Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci T‑708/14,

Marpefa, SL, se sídlem v Barceloně (Španělsko), zastoupená I. Barroso Sánchez-Lafuentem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM),

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla

Kabushiki Kaisha Sony Computer Entertainment, se sídlem v Tokiu (Japonsko),

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutím druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 2. a 4. července 2014 (věci R 1813/2013-2, R 2013/2013-2, R 1626/2013-2 a R 1631/2013-2) týkajícím se námitkových řízení mezi společnostmi Marpefa, SL a Kabushiki Kaisha Sony Computer Entertainment,

TRIBUNÁL (šestý senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a A. M. Collins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává toto

Usnesení

Odůvodnění rozsudku

Skutkový stav a řízení

1. Druhý odvolací senát Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) rozhodnutími ze dne 2. a 4. července 2014 (věci R 1813/2013-2, R 2013/2013-2, R 1626/2013-2 a R 1631/2013-2), týkajícími se námitkových řízení mezi společnostmi Marpefa, SL a Kabushiki Kaisha Sony Computer Entertainment (dále jen „napadená rozhodnutí“), zamítl námitky podané žalobkyní proti zápisu obrazové ochranné známky Společenství PSVITA a slovních ochranných známek Společenství PSVITA a PLAYSTATION VITA. Tato rozhodnutí byla doručena žalobkyni dne 11. a 15. července 2014.

2. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu elektronickou poštou dne 22. září 2014 žalobkyně podala projednávanou žalobu.

3. Dne 30. září 2014 došly kanceláři Tribunálu papírová verze žaloby a doprovázející dopis ze dne 26. září 2014, jakož i šest osvědčených stejnopisů žaloby a některé strany opravující žalobu. Doprovázející dopis, který nebyl zaslán elektronickou poštou, obsahoval vlastnoruční podpis advokáta žalobkyně. Žaloba byla naskenovaným stejnopisem, opatřeným naskenovaným podpisem advokáta žalobkyně, a nikoli jeho vlastnoručním podpisem. Soudní kancelář na tuto skutečnost upozornila advokáta žalobkyně.

4. Advokát žalobkyně dopisem ze dne 1. října 2014, došlým soudní kanceláři dne 2. října 2014, zaslal kanceláři poslední stranu žaloby (stranu 17) obsahující jeho vlastnoruční podpis. Tento podpis však nebyl totožný s podpisem nacházejícím se na žalobě zaslané elektronickou poštou dne 22. září 2014, o čemž byl advokát žalobkyně informován telefaxem ze dne 23. října 2014.

Návrhová žádání žalobkyně

5. Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

– zrušil napadená rozhodnutí;

– zrušil zápis ochranných známek pro dotčené výrobky a služby;

– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

6. Podle článku 111 jednacího řádu Tribunálu je-li určitý návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál, aniž by pokračoval v řízení, rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.

7. V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou a na základě tohoto článku rozhoduje, aniž by pokračoval v řízení.

8. Podle čl. 65 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) se žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM musí podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného rozhodnutí. V souladu s čl. 102 odst. 2 jednacího řádu se procesní lhůty prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

9. Podle ustálené judikatury je tato lhůta k podání žaloby kogentní, jelikož byla zavedena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací a zabránění jakékoli diskriminaci či svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti, a přísluší soudu Evropské unie, aby i bez návrhu ověřil, zda byla tato lhůta dodržena (obdobně viz rozsudek ze dne 23. ledna 1997, Coen, C‑246/95, Recueil, EU:C:1997:33, bod 21; rozsudek ze dne 18. září 1997, Mutual Aid Administration Services v. Komise, T‑121/96 a T‑151/96, Recueil, EU:T:1997:132, body 38 a 39, a usnesení ze dne 3. října 2012, Tecnimed v. OHIM – Ecobrands (ZAPPER-CLICK), T‑360/10, EU:T:2012:517, bod 12).

10. Jak bylo v projednávané věci uvedeno v bodě 1 výše, napadená rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 11. a 15. července 2014.

11. Z pravidel pro výpočet procesních lhůt stanovených v čl. 101 odst. 1 a v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu vyplývá, že lhůty k podání žaloby uplynuly dne 22. a 25. září 2014.

12. Podle čl. 43 odst. 1 jednacího řádu „[p]rvopis každého podání musí být podepsán zmocněncem nebo advokátem účastníka řízení“.

13. Na základě čl. 43 odst. 6 jednacího řádu je den, kdy je stejnopis podepsaného prvopisu podání doručen do kanceláře Tribunálu telefaxem nebo elektronickou poštou, rozhodný pro účely zachování procesních lhůt pouze v případě, že podepsaný prvopis podání je doručen do této kanceláře do deseti dnů po přijetí telefaxu či elektronické pošty. Navíc bod 7 Praktických pokynů pro účastníky řízení před Tribunálem (Úř. věst. 2012, L 68, s. 23, oprava v Úř. věst. 2012, L 73, s. 23) stanoví, že v případě odchylek mezi podepsaným prvopisem a dříve doručeným stejnopisem bude vzat v úvahu pouze okamžik doručení podepsaného prvopisu.

14. Jestliže předání textu zaslaného elektronickou poštou nesplňuje podmínky právní jistoty uložené článkem 43 jednacího řádu, den, kdy je stejnopis žaloby zaslán telefaxem či elektronickou poštou, nemůže být rozhodný pro účely zachování lhůty k podání žaloby, a pro účely zachování lhůty k podání žaloby musí být vzat v úvahu pouze okamžik doručení podepsaného prvopisu (obdobně viz usnesení ze dne 13. prosince 2013, Marcuccio v. Komise, F‑2/13, Sbírka VS, EU:F:2013:214, bod 43, potvrzené v rámci kasačního opravného prostředku usnesením ze dne 22. května 2014, Marcuccio v. Komise, T‑148/14 P, Sbírka VS, EU:T:2014:315, bod 9 a citovaná judikatura).

15. Kromě toho pro účely řádného doručení jakéhokoli podání článek 43 jednacího řádu upravující možnost, aby byl jako den podání žaloby vzat v úvahu den, kdy byl elektronickou poštou zaslán stejnopis podepsaného prvopisu, ukládá zástupci účastníka řízení, aby vlastnoručně podepsal prvopis podání před tím, než jej zašle elektronickou poštou, a tento prvopis doručil do kanceláře Tribunálu do následujících deseti dnů. Za těchto podmínek jestliže se zpětně ukáže, že podepsaný prvopis podání, který byl fyzicky doručen do kanceláře Tribunálu ve lhůtě deseti dnů následujících po jeho zaslání elektronickou poštou, neobsahuje přinejmenším tentýž podpis, jako je podpis uvedený na dokumentu zaslaném elektronickou poštou, tato skutečnost stačí ke konstatování, že oba tyto dokumenty jsou odlišné, třebaže podpisy na dokumentech skutečně umístila tatáž osoba (obdobně viz usnesení Marcuccio v. Komise, bod 14 výše, EU:F:2013:214, body 40 a 41).

16. V projednávané věci žaloba obsahující naskenovaný podpis došla kanceláři Tribunálu elektronickou poštou dne 22. září 2014, tedy před uplynutím lhůty k podání žaloby.

17. Papírová verze žaloby došla kanceláři Tribunálu dne 30. září 2014. Jednalo se však o naskenovaný stejnopis prvopisu žaloby, na němž se nacházel pouze naskenovaný podpis advokáta žalobkyně (viz bod 3 výše). Tato žaloba tedy neobsahovala vlastnoruční podpis advokáta žalobkyně. Je zajisté pravda, že na doprovázejícím dopise došlém soudní kanceláři dne 30. září 2014 byl uveden vlastnoruční podpis advokáta. Elektronická pošta zaslaná dne 22. září 2014 však tento doprovázející dopis neobsahovala. Nelze tedy mít za to, že žaloba byla podepsána vlastnoručně a odpovídá prvopisu žaloby zaslané elektronickou poštou.

18. Je tedy nutno konstatovat, že dokument, který došel kanceláři Tribunálu elektronickou poštou dne 22. září 2014, není reprodukcí prvopisu žaloby došlého soudní kanceláři dopisem dne 30. září 2014.

19. Navíc nedoručení podepsaného prvopisu žaloby do deseti dnů poté, co kancelář Tribunálu přijala stejnopis žaloby elektronickou poštou, nelze považovat za zhojené v důsledku toho, že dne 2. října 2014 byla doručena strana z prvopisu žaloby obsahující vlastnoruční podpis advokáta žalobkyně. Toto podání, jehož předmětem navíc není úplné znění prvopisu žaloby, totiž obsahuje podpis, který není totožný s podpisem nacházejícím se na žalobě zaslané elektronickou poštou dne 22. září 2014 (viz bod 4 výše).

20. Podepsaný prvopis žaloby tedy nebyl soudní kanceláři doručen do deseti dnů poté, co tato kancelář přijala stejnopis žaloby elektronickou poštou.

21. V tomto případě je v souladu s čl. 43 odst. 6 jednacího řádu pro účely zachování lhůty k podání žaloby rozhodný pouze den doručení podepsaného prvopisu žaloby [usnesení ze dne 28. dubna 2008, PubliCare Marketing Communications v. OHIM (Publicare), T‑358/07, EU:T:2008:130, bod 13, a ze dne 28. listopadu 2011, Noscira v. OHIM – Agouron Pharmaceuticals (ZENTYLOR), T‑307/11, EU:T:2011:697, bod 15].

22. V projednávané věci dokumenty zaslané žalobkyní spolu s doprovázejícím vlastnoručně řádně podepsaným dopisem došly soudní kanceláři dne 30. září 2014, tedy po lhůtě k podání žaloby, která uplynula dne 22. a 25. září 2014.

23. Je tudíž třeba dospět k závěru, že žaloba nebyla podána před uplynutím lhůty k podání žaloby.

24. Je třeba ještě připomenout, že nepředložení prvopisu žaloby podepsané advokátem za tímto účelem zmocněným nepatří mezi formální vady, které by mohly být odstraněny na základě čl. 44 odst. 6 jednacího řádu. Tento požadavek je totiž třeba považovat za podstatnou formální náležitost a musí být uplatňován striktně, takže jeho nedodržení způsobí nepřípustnost žaloby v okamžiku uplynutí procesních lhůt (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2011, Bell & Ross v. OHIM, C‑426/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:612, bod 42; usnesení ze dne 21. září 2012, Noscira v. OHIM, C‑69/12 P, EU:C:2012:589, body 22 a 23, a rozsudek ze dne 23. května 2007, Parlament v. Eistrup, T‑223/06 P, Sb. rozh., EU:T:2007:153, body 48 a 51).

25. Žalobkyně kromě toho neprokázala, ba ani neuplatnila omluvitelný omyl, ani existenci náhody nebo vyšší moci, které by umožnily, aby se Tribunál odchýlil od dotčené lhůty na základě čl. 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, použitelného na řízení před Tribunálem na základě článku 53 uvedeného statutu.

26. Za těchto podmínek je třeba žalobu odmítnout jako zjevně nepřípustnou, aniž by bylo nezbytné doručit ji OHIM.

K nákladům řízení

27. Vzhledem k tomu, že toto usnesení bylo přijato před doručením žaloby OHIM a před tím, než OHIM mohly vzniknout náklady, stačí rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení v souladu s čl. 87 odst. 1 jednacího řádu.

Výrok

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1) Žaloba se odmítá.

2) Společnost Marpefa, SL ponese vlastní náklady řízení.

V Lucemburku dne 3. února 2015.