1

Předmětem projednávané věci je určení výše nákladů řízení vynaložených společností United Parcel Service Inc. (dále jen „UPS“) ve věci C‑265/17 P.

2

Evropská komise se kasačním opravným prostředkem podaným dne 16. května 2017 domáhala zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 7. března 2017, United Parcel Service v. Komise (T‑194/13, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2017:144), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise C(2013) 431 ze dne 30. ledna 2013, jímž bylo prohlášeno spojení za neslučitelné s vnitřním trhem a s fungováním dohody o EHP (věc COMP/M.6570 – UPS/TNT Express) (dále jen „sporné rozhodnutí“).

3

Rozsudkem ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service (C‑265/17 P, EU:C:2019:23), Soudní dvůr tento kasační opravný prostředek zamítl a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

4

Vzhledem k tomu, že mezi společností UPS a Komisí nedošlo k dohodě o výši přiznatelné náhrady nákladů řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku, podala společnost UPS podáním došlým kanceláři dne 20. ledna 2020 na základě článku 145 jednacího řádu Soudního dvora tento návrh.

5

Společnost UPS navrhuje, aby Soudní dvůr určil přiznatelnou náhrady nákladů řízení ve výši 866629,89 eura. Tato výše podle ní odpovídá nutným výdajům vynaloženým v souvislosti s řízením o kasačním opravném prostředku, zejména odměnám advokátů, ekonomů a cestovních výdajům.

6

Komise navrhuje zamítnutí tohoto návrhu a stanovení přiznatelné náhrady nákladů řízení ve výši 45500 eur za advokáty a 5000 eur za ekonomy.

7

Na podporu svého návrhu společnost UPS tvrdí, že náklady, které zahrnují odměny advokátů a jejich výlohy, jakož i odměny ekonomů, byly vynaloženy v souvislosti s řízením o kasačním opravném prostředku a byly nutné. V tomto ohledu tvrdí, že celková výše požadovaných nákladů a výdajů je přiměřená vzhledem k okolnostem věci a vzhledem ke složitosti předmětu a povahy řízení o kasačním opravném prostředku.

8

Na prvním místě má společnost UPS za to, že dotčený spor nastolil právní otázky nikoli zanedbatelné složitosti, které odůvodňovaly vysoký počet odpracovaných hodin jejích advokátů. Nejprve tvrdí, že spor byl složitý z hlediska svého předmětu a povahy, jelikož se týkal rozhodnutí Komise na základě nařízení o kontrole spojování podniků, přičemž taková rozhodnutí jsou často složitá, jak ostatně uznala generální advokátka ve svém stanovisku v projednávané věci. Společnost UPS připomíná, že napadený rozsudek se týkal legality rozhodnutí této povahy o 450 stranách, které se do značné míry opíralo o hospodářské a ekonometrické analýzy.

9

Společnost UPS v tomto ohledu uvádí, že některé důvody kasačního opravného prostředku Komise ji pro účely odpovědi vedly k provedení podrobných analýz hospodářských a právních otázek. Objasňuje, že ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdila, že se Tribunál v napadeném rozsudku nevyjádřil k její argumentaci, podle které společnost UPS mohla „intuitivně“ pochopit model koncentrace cen použitý na základě modelů sdělených během správního řízení. Tyto argumenty vedly společnost UPS k tomu, aby se obrátila na nezávislé ekonomy.

10

Společnost UPS rovněž uvádí, že v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdila, že analýza koncentrace cen, která byla vadná z důvodu chyb, které obsahuje, nemohla vést k úplnému zrušení sporného rozhodnutí. Tato argumentace vedla zmocněnce a poradce společnosti UPS k provedení podrobné analýzy rozsudku ze dne 25. října 2011, Solvay v. Komise (C‑109/10 P, EU:C:2011:686), a jeho uplatnění v projednávané věci Tribunálem.

11

Společnost UPS zadruhé tvrdí, že spor byl důležitý z hlediska unijního práva, neboť jím byla vyzdvihnuta obecně použitelná základní procesní zásada, která má význam pro každodenní praxi Komise na základě nařízení o spojování. Z rozsudku ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service (C‑265/17 P, EU:C:2019:23), jakož i ze stanoviska generální advokátky J. Kokott v této věci jasně vyplývá, že se tato věc týkala základní zásady, v souvislosti s níž Komise neměla žádnou posuzovací pravomoc. Toto řízení rovněž vyžadovalo, aby Soudní dvůr poprvé prohloubil své chápání ekonometrických modelů.

12

Společnost UPS zatřetí tvrdí, že spor s sebou nesl zvláštní obtíže, které navýšily objem práce jejích zástupců a jejich poradců. Tento význam a tato složitost jsou potvrzeny žádostí Komise o druhou výměnu spisů, které Soudní dvůr vyhověl, aby Komise mohla odpovědět na kasační odpověď UPS.

13

Podle společnosti UPS celkové množství stráveného času a výše požadovaných nákladů řízení v případě sporu, který pro ni představoval významný hospodářský zájem, jelikož původní částka dotčeného spojení činila 5,2 miliardy eur, jsou přiměřené s ohledem na délku a zvláštní složitost tohoto konkrétního řízení.

14

Kromě toho má společnost UPS za to, že přiměřenost nákladů vynaložených v projednávané věci musí být posuzována s ohledem na usnesení Soudu o určení výše nákladů řízení ze dne 28. června 2004, Airtours v. Komise (T‑342/99 DEP, EU:T:2004:192).

15

Na druhém místě společnost UPS tvrdí, že odměny advokátů byly stanoveny správně. Uvádí, že pro účely určení celkového počtu odpracovaných hodin, které se mohou jevit jako objektivně nutné, je třeba zohlednit pouze úroveň složitosti věci bez ohledu na počet advokátů, mezi něž mohla být uskutečněná plnění rozdělena. Rovněž tvrdí, že z popisu provedené práce vyplývá, že zdvojení práce bylo omezeno na „absolutní minimum“ a bylo upraveno v závislosti na úrovni zkušeností jednotlivých poradců. Společnost UPS kromě toho uvádí, že její poradci očekávali, že se bude konat jednání před Soudním dvorem a připravili jej. Ačkoli měl Soudní dvůr nakonec za to, že jednání nebylo v této věci nezbytné, je nicméně třeba zohlednit náklady vynaložené společností UPS za tímto účelem.

16

Na třetím místě společnost UPS tvrdí, že zapojení ekonomů bylo odůvodněno hospodářskou povahou řízení, podobně jako ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne 28. června 2004, Airtours v. Komise (T‑342/99 DEP, EU:T:2004:192). Společnost UPS uvádí, že využila týchž ekonomů, na které se obrátila pro svou argumentaci během správního a soudního řízení v prvním stupni. Jejich účast byla podle této společnosti zapříčiněna tvrzeními Komise ve velmi pozdní fázi řízení. Navíc je podle ní zcela odůvodněná s ohledem na význam pro řízení zvoleného modelu koncentrace cen. Konečně celkový počet hodin věnovaných ekonomy pro účely řízení je relativně omezen s ohledem na komplexní hospodářská a ekonometrická tvrzení, z nichž vychází argumentace Komise ve fázi kasačního opravného prostředku.

17

Komise uvádí, že částka požadovaných nákladů řízení v projednávané věci je historicky nejvyšší částkou požadovanou v rámci kasačního opravného prostředku. Tvrdí, že tento návrh je nedostatečně podložený a zjevně nepřiměřený.

18

Zaprvé tvrdí, že ani předběžná korespondence účastníků řízení, ani návrh na určení výše nákladů řízení neobsahují důkazy o částkách skutečně fakturovaných společnosti UPS nebo zaplacených společností UPS.

19

Společnost UPS sice tvrdí, že 212,3 hodiny byly nezbytné pro „závěrečnou“ fázi kasačního opravného prostředku, tato společnost však neuvedla práci, která byla během těchto hodin vykonána, ani proč tato práce byla „nezbytná“ ve světle rozvržení hodin mezi všechny advokáty.

20

Komise uvádí, že unijní soudy posuzují význam a hodnotu provedené práce s ohledem na přesné informace poskytnuté žalobcem, zejména na datované a podepsané faktury. Tyto důkazy přitom nejsou podle názoru žalobkyně v projednávané věci splněny.

21

Totéž platí pro odměny požadované za práci ekonomů, jejichž výdaje dosahují 300000 eur, což ostatně nelze kvalifikovat jako „omezené náklady“.

22

Komise zadruhé tvrdí, že požadované náklady řízení jsou zjevně nepřiměřené. Zaprvé má za to, že celkovou částku přiznanou v jiné věci nelze jednoduše přenést z jedné věci na druhou, čehož se snaží dosáhnout společnost UPS. Odůvodnění usnesení ze dne 28. června 2004, Airtours v. Komise (T‑342/99 DEP, EU:T:2004:192), nemůže být v projednávané věci použito, neboť Tribunál v tomto usnesení poskytl pouze málo podrobností o pracích, které považoval za nutné pro průběh řízení. Kromě toho se tato věc týkala řízení v prvním stupni se všemi skutkovými otázkami, které z toho vyplývají, a nikoli řízení o kasačním opravném prostředku jako v projednávané věci.

23

Zadruhé má Komise za to, že využití třinácti advokátů za období od 7. března 2017 do 16. ledna 2019 je nepřiměřené. Doba práce, již je třeba zohlednit, je pouze přibližně šest měsíců a začíná dnem doručení kasačního opravného prostředku společnosti UPS a končí dnem podání dupliky společností UPS. Hodinové sazby uplatněné dvěma hlavními advokáty, a sice 862 eur/h a od 695 eur/h do více než 820 eur/h, jsou rovněž nepřiměřené s ohledem na odměny mezi 360 eur/h a 495 eur/h, které Soudní dvůr podle všeho připustil v předchozích věcech. Společnost UPS požadovala náhradu za 878,4 hodiny práce advokátů s průměrnou hodinovou sazbou 600 eur/h, zatímco byli do práce zapojeni mnozí juniorní advokáti stážisté. Komise má za to, že by měla být použita průměrná sazba ve výši 350 eur/h. Použití třinácti ekonomů, o nichž sečtením položek uvedených společností UPS v jejích přílohách zjistila, že pracovali 363,5 hodiny za průměrnou hodinovou sazbu 824 eur/h, je rovněž nepřiměřené.

24

Náklady vynaložené v souvislosti s výdaji, a sice přibližně 36000 eur za cestovní výdaje a kancelářské výdaje požadované společností UPS, nebyly řádně odůvodněny. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že v Lucembursku se nekonalo žádné jednání.

25

Zatřetí Komise uvádí, že celkový počet odpracovaných hodin, jejichž náhrada je požadována, není uveden v návrhu na určení výše náhrady nákladů. Celkový počet hodin požadovaných ze strany advokátů v příloze A návrhu za všechny fáze kasačního opravného prostředku činí 878,4 hodiny. Má za to, že tato celková částka, přepočtená na pracovní dny, odpovídá 110 pracovním dnům advokátů, tedy 22 týdnům v rozsahu 5 pracovních dnů za týden na kasační opravný prostředek o 25 stranách a repliku o 10 stranách, což je podle ní nepřiměřené a přemrštěné.

26

Komise uvádí, že délka sporného rozhodnutí není relevantní v rámci kasačního opravného prostředku proti rozsudku Tribunálu vydanému v návaznosti na žalobu na neplatnost podanou UPS proti tomuto rozhodnutí, jelikož advokáti společnosti UPS nabyli díky podání této žaloby přesné znalosti o uvedeném rozhodnutí. Komise má navíc za to, že ve fázi kasačního opravného prostředku bylo možné použít hospodářské analýzy předložené před Tribunálem a že v každém případě z povahy kasačního opravného prostředku a z jednacího řádu vyplývá, že v tomto stadiu nemohl být připuštěn žádný nový znalecký posudek.

27

Proto má Komise za to, že vyjádření předložená advokáty ve fázi kasačního opravného prostředku vyžadovala pouze 130 hodin práce, což podle ní představuje při použití průměrné hodinové sazby ve výši 350 eur/h částku 45500 eur. Má za to, že odměny ekonomů se týkaly předložení důkazů, které byly nepřípustné, ale že pokud by Soudní dvůr rozhodl, že povaha věci odůvodňuje využití těchto poradců, neměl by z tohoto důvodu přiznat více než 5000 eur. Konečně, pokud by měl Soudní dvůr za to, že společnosti UPS vznikly výdaje, mohly by být nahrazeny pouze kancelářské výdaje ve výši 500 eur.

28

Podle článku 144 písm. b) jednacího řádu se jako náklady řízení nahrazují „nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdaje na cestu a pobyt a odměny zmocněncům, poradcům nebo advokátům“.

29

Ze znění tohoto ustanovení tak vyplývá, že odměna advokáta patří mezi nutné výdaje ve smyslu tohoto ustanovení. Rovněž z něj vyplývá, že přiznatelná náhrada nákladů řízení je omezena jednak na výdaje vynaložené v souvislosti s řízením před Soudním dvorem a jednak na výdaje, které byly nutné pro tyto účely (usnesení ze dne 5. prosince 2018, TV2/Danmark v. Viasat Broadcasting UK, C‑657/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2018:985, bod 13).

30

Kromě toho unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mohou být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení (usnesení ze dne 5. prosince 2018, TV2/Danmark v. Viasat Broadcasting UK, C‑657/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2018:985, bod 14).

31

Vzhledem k tomu, že unijní právo neobsahuje ustanovení tarifní povahy, musí Soudní dvůr volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a k hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval (usnesení ze dne 5. prosince 2018, TV2/Danmark v. Viasat Broadcasting UK, C‑657/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2018:985, bod 15).

32

Ve světle všech těchto skutečností je třeba určit výši přiznatelné náhrady nákladů v projednávané věci.

33

Pokud jde zaprvé o předmět a povahu sporu, je třeba uvést, že se jedná o řízení o kasačním opravném prostředku, které se svou povahou omezuje na právní otázky a netýká se zjištění ani posouzení skutkového stavu sporu (usnesení ze dne 15. října 2015, Rada v. Ningbo Yonghong Fasteners, C‑601/12 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2015:726, bod 19).

34

Nicméně věci týkající se rozhodnutí Komise na základě nařízení o kontrole spojování podniků svou povahou obnášejí složité hospodářské a právní problémy, které se týkají operací, jejichž výše přesahuje obvyklý rámec sporů předkládaných Soudnímu dvoru. Kasační opravný prostředek se totiž týkal spojení v původní výši 5,2 miliardy eur, což prokazuje podstatné hospodářské zájmy této věci pro společnost UPS v této věci.

35

Z tohoto důvodu může být účast ekonomických odborníků v zásadě považována za nutnou a náklady s tím související mohou být nahrazeny na základě čl. 144 písm. b) jednacího řádu vzhledem k hospodářské a právní povaze posouzení provedených Komisí v rámci kontroly spojování podniků, zejména pokud se jedná o ekonometrický model použitý Komisí pro prohlášení uvedeného spojení za neslučitelné s vnitřním trhem.

36

V tomto ohledu je třeba uvést, že na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise před Soudním dvorem uplatnila čtyři důvody. Vzhledem k tomu, že třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházely zejména ze zohlednění ekonometrických modelů a koncentrace cen, kasační opravný prostředek z tohoto důvodu nastolil složité otázky jak právní, tak ekonomické povahy, které odůvodňovaly použití ekonometrických odborníků.

37

Nicméně v souladu s výše uvedenou judikaturou je přiznatelná náhrada nákladů řízení omezena jednak na výdaje vynaložené v souvislosti s řízením před Soudním dvorem a jednak na výdaje, které byly pro tyto účely nutné. Je na žalobci žádajícím určení výše nákladů řízení, aby prokázal, že se jedná o tento případ, pokud jde o náklady, jejichž náhradu požaduje, aby unijní soud mohl určit výši odměn, které tento žalobce zaplatil advokátům a ekonomickým odborníkům, na něž se obrátil, již má nahradit účastník řízení, jenž neměl ve věci úspěch.

38

Pokud jde zadruhé o význam sporu z hlediska unijního práva a obtížnost věci, je třeba uvést, že kasační opravný prostředek podaný Komisí směřoval ke zrušení napadeného rozsudku, kterým Tribunál vyhověl žalobnímu důvodu společnosti UPS vycházejícímu z toho, že Komise porušila právo na obhajobu tím, že přijala sporné rozhodnutí na základě ekonometrického modelu odlišného od modelu, který byl předmětem kontradiktorní diskuze během správního řízení, a toto rozhodnutí zrušil.

39

Kromě toho je třeba konstatovat, že uvedené důvody nastolily nové právní otázky, které se netýkaly pouhého použití unijního práva tak, jak je vykládáno Soudním dvorem, což ostatně odůvodnilo přidělení kasačního opravného prostředku pětičlennému senátu, jakož i skutečnost, že Soudní dvůr měl při rozhodování k dispozici stanovisko. Nelze proto zpochybnit, že uvedené otázky vyžadovaly důkladnou analýzu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 30. ledna 2014, Éditions Odile Jacob v. Komise a Lagardère, C‑553/10 P-DEP a C‑554/10 P-DEP, EU:C:2014:56, bod 28).

40

Hlavní otázka vznesená kasačním opravným prostředkem spočívala v posouzení, zda podnik mohl „intuitivně“ pochopit model koncentrace cen použitý Komisí na základě modelů sdělených během správního řízení v rámci posouzení dodržení práva na obhajobu podniků během řízení o kontrole spojování před Komisí.

41

Tato otázka musí být považována za novou a významnou vzhledem k tomu, že generální advokátka ve svém stanovisku zdůraznila, že kromě konkrétní věci rozsudek ukáže cestu budoucí správní praxi Komise ve složitých řízeních o kontrole spojování podniků, ale také praxi vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a soudů, které se často ve velké míře inspirují normami platnými na úrovni Unie.

42

Pokud jde zatřetí o rozsah odvedené práce, je třeba připomenout, že při stanovení výše nahraditelných nákladů řízení je třeba zohlednit celkový počet hodin práce, které se mohou jevit jako objektivně nutné v souvislosti s řízením bez ohledu na počet advokátů, mezi něž byla uvedená práce rozdělena (usnesení ze dne 3. září 2009, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑326/05 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2009:497, bod 48).

43

V projednávané věci je třeba bez dalšího uvést, že řízení o kasačním opravném prostředku nevedlo ke konání jednání.

44

Z toho vyplývá, že výdaje vynaložené po ukončení písemné části řízení před Soudním dvorem nemohou být považovány za objektivně nutné pro účely tohoto řízení, a tudíž nemohou být zahrnuty do projednávaného návrhu na určení výše nákladů řízení. To platí zejména pro náklady vynaložené v souvislosti s přípravou případného jednání, které Soudní dvůr nepovažoval za nutné, s analýzou stanoviska generální advokátky nebo též analýzou rozsudku Soudního dvora, přičemž účastníci řízení musí sami nést finanční důsledky takové právní strategie.

45

V projednávané věci se projednávaný návrh na určení výše nákladů řízení vyznačuje tím, že nebyla předložena podrobná, datovaná a podepsaná faktura, jejíž zaplacení je po společnosti UPS požadováno, ať už ze stran advokátních kanceláří, nebo dále ekonomických odborníků zapojených do řízení o kasačním opravném prostředku. Takový nedostatek přesnosti a důkazů musí být zohledněn při posouzení nákladů, které se jeví jako nutné pro řízení a které mohou být nahrazeny účastníkem řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. Pokud jde totiž o rozsah práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zapojených zmocněnců nebo poradců, je třeba připomenout, že možnost unijního soudu posoudit hodnotu práce vykonané advokátem závisí na přesnosti poskytnutých informací (usnesení ze dne 26. září 2018, Viasat Broadcasting UK v. TV2/Danmark, C‑660/15 P DEP, nezveřejněné, EU:C:2018:778, bod 33 a citovaná judikatura).

46

Za těchto podmínek společnost UPS ve svém návrhu na určení výše nákladů řízení, jenž činí 866629,89 eura, jasně a přesně neuvádí celkový počet fakturovaných odpracovaných hodin ani jejich průměrnou hodinovou sazbu. Projednávaný návrh na určení výše nákladů se tedy nejeví jako dostatečně transparentní a podložený.

47

V tomto ohledu je třeba zvláště uvést, že dokumenty poskytnuté společností UPS sice umožňují u právních služeb určit pro každého zapojeného právníka hodinovou sazbu, jakož i čas, který si fakturoval, avšak v případě služeb ekonomů tomu tak není. U těchto posledně uvedených je zmíněn pouze čas strávený zapojenými osobami, aniž by bylo možno určit hodinovou sazbu uplatňovanou každou z nich, přičemž se společnost UPS omezuje na uvedení celkových výdajů ve výši přibližně 300000 eur za ekonomické znalecké posudky, které si nechala vypracovat.

48

S ohledem na celkovou výši nákladů řízení požadovaných společností UPS je třeba konstatovat, že společnost UPS stanovila průměrnou hodinovou sazbu na 600 eur/h pro advokáty a na 824 eur/h pro ekonomy. Takové průměrné hodinové sazby přitom výrazně přesahují částky obvykle uznávané Soudním dvorem v řízeních o určení výše nákladů řízení.

49

Podle ustálené judikatury se přitom unijní soud může za současného stavu unijního práva, kdy neexistuje tarif odměn advokátů nebo ekonomických odborníků, odchýlit pouze v případě, že se výsledná průměrná hodinová sazba jeví jako zjevně nepřiměřená, a stanovit ex æquo et bono výši odměn advokátů a ekonomických odborníků, jejichž náhradu lze přiznat (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 4. července 2017, EASA v. Heli-Flight, C‑61/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2017:530, bod 16).

50

Navíc z příloh tohoto návrhu na určení výše nákladů vyplývá, že společnost UPS tvrdí, že v souvislosti s dotčeným řízením o kasačním opravném prostředku bylo nutných 878,4 odpracovaných hodin advokátů a 363,5 odpracovaných hodin ekonomů.

51

Předpokládá se přitom, že advokáti, kteří mají vysokou kvalifikaci a zkušenosti v oblasti práva hospodářské soutěže a jejichž služby jsou fakturovány průměrnou hodinovou sazbou ve výši 600 eur, vyřizují věci, které jim byly svěřeny, včetně věcí, které vykazují určitou složitost, efektivně a rychle [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. října 2018, Orange v. Komise, C‑486/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2018:824, bod 37, a ze dne 10. dubna 2019, Giant (China) v. EBMA, C‑61/16 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2019:298, bod 31].

52

I když je v tomto ohledu pravda, že Komise prostřednictvím svých důvodů kasačního opravného prostředku vznesla nové právní otázky, hlavní advokáti pověření společností UPS již mohli získat hluboké znalosti dotčené věci v rámci řízení před Tribunálem, což muselo nejen usnadnit práci, ale rovněž zkrátit dobu nezbytnou k prostudování kasačního opravného prostředku a vypracování kasační odpovědi a dupliky [v tomto smyslu viz usnesení Tribunálu ze dne 10. dubna 2019, Giant (China) v. EBMA, C‑61/16 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2019:298, bod 32].

53

Je tomu tak rovněž v případě ekonomických odborníků, kteří již získali důkladnou znalost spisu v průběhu řízení před Tribunálem, jelikož dotčené komplexní ekonometrické modely již byly základem diskuse.

54

Z toho vyplývá, že částka 866629,89 eura, kterou společnost UPS požadovala od Komise z titulu nákladů, které vynaložila v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, nebyla jako celek „nutná v souvislosti s řízením“ ve smyslu čl. 144 písm. b) jednacího řádu.

55

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba v projednávané věci stanovit ex æquo et bono výši odměny advokátů a ekonomů, jejichž náhradu lze přiznat, na celkovou částku 200000 eur.

56

Pokud jde konečně o jiné výdaje než odměny advokátů a ekonomických odborníků, společnost UPS požaduje částku 35912,19 eura z titulu cestovních výdajů, nákladů na kopie a komunikaci. Vzhledem k nekonání jednání a k absenci dokladů vyžadovaných pro každý z těchto výdajů se nemůže jednat o nahraditelnou částku z titulu těchto výdajů (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 16. května 2013, Deoleo v. Aceites del Sur-Coosur, C‑498/07 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2013:302, bod 34).

57

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy bude spravedlivým posouzením nahraditelných nákladů řízení, jež lze společnosti UPS přiznat ze strany Komise v souvislosti s věcí C‑265/17 P, stanovena jejich celková výše na částku 200000 eur.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Celková výše nákladů, které Evropská komise musí nahradit společnosti United Parcel Service Inc. ve věci C‑265/17 P, se stanoví na částku 200000 eur.