1.

Směrnicí o odpadních vodách ( 2 ) ukládá Unie členským státům povinnost vybudovat a provozovat v aglomeracích určitých velikostí čistírny odpadních vod se stanovenou účinností čištění. V projednávané věci vytýká Komise Švédsku, že tuto povinnost v některých aglomeracích nesplnilo.

2.

V této souvislosti je nutno zaprvé vyjasnit, zda musí být výjimka, kterou směrnice stanoví pro lokality ve vysokohorských regionech, použita z důvodu podobných klimatických podmínek také na lokality nacházející se v severních regionech. Zadruhé vedou účastníci řízení spor o to, na základě jakých naměřených údajů se stanoví účinnost čistírny odpadních vod. Zatřetí pak Komise Švédsku vytýká, že nepředložilo některé naměřené údaje nezbytné k tomu, aby mohla posoudit jeden prostředek obrany, a to takzvaný přirozený úbytek dusíku.

3.

Článek 4 směrnice o odpadních vodách stanoví takzvané sekundární čištění odpadních vod:

„1.   Členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do:

(1a)   […]

2.   Městské odpadní vody vypouštěné do vod ve vysokohorských regionech (o nadmořské výšce větší než 1500 m), kde je vzhledem k nízkým teplotám používání účinného biologického čištění obtížné, mohou být čištěny podle mírnějších požadavků, než jaké jsou popsány v odstavci 1, pokud se podrobnými studiemi prokáže, že vypouštění nepříznivě neovlivní životní prostředí.

3.   Vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle odstavců 1 a 2 musí vyhovovat požadavkům uvedeným v oddíle B přílohy I. […]“

4.

Článek 5 směrnice o odpadních vodách stanoví zvláštní požadavky na vypouštění do obzvláště citlivých oblastí:

„1.   Pro účely odstavce 2 vymezí členské státy do 31. prosince 1993 citlivé oblasti podle kritérií uvedených v příloze II.

2.   Členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním do citlivých oblastí čištěny podle přísnějších požadavků, než jaké jsou popsány v článku 4, a to nejpozději do 31. prosince 1998 u všech vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10000 PE.

(2a)   […]

3.   Vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle odstavce 2 musí vyhovovat příslušným požadavkům oddílu B přílohy I. […]“

5.

Článek 10 směrnice o odpadních vodách se týká místního klimatu:

„Členské státy zajistí, aby byly čistírny městských odpadních vod, stavěné způsobem vyhovujícím požadavkům článků 4, 5, 6 a 7, projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek. Při projektování čistíren se vezmou v úvahu sezonní rozdíly zatížení.“

6.

Podle čl. 15 odst. 1. první odrážky směrnice o odpadních vodách monitorují příslušné orgány nebo jiné vhodné subjekty vypouštění z čistíren městských odpadních vod, aby ověřily soulad s požadavky oddílu B přílohy I podle kontrolních postupů stanovených v oddílu D přílohy I.

7.

Oddíl B přílohy I („Vypouštění z čistíren městských odpadních vod do recipientů“) směrnice o odpadních vodách v bodě 2 stanoví:

„Vypouštění z čistíren městských odpadních vod podrobené čištění podle článků 4 a 5 musí vyhovovat požadavkům uvedeným v tabulce 1.“

8.

Tabulka 1 přílohy I směrnice o odpadních vodách nese nadpis „Požadavky na vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle článků 4 a 5 této směrnice“ a obsahuje tyto údaje:

9.

Podle bodu 3 oddílu B přílohy I směrnice o odpadních vodách musí „vypouštění z čistíren městských odpadních vod do citlivých oblastí […] navíc vyhovovat požadavkům uvedeným v tabulce 2 této přílohy.“

10.

Tabulka 2 přílohy I směrnice o odpadních vodách upravuje zejména úbytek dusíku:

„Požadavky na vypouštění z čistíren městských odpadních vod v citlivých oblastech, které podléhají eutrofizaci. Podle místní situace se může použít jeden nebo oba ukazatele. Použijí se hodnoty koncentrací nebo procenta úbytku.“

11.

Oddíl D přílohy I směrnice o čištění městských odpadních vod podrobně popisuje referenční metody monitorování a vyhodnocování výsledků. Bod 3 uvádí, že minimální roční počet vzorků bude stanoven v závislosti na velikosti čistírny a vzorky musí být odebírány v pravidelných intervalech během celého roku. U čistíren o velikosti v rozmezí 2000 až 9999 PE činí minimální počet 12 vzorků během prvního roku. Během následujících let jsou vyžadovány čtyři vzorky, pokud vody během prvního roku vyhovují ustanovením směrnice o čištění městských odpadních vod. Pokud jeden vzorek ze čtyř nevyhoví, musí být v následujícím roce odebráno 12 vzorků. U čistíren o velikosti v rozmezí 10000 až 49000 PE činí minimální počet 12 vzorků.

12.

Bod 4 oddílu D přílohy I směrnice o odpadních vodách upravuje vztah mezi různými výsledky měření a stanovenými mezními hodnotami:

„Vyčištěné odpadní vody se považují za vyhovující příslušným ukazatelům, pokud jejich vzorky posuzované pro každý ukazatel zvlášť prokážou soulad s příslušnými hodnotami ukazatelů následujícím způsobem:

13.

Tabulka 3 přílohy I směrnice o odpadních vodách upravuje počet vzorků a přípustný počet nevyhovujících vzorků podle článku 4.

14.

V letech 2010, 2014 a 2017 Komise vyzvala Švédsko, aby se vyjádřilo k uplatňování směrnice o odpadních vodách. Na tomto základě mu Komise zaslala dne 8. listopadu 2018 odůvodněné stanovisko, jímž tento členský stát vyzvala, aby vytýkané nedostatky odstranil ve lhůtě dvou měsíců, tedy do 8. ledna 2019.

15.

Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s odpovědí Švédska spokojená, podala projednávanou žalobu a navrhuje

16.

Švédské království uznává, že čistírny odpadních vod v aglomeracích Lycksele, Pajala a Malå nevyhovují požadavkům článku 4 směrnice o odpadních vodách a navrhuje,

17.

Účastníci řízení předložili písemná vyjádření.

18.

Řízení o nesplnění povinnosti se týká splnění dvou povinností stanovených směrnicí o odpadních vodách, a to sekundárního čištění podle článku 4 (k tomu bod A) a čištění podle přísnějších požadavků na základě článku 5 (k tomu bod B) celkem v deseti švédských aglomeracích. Kromě toho Komise tvrdí, že s ní Švédsko loajálně nespolupracovalo, jelikož nepředložilo určité informace (k tomu bod C).

19.

Komise uvádí, že došlo k porušení článků 4, 10 a 15 směrnice o odpadních vodách u šesti aglomerací – Lycksele, Malå, Pajala, Mockfjärd, Robertsfors a Tänndalen.

20.

Podle čl. 4 odst. 1 druhé odrážky členské státy zajistí, aby byly městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami před vypuštěním z aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 10000 až 15000 PE podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění. Tato povinnost se v projednávané věci týká aglomerace Lycksele. Stejná povinnost platí podle čl. 4 odst. 1 třetí odrážky směrnice o odpadních vodách pro vypouštění do sladkých vod a ústí řek z aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 2000 až 10000 PE. V projednávané věci se to týká aglomerací Malå, Mockfjärd, Pajala, Robertsfors a Tänndalen.

21.

Článek 4 odst. 3 směrnice o odpadních vodách odkazuje k upřesnění požadavků na čištění odpadních vod na oddíl B přílohy I, jehož bod 2 odkazuje na tabulku 1 přílohy I. Z ní vyplývá, že „biochemická spotřeba kyslíku“ smí u vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle článků 4 a 5 této směrnice činit maximálně 25 mg kyslíku/l nebo musí být ve vtahu k zatížení na vtoku těchto čistíren snížena alespoň o 70 % a „chemická spotřeba kyslíku“ nesmí u tohoto vypouštění překročit 125 mg kyslíku/l nebo ve vztahu k zatížení na vtoku čistírny musí být snížena o 75 % ( 3 ).

22.

Je pravda, že Komise nezmiňuje ve svém návrhovém žádání týkajícím se článků 4, 10 a 15 směrnice o odpadních vodách aglomeraci Töreboda, avšak v souvislosti se svým návrhovým žádáním týkajícím se článků 5, 10 a 15 vytýká také v této aglomeraci nadměrnou biochemickou spotřebu kyslíku. Příslušné požadavky stanovené v tabulce 1 přílohy I platí podle bodu 2 oddílu B přílohy I také podle článku 5. Vzhledem k tematické blízkosti provedu nejprve analýzu této argumentace v části A.

23.

Podle článku 10 směrnice o odpadních vodách členské státy zajistí, aby čistírny městských odpadních vod stavěné způsobem vyhovujícím požadavkům článku 4 směrnice o odpadních vodách byly projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek.

24.

Článek 15 odst. 1 první odrážka a oddíl D přílohy I směrnice o odpadních vodách upravují kontrolní postupy. Bod 3 oddílu D přílohy I stanoví pro aglomerace v rozmezí 10000 a 49999 PE, v projednávané věci tedy pro aglomerace Lycksele a Töreboda, dvanáct vzorků. U aglomerací v rozmezí 2000 a 9999 PE, tedy ostatních pěti aglomerací, je to v prvním roce provozu čistírny odpadních vod alespoň dvanáct vzorků. V následujících letech postačují čtyři vzorky, ledaže jeden vzorek v předchozím roce nevyhoví požadavkům. V tom případě je nutno odebrat dvanáct vzorků. Ve všech případech je nutno vzorky odebírat v pravidelných intervalech během celého roku. Tabulka 3 přílohy I navíc v závislosti na počtu vzorků stanoví, kolik z nich může být nevyhovujících.

25.

Účastníci řízení jsou zajedno, že chemická spotřeba kyslíku vody na odtoku z čistíren odpadních vod aglomerací Lycksele, Malå a Pajala je vyšší, než jsou hodnoty přípustné podle čl. 4 odst. 3 a oddílu B přílohy I směrnice o odpadních vodách. U aglomerace Lycksele to platí také pro biochemickou spotřebu kyslíku.

26.

Porušení týkající se účinnosti čištění podle článku 4 směrnice o odpadních vodách nutně znamená také porušení článku 10, neboť čistírny odpadních vod zjevně nebyly projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek, tedy aby vyhovovaly požadavkům stanoveným v článku 4.

27.

V tomto rozsahu je tedy žaloba podaná Komisí opodstatněná.

28.

Naproti tomu Komise nedoložila, že odběr vzorků odpadních vod v těchto aglomeracích je v rozporu s článkem 15 směrnice o odpadních vodách. V této části je tedy žaloba neopodstatněná.

29.

Je rovněž nesporné, že biochemická spotřeba kyslíku vody na odtoku z čistíren odpadních vod aglomerací Malå a Pajala překračuje hodnoty stanovené v čl. 4 odst. 3 a oddílu B přílohy I směrnice o odpadních vodách, účinnost čistírny odpadních vod je tedy příliš nízká.

30.

Švédsko však tuto skutečnost odůvodňuje s odkazem na čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách. Podle tohoto ustanovení mohou být městské odpadní vody vypouštěné do vod ve vysokohorských regionech (o nadmořské výšce větší než 1500 m), kde je vzhledem k nízkým teplotám používání účinného biologického čištění obtížné, čištěny podle mírnějších požadavků, než jaké jsou popsány v odstavci 1, pokud se podrobnými studiemi prokáže, že vypouštění nepříznivě neovlivní životní prostředí.

31.

Aglomerace Malå a Pajala sice neleží ve vysokohorských regionech, Švédsko však nezpochybnitelně dokládá, že klimatické podmínky v tomto severním regionu země znesnadňují účinné biologické čištění odpadních vod podobným způsobem, jako je tomu ve vysokohorských regionech jiných oblastí Unie. Švédsko z toho dovozuje, že čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách je použitelný také na uvedené aglomerace.

32.

Oproti názoru Švédska nelze k tomuto závěru dospět výkladem čl. 4 odst. 2. směrnice o odpadních vodách, jelikož ten je ve všech jazykových zněních jednoznačně omezen na jasně vymezené vysokohorské regiony o nadmořské výšce větší než 1500 m. Názor Švédska tedy fakticky vede k tomu, že by zeměpisná podmínka stanovená v čl. 4 odst. 2 byla zcela pominuta. Všude, kde je vzhledem k nízkým teplotám účinné biologické čištění odpadních vod obtížné, by muselo být připuštěno méně účinné čištění, pokud se na základě podrobného průzkumu prokáže, že životní prostředí není vypouštěním těchto vod poškozováno. Švédsko tedy požaduje výklad contra legem a implicitně tak uplatňuje námitku částečné neplatnosti čl. 4 odst. 2 ohledně podmínky lokality ve vysokohorském regionu ( 4 ).

33.

Právní předpisy vyšší právní síly sice hovoří ve prospěch této námitky (k tomu bod b), avšak členské státy takovými argumenty nemohou zpochybňovat platnost sekundárního práva v řízení o nesplnění povinnosti (k tomu bod c).

34.

Omezení čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách na vysokohorské regiony by mohlo být v rozporu s právními předpisy vyšší právní síly. Unie podle čl. 4 odst. 2 první věty SEU ctí rovnost členských států před Smlouvami. Kromě toho vyplývá z čl. 191 odst. 3 druhé odrážky SFEU, že Unie při přípravě své politiky v oblasti životního prostředí přihlédne k podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie.

35.

Je pravda, že Soudní dvůr dosud neupřesnil, jak má být vykládána rovnost členských států, lze však vycházet z toho, že judikatura týkající se zásady rovného zacházení platí také ve prospěch členských států. Tato zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno ( 5 ).

36.

Omezení výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách na výslovně uvedené lokality ve vysokohorských regionech by mohlo mít za následek nerovné zacházení s členskými státy, které je s těmito zásadami neslučitelné. Lokality v některých členských státech by od požadavků byly osvobozeny, lokality v jiných členských státech naproti tomu nikoliv, ačkoliv zohledňované klimatické podmínky způsobují v obou případech podobné problémy při plnění těchto požadavků a podmínkou odchylky je absence nepříznivých dopadů na životní prostředí.

37.

V tomto ohledu není nutno se zabývat otázkou, do jaké míry se mohou jednotlivci, podniky nebo nevládní organizace, které podléhají unijnímu právu, v takovýchto případech dovolávat rovnosti států nebo zásady rovného zacházení.

38.

Členský stát každopádně nemůže po uplynutí lhůty stanovené pro podání žaloby na neplatnost zpochybňovat legalitu aktu přijatého unijním normotvůrcem, který se ve vztahu k tomuto státu stal konečným. Podle ustálené judikatury se tedy nemůže užitečně dovolávat protiprávnosti směrnice jako důvodu obrany vůči žalobě pro nesplnění povinnosti založené na porušení této směrnice ( 6 ). Ze stejných důvodů ostatně ani Komise nemůže vést řízení pro porušení povinnosti z důvodu porušení primárního práva, jestliže vnitrostátní opatření jsou v souladu se sekundárním právem, které nebylo napadeno ( 7 ). Ani jiní zúčastnění se nemohou incidenčně dovolávat neplatnosti ustanovení unijního práva, pokud měly bezpochyby právo navrhnout jeho neplatnost podáním přímé žaloby ( 8 ).

39.

Soudní dvůr opírá tuto judikaturu o systém soudní ochrany obsažený ve Smlouvách a zejména o lhůtu pro podání žaloby, jejíž funkcí je zajistit právní jistotu. Toto omezení argumentace členských států a Komise je však odůvodněno rovněž tím, že se členské státy významně podílí na podobě unijního práva a podle čl. 263 druhého pododstavce SFEU mají privilegované postavení ohledně jeho kontroly.

40.

Je tedy na členských státech, aby zamezily narušení rovnosti států již v legislativním procesu nebo je neprodleně poté napadly u Soudního dvora. Nestane-li se tak, pak je v rozporu se systémem soudní ochrany Unie, aby Soudní dvůr později v rámci řízení o nesplnění povinnosti napravoval povinnosti členských států stanovené unijním právem v jejich prospěch výkladem přesahujícím znění ustanovení.

41.

Je pravda, že Švédsko se legislativního procesu k přijetí směrnice o odpadních vodách nezúčastnilo, jelikož do Unie vstoupilo až později. Při přistoupení však Švédsko výslovně souhlasilo se směrnicí o odpadních vodách, včetně čl. 4 odst. 2, a promeškalo možnost usilovat o uzpůsobení tohoto ustanovení na klimatické podmínky v severních regionech ( 9 ). Skutečnost, že takovéto úpravy možné byly, dokazují například teritoriální výjimky na ochranu bobra (Castor fiber) a vlka (Canis lupus) podle směrnice o stanovištích ( 10 ).

42.

Ačkoliv tedy takováto úprava chybí, může se Švédsko jako člen Rady navíc stále ještě chopit iniciativy a takovéto úpravy docílit. Kromě neformálních kontaktů s Komisí ( 11 ) může Švédsko usilovat zejména o to, aby Rada na základě článku 241 SFEU vyzvala Komisi, aby provedla vhodná šetření a předložila odpovídající návrhy.

43.

V takovémto rámci lze výrazně lépe než v soudním řízení posoudit dopady, které by rozšíření výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách na severní oblasti mělo na životní prostředí. Tak by také bylo možno přesněji vymezit dotčené regiony. Způsob, kterým Švédsko ustanovení vykládá, totiž vede ke značným obtížím při vymezení dotčených regionů. Jaké severní oblasti odpovídají regionům nad 1500 metrů?

44.

Blokační účinek lhůty pro podání žaloby je proto nejen nezbytný z důvodů právní jistoty, nýbrž je také účelný. Odvolávání se Švédska na čl. 4 odst. 2 směrnice o odpadních vodách je tedy nutno zamítnout.

45.

Švédsko proto porušilo své povinnosti vyplývající z článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách ohledně biochemické spotřeby kyslíku vody na odtoku z čistíren odpadních vod aglomerací Malå a Pajala.

46.

U aglomerace Mockfjärd jsou výsledky vzorků v souladu s požadavky článku 4 a přílohy I směrnice o odpadních vodách. V období od 11. ledna do 27. prosince 2018 vykazovaly tři z 19 vzorků nadměrnou biochemickou spotřebu kyslíku a jeden ze 17 vzorků nadměrnou chemickou spotřebu kyslíku ( 12 ). Podle tabulky 3 přílohy I jsou však u 17 až 28 vzorků ročně přípustné až tři nevyhovující vzorky.

47.

V době od 16. května do 18. října 2018 ovšem nebyly odebrány vůbec žádné vzorky. Komise z toho dovozuje porušení článků 4, 10 a 15 směrnice o odpadních vodách.

48.

Tato mezera v odběru vzorků není slučitelná s článkem 15 a s bodem 3 oddílu D přílohy I směrnice o odpadních vodách, jelikož podle těchto ustanovení musí být vzorky odebírány v pravidelných intervalech. O pravidelné intervaly se však nejedná v případě, že jsou všechny vzorky odebrány v období sedmi měsíců, kdežto během pěti měsíců ani jediný. To platí také v případě, že povinnost pravidelného odběru omezíme na minimální počet čtyř povinných vzorků, které měly být v případě aglomerace Mockfjärd v roce 2018 odebrány.

49.

Komise má za to, že z toho nutně vyplývá porušení norem pro čištění podle článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách, jelikož bez pravidelného odběru vzorků během celého roku nemá k dispozici informace nezbytné k tomu, aby konstatovala dodržování těchto požadavků.

50.

Toto stanovisko ovšem není přesvědčivé. Již jsem vysvětlila, že odběr vzorků není podmínkou dodržení článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách, nýbrž důkazním prostředkem k prokázání, že jsou tato ustanovení dodržena nebo porušena ( 13 ). Tím lze také vysvětlit, že pro Soudní dvůr byl v jednom řízení postačující jediný vzorek, aby uznal účinnost dotčené čistírny odpadních vod ( 14 ).

51.

Program odběru vzorků podle článku 15 a přílohy I směrnice o odpadních vodách je však významným vodítkem při posuzování toho, zda určitá čistírna odpadních vod splňuje požadavky článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách. Pokud vzorky z čistírny například pravidelně vzhledem k vnějším okolnostem, jako je počasí nebo pobyt velkého počtu turistů, během určitých ročních období překračují mezní hodnoty, pak by z toho bylo nutno dovozovat, že účinnost čistírny nesplňuje požadavky stanovené pro sekundární čištění podle článků 4 a 10 směrnice.

52.

Skutečnost, že jednotlivé vzorky z jiných období požadavkům vyhovují, by nepostačovala k vyvrácení této indicie. Pro dodržení článku 4 směrnice o odpadních vodách totiž nepostačuje, aby čistírna zajišťovala dostatečné čištění pouze v konkrétních datech nebo během určitých období. Čistírna musí naopak s výhradou určitých, velmi vzácných výjimečných situací vždy zajistit dostatečné čištění odpadní vody. Článek 10 směrnice o odpadních vodách požaduje právě z tohoto důvodu, aby zařízení zvládala sezónní výkyvy v zatížení a běžné místní klimatické podmínky.

53.

Soudní dvůr v souladu s tím konstatoval, že článek 4 směrnice o odpadních vodách je porušován, pokud dotčené čistírny odpadních vod a kanalizační systémy příliš často vypouští do recipientů nevyčištěné odpadní vody z dešťových přívalů ( 15 ). Pro tuto otázku není relevantní, zda existují vzorky, které v jiných obdobích prokazují dostatečnou účinnost.

54.

Z tohoto hlediska mezera v odběru vzorků skutečně naznačuje, že čistírna odpadních vod v aglomeraci Mockfjärd v období od května do října 2018 nevyhovovala požadavkům článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách. Dalším náznakem porušení těchto požadavků je, že Švédsko vysvětluje mezeru v odběru vzorků přestavbou čistírny odpadních vod. Nebylo by překvapivé, kdyby účinnost čistírny byla z tohoto důvodu nižší.

55.

Komise však nenavrhuje, aby bylo určeno, že účinnost čistírny odpadních vod v aglomeraci Mockfjärd v květnu a říjnu 2018 nedosahovala stanovených požadavků. Takový návrh si sice lze představit ( 16 ), v projednávané věci by ovšem nebyl přípustný, jelikož na toto období se nevztahovala výzva k podání vyjádření nebo odůvodněné stanovisko.

56.

Návrhové žádání Komise nesměřuje ani k určení správní praxe, která má určitý stupeň stálosti a obecnosti, či neplnění povinnosti obecným a trvalým způsobem ( 17 ). Takovýto výklad návrhu by sice byl možný, avšak cílem argumentace Komise zjevně není doložit, že k porušování docházelo po delší období. To se projevuje především ve skutečnosti, že žaloba analyzuje pouze údaje z roku 2018, aniž se věnuje údajům z dřívějších nebo pozdějších období.

57.

Návrhové žádání směřuje spíše ke konstatování, že čistírna odpadních vod aglomerace Mockfjärd zásadně nevyhovuje požadavkům článků 4 a 10 a přílohy I směrnice o odpadních vodách. Porušení článku 15 nemá v této souvislosti samostatný význam, nýbrž slouží pouze jako doklad porušení.

58.

Existence takového nesplnění povinnosti se ale musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku ( 18 ). Kromě toho může být žaloba pro nesplnění povinnosti podle článku 258 druhého pododstavce SFEU podána pouze v případě, že příslušný členský stát nesplní požadavky plynoucí z odůvodněného stanoviska Komise ve lhůtě v něm stanovené ( 19 ).

59.

V projednávané věci je proto relevantní stav ke dni 8. ledna 2019.

60.

Pro posouzení účinnosti čistírny odpadních vod k tomuto datu jsou závěry týkající se účinnosti během mezery v odběru vzorků pouze jednou indicií, kterou jiné indicie vyvrací.

61.

Dne 8. ledna 2019 totiž bylo od konce mezery v odběru vzorků, tedy po dobu téměř tří měsíců, k dispozici jedenáct vzorků k biochemické spotřebě kyslíku, které všechny vyhovovaly požadavkům článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách.

62.

K chemické spotřebě kyslíku je po této mezeře k dispozici osm vzorků, z nichž jeden vykazuje (výrazně) zvýšenou spotřebu, ale hodnoty chemické spotřeby kyslíku před mezerou v odběru vzorků byly trvale vyhovující. U celkem 17 vzorků by podle tabulky 3 přílohy I byly přípustné dokonce tři nevyhovující vzorky.

63.

Vzhledem k tomu, že neexistují další poznatky o nedostatečné účinnosti čistírny, postačují tyto výsledky, aby vyvrátily pochybnosti o účinnosti čistírny odpadních vod aglomerace Mockfjärd v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku. Naopak lze vycházet z toho, že čistírna v této době, možná také z důvodu přestavby ( 20 ), požadavkům článků 4 a 15 směrnice o odpadních vodách vyhovovala.

64.

Žalobu Komise ohledně aglomerace Mockfjärd je proto třeba zamítnout.

65.

Zdá se, že situace aglomerace Robertsfors je podobná situaci aglomerace Mockfjärd. Je pravda, že v roce 2018 nejprve vykazovalo jedenáct z 24 vzorků zvýšenou biochemickou spotřebu kyslíku, avšak od 23. října 2018 ukazovalo všech šest vzorků úbytek o alespoň 70 %, což vyhovovalo požadavkům ( 21 ). Komise ale také vysvětluje, že situace v roce 2018 byla výrazně horší než ještě v roce 2016. V té době vykazovalo zvýšenou spotřebu pouze šest z 24 vzorků ( 22 ).

66.

S ohledem na všechny popsané okolnosti však tento náznak zhoršení účinnosti čistírny nepostačuje k tomu, aby bylo možno usuzovat na porušení k relevantnímu datu. Švédsko totiž již v odpovědi na odůvodněné stanovisko vysvětlilo, že v roce 2018 došlo v této čistírně odpadních vod k provozním problémům a byla přijata opatření na jejich odstranění ( 23 ). Hodnoty posledních šesti vzorků proto naznačují, že čistírna měla k 8. lednu 2019 z důvodu těchto opatření dostatečnou účinnost.

67.

Žalobu Komise je proto třeba zamítnout také ohledně aglomerace Robertsfors.

68.

V aglomeraci Tänndalen vykazovalo šest z 35 vzorků v roce 2018 nadměrnou biochemickou spotřebu kyslíku, ačkoliv přípustné byly pouze čtyři nevyhovující vzorky.

69.

Všechny nevyhovující výsledky pochází z doby před koncem února do poloviny dubna. Následujících 21 vzorků do konce prosince naopak vykazuje velmi nízkou spotřebu ( 24 ). Z toho by bylo možno usuzovat na zlepšení účinnosti čistírny.

70.

Na pováženou však je, že vzorky z roku 2016 vykazují podobný vzorec, totiž čtyři vzorky s nadměrnou spotřebou od ledna do dubna a následně vzorky s velmi nízkou spotřebou. To potvrzuje dopis příslušné městské správy ze dne 20. prosince 2018, který zmiňuje Komise. Komise vysvětluje, že opatření přijatá v roce 2018 ke zlepšení stavu nepostačovala, aby byly v době hlavního zatížení („högbelastningssäsong“) splněny požadavky směrnice o odpadních vodách ( 25 ).

71.

Švédsko však v žalobní odpovědi předkládá další údaje o vzorcích do května 2019, které již nadměrnou biochemickou spotřebu kyslíku nevykazují.

72.

Komise sice namítá, že tyto údaje (téměř v plném rozsahu) pochází z doby po uplynutí lhůty v odůvodněném stanovisku dne 8. ledna 2019 a pro posouzení výtky proto nejsou relevantní. Komise tím však nepřihlíží k tomu, že také údaje, které byly získány po relevantním datu, umožňují učinit závěry o účinnosti čistírny odpadních vod k tomuto datu ( 26 ). V případě, že by opět došlo k překročení mezních hodnot během hlavní doby zatížení v prvních měsících roku, by totiž bylo nutno dospět k závěru, že čistírna je i nadále nevyhovující. Bez takového překročení je naopak nutno předpokládat, že čistírna k relevantnímu datu na rozdíl od předchozích let požadavkům vyhovovala – zřejmě z důvodu opatření na zlepšení stavu přijatých v mezidobí.

73.

Z toho vyplývá, že žalobu Komise je třeba zamítnout také ohledně aglomerace Tänndalen.

74.

Nakonec vedou účastníci řízení spor o tom, zda čistírna odpadních vod aglomerace Töreboda dostatečně snižuje biochemickou spotřebu kyslíku odpadní vody na odtoku z čistírny.

75.

Švédsko ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko poskytlo za období mezi 8. listopadem 2017 a 6. listopadem 2018 informace o 50 vzorcích ( 27 ). Švédsko sice v duplice předložilo další údaje za listopad a prosinec 2018 ( 28 ), avšak v rozporu s čl. 128 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora není toto prodlení nijak odůvodněno. Tento důkaz je proto nepřípustný ( 29 ).

76.

Mezi účastníky řízení je sporné, zda devět nevyhovujících vzorků během první poloviny roku prokazuje, že čistírna odpadních vod nedostatečně snižuje biochemickou spotřebu kyslíku. O to tu však v konečném důsledku nejde.

77.

Podle odpovědi na odůvodněné stanovisko totiž v první polovině roku 2018 proběhla v čistírně odpadních vod přestavba biologického stupně čištění ( 30 ). Vzhledem k tomu, že tato fáze je jádrem sekundárního čištění ( 31 ), vysvětluje tato přestavba, proč je biochemická spotřeba kyslíku ve druhé polovině roku podstatně nižší než během první poloviny roku a výsledky pozdějších vzorků jsou výrazně lepší, než požaduje směrnice.

78.

Včas předložené údaje z druhé poloviny roku proto umožňují dospět k závěru, že čistírna k relevantnímu datu, tedy 8. lednu 2019, splňovala požadavky článků 4 a 10 směrnice o odpadních vodách. Žaloba proto musí být ohledně aglomerace Töreboda zamítnuta.

79.

V případě, že by se Soudní dvůr přesto chtěl zabývat údaji z první poloviny roku 2018, je nutno připomenout, že podle článku 4 a tabulky 1 přílohy I směrnice o odpadních vodách může biochemická spotřeba kyslíku činit maximálně 25 mg kyslíku/l nebo musí být ve vztahu k zatížení na vtoku čistírny snížena alespoň o 70 %. Nadpis tabulky uvádí, že se použijí buď hodnoty koncentrace, nebo procenta úbytku.

80.

Komise sice zdůrazňuje, že 18 vzorků vykazovalo spotřebu kyslíku vyšší než 25 mg/l, u devíti z těchto vzorků však byla spotřeba kyslíku ve vztahu k zatížení na vtoku snížena alespoň o 70 %. Vyhovovaly tedy požadavkům podle tabulky 1 přílohy I směrnice o odpadních vodách.

81.

U zbývajících devíti vzorků naproti tomu nebyl procentuální úbytek určen. Požadavkům podle tabulky 1 přílohy I směrnice o odpadních vodách proto nevyhovují. Podle tabulky 3 je u 41 až 53 ročně odebíraných vzorků ale přípustných maximálně pět nevyhovujících vzorků.

82.

Švédsko však má za to, že zohlednit je nutno pouze 23 vzorků, u nichž byl zjišťován procentuální úbytek spotřeby kyslíku. Mezi těmito vzorky je pouze jeden nevyhovující, zatímco u tohoto počtu vzorků by byly přípustné dokonce tři nevyhovující vzorky.

83.

Vzhledem k tomu, že se podle nadpisu tabulky 2 přílohy I směrnice o odpadních vodách použijí hodnoty koncentrací nebo procenta úbytku, lze stanovisko Švédska chápat jako rozhodnutí pro druhé kritérium posuzování. Budeme-li však vzorky považovat za důkazní prostředky pro dodržení článku 4, nelze devět zdokumentovaných nevyhovujících vzorků nezohlednit. Představují tedy poznatky naznačující, že během první poloviny roku 2018 došlo k porušení.

84.

Komise navíc právem namítá, že tyto údaje nebyly shromažďovány s dostatečnou pravidelností, jelikož údaje včas předložené v dotčeném řízení ( 32 ) nepokrývají zejména listopad a prosinec 2018.

85.

Tyto aspekty však nezpochybňují posouzení účinnosti čistírny odpadních vod k 8. lednu 2019, jelikož ta je, jak již bylo konstatováno v bodech 77 a 78, prokázána včas předloženými výsledky měření z druhé poloviny roku 2018 a horší výsledky první poloviny roku lze odůvodnit probíhající přestavbou.

86.

Ohledně aglomerace Töreboda nelze proto v tomto řízení konstatovat, že čistírna odpadních vod k relevantnímu datu, tedy 8. lednu 2019, nedostatečně snižovala biochemickou spotřebu kyslíku.

87.

Švédsko tak nesplnilo své povinnosti vyplývající z článku 4 ve spojení s článkem 10 směrnice o odpadních vodách, jelikož nezajistilo, aby odpadní voda z aglomerací Lycksele, Malå a Pajala byla před vypuštěním do recipientů podrobena sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění.

88.

Ve zbytku je nutno tento žalobní důvod zamítnout.

89.

U čtyř aglomerací, Borås, Skoghall, Habo a Töreboda, Komise vytýká porušení povinnosti přísnějšího stupně čištění podle článků 5, 10 a 15 směrnice o odpadních vodách.

90.

Podle čl. 5 odst. 2 směrnice o odpadních vodách musí příslušné orgány provést nutná opatření, aby v případě aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10000 PE byly městské odpadní vody, které vstupují do stokových soustav, před vypuštěním do citlivých oblastí podrobeny čištění podle přísnějších požadavků, než jaké je popsáno v článku 4 téže směrnice, nejpozději do 31. prosince 1998.

91.

Jakými pravidly se přísnější stupeň čištění před vypuštěním do takovýchto citlivých oblastí řídí, vyplývá z řetězce odkazů: Článek 5 odst. 3 směrnice o odpadních vodách odkazuje na oddíl B přílohy I. Bod 3 tohoto oddílu zase odkazuje na požadavky uvedené v tabulce 2 této přílohy.

92.

Švédsko vymezilo pobřežní vody nacházející se mezi norskou hranicí a obcí Norrtälje jako citlivé vůči eutrofizaci nebo riziku eutrofizace z důvodu vypouštění dusíku. Dotčené aglomerace nepřímo vypouští své odpadní vody do těchto vod. Při čištění odpadních vod proto musí snižovat množství dusíku.

93.

Oddíl D bod 4 písm. c) a tabulka 2 přílohy I směrnice o odpadních vodách požadují pro dusík buď úbytek, který umožňuje dodržet celoroční průměr 15 mg/l pro aglomerace v rozmezí 10000 až 100000 PE resp. 10 mg/l pro větší aglomerace, nebo minimální procento úbytku 70 % až 80 %.

94.

Kromě toho ukládá článek 10 směrnice o odpadních vodách členským státům, aby čistírny městských odpadních vod stavěné způsobem vyhovujícím požadavkům článku 5 směrnice o odpadních vodách byly projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek.

95.

Odpadní vody aglomerace Borås byly čištěny nejprve v čistírně odpadních vod Gässlösa, kterou ale k 28. květnu 2018 nahradila čistírna odpadních vod Sobacken. Posledně jmenovaná má kapacitu přes 100000 PE, a musí proto dosahovat hodnotu nižší než 10 mg dusíku/l nebo zajistit minimální procento úbytku 70 % až 80 %.

96.

Vzhledem k této změně Švédsko nemohlo v odpovědi na odůvodněné stanovisko ještě sdělit celoroční průměr této čistírny. Místo toho Švédsko sdělilo za obě čistírny celoroční průměr 18 mg dusíku/l, tedy překročení ( 33 ).

97.

V žalobní odpovědi ale Švédsko předložilo údaje o dalších vzorcích do 5. září 2019, které pro čistírnu Sobacken dokazují roční průměr ve výši 9 mg/l a úbytek dusíku ve výši průměrně 70 % ( 34 ).

98.

Tyto údaje umožňují po úvahách v souvislosti s údaji aglomerace Tänndalen ( 35 ) dospět k závěru, že čistírna odpadních vod Sobacken k relevantnímu datu, tedy 8. lednu 2019, vyhovovala požadavkům podle článků 5 a 10 směrnice o vodách.

99.

Pro tento závěr navíc hovoří také úvaha, že může určitou dobu trvat, než se provoz nově vybudované čistírny odpadních vod optimálně nastaví. Předložené údaje proto nejprve ukazují výrazně zvýšené hodnoty, které se pak ale velmi zlepšily a zůstaly relativně stabilní.

100.

Ohledně aglomerace Borås je proto nutno žalobu zamítnout.

101.

Aglomerace Skoghall má dvě čistírny odpadních vod, čistírnu Sättersviken s 5457 PE a čistírnu Hammarö s 15000 PE. Účastníci řízení jsou zajedno v tom, že obě čistírny musí dodržovat mezní hodnotu pro aglomerace v rozmezí 10000 a 100000 PE, tedy nejvýše 15 mg dusíku/l nebo úbytek dusíku o 70 % až 80 %. Tento názor je správný, jelikož požadavky uložené velkým aglomeracím lze obcházet rozdělením odpadních vod mezi vícero malých čistíren odpadních vod.

102.

V odpovědi na odůvodněné stanovisko však Švédsko pro čistírnu Sättersviken uvedlo roční průměr 17 mg/l pro období od 9. listopadu 2017 do 6. listopadu 2018 ( 36 ). Komise proto vychází z toho, že došlo k porušení článků 5 a 10 směrnice o odpadních vodách.

103.

V žalobní odpovědi Švédsko tvrdí, že při provozu této čistírny odpadních vod nastaly problémy, které byly odstraněny. Mimoto tento členský stát předkládá údaje o dalších vzorcích, které dokazují pro období od 6. dubna 2018 do 15. května 2019 roční průměr 12 mg dusíku/l a průměrný úbytek dusíku ve výši 73 % ( 37 ).

104.

Toto tvrzení ve spojení s novými údaji umožňuje po úvahách v souvislosti s údaji z aglomerace Tänndalen ( 38 ) dospět k závěru, že čistírna odpadních vod Sättersviken aglomerace Skoghall k relevantnímu datu, tedy 8. lednu 2019, vyhovovala požadavkům podle článků 5 a 10 směrnice o vodách.

105.

Žalobu je proto třeba v tomto bodě zamítnout.

106.

Čistírna odpadních vod aglomerace Habo má kapacitu 17000 PE. Není vybavena žádným speciálním zařízením na snižování dusíku v odpadních vodách a odstraňuje proto pouze zhruba 30 %, což má za následek roční průměr 40 mg/l. Švédsko se ale odvolává na to, že vypouštěný podíl dusíku je v řekách a jezerech přírodními procesy snižován o 87 %. Toto snížení vyplývá z vědecky uznávaného modelu. Společně se snížením, kterého je dosaženo čistírnou odpadních vod, se tak odstraní 91 % dusíku původně obsaženého v odpadních vodách před tím, než voda doteče do citlivých pobřežních vod ( 39 ).

107.

Tato čistírna musí na základě své kapacity dosáhnout mezní hodnotu 15 mg dusíku/l nebo úbytek dusíku o 70 % až 80 %. Při posuzování snížení dusíku již Soudní dvůr uznal, že přirozený úbytek dusíku je zohledňován ( 40 ). Komise však požaduje, aby účinnost tohoto snížení byla doložena aktuálními naměřenými daty. Tato námitka je pochopitelná, jelikož Komise může model přezkoumat pouze na základě aktuálních naměřených dat.

108.

Obhajoba Švédska není zcela prosta rozporů. Na jedné straně není podle jeho tvrzení prakticky možné trvale měřit vstupy a výstupy dusíku všech vod Švédska zatížených dusíkem ( 41 ). Na druhé straně však tvrdí, že přesto byla provedena novější měření za účelem potvrzení a kalibrace tohoto modelu ( 42 ). Tyto údaje jsou podle jeho tvrzení volně dostupné na internetu ( 43 ).

109.

V replice Komise k této argumentaci namítá, že Švédsko požadované údaje nepředložilo. Tuto kritiku nelze jen tak zpochybnit, protože podle čl. 124 odst. 1 písm. d) jednacího řádu musí žalobní odpověď obsahovat důkazy a důkazní návrhy. Obvykle tedy musí být údaje na podporu právní argumentace, tedy důkazy, předloženy Soudnímu dvoru s písemným vyjádřením.

110.

Komise však v soudním řízení ani v odůvodněném stanovisku přesně neurčila, jaké naměřené údaje potřebuje, aby mohla přezkoumat model přirozeného úbytku dusíku. Švédsko proto nebylo schopno přesně tyto údaje předložit. Odkaz na údaje dostupné na internetu je proto nutno považovat spíše za důkazní návrh, na jehož základě mohla Komise kritiku použití tohoto modelu upřesnit.

111.

Za tímto účelem se Komise měla obsahově zabývat daty dostupnými na internetu. V případě, že by byl přezkum údajů příliš časové náročný, měla v případě nutnosti požádat o prodloužení lhůty nebo přerušení řízení.

112.

Nic z toho se nestalo.

113.

Námitku Komise, že Švédsko nepředložilo naměřené údaje nezbytné k přezkumu, je proto nutno odmítnout. Žaloba je proto také ohledně aglomerace Habo neopodstatněná.

114.

Čistírna odpadních vod aglomerace Töreboda musí na základě své kapacity 35500 PE dosáhnout mezní hodnotu 15 mg dusíku/l nebo úbytek dusíku o 70 % až 80 %.

115.

Podle odpovědi na odůvodněné stanovisko není vybavena žádným speciálním zařízením ke snižování dusíku v odpadní vodě, a odstranila tedy pouze zhruba 43 %. Švédsko se však odvolávalo na přirozený úbytek o dalších 50 %, takže dusík v odpadní vodě je snížen celkem o 71 % před tím, než odpadní vody dotečou do pobřežních vod ( 44 ). Podle výše uvedených úvah týkajících se aglomerace Habo postačují tyto hodnoty k prokázání dostatečného úbytku dusíku.

116.

V žalobní odpovědi Švédsko kromě toho předkládá výsledky vzorků k úbytku dusíku, které byly odebrány v době od 4. ledna do 30. prosince 2019. Podle nich dosahovala čistírna také bez přihlédnutí k přirozenému úbytku v roce 2019 průměrnou hodnotu ve výši 14 mg/l a průměrný úbytek 73 % – zřejmě z důvodu přestaveb v prvním pololetí 2018 ( 45 ). Tyto hodnoty tím spíše dokládají, že čistírna aglomerace Töreboda k relevantnímu datu dostatečně snižovala zatížení odpadní vody dusíkem.

117.

Výtka, že Švédsko u aglomerace Töreboda porušilo články 5, 10 a 15 směrnice o odpadních vodách, je proto neopodstatněná.

118.

Druhý žalobní důvod tedy musí být v plném rozsahu zamítnut.

119.

Nakonec Komise tvrdí, že Švédsko porušilo povinnost loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU, jelikož ohledně aglomerací Habo a Töreboda v postupu před zahájením soudního řízení nepředložilo všechny nezbytné údaje. Švédsko Komisi zejména nepředalo informace nezbytné pro posouzení správnosti tvrzení Švédska o rozsahu přirozeného úbytku dusíku a z toho vyplývajícího dodržení požadavků směrnice na odstraňování dusíku.

120.

Je pravda, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Komise tedy musí Soudnímu dvoru předložit všechny poznatky nezbytné k přezkoumání existence tohoto nesplnění povinnosti a nemůže se opírat o žádnou domněnku. Členské státy jsou nicméně podle čl. 4 odst. 3 SEU povinny usnadnit Komisi plnění jejího poslání, spočívajícího podle čl. 17 odst. 1 SEU zejména v dohlížení na provádění Smlouvy o FEU, jakož i aktů přijatých orgány na jejím základě. Je třeba zejména zohlednit skutečnost, že při přezkumu správného praktického použití vnitrostátních ustanovení určených k zajištění účinného provedení směrnice je Komise, jež nemá vlastní vyšetřovací pravomoc v této oblasti, z velké části odkázána na poznatky předložené případnými stěžovateli, jakož i dotyčným členským státem. Z toho zejména plyne, že pokud Komise předložila dostatečné poznatky, z nichž jsou zjevné některé skutečnosti, ke kterým došlo na území žalovaného členského státu, tomuto členskému státu přísluší, aby takto předložené poznatky a jejich důsledky zpochybnil věcným a podrobným způsobem ( 46 ).

121.

V odůvodněném stanovisku Komise vysvětlila, že Švédsko nesplnilo svou povinnost, jelikož nepředložilo žádné novější výsledky měření týkající se úbytku dusíku mezi vypuštěním vod z čistíren odpadních vod a citlivými pobřežními vodami ( 47 ). Jak již bylo uvedeno ( 48 ), tento požadavek je pochopitelný, neboť modelový výpočet lze přezkoumat pouze na základě skutečně naměřených hodnot.

122.

Švédsko na to odpovědělo zejména stanoviskem Sveriges meteorologiska och hydrologiska institut (Švédský meteorologický a hydrologický institut, SMHI) ( 49 ). SMHI výslovně konstatuje, že novější naměřené hodnoty obsahu dusíku ve vodách sice byly použity, na internetových stránkách SMHI však nejsou k dispozici, jelikož jsou získávány z databáze jiné instituce ( 50 ).

123.

Touto neúplnou informací porušilo Švédsko zásadu loajální spolupráce a ztížilo postup v tomto řízení. Ačkoliv Komise na nedostatek údajů poukazovala, SHMI tyto údaje neposkytl, ani neuvedl zdroj novějších údajů nebo jejich zdroj na internetu. Toto opomenutí je o to závažnější, že – jak dokládá žalobní odpověď – bylo možno příslušné údaje bez problémů poskytnout. Zároveň by bylo v souladu se správnou vědeckou praxí uvést obecně přístupný zdroj použitých dat. Na tomto základě mohla Komise projednávanou žalobu podstatně lépe připravit a výhrady ohledně aglomerací Habo a Töreboda by možná dokonce ani nevznesla.

124.

Vzhledem k tomu, že tyto údaje byly tak významné, bylo by také v souladu se zásadou loajální spolupráce, kdyby Komise znovu, alespoň neformálně, požádala o poskytnutí těchto naměřených údajů. Nemohla však vědět, že přístup k nim byl tak snadný. Skutečnost, že Komise o tyto údaje znovu nepožádala, proto nevylučuje konstatování, že ze strany Švédska byla porušena zásada loajální spolupráce.

125.

Švédsko proto nesplnilo své povinnosti podle čl. 4 odst. 3 SEU, jelikož Komisi neposkytlo během postupu před zahájením soudního řízení informace, které potřebovala pro posouzení, zda čistírny odpadních vod aglomerací Habo a Töreboda splňují požadavky směrnice o odpadních vodách.

126.

Článek 138 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli oba účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch – jako v projednávané věci – ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

127.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr rozhodl takto: