1)

Vychází žaloba podaná správcem podstaty určeným soudem členského státu, který zahájil úpadkové řízení, jejímž cílem je prohlásit neúčinnost zápisu hypotéky na nemovitosti dlužníka, které se nachází v jiném členském státě, jakož i prodeje těchto nemovitostí, ke kterým došlo v tomto členském státě, a to za účelem navrácení aktiv do majetku dlužníka, přímo z úpadkového řízení a je s ním úzce spjata?

2)

Pokud ano, jsou k rozhodování o takovéto žalobě podané správcem podstaty příslušné výlučně soudy členského státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, nebo naopak jsou k tomu výlučně příslušné soudy členského státu, v němž se nachází nemovitosti, nebo mezi těmito soudy existuje souběžná příslušnost, a za jakých podmínek?

3)

Týká se rozhodnutí, jímž soud členského státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, opravňuje správce podstaty, aby podal žalobu v jiném členském státě, v zásadě příslušnosti soudu, který zahájil řízení, a může mít toto rozhodnutí za následek založení soudní příslušnosti tohoto jiného státu, zejména proto, že toto rozhodnutí může být kvalifikováno jako rozhodnutí, které se týká průběhu úpadkového řízení, ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení [(ES) č. 1346/2000] (1), a které je z tohoto důvodu bez dalších formalit uznáváno podle tohoto ustanovení?