostech nezávislých na jeho vůli“. Je-li tomu tak, pak bude NB a AB těžit ze začleňujících (ipso facto) ustanovení druhého pododstavce čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy a druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83.

25.

Je třeba připomenout, že v rámci řízení o předběžné otázce přísluší vnitrostátnímu soudu, aby objasnil skutkový stav. Předkládající soud však uvedl, že nedospěl s konečnou platností k závěru ohledně řady zásadních skutkových okolností věci, jež projednává, které se týkají zacházení s NB a AB v Libanonu. Namísto toho měl za to, že bude vhodnější nejprve přerušit řízení ve věci za účelem předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru.

26.

Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že NB a AB tvrdí, že se na ně vztahuje uvedená začleňující klauzule ve druhé větě čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 z toho důvodu, že jejich odchod z táboru Al Bass v Libanonu byl odůvodněn objektivními důvody, které nemohli ovlivnit a které jsou nezávislé na jejich vůli, neboť „UNRWA není schopna plnit podmínky svého mandátu ve vztahu k těžce postiženým dětem“, a dále proto, že AB čelil (a stále čelí) „závažné diskriminaci“ z důvodu svého postižení ( 7 ). Ministryně vnitra tvrdí, že NB a AB nemohou být na tomto podkladě úspěšní, neboť AB byla v době, kdy žil v Libanonu, poskytována dostatečná podpora s ohledem na jeho postižení a rovněž mu taková podpora poskytována bude, pokud by tam byl navrácen ( 8 ).

27.

NB a AB kromě toho tvrdí, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826) ponechal otevřenou otázku, zda může být závažná diskriminace důvodem pro to, aby byla osoba nucena opustit území UNRWA. V tomto ohledu tvrdí, že libanonské orgány v jižním Libanonu diskriminují Palestince bez státní příslušnosti v různých oblastech života, včetně vzdělávání, zaměstnávání, sociálních služeb a zacházení se zdravotně postiženými osobami.

28.

Stanovisko ministryně vnitra je do značné míry podobné, i když nesouhlasí s existencí závažné diskriminace.

29.

I přes skutečnost, že předkládající soud nepřistoupil k provedení zjištění o obecných okolnostech týkajících se Palestinců bez státní příslušnosti registrovaných u UNRWA v jižním Libanonu a ostatně ani o konkrétních okolnostech týkajících se NB a AB, uvedl nicméně, že „v důsledku odstoupení předsedy vlády S. Haririho v říjnu roku 2019 stále pokračují hromadné protesty v Týru, Sidónu a Bejrútu a situace je nestálá. Libanonská vláda provedla v roce 2019 významné škrty v rozpočtu v oblasti sociálního zabezpečení, které měly negativní dopad na služby poskytované zdravotně postiženým osobám. V červenci roku 2019 zavedla libanonská vláda omezení v oblasti zaměstnávání, která se nepříznivě dotkla všech státních příslušníků, kteří nebyli Libanonci, včetně palestinských uprchlíků registrovaných u UNRWA“. Předkládající soud měl kromě toho za to, že v současnosti je situace taková, že NB a AB neprokázali, že rodina neměla z vážných důvodů přístup k dostatečnému vzdělávání a podpoře od nevládních organizací, jako je Early Intervention Centre (středisko rané péče).

30.

Předkládající soud je toho názoru, že není jasné, zda se má použít čistě historické (nebo ex tunc) kritérium v druhé větě čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 zahrnující posouzení okolností, které dotčenou osobu přinutily opustit oblast, kde působí UNRWA, v době, kdy ji tato osoba opustila, nebo zda se má použít kritérium, které navíc nebo podpůrně zahrnuje posouzení ex nunc.

31.

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že znění druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 a druhého pododstavce čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy jsou koncipována v minulém čase, který naznačuje čistě historické kritérium. V rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826) se kromě toho nachází celá řada pasáží, v nichž se uplatňuje zpětné posouzení ( 9 ). Podle předkládajícího soudu je však rovněž možné vykládat druhou větu čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 tak, jak je vykládána Soudním dvorem v rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826), tedy v tom smyslu, že se použije kritérium ex nunc. Nadto „je z hlediska cíle a účelu možné tvrdit, že neuplatnění ex nunc kritéria by vedlo ke vzniku mezery v ochraně, neboť by to znamenalo, že by osobám, které opustily oblast působení dobrovolně, ale současně by jim bylo odmítnuto poskytování ochrany nebo podpory, hrozilo vyloučení“.

32.

Předkládající soud má rovněž za to, že je nezbytné požádat Soudní dvůr o objasnění relevance státního územního rámce, ve kterém UNRWA vykonává činnost. Předkládající soud uvádí, že, jsou-li o kvalitě ochrany nebo podpory poskytované ze strany UNRWA pochybnosti, je možné požadovat posouzení nejen samotného působení UNRWA, ale rovněž i způsobu, jakým je schopná působit v širším rámci dotčeného státu (v projednávané věci tedy Libanonu).

33.

Předkládající soud navíc nemá v rámci posuzování jasno v otázce, zda bylo ukončeno udělování ochrany a podpory ze strany UNRWA, a tudíž zda je tato ochrana a podpora účinná či nikoli a lze tak zohlednit ochranné funkce vykonávané aktéry občanské společnosti. Jestliže jsou tedy ochranné funkce takových aktérů občanské společnosti relevantní pro skutečnost, zda je působení UNRWA jakožto aktéra zajišťujícího ochranu účinné, je možné, že předkládající soud usoudí, že NB a AB nemohou prokázat, že bylo ukončeno udělování ochrany a podpory z objektivních důvodů nebo že by k takovému ukončení došlo. Naproti tomu, pokud by role takových aktérů neměla vliv na účinnost ochrany a podpory ze strany UNRWA, pak by předkládající soud mohl právem dospět k závěru, že taková ochrana a podpora je v případě NB a AB neúčinná (zejména s ohledem na skutečnost, že vyjádření ministryně vnitra se soustředila na existenci zdrojů podpory od nevládních organizací v táboře Al Bass).

34.

Za těchto okolností se First-tier Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) (United Kingdom) [Soud prvního stupně (senát pro imigrační a azylové otázky), Spojené království] rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„V rámci posuzování, zda UNRWA přestala udělovat ochranu a podporu ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty [směrnice 2004/83] Palestinci bez státní příslušnosti registrovanému u UNRWA, pokud jde o podporu poskytovanou postiženým osobám:

35.

Spojené království opustilo Evropskou unii o půlnoci (SEČ) 31. ledna 2020. Podle článku 86 odst. 2 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „dohoda o vystoupení“) má Soudní dvůr i nadále pravomoc rozhodnout o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce podaných soudy Spojeného království před tím, než přechodné období, jak je definováno v článku 126 této dohody, skončilo dne 31. prosince 2020.

36.

Podle článku 89 dohody o vystoupení bude navíc jakýkoliv rozsudek, který v budoucnu vynese Soudní dvůr, pro Spojené království a ve Spojeném království závazný v celém rozsahu.

37.

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce došla kanceláři Soudního dvora dne 29. července 2020. Soudní dvůr má tedy i nadále pravomoc k rozhodnutí o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a First-tier Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) [Soud prvního stupně (senát pro imigrační a azylové otázky)] je vázán rozsudkem, který Soudní dvůr vydá v tomto řízení.

38.

Písemná vyjádření k otázkám položeným First-tier Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) [Soud prvního stupně (senát pro imigrační a azylové otázky)] předložili NB a AB, Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království), který vystupoval jako vedlejší účastník v řízení vedeném před předkládajícím soudem, německá vláda a Evropská komise.

39.

Dne 25. května 2021 zaslal Soudní dvůr účastníkům řízení a dalším zúčastněným ve smyslu článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie otázku, v níž byli vyzváni, aby se vyjádřili k případnému významu rozsudku ze dne 13. ledna 2021ve věci Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu) (C‑507/19, EU:C:2021:3) pro účely odpovědi zejména na první předběžnou otázku. Odpovědi na uvedenou otázku předložili NB a AB, ministryně vnitra, Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království) a Komise. Dne 25. května 2021 zaslal Soudní dvůr otázku rovněž Vysokému komisaři Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království), která se týkala právních povinností UNRWA s ohledem na poskytování podpory zdravotně postiženým dětem a skutečně zavedená opatření, zejména v Libanonu ( 10 ). Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království) a NB a AB na tuto otázku odpověděli.

40.

Je třeba uvést, že i když žádost o rozhodnutí o předběžné otázce poukazovala rovněž na tvrzení NB a AB opřená o čl. 1 oddíl A odst. 2 Ženevské úmluvy ( 11 ), jakož i o články 3 a 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“) ( 12 ), předkládající soud jasně uvádí, že žádá pouze o výklad článku 11 a čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. V tomto ohledu, jak i Komise správně poznamenala, předkládající soud nepoložil žádnou otázku týkající se výkladu článků 4 a 7 Listiny nebo zásady nenavracení. Jak ostatně uvedla Komise, předkládající soud nepožádal Soudní dvůr o poskytnutí vodítka k závažnosti obtíží, s nimiž se potýká takové zdravotně postižené dítě, jako je AB, které by předkládajícímu soudu umožnilo konstatovat, že takové dítě má ipso facto nárok na přiznání postavení uprchlíka podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 z důvodu ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA.

41.

K odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem ohledně právních povinností UNRWA, pokud jde o poskytování podpory zdravotně postiženým dětem, připojil Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království) jako přílohu dopis UNRWA ( 13 ), v němž tato agentura mimo jiné uvedla své právní povinnosti týkající se poskytování podpory zdravotně postiženým dětem, které jsou palestinskými uprchlíky, a skutečně zavedená opatření pro zdravotně postižené děti v Libanonu. V tomto dopise UNRWA uvedla, že „má povinnost jednat v dobré víře, aby v rámci svého plánovacího procesu zvážila, jak dosáhnout pokroku při řešení potřeb, práv a ochrany zdravotně postižených osob, včetně dětí. Není však povinna splnit žádný aspekt svého mandátu na jakékoli konkrétní úrovni nebo v rámci určité normy. Jak bylo uvedeno výše, rozsah, v jakém je UNRWA schopna poskytovat tyto služby, je z velké části určován částkou, kterou obdrží“ ( 14 ).

42.

Ačkoliv Soudnímu dvoru nebyla položena žádná otázka týkající se zvláštní úrovně péče poskytované zdravotně postiženým dětem, jako je AB, a i když předkládající soud nepoložil žádnou konkrétní otázku ohledně článků 4 a 7 Listiny, neznamená to, že čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 nesmí být vykládán ve světle těchto ustanovení a především článku 1 Listiny, který stanoví, že lidská důstojnost je nedotknutelná.

43.

Z bodů 16 a 17 odůvodnění směrnice 2004/83 vyplývá, že Ženevská úmluva je základem mezinárodního právního režimu na ochranu uprchlíků a ustanovení uvedené směrnice o podmínkách pro přiznání postavení uprchlíka, jakož i o obsahu tohoto postavení, byla přijata jako vodítko pro příslušné orgány členských států při uplatňování této úmluvy na základě společných pojmů a kritérií. Výklad ustanovení směrnice 2004/83 proto musí být podán ve světle její obecné systematiky a účelu, s ohledem na Ženevskou úmluvu a ostatní příslušné smlouvy uvedené v čl. 78 odst. 1 SFEU, a to i přesto, že uvedená úmluva není jako taková součástí unijního práva. Jak vyplývá z desátého bodu jejího odůvodnění, výklad směrnice 2004/83 musí rovněž respektovat práva uznaná Listinou ( 15 ).

44.

Kromě toho čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 v podstatě odpovídá čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/95, takže judikatura týkající se tohoto druhého ustanovení je relevantní pro výklad prvně uvedeného ustanovení ( 16 ).

45.

V rámci první otázky se předkládající soud táže, jaký okamžik, resp. okamžiky mají z časového hlediska význam při posuzování, zda takoví žadatelé, jako je NB a AB, mají ipso facto nárok na přiznání postavení uprchlíka podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 z důvodu ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA. Klade si tedy otázku, zda mohou být zohledněny pouze minulé nebo historické okolnosti, a sice okolnosti, které převládaly v době, kdy takoví žadatelé, jako jsou NB a AB, skutečně opustili oblast působení UNRWA v roce 2015, nebo zda je třeba navíc nebo podpůrně zohlednit okolnosti panující v Libanonu v současnosti ( 17 ). V tomto ohledu se předkládající soud táže, zda má být provedeno (také) ex nunc posouzení ( 18 ).

46.

Předkládající soud neuvedl, zda jeho otázka míří na úroveň posouzení uplatnitelnou před příslušnými vnitrostátními orgány ( 19 ), anebo úroveň přezkumu u takového soudu, jako je samotný předkládající soud. Mám za to, že vzhledem k tomu, že čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 a ostatně ani čl. 1 oddíl D Ženevské úmluvy nečiní v této věci žádný rozdíl, tak se úroveň, kterou popíšu níže, uplatní v obou případech ( 20 ).

47.

Je třeba rovněž poznamenat, že otázka je podle všeho položena s ohledem na údajně zhoršující se situaci, se kterou se obecně potýkají Palestinci bez státní příslušnosti registrovaní u UNRWA v jižním Libanonu, a též situaci, které jsou vystaveni zejména zdravotně postižení žadatelé. V tomto ohledu ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nikterak nevyplývá, že by se uvedená situace mohla zlepšit od doby, kdy NB a AB opustili Libanon. Jestliže se navíc situace v Libanonu mezitím zhoršila, zdá se, že se jedná právě o situaci, kterou nemohou NB a AB ovlivnit a která je nezávislá na jejich vůli ( 21 ). Navrhuji proto, aby byly při podávání odpovědi na tuto otázku zohledněny výše uvedené souvislosti.

48.

První věta čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 stanoví, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti je vyloučena z postavení uprchlíka, jestliže „spadá do oblasti působnosti čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy týkajícího se ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací OSN než [HCR]“.

49.

Článek 1 oddíl D Ženevské úmluvy, na který odkazuje první věta čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, vylučuje z rozsahu působnosti uvedené úmluvy osoby, které „v současné době užívají“ ochrany nebo podpory od jiného orgánu nebo odborné organizace Spojených národů než Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ( 22 ). Článek 1 oddíl D dále stanoví, že jestliže podobná ochrana nebo podpora „není z jakýchkoliv důvodů dále udělována“ ( 23 ), pak se na tyto osoby vztahují ustanovení této úmluvy ( 24 ). Výše uvedené v podstatě odpovídá druhé větě čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83.

50.

Formulace „v současné době užívají“ je koncipována v přítomném čase průběhovém, který v souladu s běžným užíváním anglického jazyka odkazuje na jednání, která probíhají buď přímo nyní (jako například ve větě „v současnosti přijímá návštěvu ze zahraničí“) nebo přibližně v tomto čase, tedy v minulosti, přítomnosti nebo i nejbližší budoucnosti (jako například ve větě „v současné době dostává mnoho blahopřejných dopisů“). Je tedy zřejmé, že používání přítomného času průběhového zachycuje události v bezprostřední minulosti, jakož i současné události.

51.

Zcela bez ohledu na jakýkoliv podrobný jazykový či gramatický výklad je však v této konkrétní souvislosti rovněž zřejmé, že účelem použití přítomného času průběhového bylo zachycení událostí v bezprostřední minulosti i současných, čímž byla zdůrazněna dvojí legitimita přístupu ex tunc i přístupu ex nunc ( 25 ).

52.

V každém případě je rozhodující, zda bylo skutečně z jakéhokoliv důvodu ukončeno udělování příslušné ochrany či podpory ( 26 ). Ačkoliv čl. 1 oddíl D Ženevské úmluvy – a ostatně ani čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 – konkrétně neuvádí, jaký okamžik je relevantní pro posouzení ukončení udělování ochrany a podpory příslušnými vnitrostátními orgány nebo soudy, použití formulace „v současné době užívají“ ( 27 ) v prvním pododstavci uvedeného ustanovení a formulace „není [...] dále udělována“ v druhém pododstavci ( 28 ) hovoří ve prospěch dynamického posuzování, které nahlíží na situaci v oblasti působení UNRWA v okamžiku odchodu žadatele ( 29 ) a navíc vyžaduje posouzení ex nunc. Tento přístup je potvrzen judikaturou Soudního dvora.

53.

V tomto ohledu je ze znění rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826, body 61, 63, 64 a 65) patrné, že Soudní dvůr měl za to, že příslušným vnitrostátním orgánům a soudům přísluší za účelem určení, zda ochrana nebo podpora opravdu nejsou dále udělovány ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, ověřit, zda je odchod dotyčné osoby způsoben důvody, které nemohla ovlivnit a které jsou nezávislé na její vůli, jež ji donutily opustit předmětnou oblast, kde působí UNRWA, a bránily jí tak využívat podporu poskytovanou agenturou UNRWA ( 30 ).

54.

Soudní dvůr měl tedy za to, že situace panující na relevantním území v okamžiku odchodu dotčené osoby byla relevantní ( 31 ). Otázkou však zůstává, zda všechny skutkové okolnosti nezbytné k provedení aktualizovaného posouzení projednávané věci – konkrétně jakékoliv nové důkazy nebo skutečnosti, které mohly vyvstat od okamžiku, kdy takoví žadatelé, jako jsou NB a AB, opustili oblasti působení UNRWA – mohou či musí být rovněž zohledněny příslušnými vnitrostátními orgány nebo konečně soudem v rámci řízení o opravném prostředku.

55.

Z nedávného rozsudku ze dne 13. ledna 2021ve věci Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu) (C‑507/19, EU:C:2021:3, body 51 až 67) je patrné, že otázka ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 musí být založena na individuálním posouzení všech relevantních důkazů nebo skutečností týkajících se dotčené situace v okamžiku, kdy žadatel opustil oblast působení UNRWA, a v okamžiku, kdy soud rozhoduje o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí o odmítnutí přiznání postavení uprchlíka. Soudní dvůr tak v bodě 59 uvedeného rozsudku konkrétně odkazuje na okamžik opuštění oblasti působení agentury UNRWA a v bodě 56 uvedeného rozsudku Soudní dvůr upřesnil, že příslušné správní nebo soudní orgány jsou povinny ověřit, zda osoba bez státní příslušnosti palestinského původu může požívat ochrany nebo podpory od UNRWA ( 32 ).

56.

Ačkoliv se věc, která vedla k vydání rozsudku ze dne 13. ledna 2021ve věci Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu) (C‑507/19, EU:C:2021:3) týkala zeměpisného rozsahu oblasti působení UNRWA spíše než okamžiku, kdy musí být posouzeno ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA, neshledávám žádný pádný důvod odchýlit se v projednávané věci od přístupu přijatého v uvedeném rozsudku. Jakýkoliv jiný závěr by totiž mohl vést k přijetí rozhodnutí, která neodpovídají převládající realitě, se kterou se žadatelé potýkají. Jak uvedl Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (zástupce pro Spojené království), takový přístup by byl nepřirozený.

57.

Je tedy na příslušných vnitrostátních orgánech a soudech, aby provedli individuální posouzení všech relevantních skutečností za účelem ověření nejen toho, zda může být opuštění oblasti působení UNRWA žadateli o status uprchlíka podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 odůvodněno důvody, které nemohli ovlivnit a které jsou nezávislé na jejich vůli (a bránily jim tak využívat ochranu nebo podporu poskytovanou UNRWA), ale také toho, zda je jim v současné době bráněno takovou ochranu nebo podporu využívat kvůli údajnému zhoršení situace v předmětné oblasti působení UNRWA z důvodů, které nemohou ovlivnit a které jsou nezávislé na jejich vůli.

58.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že musí být provedeno individuální posouzení všech relevantních skutečností týkajících se dotčené situace, a to za účelem ověření, zda došlo k ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA ve smyslu druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. To si vyžaduje posouzení okolností, kvůli nimž byl žadatel údajně nucen opustit oblast, kde působí UNRWA, jež panovaly v době, kdy tuto oblast opustil, a rovněž posouzení ex nunc do budoucnosti, tedy posouzení, zda žadatel může takové ochrany nebo podpory využívat v současnosti.

59.

Podstatou druhé otázky – která je relevantní pouze v případě, že Soudní dvůr bude toho názoru, že otázka, zda došlo k ukončení udělování ochrany nebo podpory ze strany UNRWA ve smyslu druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, si vyžaduje posouzení okolností, kvůli nimž byl žadatel údajně nucen opustit oblast, kde působí UNRWA, panujících v době, kdy tuto oblast opustil, a rovněž posouzení ex nunc do budoucnosti, tedy posouzení, zda žadatel může takové ochrany nebo podpory využívat v současnosti – je, zda na členském státě leží důkazní břemeno ohledně prokázání, že důvod, proč žadatel opustil oblast působení UNRWA, již pominul.

60.

V tomto ohledu se předkládající soud táže, zda se lze legitimně analogicky dovolávat ustanovení o ukončení udělování ochrany a podpory v článku 11 směrnice 2004/83, takže v případě, kdy žadatel může prokázat, že historicky existoval kvalifikovaný důvod, proč opustil oblast působení UNRWA, je na členském státu, aby prokázal, že se tento důvod již neuplatní ( 33 ).

61.

Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826, body 76 a 77) uvedl, že osoba, která je oprávněna se ipso facto dovolat směrnice 2004/83 musí předložit žádost o získání postavení uprchlíka, která musí být přezkoumána příslušnými orgány odpovědného členského státu. V rámci tohoto přezkumu musí tyto orgány ověřit nejen to, že žadatel skutečně využil podpory poskytnuté UNRWA a že tato podpora není dále udělována, ale rovněž, že se na tohoto žadatele nevztahuje žádný z důvodů pro vyloučení uvedených v čl. 12 odst. 1 písm. b) nebo odst. 2 a 3 uvedené směrnice. Soudní dvůr kromě toho uvedl, že čl. 11 odst. 1 písm. f) směrnice 2004/83, ve spojení se čl. 14 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že dotyčná osoba přestane být uprchlíkem, pokud se může vrátit do oblasti působení UNRWA, v níž měla obvyklý pobyt, neboť okolnosti, kvůli nimž byla uznána za uprchlíka, přestaly existovat.

62.

V každém případě z bodu 71 uvedeného rozsudku vyplývá, že Soudní dvůr měl za to, že dobrovolné vzdání se podpory poskytované UNRWA nemůže vést k použití čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 (a potažmo prvního pododstavce čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy), které by umožnilo takové osobě ipso facto se dovolávat postavení uprchlíka. Bylo tomu tak, neboť čl. 1 oddíl D uvedené úmluvy měl za cíl vyloučit osoby, které mohly využívat podpory UNRWA, z výhod stanovených v Ženevské úmluvě. Opačná teze – která je v uvedeném rozsudku obsažena přinejmenším implicitně – je, že osoby, které již nemohou z „jakéhokoliv důvodu“ využívat podpory UNRWA (tedy za jiných okolností, než je dobrovolné vzdání se), mají právo být ipso facto považovány za uprchlíky ve smyslu těchto ustanovení.

63.

Z rozsudku ze dne 13. ledna 2021ve věci Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu) (C‑507/19, EU:C:2021:3, bod 42) vyplývá, že článek 14 směrnice 2004/83 (a implicitně její článek 11) o ukončení postavení uprchlíka právě předpokládá, že toto postavení již bylo přiznáno. Vzhledem k tomu, že žadatelé NB a AB doposud nezískali postavení uprchlíka na základě vnitrostátního práva provádějícího směrnici 2004/83 a že možnost přiznání tohoto postavení se v současnosti posuzuje, není článek 11 ani článek 14 směrnice 2004/83 relevantní.

64.

Pokud jde o povahu posouzení žádosti NB a AB o přiznání postavení uprchlíka, článek 13 směrnice 2004/83, který je nadepsaný „Přiznání postavení uprchlíka“, stanoví, že „[č]lenské státy přiznávají postavení uprchlíka státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, které splňují podmínky pro získání postavení uprchlíka v souladu s kapitolami II a III“. Aby tedy vznikl nárok na přiznání postavení uprchlíka podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 – který je obsažen v kapitole III této směrnice – musí být posouzení skutečností a okolností provedeno v souladu s článkem 4 uvedené směrnice (který je obsažen v kapitole II).

65.

Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/83 mohou členské státy pokládat za povinnost žadatele předložit co nejdříve všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu. Povinností členského státu je posoudit významné náležitosti žádosti ve spolupráci se žadatelem ( 34 ).

66.

Podle ustálené judikatury k čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/83 platí, že i když je obvykle na žadateli, aby předložil všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti, je stejně tak na dotyčném členském státě, aby s tímto žadatelem ve fázi určování, které informace jsou pro tuto žádost relevantní, spolupracoval ( 35 ). Tento požadavek spolupráce kladený na členský stát tedy konkrétně znamená, že ať už to bude z jakéhokoli důvodu, pokud skutečnosti sdělené žadatelem o mezinárodní ochranu nejsou úplné, aktuální nebo relevantní, je nezbytné, aby dotyčný členský stát v tomto stadiu řízení s žadatelem aktivně spolupracoval, aby bylo možné shromáždit všechny důkazy na podporu žádosti. Členský stát navíc může mít snazší přístup k některým druhům dokumentů než žadatel ( 36 ).

67.

Takoví žadatelé, jako jsou NB a AB, mohou mít podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/83 v podstatě pouze povinnost předložit důkazy, jež jsou jim rozumně dostupné. Mohou tedy existovat informace, údaje, dokumenty atd. týkající se zejména okolností, jež nastaly od doby jejich odchodu z oblasti, kde poskytuje ochranu UNRWA, které nemohou rozumně získat nebo předložit. V takových případech je povinností dotčeného členského státu, aby s žadateli aktivně spolupracoval při získávání a posuzování takových aktuálních informací, údajů, dokumentů atd. o situaci, která v předmětné oblasti panuje.

68.

Domnívám se tedy, že posouzení otázky, zda má žadatel nárok na přiznání postavení uprchlíka podle čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2004/83, musí být provedeno v souladu s článkem 4 uvedené směrnice a s ním související judikaturou. I když je obvykle na žadateli, aby předložil všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti, je na dotyčném členském státě, aby s tímto žadatelem ve fázi určování, které informace jsou pro tuto žádost relevantní, spolupracoval. Pokud z jakéhokoli důvodu nejsou skutečnosti sdělené žadatelem o mezinárodní ochranu úplné, aktuální nebo relevantní, musí dotyčný členský stát v tomto stadiu řízení s žadatelem aktivně spolupracovat, aby bylo možné shromáždit všechny skutečnosti potřebné k doložení jeho žádosti.

69.

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je za účelem posouzení, zda jsou žadatelé usilující o přiznání postavení uprchlíka na základě čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2004/83 nuceni opustit oblast, kde poskytuje ochranu UNRWA, nezbytné prokázat úmyslné způsobení újmy nebo odepření podpory (jednáním či opomenutím) ze strany UNRWA nebo státu, v němž působí, v projednávaném případě tedy Libanonu.

70.

V tomto ohledu předkládající soud cituje rozsudky ze dne 18. prosince 2014ve věci M'Bodj (C‑542/13, EU:C:2014:2452) a ze dne 24. dubna 2018 ve věci MP (Podpůrná ochrana osoby, která byla předtím obětí mučení) (C‑353/16, EU:C:2018:276), jež se oba týkají kritérií podmínek pro přiznání nároku na podpůrnou ochranu a pojmu vážná újma podle čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83, pokud jde o vážně nemocné osoby. V uvedených věcech Soudní dvůr v zásadě konstatoval, že podle čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83 se osoba může za účelem prokázání vážné újmy dovolávat neexistence odpovídající léčby nebo léčebných zařízení v zemi původu pouze v případě, že je jí úmyslně odepřena zdravotní péče. Obecné nedostatky nejsou dostačující.

71.

Úvodem mám za to, že druhá věta čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 – která se týká velmi specifických okolností, za kterých může být osobám, na něž se vztahuje čl. 1 oddíl D Ženevské úmluvy, přiznáno postavení uprchlíka podle této směrnice – nesouvisí s okolnostmi, za kterých může být přiznán nárok na poskytování podpůrné ochrany podle čl. 15 písm. b) uvedené směrnice.

72.

Podle mého názoru je kromě toho třeba odpovědět na třetí otázku záporně, neboť výklad druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, který by vyžadoval úmyslné způsobení újmy nebo odepření podpory ze strany UNRWA nebo státu, v němž působí, by byl contra legem, protože je v rozporu s jasným a kogentním zněním tohoto ustanovení a ostatně i zněním čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy. Obě ustanovení jednoznačně stanoví, že jestliže ochrana nebo podpora ze strany UNRWA není z jakýchkoliv důvodů dále udělována, pak dotčené osoby nabývají nároku na výhody podle uvedené směrnice a úmluvy.

73.

Soudní dvůr nadto ve svém rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826, bod 65) potvrdil, že čl. 12 odst. 1 písm. a) druhá věta směrnice 2004/83 musí být vykládán v tom smyslu, že případ, kdy ochrana nebo podpora od UNRWA není „z jakýchkoli důvodů“ dále udělována, zahrnuje rovněž situaci osoby, která poté, co skutečně využila této ochrany nebo podpory, ji nadále nevyužívá z důvodu, který nemůže ovlivnit a který je nezávislý na její vůli. Jak správně uvádí Komise, není nikterak vyžadováno, aby UNRWA nebo ostatně stát, v němž působí ( 37 ), jednali úmyslně nebo diskriminačním způsobem. Vyžaduje se pouze, aby osoby přestaly využívat podporu nebo ochranu poskytovanou UNRWA z důvodů, které nemohou ovlivnit a které jsou nezávislé na jejich vůli ( 38 ).

74.

Pokud by bylo prokázáno, že UNRWA nebo stát, ve kterém působí, úmyslně způsobili újmu nebo odepřeli osobám podporu či ochranu (jednáním nebo opomenutím), byl by takový důkaz přirozeně zvláště relevantní. Není však nutné prokazovat úmysl takové povahy pro účely druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. Jak Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku ze dne13. ledna 2021ve věci Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu) (C‑507/19, EU:C:2021:3, bod 67), je třeba zohlednit všechny rozhodné skutečnosti.

75.

Mám tedy za to, že pro účely posouzení, zda jsou žadatelé usilující o přiznání postavení uprchlíka na základě čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2004/83 nuceni opustit oblast, kde poskytuje ochranu UNRWA, není nutné prokázat úmyslné způsobení újmy nebo odepření podpory (jednáním či opomenutím) ze strany UNRWA nebo státu, v němž působí. Naopak je třeba stanovit, zda, jak Soudní dvůr konstatoval ve svém rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, EU:C:2012:826, bod 65), takoví žadatelé přestali využívat podporu nebo ochranu poskytovanou ze strany UNRWA z důvodů, které nemohou ovlivnit a které jsou nezávislé na jejich vůli. Taková podpora nebo ochrana musí být navíc účinná.

76.

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda je podpora poskytovaná takovým osobám, jako jsou žadatelé, ze strany takových aktérů občanské společnosti, jako jsou nevládní organizace, relevantní pro účely druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. V této souvislosti musí být rovněž posouzena úloha státu, v němž působí UNRWA.

77.

Ze znění uvedených ustanovení je patrné, že čl. 1 oddíl D Ženevské úmluvy i čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 v současnosti předpokládají pouze jediného poskytovatele ochrany nebo podpory, a sice UNRWA ( 39 ).

78.

Z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/95 se použije, ukáže-li se na základě individuálního posouzení všech relevantních skutečností, že se dotyčná osoba bez státní příslušnosti palestinského původu nachází ve stavu závažné osobní nejistoty, a UNRWA navzdory žádosti o pomoc není schopna zajistit, aby životní podmínky dotčeného jednotlivce odpovídaly jejímu poslání, takže dotčená osoba je tedy z důvodů nezávislých na své vůli nucena opustit oblast působení UNRWA ( 40 ). Soudní dvůr rovněž uvedl, že skutečná ochrana nebo podpora ze strany UNRWA v oblasti, na kterou se vztahuje její mandát, musí umožňovat dotčené osobě pobývat tam v bezpečí za „důstojných životních podmínek“ ( 41 ).

79.

Ačkoliv čl. 1 oddíl D Ženevské úmluvy, čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 a judikatura Soudního dvora odkazují v podstatě pouze na ochranu nebo podporu UNRWA, mám za to, že úloha státu, v němž UNRWA působí, nemůže být v této souvislosti přehlížena. Je zřejmé, že UNRWA nevykonává činnost ve vakuu a dotčený stát hraje rozhodující úlohu, neboť umožňuje UNRWA účinně plnit její mandát a zajišťuje, aby dotčené osoby žily v důstojných podmínkách ( 42 ). Výše uvedené znamená, že je při jakémkoliv komplexním posuzování všech relevantních okolností prováděném podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 třeba zohledňovat pozitivní i negativní dopad jednání uvedeného státu a obecné podmínky bezpečnosti a životní podmínky takových palestinských uprchlíků, jakou jsou žadatelé, pobývajících v Libanonu.

80.

Mám tedy za to, že pokud mají například palestinští uprchlíci skutečný právní nárok na trvalý přístup ke vzdělání a zdravotní péči poskytované dotčeným státem, pak by taková situace měla být zohledněna v rámci komplexního posouzení všech relevantních skutečností podle druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83. Bylo by samozřejmě nepřirozené soustředit se výlučně na ochranu nebo podporu poskytovanou UNRWA, neboť přiměřenost rozsahu skutečné ochrany nebo podpory závisí na souvislostech, v rámci kterých tato agentura působí.

81.

V tomto ohledu však ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici (a s výhradou ověření předkládajícím soudem), vyplývá, že palestinští uprchlíci čelí v Libanonu právním nebo jiným de facto omezením v přístupu ke státním službám, jako je lékařská péče a vzdělání. Pokud předkládající soud dospěje k názoru, že tomu tak skutečně je, pak by za těchto okolností bylo nereálné předpokládat, že by jakékoliv údajné nedostatky v rozsahu takové ochrany nebo podpory neměly větší dopad na palestinské uprchlíky než na zbytek obyvatelstva.

82.

Kromě toho mám za to (jak jsem již uvedl), že je-li mise UNRWA omezována nebo narušována z důvodu zhoršení politické a hospodářské situace v dotčeném státě, a nikoliv přímou činností státu, jsou takové okolnosti rovněž vysoce relevantní pro jakékoliv posouzení případné použitelnosti čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2004/83.

83.

Nelze navíc v této souvislosti přehlížet důležitou úlohu aktérů občanské společnosti, jako jsou nevládní organizace ( 43 ). Pokud tedy například NGO jednají pod záštitou UNRWA nebo je-li jim poskytování ochrany nebo podpory zadáno ze strany UNRWA smluvně a jednají jejím jménem, musí být taková činnost zohledněna pro posouzení účinnosti ochrany nebo podpory poskytované UNRWA. Za takových okolností jednají NGO v zásadě jako zástupci UNRWA.

84.

Kromě toho se domnívám, že je třeba rovněž zohlednit podporu poskytovanou NGO, které jednají pod záštitou státu, v němž působí UNRWA, a kterým je poskytování ochrany nebo podpory zadáno tímto státem smluvně, a to za předpokladu – a zde se jedná o kritickou výhradu – že palestinští uprchlíci mají právní nárok na přístup k ochraně nebo podpoře poskytované dotčenými NGO a tato ochrana nebo podpora je účinná a trvalá. Pouhá ad hoc nebo dočasná ochrana nebo podpora není dostačující.

85.

Jakákoliv jiná podpora poskytovaná takovým osobám, jako jsou žadatelé, ze strany NGO, které nejednají pod záštitou UNRWA anebo státu, v němž působí, nebo kterým UNRWA nebo stát, v němž působí, nezadala smluvně povinnost poskytovat ochranu či podporu jejím jménem, není relevantní ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2004/83, jelikož dostupnost, účinnost a trvalost takové podpory nelze zaručit a ostatně ani platně posoudit. Taková podpora – ačkoliv má nepochybně svůj význam – je ze své podstaty nestálá a nejistá. Jako taková nemůže určovat právní nároky osoby na základě druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83.

86.

Mám tedy za to, že ochrana nebo podpora poskytovaná palestinským uprchlíkům takovými aktéry občanské společnosti, jako jsou NGO, je relevantní pro účely druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 tehdy, jestliže tito aktéři jednají pod záštitou UNRWA nebo jestliže jim povinnost poskytovat ochranu nebo podporu jejím jménem zadala UNRWA smluvně. Ochrana nebo podpora poskytovaná palestinským uprchlíkům aktéry občanské společnosti, kteří jednají pod záštitou státu, v němž UNRWA působí, nebo kterým uvedený stát zadal povinnost poskytovat ochranu nebo podporu jeho jménem smluvně, je rovněž relevantní pro účely druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, a to za předpokladu, že dotčení uprchlíci mají právní nárok na přístup k ochraně nebo podpoře poskytované těmito aktéry, resp. NGO a tato ochrana nebo podpora je účinná a trvalá. Na druhé straně, pouhá ad hoc nebo dočasná ochrana nebo dobročinná pomoc není dostačující. Jakákoliv jiná podpora poskytovaná aktéry občanské společnosti není pro účely druhé věty čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83 relevantní, jelikož dostupnost, účinnost a trvalost takové podpory nelze zaručit a ostatně ani platně posoudit.

87.

Navrhuji tedy odpovědět na otázky položené First-tier Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) (United Kingdom) [Soud prvního stupně (senát pro imigrační a azylové otázky), Spojené království] následovně: