—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

—

na základě zásady spojitosti a článku 68 konsolidovaného jednacího řádu Tribunálu EU ze dne 4. března 2015 spojil tuto věc s probíhající věcí T-786/16,

—

považoval psychické obtěžování za prokázané a potvrdil používání nepravdivých tvrzení, z čehož by plynulo, že takové protiprávní jednání nemůže být unijním právním řádem tolerováno,

—

zrušil řízení CMS 17/025 ve všech jeho ohledech a zrušil rozhodnutí, na němž je založena stížnost R/8/18,

—

zrušit rozhodnutí o „vynulování“ platu žalobce od 1. října 2017,

—

zrušil rozhodnutí nutící žalobce k účasti na hodnocení za rok 2016, jakož i zamítnutí stížnosti R/502/17 ze dne 16. března 2018 z důvodu psychického obtěžování a pracovní neschopnosti,

—

zrušil rozhodnutí nutící žalobce k účasti na hodnocení za rok 2017 z důvodu psychického obtěžování a zrušil rozhodnutí, s ohledem na nějž byla podána stížnost R/121/18,

—

zrušil rozhodnutí, kterým byl žalobce přeřazen na GŘ SCIC při porušení povinnost nejzákladnější péče, jakož i zamítnutí stížnosti R/413/17 ze dne 15. ledna 2018,

—

zrušil rozhodnutí PMO (paní [X]) ze dne 12. září 2017, kterým bylo rozhodnuto o započtení oznámení o dluhu ABAC 324170991 ze dne 20. července 2017 ve výši 42704,74 eur oproti platům žalobce nevyplaceným za období od 1. srpna 2016 do 30. září 2017, jakož i zamítnutí stížnosti R/482/17 ze dne 9. března 2018,

—

uložil náhradu nemajetkové újmy plynoucí z výše uvedených napadených rozhodnutí ve výši 98000 eur,

—

ohledně majetkové újmy přiznal:

—

a přiznal tak celkovou náhradu škody ve výši 121990,44 eur, nebo 105612,87 eur, kterou je nutno navýšit o úroky z prodlení počítané až do okamžiku úplného zaplacení,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článků 1, 3 a 4 a čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i čl. 1e bodu 2 a článku 12a služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), které zakazují psychické obtěžování.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článků 21a, 22c a 23 služebního řádu, z jejichž ustanovení plane zákaz protiprávního jednání, zejména tím, že žalobce byl nucen účastnit se hodnocení za rok 2016, přestože v důsledku pracovní neschopnosti a svého odvolání k 1. srpnu 2016 nevykonal žádnou práci.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 41 Listiny a článku 11a služebního řádu, týkajících se přímých střetů zájmu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení povinnost péče a zásady poskytnutí pomoci, k nimž došlo rozhodnutím o přeřazení žalobce ke GŘ SCIC.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady námitky nesplnění povinnosti a zásady legality.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení čl. 9 bodu 3 přílohy IX služebního řádu a právní zásady „non bis in idem“, kterými je stiženo disciplinární řízení CMS 17/025 zahájené vůči žalobci.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení čl. 41 odst. 1 Listiny, a konkrétněji přiměřených lhůt pro výše uvedené disciplinární řízení.