This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62014TN0139
Case T-139/14: Action brought on 19 February 2014 — PT Wilmar Bioenergi Indonesia and PT Wilmar Nabati Indonesia v Council
Věc T-139/14: Žaloba podaná dne 19. února 2014 – PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada
Věc T-139/14: Žaloba podaná dne 19. února 2014 – PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada
Úř. věst. C 151, 19.5.2014, p. 26–27
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
19.5.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 151/26 |
Žaloba podaná dne 19. února 2014 – PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada
(Věc T-139/14)
2014/C 151/34
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: PT Wilmar Bioenergi Indonesia (Kodya Dumai, Indonésie); a PT Wilmar Nabati Indonesia (Medan, Indonésie) (zástupce: P. Vander Schueren, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1194/2013 ze dne 19. listopadu 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. L 315, s. 2) v rozsahu, v němž ukládá žalobkyním antidumpingové clo; a |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně jedenáct žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že orgány Unie jednaly v rozporu se základním antidumpingovým nařízením (1), protože náklady nebyly vypočteny na základě záznamů vedených výrobci-vývozci vyšetřovaných výrobků a vyšetřovanými výrobci. |
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že bylo porušeno základní nařízení, protože vytvořená normální hodnota zahrnuje náklady, které se netýkají výroby a prodeje zohledněného výrobku. |
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise EU jednala v rozporu se základním nařízením, když použila náklady vypočítané na základě mezinárodních referenčních cen a nikoliv náklady země původu (Indonésie). |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení základního nařízení, které vedly k vytvoření normální hodnoty bez ohledu na zvláštní tržní situaci dotčeného výrobku. |
5. |
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení je neslučitelný s článkem 2.2.2. odst. 1 antidumpingové dohody WTO, jelikož čl. 2 odst. 5 povoluje výjimku z použití výrobních nákladů v zemi původu při vytvoření normální hodnoty. |
6. |
Šestý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady č. 1194/2013 je stiženo zjevně nesprávným právním a skutkovým posouzením, jelikož současná cena, kterou platí výrobci bionafty za surový palmový olej (SPO) není regulována vládou takovým způsobem, aby se mohla současná placená cena odmítnout. |
7. |
Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady č. 1194/2013 porušuje základní nařízení, protože nebyly řádně zohledněny rozdíly ovlivňující srovnatelnost cen a nebylo učiněno žádné srovnání mezi normální hodnotou a vývozní cenou. |
8. |
Osmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení úpravy nákladů, při kterém se v případě žalobkyň použila nesprávná surovina. |
9. |
Devátý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady č. 1194/2013 je stiženo zjevně nesprávným posouzením v rozsahu, v němž upravilo náklady SPO nakoupeného od sesterských výrobců SPO jako náklady, které nejsou skutečnými tržními cenami, aniž by poslední bod posoudilo výlučně na základě údajného dopadu vývozní daně na ceny SPO. |
10. |
Desátý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady č. 1194/2013 je založeno na zjevně nesprávném posouzení, protože i) zamítlo použití ziskového rozpětí prodeje výrobků na vnitřním trhu, které patří do stejné kategorie jako bionafta, jelikož tyto prodeje se neuskutečnily v rámci běžného obchodování, ii) posoudilo přiměřenost ziskového rozpětí na základě spíše dlouhodobé úrokové sazby než krátkodobé nebo střednědobé úrokové sazby. |
11. |
Jedenáctý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady č. 1194/2013 je založeno na zjevně nesprávném posouzení, protože zamítlo stanovení přiměřeného ziskového rozpětí na základě tvrzení, že použití návratnosti kapitálu na toto určení je pro obchodní společnosti irelevantní, protože se jedná o společnosti poskytující služby bez významných kapitálových investic, což nesprávně popírá potřebu obchodních společností mít pro výkon jejich obchodních činností provozní kapitál. |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51).