1. 

V rámci projednávaného kasačního opravného prostředku vyvstávají některé otázky týkající se postupu při přezkumu státních podpor. Svědčí to o tom, že třetí osoby či zúčastněné strany, které tvrdí, že se Komise při posuzování dotčených opatření setkala se závažnými obtížemi, a usilují tak o změnu rozhodnutí Evropské komise nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, se mohou ve skutečnosti samy s takovými obtížemi setkat.

2. 

Měly by navrhovatelky v projednávané věci být jedněmi z mála úspěšných? Z níže uvedených důvodů tento názor nezastávám.

3. 

Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti Club Hotel Loutraki AE, Vivere Entertainment AE, Theros International Gaming, Inc., Elliniko Casino Kerkyras, Casino Rodos, Porto Carras AE a Kazino Aigaiou AE (dále jen „navrhovatelky“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 8. ledna 2015, Club Hotel Loutraki a další v. Komise ( 2 ), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu na zrušení rozhodnutí Komise přijatého na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999 ( 3 ).

4.

Nařízení (ES) č. 659/1999 ( 4 ) bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) č. 2015/1589 ( 5 ) ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie. V době přijetí sporného rozhodnutí však bylo použitelné pouze nařízení č. 659/1999 ( 6 ).

5.

Článek 4 nařízení č. 659/1999 („Předběžné přezkoumání oznámení a rozhodnutí Komise“) stanoví:

„1.   Komise přezkoumá oznámení ihned po jeho obdržení. Aniž je dotčen článek 8, Komise přijme rozhodnutí podle odstavců 2, 3 nebo 4.

2.   Shledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že oznámené opatření není podporou, zaznamená tento nález ve formě rozhodnutí.

3.   Shledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem, pokud opatření spadá pod [čl. 107 odst. 1 SFEU], rozhodne, že opatření je slučitelné se společným trhem (dále jen „rozhodnutí nevznášet námitky“). Rozhodnutí blíže určí, která výjimka podle Smlouvy [o FEU] byla použita.

4.   Shledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem, rozhodne o zahájení postupu podle [čl. 108 odst. 2 SFEU] (dále jen „rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení“).

5.   Rozhodnutí podle odstavců 2, 3 a 4 jsou učiněna ve lhůtě dvou měsíců. Tato lhůta začíná v den následující po dni obdržení úplného oznámení. Oznámení je považováno za úplné, pokud Komise nepožádá o další informace ve lhůtě dvou měsíců od obdržení oznámení nebo od obdržení požadovaných dodatečných informací. Lhůta může být prodloužena se společným souhlasem Komise a dotyčného členského státu. Komise může případně stanovit kratší lhůty […].“

6.

Dne 1. prosince 2011 řecké orgány oznámily Komisi dvě opatření (dále jen „oznámená opatření“) ve prospěch Organismos Prognostikon Agonon Podosfairou AE (OPAP) (společnost zabývající se tipováním fotbalových výsledků).

7.

První opatření se týkalo udělení výhradní licence společnosti OPAP k provozování 35000 videoloterijních terminálů (dále jen „VLT“) na období deseti let, které skončí v roce 2022 (dále jen „dohoda VLT“), a to za poplatek 560 milionů eur.

8.

Druhé opatření se týkalo prodloužení výlučných práv již dříve udělených společnosti OPAP na provozování třinácti hazardních her jakýmikoli prostředky (dále jen „dodatek“) o deset let, tj. od roku 2020 do roku 2030. Dodatek stanovil, že společnost OPAP za tato práva zaplatí i) paušální částku ve výši 375 milionů eur a ii) řeckému státu daň ve výši 5 % z hrubých příjmů z dotčených her za období od 13. října 2020 do 12. října 2030.

9.

Dne 4. dubna 2012 šest společností provozujících kasina (tj. všechny navrhovatelky kromě společnosti Kazino Aigaiou AE) podalo stížnost k Evropské komisi s tím, že dohoda VLT zahrnuje poskytnutí státní podpory společnosti OPAP, která je neslučitelná s vnitřním trhem.

10.

Během jednání mezi Komisí a řeckými orgány probíhajícími v rámci oznámení bylo dohodnuto, že je třeba přijmout dodatek k původně předpokládanému plnění podle dohody VLT. V dopise ze dne 7. srpna 2012 se řecké orgány zavázaly k zavedení dodatečné daně z hrubých příjmů z hazardních her získaných společností OPAP z provozování VLT (dále jen „dodatečná daň“).

11.

Komise dne 3. října 2012 přijala sporné rozhodnutí. V něm dospěla k závěru, že s ohledem na dodatečnou daň zavedenou řeckými orgány neposkytovala oznámená opatření společnosti OPAP zvýhodnění, a nepředstavovala tudíž státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

12.

Návrhem došlým dne 29. ledna 2013 podaly navrhovatelky žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

13.

Na podporu svého návrhu navrhovatelky předložily čtyři důvody směřující ke zrušení: i) porušení čl. 108 odst. 2 SFEU a zneužití pravomoci tím, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení, jak ukládá uvedené ustanovení, ii) a iii) porušení povinnosti uvést odůvodnění, práva na řádnou správu a práva na účinnou soudní ochranu, pokud jde o utajení podstatných hospodářských údajů v nedůvěrné verzi sporného rozhodnutí, a iv) porušení čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že Komise při ověřování existence výhody poskytnuté společnosti OPAP zkoumala dohodu VLT společně s dodatkem.

14.

Usneseními ze dne 12. července a ze dne 12. září 2013 byl povolen vstup Řecké republiky a společnosti OPAP jako vedlejších účastnic na podporu návrhových žádání Komise.

15.

Po veřejném jednání konaném Tribunál v napadeném rozsudku zamítl žalobu v plném rozsahu a navrhovatelkám uložil nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené Komisí a společností OPAP.

16.

Kasačním opravným prostředkem se navrhovatelky domáhají toho, aby Soudní dvůr:

17.

Komise ve své kasační odpovědi navrhuje, aby Soudní dvůr:

18.

Společnost OPAP navrhuje, aby Soudní dvůr:

19.

Navrhovatelky, Komise a společnost OPAP přednesly ústní vyjádření na jednání konaném dne 2. června 2016.

20.

Navrhovatelky na podporu svých návrhových žádání předkládají tři důvody.

21.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise nebyla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Tribunál tím, že rozhodl, že Komise mohla vyjednávat a zohlednit dodatečnou daň zavedenou řeckými orgány, nerozlišil fázi předběžného přezkoumání od formálního vyšetřovacího řízení, což je zásadní pro ochranu procesních práv navrhovatelek. Dopustil se toho tím, že dospěl k nesprávnému závěru, že nic nenasvědčovalo tomu, že by se Komise při posuzování oznámených opatření setkala s „vážnými obtížemi“, na základě kterých by měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení.

22.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že Komise splnila povinnost uvést odůvodnění a že právo navrhovatelek na řádnou správu a účinnou soudní ochranu nebylo porušeno, ačkoli na základě nedůvěrné verze sporného rozhodnutí nebylo možné posoudit správnost výpočtů provedených Komisí.

23.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že společné posouzení dodatku a dohody VLT Komisí nebylo v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU.

24.

Dříve, než se budu podrobně věnovat jednotlivým důvodům kasačního opravného prostředku, bych se chtěl krátce zastavit u unijního postupu pro přezkoumávání státních podpor a postavení, které v rámci tohoto postupu mají zúčastněné strany – tj. kdokoli, jehož zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, jako je příjemce podpory nebo konkurenční podniky ( 7 ).

25.

Podle čl. 108 odst. 1 SFEU Komise průběžně zkoumá a kontroluje státní podpory. Každou novou podporu, kterou členské státy zamýšlejí poskytnout, oznámí Komisi tak, aby ji mohla přezkoumat ( 8 ). Jelikož oznamující členský stát nesmí v průběhu přezkumného řízení plánovanou podporu poskytnout, byla stanovena lhůta dvou měsíců, ve které má Komise učinit rozhodnutí o zrušení opatření ( 9 ) nebo zahájit druhou fázi řízení, tj. formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ( 10 ). Podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 Komise zahájí formální vyšetřovací řízení, shledá-li po předběžném přezkoumání, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem.

26.

Dále se budu v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku předloženého navrhovatelkami zabývat vymezením fáze předběžného přezkoumání a povinností zahájit formální vyšetřovací řízení. V tomto ohledu stačí připomenout pojem „pochybnosti“ který je v judikatuře Soudního dvora často označován jako „závažné obtíže“ ( 11 ) a který je klíčovým pojmem pro vymezení rozsahu předběžného přezkumu.

27.

Na tomto místě chci zdůraznit, že přezkum státních podpor je zaprvé a především řízením mezi Komisí a oznamujícím členským státem. Zúčastněné strany, jako jsou navrhovatelky, nejsou účastníky tohoto řízení a mají tak pouze okrajovou úlohu ( 12 ). Pouze v rámci formálního vyšetřovacího řízení čl. 108 odst. 2 SFEU Komisi ukládá, aby zúčastněné strany vyzvala k podání připomínek. Podle judikatury toto právo dává stranám možnost účastnit se správního řízení v rozsahu přiměřeném okolnostem projednávaného případu ( 13 ), ale neposkytuje jim stejná práva na obhajobu jako oznamujícímu členskému státu, který je účastníkem řízení a adresátem rozhodnutí ( 14 ). To je důležité mít na paměti při posuzování druhého důvodu kasačního opravného prostředku předloženého navrhovatelkami, který se týká nedostatečného odůvodnění.

28.

Aby bylo kompenzováno toto okrajové postavení zúčastněných stran, Soudní dvůr rozhodl, že každá zúčastněná strana může napadnout rozhodnutí o schválení přijaté Komisí na základě čl. 4 odst. 2 nebo čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, neboli jinak řečeno rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ( 15 ). Nicméně zúčastněná strana nemůže zpochybnit opodstatněnost takového rozhodnutí, aniž by v souladu s čl. 263 odst. 4 SFEU prokázala, že je jím bezprostředně a osobně dotčena. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku předloženého navrhovatelkami vyvstává otázka, zda tento požadavek splňují.

29.

S přihlédnutím k těmto rysům přezkumu státních podpor a k postavení zúčastněných stran se dále budu zabývat jednotlivými otázkami, které vyplývají z kasačního opravného prostředku.

30.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil čl. 108 odst. 3 SFEU a čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a 3, jakož i čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999, když že rozhodl, že Komise neměla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

31.

Komise vznáší námitku nepřípustnosti nejen stran tohoto důvodu, ale i celého kasačního opravného prostředku. Kromě toho je podle společnosti OPAP první důvod kasačního opravného protředku zčásti nepřípustný. V každém případě považuje Komise, jakož i společnost OPAP první důvod za neopodstatněný.

32.

Komise tvrdí, že kasační opravný prostředek by měl být odmítnut v celém rozsahu jako zjevně nepřípustný, neboť pouze opakuje nebo doslovně přebírá žalobní důvody a argumenty, které již byly uplatněny v prvním stupni, a žádá tak Soudní dvůr o opětovný přezkum žaloby předložené v prvním stupni.

33.

Je jistě pravda, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jejichž zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen ( 16 ). Kasační opravný prostředek, který pouze opakuje nebo doslovně přebírá žalobní důvody a argumenty, které již byly uplatněny před Tribunálem, je nepřípustný. ( 17 )

34.

Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, však navrhovatelky uvádějí kritizované části rozsudku Tribunálu a napadají výklad judikatury předložený Tribunálem způsobem dostačujícím k tomu, aby byl kasační opravný prostředek přípustný. Námitka Komise týkající se nepřípustnosti musí být proto zamítnuta.

35.

K této obecné námitce Komise týkající se nepřípustnosti společnost OPAP dodává, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný v rozsahu, v němž navrhovatelky zpochybňují posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem.

36.

Navrhovatelky podle mého názoru nezpochybňují posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem. Navrhovatelky svými argumenty posuzovanými s ohledem na jejich kontext jasně zpochybňují právní posouzení Tribunálu týkající se vymezení fáze předběžného přezkoumání. To je právní otázka, jež je v řízení o kasačním opravném prostředku přípustná.

37.

První důvod kasačního opravného prostředku se týká vymezení fáze předběžného přezkoumání a povinnosti Komise zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zaprvé dospěl k závěru, že Komise mohla legálně akceptovat změnu již oznámených opatření, a zadruhé když dospěl k závěru, že Komise při předběžném přezkoumání nezaznamenala závažné obtíže.

38.

Pokud jde o první tvrzení navrhovatelek, že v rámci předběžného přezkoumání Komise neměla přihlížet ke změnám oznámených opatření, jež provedly řecké orgány, stačí uvést následující.

39.

Tribunál v bodě 42 napadeného rozsudku správně uvedl, že Soudní dvůr již konstatoval, že po předběžném přezkoumání má Komise pravomoc přijmout rozhodnutí na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999, ve kterém konstatuje, že se nejedná o státní podporu, přičemž vezme na vědomí závazky nabídnuté dotyčným členským státem ( 18 ).

40.

Podstata prvního důvodu kasačního opravného prostředku však spočívá v určení, zda Komise během předběžného přezkumu zaznamenala závažné obtíže vyžadující zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Tribunál v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, ovšem navrhovatelky tento závěr jasně odmítají.

41.

Před tím, než se budu zabývat argumenty, které předložily navrhovatelky na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je užitečné připomenout některé zásady vyplývající z judikatury Soudního dvora týkající se fáze předběžného přezkoumání, pojmu „závažné obtíže“ a povinnosti zahájit formální vyšetřovací řízení.

42.

Zaprvé Soudní dvůr konstatoval, že účelem fáze předběžného přezkoumání je umožnit Komisi utvořit si prvotní názor na charakter dotčeného opatření jako státní podpory a soulad této podpory s vnitřním trhem ( 19 ).

43.

Zadruhé, jak již bylo uvedeno výše v bodě 25, z čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 vyplývá, že Komise je povinna zahájit formální vyšetřovací řízení, pokud má po předběžném přezkoumání pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem. Soudní dvůr se touto otázkou již zabýval a konstatoval, že formální vyšetřovací řízení je nezbytné vždy, když Komise zaznamená závažné obtíže při rozhodování o tom, zda je podpora slučitelná s vnitřním trhem ( 20 ). V takovém případě musí zahájit formální vyšetřovací řízení a nedisponuje v tomto ohledu žádnou posuzovací pravomocí ( 21 ). Soudní dvůr konstatoval, že tytéž zásady platí v případě, kdy má Komise pochybnosti o samotné kvalifikaci zkoumaného opatření jako podpory. ( 22 )

44.

Zatřetí Komise může v souladu s účelem čl. 108 odst. 3 SFEU a v souladu s povinností řádné správy zahájit mimo jiné jednání s oznamujícím členským státem nebo třetími stranami s cílem překonat ještě ve fázi předběžného přezkoumání obtíže, s nimiž se případně setká. Tato pravomoc spočívá v tom, že Komise může přizpůsobit svůj postoj výsledkům vedeného jednání, přičemž toto přizpůsobení se nelze a priori vykládat v tom smyslu, že prokazuje existenci závažných obtíží ( 23 ).

45.

Začtvrté z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pojem závažné obtíže má objektivní povahu a že existenci těchto obtíží je třeba hledat jak v okolnostech, za kterých bylo napadené opatření přijato, tak v jeho obsahu, a zároveň dávat do souvislosti posouzení, z něhož vychází rozhodnutí Komise, s informacemi, které měla k dispozici při přijetí rozhodnutí o slučitelnosti dotčeného opatření podpory s vnitřním trhem ( 24 ).

46.

Zapáté Soudní dvůr konstatoval, že důkazní břemeno týkající se existence závažných obtíží nese strana, která zpochybňuje rozhodnutí o schválení přijaté Komisí na základě čl. 4 odst. 2 nebo čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999 ( 25 ).

47.

Navrhovatelky v projednávané věci tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise nebyla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení poté, co dospěla k závěru, že dohodou VLT posuzovanou ve spojení s dodatkem byla společnosti OPAP poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V dané době si podle nich Komise musela být vědoma toho, že dohoda VLT představuje (pravděpodobně neslučitelnou) podporu. Chápu-li argumenty navrhovatelek správně, Komise jinými slovy musela zaznamenat závažné obtíže při posuzování oznámených opatření a měla zahájit formální vyšetřovací řízení. Kromě toho navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil několika pochybení v bodech 50 až 53 napadeného rozsudku, což podle jejich názoru vedlo k nesprávnému závěru, že Komise během posuzování oznámených opatření nezaznamenala závažné obtíže. Navrhovatelky se v podstatě snaží prokázat, že Tribunál tím, že rozhodl, že řecké orgány mohly po několika kolech výpočtů a přepočtů provést změny v původně oznámených opatření, ve skutečnosti omezil povinnost Komise zahájit formální vyšetřování na případy neshody mezi Komisí a oznamujícím členským státem. Navrhovatelky konečně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když při prokazování existence závažných obtíží posuzoval skutkové okolnosti předložené v prvním stupni odděleně, ačkoli je měl za účelem zjištění existence obtíží zkoumat společně.

48.

Pravděpodobně mohou nastat situace, kdy lze Komisi vytýkat, že příliš rozšířila fázi předběžného přezkoumání, a upřela tak zúčastněným stranám právo zapojit se do přezkumného řízení, domnívám se však, že v tomto konkrétním případě Tribunál dospěl ke správnému závěru, tj. že Komise při posuzování oznámených opatření nezaznamenala závažné obtíže, které by si žádaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

49.

Především, jak Tribunál konstatoval v bodě 43 napadeného rozsudku, Komise může zahájit jednání s oznamujícím členským státem a toto právo s sebou přirozeně nese i to, že Komise může sladit svůj postoj s výsledky takového jednání.

50.

Z napadeného rozsudku ( 26 ) kromě toho vyplývá, že účelem jednání mezi Komisí a řeckými orgány bylo stanovení vhodné výše plnění, které má společnost OPAP poskytnout za výlučná práva vyplývající z dohody VLT a dodatku, a že závazky přijaté řeckými orgány v tomto konkrétním případě nevedly ke změně povahy původně oznámených opatření, ale jejich cílem bylo pouze zvýšit výši plnění poskytovaného na základě dohody VLT.

51.

Pokud bychom kromě toho sdíleli názor navrhovatelek, tj. že výše plnění, které má poskytnout společnost OPAP za výlučná práva, má zásadní význam při rozhodování o existenci podpory a že tedy původně oznámená výše plnění nemůže být změněna bez zapojení zúčastněných stran v rámci formálního vyšetřovacího řízení, Komise by pak v tomto konkrétním případě nemohla během fáze předběžného přezkoumání vůbec zahájit jednání s řeckými orgány, neboť výpočet ceny byl jediným předmětem těchto jednání.

52.

Uznávám, že předběžné přezkoumání, které je prima facie přezkumem oznámeného opatření, nemůže trvat neomezenou dobu, v tomto konkrétním případě mám však za to, že lhůta na přezkum v délce deseti měsíců se nejeví jako nepřiměřená vzhledem k politickým a ekonomickým okolnostem dané věci ( 27 ). Je třeba připomenout, že Řecko v rozhodné době zažívalo vážnou finanční a politickou krizi a že probíhala diskuse o tom, zda bude muset opustit eurozónu, což by samozřejmě mělo vliv na výsledek jednání mezi Komisí a řeckými orgány ohledně plnění, které má společnost OPAP poskytnout za výlučná práva na základě dohody VLT a dodatku. Na vysoký počet výpočtů a přepočtů výše plnění a délku řízení je třeba nahlížet v tomto kontextu.

53.

Kromě toho je důležité mít na paměti, že Soudní dvůr konstatoval, že „pochybnosti“ nebo „závažné obtíže“ musí existovat ve chvíli, kdy Komise přijímá rozhodnutí týkající se oznámeného opatření. To je okamžik, kdy Komise vyjádří své konečné stanovisko, neboli v kontextu tohoto kasačního opravného prostředku okamžik, kdy Komise přijala sporné rozhodnutí ( 28 ).

54.

Proto není podle mého názoru rozhodující, zda Komise, jak tvrdí navrhovatelky, při předběžném přezkoumání zjistila, že opatření, která jí byla původně oznámena, poskytují hospodářskou výhodu společnosti OPAP. Důležité je, zda tomu tak bylo v době, kdy Komise přijala sporné rozhodnutí.

55.

Vzhledem k relativně nízkému počtu případů, ve kterých se zúčastněné straně podařilo změnit rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení, musí být zúčastněná strana, aby byla úspěšná – pokud Komise sama nevyjádřila pochybnosti o kvalifikaci opatření jako podpory nebo o slučitelnosti takového opatření s vnitřním trhem ( 29 ) – schopna prokázat, že Komise v době přijetí napadeného rozhodnutí neměla k dispozici všechny potřebné informace vylučující jakékoli pochybnosti, pokud jde buď o kvalifikaci oznámeného opatření jako podpory nebo o jeho slučitelnost s vnitřním trhem ( 30 ), nebo podpůrně, že Komise neprovedla dostatečnou či přiměřenou analýzu relevantních informací ( 31 ).

56.

Argumenty navrhovatelek týkající se přezkumného řízení nejsou takové povahy, aby jimi byla zpochybněna zjištění Tribunálu, že Komise na konci fáze předběžného přezkoumání nezaznamenala „závažné obtíže“ či jinými slovy neměla „pochybnosti“, pokud jde o kvalifikaci oznámených opatření či jejich slučitelnost s vnitřním trhem. Opačné tvrzení navrhovatelek tak musí být zamítnuto jako neopodstatněné.

57.

Konečně je podle mého názoru neopodstatněné tvrzení navrhovatelek, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když při prokazování existence závažných obtíží zkoumal skutkové okolnosti předložené v prvním stupni odděleně, ačkoli tyto skutečnosti měly být posuzovány společně. Tribunál shledal, že žádný z argumentů předložených navrhovatelkami nepotvrdil existenci závažných obtíží (včetně délky řízení) ( 32 ) a že délka předběžného přezkoumání nespostačovala sama o sobě k tomu, aby bylo konstatováno, že Komise zaznamenala závažné obtíže ( 33 ), a poté rozhodl, že délka předběžného přezkoumání se nejeví vzhledem k okolnostem dané věci jako nepřiměřená ( 34 ). Tribunál jinými slovy posuzoval všechny argumenty předložené navrhovatelkami společně a dospěl k závěru, že neprokázaly existenci závažných obtíží.

58.

S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise nebyla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení. První důvod kasačního opravného prostředku vznesený navrhovatelkami by tedy měl být zamítnut.

59.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil článek 296 SFEU, jakož i jejich právo na řádnou správu a právo na účinnou soudní ochranu podle článků 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, když rozhodl, že nedůvěrná verze sporného rozhodnutí byla dostatečně odůvodněná, a to i přes začernění podstatných hospodářských údajů.

60.

Komise vznesla námitky proti přípustnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku. Komise podporovaná společností OPAP považuje v každém případě druhý důvod kasačního opravného prostředku za neopodstatněný.

61.

Námitka nepřípustnosti druhého důvodu kasačního opravného prostředku vznesená Komisí se ubírá stejným směrem jako její obecná námitka nepřípustnosti, kterou jsem se již zabýval v bodech 32 až 34.

62.

Soudní dvůr má rozhodnout o tom, zda nedůvěrná verze sporného rozhodnutí měla navrhovatelkám umožnit ověřit a Tribunálu umožnit přezkoumat platnost poskytnutých hospodářských údajů a správnost výpočtů Komise, jak tvrdí navrhovatelky, či i o tom, zda Tribunál správně rozhodl, že to nebylo nezbytné ke splnění povinnosti uvést odůvodnění a k dodržení práva navrhovatelek na řádnou správu a účinnou soudní ochranu.

63.

Jak již bylo uvedeno výše v bodě 28, zúčastněná strana může napadnout rozhodnutí o schválení přijaté Komisí na základě čl. 4 odst. 2 nebo čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, jinými slovy rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Aby tato strana mohla řádně uplatnit právo na soudní přezkum, musí jí být sděleno odůvodnění přijatého rozhodnutí. Na povinnost uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU je třeba nahlížet v této souvislosti, a tato povinnost Komisi ukládá, aby náležitě zohlednila zájem, který mohou mít třetí strany na získání těchto vysvětlení ( 35 ).

64.

Soudní dvůr konstatoval, že povinnost chránit důvěrné informace podle článku 337 SFEU nemůže odůvodnit nedostatky v odůvodnění a povinnost zachovávat důvěrnou povahu informací nelze vykládat natolik extenzivně, že tím bude povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí zbavena své podstaty ( 36 ).

65.

Výše citovaná judikatura se sice musí stejnou měrou vztahovat na nedůvěrnou verzi sporného rozhodnutí, ke které mají přístup zúčastněné strany, jako jsou navrhovatelky, avšak navrhovatelky podle všeho nepochopily rozsah povinnosti Komise uvést odůvodnění.

66.

Podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného opatření a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, který dotčené opatření přijal tak, aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum ( 37 ).

67.

Sporné rozhodnutí je rozhodnutím přijatým na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999, tj. rozhodnutím, kterým Komise konstatuje, že oznámená opatření nejsou státní podporou. Zájem třetích stran na takovém rozhodnutí spočívá v tom, že je Komise svým rozhodnutím nezahájit formální vyšetřovací řízení údajně zbavila jejich práva podílet se na rozhodovacím procesu (podrobněji viz výše bod 27). Zúčastněné strany proto musí být informovány o důvodech takového rozhodnutí s dostatečnou přesností, aby mohly zjistit, zda existují náznaky závažných obtíží vyžadující zahájení formálního vyšetřovacího řízení. V tomto konkrétním případě byly téměř všechny hospodářské údaje začerněny. Aby Komise mohla náležitě splnit svou povinnost uvést odůvodnění, metoda výpočtu použitá Komisí i její jednotlivé prvky musí jasně vyplývat z nedůvěrné verze rozhodnutí.

68.

Tribunál v bodě 74 napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, že odůvodnění nedůvěrné verze sporného rozhodnutí i) jasně popisuje metodiku použitou Komisí a ii) umožňuje navrhovatelkám porozumět důvodům Komise tak, aby mohly formulovat důvody pro zrušení. Tribunál mimo jiné konstatoval, že sporné rozhodnutí uvádí kritérium, které Komise zamýšlela použít při rozhodování, zda sporná opatření představovala zvýhodnění ( 38 ), a vysvětluje, jak Komise vypočítala čistou aktuální hodnotu dohody VLT a dodatku ( 39 ). Tribunál dále uvedl, že sporné rozhodnutí uvádí, proč Komise považovala za vhodné posoudit tato dvě opatření společně. Rozhodnutí rovněž upřesňuje, že zvýšení plnění stanoveného v dohodě VLT, jež řecké orgány slíbily v závazku předloženém dne 7. srpna 2012, zajistilo, aby výše plnění dostatečným způsobem vyloučila jakékoliv zvýhodnění. Tribunál konečně poznamenává, že sporné rozhodnutí rovněž uvádí metodu výpočtu tohoto dodatečného plnění.

69.

S ohledem na výše uvedené se domnívám, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění či právo navrhovatelek na řádnou správu a účinnou soudní ochranu, a to bez ohledu na skutečnost, že nedůvěrná verze sporného rozhodnutí navrhovatelkám neumožnila posoudit hospodářské údaje a správnost výpočtů provedených Komisí.

70.

Vzhledem k tomu by měl být druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

71.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky v podstatě tvrdí, že Tribunál porušil čl. 107 odst. 1 SFEU, když rozhodl, že Komise byla oprávněna zkoumat dohodu VLT a dodatek společně, přestože tyto dvě dohody podle jejich názoru ovlivňují rozdílné trhy, což by pravděpodobně prokázala předchozí analýza trhu.

72.

Komise tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku předložený navrhovatelkami by měl být odmítnut pro nepřípustnost z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Komise podporovaná společností OPAP v každém případě považuje třetí důvod kasačního opravného prostředku za neopodstatněný.

73.

Komise stejně jako předtím Tribunál tvrdí, že navrhovatelky, které napadly opodstatněnost sporného rozhodnutí, neprokázaly, že jsou oznámenými opatřeními bezprostředně a osobně dotčeny.

74.

Navrhovatelky zřejmě nepopírají, že zpochybňují opodstatněnost sporného rozhodnutí, ale tvrdí, že vzhledem k tomu, že Tribunál v prvním stupni rozhodl o opodstatněnosti čtvrtého důvodu pro zrušení, aniž předtím zkoumal přípustnost, a vzhledem k tomu, že je toto rozhodnutí pro navrhovatelky závazné, jsou aktivně legitimovány napadnout tuto část rozsudku. Jejich právo podat opravný prostředek by jinak bylo nepřiměřeně omezeno pouze z toho důvodu, že se Tribunál rozhodl nezkoumat jejich aktivní legitimaci v zájmu hospodárnosti řízení.

75.

Do jisté míry sice lze souhlasit s argumentací navrhovatelek, že metoda zvolená Tribunálem, tj. posuzování věci samé bez zkoumání aktivní legitimace, mohla navrhovatelky uvést do nepříznivého postavení zejména v případě, shledá-li Soudní dvůr, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o závěry týkající se opodstatněnosti důvodu pro zrušení ( 40 ), nicméně z judikatury Soudního dvora vyplývá, že otázka nepřípustnosti pro nedostatek aktivní legitimace je otázkou veřejného pořádku, kterou Soudní dvůr může, a dokonce musí přezkoumat i bez návrhu ( 41 ).

76.

Navrhovatelky ve svých vyjádřeních před Soudním dvorem neprokázaly, ačkoliv jim byla poskytnuta příležitost reagovat na vyjádření Komise, že by v projednávané věci bylo splněno některé z kritérií stanovených v čl. 263 odst. 4 SFEU. Z vyjádření Komise vyplývá, že navrhovatelky tvrdily, že jsou přímými konkurenty společnosti OPAP, neboť jejich herní automaty jsou údajně v soutěžním vztahu s VLT, na něž se vztahuje dohoda VLT, ovšem nepodařilo se jim prokázat existenci takového vztahu ani to, že oznámená opatření podstatným způsobem zasahují do individuálního postavení každé z navrhovatelek na trhu ( 42 ).

77.

Souhlasím s Komisí v tom, že navrhovatelky neprokázaly, že byly aktivně legitimovány k napadení opodstatněnosti sporného rozhodnutí, takže třetí důvod kasačního opravného prostředku by měl být odmítnut pro nepřípustnost.

78.

Nicméně pro případ, že Soudní dvůr nebude s mým návrhem souhlasit, se budu zabývat opodstatněností třetího důvod kasačního opravného prostředku.

79.

Z třetího důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá otázka, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise mohla při rozhodování o existenci výhody posuzovat dohodu VLT a dodatek společně, aniž předem definovala trh(y) ovlivněný/é těmito dohodami. Podle navrhovatelek musí být trh předem definován, neboť čl. 107 odst. 1 SFEU umožňuje společné posuzování jednotlivých opatření státní podpory pouze v případě, kdy tato opatření ovlivňují stejný trh.

80.

Aby bylo možné odpovědět na otázku vyplývající z třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je nezbytné vyložit pojem „zvýhodnění“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

81.

Je nesporné, že zvýhodněním ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU se rozumí každé hospodářské zvýhodnění, které by příjemce za obvyklých podmínek na trhu nezískal ( 43 ). Aby Komise mohla rozhodnout, zda se jedná o zvýhodnění, je povinna vždy přezkoumat všechna oznámená opatření v jejich správném kontextu a přihlédnout k relevantním znakům sporné operace ( 44 ).

82.

Tribunál v bodech 92 a 93 napadeného rozsudku zkoumal kontext, v němž byla oznámená opatření přijata. Shledal mimo jiné, že finalizace dohody VLT a dodatku probíhala ve stejné době, že sledují stejný cíl (tj. zvýšit tržní hodnotu společnosti OPAP s ohledem na její plánovanou privatizaci) a že poplatky, které měla společnost OPAP zaplatit za poskytnutí dvou kategorií výlučných práv, byly splatné ve stejnou dobu. S ohledem na to Tribunál potvrdil závěry Komise, tj. že bylo vhodné a nezbytné posuzovat oznámená opatření společně v rámci jediného oznámení.

83.

Nejeví se, že by navrhovatelky zpochybňovaly skutečnost, že hospodářská situace je relevantní při prokazování existence zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Navrhovatelky však tvrdí, že před přijetím rozhodnutí o vhodnosti společného posouzení je třeba provést analýzu trhu. Prokáže-li totiž tato analýza trhu, že oznámená opatření se vztahují na dva rozdílné trhy, je společné posouzení těchto opatření vyloučeno, neboť by tak mohlo dojít k zastření zvýhodnění poskytnutého jedním z těchto opatření. Navrhovatelky tvrdí, že společné posouzení dohody VLT a dodatku (které údajně ovlivňují dva rozdílné trhy) v projednávané věci umožnilo společnosti OPAP snížit ceny na konkurenčním trhu VLT tím, že účtovala neúměrně vysoké ceny na trhu třinácti hazardních her pokrytých dodatkem, na něž byla společnosti OPAP udělena výhradní koncese.

84.

Komise uvádí, že relevance vymezení trhu, pokud jde o státní podpory, se v první řadě omezuje na určení, zda konkrétní opatření narušuje hospodářskou soutěž nebo ovlivňuje obchod mezi členskými státy ( 45 ). Kromě toho by toto vymezení mohlo mít význam také při rozhodování o selektivitě opatření ( 46 ). Ani o jednom z těchto dvou hledisek určení existence státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU nebylo ve sporném rozhodnutí pojednáno.

85.

Argumenty navrhovatelek týkající se toho, proč je předchozí vymezení trhu důležité v této konkrétní věci, navíc nejsou relevantní.

86.

I za předpokladu, že společnost OPAP mohla, jak tvrdí navrhovatelky, využívat křížové subvencování mezi dvěma údajně rozdílnými trhy, takový postup podle mého názoru vůbec nesouvisí s odděleným nebo společným posuzováním dohody VLT a dodatku. Co by mohlo umožňovat takovou praxi, pokud by byla prokázána, je skutečnost, že společnost OPAP již má monopol na třináct hazardních her, na které se vztahuje dodatek. Cena zaplacená za dohodu VLT jinými slovy nesouvisí s možností společnosti OPAP účtovat neúměrně vysoké ceny za provozování třinácti hazardních her, na něž se vztahuje dodatek.

87.

Tribunál uvádí, že navrhovatelky nedoložily své tvrzení, že společnost OPAP může libovolně zvyšovat ceny, pokud jde o třináct hazardních her, na něž se vztahuje dodatek. Jedná se však o skutkovou otázku, jak uvedla Komise, jež nepodléhá přezkumu Soudního dvora.

88.

Navrhovatelky dále tvrdí, že hospodářský rámec musí být definován objektivně a že členské státy nemohou volně vytvářet kontext opatření státní podpory. Podle jejich názoru Řecko oznámilo dohodu VLT a dodatek společně s cílem maximalizovat veřejné příjmy.

89.

Tento argument tedy musí být zamítnut jako zjevně neopodstatněný. Jak uvádí Komise, členský stát jako tvůrce opatření musí mít vliv na rámec, ve kterém jsou opatření přijímána. Právě členský stát rozhoduje o tom, která opatření zamýšlí přijmout, a oznamuje je Komisi. Komisi poté přísluší posoudit oznámená opatření, a to s ohledem na všechny jejich relevantní rysy.

90.

Navrhovatelky nepředložily žádné další právní argumenty, které by mohly zpochybnit platnost rozhodnutí Tribunálu a které se týkají společného posouzení oznámených opatření. Z těchto důvodů se domnívám, že je třeba zamítnout i třetí důvod kasačního opravného prostředku, a tudíž i kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

91.

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Komise, jakož i společnost OPAP náhradu nákladů řízení požadovaly a navrhovatelky neměly ve věci úspěch.

92.

Ve světle předchozích úvah navrhuji, aby Soudní dvůr: