—

v plném rozsahu zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 3. května 2018 ve věci T-431/12 a

—

uložil žalobkyním v řízení před Tribunálem náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkou v tomto řízení o kasačním opravném prostředku i nákladů řízení před Tribunálem ve věci T-431/12.

1.

Navrhovatelka zaprvé uvádí, že (1) početní zjišťování běžné hodnoty není odlišnou metodikou určování běžné hodnoty ve srovnání se skutečným domácím prodejem, neboť obě dvě metody mají za účel co nejlépe stanovit běžnou hodnotu tím, že se zohlední specifické rysy každého případu a údaje o poměru nákladů a ceny, které jsou proměnlivé v čase. Článek 2 odst. 1 až 6 základního nařízení totiž upravuje jisté okolnosti, jež odůvodňují použití početně zjištěné běžné hodnoty v protikladu k použití skutečného domácího prodeje pro účely výpočtů antidumpingového rozpětí v každém jednotlivém případě. Omezením posuzovací pravomoci unijních orgánů, pokud jde o početní zjišťování běžné hodnoty v rámci částečného prozatímního přezkumu, i když pro tentýž účel použily v dřívějších šetřeních skutečný domácí prodej, jsou unijní orgány zbaveny možnosti použít různé alternativy upravené v článku 2 základního nařízení. Vzhledem ke značným cenovým rozdílům mezi kyselinou vinnou vyrobenou přírodním a syntetickým postupem, početní zjištění argentinské analogické běžné hodnoty v nařízení č. 626/2012 nejlépe odráželo skutečnost, že podobný argentinský výrobce vyráběl kyselinu vinnou s použitím přírodního postupu, který je nákladnější než syntetický postup použitý navrhovatelkou.

2.

Zadruhé navrhovatelka na podporu svého důvodu kasačního opravného prostředku uvádí, že v původním antidumpingovém šetření byly identifikovány dvě kategorie vývozců: spolupracující vývozci, jako je navrhovatelka, kterým byl přiznán status podniků působících v tržním hospodářství („STH“) na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, a nespolupracující výrobci, kterým nebyl přiznán STH a na něž unijní orgány uplatnily metodu „nejlepších dostupných informací“ podle článku 18 základního nařízení. V průběhu částečného prozatímního přezkumu, který vyústil v přijetí nařízení č. 626/2012, byl spolupracujícím výrobcům, jako je navrhovatelka, unijními orgány odepřen STH a jejich běžná hodnota byla určena na základě čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení s odkazem na Argentinu – podobnou zemi vybranou Komisí. Tato kategorie vývozců nebyla při původním šetření přítomna. I kdyby tedy čl. 11 odst. 9 základního nařízení byl vykládán v tom smyslu, že unijním orgánům brání v použití početně zjištěných běžných hodnot v protikladu ke skutečnému domácímu prodeji v částečném prozatímním přezkumu, quod non, neznamenalo by to, že brání unijním orgánům v použití početně zjištěné běžné hodnoty v případě nové skupiny vývozců, kteří výrazně spolupracující, avšak nebyl jim přiznán STH, a kteří se objevili poprvé až při částečném prozatímním přezkumu.

3.

Konečně některá zjištění v napadeném rozsudku odporují ustálené judikatuře v rámci Unie i WTO týkající se určování běžné hodnoty a zajišťování spravedlivých cenových srovnání a dodržování práva vývozců na obhajobu.