1.

Rozhodnutími ze dne 25. ledna 2016 (C‑52/16) a 8. února 2016 (C‑113/16), došlými Soudnímu dvoru dne 29. ledna 2016 a 26. února 2016, předložil Szombathelyi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Szombathely, Maďarsko) Soudnímu dvoru dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 49 a 63 SFEU a článků 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2.

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporu mezi „SEGRO“ Kft. (dále jen „SEGRO“) a Vas Megyei Kormányhivatal Sárvári Járási Földhivatala (správní služby Vašské župy – katastrální úřad pro okres Sárvár) na straně jedné a sporu mezi Günterem Horváthem a Vas Megyei Kormányhivatal (správní služby Vašské župy) na straně druhé ohledně rozhodnutí o výmazu požívacích práv k zemědělské půdě, jež svědčila společnosti SEGRO a G. Horváthovi, z katastru nemovitostí.

3.

Tato rozhodnutí o výmazu byla založena na vnitrostátní právní úpravě, která upravuje zánik požívacích práv a užívacích práv k zemědělské půdě, pokud není doloženo, že tato práva byla založena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem.

4.

Z důvodů, které dále vyložím, jsem toho názoru, že tato právní úprava a rozhodnutí o výmazu přijatá na jejím základě jsou v rozporu s volným pohybem kapitálu. Požadavek, podle něhož takováto práva musejí být založena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, má nepřímo diskriminační účinky v neprospěch příslušníků ostatních členských států a nemůže být odůvodněn žádným z cílů uváděných maďarskou vládou.

5.

Pokud jde o články 17 a 47 Listiny, jejichž porušení bylo předkládajícím soudem zmíněno ve věci C‑52/16, SEGRO ( 2 ), navrhuji, aby Soudní dvůr vyložil čl. 51 odst. 1 a 2 Listiny v tom smyslu, že pokud je vnitrostátní právní úprava přezkoumávána z hlediska svobod pohybu, nemůže být porušení základního práva zaručeného Listinou uplatňováno nezávisle na otázce porušení těchto svobod.

6.

Přistoupení Maďarska k Evropské unii bylo upraveno ve smlouvě o přistoupení ( 3 ) (dále jen „smlouva o přistoupení z roku 2003“), k níž byl připojen akt upravující podmínky tohoto přistoupení ( 4 ) (dále jen „akt o přistoupení z roku 2003“) v souladu s čl. 1 odst. 2 této smlouvy. Uvedená smlouva vstoupila na základě svého čl. 2 odst. 2 v platnost dne 1. května 2004.

7.

Kapitola 3 přílohy X aktu o přistoupení z roku 2003 je nazvána „Volný pohyb kapitálu“. Odstavec 2 této kapitoly 3 stanoví:

„Odchylně od povinností vyplývajících ze smluv, na kterých je založena Evropská unie, může Maďarsko po dobu sedmi let ode dne přistoupení ponechat v platnosti zákazy stanovené ve svých právních předpisech platných ke dni podpisu tohoto aktu týkající se nabývání zemědělské půdy fyzickými osobami, které nemají bydliště v Maďarsku ani nejsou maďarskými státními příslušníky, a právnickými osobami. V žádném případě nesmí být v souvislosti s nabýváním zemědělské půdy se státními příslušníky členských států nebo s právnickými osobami založenými podle práva jiného členského státu zacházeno méně příznivě než ke dni podpisu smlouvy o přistoupení [z roku 2003]. […]

Na státní příslušníky jiného členského státu, kteří si přejí usadit jako samostatně hospodařící zemědělci, mají zákonné bydliště a jsou činní v zemědělství v Maďarsku nepřetržitě nejméně po dobu tří let, se nebude vztahovat předchozí pododstavec ani žádná jiná pravidla nebo postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky Maďarska. […]

Bude-li dostatečně prokázáno, že po uplynutí přechodného období nastanou vážná narušení nebo hrozba vážných narušení trhu se zemědělskou půdou v Maďarsku, rozhodne Komise na žádost Maďarska o prodloužení přechodného období o nejvýše tři roky.“

8.

Rozhodnutím ze dne 20. prosince 2010 Komise prodloužila do 30. dubna 2014 přechodné období stanovené pro nabývání zemědělské půdy v Maďarsku uvedené v příloze X kapitole 3 bodě 2 aktu o přistoupení z roku 2003 ( 5 ).

9.

A termőföldről szóló 1994. évi LV. törvény (zákon č. LV z roku 1994 o úrodné půdě) (dále jen „zákon z roku 1994 o úrodné půdě“) byl s účinností od 1. ledna 2013 změněn v tom smyslu, že založení požívacích práv k úrodné půdě smlouvou bylo možné pouze mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem.

10.

Při této příležitosti byl do tohoto zákona vložen nový § 91 odst. 1, který zněl následovně:

„Všechna požívací práva existující k 1. lednu 2013 a založená smlouvou uzavřenou mezi osobami bez blízkého příbuzenského vztahu na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, která skončí po 30. prosinci 2032, zanikají ex lege k 1. lednu 2033.“

11.

A mező- és erdőgazdasági földek forgalmáról szóló 2013. évi CXXII. törvény (zákon č. CXXII z roku 2013 o prodeji zemědělské a lesní půdy) (dále jen „zákon z roku 2013 o úrodné půdě“) byl přijat dne 21. června 2013 a vstoupil v platnost dne 15. prosince 2013. Jeho § 5 odst. 13 obsahuje následující definici:

„ ‚Osoba s blízkým příbuzenským vztahem‘: manželé, předkové v linii přímé, osvojené děti, vlastní děti, děti manžela, adoptivní rodiče, tchán, tchyně a sourozenci.“

12.

Ustanovení § 37 odst. 1 zákona z roku 2013 o úrodné půdě stanoví, že požívací práva zřízená k úrodné půdě smlouvou jsou neplatná, s výjimkou případů, kdy je tato smlouva uzavřena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem.

13.

A mező- és erdőgazdasági földek forgalmáról szóló 2013. évi CXXII. törvénnyel összefüggő egyes rendelkezésekről és átmeneti szabályokról szóló 2013. évi CCXII. törvény (zákon č. CCXII z roku 2013, kterým se stanoví přechodná ustanovení a další ustanovení související se zákonem z roku 2013 o úrodné půdě) (dále jen „zákon z roku 2013 o přechodných ustanoveních“) byl přijat dne 12. prosince 2013 a nabyl účinnosti dne 15. prosince 2013.

14.

Ustanovení § 108 odst. 1 tohoto zákona, jímž se ruší § 91 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě, stanoví:

„K 1. květnu 2014 zanikají ex lege všechna požívací a užívací práva existující k 30. dubnu 2014, jež byla mezi osobami bez blízkého příbuzenského vztahu zřízená smluvně na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, která skončí po 30. dubnu 2014.“

15.

Az ingatlan-nyilvántartásról szóló 1997. évi CXLI. törvény (§ 94 zákona č. CXLI z roku 1997 o katastru nemovitostí) (dále jen „zákon o katastru nemovitostí“) stanoví:

„1.   Za účelem výmazu požívacích práv a užívacích práv zanikajících na základě § 108 odst. 1 [zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních] (společně v tomto paragrafu dále jen požívací práva) z katastru nemovitostí musí fyzická osoba, jíž požívací práva svědčí, k výzvě odeslané jí nejpozději 31. října 2014 orgánem pověřený vedením katastru do 15 dnů od doručení této výzvy učinit prohlášení na formuláři k tomuto účelu ministrem stanoveném o blízkém příbuzenském vztahu, který ji pojí s osobou uvedenou jakožto vlastníkem nemovitosti na dokumentu, na základě něhož došlo k zápisu. Nebude‑li ve stanovené lhůtě prohlášení učiněno, nebude možné po 31. prosinci 2014 vyhovět žádosti o osvědčení.

[…]

3.   Pokud z prohlášení nevyplývá blízký příbuzenský vztah nebo pokud žádné prohlášení nebylo ve stanovené lhůtě učiněno, orgán pověřený vedením katastru nemovitostí vymaže požívací práva z katastru z moci úřední do šesti měsíců po uplynutí lhůty, v níž má být prohlášení učiněno, nejpozději však do 31. července 2015.

[…]

5.   Správní orgán v pozemkových věcech přistoupí z moci úřední nejpozději 31. prosince 2014 k výmazu z katastru nemovitostí u požívacích práv, která byla zapsána ve prospěch právnických osob nebo entit bez právní subjektivity způsobilých nabývat práva, která lze do katastru zapsat, a která zanikla na základě § 108 odst. 1 [zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních].“

16.

SEGRO je obchodní společností se sídlem v Maďarsku, jejímiž akcionáři jsou státní příslušníci jiných členských států pobývající v Německu.

17.

Před 30. dubnem 2014 nabyla SEGRO požívací práva ke dvěma zemědělským pozemkům nacházejícím se v Maďarsku. Tato práva byla zapsána do katastru nemovitostí. Maďarská vláda v tomto ohledu uvedla, že práva dotčená ve věcech v původních řízeních byla založena před 1. květnem 2004.

18.

Katastrální úřad pro okres Sárvár správních služeb Vašské župy provedl na základě dvou rozhodnutí ze dne 10. a 11. září 2014 výmaz těchto požívacích práv z katastru nemovitostí s odkazem na § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních a § 94 odst. 5 zákona o katastru nemovitostí.

19.

Ve své žalobě podané k předkládajícímu soudu SEGRO zejména uvedla, že výše uvedená vnitrostátní ustanovení jsou v rozporu s maďarským Základním zákonem a unijním právem.

20.

Předkládající soud zahájil řízení před Alkotmánybíróság (Ústavní soud, Maďarsko) o určení, zda jsou tato ustanovení v rozporu s maďarským Základním zákonem. Alkotmánybíróság ve svém rozsudku č. 25 ze dne 21. července 2015 shledal rozpor s maďarským Základním zákonem a vyzval zákonodárce ke změně dotčené právní úpravy nejpozději do 1. prosince 2015. Podle předkládajícího soudu tato lhůta uplynula, aniž bylo v tomto ohledu učiněno jakékoli opatření.

21.

Předkládající soud konstatoval, jakmile se k němu věc znovu vrátila, že předmětná vnitrostátní ustanovení mohou příslušníky jiných členských států odrazovat od výkonu jejich práv na svobodu usazování (článek 49 SFEU) a volný pohyb kapitálu (článek 63 SFEU) prostřednictvím nabývání požívacích práv k nemovitostem nacházejícím se v Maďarsku z důvodu nebezpečí předčasného zrušení těchto práv bez spravedlivého odškodnění. Tato ustanovení rovněž nepřiměřeně zasahují do vlastnického práva dotčených osob zaručeného článkem 17 Listiny. A konečně implicitní právní domněnka zákonodárce, že všechny soukromoprávní smlouvy, jimiž byla založena požívací a užívací práva k úrodné půdě, byly uzavřeny s cílem obejít omezení nabývání majetku, porušuje právo na spravedlivý proces chráněné článkem 47 Listiny.

22.

Za těchto okolností se Szombathelyi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Szombathely) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23.

Günther Horváth je rakouský státní příslušník s bydlištěm v Rakousku, který před 30. dubnem 2014 nabyl ke dvěma zemědělským pozemkům v Maďarsku požívací práva, která mají zaniknout v den jeho smrti. Tato práva byla zapsána do katastru nemovitostí. Maďarská vláda v tomto ohledu uvedla, že práva dotčená ve věci v původním řízení byla založena před 1. květnem 2004.

24.

(Správní služby Vašské župy) provedly na základě rozhodnutí ze dne 12. října 2015 výmaz těchto požívacích práv z katastru nemovitostí s odkazem na § 5 bod 13 zákona z roku 2013 o úrodné půdě, § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních a § 94 odst. 1 a 3 zákona o katastru nemovitostí.

25.

Günther Horváth toto rozhodnutí napadl žalobou u předkládajícího soudu.

26.

Předkládající soud se ptá, zda požadavek blízkého příbuzenského vztahu mezi stranami smlouvy zakládající požívací právo představuje skrytou diskriminaci příslušníků jiných členských států, jelikož zemědělská půda většinou patří maďarským státním příslušníkům. Tento diskriminační účinek je o to patrnější, že cizím fyzickým a právnickým osobám bylo dříve zakázáno takovéto pozemky nabývat do svého vlastnictví, a poměr držitelů požívacích práv a užívacích práv je tak vyšší mezi příslušníky jiných členských států než mezi maďarskými státními příslušníky.

27.

Za těchto okolností se Szombathelyi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Szombathely) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28.

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce došly kanceláři Soudního dvora dne 29. ledna 2016 (C‑52/16) a 26. února 2016 (C‑113/16).

29.

Písemná vyjádření předložily maďarská, italská, rakouská a portugalská vláda a Komise.

30.

Na jednání ze dne 7. března 2017 se dostavili zástupci maďarské vlády a Komise a přednesli zde svá vyjádření.

31.

Předkládající soud se svými otázkami v podstatě ptá, zda je třeba články 49 a 63 SFEU a články 17 a 47 Listiny vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že požívací práva a užívací práva k úrodné půdě zanikají, pokud není doloženo, že tato práva byla založena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem.

32.

Všichni účastníci, kteří předložili Soudnímu dvoru svá vyjádření, s výjimkou maďarské vlády, jsou toho názoru, že je třeba na tuto otázku odpovědět kladně.

33.

Z důvodů uvedených níže navrhuji, aby Soudní dvůr na tyto otázky odpověděl v tom smyslu, že článek 63 SFEU, který zaručuje volný pohyb kapitálu, brání takovéto právní úpravě.

34.

Maďarská vláda vyjádřila určité pochybnosti ohledně přípustnosti žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.

35.

Tato vláda v prvé řadě zdůrazňuje, že požívací práva dotčená v původních řízeních byla založena před vstupem smlouvy o přistoupení z roku 2003 v platnost a jejich založení bylo navíc v rozporu s tehdy platnou vnitrostátní právní úpravou. Není proto možné hodnotit zrušení těchto práv protiprávně založených před vstupem této smlouvy v platnost vnitrostátním zákonodárcem z hlediska unijního práva.

36.

Připomínám, že pokud jde o uplatňování unijního práva v novém členském státě, má Soudní dvůr pravomoc toto právo vykládat od data přístupu tohoto státu k Evropské unii ( 6 ).

37.

Ve věcech v původních řízeních je nesporné, že předmětná požívací práva byla z katastru nemovitostí vymazána správními rozhodnutími přijatými po 1. květnu 2004 ( 7 ), tj. po dni vstupu smlouvy o přistoupení z roku 2003 v platnost ( 8 ), a to na základě právních předpisů přijatých po vstupu této smlouvy v platnost ( 9 ).

38.

Nelze proto podle mě pochybovat, že Soudní dvůr má pravomoc vykládat unijní právo, pokud jde jak o rozhodnutí o výmazu, tak o právní předpisy dotčené ve sporech v původních řízeních, a to i za předpokladu, že tato práva byla založena před 1. květnem 2004.

39.

Předesílám, že se budu argumentem maďarské vlády vycházejícím z protiprávnosti požívacích práv od jejich počátku zabývat v dalších částech výkladu ( 10 ).

40.

Zadruhé maďarská vláda uvádí, že předběžné otázky chybně cílí na § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních. Podle maďarské vlády předmětná požívací práva zanikla ex lege ke dni 1. května 2014 na základě výše uvedeného ustanovení, takže ve sporech v původních řízeních jde pouze o uplatnění § 94 zákona o katastru nemovitostí.

41.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je věcí pouze vnitrostátního soudu, jemuž byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu nebo platnosti normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout ( 11 ).

42.

Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad nebo žádané posouzení platnosti unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny ( 12 ).

43.

Otázky položené v rámci projednávaných věcí neodpovídají žádnému modelovému případu uvedenému v této judikatuře. Nelze zpochybňovat, že § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních má pro věci v původních řízeních zásadní důležitost, protože upravuje zánik požívacích práv existujících mezi osobami bez blízkého příbuzenského vztahu.

44.

Zatřetí maďarská vláda tvrdí, že předkládající soud zpochybnil rozsudek Alkotmánybíróság (Ústavní soud) č. 25 ze dne 21. července 2015, ačkoli jsou pro něj rozhodnutí tohoto soudu závazná.

45.

Připomínám, že vnitrostátní soudy mají tu nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr s otázkou ohledně výkladu příslušných ustanovení unijního práva, jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, přičemž tato možnost se u soudů rozhodujících v posledním stupni až na výjimky zakotvené v judikatuře Soudního dvora stává povinností. Vnitrostátní právní úprava nemůže vnitrostátnímu soudu bránit v tom, aby případně uvedené možnosti využil nebo aby tuto povinnost splnil. Tato možnost i povinnost jsou totiž nedílnou součástí systému spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedeného článkem 267 SFEU a patří k funkcím soudu pověřeného uplatňováním unijního práva, které toto ustanovení svěřuje vnitrostátním soudům ( 13 ).

46.

Vnitrostátní právní norma, jíž se dovolává maďarská vláda, tedy nemůže omezovat možnost předkládajícího soudu obrátit se na Soudní dvůr s předběžnými otázkami týkajícími se výkladu unijního práva, jako jsou ty otázky, o něž se jedná v projednávaných věcech.

47.

Z výše uvedeného dovozuji, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou přípustné.

48.

Vzhledem k vyjádřením předloženým Soudnímu dvoru je třeba určit, zda se na vnitrostátní opatření dotčená ve sporech v původních řízeních vztahují ustanovení Smlouvy o fungování EU týkající se volného pohybu kapitálu nebo ustanovení týkající se svobody usazování. Předmětem těchto opatření je upravit založení a zachování požívacích práv a užívacích práv k zemědělské půdě.

49.

Mám za to, že se na uvedená opatření vztahuje nikoli svoboda usazování zakotvená v článku 49 SFEU, ale volný pohyb kapitálu zaručený v článku 63 SFEU, a to z následujících důvodů.

50.

Pokud je mi známo, Soudní dvůr až na jedinou dávnou výjimku ( 14 ) vždy zastával stanovisko, že na vnitrostátní opatření upravující investice do nemovitostí se vztahuje volný pohyb kapitálu ( 15 ).

51.

Podle této judikatury právo nabývat, využívat a zcizovat nemovitý majetek na území jiného členského státu způsobuje při svém výkonu pohyb kapitálu ( 16 ).

52.

A dále pohyb kapitálu zahrnuje operace, prostřednictvím kterých osoby na území jednoho členského státu, ve kterém nemají bydliště, provádějí investice do nemovitostí; toto ostatně vyplývá z klasifikace pro pohyb kapitálu uvedené v příloze I směrnice Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [o ES, článek zrušený Amsterodamskou smlouvou] ( 17 ); která si co se týče definice pojmu „pohyb kapitálu“ použitého v článku 63 SFEU zachovává svou vysvětlující povahu ( 18 ).

53.

V tomto ohledu z vysvětlivek obsažených v příloze I směrnice 88/361 výslovně vyplývá, že kategorie investic do nemovitostí „rovněž zahrnuje užívací právo, břemena a právo stavby“ (kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska).

54.

Tato judikatura navíc podle mě nestanoví žádný rozdíl z hlediska soukromého nebo podnikatelského určení pozemků, které jsou předmětem dané investice. Soudní dvůr zejména výslovně uvedl pohyb kapitálu vyvolaný právem využívat nemovitosti v jiném členském státě, což z mého pohledu zahrnuje možnost využívat tyto nemovitosti v rámci činnosti jinak podléhající svobodě usazování ( 19 ).

55.

Jinak řečeno, vnitrostátní opatření ovlivňující investice do nemovitostí spadají pod volný pohyb kapitálu, a to i když tyto investice mají umožnit výkon práva usazování v dotčeném členském státě, ať už jakožto fyzická osoba ( 20 ) nebo prostřednictvím společnosti založené v tomto členském státě ( 21 ).

56.

Potvrzení tohoto výkladu nacházím ve vysvětlivkách obsažených v příloze I směrnice 88/361, podle nichž pojem „investice do nemovitostí“ zahrnuje „[p]ořízení budov a pozemků a staveb soukromými osobami pro účely zisku nebo pro osobní užívání“ (kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska).

57.

Případné využívání zemědělských pozemků dotčených ve věcech v původních řízeních, ať už společností SEGRO nebo G. Horváthem, proto nemůže vést k tomu, aby předmětná vnitrostátní opatření spadala do působnosti svobody usazování.

58.

Tento výklad rovněž podporuje obsah přílohy X aktu o přistoupení z roku 2003, který na základě článku 24 tohoto aktu upravuje určitá přechodná opatření týkající se přistoupení Maďarska k Unii.

59.

Upřesňuji, že, jak tvrdí Komise, tato přechodná opatření, jichž se otázky položené předkládajícím soudem netýkají, se za okolností sporů v původních řízeních neuplatní, protože správní rozhodnutí dotčená ve sporech v původních řízeních byla přijata po 30. dubnu 2014, tj. po uplynutí prodlouženého přechodného období stanoveného pro nabývání zemědělských pozemků v Maďarsku v příloze X kapitole 3 bodu 2 aktu o přistoupení z roku 2003 ( 22 ).

60.

Znění těchto opatření nicméně přináší užitečné informace ohledně rozsahu působnosti volného pohybu kapitálu. Kapitola 3 odst. 2 této přílohy umožňovala Maďarsku ponechat v platnosti za určitých podmínek po přechodné období sedmi let po přistoupení (prodloužené Komisí do 30. dubna 2014 ( 23 )) zákazy týkající se nabývaní zemědělské půdy fyzickými osobami, které nemají v Maďarsku bydliště nebo nejsou maďarskými státními příslušníky, na jedné straně a právnickými osobami na straně druhé.

61.

Uvedená kapitola 3 je nazvána „volný pohyb kapitálu“. Tvůrci aktu o přistoupení z roku 2003 tedy výslovně vycházeli z toho, že nabývání zemědělské půdy fyzickými nebo právnickými osobami spadá do působnosti volného pohybu kapitálu.

62.

Z výše uvedeného vyplývá, že působnost vnitrostátních opatření dotčených v původních řízeních je třeba zkoumat z hlediska volného pohybu kapitálu zaručeného v článku 63 SFEU.

63.

Podpůrně nicméně uvádím, že následující úvahy jsou přenositelné na svobodu usazování, a to pokud jde jak o existenci omezení, tak o nedostatek odůvodnění.

64.

Nyní je třeba určit, zda vnitrostátní opatření dotčená ve sporech v původních řízeních představují omezení volného pohybu kapitálu.

65.

Maďarská vláda zkraje uvedla, že článek 345 SFEU dává členským státům velkou míru svobody, pokud jde o obsah a podmínky nabývání určitých majetkových práv, jako je právo požívací, s jediným omezením, aby nabývání nebylo znemožněno a nedocházelo k diskriminaci.

66.

Připomínám, že pokud článek 345 SFEU zakotvuje zásadu neutrality Smluv ve vztahu k úpravě vlastnictví v členských státech, tato neutralita neznamená, že by se vnitrostátní opatření upravující nabývání vlastnictví k pozemkům vymykala základním pravidlům unijního práva, zejména zákazu diskriminace, svobodě usazování a volnému pohybu kapitálu ( 24 ).

67.

Skutečnost, že opatření dotčená v původních řízeních mohou spadat pod článek 345 SFEU, proto nemůže vyloučit uplatnění pravidel Smlouvy o FEU týkajících se volného pohybu kapitálu.

68.

Článek 63 SFEU stanoví, že jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy. Pod tento zákaz spadá zejména každé vnitrostátní opatření, které diskriminuje na základě původu kapitálu ( 25 ).

69.

Zdůrazňuji, že konstatování diskriminace, která představuje vážnější porušení závazků vyplývajících z unijního práva, než porušení vyplývající z pouhého nediskriminačního omezení, může mít určité důsledky ve stadiu odůvodnění ( 26 ).

70.

Vnitrostátní opatření dotčená ve sporech v původních řízeních podle mě vedou k nepřímé diskriminaci na základě původu kapitálu, jak správně uvedly rakouská a portugalská vláda a Komise.

71.

V tomto ohledu připomínám, že existence nepřímé diskriminace musí být konstatována, pokud je podmínka uložená vnitrostátní právní úpravou, byť formálně nerozlišující na základě původu, snáze splnitelná pro příslušníky daného členského státu než pro příslušníky ostatních členských států ( 27 ).

72.

Vnitrostátní opatření jako je § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních, který stanoví, že požívací práva a užívací práva ex lege zanikají, pokud není doloženo, že smlouva takovéto právo zakládající byla uzavřena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, jistě otevřeně nerozlišuje na základě původu kapitálu.

73.

Takováto právní úprava nicméně na základě původu kapitálu skrytě diskriminuje, když pravděpodobnost blízkého příbuzenského vztahu s osobou, která takové právo k maďarské půdě udělila, je vyšší v případě maďarského státního příslušníka než u příslušníka jiného členského státu. Jinými slovy, podmínka uložená v § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních bude ve smyslu výše uvedené judikatury snáze splněna skupinou maďarských státních příslušníků než skupinou příslušníků ostatních členských států.

74.

Tento diskriminační účinek je dále posilován omezeními nabývání vlastnictví zemědělské půdy, která existovala předtím, než opatření dotčená v projednávaných věcech nabyla účinnosti. Z vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že zákon z roku 1994 o úrodné půdě v původním znění vylučoval možnost, aby cizinci nabývali úrodnou půdu do vlastnictví s tím, že tyto osoby nicméně mohly k takovéto půdě svobodně nabývat požívací právo nebo užívací právo. Podle předkládajícího sodu bylo navíc před nabytím účinnosti zákona z roku 1994 o úrodné půdě nabývání vlastnického práva k úrodné půdě cizinci podřízeno povolení ministerstva financí.

75.

Tato omezení posílila diskriminační účinek § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních dvěma způsoby.

76.

Na jednu stranu tato omezení zvyšují pravděpodobnost, že současní vlastníci zemědělských pozemků nacházejících se v Maďarsku budou maďarskými státními příslušníky. Pravděpodobnost blízkého příbuzenského vztahu s maďarským vlastníkem je přitom vyšší v případě maďarského státního příslušníka než v případě příslušníka jiného členského státu. Tato omezení ve spojení s požadavkem blízkého příbuzenského vztahu jsou proto na úkor příslušníků ostatních členských států.

77.

Na druhou stranu tato omezení podnítila příslušníky ostatních členských států, kteří chtěli investovat do zemědělské půdy nacházející se v Maďarsku, aby k takovým pozemkům nabývali požívací práva nebo užívací práva. V důsledku toho zánik těchto práv upravený v § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních může dopadat poměrně častěji na příslušníky jiných států než na maďarské státní příslušníky.

78.

Maďarská vláda v tomto ohledu uvedla, že z více než 100000 osob dotčených zrušením požívacích a užívacích práv upravených v § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních je počet cizích státních příslušníků, a to včetně třetích zemí, pouze 5058.

79.

Tento argument, který se soustředí pouze na složení skupiny osob dotčených tímto opatřením, není z hlediska posouzení existence nepřímé diskriminace na základě původu relevantní. Existence takové diskriminace musí být zjišťována na základě srovnání:

80.

Existence nepřímé diskriminace na základě původu tak musí být konstatována, pokud je pravděpodobné, že podíl, nikoli absolutní číslo ( 28 ) osob dotčených předmětným opatřením je vyšší mezi příslušníky ostatních členských států než mezi maďarskými státními příslušníky. Na základě argumentů rozvinutých v bodech 70 až 77 tohoto stanoviska mám za to, že v případě sporů v původních řízeních tomu tak je.

81.

Na dotaz k tomuto tématu během jednání maďarská vláda nepředložila žádnou statistiku nebo jiný podklad, který by mohl tento závěr zpochybnit.

82.

Maďarská vláda dále argumentovala tím, že v případě zániku požívacích nebo užívacích práv může držitel těchto práv požadovat finanční odškodnění na svém smluvním partnerovi. Maďarská vláda uvedla, že při uplatnění relevantních ustanovení maďarského občanského zákoníku v zásadě dosahuje toto odškodnění výše obohacení získaného vlastníkem bez protiplnění. Podle maďarské vlády byla možnost takovéhoto finančního odškodnění potvrzena rozsudkem Alkotmánybíróság (Ústavní soud) č. 25 ze dne 21. července 2015.

83.

V tomto ohledu uvádím, že otázky položené předkládajícím soudem ve věci C‑113/16 na rozdíl od otázek položených ve věci C‑52/16 vylučují možnost takovéhoto finančního odškodnění.

84.

Po tomto upřesnění případná možnost držitelů těchto práv dožadovat se finančního odškodnění nemůže v souladu s tím, co uvedla Komise, odstranit nepřímou diskriminaci, jejíž existence byla konstatována výše.

85.

Bez ohledu na tuto možnost vnitrostátní opatření dotčená ve sporech v původních řízeních stanoví zánik požívacích a užívacích práv založených soukromými osobami, a to proti jejich vůli. Mohou být dány různé důvody, kvůli nimž si soukromí smluvní partneři zánik těchto práv nepřejí, např. vůle držitele zachovat si využívání této půdy z důvodu jejích zvláštních vlastností, vidina budoucích příjmů obou stran nebo také nemožnost na straně vlastníka uhradit finanční zadostiučinění v případě zániku. Jinak řečeno, zánik těchto práv může způsobit soukromým smluvním partnerům, kteří je založili, obtíže, které případné poskytnutí finančního odškodnění nemůže zcela odstranit.

86.

Vzhledem k tomu, že zánik těchto práv proti vůli soukromých smluvních partnerů, kteří je založili, dopadne ve větší míře na příslušníky ostatních členských států, je třeba dospět k závěru, že tento zánik je diskriminační, a to bez ohledu na případnou možnost držitele těchto práv domáhat se finančního odškodnění od jeho smluvního partnera.

87.

Z výše uvedeného vyplývá, že vnitrostátní opatření dotčená ve sporech v původních řízeních, která stanoví, že požívací práva a užívací práva zanikají ex lege, pokud není doloženo, že smlouva takovéto právo zakládající byla uzavřena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, představují diskriminační omezení volného pohybu kapitálu zaručeného článkem 63 SFEU.

88.

Maďarská vláda v podstatě uplatnila trojí odůvodnění vycházející z porušení vnitrostátní právní úpravy devizové kontroly, boje proti zneužívajícím praktikám a cíle obecného zájmu souvisejícího s využíváním zemědělské půdy.

89.

Z níže uvedených důvodů mám za to, že žádný z těchto důvodů nemůže odůvodnit vnitrostátní právní úpravu dotčenou v projednávaných věcech.

90.

Podle čl. 65 odst. 1 písm. b) SFEU článkem 63 SFEU není dotčeno právo členských států učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad finančními institucemi.

91.

Maďarská vláda uvedla, že bez ohledu na zápis požívacích práv, kterých se týkala opatření dotčená v původních řízeních, do katastru nemovitostí, bylo jejich nabytí „od počátku“ protiprávní. Před 1. lednem 2002 bylo dle vnitrostátní právní úpravy devizové kontroly nabývání požívacích a užívacích práv k úrodné půdě nerezidenty podmíněno udělením povolení udělovaného Maďarskou národní bankou. Ta uvedla, že o žádné devizové povolení nebylo ohledně nabytí těchto práv žádáno. Maďarský stát tak přijal § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních, aby napravil tuto nesrovnalost dopadající na všechna požívací a užívací práva nabytá nerezidenty.

92.

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že sankce dopadající na výkon svobod pohybu zaručených Smlouvou o FEU musí být v souladu se zásadou proporcionality ( 29 ).

93.

V projednávané věci mám za to, že zánik požívacích a užívacích práv stanovený vnitrostátními opatřeními dotčenými v původním řízení je nepřiměřený vzhledem k cíli spočívajícímu v sankcionování porušení vnitrostátní právní úpravy devizové kontroly.

94.

Zaprvé si nemyslím, že stanovenou sankcí lze dosáhnout cíle, který je s ní spojován, tj. odstranění vad transakcí, při jejichž realizaci došlo k porušení režimu devizové kontroly. Tato sankce – zánik – dopadá na každé právo, které nebylo založeno mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, přičemž toto kritérium nemá sebemenší vztah k případnému porušení režimu devizové kontroly.

95.

Zadruhé se mi tato sankce jeví nepřiměřená z hlediska svého rozsahu. Porušení předpisů o správní kontrole ve věcech koupě a prodeje cizí měny nemůže být sankcionováno zánikem práv založených dohodami mezi soukromými osobami, jejichž platnost ostatně není z hlediska hmotněprávních pravidel zpochybňována. V tomto ohledu považuji za vhodnější spojovat porušení takovýchto pravidel správní kontroly se správními sankcemi, zejména peněžního charakteru.

96.

Zatřetí se mi tato sankce zdá být nepřiměřená z hlediska svého obecného uplatňování, protože osoby, jejichž práva zanikají, nemají možnost prokázat, že vnitrostátní právní úpravu devizové kontroly dodržely.

97.

Začtvrté jsem názoru, že je tato sankce nepřiměřená z hlediska požadavků legitimního očekávání a právní jistoty. Vynucený zánik sporných práv více než dvanáct let po jejich založení a po tvrzeném porušení vnitrostátní právní úpravy devizové kontroly těmto požadavkům dle mého názoru odporuje ( 30 ).

98.

Potvrzení těchto úvah shledávám v rozsudku Burtscher ( 31 ), který se týkal obdobného případu, jako je ten v projednávané věci, tj. zpětného zrušení převodu pozemku, z důvodu porušení správních předpisů upravujících povinnost předběžného ohlášení. Soudní dvůr rozhodl, že sankce neplatnosti převodu pozemku uložená z důvodu opožděného podání tohoto prohlášení je nepřiměřená z důvodů, které se zčásti kryly s důvody uvedenými výše:

99.

Z výše uvedeného dovozuji, že zánik požívacích a užívacích práv dotčených v původních řízeních nemůže být odůvodněn případným porušením vnitrostátní právní úpravy devizové kontroly.

100.

Maďarská vláda rovněž uvedla, že zánik požívacích a užívacích práv stanovený dotčenými vnitrostátními opatřeními je odůvodněn odhodláním bojovat proti zneužívajícím praktikám. Podle této argumentace smlouvy dotčené v původních řízeních sloužily k obcházení zákazu nabývání vlastnictví úrodné půdy vztahujícího se na zahraniční fyzické osoby a na právnické osoby. Maďarská vláda v tomto ohledu uvádí, že zachování vlastnického práva zbaveného své podstaty zřízením požívacího práva není nijak ekonomicky odůvodněno.

101.

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že boj proti zneužívajícím praktikám představuje legitimní cíl, který může odůvodnit omezení svobod pohybu zaručených Smlouvou o FEU. Podle této judikatury rozvinuté zejména v oblasti daňové může být vnitrostátní opatření omezující svobody pohybu odůvodněné, pokud se vztahuje specificky na čistě vykonstruované operace, jejichž cílem je uniknout uplatnění právních předpisů dotyčného členského státu ( 32 ).

102.

Nicméně vzhledem k tomu, že tento cíl pokrývá pouze boj proti čistě vykonstruovaným operacím, nelze jím odůvodňovat vnitrostátní opatření založené na obecné domněnce zneužívající praktiky ( 33 ). Aby opatření sledující tento cíl bylo v souladu se zásadou proporcionality, musí umožnit vnitrostátnímu soudu, aby zneužívající jednání dotyčných osob přezkoumal v každém konkrétním případě s přihlédnutím ke zvláštnostem každé věci a na základě objektivních skutečností ( 34 ).

103.

V kontextu věcí v původních řízeních není zánik požívacích a užívacích práv k zemědělské půdě vhodným prostředkem k boji proti zneužívajícím praktikám. Nelze totiž vyloučit, že zneužívající praktika spočívající v obcházení zákazu prodeje zemědělské půdy cizím státním příslušníkům bude provedena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem.

104.

Tato opatření navíc překračují to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, protože uplatňují domněnku zneužívající praktiky vůči všem právům, která nebyla založena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, a to nezávisle na prokázané existenci čistě vykonstruované operace.

105.

Z výše uvedeného vyplývá, že tato opatření nemohou být odůvodněna cílem boje proti zneužívajícím praktikám.

106.

K odůvodnění zániku požívacích a užívacích práv k zemědělské půdě, s výjimkou práv založených mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, dále maďarská vláda uvedla, že právní úprava dotčená v původních řízeních sledovala cíl obecného zájmu, a to cíle zajistit, aby úrodná půda byla ve vlastnictví osob, které ji obdělávají. Zejména z tohoto důvodu bylo zakázáno nabývání vlastnictví zemědělské půdy se záměrem investovat nebo spekulovat s pozemky, tedy s cílem dosáhnout zisku plynoucího z růstu cen půdy.

107.

Podle uvedené vlády má tato právní úprava rovněž umožnit využívání úrodné půdy novými podniky, usnadnit vytvoření dostatečně velkých celků umožňujících životaschopnou a konkurenceschopnou zemědělskou výrobu a zabránit drobení zemědělského majetku.

108.

Jak správně uvedla maďarská vláda, takové cíle již byly Soudním dvorem uznány za cíle obecného zájmu, zejména cíle zajištění toho, aby půda patřila těm, kdo ji obdělávají, boje proti pozemkovým spekulacím, zajištění rozdělení pozemkového vlastnictví umožňujícího rozvoj životaschopných podniků nebo také podpora přiměřeného užívání dostupné půdy při současném boji proti tlaku na pozemky ( 35 ).

109.

Podle ustálené judikatury nicméně opatření omezující svobody pohybu může být přijato pouze pod podmínkou, že sleduje cíl obecného zájmu, je uplatňováno nediskriminačním způsobem a je v souladu se zásadou proporcionality, tedy je způsobilé k uskutečnění sledovaného cíle, a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné pro jeho dosažení ( 36 ).

110.

Ve světle této judikatury se domnívám, že sledování cíle obecného zájmu uplatňovaného maďarskou vládou nemůže odůvodnit opatření dotčená v původních řízeních přinejmenším ze dvou důvodů, a případně i ze třetího.

111.

Zaprvé tato opatření, která umožňují zachování pouze požívacích a užívacích práv zařízených mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, nejsou způsobilá k dosažení cílů uváděných maďarskou vládou.

112.

Jak správně vysvětlily rakouská a portugalská vláda a Komise, nelze vyloučit, aby osoby s blízkým příbuzenským vztahem k vlastníkovi nabyly takováto práva k zemědělské půdě za účelem spekulací s nemovitostmi. V opačném smyslu lze také uvažovat o tom, že osoby bez blízkého příbuzenského vztahu k vlastníkovi nabyly takováto práva za účelem výkonu zemědělské činnosti.

113.

Jinak řečeno, kritérium zvolené maďarskou vládou, tedy blízký příbuzenský vztah k vlastníkovi, není uzpůsobeno k naplňování uváděných cílů.

114.

Zadruhé opatření dotčená v původních řízeních nejsou k naplňování cílů uváděných maďarskou vládou ani nezbytná. Jiná kritéria by umožnila dosahovat těchto cílů s větší šetrností k svobodám pohybu. Tak by tomu bylo v případě požadavku skutečného užívání zemědělské půdy buď držiteli požívacích, nebo užívacích práv založených k těmto pozemkům, pokud by se jednalo o fyzické osoby, nebo jejich akcionáři, pokud by šlo o právnické osoby.

115.

Zatřetí, jak jsem konstatoval v bodech 70 až 86 tohoto stanoviska, opatření dotčená v původních řízeních jsou diskriminační.

116.

Tato jejich diskriminační povaha by na základě judikatury citované v bodě 109 tohoto stanoviska stačila k vyloučení odůvodnění založeného na cíli obecného zájmu souvisejícímu s využíváním zemědělské půdy uváděného maďarskou vládou.

117.

Musím nicméně v tomto ohledu zmínit existenci určité nekonzistentnosti v judikatuře Soudního dvora. Soudní dvůr totiž již připustil zkoumání, zda cíl obecného zájmu může odůvodňovat opatření, jejichž diskriminační povahu předtím konstatoval ( 37 ).

118.

Ačkoli považuji z hlediska právní jistoty za žádoucí, aby Soudní dvůr svou judikaturu v tomto ohledu vyjasnil, z výše uvedeného v každém případě vyplývá, že vnitrostátní opatření dotčená v původních řízeních nemohou být odůvodněna cílem obecného zájmu souvisejícím s využíváním zemědělské půdy uváděným maďarskou vládou.

119.

Předkládající soud se Soudního dvora rovněž dotázal ohledně slučitelnosti vnitrostátních opatření dotčených v původních řízeních s články 17 a 47 Listiny.

120.

Domnívám se, že není potřeba v tomto ohledu na položené otázky odpovídat, protože tato opatření jsou v rozporu s unijním právem, jelikož představují neodůvodněné omezení volného pohybu kapitálu, a to nezávisle na výkladu výše uvedených ustanovení Listiny.

121.

Dále mám za to, že v kontextu těchto věcí nelze tvrzené porušování článků 17 a 47 Listiny zkoumat nezávisle na otázce porušování svobod pohybu.

122.

Tento aspekt položených otázek totiž nastoluje citlivou problematiku použitelnosti Listiny k hodnocení vnitrostátních opatření, jako jsou opatření dotčená v původních řízeních, která neprovádí ustanovení sekundárního práva Unie, ale vytváří neodůvodněnou překážku svobodám pohybu zaručeným Smlouvou o FEU.

123.

Je třeba připomenout, že působnost Listiny, pokud jde o jednání členských států, je definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle něhož jsou ustanovení Listiny určena členským státům, výhradně pokud uplatňují unijní právo ( 38 ).

124.

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na vysvětlení vztahující se k článku 51 Listiny, k nimž je třeba na základě čl. 52 odst. 7 Listiny náležitě přihlížet, potvrzuje pojem „uplatňování“ uvedený v tomto článku 51 judikaturu Soudního dvora týkající se míry, v níž musí jednání členských států splňovat požadavky vyplývající ze základních práv zaručených právním řádem Unie ( 39 ).

125.

V rozsudku Åkerberg Fransson ( 40 ) Soudní dvůr rozhodl, že základní práva zaručená Listinou musejí být respektována, pokud vnitrostátní právní úprava spadá do působnosti unijního práva. Připomínám, že se tato věc netýkala porušení svobod pohybu, ale vnitrostátní právní úpravy provádějící právní předpisy Unie týkající se DPH a článek 325 SFEU ( 41 ).

126.

Pokud jde o svobody pohybu, Soudní dvůr v rozsudku Pfleger a další ( 42 ) uvedl, že uplatnění výjimek stanovených unijním právem k odůvodnění omezení základní svobody zaručené Smlouvou členským státem musí být považováno za uplatňování unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.

127.

Abych byl v tomto ohledu ještě konkrétnější, z ustálené judikatury vyplývá, že pokud je vnitrostátní právní úprava Soudním dvorem zkoumána z hlediska svobod pohybu, lze se základních práv, jejichž ochrana je zaručena unijním právem, dovolávat ve dvou případech, které oba souvisejí s existencí odůvodnění ( 43 ).

128.

V prvním případě členský stát uplatňuje odůvodnění vycházející přímo z ochrany základního práva. Jde o případ „Schmidberger ( 44 ), v němž základní práva slouží k ochraně dotčené právní úpravy.

129.

Druhý případ se týká odmítnutí důvodu uplatňovaného členským státem z důvodu porušení základního práva. Jde o případ „ERT“ ( 45 ), v němž základní práva vedou ke ztrátě ochrany dotčené právní úpravy.

130.

Naopak Soudní dvůr, pokud je mi známo, nikdy neshledal, že tvrzené porušení základního práva může být zkoumáno nezávisle na porušení svobod pohybu. Jinými slovy, pokud jediná souvislost s unijním právem spočívá v existenci omezení volného pohybu, může ochrana základních práv buď sloužit jako odůvodnění (případ „Schmidberger“), nebo způsobovat ztrátu odůvodnění (případ „ERT“), ale nemůže představovat samostatný důvod rozporu s unijním právem.

131.

Projednávané věci přesně spadají pod posledně uvedený případ. Jediná souvislost s unijním právem spočívá v existenci omezení volného pohybu kapitálu ( 46 ). Maďarská vláda se článků 17 a 47 Listiny nedovolávala k odůvodnění dotčených vnitrostátních opatření (případ „Schmidberger“) a jejich výklad není nezbytný k odmítnutí důvodů uplatňovaných maďarskou vládou (případ „ERT“) ( 47 ). Předkládající soud chce ve skutečnosti vědět, zda tato opatření porušují články 17 a 47 Listiny nezávisle na porušení volného pohybu kapitálu ( 48 ).

132.

Za těchto okolností a s ohledem na výše uvedenou judikaturu se kloním k názoru, že toto tvrzené porušení článků 17 a 47 Listiny nemůže být Soudním dvorem přezkoumáváno.

133.

Chci dát jasně najevo význam tohoto přístupu spočívajícího ve vyloučení uplatnitelnosti Listiny za konkrétních okolností projednávaných věcí. Tento přístup se zjevně netýká aktů unijních orgánů (případ „Kadi“ ( 49 )), ani aktů členských států provádějících právní předpisy Unie (případ „Åkerberg Fransson“ ( 50 )).

134.

Netýká se ani vnitrostátních opatření, která jsou odůvodněna z hlediska svobod pohybu, ale porušují základní právo zaručené Listinou (případ „ERT“ ( 51 )). V posledně zmíněném případě nejsou totiž základní práva uplatňována nezávisle, ale v rámci odůvodnění omezení svobod pohybu.

135.

Stanovisko, které zastávám a které spočívá ve vyloučení možnosti přezkoumávat tvrzené porušení Listiny nezávisle na otázce porušení svobod pohybu, se ve skutečnosti týká obou následujících případů. Na jedné straně Listina nemůže být uplatňována samostatně, pokud vnitrostátní opatření představují omezení, které v každém případě není odůvodněné z hlediska svobod pohybu (případ projednávaných věcí). Na straně druhé Listina nemůže být uplatňována samostatně, pokud takováto opatření nepředstavují žádné omezení svobod pohybu (případ „Keck a Mithouard“ ( 52 )).

136.

V prvně uvedeném případě, kterému odpovídají projednávané věci, je zjevné, že vyloučení možnosti samostatného uplatňování Listiny v praxi nepředstavuje žádný rozdíl, protože dotčená vnitrostátní opatření v každém případě odporují unijnímu právu.

137.

Skutečný praktický dopad právního názoru, který zde zastávám, se tudíž omezuje na vnitrostátní právní předpisy typu „Keck a Mithouard“. V takovémto případě by připuštění, že porušení Listiny může být zkoumáno nezávisle na porušení svobod pohybu, znamenalo, že všechny vnitrostátní právní předpisy, včetně těch, které tyto svobody neomezují, mohou být z hlediska Listiny přezkoumávány, pokud jsou spojeny se skutkovými okolnostmi spadajícími do působnosti uvedených svobod, tedy při každé přeshraniční situaci. Abych uvedl konkrétní příklad, znamenalo by to zejména, že by právní úprava zakazující noční práci v pekárnách, o níž Soudní dvůr rozhodl, že neporušuje volný pohyb zboží ( 53 ), mohla být napříště přezkoumávána z hlediska ustanovení Listiny (zejména článků 15 a 16).

138.

Takovýto výklad považuji za těžko slučitelný s čl. 6 odst. 1 SEU a čl. 51 odst. 2 Listiny, podle nichž ustanovení Listiny nijak nerozšiřují pravomoci Unie, jak jsou stanovené ve Smlouvách.

139.

Podle mě je třeba takovýto výklad odmítnout a vyloučit možnost přezkoumávání tvrzeného porušení Listiny nezávisle na otázce porušení svobod pohybu. Přesně takový přístup byl přijat v rozsudku Pelckmans Turnhout ( 54 ), v němž Soudní dvůr rozhodl, že Listina nemůže být uplatňována samostatně, pokud dotčená vnitrostátní právní úprava neomezuje svobody pohybu.

140.

Zdá se mi naopak, že rozsudek Pfleger a další ( 55 ), který se týkal vnitrostátní právní úpravy představující nedůvodné omezení volného pohybu služeb, ponechává určitou pochybnost, pokud jde o možnost samostatného uplatňování Listiny.

141.

V bodech 35 a 36 tohoto rozsudku Soudní dvůr správně připomíná, že Listiny se lze dovolávat v rámci hodnocení důvodů. V bodech 57 až 60 uvedeného rozsudku Soudní dvůr nicméně připustil zkoumání existence porušení článků 15 až 17 Listiny nezávisle na otázce porušení volného pohybu služeb (konstatovaného v bodech 39 až 56 téhož rozsudku) ( 56 ). Z mého pohledu tento přístup ponechává určitou pochybnost týkající se možnosti přezkoumávat tvrzené porušení Listiny nezávisle na otázce porušení svobod pohybu, kterou je třeba odstranit.

142.

Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Soudní dvůr na tento aspekt položených otázek odpověděl v tom smyslu, že pokud Soudní dvůr zkoumá vnitrostátní právní úpravu z hlediska svobod pohybu, tvrzené porušení základního práva zaručeného Listinou nemůže být přezkoumáno nezávisle na otázce porušení těchto svobod.

143.

Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky Szombathelyi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Szombathely, Maďarsko) odpověděl následovně:

„Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve sporech v původních řízeních, podle níž zanikají požívací práva a užívací práva k úrodné půdě, pokud není prokázáno, že tato práva byla založena mezi osobami s blízkým příbuzenským vztahem, a to bez ohledu na možnost držitele těchto práv obdržet od svého smluvního partnera finanční náhradu.

Článek 51 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že pokud Soudní dvůr přezkoumává vnitrostátní právní úpravu z hlediska svobod pohybu, tvrzené porušení základního práva zaručeného Listinou nemůže být přezkoumáno nezávisle na otázce porušení těchto svobod.“