1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla předložena v rámci sporu mezi českou společností Vinařství U Kapličky s.r.o. a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, ústředním inspektorátem (Česká republika, dále jen „ústřední inspektorát“), ve věci pokuty, která byla této společnosti uložena z důvodu, že uvedla do oběhu šarže vína pocházející z Moldavska, které byly podrobeny enologickým postupům, jež nejsou v právu Evropské unie povoleny.

2.

Tato žádost se v podstatě týká výkladu nařízení (EU) č. 1308/2013 ( 2 ) a nařízení (ES) č. 555/2008 ( 3 ) a jde v ní zaprvé o to, zda jsou doklady vydané subjektem třetí země, z níž shora uvedené šarže vína pocházejí, osvědčující soulad těchto šarží při jejich dovozu s enologickými postupy povolenými unijním právem relevantní pro účely posouzení odpovědnosti obchodníka s vínem, které není s těmito enologickými postupy v souladu, a zadruhé o to, zda unijní právo brání vnitrostátní právní úpravě, podle které se lze v případě šarží vína dovezených ze třetí země a podrobených enologickým postupům, které nejsou unijním právem povoleny, zprostit odpovědnosti za jejich uvedení do oběhu, nepodaří-li se vnitrostátním orgánům vyvrátit „domněnku souladu“ těchto šarží vína s enologickými postupy povolenými unijním právem, kterou zakládá doklad V I 1.

3.

Nařízením č. 1308/2013 se stanoví – jak vyplývá z jeho čl. 1 odst. 1 – společná organizace trhů se zemědělskými produkty a mimo jiné s vínem ( 4 ).

4.

Body 4 a 71 odůvodnění nařízení č. 1308/2013 znějí:

[…]

5.

Hlava II nařízení č. 1308/2013 obsahuje v kapitole I tvořené články 73 až 123 pravidla týkající se uvádění na trh. Článek 80, nadepsaný „Enologické postupy a analytické metody“, stanoví:

„1.   V Unii se při výrobě a ošetření výrobků uvedených v příloze VII části II[ ( 6 )] použijí pouze enologické postupy povolené v souladu s přílohou VIII a stanovené v čl. 75 odst. 3 písm. g) a v čl. 83 odst. 2 a 3.

[…]

Povolené enologické postupy se použijí pouze k zajištění řádné vinifikace, řádného uchovávání nebo řádného vývoje výrobku.

Výrobky uvedené v příloze VII části II se vyrábějí v Unii v souladu s pravidly stanovenými v příloze VIII[ ( 7 )].

2.   Výrobky uvedené v příloze VII části II se neuvádějí na trh v Unii, pokud:

[…]“

6.

Článek 90 nařízení č. 1308/2013, nadepsaný „Zvláštní ustanovení pro dovoz vína“, stanoví:

„1.   Pokud mezinárodní dohody uzavřené v souladu se Smlouvou [FEU] nestanoví jinak, použijí se ustanovení o označení původu, zeměpisných označeních a o označování vína uvedená v oddílu 2 této kapitoly a v definicích, označeních a obchodních názvech podle článku 78 tohoto nařízení na výrobky kódů KN 200961, 200969 a 2204[ ( 8 )], které se dovážejí do Unie.

2.   Pokud mezinárodní dohody uzavřené v souladu se Smlouvou [FEU] nestanoví jinak, vyrábějí se výrobky uvedené v odstavci 1 tohoto článku podle enologických postupů povolených Unií podle tohoto nařízení, nebo před povolením podle čl. 80 odst. 3 podle enologických postupů doporučených a zveřejněných [Mezinárodní organizací pro révu vinnou a víno (OIV)].

3.   Při dovozu výrobků uvedených v odstavci 1 je třeba předložit:

7.

Nařízení č. 555/2008 ( 9 ), jak vyplývá z jeho čl. 1 odst. 1, stanoví prováděcí pravidla týkající se používání ustanovení nařízení (ES) č. 479/2008 ( 10 ) o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde mimo jiné o obchod se třetími zeměmi (hlava IV).

8.

Bod 40 odůvodnění nařízení č. 555/2008 zní:

„U každé zásilky dováženého výrobku by mělo být kontrolováno osvědčení a případně zpráva o výsledku rozboru, aby se zamezilo podvodnému jednání. Proto je třeba, aby tento doklad nebo doklady byly přiloženy ke každé zásilce do doby, než je převzata pod kontrolu Společenství.“

9.

Hlava III tohoto nařízení, která zahrnuje články 38 až 54, upravuje obchod se třetími zeměmi. Článek 40 tohoto nařízení, nadepsaný „Požadované doklady“, který je obsažen v téže hlavě kapitole II, nadepsané „Osvědčení a zpráva o rozboru pro víno, hroznovou šťávu a hroznový mošt při dovozu“, stanoví:

„Osvědčení a zpráva o výsledku rozboru podle čl. 82 odst. 3 písm. a) a b) [nařízení č. 479/2008 ( 11 )] tvoří jediný doklad, jehož:

10.

Článek 41 nařízení č. 555/2008, nadepsaný „Obsah zprávy o výsledku rozboru“, stanoví:

„Zpráva o výsledku rozboru obsahuje tyto údaje:

[…]“

11.

Článek 43 tohoto nařízení, nadepsaný „Doklad V I 1“, který je obsažen v hlavě III kapitole II oddíle 2 nadepsaném „Požadavky a pravidla vyplňování a používání osvědčení a zprávy o výsledku rozboru při dovozu vína, hroznové šťávy a hroznového moštu“, v odstavci 1 stanoví:

„Osvědčení a zpráva o výsledku rozboru pro každou zásilku určenou pro dovoz do Společenství se vyplňují na samostatném dokladu V I 1.

Doklad uvedený v prvním pododstavci se vyplňuje na formuláři V I 1, který odpovídá vzoru z přílohy IX. Je podepsán odpovědným pracovníkem úředního subjektu a odpovědným pracovníkem uznané laboratoře podle článku 48.“

12.

Článek 44 tohoto nařízení, nadepsaný „Popis dokladů“, stanoví:

„1.   Formuláře V I 1 se skládají z jednoho prvopisu a jednoho průpisu, které se vyplňují na stroji nebo ručně.

2.   Formulář V I 2 je výpisem vyhotoveným podle vzoru uvedeného v příloze X, obsahuje údaje z dokladu V I 1 nebo jiného výpisu V I 2 a je opatřen razítkem celního úřadu ve Společenství. Formuláře V I 2 sestávají z jednoho prvopisu a dvou průpisů.

3.   Doklady V I 1 a výpisy V I 2 musí splňovat technické podmínky podle přílohy XI.

4.   Prvopis i průpis se přikládají k výrobku. Formuláře V I 1 a V I 2 se vyplňují na stroji nebo ručně nebo podobnými technickými prostředky uznávanými úředním subjektem. Ručně vyplňované formuláře se vyplňují perem nebo propisovací tužkou a hůlkovým písmem. Není povoleno vymazávání nebo přepisování údajů. Případné změny je nutno provést přeškrtnutím chybných údajů a případně vložením nových údajů. Každá takto provedená změna musí být potvrzena osobou, která ji provedla, a opatřena razítkem úředního subjektu, laboratoře nebo celních orgánů.

[…]“

13.

Článek 47 tohoto nařízení, nadepsaný „Používání“, v odstavci 1 stanoví:

„Po dokončení celních formalit požadovaných pro propuštění zásilky, na niž se vztahují prvopis a průpis dokladu V I 1 nebo výpisu V I 2, do volného oběhu se tento prvopis a průpis předají příslušným orgánům členského státu, ve kterém byly vyřízeny celní formality.

[…]“

14.

Článek 48 tohoto nařízení, nadepsaný „Seznam příslušných subjektů“, stanoví:

„1.   Komise na základě sdělení příslušných orgánů třetích zemí vypracuje a aktualizuje seznamy názvů a adres úředních subjektů, laboratoří a producentů vína, kteří jsou oprávněni k vystavení dokladu V I 1. Komise názvy a adresy těchto úředních subjektů a laboratoří zveřejňuje na internetu.

2.   Sdělení příslušných orgánů třetích zemí uvedené v odstavci 1 obsahuje:

Seznamy uvedené v odstavci 1 obsahují pouze příslušné subjekty a laboratoře uvedené v tomto odstavci prvním pododstavci písm. a), které byly příslušnými orgány dotyčné třetí země oprávněny poskytovat Komisi a členským státům na žádost jakékoli údaje potřebné k posouzení údajů uvedených v dokladu.

3.   Seznamy se aktualizují, zejména v případě změny adresy a/nebo názvů subjektů nebo laboratoří.“

15.

Hlava VI tohoto nařízení, tvořená články 96 až 104, obsahuje obecná, přechodná a závěrečná ustanovení. Článek 98, nadepsaný „Vnitrostátní sankce“, stanoví:

„Aniž jsou dotčeny sankce uvedené v [nařízení č. 479/2008] nebo v tomto nařízení, stanoví členské státy, pokud jde o nesrovnalosti způsobené ve vztahu k požadavkům uvedeným v [nařízení č. 479/2008] a v tomto nařízení, uplatňování sankcí na vnitrostátní úrovni, které jsou účinné, přiměřené a odrazující, aby poskytovaly odpovídající ochranu finančních zájmů Společenství.“

16.

Body 9 a 10 formuláře uvedeného v příloze IX nařízení č. 555/2008, nadepsané „Doklad V I 1 uvedený v čl. 43 odst. 1“, znějí:

„9. OSVĚDČENÍ

Výše uvedený výrobek […] ☐ je/☐ není určen k přímé lidské spotřebě, odpovídá definicím nebo kategoriím výrobků z révy vinné přijatým Evropským společenstvím a byl vyroben za použití enologických postupů […] ☐ doporučených a zveřejněných OIV/☐ schválených Společenstvím.

[…]

10. ZPRÁVA O VÝSLEDKU ANALÝZY (uvádí analytické vlastnosti výše popsaného výrobku)

[…]

PRO VÍNO […]

[…]“

17.

Nařízení (ES) č. 607/2009 ( 12 ) stanoví, jak vyplývá z jeho čl. 1 odst. 1 nadepsaného „Předmět“, prováděcí předpisy k hlavě III nařízení č. 479/2008, zejména pokud jde o ustanovení obsažená v kapitole VI uvedené hlavy, která se týkají označování a obchodní úpravy některých vinařských produktů.

18.

Článek 56 nařízení č. 607/2009, nadepsaný „Údaj o stáčírně, výrobci, dovozci a prodejci“ ( 13 ), v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely použití čl. 59 odst. 1 písm. e) a f) nařízení [č. 479/2008] [ ( 14 )] a tohoto článku se:

[…]

[…]“

19.

Nařízení (ES) č. 178/2002 ( 16 ), jak vyplývá z jeho článku 1, obsahuje základní ustanovení týkající se zejména bezpečnosti potravin na unijní i vnitrostátní úrovni.

20.

Článek 17 tohoto nařízení, nadepsaný „Povinnosti“, stanoví:

„1.   Provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistí v podnicích, které řídí, aby potraviny a krmiva splňovaly požadavky potravinového práva, které se týkají jejich činnosti, a kontrolují plnění těchto požadavků.

2.   Členské státy zajišťují dodržování potravinového práva a sledují a ověřují, zda provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce plní odpovídající požadavky potravinového práva.

[…]

Členské státy rovněž stanoví pravidla pro opatření a sankce použitelné při porušení potravinového práva a právních předpisů týkajících se krmiv. Tato opatření a tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

21.

Nařízení č. 1306/2013, jak vyplývá z jeho článku 1, stanoví mimo jiné pravidla pro financování výdajů v rámci SZP a pro řídicí a kontrolní systémy, které mají zavést členské státy.

22.

Bod 39 odůvodnění tohoto nařízení zní:

„[…] V případě porušení právních předpisů v odvětví zemědělství, kdy právními akty Unie nebyla stanovena prováděcí pravidla týkající se správních sankcí, by členské státy měly uložit vnitrostátní sankce, jež by měly být účinné, odrazující a přiměřené.“

23.

Článek 64 tohoto nařízení, nadepsaný „Ukládání správních sankcí“, který je součástí jeho hlavy V, nadepsané „Kontrolní systémy a sankce“, stanoví:

„[…]

2. Správní sankce se neuloží:

[…]

[…]“

24.

Článek 89 tohoto nařízení, nadepsaný „Další kontroly a sankce týkající se pravidel pro uvádění na trh“, v odstavcích 3 a 4 stanoví:

„3.   Členské státy provádějí na základě analýzy rizik kontroly s cílem ověřit, zda jsou produkty uvedené v příloze I [nařízení č. 1308/2013] v souladu s pravidly stanovenými v části II hlavě II kapitole I oddíle I [tohoto] nařízení, a v případě porušení těchto pravidel případně uloží sankce.

4.   Aniž jsou dotčeny akty týkající se odvětví vína přijaté na základě článku 64, uloží členské státy v případě porušení pravidel Unie v odvětví vína přiměřené, účinné a odrazující správní sankce. Tyto sankce se neuloží v případech uvedených v čl. 64 odst. 2 písm. a) až d) a v případě, že nesplnění pravidel je méně závažné povahy.“

25.

Ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále jen „zákon č. 321/2004“), ve znění účinném do 31. března 2017, zní:

„Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že […] poruší povinnost stanovenou předpisem [Unie] upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.“

26.

Ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 zní:

„Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.“

27.

Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně (Česká republika) ze dne 14. ledna 2016 byl obchodník s vínem, společnost Vinařství U Kapličky, shledán vinným ze spáchání správních deliktů podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 a byla mu uložena pokuta ve výši 2100000 Kč (přibližně 80000 eur) a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 86420 korun českých (Kč) (přibližně 3000 eur), a to z důvodu, že v České republice uváděl do oběhu šarže vína dovezené z Moldavska (dále jen „předmětné výrobky“), jež byly podrobeny nepovoleným enologickým postupům v rozporu s čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013 nebo nebyly v souladu s pravidly zvyšování přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových v rozporu s čl. 80 odst. 2 písm. c) téhož nařízení (dále jen „sporné delikty“).

28.

Poté, co proběhlo několik správních a soudních řízení, v nichž bylo právním prostředkům podaným Vinařstvím U Kapličky buď vyhověno s tím, že principiálně není vyloučeno, aby se na základě dokladů V I 1 vystavených příslušnými moldavskými orgány podle nařízení č. 555/2008 zprostilo odpovědnosti za sporné delikty, nebo byly jeho právní prostředky zamítnuty s tím, že doklady V I 1 jsou pouhou administrativní formalitou pro vstup předmětných výrobků do Unie a nestačí ke zproštění jeho odpovědnosti za sporné delikty, Ústavní soud (Česká republika) nálezem ze dne 5. září 2019 shledal porušení práva Vinařství U Kapličky na spravedlivý proces v důsledku toho, že Nejvyšší správní soud (Česká republika) odmítl argument založený na závaznosti osvědčení obsaženého v dokladu V I 1, aniž předem položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku na základě článku 267 SFEU.

29.

V této souvislosti se Krajský soud v Brně (Česká republika) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující dvě předběžné otázky:

30.

Česká republika a Evropská komise předložily písemná vyjádření. Titíž zúčastnění rovněž písemně odpověděli na otázky položené Soudním dvorem. Na tyto otázky odpověděla rovněž italská vláda, která písemné vyjádření nepředkládala. Soudní dvůr rozhodl, že v souladu s čl. 76 odst. 2 jeho jednacího řádu bude rozhodováno bez konání jednání.

31.

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda osvědčení upravené v čl. 90 odst. 3 písm. a) nařízení č. 1308/2013, které je obsaženo v dokladu V I 1 vystaveném na základě článku 43 nařízení č. 555/2008 a podle něhož byly předmětné výrobky podrobeny enologickým postupům, které jsou unijním právem povoleny, je pouhou „administrativní podmínkou“ pro vstup těchto výrobků na území Unie, nebo zda je naproti tomu relevantní k prokázání odpovědnosti obchodníka za uvádění těchto výrobků na trh, nejsou-li v souladu s těmito postupy ve smyslu čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013.

32.

Při posuzování odpovědnosti Vinařství U Kapličky za sporné delikty měl ústřední inspektorát v tomto případě za to, že není nutno zkoumat doklady V I 1 k předmětným výrobkům, neboť by tyto doklady neumožnily, aby se Vinařství U Kapličky odpovědnosti za dané delikty zprostilo, zatímco podle předkládajícího soudu unijní právní úprava bez dalšího uznává osvědčení vystavená subjekty oprávněnými k vydávání dokladů V I 1, vyjma případu zneužití důvěry. Osvědčení obsažené v dokladu V I 1 proto podle předkládajícího soudu není pouhou administrativní formalitou pro celní účely, ale může u obchodníka s vínem vzbuzovat dojem, že dovážené víno splňuje určité kvalitativní standardy.

33.

Česká vláda v tomto ohledu tvrdí, že doklad V I 1 slouží pouze ke splnění celních formalit nezbytných k propuštění předmětných výrobků do volného oběhu a není relevantní pro následné uvedení těchto výrobků na trh na území Unie, zatímco Komise má za to, že je takový doklad do jisté míry relevantní k osvědčení vlastností těchto výrobků, ačkoli bez dalšího nezaručuje, že je dovážené víno v souladu s unijními pravidly, což musí být ověřeno prostřednictvím dalších kontrol provedených dotyčným členským státem nebo dovozcem. K názoru Komise se v podstatě připojuje i Italská vláda.

34.

Považuji za užitečné podat v následujících bodech tohoto stanoviska přehled použitelného právního rámce, načež se budu zabývat otázkou relevance dokladu V I 1 při posuzování odpovědnosti obchodníka, tak jak tato otázka vyvstala ve věci v původním řízení.

35.

Zaprvé nařízení č. 1308/2013 stanoví mimo jiné pravidla týkající se enologických postupů a analytických metod a podmínky pro dovoz výrobků z révy vinné. Článek 80 odst. 2 tohoto nařízení v podstatě stanoví, že se tyto výrobky neuvádějí na trh v Unii, pokud byly podrobeny nepovoleným enologickým postupům. Článek 90 odst. 3 písm. a) a b) tohoto nařízení stanoví, že při dovozu těchto výrobků je třeba předložit následující dva podklady:

36.

Zadruhé nařízení č. 555/2008 upravuje mimo jiné doklady požadované při dovozu daných výrobků. Článek 40 tohoto nařízení upřesňuje, že shora uvedené osvědčení a zpráva o výsledku rozboru tvoří jediný doklad, který je v článku 43 tohoto nařízení označen jako „doklad V I 1“. Posledně uvedené ustanovení rovněž stanoví, a to v odst. 1 druhém pododstavci, že se tento doklad vyplňuje pro každou zásilku určenou pro dovoz do Unie na „formuláři V I 1“, který odpovídá vzoru z přílohy IX tohoto nařízení. Tento formulář, který je reprodukován v bodě 16 tohoto stanoviska, obsahuje jednak předvyplněný vzor osvědčení, jímž příslušný subjekt mimo jiné potvrzuje, že posuzované výrobky byly podrobeny enologickým postupům doporučeným a zveřejněným OIV nebo povoleným Unií, a jednak předvyplněný vzor zprávy o výsledku rozboru, kam se má doplnit celkový obsah alkoholu v procentech objemových a skutečný obsah alkoholu v procentech objemových.

37.

Podle článku 47 nařízení č. 555/2008 se po dokončení celních formalit požadovaných pro propuštění výrobků do volného oběhu předá doklad V I 1 příslušným celním orgánům země dovozu.

38.

Pokud jde o relevanci dokladu V I 1 při posuzování odpovědnosti obchodníka za to, že na trh uvedl víno, které není v souladu s enologickými postupy povolenými unijním právem, je dle mého názoru třeba rozlišovat mezi pravidly týkajícími se dovozu předmětných výrobků a jejich propouštění do volného oběhu v Unii ( 17 ) a pravidly týkajícími se uvádění těchto výrobků na trh v Unii. Pro účely dovozu těchto výrobků a jejich propuštění do volného oběhu stačí ověřit jejich původ, pravost a znaky jakosti v okamžiku dovozu zejména z dokladů vystavených subjekty oprávněnými na základě unijních právních předpisů, zatímco pro účely jejich uvedení na trh je mimo jiné třeba, aby byly v souladu s uvedenými enologickými postupy po celou dobu.

39.

Předložení dokladu V I 1 příslušným orgánům členského státu, v němž jsou splněny celní formality, sice umožňuje propuštění daných výrobků do volného oběhu, avšak samo o sobě nestačí k vyslovení závěru, že jsou tyto výrobky po celou dobu v souladu s enologickými postupy povolenými unijním právem a požadovanými pro jejich uvedení na trh v Unii. Vzhledem k tomu, že víno – jak zdůrazňuje Komise – je komplexním výrobkem citlivým na celou řadu vnějších podmínek, a to i během jeho přepravy, může být nesoulad tohoto výrobku s unijními normami způsoben rovněž zásahem, k němuž by došlo po vydání tohoto dokladu. Proto jsou nezbytné další pravidelné kontroly prováděné dovozcem ( 18 ), aby se zaručila jeho kvalita.

40.

Jinými slovy, považuji za zjevné, že dodržení enologických postupů povolených unijním právem pro účely dovozu vína a jeho propuštění do volného oběhu, k nimž se váže osvědčení a zpráva o výsledku analýzy, které tvoří doklad V I 1, v zásadě samo o sobě nestačí k tomu, aby zaručilo soulad s těmito postupy při uvedení tohoto vína na trh ve smyslu čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013.

41.

Avšak vzhledem k tomu, že doklad V I 1 osvědčuje k okamžiku dovozu soulad určité šarže vína s enologickými postupy povolenými unijním právem, nelze dovozovat, že je tento doklad pouhou „administrativní formalitou“ zcela irelevantní pro posouzení odpovědnosti obchodníka v souvislosti s uvedením tohoto vína na trh. Dle mého názoru může být tento doklad příslušnými vnitrostátními orgány zohledněn jako jedna ze skutečností relevantních pro posouzení péče, jakou obchodník s vínem vynaložil, a tudíž pro vyloučení jeho odpovědnosti za takové delikty, o jaké jde ve věci v původním řízení.

42.

Relevanci dokladu V I 1 bude samozřejmě nutné posuzovat ve světle okolností projednávané věci, například v závislosti na času uplynulém od vydání tohoto dokladu, na přesunech dotyčných výrobků a jiných případných zásazích, jimž byly vystaveny, a na jakýchkoli dalších okolnostech, jež by mohly ovlivnit kvalitu těchto výrobků ( 19 ). V tomto ohledu pouze zdůrazním – aniž bych tím chtěl zasahovat do pravomoci předkládajícího soudu – že okolnosti vylíčené českou vládou, které dokládají, že si Vinařství U Kapličky muselo být problematičnosti dovážených vín vědomo ( 20 ), znamenají – pokud by byly potvrzeny předkládajícím soudem – že relevance tohoto dokladu je v projednávané věci velmi omezená.

43.

Závěrem navrhuji odpovědět na první předběžnou otázku tak, že čl. 90 odst. 3 písm. a) nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že osvědčení, které je obsaženo v dokladu V I 1 vystaveném na základě článku 43 nařízení č. 555/2008 a podle něhož byly dané výrobky podrobeny enologickým postupům, které jsou unijním právem povoleny, není pouhou „administrativní podmínkou“ pro vstup vína na území Unie a může být zohledněno jako jedna z relevantních skutečností při prokazování odpovědnosti obchodníka za to, že na trh uvedl víno, které není v souladu s těmito postupy ve smyslu čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013.

44.

Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda unijní právo brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se lze odpovědnosti za sporné delikty zprostit, pokud vnitrostátní orgány nevyvrátí domněnku, kterou zakládá osvědčení obsažené v dokladu V I 1 a podle níž byly dotyčné výrobky podrobeny enologickým postupům povoleným unijním právem.

45.

Předkládající soud v tomto ohledu vykládá § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 ve světle judikatury Ústavního soudu v tom smyslu, že osvědčení obsažené v dokladu V I 1 zakládá (vyvratitelnou) domněnku souladu certifikované šarže vína s enologickými postupy povolenými unijním právem. Tato „domněnka souladu“ by se patrně uplatnila nejen v okamžiku dovozu předmětného výrobku, ale i po celou dobu jeho uvádění na trh v Unii.

46.

Česká vláda má za to, že unijní právo neumožňuje takové společnosti, jako je Vinařství U Kapličky, zprostit se odpovědnosti za sporné delikty na základě samotného dokladu V I 1, zatímco podle Komise unijní právo nebrání vnitrostátnímu pravidlu, které obchodníkovi s vínem dováženým z Moldavska umožňuje vyhnout se odpovědnosti za sporné delikty, pokud prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby takovému porušení zabránil, za podmínky, že takové vnitrostátní pravidlo není vykládáno v tom smyslu, že ke zproštění odpovědnosti obchodníka za tyto delikty postačí již samotné předložení dokladu V I 1 vydaného příslušnými moldavskými orgány.

47.

Než přistoupím k analýze slučitelnosti takové domněnky, o jaké se zmiňuje předkládající soud, s unijním právem, považuji za užitečné podat přehled použitelného právního rámce.

48.

Jak je připomenuto v bodě 4 odůvodnění nařízení č. 1308/2013, sankce za porušení pravidel zakotvených v tomto nařízení stanoví nařízení č. 1306/2013, které stanoví mimo jiné pravidla upravující řídicí a kontrolní systémy členských států v souvislosti s financováním výdajů v rámci SZP. Článek 89 posledně uvedeného nařízení v odstavci 4 stanoví, že v případě porušení pravidel Unie v odvětví vína, včetně pravidel zakotvených v článku 80 nařízení č. 1308/2013, uloží členské státy „přiměřené, účinné a odrazující“ správní sankce. Totéž ustanovení rovněž stanoví, že se tyto sankce neuloží mimo jiné v případě uvedeném v čl. 64 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1306/2013, tj. může-li dotčená osoba příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že k nesplnění povinností vyplývajících z uplatňování právních předpisů v odvětví zemědělství nedošlo její vinou, nebo pokud se příslušný orgán jinak přesvědčí, že tato osoba nenese zavinění.

49.

Podotýkám, že pravidla týkající se odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků a členských států a pravidla týkající se s tím souvisejících sankcí jsou rovněž stanovena v článku 17 nařízení č. 178/2002 ( 21 ) a v článku 98 nařízení č. 555/2008 ( 22 ), které nejsou v projednávané věci přímo použitelné ( 23 ).

50.

Každopádně článek 89 nařízení č. 1306/2013, čl. 17 odst. 2 nařízení č. 178/2002 a článek 98 nařízení č. 555/2008 stanoví tytéž právní požadavky, přičemž v souladu se zásadou procesní autonomie ponechávají členským státům možnost stanovit správní sankce za porušení pravidel zejména v oblasti enologických postupů a vyžadují, aby sankce upravené vnitrostátním právem a ukládané za porušení unijního práva byly přiměřené, účinné a odrazující ( 24 ).

51.

Pokud jde o příslušnou vnitrostátní právní úpravu, § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 stanoví, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.

52.

Jak jsem uvedl v bodech 48 až 50 tohoto stanoviska, příslušná unijní právní úprava přiznává členským státům pravomoc přijmout správní sankce za porušení pravidel týkajících se dodržování enologických postupů, přičemž ukládá, aby tyto sankce byly „přiměřené, účinné a odrazující“. Druhá předběžná otázka mimoto nemíří na sankce jako takové, nýbrž na procesní pravidlo, které v případě, že je obchodník s vínem vybaven dokladem V I 1, v podstatě převrací důkazní břemeno v otázce prokazování odpovědnosti tohoto obchodníka za to, že na trh uvedl výrobek podrobený enologickým postupům, které nejsou unijním právem povoleny.

53.

V tomto ohledu připomínám, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora platí, že při neexistenci unijních předpisů v dané oblasti je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie taková pravidla stanovil, avšak za podmínky, že nejsou méně příznivá než pravidla upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity) ( 25 ).

54.

Pokud jde o zásadu efektivity, o niž se ve věci v původním řízení jedná, připomínám, že podle čl. 89 odst. 4 nařízení č. 1306/2013 uloží členské státy v případě porušení pravidel Unie v odvětví vína sankce, které musí být zejména „účinné a odrazující“ ( 26 ); v souladu s unijním právem je nezbytné ověřit, že pravidla jejich ukládání, včetně veškerých příslušných procesních pravidel, nejsou s touto zásadou v rozporu, což přísluší určit předkládajícímu soudu. Taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava ve věci v původním řízení, která značně ztěžuje, ne-li znemožňuje prokázání odpovědnosti obchodníka s vínem za porušení pravidel týkajících se unijních enologických postupů ( 27 ), totiž může mít prima facie vliv na efektivitu sankcí upravených touto právní úpravou na základě unijního práva.

55.

Ve snaze poskytnout předkládajícímu soudu užitečné prvky výkladu v rámci unijního práva, které mu umožní, aby sám rozhodl o slučitelnosti příslušné vnitrostátní právní úpravy s unijním právem, nejprve podotýkám, že podle čl. 56 odst. 1 písm. d) nařízení č. 607/2009 je dovozcem fyzická nebo právnická osoba nebo seskupení těchto osob usazené v Unii, které přebírají odpovědnost za propuštění dováženého zboží do volného oběhu a odpovídají mimo jiné za jejich soulad s unijními enologickými postupy v souladu s čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013.

56.

Následně konstatuji, že výklad § 40 odst. 1 zákona 321/2004 navržený předkládajícím soudem v podstatě obnáší obrácení důkazního břemene v otázce prokazování odpovědnosti obchodníka s vínem za to, že na trh uvedl výrobky podrobené enologickým postupům nepovoleným unijním právem ve smyslu čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013, přičemž se toto obrácení důkazního břemene zakládá výlučně na osvědčení obsaženém v dokladu V I 1 ( 28 ).

57.

Konečně připomínám, že podle čl. 90 odst. 3 nařízení č. 1308/2013 se toto osvědčení předkládá pro účely dovozu předmětných výrobků a že podle článku 47 nařízení č. 555/2008 se tento doklad po dokončení celních formalit požadovaných pro propuštění těchto výrobků do volného oběhu předá příslušným orgánům. Jak jsem uvedl v odpověď na první předběžnou otázku ( 29 ), toto osvědčení tedy není určeno k tomu, aby dokládalo, že jsou enologické postupy povolené unijním právem dodržovány po celou dobu uvádění těchto výrobků na trh, jak stanoví čl. 80 odst. 2 nařízení č. 1308/2013.

58.

Za těchto okolností pochybuji o tom, že by obrácení důkazního břemene v otázce odpovědnosti osoby uvádějící předmětné výrobky na trh, v jehož důsledku přechází povinnost kontrolovat kvalitu těchto výrobků na příslušné vnitrostátní orgány a které značně ztěžuje, ne-li znemožňuje prokázání odpovědnosti této osoby, bylo možné zakládat na takovém osvědčení, jaké je obsaženo v dokladu V I 1, stvrzujícím dodržení unijních enologických postupů v okamžiku dovozu takového výrobku, jakým je víno, což je komplexní výrobek citlivý na celou řadu vnějších podmínek panujících během jeho přepravy nebo při jiných pozdějších manipulacích či zásazích. Předkládajícímu soudu však přísluší provést nezbytná ověření.

59.

Závěrem navrhuji odpovědět na druhou předběžnou otázku tak, že článek 89 nařízení č. 1306/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž obchodník, který doveze víno ze třetí země, není odpovědný za nesoulad šarží vína, které jsou předmětem osvědčení obsaženého v dokladu V I 1, s enologickými postupy povolenými unijním právem, nepodaří-li se vnitrostátním orgánům vyvrátit „domněnku souladu“ založenou tímto dokladem, pakliže tato domněnka značně ztěžuje, ne-li znemožňuje prokázání odpovědnosti tohoto obchodníka, a to zejména s ohledem na to, že:

60.

S ohledem na předchozí úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Krajským soudem v Brně (Česká republika) odpověděl následovně: