I. Úvod

II. Právní rámec

A. Bernská úmluva

B. Unijní právo

1. Směrnice o stanovištích

2. Směrnice o ochraně ptáků

3. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

C. Švédské právo

III. Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

IV. Právní posouzení

A. Druhy chráněné článkem 5 směrnice o ochraně ptáků (první otázka)

B. Místa rozmnožování (čtvrtá a pátá otázka)

C. Zákazy úmyslného negativního ovlivnění (druhá otázka)

1. K zákazům usmrcování a ničení

a) Ke směrnici o stanovištích

b) Ke směrnici o ochraně ptáků

– aa) Stav druhu z hlediska ochrany

– bb) „Úmysl“ ve smyslu směrnice o ochraně ptáků

c) Dílčí závěr

2. K zákazům vyrušování

a) Ke směrnici o ochraně ptáků

b) Ke směrnici o stanovištích

D. Úroveň posouzení stavu z hlediska ochrany (třetí otázka)

V. Závěry

1.

Směrnice o stanovištích ( 2 ) a směrnice o ochraně ptáků ( 3 ) obsahují ustanovení týkající se chráněných lokalit, vyžadují ale rovněž ochranu určitých živočišných a rostlinných druhů, a to i mimo chráněné lokality ( 4 ). Režimy ochrany umožňují odchylky za úzce vykládaných podmínek.

2.

Tento případ konfrontuje Soudní dvůr s otázkami týkajícími se ochrany druhů, s nimiž se již v obdobné formě setkal také v souvislosti s ochranou lokalit. Při ochraně lokalit byla vyvinuta – do značné míry neúspěšná – snaha využít opatření ke kompenzaci nepříznivých účinků na lokalitu s cílem vyloučit použití ochranného ustanovení. Taková kompenzační opatření však patří k podmínkám odchylky, která mimoto vyžaduje zvažování a přezkum alternativních řešení ( 5 ).

3.

V projednávané věci se nyní jedná o to, zda může použití zákazů v oblasti ochrany druhů záviset na tom, zda dotčené opatření negativně ovlivňuje stav příslušného druhu z hlediska ochrany. Přinejmenším ve směrnici o stanovištích je však odchylka výslovně podmíněna dobrým stavem z hlediska ochrany. Odchylky navíc podléhají v ní stanoveným důvodům a přezkumu alternativních řešení. Pokud jde o ochranu ptactva, je situace podobná.

4.

Zároveň je však nutno uznat, že ochrana druhů, jak ji vyložil Soudní dvůr, může vyžadovat rozsáhlá omezení lidských činností. Existuje proto oprávněný zájem na tom, aby se zabránilo nepřiměřeným omezením.

5.

Projednávaný případ proto nabízí vítanou příležitost toto napětí blíže prozkoumat.

6.

Článek 6 Bernské úmluvy ( 6 ) stanoví základní zákazy v oblasti ochrany druhů:

„Každá smluvní strana přijme vhodná a potřebná právní a správní opatření k zajištění zvláštní ochrany druhů volně žijících živočichů uvedených v příloze II. U těchto druhů je zakázáno zejména

7.

Výjimky jsou stanoveny v čl. 9 odst. 1 úmluvy:

„Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení a pokud to nebude na újmu přežití příslušné populace, smí každá smluvní strana stanovit výjimky z ustanovení článků 4, 5, 6, 7 a ze zákazu používání prostředků uvedených v článku 8:

8.

Podle čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích popisuje stav druhu z hlediska ochrany jako „souhrn vlivů působících na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území uvedeném v článku 2.

Stav druhu z hlediska ochrany bude považován za ‚příznivý‘, jestliže:

9.

Článek 1 písm. m) směrnice o stanovištích definuje pojem „jedinec“ tak, že se jím rozumí „živý či mrtvý živočich nebo rostlina z druhů uvedených v příloze IV a V, dále jakákoli část nebo produkt z nich vyrobený, stejně jako jakékoli jiné zboží, u něhož z průvodního dokumentu, obalu nebo značky či označení nebo z jakýchkoli jiných okolností vyplývá, že se jedná o části živočichů nebo rostlin těchto druhů nebo produkt z nich vyrobený“.

10.

Článek 2 směrnice o stanovištích obsahuje cíle:

„1.   Cílem této směrnice je přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva.

2.   Cílem opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství.

3.   Opatření přijímaná na základě této směrnice musí brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky.“

11.

Článek 12 směrnice o stanovištích obsahuje základní povinnosti vztahující se k ochraně druhů:

„1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:

2.   U těchto druhů členské státy zakáží držení a chov, dopravu a prodej nebo výměnu a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody s výjimkou jedinců, kteří byli z přírody legálně odebráni ještě před prováděním této směrnice.

[…]“

12.

Článek 16 odst. 1 směrnice o stanovištích upravuje odchylky od článku 12:

„Neexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a) a b):

13.

Příloha IV písm. a) směrnice o stanovištích označuje mimo jiné skokana ostronosého (Rana arvalis) za druh živočicha v zájmu Společenství, který vyžaduje přísnou ochranu.

14.

Bod 10 odůvodnění směrnice o ochraně ptáků mimo jiné vyžaduje, aby byly určité druhy ptáků udržovány na „uspokojivé úrovni“:

„Ve Společenství jako celku mohou být určité druhy loveny s ohledem na vysokou početnost jejich populací, zeměpisné rozšíření a reprodukční potenciál, což představuje přijatelné využití, jsou-li stanoveny a dodržovány určité limity a je-li takový lov slučitelný s udržením populace těchto druhů na uspokojivé úrovni.“

15.

Článek 1 směrnice o ochraně ptáků upravuje její oblast působnosti:

„Tato směrnice se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva. Zahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání.“

16.

Článek 2 směrnice o ochraně ptáků obsahuje základní povinnost členských států ve vztahu k ochraně ptačích druhů:

„Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby populace druhů uvedených v článku 1 byly zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž budou brát v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.“

17.

Pro některé druhy uvedené v příloze I směrnice o ochraně ptáků, jakož i pro stěhovavé ptáky stanoví článek 4 zřízení zvláštních oblastí ochrany. Z druhů uvedených v příloze I je podle údajů předkládajícího soudu dotčen tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Švédské populace strakapouda malého (Dryobates minor) a králíčka obecného (Regulus regulus) je třeba případně považovat za stěhovavé ptáky.

18.

Článek 5 směrnice o ochraně ptáků obsahuje na území nezávislé zákazy:

„Aniž jsou dotčeny články 7 a 9, přijmou členské státy opatření nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků uvedených v článku 1, která zejména zakáže

e) […]“

19.

Článek 9 odst. 1 směrnice o ochraně ptáků povoluje odchylky od zákazů uvedených v článku 5:

„1.   Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 5 až 8 z následujících důvodů:

20.

Článek 2 bod 1 písm. a) směrnice o odpovědnosti za životní prostředí ( 7 ) definuje pojem škod na životním prostředí ve vztahu k chráněným druhům:

„škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích, což jsou jakékoli škody, které mají závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo zachovávání příznivého stavu ochrany takových stanovišť nebo druhů. Význam takových účinků je posuzován podle základní podmínky, přičemž jsou zohledněna kritéria stanovená v příloze I;

[…]“

21.

Podle čl. 5 odst. 1 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí je nutno předcházet škodám na životním prostředí:

„V případě, že ke škodám na životním prostředí zatím nedošlo, ale existuje bezprostřední hrozba takových škod, přijme provozovatel neprodleně nezbytná preventivní opatření.“

22.

Ustanovení § 4 artskyddsförordningen (2007:845) [nařízení o ochraně druhů (2007:845); dále jen „ASF“] provádí zákazy stanovené v článku 12 směrnice o stanovištích a v článku 5 směrnice o ochraně ptáků:

„Je zakázán, pokud jde o volně žijící ptáky, jakož i takové volně žijící živočichy, které jsou označeny v příloze I tohoto nařízení písmenem N nebo n:

1.   úmyslný odchyt nebo usmrcování živočichů,

2.   úmyslné vyrušování těchto živočichů, zejména v období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace,

3.   úmyslné ničení nebo sběr jejich vajec z volné přírody a

4.   poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.

Zákaz platí pro všechny životný cykly těchto živočichů.

Odstavec 1 neplatí pro lov ptáků a savců. Na tento lov se použijí ustanovení s odpovídajícím obsahem, která jsou obsažena v loveckém zákoně (1987:259) a loveckém nařízení (1987:905). Dále se odstavec 1 nepoužije na rybolov. Na rybolov se použijí ustanovení s odpovídajícím obsahem, která jsou obsažena v nařízení (1994:1716) o rybolovu, akvakultuře a rybářském odvětví.“

23.

Příloha 1 ASF obsahuje seznam všech druhů, které jsou uvedeny v přílohách I až III směrnice o ochraně ptáků a v přílohách II, IV a V směrnice o stanovištích. Z druhů zmíněných v projednávaném případě tam jsou tedy uvedeni tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a skokan ostronosý (Rana arvalis).

24.

V této příloze ASF jsou druhy uvedené v příloze IV směrnice o stanovištích, například v projednávaném případě zmíněný skokan ostronosý, Rana arvalis, označeny písmenem „N“. Druh označený písmenem „n“ vyžaduje přísnou ochranu na základě vnitrostátního zhodnocení provedeného Švédskem nebo na základě mezinárodního závazku. Takový druh není v příloze IV směrnice o stanovištích uveden.

25.

Podle § 14 ASF může regionální správní orgán udělit v jednotlivých případech odchylku od zákazů uvedených v § 4.

26.

Předmětem obou projednávaných věcí je oznámení o těžbě dřeva podané u agentury pro lesní hospodářství, které se týká lesní oblasti ve švédské obci Härryda. Tato opatření spočívají v tom, že na daných plochách dochází k odstranění všech stromů, pouze s výjimkou jistého omezeného počtu stromů, které by měly být zachovány v souladu s pokyny agentury pro lesní hospodářství.

27.

V dané lesní oblasti mají stanoviště tyto druhy ptáků: strakapoud malý (Dryobates minor nebo Dendrocopos minor), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), sýkora lužní (Poecile montanus nebo Parus montanus), králíček obecný (Regulus regulus) a sýkora uhelníček (Periparus ater nebo Parus ater). V okolí lze spatřit také skokana ostronosého (Rana arvalis).

28.

Podle zpráv vypracovaných Švédskem v rámci směrnice o ochraně ptáků ( 8 ) a směrnice o stanovištích ( 9 ) je stav skokana ostronosého z hlediska ochrany v tomto členském státě příznivý a populace strakapouda malého, tetřeva hlušce a sýkory uhelníčka jsou stabilní. Naproti tomu populace králíčka obecného a sýkory lužní mírně klesají.

29.

Je vysoce pravděpodobné, že uvedené druhy využívají toto území pro rozmnožování. Těžba dřeva bude mít za následek vyrušování nebo usmrcování jedinců daného druhu – to v závislosti na tom, kdy v průběhu životního cyklu každého jednotlivého druhu bude těžba probíhat. Budou zničena vejce, která se budou v daném území v době těžby dřeva nacházet.

30.

Agentura pro lesní hospodářství vydala v rámci své působnosti orgánu dozoru zvláštní pokyny k preventivním opatřením, která mají být přijata, a dospěla k závěru, že dotčená těžba dřeva není v rozporu s žádným ze zákazů stanovených ve švédském ASF, pokud budou tyto pokyny dodrženy. Pokyny agentury pro lesní hospodářství týkající se preventivních opatření nejsou právně závazné, jedná se o pouhá doporučení.

31.

Dne 22. prosince 2016 požádala sdružení Föreningen Skydda Skogen (Sdružení na ochranu lesa) a Göteborgs Ornitologiska Förening (Ornitologické sdružení v Göteborgu) Länsstyrelsen i Västra Götalands län (Regionální správní orgán kraje Västra Götaland, Švédsko), což je regionální orgán dozoru dle ASF, aby na základě oznámení o těžbě a zvláštních pokynů agentury pro lesní hospodářství jednal (věc C‑473/19). Dne 17. ledna 2018 podali Naturskyddsföreningen i Härryda (Sdružení na ochranu přírody v obci Härryda) a Ornitologické sdružení v Göteborgu u regionálního správního orgánu další takovou žádost (věc C‑474/19).

32.

Sdružení uvádějí, že navzdory pokynům vydaným agenturou pro lesní hospodářství je těžba dřeva v rozporu se zákazy stanovenými v ASF.

33.

Regionální správní orgán je toho názoru, že není potřeba provést žádné posouzení odchylky podle ASF. To znamená, že dotčená opatření nejsou podle názoru regionálního správního orgánu v rozporu se zákazy uvedenými v ASF, byla-li přijata preventivní opatření uvedená ve zvláštních pokynech.

34.

Proti rozhodnutí regionálního správního orgánu o tom, že nebudou přijata žádná opatření v oblasti dohledu, podala sdružení žalobu k předkládajícímu soudu. Hlavním návrhovým žádáním sdružení je, aby předkládající soud zrušil rozhodnutí regionálního správního orgánu a rozhodl tak, že plánovaná lesnická opatření se nepovolují, neboť jsou v rozporu se zákazy stanovenými v ASF.

35.

Tento soud pokládá Soudnímu dvoru ve věcech C‑473/19 a C‑474/19 následující otázky:

Součástí druhé a čtvrté otázky položené předkládajícím soudem je otázka, zda přísná ochrana zakotvená ve směrnicích přestává platit pro druhy, u nichž bylo cíle směrnice (příznivého stavu z hlediska ochrany) již dosaženo.“

36.

Soudní dvůr obě věci spojil. Žalující sdružení na ochranu životního prostředí, Česká republika a Evropská komise předložily písemná vyjádření.

37.

Článek 5 písm. a) až d) směrnice o ochraně ptáků a čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích ukládají členským státům povinnost přijmout předpisy týkající se ochrany uvedených druhů, které zakazují určité úmyslné zásahy. Zejména je nutno zakázat usmrcování a odchyt [vždy písmeno a)], ničení nebo sběr vajec z volné přírody [čl. 5 písm. b) směrnice o ochraně ptáků a čl. 12 odst. 1 písm. c) směrnice o stanovištích], ničení, poškozování nebo odstraňování ptačích hnízd [čl. 5 písm. b) směrnice o ochraně ptáků], sběr ptačích vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných [čl. 5 písm. c) směrnice o ochraně ptáků], jakož i vyrušování [čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků a čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice o stanovištích]. Pouze zákaz poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku stanovený v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích nevyžaduje úmysl ( 10 ).

38.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce klade v konečném důsledku otázku, zda je přípustné, tyto zákazy podmínit tím, že stav dotčeného druhu z hlediska ochrany je nepříznivý nebo by byl daným jednáním zhoršen. Takové podmínky sice vyplývají ze švédských ustanovení, jakož i švédské judikatury, z převážné části ale nemají základ v textu směrnice o ochraně ptáků a směrnice o stanovištích. Jsou tedy přinejmenším částečně pochybné.

39.

Tyto podmínky však představují přinejmenším ve své podstatě oprávněnou snahu zabránit tomu, aby evropská ochrana druhů nadměrně omezovala lidské činnosti. Riziko takových omezení vyplývá z judikatury Soudního dvora, který vyložil pojem úmyslu přinejmenším ve vztahu k zákazům uvedeným ve směrnici o stanovištích v tom smyslu, že zahrnuje také srozumění se zakázaným negativním ovlivněním. Pokud bude tento výklad v plném rozsahu přenesen na směrnici o ochraně ptáků, hrozí skutečně významná omezení lidských činností.

40.

To ukazuje zejména odpověď na první otázku, kterou je nutno objasnit, že ochrana druhů podle směrnice o ochraně ptáků se vztahuje na všechny evropské druhy ptáků (k tomu bod A). Naproti tomu ochrana míst rozmnožování stanovená směrnicí o stanovištích, která je předmětem čtvrté a páté otázky, se jeví poněkud méně konfliktní. Tento režim ochrany je dle svého znění jediný, který se nevztahuje na úmyslná negativní ovlivnění, avšak týká se pouze vzácnějších druhů podle směrnice o stanovištích (k tomu bod B). Rozhodující je však výklad zákazů úmyslných negativních ovlivnění, který je předmětem druhé otázky (k tomu bod C). Konečně v souvislosti se třetí otázkou je nutno připomenout nedávné závěry Soudního dvora ohledně posouzení stavu druhu z hlediska ochrany obsažené ve druhém rozsudku týkajícím se lovu vlka (Lupus lupus) ve Finsku ( 11 ) (k tomu bod D).

41.

Prostřednictvím první otázky by se chtěl předkládající soud dozvědět, zda se článek 5 směrnice o ochraně ptáků vztahuje pouze na ty druhy, které jsou uvedeny v příloze I této směrnice nebo jsou na určité úrovni ohroženy nebo trpí dlouhodobým poklesem populace. Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vycházejí předkládající soud a příslušné švédské orgány z toho, že Švédsko provedlo článek 5 směrnice o ochraně ptáků pouze s ohledem na tyto druhy ptáků.

42.

Jak se však také předkládající soud domnívá, článek 5 směrnice o ochraně ptáků má značně širší dosah. Podle tohoto ustanovení je totiž nutná právní úprava ochrany všech druhů ptáků spadajících pod článek 1. Těmito jsou všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva ( 12 ).

43.

Zda jsou druhy uvedeny v příloze I směrnice o ochraně ptáků, není podle znění článku 5 relevantní. Naopak podle znění čl. 4 odst. 1 vyžadují druhy uvedené v příloze I zvláštní, tedy dodatečná ochranná opatření týkající se jejich stanoviště. Směrnice o ochraně ptáků kromě toho obsahuje obecná ochranná ustanovení, jako je právě článek 5, ale také článek 2 a 3, které se vztahují na všechny evropské druhy ptáků.

44.

Stejně tak je pro účely článku 5 směrnice o ochraně ptáků nepodstatné, zda jsou druhy ptáků na určité úrovni ohroženy nebo u nich bude docházet k dlouhodobému poklesu populace. Česká republika naopak správně připomíná, že povinnosti k ochraně trvají již před tím, než je zjištěno snížení počtu ptáků, nebo před tím, než se konkretizuje nebezpečí zániku chráněného druhu ptáků ( 13 ).

45.

Soudní dvůr proto velmi brzy rozhodl, že vyloučení určitých druhů ptáků z ochrany ( 14 ) nebo omezení ochrany na druhy národního biologického dědictví ( 15 ) je neslučitelné s článkem 5 směrnice o ochraně ptáků. A toto ustanovení použil již v případě různých druhů, které nesplňovaly žádnou ze švédských podmínek, například u vran (Corvus corone corone a Corvus corone cornix), špačků obecných (Sturnus vulgaris) a kosů (Turdus merula) ( 16 ), volavek popelavých (Ardea cinerea) a kormoránů (Phalacrocorax carbo) ( 17 ) nebo také u různých druhů pěnkavovitých ( 18 ).

46.

Na první otázku je tedy nutno odpovědět tak, že články 1 a 5 směrnice o ochraně ptáků ukládají členským státům povinnost přijmout právní úpravu ochrany všech druhů volně žijících ptáků přirozeně se vyskytujících na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva. Režimy ochrany vztahující se pouze na druhy uvedené v příloze I této směrnice nebo na druhy, které jsou na určité úrovni ohroženy nebo u nich dochází k dlouhodobému poklesu populace, tyto požadavky nesplňují.

47.

Prostřednictvím čtvrté otázky by se chtěl předkládající soud dozvědět, zda je zákaz jakéhokoli poškozování nebo ničení míst rozmnožování zvířat stanovený v čl. 12 písm. d) směrnice o stanovištích omezen na případy, kdy navzdory preventivním opatřením dochází ke ztrátě trvalé ekologické funkčnosti stanoviště dotčeného druhu v určité oblasti a zároveň hrozí zhoršení stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany. Kromě toho se táže, zda je zákaz vyloučen v případě, kdy se daný druh nachází v příznivém stavu z hlediska ochrany. Pátá otázka má objasnit, na jaké úrovni je nutno posuzovat stav druhu z hlediska ochrany.

48.

V projednávané věci není třeba objasňovat, zda se zákaz použije pouze v případě, že je ničení nebo poškozování míst rozmnožování spojeno se ztrátou jejich trvalé ekologické funkčnosti. Komise takto vyložila zákaz uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích ve svých pokynech ( 19 ), ale Soudní dvůr se k tomu dosud nevyjádřil. Ačkoli se zdá, že předkládající soud tento přístup přijal, není to pro rozhodnutí podstatné, neboť žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vychází z předpokladu, že tato podmínka je v případě projednávaném v původním řízení splněna.

49.

Jedná se spíše jen o to, jaký význam má stav druhu z hlediska ochrany pro zákaz ničení nebo poškozování míst rozmnožování. Švédská judikatura uvedená v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce totiž tento zákaz uplatňuje pouze v případě, že existuje riziko dopadů na stav těchto druhů na daném území z hlediska ochrany.

50.

Podle čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích musí členské státy přijmout nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozených areálech rozšíření, který zakazuje jakékoli poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.

51.

Unijní normotvůrce tím, že na rozdíl od čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) uvedené směrnice neomezil tento zákaz výlučně na úmyslná jednání, projevil vůli přiznat místům rozmnožování nebo místům odpočinku zvýšenou ochranu proti jednáním způsobujícím jejich poškozování nebo ničení ( 20 ).

52.

K dodržení tohoto ustanovení musí členské státy nejen přijmout úplný právní rámec, nýbrž také provést konkrétní a zvláštní ochranná opatření. Systém přísné ochrany proto předpokládá přijetí preventivních ucelených a zkoordinovaných opatření. Takový systém přísné ochrany musí tedy umožnit, aby bylo účinně zabráněno poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku živočišných druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o přírodních stanovištích ( 21 ).

53.

Podle znění právní úpravy nezávisí tento zákaz na tom, zda má negativní ovlivnění dopad na stav populace z hlediska ochrany. Soudní dvůr již navíc konstatoval, že stabilita populace ( 22 ), jakož i její početnost ( 23 ) nejsou pro účinek zákazu rozhodující.

54.

Kromě toho vnitrostátní soud správně zdůrazňuje, že stav druhu z hlediska ochrany má přednost při rozhodování o udělení odchylky podle článku 16 směrnice o stanovištích. Odchylka podle článku 16 směrnice o stanovištích totiž vyžaduje, aby populace příslušného druhu přetrvaly navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska ochrany. Jak tvrdí Komise, bylo by tedy rozporuplné podmínit samotné použití zákazů stanovených v čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích tím, že hrozí zhoršení stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany. Neboť pak by totiž nemohla být odchylka nikdy udělena, takže by článek 16 pozbyl veškerý praktický účinek.

55.

Zákaz ničení nebo poškozování míst rozmnožování zvířat uvedených v příloze IV a), který je zakotven v čl. 12 písm. d) směrnice o stanovištích, tedy nevyžaduje, aby dotčeným jednáním hrozilo zhoršení stavu populací dotčeného druhu z hlediska ochrany. Příznivý stav dotčeného druhu z hlediska ochrany také nemá na zákaz vliv.

56.

Na pátou otázku týkající se úrovně, na které je nutno pro účely použití čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích posuzovat stav druhu z hlediska ochrany, proto není třeba odpovídat.

57.

Prostřednictvím druhé otázky by se chtěl předkládající soud dozvědět, jak je nutno chápat pojmy „úmyslné usmrcování/vyrušování/ničení“ uvedené v čl. 5 písm. a) až d) směrnice o ochraně ptáků a v čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích. Soudní dvůr má zejména objasnit, zda je s tím slučitelná vnitrostátní praxe, podle níž by se v případě, že by byl účel daných opatření zjevně jiný než usmrcování nebo vyrušování druhů (například lesnická opatření nebo rozvoj území), dotčené zákazy uplatnily pouze za podmínky, že by zde existovalo riziko nepříznivých účinků na stav druhů z hlediska ochrany vyvolané dotčenými opatřeními. Kromě toho se táže, zda je použití zákazu vyloučeno v případě, že se daný druh nachází v příznivém stavu z hlediska ochrany. Třetí otázka má objasnit, na jaké úrovni je nutno posuzovat stav druhu z hlediska ochrany.

58.

Při zodpovězení těchto otázek je nutno rozlišovat mezi usmrcováním a ničením na straně jedné a vyrušováním na straně druhé, jakož i vždy mezi oběma směrnicemi.

59.

Je nutno objasnit, zda zákazy usmrcování stanovené v čl. 5 písm. a) směrnice o ochraně ptáků a v čl. 12 písm. a) směrnice o stanovištích, jakož i ničení vajec (a ptačích hnízd) stanovené v čl. 5 písm. b) směrnice o ochraně ptáků a v čl. 12 písm. c) směrnice o stanovištích, závisí na stavu dotčených druhů z hlediska ochrany. Naproti tomu zákaz sběru a držení vajec podle čl. 5 písm. c) směrnice o ochraně ptáků nemá význam pro projednávaný případ, a proto není třeba se jím dále zabývat.

60.

Podle čl. 12 odst. 1 písm. a) a c) směrnice o stanovištích členské státy zakáží veškeré úmyslné formy usmrcování jedinců chráněných druhů v přírodě, jakož i jakékoliv úmyslné ničení jejich vajec.

61.

Pokud by byl pojem „úmysl“ v případě těchto zákazů chápán tak, že se vztahuje pouze na zamýšlené negativní ovlivnění chráněných druhů, nebylo by třeba se k této předložené otázce dále vyjadřovat. Projednávaný případ se totiž týká pouze opatření, jejichž účel je zjevně jiný než usmrcování druhů (nebo ničení jejich vajec).

62.

Jak jsem navrhla ( 24 ), Soudní dvůr rozhodl, avšak ve vztahu k usmrcení, že podmínka úmyslu je splněna, pokud je prokázáno, že původce jednání zamýšlel usmrcení jedince chráněného živočišného druhu, nebo s ním byl alespoň srozuměn ( 25 ). Jednání, při nichž existuje srozumění s negativním ovlivněním, mají zpravidla jiné cíle než toto negativní ovlivnění.

63.

Řízení, ve kterých se dospělo k tomuto výkladu, to ukazují dost jasně. Jednalo se přitom o to, zda lov lišky (Vulpes vulpes) za použití ok se záklopkou může být v rozporu se zákazy k ochraně vydry (Lutra lutra) ( 26 ) a zda určitá stavební opatření, jakož i volnočasové nebo rybářské činnosti mohou být považovány za úmyslné vyrušování mořské želvy Caretta caretta ( 27 ). Tato judikatura má konečně svůj původ v jiném rozsudku, ve kterém Soudní dvůr vytýkal určitým volnočasovým činnostem, že vyrušují uvedenou mořskou želvu ( 28 ), aniž by se výslovně zabýval pojmem úmyslu.

64.

Tato judikatura se sice týká pouze zákazů usmrcování a vyrušování uvedených v čl. 12 odst. 1 písm. a) a b) směrnice o stanovištích. Není však důvod, aby byl pojem úmyslu chápán ve vztahu k ničení vajec jinak.

65.

Z toho vyplývá, že sporná opatření lesního hospodaření skutečně mohou být v rozporu se zákazy stanovenými v čl. 12 odst. 1 písm. a) a c) směrnice o stanovištích. Je proto nutno zabývat se tím, zda může být takové porušení podmíněno stavem dotčených druhů z hlediska ochrany.

66.

Jak již bylo uvedeno v souvislosti se zákazem negativního ovlivnění míst rozmnožování stanoveným v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích, stav druhů z hlediska ochrany, jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, se nedotýká tohoto zákazu, nýbrž má význam jen v souvislosti s odchylkami podle článku 16. Stejně je tomu – v zásadě ( 29 ) – i v případě dalších zákazů stanovených v čl. 12 odst. 1, jak již Soudní dvůr nepřímo uznal v souvislosti se zákazem usmrcování podle písm. a) ( 30 ).

67.

Zejména pokud jde o zákaz usmrcování jedinců druhů podle čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice o stanovištích, potvrzuje to skutečnost, že pojmem „jedinec“, jak je definován v čl. 1 písm. m), se rozumí skutečně každé jednotlivé zvíře.

68.

Naproti tomu zákaz ničení vajec stanovený v čl. 12 odst. 1 písm. c) směrnice o stanovištích se netýká výslovně jednotlivých jedinců. Takový zákaz však může být ze své podstaty stěží chápán jinak, pokud nebyla stanovena prahová hodnota pro uplatnění uvedeného zákazu. V neprospěch předpokladu prahové hodnoty de minimis u tohoto zákazu svědčí kromě toho odchylka stanovená v čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice o stanovištích, která umožňuje „odebírání nebo držení omezeného […] počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV“, stanoví proto ale další podmínky. Tato odchylka by byla nadbytečná, pokud by nebyl zákaz sběru vajec použitelný při malém množství.

69.

Zákazy usmrcování a ničení stanovené v čl. 12 odst. 1 písm. a) a c) směrnice o stanovištích tak nevyžadují riziko nepříznivých účinků na stav daných živočišných druhů z hlediska ochrany vyvolané dotčeným opatřením. Ani příznivý stav dotyčného druhu z hlediska ochrany nevylučuje použití těchto zákazů.

70.

V případě článku 5 směrnice o ochraně ptáků je situace na první pohled podobná. Pokud jde o zákazy usmrcování [písm. a)] a ničení nebo poškozování hnízd a vajec [písm. b)], stejně jako v čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích nic nenasvědčuje tomu, že tyto zákazy souvisejí se stavem druhu z hlediska ochrany. Tyto zákazy se naopak musí ze své podstaty vztahovat na každého jednotlivého jedince, protože není stanovena žádná prahová hodnota.

71.

V neprospěch předpokladu prahové hodnoty de minimis svědčí rovněž odchylka uvedená v čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o ochraně ptáků. Speciálně připouští využívání některých druhů ptáků v malém množství a obsahuje rovněž další podmínky.

72.

Předkládající soud kromě toho i ve vztahu k článku 5 směrnice o ochraně ptáku správně odkazuje na úvahu rozhodující již v souvislosti se směrnicí o stanovištích, že všechny odchylky od zákazů jsou podmíněny stavem dotčeného druhu z hlediska ochrany. Toto stanovisko sice nenachází základ v textu článku 9 směrnice o ochraně ptáků. Z desátého bodu odůvodnění této směrnice však vyplývá, že odchylky stanovené v článku 9 směrnice o ochraně ptáků mohou být připuštěny pouze tehdy, existuje-li záruka, že populace dotčených druhů bude zachována na „uspokojivé úrovni“ ( 31 ). Nedávno v tom shledal Soudní dvůr výslovně paralelu s článkem 16 směrnice o stanovištích ( 32 ).

73.

Tento závěr odpovídá článku 9 Bernské úmluvy, který je prováděn článkem 9 směrnice o ochraně ptáků ( 33 ), a který je proto nutno zohlednit při jejím výkladu ( 34 ). Podle úmluvy totiž nesmí být odchylka od srovnatelných zákazů stanovených v úmluvě na újmu přežití příslušné populace.

74.

Bylo by tedy v zásadě ( 35 ), podobně jako v rámci směrnice o stanovištích, i v rámci směrnice o ochraně ptáků rozporuplné zohledňovat riziko negativního ovlivnění stavu příslušného druhu z hlediska ochrany už jako podmínku pro uplatnění zákazů stanovených v článku 5 této směrnice, a tím prakticky znemožnit použití odchylky.

75.

Také zde však vyvstává otázka, zda se tyto zákazy vůbec vztahují na opatření, jejichž účel je zjevně jiný než usmrcování druhů nebo ničení jejich hnízd a vajec.

76.

Odpověď na tuto otázku je méně zřejmá než ve vztahu k článku 12 směrnice o stanovištích, neboť Soudní dvůr se doposud srovnatelným způsobem výslovně nevyjádřil k pojmu „úmysl“ uvedenému v článku 5 směrnice o ochraně ptáků.

77.

Podobně jako v prvním případě, který se týkal uvedené mořské želvy, se nicméně Soudní dvůr již v rozsudku týkajícím se Bělověžského pralesa postavil proti kácení poškozených, odumřelých nebo odumírajících stromů, protože taková jednání byla v lesním hospodářském plánu příslušné chráněné lokality identifikována jako potenciální nebezpečí pro některé tam zvláště chráněné druhy ptáků ( 36 ). Toto opatření proto kvalifikoval jako úmyslné ničení nebo poškozování hnízd a vajec, jakož i odstraňování hnízd [čl. 5 písm. b) směrnice o ochraně ptáků] a jako úmyslné vyrušování, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat [čl. 5 písm. d)] ( 37 ). Zdá se nepravděpodobné, že příslušná opatření měla za cíl tato negativní ovlivnění ptactva.

78.

Vzhledem k tomu, že tedy Soudní dvůr ani v případě článku 5 směrnice o ochraně ptáků nevychází z úzkého výkladu pojmu úmyslu, nabízí se možnost přenést výklad tohoto pojmu používaný v souvislosti s téměř identickými zákazy uvedenými v čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích na článek 5 směrnice o ochraně ptáků. Toto je ostatně stanovisko Komise v tomto řízení.

79.

Takový přístup by měl však zřetelně dalekosáhlejší dopady než odpovídající výklad čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích.

80.

Ochrana druhů upravená směrnicí o stanovištích je omezena zpravidla ( 38 ) na velmi vzácné druhy. Protože jsou tyto druhy vzácné, je nezbytné přísně chránit každého jednotlivého jedince, což článek 12 směrnice o stanovištích jasně vyjadřuje pojmem systému přísné ochrany ( 39 ). Zároveň však vzácnost těchto druhů rovněž znamená, že konflikty s nimi nejsou příliš časté.

81.

Jak již bylo uvedeno ( 40 ), zákazy stanovené v článku 5 směrnice o ochraně ptáků se naproti tomu vztahují na všechny evropské ptáky, tedy i na běžně se vyskytující druhy, s nimiž se neustále setkáváme téměř všude. A sotva lze tvrdit, že moderní společnosti nejsou smířeny s negativními ovlivněními těchto druhů. Navíc je známo, že tyto druhy jsou významným způsobem negativně ovlivňovány nejrůznějšími lidskými činnostmi, jako je výstavba budov ( 41 ) nebo silniční provoz ( 42 ).

82.

Již při přijetí směrnice o ochraně ptáků proto normotvůrce upřesnil, že jejím cílem není bezpodmínečná ochrana každého jednotlivého ptáka. Naopak podle článku 2 uvedené směrnice je nutno populace druhů ptáků zachovat na úrovni nebo přivést na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž se berou v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.

83.

Ochrana běžně se vyskytujících druhů zpravidla nevyžaduje zákazy, které se uplatní už v případě pouhého smíření se s negativním ovlivněním. Sice existují druhy, které jsou na takové zákazy odkázány, ale tyto běžně se vyskytující druhy ptáků jsou proto tak běžné, protože lidské činnosti neohrožují jejich populaci.

84.

Pokud populace některých dříve běžněji se vyskytujících druhů přesto klesnou, bude často důležitější chránit jejich stanoviště a náležitě o ně pečovat. Takové poklesy totiž zpravidla následují po změnách ve využívání těchto stanovišť člověkem. Naproti tomu připustit uplatnění zákazů stanovených v článku 5 směrnice o ochraně ptáků již v případě smíření se s negativními ovlivněními, která jsou v tomto ustanovení uvedena, by bylo často méně vhodné k ochraně těchto populací, a nebyl by to proto ani nejméně omezující prostředek.

85.

Směrnice o ochraně ptáků zcela zakotvuje tyto úvahy. Článek 5 tak nevyžaduje systém přísné ochrany, nýbrž obecnou právní úpravu ochrany všech evropských ptáků. Další povinnost k ochraně stanoviště běžně se vyskytujících druhů je stanovena v článku 3 ( 43 ). Stanoviště vzácných a zvláště ohrožených druhů, jakož i stěhovavých ptáků má podle článku 4 směrnice o ochraně ptáků ve spojení s články 6 a 7 směrnice o stanovištích požívat zvýšené ochrany, zejména zřízením zvláštních oblastí ochrany. Pokud by měly některé činnosti skutečně ohrozit stav ptačích druhů z hlediska ochrany, použijí se podpůrně články 5 a 2 bod 1 písm. a) směrnice o odpovědnosti za životní prostředí.

86.

Směrnice o ochraně ptáků na rozdíl od směrnice o stanovištích navíc neobsahuje vhodnou odchylku pro vyvážení protichůdných zájmů. Zatímco posledně jmenovaná umožňuje odchylky ze všech myslitelných důvodů převažujícího veřejného zájmu [čl. 16 odst. 1 písm. c)], v případě první směrnice přichází do úvahy, kromě velmi specifických důvodů, pouze rozumné využívání některých druhů ptáků v malém množství, a to ještě za přísně kontrolovaných podmínek a na základě výběru [čl. 9 odst. 1 písm. c)].

87.

Nepovažuji proto za užitečné plně přenést výklad pojmu úmyslu provedený ve vztahu k čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích na pojem úmyslu v článku 5 směrnice o ptácích.

88.

S ohledem na závěry uvedené v rozsudku týkajícím se Bělověžského pralesa ( 44 ) je však rovněž nemožné zabránit tomuto závěru tím, že se zákazy stanovené v čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků vztáhnout výlučně na zamýšlená negativní ovlivnění ptáků, akceptovaná negativní ovlivnění se naproti tomu úplně vyloučí. Tento závěr by byl rovněž nepřiměřený, jsou-li dotčeny vzácné, silně ohrožené druhy, neboť v případě těchto vzácných druhů zůstává rozsah těchto zákazů prakticky omezen, zatímco pozitivní přínos ke stavu těchto druhů z hlediska ochrany může mít významnou váhu.

89.

Přiměřená rovnováha mezi dotčenými činnostmi a cíli této směrnice spočívá spíše v tom, že akceptovaná negativní ovlivnění spadají pod zákazy pouze tehdy, pokud je to nezbytné ve světle cíle uvedeného v článku 2 směrnice o ochraně ptáků. Proto je nutno přijmout, že použití tohoto výkladu je složitější, protože přece jen vyžaduje zohlednění stavu ptačích druhů z hlediska ochrany. V každém případě odpovídá v konečném důsledku širokému výkladu zákazů obsaženému v uvedeném rozsudku týkajícím se Bělověžského pralesa, protože v tomto případě byly dotčeny velmi vzácné druhy ptáků v oblasti, která byla vyhlášena z důvodu jejich zvláštní ochrany ( 45 ).

90.

Zákazy usmrcování a ničení podle čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků tak v zásadě nevyžadují riziko nepříznivých účinků na stav daných živočišných druhů z hlediska ochrany vyvolané dotčeným opatřením. Ani příznivý stav dotyčného druhu z hlediska ochrany nevylučuje použití těchto zákazů. Pokud však není negativní ovlivnění ptáků zamýšleno, nýbrž je jen akceptováno, platí zákazy stanovené v čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků pouze tehdy, pokud je to nezbytné proto, aby byly tyto druhy ve smyslu článku 2 zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž se berou v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.

91.

Pro úplnost je nutno připomenout, že zákazy musí být formulovány jasně, zejména pokud jsou trestněprávní povahy ( 46 ). Členské státy proto musí zákazy stanovené v čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků při jejich provedení do vnitrostátního práva odpovídajícím způsobem konkretizovat. Za tímto účelem musí být přijata vhodná právní úprava. Mimoto je často zapotřebí konkrétních upozornění, která jednání jsou zakázána a na kterých místech je vyžadována zvláštní péče.

92.

Zákazy usmrcování a ničení stanovené v čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků a čl. 12 odst. 1 písm. a) a c) směrnice o stanovištích tedy nevyžadují riziko nepříznivých účinků na stav daných živočišných druhů z hlediska ochrany vyvolané dotčeným opatřením. Ani příznivý stav dotyčného druhu z hlediska ochrany nevylučuje použití těchto zákazů.

93.

Pokud však není negativní ovlivnění ptáků zamýšleno, nýbrž je jen akceptováno, platí zákazy stanovené v čl. 5 písm. a) a b) směrnice o ochraně ptáků pouze tehdy, pokud je to nezbytné proto, aby byly tyto druhy ve smyslu článku 2 zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž se berou v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.

94.

Pokud jde o zákaz vyrušování, směrnice o ochraně ptáků a směrnice o stanovištích se zdají být odlišné. V konečném důsledku je však nutno oba zákazy vykládat podobně v tom smyslu, že stav dotčených druhů z hlediska ochrany není bez významu.

95.

Podle čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků se zákaz vyrušování ptačích druhů uplatní, zejména během období rozmnožování a odchovu mláďat, pouze tehdy, pokud má takové vyrušování významný dopad na cíle směrnice. Takové omezení je právě ve vztahu k vyrušování ptáků nezbytné, protože zkušenost ukazuje, že s tímto jsme již smířeni, když se pohybujeme po jejich stanovištích, například při procházkách, na cestě do práce nebo již také na vlastním balkoně.

96.

Cílem směrnice o ochraně ptáků je podle jejího článku 1 ochrana všech evropských druhů ptáků. Za tímto účelem musí členské státy podle článku 2 zachovávat populace těchto druhů na úrovni nebo přivést na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž se berou v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.

97.

Ačkoli mají členské státy určitý prostor pro uvážení, s výhradou zvláštních právních předpisů ( 47 ), třetí, pátý, sedmý, osmý a především desátý bod odůvodnění směrnice ukazují, že členské státy mají udržovat populace všech druhů volně žijících ptáků v Unii na „uspokojivé úrovni“ ( 48 ).

98.

Stav druhu z hlediska ochrany je však jen jedním znakem, který je při posuzování vyrušování rozhodující. Ze samotného znění čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků vyplývá, že v každém případě má být zabráněno vyrušování během období rozmnožování a odchovu mláďat. Toto upřesnění je užitečné, neboť rozmnožování a odchov mláďat mají zásadní význam pro stav druhu z hlediska ochrany. Nicméně i vyrušování během těchto období je zakázáno jen tehdy, pokud je významné. To je nutno předpokládat přinejmenším tehdy, pokud vyrušování negativně ovlivňuje vzácné ptáky bezprostředně při rozmnožování nebo odchovu mláďat. Soudní dvůr již proto rozhodl, že těžba dřeva, která poškozuje stanoviště vzácných druhů ptáků, může představovat zakázané vyrušování ( 49 ).

99.

Vzhledem k tomu, že tím již zákaz jako takový zahrnuje dopady na stav daného druhu z hlediska ochrany, není třeba nuancovat pojem úmyslu ve vztahu ke směrnici o stanovištích.

100.

Podle čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků tak musí být vyrušování zakázáno, pokud má významný dopad na cíl udržovat populace druhů ptáků na uspokojivé úrovni nebo je na tuto úroveň přivést, zejména pokud negativně ovlivňují vzácné ptáky při rozmnožování nebo odchovu mláďat.

101.

Ve směrnici o stanovištích je cíl formulován obdobně jako ve směrnici o ochraně ptáků. Podle čl. 2 odst. 2 směrnice o stanovištích je totiž jejím cílem zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství. Opatření přijímaná na základě této směrnice mají brát podle čl. 2 odst. 3 zároveň v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky.

102.

Na rozdíl od čl. 5 písm. d) směrnice o ochraně ptáků ale není zákaz vyrušování stanovený v čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice o stanovištích výslovně spjat s cíli této směrnice, a zejména se stavem příslušných druhů z hlediska ochrany. Paralela však spočívá v tom, že tento zákaz má platit zejména v období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace. Tato období jsou považována za zvláště citlivé na vyrušování ( 50 ), takže mají zpravidla zvláštní význam pro stav druhů z hlediska ochrany. Kromě toho je zřejmé, že musí být zakázáno vyrušování druhů, zatímco se zákaz usmrcování podle čl. 12 odst. 1 písm. a) a definice v čl. 1 písm. m) směrnice o stanovištích vztahuje na každého jednotlivého jedince chráněných druhů.

103.

Komise proto sice nikoli v tomto řízení, ale ve svých pokynech, navrhuje zohledňovat vyrušování jen tehdy, pokud se příslušným jednáním snižuje šance na přežití, úspěšnost rozmnožování nebo schopnost rozmnožování chráněného druhu nebo pokud toto jednání vede ke zmenšení areálu rozšíření ( 51 ).

104.

Stejně jako v případě ochrany ptáků je takové omezení nezbytné, aby se zabránilo tomu, že zákaz vyrušování nepřiměřeně omezí lidské činnosti, aniž by bral v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky stanovené v čl. 2 odst. 3 směrnice o stanovištích. Ačkoli se s chráněnými druhy živočichů uvedenými v příloze IV a) setkáváme méně často než s široce rozšířenými druhy ptáků, zdá se, že není nutné ani vhodné, aby se člověk musel vyhýbat těmto druhům vždy, jakmile si všimne, že se nachází v jejich blízkosti, aby zabránil jakémukoli vyrušování. K takovým setkáním může přitom docházet právě v případě netopýrů nebo některých obojživelníků a motýlů.

105.

V tomto smyslu lze chápat také dosavadní judikaturu týkající se porušení zákazu vyrušování. Soudní dvůr sice i ve vztahu k zákazu vyrušování zdůraznil, že stabilita populace, jakož i početnost daných populací nevylučují jeho použití. Dané případy týkající se mořské želvy Caretta caretta se však týkaly činností v oblasti chráněných území, které byly vymezeny z důvodu jejich velkého významu pro dané druhy ( 52 ), zatímco předmětem rozsudku ve věci Milosviper byla oblast zásadního významu pro tento druh ( 53 ). A v případě rozsudku týkajícího se kyperské užovky se jednalo o oblast, která měla být nesporně chráněna ( 54 ). Na takových místech jsou zvýšené povinnosti náležité péče zcela přiměřené k tomu, aby se zamezilo vyrušování.

106.

Zaměření zákazu vyrušování na cíl směrnice o stanovištích ale neomezuje pouze jeho použití s ohledem na izolovaná a v konečném důsledku nevýznamná vyrušování jednotlivých jedinců. Naopak rovněž navrhuje, aby zákaz vyrušování chránil důležitá stanoviště druhů nezávisle na tom, zda jsou tam zrovna jednotliví jednici, zda se tam nachází místa rozmnožování nebo místa odpočinku nebo zda jsou tam vymezeny chráněné oblasti. Poškození nebo odstranění stanoviště totiž může právě ve světle cílů této směrnice vést nezávisle na těchto faktorech k významnému vyrušování dotyčného druhu.

107.

Zákaz vyrušování uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice o stanovištích je tak nutno omezit na jednání, která jsou zvláště způsobilá negativně ovlivnit stav chráněných druhů z hlediska ochrany, zejména na místech, která mají pro tyto druhy zvláštní význam, nebo kde by byly negativně ovlivněny při rozmnožování, výchově mláďat, přezimování a migraci.

108.

Vzhledem k tomu, že přinejmenším v případě zákazů vyrušování a částečně také ostatních zákazů stanovených směrnicí o ochraně ptáků záleží na stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany, je třeba zodpovědět třetí otázku týkající se úrovně posouzení.

109.

Pro tuto problematiku jsou užitečné nejnovější závěry obsažené ve druhém rozsudku týkajícím se ochrany vlka ve Finsku. Jednalo se o posouzení stavu příslušného druhu z hlediska ochrany při udělení odchylky podle článku 16 směrnice o stanovištích. Přeneseme-li závěry učiněné v této věci na přezkum negativního ovlivnění, je nutno založit jej na kritériích, která zajišťují dlouhodobé zachování dynamiky a sociální stability příslušného druhu ( 55 ).

110.

Přitom je nutno vzít v úvahu jak území členského státu, tak danou biogeografickou oblast, aby bylo možné určit zaprvé stav populací příslušných druhů z hlediska jejich ochrany a zadruhé geografické a demografické dopady, které na něj může vyrušování mít ( 56 ).

111.

V této souvislosti se posouzení dopadu negativního ovlivnění na úrovni území místní populace jeví jako obecně nezbytné za účelem určení jeho vlivu na stav příslušné populace z hlediska ochrany v širším měřítku. Stav populace z hlediska ochrany na celostátní nebo biogeografické úrovni závisí rovněž na kumulovaném dopadu jednotlivých vyrušování, která se dotýkají místních oblastí ( 57 ).

112.

Pokud uplatňování zákazů podle článku 5 směrnice o ochraně ptáků a čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích závisí na stavu populací příslušných druhů z hlediska jejich ochrany, musí být tento posouzen ve vztahu k území příslušného členského státu, nebo pokud hranice tohoto členského státu protínají více biogeografických oblastí, či pokud to vyžaduje přirozený areál rozšíření druhu, ve vztahu k příslušné biogeografické oblasti a je-li to možné, na přeshraniční úrovni ( 58 ).

113.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto: