1

Svou žalobou se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nevyhlásilo lokality pro ochranu sviňuchy obecné (Phocoena phocoena), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 a z příloh II a III směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102, dále jen „směrnice o stanovištích“), a tím, že v důsledku toho nepřispělo k vytvoření sítě NATURA 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení stanovišť tohoto druhu na jeho území, nesplnilo rovněž povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 2 této směrnice.

2

Cílem směrnice o stanovištích je podle jejího čl. 2 odst. 1 přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva.

3

Článek 1 této směrnice, který definuje hlavní pojmy, které se v ní užívají, stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]“

4

Článek 3 odst. 1 a 2 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Pod názvem NATURA 2000 bude vytvořena spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat příslušné typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Síť NATURA 2000 zahrne i zvláště chráněná území označená členskými státy podle směrnice [Rady] 79/409/EHS [ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 1979, L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98)].

2.   Každý členský stát přispěje k vytvoření sítě NATURA 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení typů přírodních stanovišť a stanovišť druhů uvedených v odstavci 1 na jeho území. Za tímto účelem vymezí každý členský stát v souladu s článkem 4 lokality jako zvláštní oblasti ochrany se zřetelem k cílům stanoveným v odstavci 1.“

5

Postup vymezení zvláštních oblastí ochrany (dále jen „ZOO“) je stanoven v článku 4 směrnice o stanovištích a probíhá ve čtyřech etapách.

6

Pokud jde zaprvé o identifikaci lokalit a jejich předložení Komisi, čl. 4 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Na základě kritérií stanovených v příloze III (etapa 1) a na základě příslušných vědeckých informací navrhne každý členský stát seznam lokalit, v němž bude uvedeno, jaké typy přírodních stanovišť z přílohy I a jaké druhy z přílohy II, původní pro toto území, se na jednotlivých lokalitách vyskytují. U druhů živočichů, které obývají rozsáhlé oblasti, musí tyto lokality odpovídat místům v přirozeném areálu rozšíření těchto druhů s takovými fyzikálními nebo biologickými faktory, jež jsou nezbytné pro jejich život a rozmnožování. Pro vodní druhy obývající rozsáhlé oblasti se taková místa navrhnou jen tam, kde existují jasně vymezitelná území s přírodními a biologickými faktory nezbytnými pro život a rozmnožování těchto druhů. Kde je to vhodné, mohou členské státy navrhnout úpravu seznamu na základě výsledků sledování uvedeného v článku 11.

Seznam spolu s informacemi o každé lokalitě musí být do tří let po zveřejnění této směrnice předložen Komisi. Informace budou zahrnovat mapu lokality, její název, zeměpisnou polohu, rozlohu a údaje vyplývající z uplatnění kritérií vyjmenovaných v příloze III (etapa 1) v úpravě stanovené Komisí a v souladu s postupem podle článku 21.“

7

Pokud dotyčný členský stát předložil seznam lokalit, v němž je uvedeno, jaké typy přírodních stanovišť z přílohy I a jaké druhy z přílohy II, původní pro toto území, se na jednotlivých lokalitách vyskytují, z čl. 4 odst. 2 prvního a druhého pododstavce uvedené směrnice vyplývá, že Komise zadruhé vypracuje na základě tohoto seznamu a po dohodě s dotyčným členským státem návrh seznamu lokalit významných pro Společenství (dále jen „LVS“). Zatřetí podle čl. 4 odst. 2 třetího pododstavce a odstavce 3 uvedené směrnice Komise přijme seznam lokalit vybraných jako LVS postupem podle článku 21 této směrnice. Začtvrté z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích vyplývá, že jakmile je LVS tímto postupem přijata, vyhlásí příslušný členský stát tuto lokalitu jako ZOO.

8

Příloha II směrnice o stanovištích uvádějící druhy živočichů a rostlin v zájmu společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení ZOO, uvádí v bodě a), nadepsaném „Živočichové“, zejména „Obratlovci“, mezi nimiž se v seznamu druhů „kytovci“ nachází sviňucha obecná.

9

Příloha III této směrnice je nadepsaná „Kritéria pro výběr lokalit vhodných jako [LVS] a pro vyhlášení jako [ZOO]“. Pod nadpisem „Etapa 1: Zhodnocení relativního významu lokalit pro každý typ přírodního stanoviště z přílohy I a každý druh z přílohy II (včetně typů prioritních přírodních stanovišť a prioritních druhů) na úrovni členského státu“ je uveden bod B, který uvádí následující „Kritéria hodnocení lokality pro daný druh uvedený v příloze II“:

10

Tato část přílohy III uvedené směrnice obsahuje i bod C, který upřesňuje, že na základě těchto kritérií uvedených v bodě B „klasifikují členské státy lokality, které navrhují do státního seznamu lokalit vhodných jako lokality významné pro Společenství, s ohledem na jejich relativní význam pro ochranu každého typu přírodního stanoviště z přílohy I nebo každého druhu přílohy II“.

11

V roce 2012 byla Komisi podána stížnost nevládní organizace World Wildlife Fund UK (dále jen „WWF UK“), jejímž předmětem bylo zejména to, že Spojené království nevyhlásilo ZOO pro sviňuchu obecnou.

12

Na podporu této stížnosti k ní WWF UK připojila zprávu, která byla nadepsána „Ochrana sviňuchy obecné v britských mořích“, vypracovanou dvěma odborníky na dotyčný druh, Peterem Evansem a Sianem Priorem (dále jen „zpráva P. Evanse a S. Priora“). V této zprávě bylo identifikováno šest lokalit, které by na základě dostupných vědeckých poznatků měly být pro tento druh vyhlášeny jako ZOO. Jedná se o lokality nazvané „Western Scotland and Inner Hebrides“, „North & West Anglesey“, „South-west Llyn“, „South Cardigan Bay“, „Pembrokeshire Marine/Sir Benfro Forol“ a „Outer Bristol Channel“. Podle uvedené zprávy by kromě toho mohlo být dalších pět lokalit zařazeno do sítě ZOO, a to konkrétně lokality nazvané „Northern Isles“, „Moray Firfth“, táhnoucí se až k East Grampian, „Eastern England“, „Dogger Bank“ a „Skerries and Causeway“, které se nacházejí v Severním Irsku. Zpráva P. Evense a S. Priora obsahovala návrhy standartních formulářů s údaji pro každou z takto identifikovaných lokalit.

13

V září 2012 Spojené království konstatovalo, že se sviňucha obecná vyskytuje ve 34 lokalitách Natura 2000, které navrhlo podle čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích, na základě kritéria populace ale tento druh zařadilo jen do kategorie „D“, což znamená, že pro účely vytvoření LVS a následně ZOO z 34 navržených lokalit nemohlo být podle čl. 4 odst. 2 této směrnice zohledněno pro uvedený druh 33 lokalit. Jen jedna lokalita ve Spojeném království byla identifikována jako splňující kritérium populace „C“, konkrétně lokalita UK0030383 „Skerries and Causeway“.

14

Dne 25. října 2012 Komise formálně, v rámci mechanismu EU Pilot, zaslala Spojenému království otázky.

15

Spojené království na tyto otázky oficiálně odpovědělo dne 17. prosince 2012 v rámci téhož mechanismu.

16

Vzhledem k tomu, že Komise měla zejména s ohledem na zprávu P. Evense a S. Priora za to, že návrh jediné lokality pro dotčený druh je nedostatečný, zaslala dne 21. června 2013 Spojenému království výzvu dopisem, ve které mu vytkla, že nesplnilo povinnost navrhnout lokality pro sviňuchu obecnou, která pro něj vyplývá z čl. 3 odst. 2 a z čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích.

17

Dopisem ze dne 19. srpna 2013 Spojené království odpovědělo na výzvu dopisem, v něm v podstatě zpochybnilo, že by zpráva P. Evense a S. Priora poskytovala dostatečné důkazy, které by prokazovaly, že existují jiné lokality, které by na základě existujících relevantních vědeckých informací měly být navrženy. Spojené království nicméně uvedlo, že bude za účelem navržení dalších lokalit pro sviňuchu obecnou podle čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích pokračovat ve svém zkoumání této otázky.

18

Vzhledem k tomu, že žádná další lokalita nebyla za tímto účelem navržena, Komise zaslala dne 17. října 2014 Spojenému království odůvodněné stanovisko podle čl. 258 prvního pododstavce SFEU, v němž mu vytkla, že nesplnilo povinnost navrhnout – v souladu s požadavky čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 této směrnice – dostatečný počet lokalit pro sviňuchu obecnou.

19

Komise v tomto odůvodněném stanovisku jednak připomněla, že k datu zaslání tohoto stanoviska byla jedinou lokalitou navrženou podle čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích lokalita „Skerries and Causeway“, a dále, že důkazy předložené v návrhu standartních formulářů s údaji, které jsou součástí zprávy P. Evense a S. Priora, jsou pro výběr lokalit, které mají být podle tohoto ustanovení navrženy, „nejlepšími dostupnými důkazy“. Komise kromě toho uvedla, že se obává, že nesplnění této povinnosti a v důsledku toho nepřiznání těmto lokalitám ochrany, kterou jim přiznává článek 6 této směrnice, mimo jiné konkrétně znamená, že by žádosti týkající se větrných elektráren na moři mohly být posuzovány bez ohledu na to, jaký vliv tyto žádosti mají na populace sviňuch obecných.

20

Lhůta pro splnění odůvodněného stanoviska byla stanovena na 16. prosince 2014.

21

Spojené království ve své odpovědi ze dne 16. prosince 2014 uvedlo opatření, která byla přijata za účelem identifikace a navržení lokalit pro sviňuchu obecnou, jakož i orientační harmonogram pro provedení v této souvislosti nezbytných opatření, včetně provedení konzultací s veřejností.

22

Dne 29. ledna 2015 se v Bruselu (Belgie) uskutečnilo setkání mezi úředníky Komise a Spojeného království, aby podrobně prozkoumali kroky přijaté Spojeným královstvím v návaznosti na odůvodněné stanovisko. Tento členský stát při této příležitosti předložil mapu území, která byla vybrána pro účely případných konzultací s veřejností.

23

E-mailem ze dne 28. května 2015 zaslalo Spojené království Komisi kopii původního stanoviska svého veřejnoprávního poradního orgánu, jakož i vysvětlující dokument popisující způsob, jak byla při původní analýze použita kritéria uvedená ve směrnici o stanovištích. V těchto dokumentech bylo určeno osm oblastí vybraných pro účely provedení případných konzultací, které byly rozděleny mezi „správní jednotky“, aby byla získána „reprezentativní síť lokalit“.

24

Spojené království poté, co dne 3. prosince 2015 zaslalo Komisi aktualizovanou verzi harmonogramu, která předpokládala další zpoždění v délce minimálně osmi měsíců, informovalo dne 19. ledna 2016 Komisi, že u pěti lokalit navržených v Anglii, Walesu a v Severním Irsku byly zahájeny konzultace s veřejností týkající se určení lokalit, které by mohly být navrženy pro sviňuchu obecnou.

25

Dne 23. března 2016 byla zahájena samostatná konzultace s veřejností pro jednu lokalitu ve Skotsku.

26

Dne 22. září 2016 Spojené království oficiálně navrhlo, aby se oblast s názvem „Inner Hebrides and Minches“, nacházející se ve skotských vodách, považovala za ZOO pro sviňuchu obecnou v západním Skotsku.

27

Dne 23. prosince 2016 podala Komise projednávanou žalobu, neboť se domnívá, že Spojené království nepřijalo opatření nezbytná pro plnění povinností, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 2 a z čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích.

28

Samostatným podáním ze dne 14. března 2017 vzneslo Spojené království námitku nepřípustnosti projednávané žaloby podle článku 151 jednacího řádu Soudního dvora.

29

Rozhodnutím ze dne 26. září 2017 si Soudní dvůr vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti spolu s věcí samou a Spojené království bylo vyzváno, aby předložilo žalobní odpověď.

30

Spojené království v podstatě tvrdí, že žaloba je nepřípustná, protože důvody uvedené v žalobě se týkají zejména opatření, která byla přijata po uplynutí lhůty stanovené pro vyhovění odůvodněnému stanovisku a to zejména návrhu, který tento členský stát předložil dne 22. září 2016, na vytvoření další ZOO nazvané „Inner Hebrides and Minches“ nacházející se ve skotských vodách.

31

Kromě toho žaloba ve svém bodě 33 výslovně odkazuje na nedostatečnou povahu „lokalit“ navržených pro sviňuchy obecné, zatímco odůvodněné stanovisko bylo založeno na skutečnosti, že Spojené království se omezilo na navržení jen jedné lokality, která se měla stát ZOO. V bodech 57 až 58 své žaloby přitom Komise Spojenému království vytýká, že vyhlášení lokality „Inner Hebrides and Minches“ neznamená, že vyhovělo povinnostem, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích.

32

Spojené království má za to, že aby mu Komise mohla vytýkat nesplnění povinností podle této směrnice tím, že lokalitu „Inner Hebrides and Minches“ navrhlo jako potenciální ZOO, měla v této souvislosti provést postup před zahájením soudního řízení.

33

V důsledku toho žaloba obsahuje, v rozporu se zásadami, které v této souvislosti vyplývají z ustálené judikatury Soudního dvora, nové důvody v porovnání s důvody uvedenými v odůvodněném stanovisku, které jsou namířeny proti vnitrostátním opatřením přijatým po tomto odůvodněném stanovisku.

34

Za těchto okolností, aby nedošlo k poškození základních záruk, které členské státy podle čl. 258 odst. 1 SFEU mají, je nutno projednávanou žalobu prohlásit za nepřípustnou, aniž by bylo nezbytné provést posouzení věci samé.

35

Podle Komise se skutečnosti uvedené v její žalobě shodují s důvody uvedenými v odůvodněném stanovisku v souladu s požadavky článku 258 SFEU a se zásadami stanovenými v judikatuře Soudního dvora. Námitku nepřípustnosti je tedy třeba zamítnout.

36

Zaprvé se totiž nesplnění povinnosti uvedené v odůvodněném stanovisku a nesplnění povinnosti uvedené v žalobě týká v podstatě stejného nesplnění povinnosti Spojeného království, a to skutečnosti, že nenavrhlo dostatečný počet lokalit pro sviňuchu obecnou podle čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích, a v důsledku toho tedy neplní povinnost přispět k vytvoření sítě Natura 2000. Jednotlivé lokality byly v žalobě uvedeny spíše za účelem prokázání, že Spojené království nadále neplní svoji povinnost navrhnout dostatečný počet lokalit. Celou žalobu a zejména její bod 33 je třeba chápat v tomto kontextu.

37

Komise dále tvrdí, že ze žaloby jasně vyplývá, že cílem odkazů na skutečnosti a okolnosti, které nastaly po 16. prosinci 2014, je jen poskytnout Soudnímu dvoru úplný skutkový stav a „pro úplnost“ upřesnit, že Komise měla za to, že k datu podání žaloby trvalo nesplnění povinnosti.

38

Konečně, i pokud by Soudní dvůr dospěl k závěru, že rozsah žaloby překračuje rozsah vytýkaných skutečností uvedených v odůvodněném stanovisku z důvodu, že odkazuje na skutečnosti a okolnosti, které nastaly po 16. prosinci 2014, tato okolnost by v žádném případě nevedla k závěru, že je žaloba v celém rozsahu nepřípustná.

39

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je předmět žaloby pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU vymezen odůvodněným stanoviskem Komise, takže žaloba musí být založena na stejném odůvodnění a žalobních důvodech jako toto stanovisko (rozsudky ze dne 8. července 2010, Komise v. Portugalsko, C‑171/08, EU:C:2010:412, bod 25, a ze dne 5. dubna 2017, Komise v. Bulharsko, C‑488/15, EU:C:2017:267, bod 37).

40

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat s ohledem na stav, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (rozsudky ze dne 4. září 2014, Komise v. Řecko, C‑351/13, nezveřejněný, EU:C:2014:2150, bod 20, a ze dne 5. dubna 2017, Komise v. Bulharsko, C‑488/15, EU:C:2017:267, bod 40).

41

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise jak v odůvodněném stanovisku, tak i v žalobě, Spojenému království vytýká, že nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 2 a z čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích tím, že nevyhlásilo lokality pro ochranu druhu sviňuchy obecné, a v důsledku toho nepřispělo k vytvoření sítě Natura 2000.

42

Pokud jde o to, že se v žalobě odkazuje na „lokality“ navržené pro sviňuchu obecnou, je v této souvislosti zaprvé třeba uvést, že tento odkaz na množné číslo v podstatě jen odráží znění uvedených ustanovení směrnice o stanovištích.

43

Zadruhé, i když je pravda, jak zdůrazňuje i Spojené království, že se odůvodněné stanovisko týkalo jen lokality „Skerries and Causeway“, to znamená jediné lokality navržené před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, zatímco v bodech 57 až 58 žaloby se Komise vyjadřuje k návrhu lokality „Inner Hebrides and Minches“, který byl podán po uplynutí uvedené lhůty, z výkladu uvedených částí žaloby v jejich kontextu vyplývá, že Komise odkázala na tuto posledně uvedenou lokalitu jen pro úplnost a pro doplnění, aniž by tím rozšířila předmět sporu, který je stejným způsobem vyjádřen v odůvodněném stanovisku i v žalobě.

44

V každém případě podle judikatury uvedené v bodě 40 tohoto rozsudku Soudní dvůr tento druhý návrh lokality při posuzování údajného nesplnění povinnosti v projednávaném případě nezohlední (viz obdobně rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, Komise v. Řecko, C‑504/14, EU:C:2016:847, bod 69).

45

Z toho vyplývá, že žaloba je přípustná.

46

Komise tvrdí, že Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 2 a z čl. 4 odst. 1, jakož i z příloh II a III směrnice o stanovištích v rozsahu, v němž se tyto povinnosti týkají ochrany sviňuchy obecné.

47

Podle těchto ustanovení měly členské státy, jejichž území zahrnuje lokality, v nichž se vyskytují sviňuchy obecné, povinnost zaslat Komisi nejpozději do 10. června 1995 seznam lokalit navržených na ochranu tohoto druhu. Vzhledem ke složitosti vytvoření sítě Natura 2000 v mořském prostředí, kterou tvoří různé ZOO, Komise zpočátku nepodala žaloby proti členským státům, které tuto lhůtu nedodržely. Nicméně sdělení Komise [COM(2006) 216] ze dne 22. května 2006, nazvané „Zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 a v dalších letech – zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých životních podmínek pro lidstvo“, stanovilo, že síť Natura 2000 v mořském prostředí měla být vytvořena nejpozději do roku 2012 a všechny členské státy, v nichž se vyskytují sviňuchy obecné v oblasti Atlantického oceánu, s výjimkou Spojeného království, mohly v této lhůtě identifikovat lokality ve svých mořských vodách.

48

Spojené království přitom do 16. prosince 2014 navrhlo jen jednu lokalitu pro sviňuchu obecnou, a to lokalitu „Skerries and Causeway“, což je nedostatečné pro zajištění splnění povinnosti stanovit vyčerpávající seznam lokalit, jak stanoví čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích. Vzhledem k tomu, že nesplnění této povinnosti ve skutečnosti bránilo vytvoření sítě Natura 2000 uvedené v čl. 3 odst. 1 této směrnice, Spojené království rovněž nesplnilo tuto posledně uvedenou povinnost.

49

Podle Komise vyplývá nedostatečná povaha seznamu, který navrhuje jen jednu lokalitu, zaprvé ze skutečnosti, že podle informací, kterými disponuje na základě zpráv uvedených v článku 17 směrnice o stanovištích, se 56 % areálu rozšíření dotyčného druhu v oblasti Atlantického oceánu nachází v mořských vodách Spojeného království, zatímco lokalita navržená tímto členským státem pokrývá jen 0,1 % tohoto areálu.

50

Zadruhé zpráva P. Evense a S. Priora určila šest lokalit, u nichž měly relevantní informace dostupné k datu zveřejnění této zprávy v roce 2012 vést Spojené království k tomu, aby je navrhlo jako případné ZOO a dalších pět lokalit jako lokalit přicházejících do úvahy pro navržení k zařazení do sítě ZOO.

51

Zatřetí nedostatečná povaha seznamu, který obsahoval jen jednu lokalitu pro sviňuchu obecnou ve Spojeném království, byla potvrzena jinými zdroji, jako jsou závěry mořského biogeografického semináře Natura 2000 pro oblast Atlantického oceánu, který se konal v Galway (Irsko) dne 24. a 25. března 2009, jakož i původní stanovisko Joint Nature Conservation Committee (Společný výbor pro ochranu přírody), který určil osm potenciálních lokalit pro sviňuchu obecnou v mořských vodách Spojeného království.

52

Začtvrté ostatní členské státy mohly určit lokality pro sviňuchu obecnou, které se nachází v bezprostřední blízkosti lokality určené ve zprávě P. Evense a S. Priora, jako lokality, které by mohly být navrženy pro vyhlášení jako ZOO, ale Spojené království je nenavrhlo.

53

Komise odmítá argumentaci, kterou Spojené království zpochybňuje relevantnost a opodstatněnost informací a důkazů, z nichž vychází zejména zpráva P. Evense a S. Priora. Spojené království se totiž nemůže odvolávat na složitost a obtížnosti související s určením mořských lokalit. Kromě toho tento členský stát několikrát nedodržel své vlastní předběžné harmonogramy.

54

Komise kromě toho uvádí, že další lokalita, kterou Spojené království určilo po 16. prosinci 2014, to znamená lokalita „Inner Hebrides and Minches“, rovněž nestačí pro zajištění splnění povinností podle směrnice o stanovištích, protože celková plocha této lokality a lokality „Skerries and Causeway“ pokrývá méně než 3 % odhadovaného areálu rozšíření sviňuchy obecné v oblasti Atlantického oceánu mořských vod Spojeného království.

55

Ve své žalobní odpovědi Spojené království nejprve zdůrazňuje, že určení ZOO potenciálně vhodných pro sviňuchu obecnou představuje mimořádně složitý proces, zejména z důvodu, že směrnice o stanovištích výslovně vyžaduje, aby lokality byly navrhovány jako ZOO, jen pokud se jedná o lokality, které jsou „jasně vymezitelné“, aby vhodná povaha lokality z hlediska jejího určení jako potenciální ZOO byla předmětem přísného vědeckého posouzení, a že je nutné vyhnout se zbytečnému vynakládání zdrojů na lokality, které zjevně nepřispívají k dosažení cílů směrnice o stanovištích a sítě Natura 2000. Vymezení lokalit jako potenciálních ZOO se jeví jako obzvláště složité v případě sviňuchy obecné, protože se jedná o kytovce, jehož lokalita výskytu je přirozeně velmi široká a jeho reprodukční chování je relativně málo známé. Nic to nemění na tom, že pokud jde o toto vymezení, od data vydání odůvodněného stanoviska a následně od data podání projednávané žaloby došlo ze strany Spojeného království k dosažení značného pokroku.

56

Spojené království nicméně uznalo, že určení a návrh seznamu Spojeným královstvím, který obsahoval jen jednu lokalitu jako potenciální ZOO, to znamená lokalitu nazvanou „Skerries and Causeway“, k datu uplynutí lhůty pro vyhovění odůvodněnému stanovisku, byly pro zajištění splnění jeho povinností, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích, pokud jde o sviňuchu obecnou, nedostatečné. V této souvislosti Spojené království uznalo, že k tomuto datu nesplnilo ani povinnost, která pro něj vyplývá z čl. 3 odst. 2 této směrnice, přispět k vytvoření sítě Natura 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení sviňuchy obecné na jeho území.

57

Spojené království naopak zpochybňuje kritiku Komise týkající se metody, kterou použilo pro určení a návrh lokalit. Není však nutné, aby Soudní dvůr rozhodl o těchto otázkách, neboť – jak vyplývá z předchozího bodu – tento členský stát uznal nesplnění povinnosti, které mu bylo vytýkáno v odůvodněném stanovisku.

58

Je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 1 první pododstavec směrnice o stanovištích stanoví vytvoření spojité evropské ekologické sítě ZOO pod názvem „Natura 2000“, která je složena z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I této směrnice a stanovišti druhů uvedenými v příloze II uvedené směrnice, k nimž patří sviňucha obecná, která je předmětem projednávané žaloby.

59

Článek 3 odst. 2 směrnice o stanovištích ukládá členským státům přispět k vytvoření sítě Natura 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení typů přírodních stanovišť a stanovišť druhů, které se zde vyskytují, a za tímto účelem vymezit v souladu s článkem 4 uvedené směrnice a po ukončení postupu, který tato směrnice stanoví, lokality jako ZOO.

60

Proces vymezování lokalit jako ZOO probíhá, jak stanoví článek 4 směrnice o stanovištích, ve čtyřech etapách, z nichž první podle odstavce 1 tohoto článku spočívá v tom, že každý členský stát na základě kritérií výběru stanovených v příloze III této směrnice vytvoří seznam lokalit uvádějící, jaké typy přírodních stanovišť z přílohy I a jaké druhy z přílohy II, původní pro toto území, se v jednotlivých lokalitách vyskytují, a zašle tento seznam Komisi.

61

Je třeba připomenout, že seznam lokalit takto navržených členskými státy poté slouží, jak vyplývá z čl. 4 odst. 2 směrnice o stanovištích, jako základ pro vypracování návrhu seznamu LVS Komisí.

62

V této souvislosti již Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k vytvoření návrhu seznamu LVS, který může vést k vytvoření spojité evropské ekologické sítě ZOO, musí mít Komise k dispozici úplný seznam lokalit, které mají na úrovni členského státu značný ekologický význam pro cíl ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve smyslu směrnice o stanovištích (viz zejména rozsudky ze dne 7. listopadu 2000, First Corporate Shipping, C‑371/98, EU:C:2000:600, bod 22, a ze dne 11. září 2001, Komise v. Franci, C‑220/99, EU:C:2001:434, bod 31).

63

Kromě toho pouze tímto způsobem lze dosáhnout cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci směrnice o stanovištích, kterým je zachování příslušných typů přírodních stanovišť a stanovišť druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření, který se může rozkládat přes jednu nebo více vnitřních hranic Evropské unie, ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo obnovy tohoto stavu. Jak totiž vyplývá z čl. 1 písm. e) a i) ve spojení s čl. 2 odst. 1 této směrnice, je pro účely posouzení stavu přírodního stanoviště nebo druhu z hlediska jejich ochrany nutné vycházet z celého evropského území členských států, na které se vztahuje Smlouva (rozsudek ze dne 11. září 2001, Komise v. Německo, C‑71/99, EU:C:2001:433, bod 28).

64

V projednávaném případě je nesporné, že k datu uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, to znamená k 16. prosinci 2014, Spojené království navrhlo za účelem vytvoření seznamu lokalit uvedeného v čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích jen jenu lokalitu, v níž se vyskytuje sviňucha obecná, konkrétně lokalitu „Skerries and Causeway“.

65

Spojené království ve své žalobní odpovědi přitom uznalo, že určení a návrh této lokality k tomuto datu nepostačovalo k zajištění dodržení povinnosti, která pro něj vyplývá z ustanovení čl. 4 odst. 1, vytvořit seznam lokalit, v nichž se vyskytuje sviňucha obecná, a přispět tak k vytvoření sítě Natura 2000, jak stanoví čl. 3 odst. 2 této směrnice.

66

Vzhledem k tomu, že Komise kromě toho předložila dostatek důkazů k prokázání nedostatečnosti lokalit uvedených na seznamu předloženém Spojeným královstvím, je třeba konstatovat, že tento členský stát tím, že ve stanovené lhůtě nenavrhl a nepředložil v souladu s čl. 4 odst. 1, jakož i v souladu s přílohami II a III směrnice o stanovištích seznam uvádějící dostatečné množství lokalit, v nichž se vyskytuje sviňucha obecná, a tím, že v této souvislosti nepřispěl v souladu s čl. 3 odst. 2 této směrnice k vytvoření sítě Natura 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení stanovišť tohoto druhu na jeho území, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto ustanovení.

67

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: