—

prohlásil dopis Komise ze dne 3. července 2014 zaslaný ve věci COMP/38354 – Průmyslové pytle – Trioplast Industrier AB za neplatný,

—

zrušil úroky z prodlení ve výši 6 74  033,32 EUR, jejichž platba byla žalobkyni uložena uvedeným dopisem, nebo snížil jejich výši,

—

uložil Komisi vrátit poplatek ve výši 4  686,64 EUR, zaplacený v rámci záruky za zaplacení uvedených úroků z prodlení.

—

ve výši úroků z prodlení nebo jejich části, a

—

ve výši poplatku 4  686,64 EUR, zaplaceného v rámci záruky za zaplacení uvedených úroků z prodlení.

—

rozhodnutí Komise ze dne 30. listopadu 2005, ve znění rozhodnutí Komise ze dne 7. prosince 2005, vydané ve věci COMP/38353 – Průmyslové pytle – Trioplast Industrier (dále jen „rozhodnutí z roku 2005“), nikdy nebylo platným právním základem návrhu směřujícího proti žalobkyni v souvislosti s příkazem k zaplacení úroků z prodlení, neboť neupřesňuje přesnou a bezpodmínečnou výši pokuty uložené žalobkyni. Mimoto, toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Tribunálu ze dne 13. září 2010, Trioplast Industrier v. Komise (T-40/06, Sb. rozh. s. II-4893) (dále jen „rozsudek z roku 2010“), v rozsahu, v němž žalobkyni ukládá pokutu.

—

dopis Komise představuje rozhodnutí přijaté protiprávně zaměstnancem GŘ pro rozpočet bez pravomoci zavazovat Komisi takovým rozhodnutím. Dopis Komise nemůže být považován za dopis, kterým pouze nabývá účinnost dřívější rozhodnutí, a tedy za dopis představující pouhé doprovodné správní opatření. Naopak, jelikož rozhodnutí z roku 2005 ani rozsudek z roku 2010 nestanovují částku, kterou měla žalobkyně zaplatit, dopis Komise představuje rozhodnutí stanovující skutečnou výši pokuty. Aby mělo právní důsledky, může být takové rozhodnutí přijato pouze sborem komisařů.

—

Komise tím, že po žalobkyni požaduje zaplacení sporných úroků, sankcionuje ji de facto z důvodu situace plynoucí ze svého vlastního porušení zásady právní jistoty a zásady personality trestů. Komise toto porušení stále nenapravila.

—

Komise porušila ustanovení článku 266 SFEU, jelikož nesplnila povinnosti plynoucí z rozsudku z roku 2010. Dopis Komise je důkazem jejího konečného rozhodnutí nepřijmout nové formální rozhodnutí stanovující přesnou částku, kterou má žalobkyně zaplatit, navzdory povinnosti v tomto smyslu, která jí přísluší na základě rozsudku z roku 2010. V důsledku toho je tento dopis konečným prohlášením o tom, že Komise nesplní povinnosti, které pro ni vyplývají z rozsudku z roku 2010.

—

Komise porušila zásadu proporcionality tím, že uložila žalobkyni zaplatit úroky z prodlení týkající se pokuty, jejíž výše nebyla nikdy jasná a která byla v celé výši zrušena, aniž by Komise přijala nové konečné rozhodnutí o výši pokuty, kterou má žalobkyně uhradit. Podmínky zakotvené pravidly umožňujícími Komisi vyžadovat zaplacení úroků z prodlení v jiných věcech nejsou v projednávaném případě splněny. Podpůrně, je přinejmenším nepřiměřené ukládat úroky z prodlení represivní povahy, zatímco žalobkyně se této zátěži nemohla z důvodu jednání Komise vyhnout.

—

uvedeným rozsudkem Tribunál zrušil rozhodnutí z roku 2005, které ukládalo zaplacení pokut, a Komise tak do přijetí nového rozhodnutí nedisponovala ve vztahu k žalobkyni žádným titulem. Tím, že Komise po vydání rozsudku z roku 2010 odmítla uvolnit bankovní záruku, nerespektovala tento rozsudek. Toto nesprávné právní posouzení přímo vedlo ke zvýšeným nákladům žalobkyně, jelikož musela udržovat bankovní záruku. Podpůrně, po vydání rozsudku měla Komise přinejmenším snížit výši bankovní záruky na maximální částku stanovenou Tribunálem.