–

za MD a LC J. Pitcher, avocate,

–

za francouzskou vládu A.-L. Desjonquères a I. Cohen, jako zmocněnkyněmi,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, P. Barros da Costa, L. Medeiros a C. Farto, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi J. Hottiaux a N. Yerrell, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi LC a MD na jedné straně a společností easyJet Airline Co. Ltd (dále jen „easyJet“) na straně druhé ohledně náhrady škody požadované v důsledku významného zpoždění letu.

3

Bod 1 odůvodnění nařízení č. 261/2004 zní:

„Činnost Společenství v oblasti letecké dopravy [by měla] mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.“

4

Článek 2 písm. g) tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

5

Článek 3 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Toto nařízení se vztahuje:

2.   Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že cestující:

[…]“

6

Článek 7 odst. 1 nařízení č. 261/2004 stanoví:

„Odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.“

7

Žalobci v původním řízení měli elektronickou rezervaci na obousměrný let zajišťovaný společností easyJet, který zahrnoval let z Paříže (Francie) do Benátek (Itálie) dne 8. února 2014 a zpáteční let dne 10. února 2014.

8

Podle žalobců v původním řízení došlo u tohoto zpátečního letu při příletu do Paříže ke zpoždění v délce 3 hodin a 7 minut.

9

Vzhledem k tomu, že žalobci v původním řízení neobdrželi za toto zpoždění náhradu škody, podali u předkládajícího soudu žalobu, kterou se domáhají, aby byla společnosti easyJet uložena povinnost zaplatit každému z nich 250 eur z titulu paušální náhrady škody stanovené v článku 7 nařízení č. 261/2004.

10

Společnost EasyJet, která uvedené zpoždění nepopírá, návrh na náhradu škody odmítá z důvodu, že žalobci v původním řízení nepředložili palubní vstupenky jako důkaz o tom, že se přihlásili k přepravě.

11

Za těchto podmínek se žalobci v původním řízení domnívají, že je třeba vyjasnit otázku prokazování účasti při nástupu na palubu, přičemž zejména tvrdí, že z vlastnictví palubní vstupenky nelze usuzovat na skutečné přihlášení se k přepravě nebo na nástup cestujícího na palubu letadla, dále že článek 3 nařízení č. 261/2004 nedefinuje pojem „přihlášení k přepravě“ a že je třeba vzít v úvahu digitální vývoj v souvislosti s přihlašováním cestujících k přepravě, pro nějž jsou příznačné nákupy elektronických letenek, on-line postupy pro přihlašování k přepravě a elektronické přepravní doklady.

12

Naproti tomu podle společnosti easyJet nebudí výklad nařízení č. 261/2004 žádné pochybnosti, neboť podle Cour de cassation (Kasační soud, Francie) cestujícím přísluší předložit palubní vstupenku jako důkaz o jejich přihlášení k přepravě.

13

V předkládacím rozhodnutí je totiž zmíněna judikatura Cour de cassation (Kasační soud, Francie) potvrzující rozsudky předkládajícího soudu, jimiž zamítl návrhy na paušální náhradu škody za významné zpoždění letu podle nařízení č. 261/2004 podané cestujícími, kteří sice předložili doklady o elektronické rezervaci a některá potvrzení, nikoli však příslušné palubní vstupenky.

14

Z předkládacího rozhodnutí dále vyplývá, že v rámci velmi početných sporů vedených u předkládajícího soudu většina provozujících leteckých dopravců odmítá zaplatit náhradu škody za významné zpoždění letu podle článku 7 nařízení č. 261/2004 na základě tvrzení, že nebyla předložena palubní vstupenka, přičemž se opírá o uvedenou judikaturu Cour de cassation (Kasační soud).

15

Za těchto podmínek se tribunal d’instance d’Aulnay-sous-Bois (soud prvního stupně v Aulnay-sous-Bois, Francie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

16

Úvodem je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem upraveného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (viz zejména rozsudek ze dne 17. září 2015, van der Lans, C‑257/14, EU:C:2015:618, bod 32 a citovaná judikatura).

17

V rámci tohoto řízení o předběžné otázce je namístě této možnosti využít.

18

Předkládající soud totiž svými předběžnými otázkami žádá Soudní dvůr, aby se obecně vyjádřil k tomu, zda musí být čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že se cestující může ustanovení tohoto nařízení dovolávat, pouze pokud prokáže, že se přihlásil k přepravě, a v případě kladné odpovědi, zda je s ohledem na čl. 2 písm. g) tohoto nařízení možné takové přihlášení presumovat, má-li tento cestující rezervaci přijatou a evidovanou provozujícím leteckým dopravcem.

19

Své otázky však předkládající soud pokládá ve specifickém kontextu, a sice v kontextu, kdy letecký dopravce odmítl přiznat podle nařízení č. 261/2004 náhradu škody v důsledku zpoždění v rozsahu tří hodin a více, ke kterému došlo při letu, na nějž mají dotyčné osoby potvrzenou rezervaci. Jak přitom vyplývá z bodu 10 tohoto usnesení, letecký dopravce nepopírá, že k takovému zpoždění došlo, avšak návrh na náhradu škody odmítá z důvodu, že dotyční neprokázali své přihlášení k přepravě předložením palubní vstupenky.

20

Předkládající soud rovněž vyzdvihuje vysoký počet sporů, které jsou u něj vedeny. Podle jeho názoru většina leteckých dopravců v případě významného zpoždění letu odmítá přiznat náhradu škody podle článku 7 nařízení č. 261/2004 z důvodu nepředložení palubní vstupenky, jejíž předložení je vyžadováno v souladu s judikaturou nejvyššího soudu dotyčného členského státu.

21

Vzhledem k výše uvedenému kontextu a za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu, aby mohl rozhodnout spor, který mu byl předložen, je třeba jeho otázky chápat tak, že v nich jde v podstatě o to, zda musí být nařízení č. 261/2004, a zejména jeho čl. 3 odst. 2 písm. a), vykládáno v tom smyslu, že cestujícím, jejichž let byl na příletu zpožděn o tři hodiny nebo více a kteří mají na tento let potvrzenou rezervaci, lze náhradu škody podle tohoto nařízení odepřít již z toho důvodu, že v rámci svého návrhu na náhradu škody neprokázali, že byli na uvedený let přihlášeni k přepravě, zejména prostřednictvím palubní vstupenky.

22

Podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním mimo jiné tehdy, pokud o odpovědi na položenou předběžnou otázku nelze rozumně pochybovat.

23

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde právě o tento případ, je třeba toto ustanovení použít.

24

Ze znění čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 vyplývá, že se toto nařízení použije pouze tehdy, pokud mají cestující potvrzenou rezervaci pro dotčený let a ve lhůtách stanovených v tomto ustanovení se přihlásí k přepravě.

25

Vzhledem k tomu, že tyto dvě podmínky obsažené ve shora uvedeném ustanovení jsou kumulativní, nelze tedy přihlášení cestujícího k přepravě presumovat na základě skutečnosti, že má potvrzenou rezervaci na daný let.

26

V uvedeném ustanovení je dále upřesněno, že se požadavek, aby byl cestující přihlášen k přepravě, nevztahuje na cestující, v jejichž případě došlo ke zrušení letu.

27

Předběžné otázky se přitom týkají cestujících, v jejichž případě došlo k významnému zpoždění letu.

28

Pokud daný letecký dopravce – tak jako ve věci v původním řízení – přijme na palubu cestující mající potvrzenou rezervaci na daný let a přepraví je do místa určení, je třeba mít v této souvislosti za to, že tito cestující splnili požadavek, aby se před tímto letem přihlásili k přepravě. Za těchto podmínek se tedy nejeví nezbytným, aby při podání svého návrhu na náhradu škody takové přihlášení prokazovali.

29

Z toho vyplývá, že na takové cestující, jako jsou cestující ve věci v původním řízení, kteří mají potvrzenou rezervaci na let a tento let uskutečnili, je třeba pohlížet tak, že požadavek, aby se přihlásili k přepravě, řádně splnili.

30

Pokud tedy tito cestující dosáhnou svého místa určení se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více, mají nárok na náhradu škody za toto zpoždění podle nařízení č. 261/2004 a nemusí za tím účelem předkládat palubní vstupenku nebo jiný doklad potvrzující, že se v předepsaných lhůtách přihlásili k přepravě na daný zpožděný let.

31

Takový závěr je ostatně potvrzen cílem uvedeným v bodě 1 odůvodnění nařízení č. 261/2004, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících.

32

Cestující, jejichž let byl významně zpožděn, tak mají totiž možnost uplatnit nárok na náhradu škody bez povinnosti splnit požadavek – nepřizpůsobený jejich situaci – aby později v souvislosti se svým návrhem na náhradu škody prokazovali, že se přihlásili k přepravě na zpožděný let, jímž každopádně cestovali.

33

Jinak je tomu pouze tehdy, má-li letecký dopravce k dispozici údaje, jimiž lze prokázat, že tito cestující na rozdíl od svého tvrzení zpožděným letem necestovali, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

34

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že nařízení č. 261/2004, a zejména jeho čl. 3 odst. 2 písm. a), musí být vykládáno v tom smyslu, že cestujícím, jejichž let byl na příletu zpožděn o tři hodiny nebo více a kteří mají na tento let potvrzenou rezervaci, nelze náhradu škody podle tohoto nařízení odepřít z pouhého důvodu, že v souvislosti se svým návrhem na náhradu škody neprokázali, že byli na uvedený let přihlášeni k přepravě, zejména prostřednictvím palubní vstupenky, ledaže by se prokázalo, že zpožděným letem necestovali, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a zejména jeho čl. 3 odst. 2 písm. a), musí být vykládáno v tom smyslu, že cestujícím, jejichž let byl na příletu zpožděn o tři hodiny nebo více a kteří mají na tento let potvrzenou rezervaci, nelze náhradu škody podle tohoto nařízení odepřít z pouhého důvodu, že v souvislosti se svým návrhem na náhradu škody neprokázali, že byli na uvedený let přihlášeni k přepravě, zejména prostřednictvím palubní vstupenky, ledaže by se prokázalo, že zpožděným letem necestovali, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.