1. 

K tomu, aby byla zajištěna rovnost zbraní před soudy, jsou zásadně nutné procesní lhůty. Stejně jako ve většině vnitrostátních právních řádů však nedodržení takových lhůt nevede vždy k zániku nároku na podání žaloby před unijními soudy. Podle článku 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „statut“) „[z]ánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci“.

2. 

V napadeném usnesení byla ( 2 ) žaloba na neplatnost podaná RF prohlášena za zjevně nepřípustnou, jelikož byla podána po lhůtě. Tribunál konstatoval, že RF nebyl s to prokázat existenci náhody či vyšší moci odůvodňující, proč nedodržel příslušnou lhůtu pro podání podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu. Konstatoval konkrétně, že výrazné prodlení, které bylo způsobeno interními technickými problémy poskytovatele poštovních služeb, nepředstavuje náhodu nebo vyšší moc.

3. 

Tento kasační opravný prostředek podaný RF umožňuje Soudnímu dvoru, aby poskytl vodítka k výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Dává tudíž Soudnímu dvoru vítanou příležitost vyjasnit judikaturu k pojmu náhoda, který pojmově úzce souvisí s pojmem vyšší moc.

4.

Článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie obsažený v jeho Hlavě III zní takto:

„Jednací řád stanoví prodloužení procesních lhůt z důvodu vzdálenosti.

Zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.“

5.

Článek 53 uvedeného statutu stanoví:

„Řízení před Tribunálem se řídí Hlavou III.

Řízení před Tribunálem bude podle potřeby upřesněno a doplněno jednacím řádem. […]“

6.

Hlava III jednacího řádu Tribunálu ( 3 ) se týká přímých žalob. Kapitola 1 oddíl 4 této hlavy upravuje lhůty.

7.

Článek 58 zní:

„1.   Procesní lhůty uvedené ve Smlouvách, ve statutu i v tomto jednacím řádu se počítají takto:

[…]

[…]“

8.

Článek 60 téhož oddílu se týká prodloužení takových procesních lhůt z důvodu vzdálenosti. Stanoví, že „procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti“.

9.

Kapitola 2 hlavy III se týká podání. Článek 72 stanoví:

„1.   Podání se předkládá soudní kanceláři buď v listinné podobě, po případném doručení kopie originálu tohoto podání telefaxem v souladu s čl. 73 odst. 3 tohoto jednacího řádu, nebo způsobem uvedeným v rozhodnutí Tribunálu přijatém podle článku 74 tohoto jednacího řádu.

2.   Každé podání musí být datováno. Pro počítání procesních lhůt jsou rozhodné pouze den a hodina uložení originálu v soudní kanceláři určené podle časového pásma, ve kterém se nachází Lucemburské velkovévodství.

[…]“

10.

Článek 73 uvedeného jednacího řádu stanoví:

„[…]

2.   Tento originál a všechny přílohy v něm uvedené se předkládají společně se třemi kopiemi pro Tribunál a s kopií pro každého z účastníků řízení. Kopie osvědčuje účastník řízení, který je předkládá.

3.   Odchylně od čl. 72 odst. 2 věty druhé jsou den a hodina, kdy je úplná kopie podepsaného originálu podání […] doručena do soudní kanceláře telefaxem, rozhodné pro účely zachování procesních lhůt, a to za podmínky, že podepsaný originál podání, spolu s přílohami a kopiemi uvedenými v odstavci 2, je doručen do soudní kanceláře do deseti dnů poté. Článek 60 se na tuto desetidenní lhůtu nepoužije.“

11.

Prováděcí předpisy k jednacímu řádu Tribunálu (dále jen „Prováděcí předpisy Tribunálu“) ( 4 ) stanoví k předkládání procesních dokumentů mimo jiné:

„79. Datum předložení podání telefaxem je pro účely zachování lhůty rozhodné pouze tehdy, pokud je originál telefaxem zaslaného dokumentu, vlastnoručně podepsaného zástupcem, doručen do soudní kanceláře do deseti dnů poté, jak stanoví čl. 73 odst. 3 jednacího řádu.

80. Originál dokumentu vlastnoručně podepsaného zástupcem musí být odeslán bez odkladu, neprodleně po odeslání telefaxem, aniž jsou v něm provedeny sebemenší opravy nebo změny.

81. V případě odchylek mezi originálem dokumentu vlastnoručně podepsaného zástupcem a kopií dříve doručenou do soudní kanceláře telefaxem je rozhodným datem přijetí datum předložení tohoto podepsaného originálu.“

12.

Praktické pokyny pro účastníky řízení ve věcech předkládaných Soudnímu dvoru (dále jen „praktické pokyny Soudního dvora“) ( 5 ), stanoví k předkládání a předávání podání mimo jiné:

„42. […] Podání lze […] také zaslat Soudnímu dvoru poštou. […] podle čl. 57 odst. 7 jednacího řádu jsou pro počítání procesních lhůt rozhodné pouze den a hodina uložení originálu v soudní kanceláři. Aby nedošlo ke ztrátě nároku, vřele se tedy doporučuje odeslat zásilku doporučeně nebo expresně několik dní před uplynutím lhůty stanovené k předložení podání.

43. Předložení [kopie podepsaného originálu podání telefaxem či elektronickou poštou] je z hlediska dodržení procesních lhůt rozhodné pouze za podmínky, že podepsaný originál podání bude […] doručen do soudní kanceláře do deseti dnů po odeslání [této kopie]. Tento originál tedy musí být odeslán neprodleně po odeslání kopie, a to bez žádných, byť drobných oprav či změn. V případě rozporu mezi podepsaným originálem a dříve zaslanou kopií se přihlédne pouze k datu předložení podepsaného originálu.“

13.

Žaloba, kterou se RF domáhal zrušení rozhodnutí Komise C(2016)5925 final ze dne 15. září 2016, kterým byla zamítnuta stížnost COMP AT.40251 – železniční doprava, spediční služby (dále jen „sporné rozhodnutí“), byla podána k Tribunálu telefaxem dne 18. listopadu 2016. Podepsaný originál došel tomuto soudu dne 5. prosince 2016, to znamená 17 dní po zaslání kopie žaloby telefaxem.

14.

Pokud jde o použitelné procesní lhůty, Tribunál učinil následující zjištění: (1) sporné rozhodnutí bylo oznámeno RF dne 19. září 2016; (2) v souladu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců od oznámení; (3) na základě čl. 58 odst. 1 ve spojení s článkem 60 jednacího řádu Tribunálu uplynula lhůta pro podání žaloby o půlnoci dne 29. listopadu 2016; (4) podle čl. 73 odst. 3 jednacího řádu nemohla být kopie zaslaná telefaxem před uplynutím této lhůty zohledněna pro účely určení data podání žaloby, jelikož podepsaný originál podání nebyl doručen soudní kanceláři Tribunálu ve lhůtě 10 dnů od doručení této kopie, jak stanoví toto ustanovení; a (5) žaloba tak nebyla podána ve lhůtě ( 6 ).

15.

Z napadeného usnesení rovněž vyplývá, že podepsaný originál podání byl zaslán poštou ve stejný den, kdy byla žaloba doručena Tribunálu prostřednictvím telefaxu. Nicméně podle RF doba (o délce 17 dnů), kterou Poczta Polska, hlavní poštovní doručovatel v Polsku, potřebovala k doručení zásilky obsahující podepsaný originál podání, překročila obvyklou dobu pro doručování. Jelikož k pozdnímu doručení došlo v důsledku interního technického problému společnosti Poczta Polska, RF tvrdí, že jednal s patřičnou péčí, která od něj mohla být důvodně vyžadována. Měl konkrétně za to, že originál podání byl podán po lhůtě v důsledku náhody či vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu, a lhůta k podání žaloby proto nebyla zmeškána ( 7 ).

16.

Pokud jde o otázku, zda byly okolnosti uplatněné RF dostatečné k prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci, Tribunál v první fázi nejprve připomenul, že lhůty pro podání návrhů na zahájení řízení mají kogentní charakter; zadruhé, že náhody nebo vyšší moci se lze dovolávat pouze za výjimečných okolností; a zatřetí, že v souladu s judikaturou Soudního dvora žalobce musí pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a prokázat konkrétně, že vynaložil náležitou péči za účelem dodržení stanovených lhůt ( 8 ).

17.

Tribunál dále uvádí, že se žalobce nemůže dovolávat náhody nebo vyšší moci v situaci, kdy by obezřetná osoba jednající s náležitou péčí mohla předejít tomu, aby došlo k uplynutí lhůty k podání žaloby. Tribunál měl rovněž za to, že za náhodu nebo vyšší moc lze považovat pouze událost, které se nelze vyhnout a která proto je rozhodujícím důvodem pro propadnutí lhůty ( 9 ).

18.

Podle Tribunálu dále nelze z čl. 73 odst. 3 jednacího řádu vyvozovat, že doručení poštou v delší lhůtě než 10 dnů ve smyslu tohoto ustanovení automaticky představuje náhodu či vyšší moc ( 10 ). V této souvislosti odkazuje na usnesení Soudního dvora Faktor B. i W. Gęsina ( 11 ), který se z faktického hlediska velmi podobá projednávané věci. V tomto usnesení Soudní dvůr potvrdil posouzení Tribunálu, že navrhovatel neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci ( 12 ).

19.

Ve druhé fázi pak Tribunál zkoumal, zda RF prokázal existenci náhody nebo zásahu vyšší moci.

20.

Tribunál konkrétně zkoumal, zda prodlení v poštovní přepravě bylo rozhodujícím důvodem pro pozdní podání žaloby RF a šlo o událost, které RF nemohl zabránit. S ohledem na vysvětlení poskytnuté RF a na jeho povinnost pečlivě sledovat zásilku Tribunál rozhodl, že RF neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci. Podotkl konkrétně, že RF nevysvětlil, jaká opatření přijal po předání zásilky obsahující originál žaloby poskytovateli poštovních služeb ( 13 ).

21.

Tribunál tedy prohlásil žalobu na neplatnost za zjevně nepřípustnou.

22.

RF se kasačním opravným prostředkem domáhá toho, aby Soudní dvůr:

23.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil RF náhradu nákladů řízení.

24.

V souladu s čl. 76 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora Soudní dvůr rozhodl, že se nebude konat jednání.

25.

RF vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku čtyři důvody. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie ve spojení s jeho článkem 53. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 126 jednacího řádu Tribunálu ( 14 ), jelikož žaloba RF byla prohlášena za zjevně nepřípustnou. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že RF neprokázal existenci náhody ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Konečně ve čtvrtém důvodu RF tvrdí, že napadené usnesení je stiženo vadou spočívající v porušení článku 1, čl. 6 odst. 1 a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“).

26.

Komise tvrdí, že důvody kasačního opravného prostředku uplatňované RF by měly být zčásti zamítnuty jako neopodstatněné (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku) a zčásti odmítnuty jako nepřípustné (třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku).

27.

V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které spolu z podstaty věci souvisí, RF v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jeho žalobu jako zjevně nepřípustnou na základě článku 126 jednacího řádu Tribunálu (druhý důvod kasačního opravného prostředku). Toto nesprávné posouzení podle něj vyplývá z nesprávného výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie (první důvod kasačního opravného prostředku). Konkrétně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož směšuje pojmy „vyšší moc“ a „náhoda“. RF v tomto ohledu tvrdí, že v napadeném usnesení je zamlžen jednoznačný rozdíl mezi pojmy „náhoda“ a „vyšší moc“, který autoři statutu Soudního dvora Evropské unie zavedli. RF dále tvrdí, že Tribunál vykládá článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie diskriminačně, jelikož staví subjekty s bydlištěm či sídlem ve větší vzdálenosti od Soudního dvora do nevýhodné pozice.

28.

Komise nesouhlasí. Podle ní se Tribunál řídil ustálenou judikaturou, která nerozlišuje mezi „náhodou“ a vyšší mocí“. Dále uvádí, že striktní výklad článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, podle něhož nemůže být problém, k němuž došlo během poštovní přepravy, sám o sobě náhodou či vyšší mocí, je neutrální a nedopadá nepříznivě na subjekty ve větší vzdálenosti od Soudního dvora.

29.

Argumenty obou účastníků řízení mají své silné stránky.

30.

Jak správně podotkla Komise, judikatura Soudního dvora týkající se možné výjimky z propadné prekluzivní lhůty na základě článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie nerozlišuje jednoznačně pojmy „náhoda“ a „vyšší moci“. V judikatuře jsou tyto pojmy často spojovány a posuzovány podle stejných kritérií bez dalšího vysvětlení jejich případných rozdílů.

31.

Počátky judikatury Soudního dvora týkající se výjimek z procesních lhůt lze nalézt v judikatuře k vyšší moci v oblasti zemědělských předpisů ( 15 ). Zvláštní význam má judikatura vycházející z rozsudku ve věci Busseini ( 16 ), který definuje vyšší moc jako „neobvyklé okolnosti, které znemožňují uskutečnění příslušného kroku. I když totiž nepočítá s absolutní nemožností, vyžaduje, aby nastaly neobvyklé obtíže, které jsou nezávislé na vůli dotčené osoby a jsou zjevně nevyhnutelné i za vynaložení náležité péče.“ ( 17 )

32.

Podobná definice byla přijata u procesních lhůt a zahrnuje jak náhodu, tak vyšší moc. Z rozsudku Soudního dvora ve věci Bayer v. Komise ( 18 ) lze vyvodit, že pojmy náhoda a vyšší moc mají dvě části ( 19 ). Mají objektivní část týkající se neobvyklých okolností nesouvisejících s dotčenou osobu a subjektivní část zahrnující povinnost této osoby předem se zabezpečit proti následkům neobvyklé události tím, že učiní přiměřená opatření, která nevyžadují nepřiměřeně velkou oběť. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že k tomu, aby se mohl účastník dovolávat náhody nebo vyšší moci, musí pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a prokázat konkrétně, že vynaložil náležitou péči za účelem splnění stanovených lhůt ( 20 ).

33.

Ačkoli Soudní dvůr, pokud je mi známo, tyto dva pojmy nikdy jasně nerozlišil, je patrně namístě se domnívat, že jejich rozsah není úplně stejný.

34.

Jakým způsobem by měly být tyto dva pojmy chápány v rámci řízení před unijními soudy?

35.

V tomto ohledu podle mě vyšší moc (vis major) zahrnuje menší okruh krajních událostí či „božích zásahů“. Tyto události by v každém případě zahrnovaly přírodní katastrofy jako rozsáhlé povodně, zemětřesení a hurikány, ale mohou zahrnovat i jiné (člověkem způsobené) události, kterým je zvláště obtížné čelit ( 21 ). Podle mého názoru proto vyšší moc označuje vnější sílu, která účastníkovi brání ve splnění povinnosti a nedává mu žádnou alternativu (to by byl například případ, kdy by zásilka zaslaná letecky nemohla být doručena, jelikož se letadlo, které ji přepravovalo, zřítilo do oceánu).

36.

Pojem náhoda je podle mně poněkud flexibilnější. Může zahrnovat širší okruh okolností, na které se nevztahuje vyšší moc. Mohlo by jít o jakékoli neobvyklé okolnosti, jako jsou technické závady, výpadky elektřiny nebo selhání komunikačních systémů.

37.

Definice těchto pojmů ve vztahu jeden k druhému je do určité míry otázkou osobního pohledu a tyto pojmy se dokonce mohou částečně překrývat. Bez ohledu na to, jakou mezi nimi vytyčíme hranici, však je zřejmé, že jsou velmi úzce propojeny a označují soubor výjimečných okolností, za kterých lze povolit výjimku z uplatňování procesních lhůt, které je třeba jinak vykládat striktně. Striktní uplatňování lhůt je totiž v zásadě nutné k zajištění právní jistoty a předcházení diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti ( 22 ).

38.

Současně je však třeba zdůraznit, že se normotvůrce rozhodl navrhnout výjimku z tohoto naprosto základního procesního pravidla, která umožňuje tyto lhůty neuplatnit. Podle článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie jsou náhoda i vyšší moc důvodem pro výjimku z uplatňování těchto lhůt.

39.

Rozhodnutí zahrnout oba pojmy do článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie je podle mého jasnou známkou toho, že normotvůrce neměl v úmyslu koncipovat výčet okolností, které spadají do působnosti článku 45 příliš úzce. Toto rozhodnutí je rovněž dobrým ukazatelem toho, že normotvůrce neměl v úmyslu sestavit taxativní výčet okolností, kterých se lze dovolávat pro účely výjimky z uplatňování procesních lhůt, ale hodlal spíše stanovit flexibilní pravidlo, které lze přizpůsobit konkrétnímu případu.

40.

Test, který Soudní dvůr používá k prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci, podle mého tuto volbu odráží. I když je pravda, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že výjimky ze lhůt lze umožnit pouze za zcela mimořádných okolností ( 23 ), tento test umožňuje Soudnímu dvoru, aby pružně v každém jednotlivém případě posoudil na základě konkrétních okolností, zda nebyla předepsaná lhůta splněna v důsledku události, kterou účastník nemohl důvodně předvídat, a nemohl jí tak předejít bez podstoupení nepřiměřené oběti.

41.

Podle mého chápání judikatury Soudního dvora by existence „náhody nebo vyšší moci“ měla být posuzována společně jako pojmové seskupení a na základě téhož testu, který klade důraz na přiměřenost opatření, která musí dotyčný účastník řízení přijmout, aby se zabránilo nesplnění předepsané lhůty: že se případ od případu ověří, zda k nedodržení procesních norem došlo za neobvyklých okolností nesouvisejících s dotčeným účastníkem řízení, a že tento účastník učinil kroky k tomu, aby se vyhnul následkům neobvyklé události bez nutnosti podstoupit nepřiměřenou oběť.

42.

Jako je tomu nutně v případě, kdy je třeba posoudit okolnosti, odpověď na otázku, co je neobvyklou událostí a jaké odpovídající kroky by měly být učiněny, aby se předešlo negativním důsledkům této události, bude záviset na zvláštnostech každého případu.

43.

V zásadě lze použitím poměrně pružného standardu zajistit rovnost zbraní mezi účastníky řízení v případě, že by striktní uplatňování procesních lhůt stavělo účastníky řízení do nerovného postavení.

44.

V napadeném usnesení Tribunál použil přísnější test, než který vyplývá z judikatury Soudního dvora. Když Tribunál působení náhody nebo vyšší moci v projednávaném případě vyloučil, posuzoval, zda k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku události, které nebylo možné se vyhnout ( 24 ).

45.

Ačkoli sice Tribunál v napadeném usnesení zopakoval test vycházející z rozsudku Bayer v. Komise, konstatoval, že o náhodu či vyšší moc ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie jde pouze v případě, že dané události nelze zabránit, a je tedy rozhodujícím důvodem pro to, že účastník nedodržel předepsanou lhůtu („kritérium nevyhnutelnosti“) ( 25 ). Rozhodl také, že pomalost poštovní přepravy nemůže sama o sobě být považována za náhodu či zásah vyšší moci, ledaže jsou dány jiné zvláštní okolnosti, jako je stávka, administrativní selhání či přírodní katastrofa ( 26 ).

46.

Jak již bylo zmíněno, judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku vnější a neobvyklé události nezávislé na dotčené osobě (objektivní část). Na druhé straně musí účastníci přijmout vhodná opatření proti následkům neobvyklé události, avšak nemusí podstupovat nepřiměřené oběti, aby předešli nesplnění lhůty. V tomto ohledu účastníci musí věnovat náležitou pozornost „průběhu zahájeného řízení“ a konkrétně prokázat, že jednali s náležitou péčí za účelem dodržení stanovených lhůt (subjektivní část) ( 27 ).

47.

Uvedené ustanovení naproti tomu nevyžaduje, aby neobvyklé události nebylo vůbec možné zabránit. Uplatňování takového dalšího požadavku by podstatně omezilo rozsah článku 45 statutu soudního dvora Evropské unie, který by tak zahrnoval pouze případy absolutní či téměř absolutní nemožnosti.

48.

Jak uvádí Komise, je pravda, že Soudní dvůr podle všeho minimálně jednou potvrdil přístup Tribunálu v napadeném usnesení. Bylo tomu tak v usnesení Soudního dvora ve věci Faktor B. i W. Gęsina ( 28 ). V tomto usnesení Soudní dvůr potvrdil to, že Tribunál posoudil absenci náhody či vyšší moci na základě kritéria nevyhnutelnosti ( 29 ). Stejně jako v tomto případě šlo o otázku, zda žalobce mohl uplatnit značné prodlení v doručení poštovní zásilky (z Polska do Lucemburska) za účelem doložení existence náhody či působení vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie ( 30 ).

49.

Toto usnesení (stejně jako napadené usnesení) se podle všeho odchyluje od závěrů ve věci Bayer v. Komise. Je tomu tak v rozsahu, v němž Soudní dvůr potvrdil aplikaci kritéria nevyhnutelnosti Tribunálem.

50.

Je třeba mít na paměti, že účastníci mohou v souladu s článkem 72 jednacího řádu Tribunálu, ve znění použitelném na projednávaný spor, činit podání soudní kanceláři tohoto soudu v listinné podobě. Účastníci mají tuto možnost navzdory zavedení aplikace e-Curia, což je systém, který umožňuje činit podání elektronickou cestou ( 31 ).

51.

Prováděcí předpisy Tribunálu a Praktické pokyny Soudního dvora si v tomto ohledu rovněž zaslouží zmínku. Tyto předpisy specificky počítají s možností, že bude účastník chtít zaslat procesní písemnost poštou ( 32 ). V tomto ohledu se uvádí, že na kopii zaslanou telefaxem bude brán zřetel za účelem splnění procesní lhůty, jestliže účastník zašle podepsaný originál bez odkladu, neprodleně po odeslání telefaxem ( 33 ).

52.

Kritérium nevyhnutelnosti uplatněné Tribunálem však znamená, že neobvyklé prodlení v poštovní přepravě bude automaticky spadat mimo rozsah článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie.

53.

Každý nemůže učinit podání k unijním soudům osobně bez nepřiměřené oběti. Vzhledem k tomu, že jednací řád Tribunálu ve znění použitelném na řízení v projednávané věci výslovně umožňuje účastníkům činit podání v listinné podobě, kategorické vyloučení prodlení v poštovní přepravě by podle mého názoru bylo v rozporu s judikaturou Soudního dvora a jednacím řádem Tribunálu.

54.

Z těchto důvodů je podle mě napadené usnesení stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

55.

Po tomto konstatování je však třeba zkoumat, jak by mělo být působení náhody a vyšší moci konkrétně posuzováno na základě kritérií stanovených judikaturou.

56.

Na základě judikatury Soudního dvora není snadné na tuto otázku podat odpověď. Je tomu tak proto, že posouzení okolností uváděných účastníky řízení za účelem prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci na základě testu stanoveného ve věci Bayer v. Komise je v konečném důsledku závislé na každém konkrétním případě.

57.

Je však třeba mít na paměti, že okolnosti odůvodňující výjimku z uplatnění procesních lhůt se posuzují na základě informací poskytnutých účastníkem, který se dovolává článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie: podle tohoto ustanovení musí tento účastník prokázat působení náhody nebo vyšší moci. V důsledku musí tento účastník řízení prokázat, že a) došlo k neobvyklé události, která s ním nesouvisí (objektivní část), a b) že učinil všechna přiměřená opatření, aby se zabránilo nesplnění stanovené lhůty (subjektivní část).

58.

Jak je uvedeno výše, podle mého chápání judikatury by neobvyklé prodlení v poštovní přepravě nemělo být zcela vyloučeno z rozsahu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. V současnosti se jeví jako rozumné předpokládat, že poštovní zásilka by měla v zásadě být doručena do místa určení kdekoli v Evropě do 10 dnů. Doručení po lhůtě přesahující 10 dodatečných stanovených v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu lze totiž podle mého názoru považovat za neobvyklou událost (nesouvisející s dotčeným účastníkem řízení) ( 34 ).

59.

To je také důvod, proč by v zájmu splnění objektivní části testu mělo být dostačující, že účastník prokáže, že nesplnění stanovené lhůty bylo způsobeno neobvyklým prodlením v poštovní přepravě. V tomto ohledu by nemělo být třeba prokazovat, že toto prodlení bylo způsobeno mimořádnou událostí, jako je stávka, přírodní pohroma či administrativní selhání ( 35 ).

60.

Ze zkušenosti však víme, že doručovací lhůty se mohou lišit a k (mnohdy značnému) prodlení v poštovní přepravě někdy dochází. To je také důvod, proč se při určování, zda je splněna objektivní část testu, musí náležitě zohlednit, zda je prodlení neobvyklé v důsledku okolností, a to zejména s ohledem na takové faktory, jako je vzdálenost, čas atd.

61.

Jakmile bylo zjištěno, že prodlení bylo neobvyklé za konkrétních okolností ve věci v původním řízení, je třeba zkoumat, zda účastník podnikl veškeré přiměřené kroky, aby zabránil nesplnění stanovené lhůty.

62.

Při určování toho, zda je splněna subjektivní část testu (b), je nutné zohlednit řadu faktorů.

63.

Zaprvé je důležité určit, kdy byl podepsaný originál žaloby předán poskytovateli služeb poštovní přepravy. Podle mého názoru bude svědčit dodržení bodu 80 prováděcích předpisů Tribunálu, podle kterého má být originál odeslán bez prodlení stejný den či nejpozději den následující po odeslání kopie telefaxem, o tom, že byla vynaložena náležitá péče ( 36 ).

64.

Zadruhé, od účastníka řízení nelze vyžadovat, aby použil ty nejdražší z nabízených služeb mezinárodní poštovní přepravy, když se méně nákladná služba nabízená provozovatelem jeví v zásadě jako způsobilá zajistit doručení podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu v předepsané lhůtě ( 37 ). Jelikož k prodlením dochází, účastník, který se rozhodne zaslat podání poštou namísto aplikace e-Curia, musí podle mého názoru učinit preventivní opatření, která lze důvodně očekávat od osoby jednající s náležitou péčí. V závislosti na okolnostech (například: je-li poskytovatel služby notoricky nespolehlivý nebo k uplynutí lhůty má dojít v době státního svátku) proto může být nutné v rámci náležité péče zaslat podepsaný originál expresní kurýrní službou, expresní poštou či přinejmenším jako doporučený dopis.

65.

Končí povinnosti účastníka řízení v tomto bodě?

66.

Jsem toho názoru, že nikoli. Je pravda, že po předání zásilky provozovateli poštovních služeb k přepravě ztrácí odesílatel nad zásilkou kontrolu. Je však třeba zdůraznit, že riziku prodlení spojenému se zasíláním podání poštou lze předejít využitím aplikace e-Curia ( 38 ).

67.

Proto se domnívám, že účastník řízení, který využil možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, má povinnost sledovat přepravu a alespoň se pokusit zabránit tomu, aby se toto riziko nestalo skutečností. Účastník řízení totiž musí věnovat zvláštní pozornost „průběhu zahájeného řízení“ a prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt ( 39 ).

68.

Co však konkrétně tato povinnost znamená v tomto kontextu?

69.

Je-li k dispozici monitorovací číslo zásilky, znamená to, že účastník musí pečlivě a pravidelně sledovat přepravu až do okamžiku, kdy je zásilka řádně doručena soudní kanceláři Tribunálu. Není-li k dispozici monitoring zásilky, znamená to, že účastník by měl kontaktovat soudní kancelář (v dostatečném předstihu před uplynutím stanovené lhůty), aby ověřil, že podepsaný originál včas dorazil ( 40 ). Jeví-li se, že při přepravě nastalo prodlení, účastník se může nadále pokusit splnit stanovenou lhůtu tak, že se aktivně pokusí zásilku nalézt s tím, že kontaktuje poskytovatele poštovních služeb, a selžou-li všechny ostatní možnosti, zašle (či osobně doručí, je-li to možné) kanceláři soudu verzi žaloby opatřenou novým originálním podpisem, kterou nahradí původní ztracený originál ( 41 ).

70.

Takovými kroky může dotčený účastník prokázat, že jednal s náležitou péčí bez podstoupení nepřiměřené oběti. V tomto ohledu je irelevantní, zda existují reálné vyhlídky na to, že bude stanovená lhůta dodržena.

71.

Aby tedy v případě, že se účastník rozhodl využít možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, platila výjimka z pravidla o prekluzi podle článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, musí účastník prokázat, že jednal s náležitou péčí, tj. přijal veškerá přiměřená opatření, aby nedošlo k nesplnění stanovené lhůty. Musí tedy prokázat, že podepsaný originál byl zaslán okamžitě po zaslání kopie telefaxem; že tento originál byl zaslán poštovní službou, u níž se jevilo, že odpovídajícím způsobem zajistí doručení podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu v předepsané lhůtě; a že řádně monitoroval průběh přepravy a v případě, že při monitoringu zjistil, že došlo k prodlení, se pokusil stanovenou lhůtu dodržet.

72.

V napadeném usnesení Tribunál nejprve konstatoval, že na účastníka se nevztahuje prekluze v případě, že k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku události, které nebylo možné se vyhnout. Tribunál se tím dopustil nesprávného právního posouzení.

73.

Nicméně toto pochybení by nemělo v projednávané věci vést ke zrušení napadeného usnesení. Z ustálené judikatury vyplývá, že pokud je odůvodnění rozhodnutí Tribunálu stiženo vadou spočívající v porušení unijního práva, avšak jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení rozhodnutí a musí dojít k nahrazení odůvodnění ( 42 ).

74.

Vzhledem k tomu, že Tribunál posuzoval ve druhé fázi, jaká opatření RF přijal, aby se vyhnul nesplnění stanovené lhůty, zjištěné právní pochybení nemá vliv na výrok napadeného usnesení.

75.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, RF zaslal podepsaný originál ihned po zaslání kopie originálu Tribunálu telefaxem (tentýž den), a to formou doporučeného dopisu s pomocí služby, která se jevila jako odpovídající k zajištění včasného doručení. RF však nepředložil nic jiného, aby prokázal, že se pokusil monitorovat průběh poštovní přepravy a že v okamžiku, kdy se dozvěděl o prodlení, učinil kroky, aby se vyhnul nesplnění stanovené lhůty ( 43 ). Tribunál jinými slovy správně konstatoval, že RF neprokázal, že jednal s náležitou péčí, aby dodržel stanovenou lhůtu.

76.

Docházím tudíž k závěru, že je třeba formou nahrazení odůvodnění odmítnout argument vycházející z toho, že Tribunál na základě nesprávného výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie dospěl k nesprávnému závěru, že RF neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci.

77.

První a druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněné.

78.

RF tvrdí, že Tribunál nesprávně konstatoval, že žalobce neprokázal existenci náhody ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. RF tvrdí, že existenci náhody prokázal: předložil více důkazů o těchto okolnostech, než je třeba, a dokonce všechny důkazy, které má k obecně dispozici.

79.

Komise tvrdí, že argumenty, které navrhovatel předložil, se týkají skutkových zjištění, a musí být proto odmítnuty jako nepřípustné.

80.

Sdílím názor Komise.

81.

Je pravda, že Tribunál má na základě článku 58 statutu Soudního dvora a článku 256 SFEU výlučnou pravomoc zjistit a posoudit skutkový stav. Kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru jsou totiž omezeny na právní otázky. Soudní dvůr tak může přezkoumat právní kvalifikaci takového skutkového stavu a právních důsledků, které z něj Tribunál vyvodil ( 44 ). Nové posouzení skutkových okolností či důkazů však není právní otázkou, kterou může Soudní dvůr přezkoumat. Tak je tomu, ledaže byly skutečnosti nebo důkazy předložené Tribunálu zkresleny, v kterémžto případě údajné zkreslení musí být zjevné z písemností ve spise ( 45 ).

82.

Ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku se RF jednoznačně domáhá nového posouzení skutkového stavu a důkazů předložených před Tribunálem, aniž se dovolává jejich zkreslení. V důsledku toho je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustný.

83.

RF tvrdí, že Tribunál v napadeném usnesení porušil článek 1, čl. 6 odst. 1 a článek 14 EÚLP. Má za to, že způsob, jakým Tribunál vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, ztěžuje přístup k unijnímu soudu účastníkům, kteří mají bydliště nebo sídlo ve značné vzdálenosti od sídla unijních soudů. Restriktivní výklad tohoto ustanovení, který Tribunál uplatnil, podle něj rovněž diskriminuje účastníky řízení na základě jejich místa bydliště či sídla.

84.

Komise primárně tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný. Je tomu tak podle ní proto, že RF odkazuje na práva stanovená v EÚLP, a nikoli v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a proto, že argumenty RF jsou nejasné. Komise v každém případě tvrdí, že je tento důvod neopodstatněný.

85.

Navrhovatel ve své duplice vysvětlil, že tento důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení preambule, jakož i článků 20, 21 a 47 Listiny.

86.

To však nemůže stačit. Kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují ( 46 ).

87.

Tento důvod chápu především v tom smyslu, že způsob, jakým Tribunál vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, je diskriminační vůči účastníkovi, jako je RF, který nemá bydliště v blízkosti unijních soudů. Je tomu tak proto, že podle napadeného usnesení se účastník, jež si přeje využít možnosti stanovené v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, tedy použití kombinace telefaxu a pošty k zaslání podání Tribunálu, nemůže dovolávat neobvyklého prodlení v poštovní přepravě, aby tím ospravedlnil nedodržení stanovené lhůty. Aby měl RF jistotu, že nedojde k propadnutí lhůty, nemůže tedy využít možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu. Namísto toho musí žalobu poslat poštou se značným předstihem před uplynutím stanovené dvouměsíční lhůty (s prodloužením o 10 dnů z důvodu vzdálenosti podle článku 60 jednacího řádu Tribunálu).

88.

Mám určité pochopení pro argument RF. Nelze však pominout skutečnost, že tento důvod není dostatečně rozveden v žalobě a je vyjádřen obecně bez uvedení koherentních právních argumentů, které tvoří základ pro uvedená tvrzení. Jednoduše řečeno, tento argument je nedůsledný.

89.

Vzhledem k tomu, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby rozváděl nebo doplňoval argumenty navrhovatele, aby umožnil rozhodnutí ve věci samé, doporučuji, aby Soudní dvůr prohlásil tento důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný. RF konkrétně nesplnil svoji povinnost vymezit právně relevantní srovnávací kritérium, pokud jde o diskriminaci, k níž údajně napadené usnesení vede, a vysvětlit, jak by mohlo být vykládáno v tom smyslu, že porušuje právo na přístup k soudu ve smyslu článku 47 Listiny.

90.

V důsledku toho je třeba čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustný.

91.

Dospěl jsem k závěru, že Tribunál vycházel z nesprávných kritérií pro účely konstatování, že působení náhody nebo vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie nebylo prokázáno. Nicméně z důvodů vysvětlených výše jsem toho názoru, že toto nesprávné právní posouzení není důvodem pro zrušení napadeného usnesení.

92.

Kasační opravný prostředek proto musí být zamítnut v plném rozsahu.

93.

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

94.

Bude-li Soudní dvůr souhlasit s mým posouzením kasačního opravného prostředku, je třeba podle článků 137, 138 a 184 jednacího řádu uložit RF náhradu nákladů řízení v obou stupních.

95.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr: