1

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. února 2017 podala Olga Stanislavivna Janukovyč, jakožto dědička po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi, žalobkyně v hlavním řízení, na základě článku 168 jednacího řádu Tribunálu žádost o výklad bodu 3 výroku usnesení ze dne 12. července 2016, Janukovyč v. Rada (T‑347/14, dále jen „usnesení v hlavním řízení“, EU:T:2016:433).

2

Výrok usnesení v hlavním řízení má následující znění:

[…]“

3

Žalobkyně v rámci své žádosti o výklad tvrdí, že bod 3 výroku usnesení v hlavním řízení je nejednoznačný, pokud jde o jeho dosah, a zejména o otázku, zda mohou být vyloučeny náklady řízení vynaložené V. V. Janukovyčem za jeho života. Z ryze doslovného výkladu uvedeného bodu výroku usnesení v hlavním řízení totiž vyplývá, že pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, Rada Evropské unie ponese pouze náklady řízení vynaložené žalobkyní jakožto dědičkou po V. V. Janukovyčovi, a nikoli náklady řízení vynaložené V. V. Janukovyčem před jeho úmrtím. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že s ohledem na kontext a obsah usnesení v hlavním řízení musí být bod 3 jeho výroku vykládán v tom smyslu, že pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, je jeho cílem zahrnout veškeré přiznatelné náklady řízení vynaložené V. V. Janukovyčem před jeho úmrtím, jakož i veškeré přiznatelné náklady řízení vynaložené žalobkyní po úmrtí V. V. Janukovyče.

4

Žalobkyně proto navrhuje, aby Tribunál:

5

V dopise došlém kanceláři Tribunálu dne 17. března 2017 upřesnila Komise, že k této žádosti o výklad nepředloží žádné vyjádření.

6

Rada ve svém vyjádření k žádosti o výklad doručeném dne 27. března 2017 nejprve uvádí, že nesouhlasí s doslovným výkladem zmíněným žalobkyní. Podle Rady musí být bod 3 výroku usnesení v hlavním řízení vykládán v tom smyslu, že pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, zahrnuje přiznatelná náhrada veškerých nákladů řízení náklady řízení vynaložené V. V. Janukovyčem až do jeho úmrtí. Tento výklad jasně vyplývá nejen ze samotného znění uvedeného bodu výroku, ale i z bodů 96 a 97 usnesení v hlavním řízení. V tomto ohledu Rada upřesňuje, že na rozdíl od toho, co zřejmě tvrdí žalobkyně, musí být přiznatelná náhrada definována s ohledem na návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, za který může být úspěšné straně přiznána náhrada nákladů řízení, a nikoli ve vztahu k osobě, která je úspěšnou účastnicí řízení. Pokud jde konečně o náklady tohoto řízení, Rada navrhuje, aby Tribunál rozhodl, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

7

V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 43 statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že Soudní dvůr v případě pochybností o smyslu a dosahu některého rozsudku nebo usnesení podá jeho výklad na žádost kteréhokoli účastníka řízení nebo orgánu Unie, jestliže prokážou, že mají na věci právní zájem.

8

Žádost o výklad rozsudku nebo usnesení musí být zkoumána nejen s ohledem na výrok dotyčného soudního rozhodnutí, ale i na odůvodnění, které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nezbytné pro určení přesného smyslu toho, co bylo rozhodnuto v jeho výroku (viz obdobně rozsudek ze dne 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, T‑256/07, EU:T:2008:461, bod 60).

9

V projednávaném případě se žádost o výklad usnesení v hlavním řízení týká bodu 3 jeho výroku, vztahujícího se výslovně k nákladům řízení spojeným s návrhem na neplatnost formulovaným v žalobě, kdežto bod 4 výroku usnesení v hlavním řízení se výslovně vztahuje k nákladům řízení spojeným s návrhem na neplatnost formulovaným v návrhu na úpravu žaloby. Z bodu 96 usnesení v hlavním řízení přitom vyplývá, že Tribunál rozhodl o nákladech řízení ve věci podle čl. 134 odst. 2 jednacího řádu, podle kterého platí, že je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů řízení. V důsledku toho Tribunál v bodě 97 usnesení v hlavním řízení uvedl, že vzhledem k tomu, že Rada neměla ve věci úspěch, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, je důvodné uložit Radě náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto návrhem v souladu s návrhovými žádáními žalobkyně, a jelikož žalobkyně neměla ve věci úspěch, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v návrhu na úpravu žaloby, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto návrhem v souladu s návrhovými žádáními Rady.

10

Z výše uvedeného vyplývá, že bod 3 výroku usnesení v hlavním řízení musí být vykládán v tom smyslu, že pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, týká se jak nákladů řízení vynaložených V. V. Janukovyčem před jeho úmrtím, tak i nákladů řízení vynaložených samotnou žalobkyní, neboť, jak bylo upřesněno v bodě 67 usnesení v hlavním řízení, v žalobě na neplatnost podané původně V. V. Janukovyčem bylo po jeho úmrtí pokračováno žalobkyní jakožto jeho univerzální právní nástupkyní, která měla nakonec ve věci, pokud jde o tuto žalobu, úspěch.

11

Podle článku 133 jednacího řádu Tribunál rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Vzhledem k okolnostem projednávaného případu je třeba nařídit, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

12

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto: