—

za Société des Produits Nestlé SA T. Scourfieldem a T. Reidemem, solicitors, jakož i S. Malyniczem, barrister,

—

za Cadbury UK Ltd P. Walshem a S. Dunstan, solicitors, jakož i T. Mitchesonem, QC,

—

za vládu Spojeného království L. Christiem, jako zmocněncem, ve spolupráci s N. Saundersem, barrister,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu B. Majczynou, B. Czech a J. Fałdyga, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi F. W. Bulstem a J. Samnadda, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 písm. b) a e) bodů i) a ii) a odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25 a oprava Úř. věst. 2009, L 11, s. 86).

2

Tato otázka byla vznesena v rámci sporu mezi společnostmi Société des Produits Nestlé SA (dále jen „Nestlé“) a Cadbury UK Ltd (dále jen „Cadbury“) ve věci námitek podaných druhou jmenovanou proti přihlášce společnosti Nestlé k zápisu trojrozměrného označení ve tvaru čtyřdílné oplatky obalené v čokoládě jako ochranné známky ve Spojeném království.

3

Směrnice 2008/95 zrušila a nahradila první směrnici Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).

4

Bod 1 odůvodnění směrnice 2008/95 uvádí:

„Směrnice [89/104] […] byla věcně změněna. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.“

5

Článek 2 směrnice 2008/95 stanoví, že „[o]chrannou známkou může být jakékoli označení schopné grafického ztvárnění […], pokud j[e] t[oto] označení způsobil[é] odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků“.

6

Článek 3 směrnice 2008/95, jenž je nadepsán „Důvody pro zamítnutí či neplatnost“ a bez podstatných změn přebírá obsah článku 3 směrnice 89/104, stanoví:

„1.   Do rejstříku nesmějí být zapsány, a jsou-li zapsány, mohou být prohlášeny neplatnými:

[...]

[...]

[...]

3.   Přihláška ochranné známky není zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, není prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky získala v důsledku užívání rozlišovací způsobilost. Nadto mohou členské státy stanovit, že se toto ustanovení použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu.

[...]“.

7

Podle čl. 3 bodu 1 zákona z roku 1994 o ochranných známkách (Trade Marks Act 1994) nejsou zapsány ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost, s výjimkou případů, kdy před podáním přihlášky skutečně získaly v důsledku užívání rozlišovací způsobilost.

8

Podle bodu 2 stejného článku není označení zapsáno jako ochranná známka, pokud je tvořeno výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nebo tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku.

9

Výrobek dotčený ve věci v původním řízení byl ve Spojeném království uváděn společností Rowntree & Co Ltd na trh od roku 1935 pod názvem „Rowntree’s Chocolote Crisp“. V roce 1937 byl název výrobku změněn na „Kit Kat Chocolate Crisp“ a následně byl zkrácen na „Kit Kat“. Tuto společnost, jejíž nová obchodní firma byla Rowntree plc, převzala v roce 1988 společnost Nestlé.

10

I když byl výrobek po dlouhou dobu prodáván ve dvouvrstvém obalu, kdy vnitřní vrstva byla stříbrná a vnější byla potištěná a zahrnovala červené a bílé logo se slovy „Kit Kat“, současný obal má jen jednu vrstvu se stejným logem. Podoba loga se v průběhu času vyvíjela, avšak příliš se nezměnila.

11

Základní tvar výrobku zůstal od roku 1935 téměř stejný, pouze jeho rozměry se nepatrně změnily. Současný vzhled rozbaleného výrobku je následující:

12

Je třeba uvést, že na každém dílku je reliéfním písmem uveden výraz „Kit Kat“, jakož i části oválu, které jsou součástí loga.

13

Dne 8. července 2010 podala společnost Nestlé přihlášku k zápisu trojrozměrného označení graficky znázorněného níže (dále jen „dotčená ochranná známka“) jako ochranné známky ve Spojeném království.

14

Dotčená ochranná známka se tedy od skutečného tvaru výrobku liší tím, že nezahrnuje reliéfním písmem uvedený výraz „Kit Kat“.

15

Přihláška byla podána pro následující výrobky třídy 30 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků:

„Čokoláda; čokoládové cukrovinky; čokoládové výrobky; cukrovinky; čokoládové polotovary; pekárenské výrobky; jemné pečivo; sušenky; sušenky s čokoládovou polevou; oplatky s čokoládovou polevou; dorty; keksy; oplatky“.

16

Přihláška byla přijata britským úřadem pro ochranné známky a zveřejněna za účelem možnosti podání námitek. Tento úřad měl za to, že i když dotčená ochranná známka postrádá inherentní rozlišovací způsobilost, přihlašovatel uvedené ochranné známky prokázal, že tato ochranná známka získala v důsledku užívání rozlišovací způsobilost.

17

Dne 28. ledna 2011 podala společnost Cadbury proti přihlášce námitky, přičemž uplatňovala různé důvody, zejména důvod, že zápis měl být zamítnut na základě ustanovení zákona z roku 1994 o ochranných známkách, která provádějí čl. 3 odst. 1 písm. b) a e) body i) a ii) a odst. 3 směrnice 2008/95.

18

V rozhodnutí ze dne 20. června 2013 se průzkumový referent britského úřadu pro ochranné známky domníval, že dotčená ochranná známka postrádá inherentní rozlišovací způsobilost a že takovou způsobilost nezískala ani v důsledku užívání.

19

Průzkumový referent měl za to, že tvar, pro který byla přihláška podána, má tři znaky:

20

Průzkumový referent měl za to, že první z těchto znaků je tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, a který proto nemůže být zapsán, což však neplatí pro „dorty“ a „jemné pečivo“, u kterých se tvar ochranné známky podstatně liší od norem daného odvětví. Vzhledem k tomu, že další dva znaky jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku, ve zbývající části přihlášku zamítl.

21

Dne 18. července 2013 podala společnost Nestlé proti tomuto rozhodnutí odvolání k High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Intellectual Property), ve kterém napadla tvrzení, že dotčená ochranná známka nezískala před rozhodným datem na základě svého užívání rozlišovací způsobilost. Nestlé kromě toho tvrdí, že dotčená ochranná známka nespočívá výlučně buď ve tvaru, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nebo ve tvaru nezbytném pro dosažení technického výsledku.

22

Ve vzájemném odvolání podaném stejného dne společnost Cadbury zpochybňuje rozhodnutí ze dne 20. června 2013 v rozsahu, v němž uvedený soud uvedl, že co se týče dortů a jemného pečiva, má dotčená ochranná známka inherentní rozlišovací způsobilost a nespočívá výlučně buď ve tvaru, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nebo ve tvaru nezbytném pro dosažení technického výsledku.

23

High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Intellectual Property) má nejprve za to, že průzkumový referent neměl rozlišovat mezi dorty a jemným pečivem na jedné straně a všemi ostatními výrobky třídy 30 Niceské dohody na straně druhé, ať už u důkazu rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo použitelnosti čl. 3 odst. 1 písm. e) bodů i) a ii) směrnice 2008/95.

24

Co se dále týče otázky, zda dotčená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost na základě svého užívání před rozhodným datem, předkládající soud připomněl judikaturu v této oblasti a táže se, zda je pro určení, že ochranná známka získala rozlišovací způsobilost, dostatečné, že ji významná část zúčastněných kruhů k rozhodnému datu rozeznává a spojuje ji s výrobky přihlašovatele. Tento soud má totiž za to, že je na přihlašovateli, aby spíše prokázal, že významná část zúčastněných kruhů má za to, že ochranná známka na rozdíl od všech ostatních ochranných známek, které mohou také existovat, uvádí původ zboží.

25

Konečně pokud se jedná o tvar, který vyplývá z povahy samotného výrobku a tvar nezbytný pro dosažení technického výsledku, předkládající soud uvádí, že existuje jen málo judikatury týkající se čl. 3 odst. 1 písm. e) bodů i) a ii) směrnice 2008/95.

26

Za těchto podmínek se High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Intellectual Property), rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Vzhledem k tomu, že ústní část řízení byla ukončena dne 11. června 2015 poté, co generální advokát přednesl své stanovisko, společnost Nestlé navrhla znovuotevření této ústní části řízení v dopise ze dne 26. června 2015, který došel kanceláři Soudního dvora dne 30. června 2015.

28

Na podporu tohoto návrhu uvádí společnost Nestlé zejména skutečnost, že jelikož stanovisko generálního advokáta neodpovídá dostatečně na první otázku, nebude předkládající soud moci o této otázce rozhodnout.

29

Společnost Nestlé kromě toho uvádí, že stanovisko generálního advokáta spočívá na nesprávném výkladu jejího písemného vyjádření.

30

Je třeba připomenout, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta kdykoliv nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán (viz rozsudek Komise v. Parker Hannifin Manufacturing a Parker-Hannifin, C‑434/13 P, EU:C:2014:2456, bod 27, jakož i citovaná judikatura).

31

Soudní dvůr má v projednávaném případě po vyslechnutí generálního advokáta za to, že věc je dostatečně objasněna, nebyla předložena žádná nová skutečnost, která by mohla mít rozhodující vliv, a není třeba, aby tato věc byla rozhodnuta na základě argumentů, které nebyly mezi účastníky řízení projednány.

32

Kromě toho je třeba uvést, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU je úlohou generálního advokáta předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast. Soudní dvůr však není vázán stanoviskem generálního advokáta ani důvody, na základě kterých k němu dospěl (viz rozsudek Komise v. Parker Hannifin Manufacturing a Parker-Hannifin, C‑434/13 P, EU:C:2014:2456, bod 29 a citovaná judikatura).

33

Proto musí být návrh na znovuotevření ústní části řízení zamítnut.

34

Zaprvé je třeba uvést, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení směrnice 2008/95.

35

Jak vyplývá z rozsudku Oberbank a další (C‑217/13 a C‑218/13, EU:C:2014:2012, bod 31), směrnice 2008/95 pouze kodifikuje směrnici 89/104, takže u ustanovení dotčených v projednávané věci nedošlo oproti odpovídajícím ustanovením směrnice 89/104 k žádným podstatným změnám znění, kontextu nebo účelu. Z toho vyplývá, že odkazy na judikaturu týkající se směrnice 89/104 zůstávají relevantní pro účely projednávané věci.

36

Zadruhé je třeba uvést, že v souladu s článkem 2 směrnice 2008/95 může označení představující tvar výrobku v zásadě tvořit ochrannou známku za podmínky, že je schopné grafického ztvárnění a způsobilé odlišit zboží nebo službu jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků.

37

Článek 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 však výslovně individualizuje některá označení, která jsou tvořena tvarem výrobku, přičemž uvádí konkrétní důvody pro zamítnutí zápisu, a sice pokud jsou tato označení tvořena výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku a tvarem, který dává výrobku podstatnou hodnotu.

38

Vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 je předběžnou překážkou, která může zabránit tomu, aby označení tvořené výlučně tvarem výrobku mohlo být zapsáno, vyplývá z toho, že je-li splněno jediné z kritérií uvedených v tomto ustanovení, takové označení nemůže být zapsáno jako ochranná známka (v tomto smyslu viz rozsudky Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 76, jakož i Linde a další, C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 44).

39

Kromě toho platí, že označení, jehož zápis je zamítnut na základě čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, nemůže nikdy získat rozlišovací způsobilost pro účely čl. 3 odst. 3 této směrnice užíváním (v tomto smyslu viz rozsudky Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 75, jakož i Linde a další, C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 44).

40

U přihlášky k zápisu označení tvořeného tvarem výrobku je proto třeba nejdříve ověřit, zda neexistuje žádná překážka podle čl. odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, která by bránila zápisu a poté analyzovat, zda dotčené označení mohlo případně získat rozlišovací způsobilost pro účely čl. 3 odst. 3 této směrnice.

41

Za účelem dodržení logiky a pořadí zvolených unijním zákonodárcem při vypracovávání článku 3 směrnice 2008/95 je třeba obrátit pořadí posuzování předběžných otázek tím způsobem, že nejdříve budou analyzovány druhá a třetí otázka týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 a poté bude posouzena první otázka týkající se čl. 3 odst. 3 této směrnice.

42

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby označení tvořené tvarem výrobku bylo zapsáno jako ochranná známka, pokud má tento tvar tři základní znaky, z nichž jeden vyplývá z povahy samotného výrobku a další dva jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku.

43

Úvodem je třeba připomenout, že jednotlivé důvody pro zamítnutí zápisu stanovené v článku 3 směrnice 2008/95 musí být vykládány ve světle obecného zájmu, z něhož každý z nich vychází (v tomto smyslu viz rozsudky Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, body 25 až 27, jakož i Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 77).

44

Smyslem existence důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 je zabránit, aby ochrana práv z ochranné známky vedla k tomu, že jejímu majiteli bude přiznán monopol na technická řešení nebo užitné vlastnosti výrobku, které mohou být vyhledávány uživatelem u výrobků konkurentů (v tomto smyslu viz rozsudky Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 78 a Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, bod 18).

45

Jedná se totiž o zabránění tomu, aby výlučné a trvalé právo, které přiznává ochranná známka, mohlo sloužit k tomu, že budou bez časového omezení zachována jiná práva, u nichž chtěl unijní zákonodárce stanovit omezenou dobu trvání (v tomto smyslu viz rozsudek Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, bod 19 a pokud jde o čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), který je ustanovením v podstatě totožným s čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, rozsudek Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 45).

46

Pokud jde o otázku, zda jednotlivé důvody pro zamítnutí mohou být uplatněny současně, Soudní dvůr uvedl, že ze znění čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 jasně vyplývá, že dané tři důvody pro zamítnutí zápisu mají samostatnou povahu, přičemž každý z těchto důvodů se uplatní nezávisle na důvodech ostatních (v tomto smyslu viz rozsudek Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, bod 39).

47

Soudní dvůr z toho vyvodil, že jestliže je splněno pouze jediné kritérium uvedené v tomto ustanovení, označení tvořené výlučně tvarem výrobku nemůže být zapsáno jako ochranná známka a nezáleží na tom, zda označení může být zamítnuto na základě několika důvodů pro zamítnutí, pokud se na zmíněné označení použije jeden z těchto důvodů v plném rozsahu (v tomto smyslu viz rozsudek Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, body 40 a 41).

48

Článek 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 tudíž nevylučuje, že se na základní znaky označení může vztahovat jeden nebo několik důvodů stanovených pro zamítnutí. V takovém případě však zamítnutí zápisu podléhá podmínce, aby alespoň jeden z těchto důvodů byl použitelný na dotčené označení v plném rozsahu.

49

Cíl obecného zájmu, který odůvodňuje uplatnění všech tří důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, brání totiž zamítnutí zápisu v případě, že žádný z těchto tří důvodů není použitelný v plném rozsahu (rozsudek Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, bod 42).

50

Výklad čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, který by neumožňoval zamítnutí zápisu ochranné známky, pokud by z analýz vyplynulo, že je uplatnitelný více než jeden ze tří důvodů pro zamítnutí, nebo který by naopak umožňoval použití tohoto ustanovení v případech, v nichž by byl každý ze tří důvodů stanovených pro zamítnutí ověřen jen částečně, by byl zjevně v rozporu s obecným cílem, na němž spočívá uplatnění tří důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95, jenž je připomenut v bodech 39 až 40 tohoto rozsudku.

51

S ohledem na vše výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby označení tvořené tvarem výrobku bylo zapsáno jako ochranná známka, pokud má tento tvar tři základní znaky, z nichž jeden vyplývá ze samotné povahy výrobku a další dva jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku, avšak za podmínky, že alespoň jeden z důvodů pro zamítnutí stanovených v tomto ustanovení se uplatní na dotčený tvar v plném rozsahu.

52

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 písm. e) bod ii) směrnice 2008/95, který umožňuje zamítnout zápis označení tvořených výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje jen na způsob, jakým dotčený výrobek funguje, nebo se použije rovněž na způsob jeho výroby.

53

V tomto ohledu je třeba uvést, že znění uvedeného ustanovení uvádí výslovně tvar výrobku, který je nezbytný pro dosažení „technického výsledku“, a nezmiňuje postup výroby tohoto výrobku.

54

Pokud se toto ustanovení vyloží doslovně, vztahuje se důvod pro zamítnutí, který je v něm uveden, jen na způsob, jakým výrobek funguje, jelikož technický výsledek je zakončením dané výroby dotčeného tvaru.

55

Tento výklad je potvrzen cílem sledovaným čl. 3 odst. 1 písm. e) bodem ii) směrnice 2008/95, který – jak vyplývá z judikatury citované v bodě 37 tohoto rozsudku – spočívá v zabránění tomu, aby byl přiznán monopol na technická řešení, která mohou být uživatelem vyhledávána u výrobků konkurentů. Z hlediska spotřebitele jsou totiž rozhodující funkční vlastnosti výrobku a způsob jeho výroby není důležitý.

56

Z judikatury ostatně vyplývá, že způsob výroby není rozhodující ani při posuzování základních funkčních vlastností tvaru výrobku. Zápis označení tvořeného výlučně tvarem přičitatelným technickému výsledku musí být totiž zamítnut i tehdy, lze-li dotčeného technického výsledku dosáhnout jinými tvary, tudíž jinými výrobními postupy (v tomto smyslu viz rozsudek Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 83).

57

Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. e) bod ii) směrnice 2008/95, který umožňuje zamítnout zápis označení tvořených výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na způsob, jakým dotčený výrobek funguje, a nepoužije se na způsob jeho výroby.

58

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda přihlašovatel ochranné známky, která získala v důsledku užívání rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95, musí prokázat, že na rozdíl od všech ostatních ochranných známek, které mohou také existovat, vnímají zúčastněné kruhy výrobek nebo službu označenou touto ochrannou známkou, jako výrobek nebo službu pocházející z určitého podniku, nebo zda stačí, že prokáže, že významná část zúčastněných kruhů pozná uvedenou ochrannou známku a spojí si ji s jeho výrobky.

59

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označené ochrannou známkou, a umožnit mu tak odlišit bez možnosti záměny tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb majících jiný původ (rozsudek Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 30).

60

Ochranná známka je totiž prostřednictvím své rozlišovací způsobilosti schopna identifikovat výrobek nebo službu, na které se vztahuje, jako pocházející od určitého podniku, a tudíž je odlišit od výrobku či služby jiných podniků (v tomto smyslu viz rozsudky Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 46; Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 35, jakož i Oberbank a další, C‑217/13 a C‑218/13, EU:C:2014:2012, bod 38).

61

Tato rozlišovací způsobilost musí být posouzena nejen ve vztahu k výrobkům nebo službám, na které se tato ochranná známka vztahuje, ale také ve vztahu k předpokládanému vnímání zúčastněných kruhů, tj. běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků nebo služeb (v tomto smyslu viz rozsudky Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 34 a citovaná judikatura; Nestlé, C‑353/03, EU:C:2005:432, bod 25, jakož i Oberbank a další, C‑217/13 a C‑218/13, EU:C:2014:2012, bod 39).

62

Rozlišovací způsobilost, která je tedy jednou z obecných podmínek vyžadovaných k tomu, aby označení mohlo být zapsáno jako ochranná známka, může být inherentní, jak stanoví čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95, nebo může být získána v důsledku užívání označení ve smyslu čl. 3 odst. 3 této směrnice.

63

Pokud jde konkrétně o získání rozlišovací způsobilosti podle čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95, výraz „užívání ochranné známky jako ochranné známky“ musí být chápán tak, že se vztahuje pouze na užívání ochranné známky pro účely toho, aby výrobek nebo služba byly identifikovány zúčastněnými kruhy jako pocházející z určitého podniku (rozsudek Nestlé, C‑353/03, EU:C:2005:432, bod 29).

64

Je pravda, že Soudní dvůr uznal, že taková identifikace, a tedy získání rozlišovací způsobilosti, může vyplývat jak z užívání prvku zapsané ochranné známky jako součásti této ochranné známky, tak z užívání odlišné ochranné známky ve spojení se zapsanou ochrannou známkou. Uvedl však, že v obou případech je třeba, aby v důsledku tohoto užívání zúčastněné kruhy skutečně vnímaly výrobek nebo službu označenou pouze ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, jako pocházející z určitého podniku )rozsudek Nestlé, C‑353/03, EU:C:2005:432, bod 30, jakož i v rámci nařízení č. 40/94, jehož čl. 7 odst. 3 v podstatě odpovídá čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95, rozsudek Colloseum Holding, C‑12/12, EU:C:2013:253, bod 27).

65

Proto nezávisle na otázce, zda se užívání týká označení jako části zapsané ochranné známky nebo společně s touto ochrannou známkou, je základní podmínkou, aby v důsledku tohoto užívání mohlo označení, jehož zápis jako ochranné známky je požadován, označovat v zúčastněných kruzích výrobky, na něž se vztahuje, jako pocházející z určitého podniku (v tomto smyslu viz rozsudek Colloseum Holding, C‑12/12, EU:C:2013:253, bod 28).

66

Z toho je třeba vyvodit – jak vyplývá z bodů 48 až 52 stanoviska generálního advokáta – že i když ochranná známka, jejíž zápis je požadován, mohla být užívána jako součást zapsané ochranné známky nebo společně s takovou ochrannou známkou, nic to nemění na tom, že přihlašovatel musí za účelem zápisu samotné ochranné známky prokázat, že na rozdíl od všech ostatních ochranných známek, které mohou také existovat, označuje sama tato ochranná známka původ výrobků jako výrobků pocházejících z určitého podniku.

67

S ohledem na tyto úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že za účelem zapsání ochranné známky, která získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95, ať již jako součásti jiné zapsané ochranné známky nebo společně s ní, musí přihlašovatel prokázat, že na rozdíl od všech ostatních ochranných známek, které mohou také existovat, vnímají zúčastněné kruhy výrobek nebo službu označenou samotnou ochrannou známkou jako výrobek nebo službu pocházející z určitého podniku.

68

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: