—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/840 ze dne 27. května 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/907 ze dne 29. května 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1245 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/1241 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/778 ze dne 28. května 2018, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/774 ze dne 28. května 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/806 ze dne 17. května 2019, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/798 ze dne 17. května 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—

a v důsledku toho,

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 druhého pododstavce SFEU. Žalobce Radě Evropské unie vytýká, že se spokojila s vágními a obecnými konstatováními a neuvedla specificky a konkrétně důvody, které ji v rámci výkonu diskreční pravomoci vedly k závěru, že by se na žalobce měla vztahovat dotčená omezující opatření. Rada tak podle něj neuvedla žádnou konkrétní a objektivní skutečnost, kterou by bylo možné žalobci vytýkat a která by mohla odůvodňovat dotčená opatření.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality v rozporu se základními právy. Žalobce tvrdí, že sporné opatření musí být zrušeno, jelikož je nepřiměřené z hlediska prezentovaného cíle a nepřiměřeně zasahuje do svobody podnikání a práva na vlastnictví zakotvených v článcích 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie. Nepřiměřenost zásahu spočívá v tom, že opatření dopadá na jakoukoli hospodářskou činnost bez dalšího kritéria.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a neexistence důkazu. Podle ustálené judikatury se musí unijní soud v souladu se zásadou účinnosti soudního přezkumu zaručenou článkem 47 Listiny při přezkumu legality odůvodnění, na němž stojí rozhodnutí o zařazení či ponechání jména určité osoby na seznamy osob, na něž se vztahují sankce, ujistit, že toto rozhodnutí má dostatečně pevný skutkový základ. Podle žalobce je třeba s konečnou platností odmítnout tvrzení Rady o „úzkých vazbách na režim“ a o údajné roli prostředníka mezi režimem a ISIL v transakcích s ropou z důvodu, že jsou neopodstatněná a postrádají jakýkoli faktický základ, který by je dokládal.

4.

Čtvrtý žalobní důvod se týká náhrady újmy, neboť obvinění ze spáchání určitých závažných neprokázaných činů vystavilo žalobce i jeho rodinu riziku, což vysvětluje velikost vzniklé újmy a odůvodňuje jeho návrh.