—

zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu s tím důsledkem, že žádné znění rozhodnutí o porušení nelze zveřejnit před tím, než Tribunál rozhodne o návrhu na zrušení rozhodnutí o porušení;

—

podpůrně, zrušil napadené rozhodnutí částečně s tím, že budou ponechány úpravy, které Evropská komise zamítla, jak je uvedeno v žalobních důvodech 2 až 4; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení žalobkyň.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila zásadu presumpce neviny tím, že zamítla žádost žalobkyň, aby bylo zveřejnění jakéhokoliv nedůvěrného znění rozhodnutí ze dne 7. prosince 2016 (dále jen „rozhodnutí o porušení“) (1) odloženo do doby, než bude rozhodnuto o návrhu žalobkyň k Tribunálu na zrušení rozhodnutí o porušení. Samotné rozhodnutí o porušení bylo přijato v rozporu se zásadou presumpce neviny, jak vyplývá z rozsudku ze dne 10. listopadu 2017, Icap a další v. Komise (T-180/15, EU:T:2017:795, body 253 až 269). Žalobkyně se tedy nachází v postavení osob, kterým není rozhodnutí určeno: nemohou využít všech záruk, které jsou inherentní výkonu práva na obhajobu v rámci řízení, jež má obvyklý průběh a v rámci něhož je přijato rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně tvrdí, že toto brání zveřejnění rozhodnutí o porušení do doby, než Tribunál ukončí přezkum zjištění Komise.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise, jednající prostřednictvím úředníka pro slyšení, překročila své pravomoci podle čl. 8 odst. 2 rozhodnutí 2011/695/EU (dále jen „mandát úředníka pro slyšení“) (2) tím, že obešla rozhodnutí GŘ pro hospodářskou soutěž nezveřejnit část rozhodnutí o porušení (a tím, že na základě tohoto protiprávního rozhodnutí odmítla zamezit zveřejnění obdobných částí rozhodnutí o porušení). Komise, jednající prostřednictvím úředníka pro slyšení, nemá pravomoc takto postupovat (viz rozsudek ze dne 15. července 2015, Pilkington Group v. Komise, T-462/12, EU:T:2015:508, bod 31).

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise pochybila při posuzování návrhů žalobkyň podle čl. 8 odst. 2 mandátu úředníka pro slyšení, čímž porušila obchodní tajemství, jak vyžaduje toto ustanovení, článek 339 SFEU a článek 28 nařízení Rady (ES) č. 1/2003. (3) Komise se dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že sporné údaje nesplňují požadavky na údaje, na které se vztahuje povinnost zachovat profesní tajemství (viz rozsudek ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditansalt v. Komise, T-198/03, EU:T:2006:136), a z dalších důvodů.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila zásadu ochrany totožnosti osob ve vztahu k bývalému zaměstnanci žalobkyň a k osobám ve vedení žalobkyň, včetně práva na respektování soukromého života v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie. Žalobkyně tvrdí, že Komise navrhovala zveřejnění údajů, které by odhalily, nebo mohly odhalit, totožnost bývalého zaměstnance a údajnou míru obeznámení zaměstnanců žalobkyň v dané době.