EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62015TN0024
Case T-24/15: Action brought on 19 January 2015 — NICO v Council
Věc T-24/15: Žaloba podaná dne 19. ledna 2015 – NICO v. Rada
Věc T-24/15: Žaloba podaná dne 19. ledna 2015 – NICO v. Rada
Úř. věst. C 89, 16.3.2015, p. 35–36
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
16.3.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 89/35 |
Žaloba podaná dne 19. ledna 2015 – NICO v. Rada
(Věc T-24/15)
(2015/C 089/42)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Naftiran Intertrade Co. (NICO) Sàrl (Pully, Švýcarsko) (zástupci: J. Grayston, Solicitor, P. Gjørtler, G. Pandey a D. Rovetta, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozhodnutí Rady č. 2014/776/SZBP ze dne 7. listopadu 2014, kterým se mění rozhodnutí č. 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (1) a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1202/2014 ze dne 7. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (2), v rozsahu, v němž tyto akty zahrnuly žalobkyni do kategorie osob a subjektů, vůči nimž byla uložena omezující opatření; |
|
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů: porušení práva být vyslechnut, nedostatečné odůvodnění, porušení práva na obhajobu, zjevně nesprávné posouzení a porušení základního práva na vlastnictví.
Žalobkyně tvrdí, že ji Rada nevyslechla a že to není, zejména pokud jde o uložení současných smluvních závazků, odůvodněné žádnou skutečností. Dále Rada neuvedla dostatečné odůvodnění. Těmito opomenutími porušila Rada právo žalobkyně na obhajobu, včetně práva na účinnou soudní ochranu. Na rozdíl od tvrzení Rady není žalobkyně dceřinou společností společnosti NICO Ltd, jelikož již nepůsobí na Jersey a neexistuje v Íránu; Rada každopádně neodůvodnila, že i kdyby byla dceřinou společností, vznikla by z této skutečnosti hospodářská výhoda, která by byla v rozporu s cílem napadených aktů. Konečně přijetím opatření zasahujících do práva na vlastnictví a současných smluvních závazků žalobkyně porušila Rada základní právo na vlastnictví, přičemž tato opatření nelze považovat za přiměřená.